Na život a na smrť

Po chvíli spokojeného sezení, pěkně mezi Clay a Rayem se mu začínala ježit srst na zádech. Tohle, co se jemu dělo právě před očima byla pohroma. Co musel býti ten Nereus za vlka, aby zabil vlastní mátinku? To musel být fakt nějaký magor! Kdyby alespoň zabil někoho cizího, nějakého skutečného zrádce či tuláka, jenže ona to byla jeho rodina a teď zde před jeho tlapami ležela v louži krve a zbavena života. Teď již bylo po všem... snad. Stačilo jen doufat, že Nereus nepovede smečku moc krutě. Za Justice byl chod smečky skvělý. Přece jen to díky ní byl na svou smečku toliko pyšný. Bude ale za svou smečku tak rád i když povládne někdo, jehož rod tuto smečku vedl dříve? Ještě před narozením Kariho? To nevěděl.
Kdyby jen měl tu odvahu a motivaci, pokusil by se Justice dotekem vyléčit, ale asi by ho oživení jiného vlka uspalo na vždy také. Nemohl to udělat, navíc si ani nebyl jist, zda to vůbec umí.
Když se vlčci okolo něj rozešli, jen se zaraženě a stále ohromeně rozhlédl směry, kterými se vydali, však žádným z nich se sám nevydal. Chvíli tam zůstal jen tak bez řeči stát s třesoucím se tělem a po chvíli se vydal úplně jinam, než Clay nebo Ray, či snad jeho matka a Klematis. Nejspíše chtěl být sám a trochu o tom v soukromí popřemýšlet a nebo právě naopak se pokoušet zbavit onoho nepříjemného pocitu a svědomí z tohoto boje.

Zatřepal jsem hlavou a Klematis od sebe odstrčil. To poslední, co bych nyní chtěl slyšet jsou všetečné vlčecí dotazy. O to více mě štvalo, že to byly otázky, na které jsem sám neznal odpověď. Vyčerpávalo mě sledovat ten jejich souboj a tak samo ta myšlenka, že někdo z nich tady dneska padne. Přestože jsem měl svoje tipy, vše se nakonec obrátilo a tělo mrtvé Justice padlo tvrdě na zem pouhých několik metrů ode mě. Věděl jsem, že nemůžu nic dělat, ač jsem ve vzteku měl chuť tomu vlkovi zlomit vaz. Nesměl jsem. Vyhrál ve spravedlivém boji o smečku a já to musel nechat tak. Musel jsem to respektovat.
Byl jsem zlomený. Zlomený, a dával jsem to najevo vztekem, jako u mě bylo zvykem. Okamžitě jsem se rozběhl pryč z louky, dokud zde stále bylo dost vlků. Toto jsem musel vstřebat. Snažil jsem se na tváři udržovat kamenný výraz, ač mi tyto věci nikdy moc nešly.

nevedel ako sa cíti, vlastne nevedel či tu chce vôbec byť. Bolo to také hlúpe. Dočerta zas sa prejavil tá ich heltyrácka nemožná nátura, ktorá potrebovala mať všetko po svojom. Jemu nevadilo, čo luna svorky spravila, čo zmenila v ignise, možno to tak bolo lepšie. Nemohol ale od zarytého heltyráka ako bol Nero čakať nič iné a to ho skoro nepoznal. No do čerta. Zamračene sledoval čo sa tam dialo. Celý ten súboj bol zbytočný, mala zostať tam, kde ju vyhnal, hoci rozumel, prečo sa vrátila. Nemala ale šancu, čo si nahovárala. Tentoraz modro-čierny vlk nepozoroval nezaujato. Hoci nemohol nič robiť, lebo to bol súboj len medzi nimi dvomi, jeho zamračená tvár veľmi ale veľmi jasne vyjadrovala nesúhlas. Absurdné. odfrkol si v duchu a úkosom pozrel na Jaya a zvyšné Justine deti.

Udalosti, ktoré sa tu diali ju takmer obišli, keďže bola mimo územia svorky. Jej vnútroný inštinkt jej ale nahovrál, že by sa mala vrátiť. Nuž a tak bola tu a práve včas. Očividne sa dialo dosť veľa. Justice s jej synom stáli oproti sebe a vyzerali, že sa navzájom pozabíjajú. Ani nedýchala, keď sa na seba vrhli a rýchlo sa snažila nájsť svoje deti. Všetky boli tu. Nanešťastie. Všetci sa museli pozerať na to utrpenie a ona nevedela, čo robiť. Mala tam snáď nabehnúť a celý tento bordel zastaviť? Alebo mala zobrať svoje deti a odísť niekam preč? Bola zmätená a tak radšej zostala stáť vedľa svojej dcéry a stala sa ďalším tichým pozorovateľom. No narozdiel od ostatných, nemala šajnu prečo sú tí dvaja v sebe. Justice už nebola súčasťou svorky a celé toto divadlo muselo znamenať, že by sa chcela vrátiť. No žeby jej to syn nedovolil?

Ray sa chvíľu pozeral na suboj keď pohľad mu nečakane padol na Clayinkineho brašku. Prekvapene na neho pozrel čo sa týka tej jazvy, bol vcelku nepekná a normálne by sa na to povypytoval ale bol teraz na to ten správny čas? Kto vie či by sa s ním vôbec chcel rozprávať keď sa teraz zachoval tak ako sa zachoval. Vliezol medzi nich a Rayka to naštvalo, no nechcel rypať. To akože aj on chce takú pozornosť od Raya ako má Clay? Snáď nie je inak orientovaný...eh.. to by bolo pre Rayka nežiadané. Jemne sa zamračil na Kariho pri jeho slovách a uškrnu, no potom čo prehovorila znova Clay zase akosi odmäkol. Na jej slová predtým ako prišiel jej brat len prikývol, on to nedokázal ani len vysloviť. „Nepríde mi to ako férový zápas." dodal ku slovám a uprel svoj pohľad znova na zápas.

Tento moment tu prostě neměla být. Nejen, že by stejně nikomu nyní nemohla pomoci, ale taky by schytala vlnu kritiky od svého bratra. I přes svou výšku se schovala v davu jiných vlků a jen nenápadně sledovala, celé to divadlo. Ne že by jí vadily bitvy a krev, ale tohle bylo úplně jiné. Vyjímečně neměla slov. Možná za to mohly hormony, možná situace a s největší pravděpodobností obojí. Odvrátila trochu zrak od toho všecho a prohlédla si, kdo vše tu je. Byli tu další sourozenci od Nera a děti Justice. Ti to jistě musí mít ještě horší než ona. Jelikož si museli vybrat, zda stát za mámou nebo bratrem. Složitá to volba, ale Freya měla stejně krevně blíže k Nerovi. To jí bylo stejně k ničemu, když se nechtěla nijak zapojit, pro vlastní bezpečí. Ohlédla se však znovu na ty dva. Tohle bude ještě drsné. Najednou se jí však tak přitížilo jako nikdy dříve. Vzala nohy na ramena a utíkala pryč, aby všem neukázala dnešní svačinku.

Verdandi trpěla. Neskutečně trpěla. Nikdy nebyla nějaký sociální tvor a většina emocí ji akorát mátla a tím spíše jí mátly vztahy. S Nereusem měla dobrý vztah, přece jenom byl její bratr. Ale od doby, co vyhnal matku, si jím nebyla jistá. Částečně chápala proč to udělal. Měla ráda a byla hrdá na tradice Ignisu, i když byli kruté. Ale co je smečka bez tradic? Jenom banda tuláků. Jenže tohle bylo moc. Boj na život a smrt. Jak mohla fandit jednomu, když oba byli její rodina. Proč sakra nemohli najít nějaký kompromis. Třeba že by nechávali tulákům jednu šanci, po překročení hranic? Nebo že by zabíjeli jenom vlky, co něco ulovili na jejich území?
Verdandi byla blízko Perse. Prakticky jediný zbytek rodiny, který buď již mrtvý nebyl anebo nebyl ve smrtelným ohrožení. A nezmohla se na nic jiného, než jen v hrůze pozorovat co se bude dít. Ani se nesnažila se tvářit nějak neohroženě nebo netknutě. Pro jednou prožívala hodně silnou reakci a ta byla prakticky vepsaná v její tváři ale i v celkovém postavení těla

Poohlížel jsem se tady a poznával všudypřítomné Ignisské vlky. Byli tady snad opravdu skutečně všichni, které jsem si v souvislosti s Ignisem vybavoval. Však jediný, koho jsem tady vidět potřeboval, byla Dione, po které jsem stále docela dost smutnil. Kdyby to věděla, asi by si ani toho nevážila... achjo... napadlo mě. Zřejmě i ta by se postavila za Justice, stejnětak jako já.
Svraštil jsem čelo a když jsem mezi vlky zahlédl Klematis, vlčici, se kterou jsem ze smečky trávil čas asi naposledy, vytratil jsem se mezi davem tam, kde jsem byl a objevil se za pár vteřin poblíž ní. "Z tohoto si ber příklad... pokud Just prohraje, budeš muset udělat něco podobného s tulákem... ale Just neprohraje, nesmí," zašeptal jsem tak, aby to ani jeden z vlků na bojišti neslyšel. Tak, aby to neslyšel nikdo vzdálenější než metr, což... vlastně mohla slyšet jen a pouze Klem. Stále jsem napjatě sledoval dění. Bylo to celé takové... no, prostě a jednoduše, napínavé a... nedovedl jsem si přiznat, že by ten malý fracek mohl taky vyhrát.

Rayko bol rad za to že jeho úžasná kamarátka prišla ku nemu. Aspoň tu nebude len tak sám sedieť a pozerať sa na túto hrôzu.„Nechce sa mi tomu veriť ani že niečo také možné je..." prehovoril uprimne. Občas nás rodičia štvu tak ako aj mi ich tak ale aby sa išli navzajom pobiť? To bolo dosť cez čiaru. Len tak očkami prebehol po ostatných a snažil sa vydedukovať ako sú oni na tom. Či sa im to páči alebo nie a či sa tu vôbec niekto nájde kto by bol za to... Oprel sa o Clay, potreboval mať aj on pri sebe niekoho blízkeho. Nevie si predstaviť že by v taktomto boji musel byť proti Clay. Určite by nechcel vyhrať.

Rayovi sa celá táto situácia nepáčila. Justice mal rád, učila ho tréningy...s Nereusom sa ešte ako tak nerozprával no občas počul jeho rozhovori keď išiel tak okolo. Vždy na neho pôsobil podobne ako ich bývali vodca Zoro. Však bol to aj jeho syn tak niet divu...teda ak sa nemylel. Nepáčilo sa mu sledovať to čo sa tu dialo. Vážne to musí ísť takouto cestou? Najradšej by tomu zabranil, skočil tam a niečo povedal ale na to nemal až takú odvahu ako v nutri sebe cítil. Vedel že toto nie je správne. A aj keď fandil Justice, nemyslel si že vyhrá z nejakého dôvodu... Ak to takto má byť, asi s tým nič nedokáže urobiť, on sám určite nie. Musel by sa tam niekto s ním postaviť...no nikoho nechcel ťahať do problémov..a tak tam len bokom sedel a sledoval toto dianie...