[AZARYN] - Inaugurácia vĺčat
Inaugurácia vĺčat
Slnko sa pomaly chystalo k svojmu zostupu, jeho zlatisté lúče sa predierali pomedzi konáre vysokých ihličnanov a maľovali na zem dlhé tiene. Vzduch bol preniknutý vôňou živice a tlmeným napätím svorky, ktorá sa zhromaždila na posvätnom mieste prijímacieho ceremoniálu.
Priestranstvo bolo starostlivo pripravené. Samotné bojisko bolo prírodným koloseom, zvýraznené kruhom z bielych kameňov, ktoré vyzdvihovali vážnosť tejto chvíle. Mäkká pôda miešala s popadaným ihličím a vetvami, niektoré úmyselne pohodené tak, aby skúšali stabilitu zápasiacich. Oheň, neodmysliteľná súčasť ceremoniálu, horel na dvoch miestach. Prvý plameň bol väčší, rozložený v ústí malej čistiny, kde sa po boji očistia budúci bojovníci. Jeho oranžové jazyky sa vlnili vo vetre a praskanie dreva sprevádzalo slová šepkané medzi členmi svorky. Druhý oheň, menší, bol pripravený na rituál liečiteľov – dve horiace ohniská, medzi ktorými budú musieť prejsť tí, ktorí sa zaviažu chrániť životy.
Všetko bolo pripravené. Sviatočný vzduch bol ťažký očakávaním, no zároveň niesol v sebe aj nádej. Dnes sa Plameň, Popel a Pstruh zapíšu do histórie svorky. Ich mladosť sa chýlila ku koncu, pred nimi stála cesta dospelosti. A každý prítomný vedel, že keď slnko klesne za obzor, už nebudú len vlčatá – stanú sa plnohodnotnými členmi rodu.
Úlohy vlčatá počas inaugurácie
Plameň a Popel
- Plameň → spárovaný s Rufusom.
- Popel → spárovaný s Cyranom.
- Skúška:
- Súboj o prežitie – dokázať odhodlanie, silu a bojovnosť.
- Očista plameňom – prekročenie ohňa, ktorý symbolizuje znovuzrodenie.
- Krvný pakt – zmiešanie krvi s Alfou ako spečatenie vernosti svorke.
Pstruh
- Pstruh → spárovaný s Valenciou.
- Skúška:
- Znalosti – test liečivých a jedovatých rastlín, spôsobov liečby.
- Presnosť a odvaha – praktické ošetrenie simulovaného alebo reálneho zranenia.
- Oheň a krv – prekročenie ohňa, zmiešanie krvi s Alfou (krvou sa namažú laby alebo čelo).
Dátum akcie: 25.03. - 17.04.2025
Akcia bude trvať zhruba vyše troch týždňov vzhľadom k tomu, že sa jedná o spoluprácu viacerých hráčov so skúšanými členmi. V prípade vážnych záležitostí zúčastnených hráčov sa môže inaugurácia predĺžiť, inak skúška bude považovaná za nesplnenú a vlk bude vyhnaný zo svorky.
Akcia sa koná v ihličnatom lese, pár desiatok minút pred západom slnka. Odohrávať sa to bude tu - pod článkom. Účasť Intermerat a ich oponentov/protivníkov je povinná. Dobrovoľná účasť je určená len ostatným členom svorky.
V prípade akýchkoľvek nejasností sa pýtajte na Azarynskom serveri.
Váš Zathrian.
Autor:  Èrvain Zathrian HävitysVydáno: 25.3.2025 10:47 Přečteno: 635x |
Formát pro tisk
Komentáre
Nadzvedl koutky do šibalského úsměvu. Měl jednu jedinou možnost, jak se vymanit ze spárů soupeře a využít zároveň i jeho překvapení. "Nikdy," prsknul mu do obličeje a proměnil se využitím magie. Hned na to vzlétl, aby ho Plamen nestačil lapit i v druhé podobě, načež se ve vzduchu proměnil zase nazpět. Mínil dopadnout protivníkovi na záda a zakousnout se mu za tu podlost do krku.
Ale věděl, že nesmí. Ne, dokud nedostane přímý důvod.
Jak očekával, Plam se vyhnul a ptakovlk se mu mohl zakousnout do ocasu. Čekal však, že to protivníka překvapí, ale ten mu naopak ještě šlehl chvostem do držky a oslepil ho ohněm. Přesně jak plánoval. Ruf na to udělal několik kroků do strany, aby se vzpamatoval a případně se alespoň naslepo pokusil vyhnout útoku, ale nebyl dost rychlý a po chvíli ucítil bolest v zadní noze. Než se vzpamatoval, ležel na zemi.
Rozběh zdravil s pevným postavením. S napjatými svaly na poslední chvíli uskočil do strany, a když koutkem oka zaznamenal pokus o útok na ocas, mávl s ním Rufusovi naproti, jakoby mu s ním chtěl dát facku. On chtěl ale docílit jednoho - na moment ho vykolejit, krátce do osepit ohněm, aby mu spíš vyšel jeho výpad. Skočil Rufusovi k zadní části těla a čapl po zadní noze, aby za ni trhl a dostal soka na zem.
Selhal... A všichni se dívali. Jeho bratři již určitě s přehledem své úkoly a boje dokončili. Všichni vidí, jak selhal. Nebylo to fér... Mensis sem jistě dnes přišla, aby ho zahambila za jeho předchozí chybu. Hluboko v duši věděl, že si za to mohl sám, ale stejně se nedovedl zbavit toho pocitu, že tohle prostě nebylo fér. Mensis byla o tolik zkušenější než on, bylo předem jasné kdo vyhraje! Celým uchem mu projela bolest, jak ho za něj Mensis popadla.
Ne! Nemůže přeci tak snadno prohrát! Chtěl stát po boku svych dvou bratrů jako vítěz! Nemohl selhat... Jak dlouho by musel čekat na noví pokus? Postavili by ho znovu proti ní? A byl by vůbec nový? Jaká by to byla potupa...
Netušil, jak se z toho dostat, ale jedno věděl. Nesmí Mensis dovolit si s ním tahat jak se jí zachce. Se vší silou, kterou dovedl v sobě najít, a kterou jestě probudil adrenalin z bolesti z tahaného ucha, vykopl zadníma nohama směrem, kterým odtušil že se nachází její slabiny a hlavou trhl zpátky, aby se vymanil z jejího sevření.
A zkutečně se mu to podařilo, i když Mensis jeho ucho nepustila, oslobodil se. Cenou za toto oslobození bylo však natržení daného ucha. V té chvíli si toho vsak vůbec nevšiml. Temenem hlavy narazil zpátky do země ale adrenalin se postaral o bolest, která by z té rany mohla přijít. I bolest ucha značně otupil.
Popel, pokud mu jeho možná trochu podlí útok poskytl dost času, se rychle vyšvyhl na nohy. Netušil pořádně co dělá, v ušich mu tepalo a po straně tváře stékal malý pramínek krve z natrženého ucha. Věděl ale že se nevzdá! Nemůže. To už na tomhle placku raději snad umře!
Neotálel a hned zase vyrazil kupředu. Jeho protivník byl k němu čelem, což byla jistá nevýhoda na jeho straně, ale přesto se o něco pokusil. Vzpomněl si na své tréninky a neobvyklé taktiky, které vymýšlel za pochodu. Stále si přehrával, že jeho nejsilnější stránka je rychlost a moment překvapení, hodlal toho dnes využít naplno. Z rozběhu vyskočil a zamířil Plamovi přímo na čumák. V takové rychlosti by počítal s tím, že se bude chtít ten druhý vyhnout, a pokud se tak opravdu stalo, po dopadu se pokusil zakousnout do ocasu soupeře.
Pustila jeho krk, aby se nad ním mohla vztyčit. Nechybělo zašlápnutí ramene tlapou, aby ji mladý vlk neunikl. Neříkala nic, jen využila chvíli, aby se mohla pořádně nadechnout. Začala se pomalu uklidňovat. Začalo jí docházet, že by si z něj neměla dělat boxovací pytel jen proto, že se mladý vlk nedržel na uzdě, když spolu bojovali poprvé. Ač mu ty chlupy na ocase chtěla oplatit, rozhodně se to neslušelo při této záležitosti. Ale něco vzadu v hlavě jí nedovolovalo ho jen tak nechat jít. Cvakla jej za tu jeho huňatou špičku ucha. Sundala z jeho ramenou svou tlapu a táhla jej za ucho na nohy.
Jeho první přímý útok na Rufuse byl neúšpěsný. Stihl tedy bacit unikajícího ptakovlka aspoň tlapkou, ale to nebylo to, co zamýšlel. Nespustil z něj ale oči, docházelo mu, že se vrátí a udeří, a tak se hned po dopadu rozkročil, připraven na srážku. Musel tenhle boj změnit z boje náhlých výpadů na boj síly, a na to byl nutně třeba kontakt. Přišel útok na slabiny, a tak sklonil křídlo a poskočil, aby čelil Rufusovi čelem, ale to přišel výpad na krk. Tady šlo o reakce na bázi setin sekund, panečku! Svaly se napínaly, krev kolovala. A teď se poprvé dostala ven, protože Rufus zasáhl. Mladý se tomu ani vyhnout nesnažil, spoléhaje na to, že to ustojí a ještě tím získá téměř stoprocentní šanci na protiútok - namísto uhýbání se na svého protivníka navalil celým tělem a jako dinosaurus v ráži se ho pokusil chňapnout čelistmi taky někde na krku, blíž ke končetinám. Chtěl stisknout pevně a držet.
Ale pak jí zaujalo cosi dalšího. Mensis a Popel. Šedivá vlčice s holým ocasem vypadala opravdu směšně. Na jejím místě by ani neměla odvahu vycházet na světlo. Nedivila se tedy, že měla potřebu se mstít na tom ohnivém děcku, nu na druhou stranu jí bylo jasné, že jestli půjde do tuhého, tak je bude muset násilně oddělit. Divadlo dobrý, ale vážná zranění by už dobrá fakt nebyla.
Pokusil se stát pevně a odolávat jejím pokusůl ho strhnout. A chvíli se mu to i dařilo. Cítil jak mu zadní tlapy v prachu trochu podkluzují, ale držel se. Na oplátku za její snažení zkusil zaškubat hlavou, stále pevně držící její rameno. Zuby pevně svírající jeho zátylek ale také nebyli zrovna příjemné... Měl snad pocit že mu musela ze zad vykousnout kus kůže, ale opravdu se nemínil vzdát. Cítil ale, jak ho síla v nohach pomalu opouští a pak už jen stačil jeden špatný krok, tlapa mu podjela a jeho rovnováha byla ta tam. Zoufale vytřeštil oči a pevněji se chytil překníma tlapama Mensis.
Když ale oči unikly jejím tesákům, otevřel je. Překvapil ho tak blízky pohled do jejich očí, obzvláště kdyz se do nich samou hambou predtím nedovedl podívat. Ten vztek, který v jich spatřil... Přejel mu mráz po zádech. Hlavou se mu v ten moment prořítilo tolik myšlenek, ze je ani nedovedl pořádně vstřebat a màlem povolil stisk, kterým jí držel. Jenže to si teď nemihl dovolit a tak je odstrčil stranou, na dobu po souboji.
Překvapila ho nahlá změna postavení. Věděl že se s ní nemůže tahat ale nechtěl jí taky hned pustit. Rozhodl se tedy jit s ní a vlastně i dál. Taktéž se postavil na zadní a zatlačil směrem k ní. Doufal, že takovy tah od něj nečekala. Byl by to pro něj úspěch kdyby se mu podařilo jí povalit pro jednou na záda. Ta predstava ho uplně nadchla, a tak do svého snažení dal vše co mohl, až do ni vpodstatě vrazil ramenem. Samozřejmě to také pořádně zabolelo v místě, ve kterém ho Mensis držela, ale chuť vyhrát byla větší. Na chvíli i zapoměl na své předchozí pocity viny.
Mensis jej nehodlala pustit. Přes veškerý adrenalin totiž necítila žádnou větší bolest, jen chuť bojovat. Zdvihla se na zadní, aby i jej donutila spoléhat veškerou svou rovnováhu na zadní nohy. Takhle jej buď donutí se pustit, nebo se ho pokusí povalit.
„Tak jo, tak jo,“ odkýval to Valce a pohlédl k nebesům. Za co ho nebeský otec trestá tímto způsobem?? Copak je v nějakém AZ kvízu?? „Ať už je to za mnou.“ Pronesl si pod fousky, ale tak, aby se to klidně doneslo ke slechům Valky. Pousmál se přitom, neboť nechtěl naznačit, že ho snad obtěžuje vedení zkoušky. Měl veliké štěstí, že ho měla na starosti zrovna jeho dobrá kamarádka. Bez ní už by se tu nejspíš složil.
I když neuhl, instinktivně před útokem přivřel oči. Ještě víc se napnul, připravený na bolest, a sám pokračoval ve svém útoku a pokud mu Mensis nějak nezabránila, zahryzl se jí se vší silou kterou dovedl do ramene.
Tušila, že se jí nepovede jej srazit k zemi, bez toho, aniž by se do ní zakousl. Na poslední chvíli se rozhodla zamířit zubama na jeho tvář, aby tím odvrátila jeho pokus o kousanec. Už byla rozběhnutá a byly čím dál tím víc k sobě blízko.
Připravil se na náraz a snažil se do něj dát veškerou svou sílu. Nesmí mě srazit k zemi. Nesmí. To by byl jeho konec. Možná byl mladši ale přece trochu té síly taky měl. Stacilo jen udržet vsechny nohy na zemy.
Setkaly se na půly cesty a Popel se jí pokusil zaklesnout zuby do ramene. Na poslední chvíli si zaútočení na krk rozmyslel. Věděl že to je slabé místo a rozhodně jí nechtěl ublížit, kdyby se mu přeci jen podařilo jí chytit. Ne víc než už se mu to predtím podařilo...
Zaryl drápy do země a snažil se odolat síle zkušenější bojovnice.
Popel se rozběhl a mířil jí na krk. Tak jak tomu bylo na jejich prvním cvičném souboji. Rozběhla se proti němu ve snaze jej opět srazit na zem. I když jejich vzdálenost byla poměrně malá na to aby nabrala pořádnou rychlost, Mensis byla pořád těžší jak mladý opeřený vlk.
Vzdálenost mezi nimi se pomalu zmenčovala. S kazdým dalšim krokem byl jako na pérkach a nejednou sebou lehce škubl, když mensis udělala trochu prudčí pohyb. Byl připravený znovu uskočit, ale to by nejdřív musela zaútočit...
I on začinal být netrpěliví. Přišlo mu to už tak dlouho co naposledy zaútočilola. Začinal se bát že by mohl Zatharian jejich boj zrušit pokud by nic neudělal. Samozřejmě že mu ten cas přisel delši než ve zkutečnosti byl, ale v takové chvíli, kdo by cas vnímal v porádku?
Nakonec už to nemohl vydržet. Musel přece taky zautočit... Od toho tu byl. Dokázat že na to má. Skočil kupředu, chňapajíc zuby po jejím krku.