[AZARYN] - Plamene lásky

Ešte stále cítila na koži chlad rieky, no v tichosti vykročila k starej borovici, ktorú im ukázala Asphodelle. Oči sa jej na chvíľu zdvihli k nebu, ktoré pomedzi vetvy presvitalo jemným svetlom. Srdce jej bilo pomaly, pokojne – ako by sa svet na chvíľu stíšil, aby sa mohol nadýchnuť spolu s ňou. Vedela, že na túto chvíľu nezabudne nikdy. Ostré pazúriky boli pripravené, vzala si jeden medzi zuby, prípadne si pomáhala labkami. S opatrnosťou priložila nástroj ku kôre a začala ryť do stromu jej časť symbolu - jemné pierko, ktoré pripomínalo jej krídla, jemnosť a oddanosť... Keď vyryla posledný záhyb, ustúpila o krok späť. Po jej boku ešte chýbala druhá polovica, druhý hlas, ktorý doplní ich tichý odkaz. Podala Iskovi druhý pazúrik v tichosti, s pohľadom plným dôvery a očakávania. Ich znak bude spoločný, polovica od nej, polovica od neho. Zadívala sa na obrazec, ktorý sa začal rodiť v kôre stromu a cítila, ako sa jej srdce plní pokojom. Tento okamih bol viac než ceremónia. Bol to dôkaz. Nech vietor, voda a čas ponesú ich príbeh ďalej, vpísaný v kôre, v pamäti lesa... a v ich srdciach.

Mornie pozorovala tu šťastnou událost s pýchou v srdci. Chvíle, jako byla tahle, jí vždy připomínaly, jakou rozmanitost v sobě Azaryn nosí, i když ji ostatní smečky ani tuláci nikdy nepochopí. Že navzdory své ohnivosti, zlosti a síle, si i Azaryn najde chvíli na oslavu lásky.

Občas si říkala, že by také někdy ráda podnikla svou vlastní oslavu lásky. Když byla mladší, bránila se té myšlence ze všech sil, protože jí připomínala starou smečku a staré zvyky, pod jejichž vládou by neměla na výběr. Ale to už měla teď daleko za sebou a jediné, co jí zůstalo, byla touha po společnosti. Během všech těch let se objevilo pár vlků, o kterých v tomhle světle uvažovala, se kterými si dokázala představit společný život, možná i… svatbu. Ale ti do jednoho zmizeli. Kromě ohnivé magie měli evidentně společné i to, že z Azarynu zbaběle utekli. Co to asi vypovídá o Morniině typu?

Eirlys stála vo vode rieky, jej labky ponorené po členky v chladivom prameni. Iska stál oproti nej, ich pohľady sa stretli a na okamih akoby sa zastavil čas. Voda jemne prúdila okolo nich, no ona vnímala len jeho. Keď sa ticho usadilo medzi stromami, Eirlys sa zhlboka nadýchla a začala hovoriť.
„Iska,“ prehovorila ticho, no jej hlas bol pevný. „Dnes ti sľubujem, že budem stáť po tvojom boku v dobrých i zlých časoch. Budem tvojou oporou, keď sa ti bude dariť, a tvojou silou, keď ti svet bude klásť prekážky. Sľubujem ti vernosť a lásku, ktorá nepozná hranice, a podporu na každom kroku našej spoločnej cesty.“ Urobila malý krok vpred, až sa ich čelá jemne dotkli. V tom dotyku cítila teplo, dôveru a hlboké spojenie, ktoré medzi nimi rástlo každým dňom. Na okamih zatvorila oči a nechala ten pocit preplniť jej srdce. Keď sa odtiahla len natoľko, aby mu mohla pohľadom spočinúť na tvári, vytiahla spomedzi krídiel malý náramok. Šupiny na šnúrke sa trblietali v jemnom svetle a oranžové korálky vo farbe jej očí sa zaleskli ako iskry v rannom slnku. Ponúkla mu milo tento svadobný dar. „Toto je môj dar pre teba,“ zašepkala. „Nech ti pripomína tento deň a všetko, čo sme si sľúbili. Nech je symbolom našej sily, našej jednoty a našej lásky.“ Zostala stáť pred ním, s labkami ponorenými vo vode, srdcom plným lásky a dušou pokojnou, pripravenou kráčať po jeho boku až do konca dní. Teraz bol na rade on. Trpezlivo vyčkávala.

Jak se tento den pomalu približoval, Iska byl jak na trní. Nervozita jako by mu tekla v žilách namisto krve. Přál si, aby tento den byl perfektní. Protože jeho partnerka si nic jiného nezasloužila. Partnerka. Jen na to slovo pomyslel, srdce se mu divoce rozbušilo. Stále nemohl uvěřit že se to zkutečně děje. Když do téhle smečky přišel, neměl nic. Pohledem zabloudil k Eirlys, která vypadala úchvatně, dnes ještě o trochu vic než jindy. A dnes tu stál, a měl všechno po čem by kdy mohl toužit.
Pro obřad se snažil co nejlépe upravit svou se zimi stále hodně huňatou srst a ozdobit jí několika květy. V bílé srsti kolem krku měl zapletených pár květů poměnky, květiny, jejíž krásu si nyní bude navždy spojovat se svojí družkou. Navíc se mu líbilo jak díky nim mohl s Eirlys alespoň trochu ladit, když jinak ve vzhledu byli celkem dost odlišní. Kolem krku pak měl drobné šňurky s oranžovími kamínky.
Jen těžko se držel, aby se při celěm obřadu nedíval jen a jen na Eirlys. Pomáhalo mu to, obzvláště když si občas vzpoměl, že je momentálně středem pozornosti a všichni co sem dnes přišli na něj koukají. Když se ale jejich pohledy střetli, Iska na tyhle problémi vzdy v sekundě zapoměl. Byli v tom spolu, a vidět tu radost v jejích očích bylo vše, co kdy potřeboval. Samotného ho to naplňovalo štěstím.
Následoval jí do chladné vody, která si okamžitě ve svém jemném proudění začala pohrávat s jeho srstí. Ten chlad, který ho v ten moment obklopil ho na moment rozhodil, a hodil rychle starostlivě pohledem po Eirlys. Doufal, že jí ten chlad nic neudělá. Následoval pokyny a také se začal omyvat. Jen co ale zvedl tlapku ke svému oblyčeji, na moment se zarazil, když si všiml jak se mu na srsti zatřpitilo několik drobných ledových krystalků. Jeho magie byla sama o sobě trochu nestabilní, a při tak silných emocích se kontrolovala ještě hůř. Iska však naštěstí rychle zase pokračoval v umívání. Eirlys měla jeho magii ráda. Ta myšlenka ho uklidňila dostatečně aby se zase plně mohl soustředit na to, co bylo důležité. Zavřel oči a predstavil si, jak voda kolem nich odnáší všechny jeho strachy a nejistoty. Ode dneška bude s Eirlys jedno. Trošička ledu mu tuhle událost nemůže pokazit.
Vystoupil z vody ven, cítil pod tlapkami vlhkou zem a při bádechu ho v nose polechtala vůňe květin. Skoro až nedočkavě se na Eirlys usmál a postavil se vedle ní. Po jejím boku, který už nikdy nemíní opustit.

Vánok sa pohrával s jej perím a srsťou, jemne ich nadnášal, akoby sa sám les snažil poctiť tento výnimočný deň. Eirlys cítila, ako jej srdce bije rýchlejšie, no nie z nervozity – ale z čistej, nesmiernej radosti. Konečne nastal jej deň. Deň, kedy sa jej život navždy spojí s Iskovým. Dnes bola krásna. Vedela to. Jej strakatá srsť bola starostlivo upravená, voňala jemnými tónmi kvetov. Do hrivy mala zapletené drobné nezábudky– jej obľúbené kvety, symbolizujúce večnú lásku...aspoň teda pre ňu. Okolo rohov mala elegantne omotané tenké pramienky vysušených stebiel trávy, na ktorých boli upevnené drobné kamienky s nádychom sivomodrej, trblietajúce sa v dopadajúcom slnečnom svetle. Na krku jej visela jednoduchá šnúrka spletená z vlákien stromovej kôry a ešte pár ďalších zaujímavých doplnkov.
Keď Asphodelle dala povel, že môžu pristúpiť k očiste, pohľadom pozrela na Isku. Chela vidieť čo sa odohráva v jeho očiach. Či tam videla lásku, odhodlanie, možno aj kúsok dojatia? V jej vlastných očiach sa zaleskla radosť.
Vykročila vpred. Chladivá voda sa jemne zavlnila pod jej labkami, obopínajúc ich nežným dotykom. Cítila, ako jej prúd hladí brucho, kde už rástol nový život – ich mláďatá. Zavrela oči a nechala vodu, aby jej obmývala telo. Zhlboka sa nadýchla. Toto nebola len obyčajná voda. Bola to rieka, ktorá spájala svorku, ktorá niesla v sebe príbehy mnohých generácií. A teraz prijímala aj ju. Začala sa v nej opatrne umývať. Labkami si prešla po tvári, jazykom po niektorých častiach srsti...umyla si aj krídla a zlahka aj brucho. Nechcela sa príliš ohroziť, aby nenachladla.
Nechala vodu odplaviť všetky obavy, všetky pochybnosti. Dnes už nebola len Eirlys. Dnes sa stávala niečím viac – partnerkou, sprievodkyňou, srdcom spojeným s tým Iskovým.
Keď sa považovala za očistenú, vykročila z vody späť na breh. Kvapky vody sa ligotali na jej srsti ako drobné hviezdy. Cítila sa inak. Ľahšia. Pripravená. Tento deň sa zapíše do histórie svorky, no predovšetkým do jej vlastného srdca. A ten najkrajší okamih ešte len príde.