Iné postavy užívateľa: Leon Niagar de Roses Rayver, Machiavelli Falcone y Gracewood, Raziel de Sinister, Logan Parnassius To Mnemosyne, Baltazar JK Darkwalker, Nikolai Kom De La Marciar, Suzu von Gitarii


avatar
Meno užívateľa Saylen
Naposledy aktívny 18.8.2019 15:51
Príspevkov 119, zobraziť >


img
všechny zprávy směřujte na hlavní účetLEON

- shiranie icca :: smaragdové údolí


Meno:Saylen Attkane de Sinister
Prezývka:Král svobody a utrpení, Pyroman, Say
Pohlavie:samec
Vek:dospelý
Matka:Tamnia Spring Night
Otec:Fiss Spring Night
Súrodenci:Crow Spring Night, Iscar Spring Night
Svorka icon Igniská svorka
Postavenie:Beta
Partner:Nishiaki Kishonikai
Potomstvo:Lucien de Sinister Kishonikai, Shiranie Icca de Sinister Kishonikai, Raziel de Sinister, Aveille di Anawi de Sinister, Hakar di Anawi, Ghah de Sinister, Nerieth di Blackfire, Annika di Blackfire


Možná se někdy chová jako idiot, možná je to jen fantazie ostatních. Jedno je ale jasné – pokud ho někdy potkáte, již si ho nikdy s nikým nespletete. Saylen není výřečný typ a přímo nesnáší, když je někdo až přehnaně ukecaný, je na to – obrazně řečeno – alergický. Možná ho někdy ale uvidíte, jak si hodně dlouho povídá se stromem nebo nějakou kytkou. Někdy se prostě musí vypovídat, ale to nebývají vlci v jeho blízkosti. Budu ho citovat - ,,Jejich problém, ne můj.“ Možná, že je to ignorant, možná, že to je egoista, ale jedno je jasné – je nepředvídatelný a nikdo nemůže jistě vědět, co se odehrává i jeho hlavě. Tento vlk není na první pohled ničím zajímavý, maximálně výraznou jizvou pod okem a na pacce. Nesnáší tyto dvě jizvy z jednoho jediného důvodu – vznikly kvůli jeho magii. Dalo by se ve zkratce říci, že je občas namyšlený, občas mírumilovný, no k vlčicím, o které má zájem, romantický. Jeho největší slabostí jsou jakékoliv vzpomínky, které nikomu nikdy neříká – je mu jasné, že by se ho ostatní děsili a říkali mu, že je monstrum, vraždící maniak. Další nepěknou věcí na něm je, že je to hodně velký milovník ohně, který ho založí naprosto kdykoliv a kdekoliv. Oheň začal mít rád již v raném věku, protože jeho otec často manipuloval s ohněm, hlavně po večerech, kdy chodil na rady smečky. Vždy se tajně díval na oheň. Nezajímaly ho ty zbytečné kecy, jen oheň. Dalším takovou špatnou vlastností je chladnost a někdy až moc vážné chování. Ano, i v egoistovi jako je Saylen se schovává starost o ostatní. Naopak u dobrých stránek dominuje mírumilovnost. Museli byste ho setsakramentsky moc naštvat, aby opět rozpoutal ohnivou bouři, ve které by byl on blesk a ostatní oběti. Ano, bouře jsou takové jeho úchylky, no ne tak velké jako oheň. Když se s někým zná delší dobu, je možné, že se mu může i svěřit s veškerými pocity a myšlenkami, protože bude mít jistotu, že ho bude považovat za důvěryhodného kamaráda. A pozor, radila bych si toho vážit, protože on je jako Leon – nedůvěřivý až do morku kostí. Co se týče přezdívek, které mu vlci dali, je ,Král svobody a utrpení‘ nejpřesnější a dost ho vystihuje, protože on je doopravdy svobodný jako pták, kterého nemůže nikdo polapit a chovat jako domácí zvíře. Co se týče toho utrpení, to mu přidal – zase – Leon. Vysvětlil si to jednoduše tak, že již něco zažil a to něco co dost bolelo. Možná není vždy vše v pořádku, tak, jak se zdá – možná je vše úplně jinak a Saylen je jen vymyšlený. On si to o sobě často míní, protože je neuvěřitelné, co všechno už způsobil. Co doopravdy ale nesnáší je, když ho někdo schválně provokuje, nebo je sarkastický. Ano, kdyby se nedržel na uzdě, možná by to dopadlo nevyhnutelným bojem. U boje se zastavím – nesnáší je, a byl by schopen udělat vše, aby se mu vyhnul. Neříkám, že je v tomto ohledu neschopný, ale snaží se je nevyvolávat, a když už, tak se do nich nezapojovat, protože to by jen posílilo jeho nekontrolovatelnou stránku, díky které by ho všichni doopravdy chtěli zabít, zamordovat nebo mučit do té doby, než by umřel. Upřímně by si někdy smrt přál, protože na něj dopadá zodpovědnost za jeho činy, které bohužel nevymaže, ale udělal by to rád, chtěl by začít s ,čistou srstí‘, jak ve smečce většinou popisovali Leona. Ten čistou srst měl, vraždil jen kvůli ochraně. To se nedalo o Saylenovi nikdy říci. Miloval pohled na krev, vlky, kteří se svíjeli v mučivých bolestech a následně umírali pod jeho šibalským úsměvem. Změnil ho až Nikolai a jeho černá srst. Nikdy se vlastně nedobral k tomu mu poděkovat za oporu a vztah, který byl vlastně jen pomyslný. Trávili spolu čas, to bylo tak všechno, co on rád nazýval jediným normálním vztahem. Jenže se opět po jeho zmizení změnil. Mohla bych říci, že obrat jeho života nastal celkem 2, ale to bych asi i lhala. Na závěr bych ho chtěla opět citovat - ,,Přes všechno, můj egoismus, romantiku, vzteklost a hlavně bývalou chladnost a krvelačnost jsem milý – nebo jen vymyšlený?“


Horiaca duša

- Je to vlastně taková neškodná magie, tedy, neškodná by byla, kdyby ji nevlastnil zrovna Saylen. Kdybych to tedy měla říci upřímně, magie Hořící duše je druhá strana Saylena – jeho psychopatické já milující oheň, které prahne po podpálení všeho kolem sebe. Je tu ovšem problém, a to ten, že tuto jeho druhou duši tak nějak povzbuzuje neexistující magie, takže je prakticky nevyužitelná. Takže jednoduše – když někdo, kdo má magii od ‚boha‘ nebo ji má samotný bůh, jeho ‚druhá duše‘ to vycítí a může se stát, že začne být neovladatelný. Jenže, jak je známo, tak voda uhasí oheň, což je toto značná nevýhoda pro Saylena samotného. Kdykoliv přijde do styku s vodou, reaguje jako nějaké malé štěně, které uvidělo smrt (začne zrychleně dýchat, motá se mu hlava a spol.). Ano, je to hodně velkou nevýhodou, zvláště když se doopravdy potřebuje napít nebo přejít přes nějakou zamrzlou řeku. Jinak je to prostě jako když vezmete sprej, zapalovač – co se stane? Jistě, začne všechno hořet, pokud si nedáte pozor. Oheň je mnohem silnější než u ostatních magií spojených s ohněm, což bývá i značná nevýhoda, ale zase je tu ta podmínka ,vyvoláno jen božskou magií‘. V podstatě dokáže mimo svou ,Hořící duši‘ vyvolat malý plamínek, který stejně po chvíli uhasne a nikoho nezabije.








Registrácia postavy - 7.10.2017 16:24
„Proti blbosti i bohové bojují marně.“ Jan Werich