[AZARYN] - Inaugurácia vĺčat a omegy
Inaugurácia vĺčat
Studený večerný vzduch dnes nesie vôňu mrazu a očakávania. Ten biely, tenký závoj ticha teraz leží na vetvách smrekov v ihličnatom lese a topí sa s teplom ohnísk, ktoré si tu Azaryn tradične prichystal. Len hodinu pred zatmením slnka, keď sa svetlá dňa postupne vytrácajú a krajina sa ponára do modrastého šera, v ktorom sa každý zvuk zdá hlasnejší a každý dych viditeľnejší, sa svorka zhromažďuje na mieste určenom pre skúšku odhodlania.
Nastal čas, aby vlčatá Eralia, Kafka, Rorýs a Lapis prešli svojím inauguračným ceremoniálom, aby vykročili z detstva a vstúpili medzi plnohodnotných členov svorky. Každý z nich si nesie vlastnú cestu, vlastný potenciál a vlastnú budúcu rolu, no ešte predtým musia dokázať, že sú hodní kráčať po boku Azarynu. Avšak z dôvodu zhoršeného zdravotného stavu sa Lapis na dnešnom ceremoniáli nezúčastní. Jej ceremoniál bude preložený, kým sa nevyzdravie. Počas jej neprítomnosti ju pri rituálnom súboji zastúpi Popel, aby ostala zachovaná rovnováha spárovaných dvojíc.
Všetko bolo pripravené. Sviatočný vzduch bol ťažký očakávaním, no zároveň niesol v sebe aj nádej. Dnes sa Eralia, Kafka a Rorýs zapíšu do histórie svorky. Ich mladosť sa chýlila ku koncu, pred nimi stála cesta dospelosti. A každý prítomný vedel, že keď slnko klesne za obzor, už nebudú len vlčatá – stanú sa plnohodnotnými členmi rodu.
Spárované dvojice a ich úlohy
- Rorýs a Popel.
- Kafka a Eralia.
Každý pár bude v rámci rituálneho súboja posudzovaný podľa odhodlania, vytrvalosti a ochoty prekonať seba samého. Nejde o víťazstvo jedného nad druhým, ale o prejavenie sily ducha aj tela.
Priebeh ceremoniálu v skratke
- Súboj o prežitie: Dokázať odhodlanie, silu a bojovnosť. Súboj nie je bojom na život a smrť, ale skúškou vytrvalosti, neústupnosti a odvahy. Pod dohľadom svorky musia vlčatá ukázať, že sú pripravené vydať maximum.
- Očista plameňom: Po skončení súbojov pristúpia noví členovia k ohňu a každý jednotlivo prekročí plameň, čím symbolicky opúšťa svoju detskosť, staré chyby a minulosť. Oheň ich očistí a pripraví na nový život v svorke.
- Krvný pakt: V záverečnej fáze vlčatá zložia prísahu vernosti Azarynu. Následne sa ich krv zmieša s krvou Alfy do misky a napiju sa, aby spečatili svoj nový zväzok so svorkou.
Organizačná zmena
Pre lepší plynulý priebeh herných udalostí (a aby som nemusela robiť nový článok) bolo rozhodnuté, že po ukončení inauguračného ceremoniálu vĺčat prebehne ešte ďalšia samostatná časť ceremoniálu.
V rámci tejto časti absolvuje Achilles svoju liečiteľskú skúšku pod dohľadom Valencie. Skúška bude prebiehať ako súčasť tej istej akcie a odohrá sa po ceremoniáli vĺčat. Liečiteľská skúška bude mať vlastný priestor v rámci roleplayu a nebude zasahovať do priebehu inauguračného ceremoniálu vĺčat. Účasť sa týka len priamo zapojených postáv a tých, ktorí sa rozhodnú zostať ako prítomní členovia svorky.
Dátum akcie: 26.11. - 21.12.2025 〡 2. časť - liečiteľská skúška: 15.12. - 11.1.2025
Akcia pre vĺčatá bude trvať takmer štyri týždne vzhľadom k tomu, že sa jedná o spoluprácu viacerých hráčov, no zároveň chystajú sa ďalšie akcie a celkovo december býva dosť kritický, keďže sa nám blížia Vianoce. Dátum akcie je predĺžený výhradne z dôvodu neskoršieho začiatku liečiteľskej skúšky Achillesa. Termín pre inauguračný ceremoniál vĺčat zatiaľ ostáva nezmenený. V prípade vážnych záležitostí zúčastnených hráčov sa môže inaugurácia predĺžiť, inak skúška bude považovaná za nesplnenú a vlk bude vyhnaný zo svorky.
Akcia sa koná tradične v ihličnatom lese, pár desiatok minút pred západom slnka. Odohrávať sa to bude tu - pod článkom. Účasť Intermerat, omegy a ich protivníkov/oponentov je povinná. Dobrovoľná účasť je určená len ostatným členom svorky.
V prípade akýchkoľvek nejasností sa pýtajte na Azarynskom serveri.
Váš Zathrian.
Autor:  Èrvain Zathrian HävitysVydáno: 26.11.2025 12:18 Přečteno: 785x |
Formát pro tisk
Komentáre
Přestože byl jeho protivník rychlý, Rorýsova, dalo by se říci, že ve fyzickém boji snad jediná, silná stránka byla také rychlost. I proto se mu podařilo jen tak tak uhnout. Popelovi zuby sice stihly secvaknout jeho nohu, ale Rorýsovi se podařilo ji vyprostit dřív, než by se stihl pořádně zahryznout. Rohatý hned zaútočil zpět. Nebo... zaútočit asi úplně ne, ale jakýsi pokus to byl. Každopádně skončil nezdarem. Rázem ho odkoply silné nohy a odrazily Rorýse pryč, až zády narazil do jednoho z blízkých kmenů. Rána to byla pěkná, až si chudák dech vyrazil. Pohled se mu v tu chvíli trochu rozmázl. Přerývavě dýchal. Souboj ho už dost vyčerpal. Nakonec se mu podařilo pomalu vyškrábat na nohy. Stál čelem proti svému soupeři, nohy rozkročené, aby si udržel rovnováhu, ocas stažený mezi nohama, hlava napůl svěšená. A přesně v tu chvíli jeho pohled zalétl k ráně na Popelových zádech. V jeho očích vypadala odporně. Možná proto, že ještě nikdy takovou ránu neviděl, možná částečně taky kvůli té trosě krve, která se Popelovi leskla v srsti. Polekalo ho to a zarazil se. Jako kdyby ji způsobila nějaká příšera, monstrum. Rorýsovo srdce, jako by se zastavilo. Tohle mu udělal on?! To nechtěl! Nemělo to být tak strašné!
Modré oči rozšířené dokořán hleděly na vlka před sebou. Mladá hruď se třásla, jak se snažil popadnout dech. Na místě zamrzl.
Lapal po dechu vždy když ho Era kopla, jeho sevření tak povolovalo až úplně pustil Eru a nechal ji vyšplhat nad něho. Boj ale ještě nebyl u konce, nepřišlo mu to fér. Že by boj jen tak rychle skončil? No on by to nejraději ukončil, ale jako jeho sourozenci - nechtěl zklamat rodinu i smečku.
"promiň mi to." zašeptal si pro sebe aby se necítil příliš provinile a zahryzl se do Eraliine nohy, ocasem švihl do stran, za což byl vděčný že měl tak dlouhý ocas, a trefil silou Eru do boku aby ji srazil na zem zpět.
Nevěděl úplně, co dělat, jen mu bylo jasné že se musí Roryse zbavit. Pustil tedy jeho ocas, aby mohl lépe manévrovat a ohnal se zuby tak moc dozadu, jak jen dokázal. Po čemkoliv, co bylo v jeho dosahu a pokud se podařilo, pevně se do Roryse zakousl. Jakékoliv předchozí opatrnost byla pryč. Rorys ho očividně nesetřil, proc by měl on?
Pokud se mu ale nepodařilo protivníka kousnout nazpět, pokusil se ho alespoň ze sebe setřást tak, ža se vší silou vykopl zadníma nohama a doufal, že ho tak od sebe odhodí.
Popel jen tak tak zadržel zakňučení, když dostal od Rorýse bolestivou ránu do zad. Hambou by se propadl, kdyby tak predevšemy učinil. Jestli se jednalo o zuby nebo o trápy, to v daný moment nevěděl, Rorys se mu v podstatě mohl zahryznout do zad a on by to z tohohle úhlu neviděl, ale neúmyslně při té nečekaně bolesti stiskl Rorýsův ocas ještě o to víc, jak se snažil zatnout zuby aby předevšemy nezačal v bolesti kňučet.
Sám si nebyl jist, o co se v letu snaží. Chtěl vlka praštit jednou z jeho kostí v křídlech, ale to se mu bohužel nepodařilo, strakatý schytal jen máchnutí jeho perutí, tudíž jeho výpad neměl zrovna dobrý efekt. Spíše soupeře zmátl, než aby mu ublížil.
Každopádně mu to dalo trochu času. Na přemýšlení a snad i jednání. Jenže, než stihl cokoliv podniknout, ucítil ve svém mohutném ocasu ostrou bolest. Popel byl velmi rychlý. Rorýs žádný takový manévr rozhodně nečekal, ale nejspíš jej čekat měl. Zatnul zuby, ale stejně mu z tlamy uniklo malé bolestné zasupění. Pokusil se ještě párkrát silně zamávat křídly i ocasem, možná s úmyslem, že by se pak Popel pustil. Pak to ale vzdal a klesl zpět na zem. Létat zrovna v tomhle prostředí nejspíš opravdu nebylo vůbec chytré. Obzvlášť, když se všude kolem nacházely žhnoucí plameny ohně.
Jakmile byl na zemi, neváhal a pokusil se po soupeři ohnat drápy nebo zuby. Chtěl se zaútočit po čemkoliv, co se zrovna vybízelo, bylo mu to jedno. V duchu si jen přál, aby už bylo po všem.
Popel ale rozhodně v boji zrovna nejzkušenějši taky nebyl, a než přišel na další zpúsob, jak by mohk provést útok, Rorýs jednal. Jeho počinání ho však zmatlo jestě o to víc. Jak tu chtěl bojovat za letu? Musí prece vědět že ve vzduchu proti mě nemá-" Nez stihl myšlenku dokončil, dostal po obličeji křídlem. Byla to menší rána, ale pořád se jednalo jen o peří. Nic hrozného, spíše to znesnadňovalo Popelovu schopbost svého protivníka vidět, kdyz měl neustále jeho perutě v ksichtu. Tak musel trochu s přivřenýma očima couvnout.
Rychle zapřemýšlel, co teď. Nechtěl dávat Rorysovy zas tolik prostoru. A pak mu pohled padl na něco, co se doslova vybízelo k útoku. Pokud ho tedy Rorýs nepřekvapil dalším útokem, vyrazil vpřed. Nevěnoval jeho křídlům moc velkou pozornost a ani se nesnažil vzletět. Boj ve vzhuchu by taky mohl zkončit padem do okolniho obecenstva nebo do plamemů. Popel by se s druhou možností vypořádal snadno, ale Rorýs nejspíš tak ohnivzdorný nebyl. Skočil po Rorýsově ocasu, který vzhledem k jeho délce se nejspíš stále častečně válel na zemi, a i když si předtím řekl, že zuby používat nebude, v ten moment na svoje pravidlo sám zapoměl. Pokud tedy Rorýs nestihl opět uhnout, Popel se mu do ocasu zahryzl a škubnutím se ho pokusil vyvest z rovnovahy a strhnout zpět nazem.
No.. avšak můj pohled byl nejvíce na Rorýsovi, zkoumal jsem jeho taktiku, jeho nedokonalosti, ikdyž jsem to tak dělal u všech, na něm byl můj pohled víc. Zajímalo mě u něho.. I u ostatních, jaké mají magie a zda je využijí v souboji, pokud o nich tedy již ví..
Stál jsem pevně, klidný postoj, který se občas zachvěl pod zimou, ale napnuté svaly, kdybych musel ihned vyrazit a pomoc s ošetřováním.
Díval se o co se pokouší Era, když ho pustila, a on věděl že ona to bere až moc vážně. Vážně tato zkouška byla o všem? Šlo tady i o krk?
Nechtěl zklamat rodiče a tak se rozhodl hnout zadkem a postavit se věci čelem jak to udělal předtím. Zrcadlil útok od své sestřičky ale tím způsobem že po ní skočil s otevřenou náručí. Pevně sevřel její tělo ve svých tlapkách ale dopad na nohy udělal to že Kafka neudržel rovnováhu a stáhl i Eraliu sebou na zem. Tam při zbytku kontroly se bránil čumákem aby ho Era nekousla.
Keď ju buchol labou po hlave, neubránila sa trochu prekvapenému výrazu, no zároveň bola potešená. On sa vie byť! Nie, že by niekedy pochybovala o Kafkovej sile, predsa to bol statný vlk, ale nepovedala by, že by sa do niečoho takého naozaj púšťal. No, dnes nik z nich nemal na výber.
Pustila Kafkovu srsť, no len aby sa pripravila ku skoku. Odrazila sa od zeme a pokúsila sa svojho brata stiahnuť späť na zem aj so všetkými končatinami, ktoré mal.
Rorýsovi došlo, že udělal chybu. A nejspíš by se momentálně na místě nejraději zhroutil a hanbou do země propadl. Sám o sobě věděl že bojovat neumí. Sice Popelovi jako vlče jednou vykládal, jak si přeje být bojovníkem, ta slova však nikdá nebyla brána vážně. Jednalo se přeci jen o zbožné přání malého vlčete se sníženou úrovní rozumových schopností.
I tak se v panice pokusil překecat sám sebe, že od teď už prostě musí dávat pozor na sto procent.
Další útok od svého soupeře už intuitivně trochu vytušil a podařilo se mu včas zase uhnout.
Bylo mu jasné, že si v boji vůbec nevede dobře. Že jediné, co zatím předvedl, bylo vyhýbání se útokům od druhého. Musel něco vymyslet. Něco, čím překvapí Alfu. Nakonec mu v hlavince trochu svitlo. Musel využít svých silných stránek. A ač jich měl jen pár, a oproti jeho učiteli se budou využívat jen velmi těžko, za pokus, dokázat co v něm je, to stálo.
Nejdříve se pokusil využít váhu celého svého těla a opřít se vší silou do Popela ramenem, aby ho přiměl zavrávorat nebo třeba ztratit trochu rovnováhy a odstrčit ho od sebe o kus dál. Pokud vlk nestihl uhnout, mohlo to Rorýsovi poskytnout trochu času. Tentokrát byl rychlý a věřil si, že alespoň tento manévr se mu třebas podaří.
Pokud by získal čas, roztáhl by svá křídla a pokusil by se jimi silně zamávat, aby se nadvznesl trochu do vzduchu. Jistě, furt mu to moc nešlo. Furt měl svoje chybky. Ale poslední dobou se létání snažil trénovat, kdykoli měl tu příležitost. Už se nejednalo o bezmyšlenkovité plachtění ve vzduchu.
Pokud se stihl vznést do vzduchu, měl možnost zkusit silným křídlem máchnout a praštit druhého bojovníka kamkoli do těla. Nechtěl mu moc ublížit. Ale muselo to alespoň trochu působit, že chtěl.
Otočil se na svou malou sestřičku. Nebyla tak malá... Už se z ní stávala velká holka, ale z jeho pohledu to bylo ještě to malé zvědavé štěně... Co mu šlo doslovně po krku. Ale ne z hlediska znežití.
V jeho hlavě zavládl boj. Měl uhnout a bránit se, nebo měl stát? Stát a nechat ji aby dokázala že je silná? Neznělo to fér, to ano. Ale hleděl snad na takové věci Kafka?
Než vůbec stačil něco vymyslet a dojít k názoru, ostré zuby - i když pořád ne tak silné jako dospělé - se mu zaryly do kožíšku na krku a on zavrčel bolestí. Tak takhle chutnala bolest. V tedy zjistil že to co cítil už nikdy cítit nechce a nechce aby to poznali i jeho sourozenci.
Šokem roztáhl svá křídla a postavil se na zadní lehce, ne příliš aby na nich úplně nestál rovně, spíš pár centimetrů nahoře měl přední tlapky. Jednu z pacek následně zvednul a bouchnul Eru po hlavě. Dával si schválně pozor na drápy ale v tom šoku a celkově rychlé situaci to nebylo možné ovlivnit a tak se stálo že ji vytrhl pár chlupů.
Popel ale, i když se ta možnost nabýzela jak na stříbrném podnosu, nechtěl Rorýse, ač udělal velkou chybu, schodit. I když ho jeho nedbalost lehce popudila. Skočil tedy k němu a, jako by neodhadl přesnou vzdálenost, mu cvakl zuby jen kousek před jeho čumákem. Varování, které by od zkutečného soupeře nedostal. Popel tím ale nekončil, jelikož to by byl dost chabý útok. Opět po něm hmátl tlapama a pokusil se ho strhnout k zemi. Nechtělo se mu příliž proti druhému vlkovy používat zuby pokud to nebylo potřeba.
V duchu si oddechl, jenže teď následovala ta těžší část. Protiútok. Přesně to, co Rorýsovi nikdy nešlo, přesně to, co mu šlo tak moc proti srsti. Z celého svého srdce nenáviděl fyzické boje.
Celý stále trochu mimo, se zkusil po svém protivníkovi ohnat zuby. Nic jiného ho v tu chvíli nenapadlo. Jeho čelisti ale sklaply naprázdno. Okřídlenému vlkovi se podařilo vyhnout bez problémů.
Rorýs se neubránil tendenci hodit očko po rodičích a Alfovi, jak reagují na jeho prozatímní selhání. Pocity ostatních pro něj znamenaly hodně. Ty jeho byly momentálně nejisté a stísněné. Vnitřnosti, jako by se mu nepříjemně stahovaly.
Druhý jedinec jeho krátké nepozornosti jistě mohl nějak využít, ale Rorýs se pokusil co nejdříve vzpamatovat a vnímat další kroky svého soupeře.
Ani Zathrianova slova pořadně neposlouchal, jen zíral pred sebe, neschopny se podívat komukoliv z prihlížejících do očí ze strachu, co v nich uvidí. Ne... Rychle na chvíli zavřel oči. Ne, nemohl si dovolit předevšemi působit takhle slabě...
Zhluboka se nadechl, aby zakryl veškerou nervozitu, kterou citil, a postoupil kupředu, aby se postavil svému soupeři. Měl pocit, že všichni akorát čekají na to, az něco zase zvoře. Mohl jen doufat, že se všichni budou soustředit na ty, o které tady dnes zkutečně šlo.
Upřel odměřený pohled na svého protivníka a pak se také postavil do bojové pozice. I Popel si Rorýse oblíbil, i když nejspíš by ho kamarádem nenazval. Čistě ale proto, že by ho nenapadlo, že by ho tak mohl mladší vlk vidět. Nechtělo se mu s ním ale bojovat, byl to první vlk zde, se kterým se po dlouhé době upřimně bavil. Ale zadarmo mu to dát také nemohl. A kdo ví? Třeba se předvede stejně dobře, jako při lekcich letu. Stejně neměly na vybranou.
Popel vyrazil kupředu a vrhl se rovnou po Rorýsovy. Hned po něm ale nechňapal zuby, nybrž ho chtěl předníma tlapama povalit k zemi. Pokud tedy Rorýs včas neuhnul, schytal pěkně silnou ránu. Popel toho v poslední době naběhal hodně, v tlapách měl sílí víc než dost. V takovém připadě by ho i k té zemi přidržel. A pokud se Rorýsovy podařilo uhnout, u připravě na jistý protiútok by se od něj Popel pokusil uskočit.
Prišla aj so svojimi bratmi, žiaľ, Lapis ostala doma. Určite by si to užila tak ako ona. Možno by tvorili dvojicu? A chalani spolu? To už sa však nedozvie a ani to nebolo dôležité. Čakala ju vážna skúška a nemala by sa rozptyľovať.
Stála vzpriamene, so sebavedomím pohľadom obdarovala všetkých prítomných. Samozrejme, že pohľadom hľadala svojich rodičov. Bola to veľká chvíľa aj pre nich - z ich vĺčat sa stanú právoplatní jedinci svorky.
Počúvala Alfove slová, akoby na nich závisel jej osud. A ono aj závisel - z časti. Dnes sa rozhodne o jej budúcnosti vo svorke.
Zachytila aj slová svojho ocka, no len sa mierne, skoro neznateľne pousmiala. Poďakuje mu neskôr. Teraz bol čas na boj.
Postavila sa oproti Kafkovi a keď zaznel rozkaz, ktorý mal tento súboj zahájiť, vyštartovala v snahe zahryznúť sa mu do krku. Samozrejme, nechcela mu ublížiť, to ani zďaleka, ale chcela ukázať, čo v nej je. To všetko, čo tak pilne budovala. Začína napĺňať svoju predstavu o vlastnom osude...
A teď stál tu - po boku svých urostlých sourozenců, před samotným Zatharianem. Nožky se klepaly, rozšířené zorničky těkaly po okolním lese. Vždyť tuhle zkoušku nemůže zvládnout! Ach, co si jen počne?
Připomínka chybějící Lapis, ho bodala u srdéčka stejně jako ostrý šíp. Na chvilenku ho napadla, možná trochu sobecká, myšlenka, že by si s ní místo hnedle prohodil, kdyby měl tu možnost. Neváhal by, ceremoniál pro sebe by odložil. O sestru však měl upřímnou starost. Kdo ví, co s ní bude, když přichází zima? Ach ano... jednoznačně by si s ní své místo vyměnil. Ona si tu zasloužila stát více než Rorýs.
Zatřepal hlavou, aby ze sebe setřásl tu trochu čerstvého sněhu, stejně jako své negativní myšlenky. Musí se soustředit, teď není čas na pochyby. A přesto jich měl v hlavě miliony.
Až ke konci proslovu tmavého alfy, zaregistroval, jak mu drkotají zuby. Ne zimou, ale další várkou nejistoty a stresu.
Začínáme. Bylo to tu. Rorýs se oddělil od svých sourozenců, aby čelil svému vlastnímu soupeři - Popelovi. Popel byl dobrý učitel. Rorýs se od něj rád učil nové věci, jako například skákání ze skal a předstírání, že se jedná o let. Ale popravdě mu Popel předal velmi cenné zkušenosti.
Stále trochu vyklepaný vlk zaujal bojové postavení a vyčkával na první náznak pohybu druhého vlka. Viděl v něm svůj vzor, ba dokonce něco jako svého kamaráda. Ten souboj přeci nakonec nemůže být až tak strašný, že ne?
,,Dejte do toho všechno." Pronesl ještě předtím, než se rozdělily. Měl původně v plánu řict něco víc povzbuzujícího, ale v ten moment co otevřel tlamu se mu vše, nad čím ten den premýšlel, vypařilo z hlavy. Umístil se co nejblíž jen mohl, hezky po boku své družky, a s lehce stazeným hrudníkem naslouchal Zatharianovym slovům. To, že zde nemohly být všichni čtyři ho nanajvíš mrzelo. Měl o Lapis trochu starosti, ale momentálně se o něco více bál o Rorýska. Eralie i Kafkou byly silní a vytrvalí, a byli postaveni preci jen proti sobě. Ale Iska nemohl úplně zapomenout na to, jak nestavilní se Popel posledni dobou jevil.
Nemohl ale nic jineho než pozorovat. A i přes všechny ty obavy, které k němu prostě patřily, citil i trochu té hrdosti, kdyz viděl jeho děti stat tváři v tvář tak důležité zkoušce.
Dnes měl být posunut v výšinám. Nebo aspoň tak mu to vyznělo v hlavě... Létat ještě emoce dobře neuměl tak nevěděl proč by měl jít k výšinám ale neřešil to. klasicky.
Šel se svou rodinou na místo kde se vše mělo odehrávat. Uvnitř litoval Lapis že u toho nebude ale až skončí, půjde k ní a všechno ji řekne jako hodný bráška.
Držel se jako ocásek u své rodiny. Díval se co všichni dělají a hlavně se zadíval co dělala maminka. Bude někdy i on umět něco takového? Oheň mu ozářil srst hřejivými barvami narozdíl od chladného okolí zahaleného ve sněhu. Nevěděl proč zrovna něco takového dělají v zimě ale vlastně mu to bylo šumafuk. Pokud měl podpořit sebe a své sourozence, nějaký sníh tady nehrál roli.
A pak tady byl alfa který přišel s úvodními slovy které nebyly vůbec srdceryvné. Jak jinak... Tady podle něho šlo o všechno a on se nechtěl nechat vyhodit ze smečky ale musel to dělat? Když ono se mu tak nechtělo...
Předstoupil na své místo po boků svých sourozenců a zaryl svůj chladný pohled na Alfu. Nevěděl co přesně mohl čekat ani s kým bude něco dělat ale tajně doufal že to nebude tak namáhavé.