Príspevky užívateľa

Trošku jsem těžce vydechl, když jsem zjistil, že mi zde chybí rostliny na porod, budu je pak muset sehnat, takže se Zathrianem budu muset mluvit tak či onak. Otočil jsem se na Eirlys a pomalu k ní znovu přešel.
,,Domluvím se Zathrianem brzkou pauzu vašeho postavení. Gratuluji, jste mamkou a zdá se, že vlčata jsou v pořádku."
Mírně jsem se pousmál, abych dodal vlčici sebevědomí a i trošku sobě, bylo mi jasné že nyní bude hodně.. otázek. No sám jsem jí po chvilce pobídl po tom, co jsem se usadil.
,,Už od minula vím, že máte hodně otázek ohledně tohoto tématu a dnes, když to máme oba potvrzené, se můžete ptát."
Lehce jsem přikývl.

V TĚLE ZATHRIANA

Trošku jsem se uchechtl nad jeho slovy a jen k tomu dodal.
,,Bývalá smečka mi taky nevěřila."
Řekl jsem, jako by nic. A taky nic moc toho nebylo... jen jejich lítost a můj odchod. Avšak Zath si vysloužil můj pohled, když řekl, že mě podcenil, lehce jsem přikývl.
,,Nejste jediný. Jak by totiž medik mohl někdy zaútočit s nějakou nebezpečnou magii, když má léčit? Ještě k tomu se špatným čichem a bez pořádné srsti."
Pohlédl jsem zpět do ohně a zamračil jsem se. Ani má matka netušila o mé síle, neřekl jsem jí o ní, neměla důvod to vědět, nikdo. Všichni mě vždy podceňovali a no, já to zneužíval. Zathrian sice nyní věděl co dokáži se svojí magií, ale netušil, co dokážu s bylinami, to si prozatím chci nechat pro sebe, dokud nebude čas. Lehce jsem se pousmál, když mi potvrdil, že tohle zůstane jen mezi námi, doufal jsem, že to tak i znamená před Betou. Nevěřil jsem jí, nikomu zde. Zath byl výjimkou, měl znak na čele, který jsem viděl jako znak čistých, věřil jsem, že někde budeme mít podobné či stejné úmysly, čas nám řekne sám.
Když mi pověděl, že mu jednou řeknu jeho potenciál magie, přikývl se.
,,Pokusím se, ale nebude to u Vás lehký, pane. Máte tři magie.. Mohu, samozřejmě s vaším povolením, se i já učit u vás. Naučit se dotekem zvolit si magii, nyní to nedokážu, takže to bude jak sahat do tmavé díry a prostě něco vytáhnu, no po pár pokusech bych se mohl naučit rozpoznat magii a nějak podvědomě vybrat tu, kterou potřebuji."
Pověděl jsem a nadhodil návrh. Zvedl jsem se, poodešel, vzal si druhou kůru, nabral do ní trochu sněhu a tu dal k ohni, aby sníh roztál, mezitím co jsem vzal jeden z vaků a dal si ho blíž k první kůře, znovu jsem se usadil a nyní čekal, až sníh roztaje.

Přikývl jsem, když potvrdila, že heřmánek pomohl. Sledoval jsme jak si lehla a musel jsem se lehce pousmát nad tím, že je víc uvolněnější než byla týden zpět.
,,Rad slyším."
Pověděl jsem vlčici a po té padla otázka.
,,To co minulý týden a pak si promluvíme o tom, co zjistím."
Pověděl jsem v klidu a pomalu se k vlčici usadil.
,,Bude to znovu probíhat tak jako minule, každý dotek nahlásím dopředu a budu rád, když mi případně řeknete, zda něco bolí."
Pověděl jsem, chvíli počkal na její odpověď a po té přikývl.
,,Takže jako minule, prvně si vyzkouším sluch, upravím si nyní křídlo."
Začal jsem s kroky a tak i udělal, opatrně jsem si upravil křídlo a znovu pohlédl na vlčici.
,,A nyní si položím hlavu na vaše břicho zda něco uslyším."
Mluvil jsem klidným a jemným hlasem, chvíli jsem čekal a po té přiložil hlavu a zavřel oči. Poslouchal jsem znovu práci jejích orgánů, její dech a.. něco. Bohužel i minule, tento zvuk mohli být jen pracující orgány, hlavně tedy střeva. Po chvíli jsem tedy odendal hlavu a pokračoval.
,,A nyní zkusíme dotek, budu se různě dotýkat vašeho břicha a občas jemně přitlačím."
Pověděl jsem, znovu jí dal chvilku a po té se opatrně dotkl břicha, mírně jsem cukl s uchem, břicho bylo i na ten dotek nafouklé, ale hlavně pevnější, jako by mu něco překáželo, něco co tam nemá být, jinak je to břicho relativně měkké. Lehce jsem přitlačil a- pohyb. Měl jsem neutrální pohled a zopakoval přitlačení na pár dalších místech, tentokrát to bylo delší, než minulý týden, ale po chvilce jsem nakonec toho nechal a odešel k bylinkám.
,,Zeptám se Eirlys, co vykonáváte za práci?"
Zeptal jsem se mezitím, nedávající žádnou odpověď, no trošku jsem chtěl mladou maminku napínat.

V TĚLE ZATHRIANA

Mirně jsem cukl uchem nad jeho vyjetím ohledně mé připomínky, avšak když souhlasil, přikývl jsem. Po té už do mě Zath šil, že tamhle je Asphodelle, neboli Beta. Nastražil jsem uši a trošku polkl. Ze strachu? Ach vůbec ne. Ale z úžasu. Ta vlčice vážně na sobě měla masožravé kvítí! Teď úplně mě štvalo, že naší betu poznávám takto a né ináč.
Zadržel jsem zavrčení, když se vlčice přiblížila a já přikývl na pozdrav.
,,Zdravím Asphodelle."
Pověděl jsem v klidu, zastavil jsem a ihned mluvil dál, aby vlčice pochopila, že je zde něco.. důležitější, než to nad čím má plány.
,,Máme zde problém, který potřebujeme s Vámi prodiskutovat. Cayna se zdá být nějakým způsobem ovlivněná magií a po napití z ní vymění těla."
Řekl jsem pevným hlasem a ihned i řekl o co se jedná, aby mi vlčice věnovala plnou pozornost.
,,Já a Zathrian jsme se z ní napili, naše těla se prohodili a oba jsme usoudili, že je nejlepší to říct prvně Vám, aby jsme na něco spolu přišli."
Pokračoval jsem, nespouštějíc z vlčice oči. Ano, řekl jsem prvně jí, ale přál jsem si to neříct dál, Zathariana jsem k tomu překecal, zvládnu to i zde?

V TĚLE ZATHRIANA

Mirně jsem se pousmál nad jeho slovy, no, musel jsem mu pozvednout ego.
,,Co zvládne vaše tělo? Pane, tohle jen bonus toho co jsem viděl. Už od prvního pohledu z vás jde jen respekt i síla. Nepotřebujete magii na to to dokázat, proto tedy - bonus."
Zacukal jsem ušima a sundal ze sebe vaky, abych připravil nějaké bylinky, oheň jsem tolik nepotřeboval, chtěl jsem jen Zathriana ve svém těle zahřát. No svojí otázkou jsem si trošku naběhl, zpevnil jsem stisk čelisti, aby mi nevypadli vaky, když mi podal podobnou otázku. Pomalu jsem položil vaky, usadil se a pohlédl na Zathriana.
,,Nechci, aby jste to zkoušel. Má magie je roky praxe a v tlapách nezkušeného vyvolá příšerné migrény, které věřte nebo ne, jste nikdy nezažil. Není to rozkaz, to bych si nedovolil, ale je to prosba."
Pověděl jsem v klidu a po té se zahlédl do ohně, z téhle otázky jsem se nemohl vyvléknout, musel jsem odpovědět.
,,Pro začátek Vám mohu říct, že jste si do smečky teoreticky vzal tajnou zbraň do soubojů."
Pověděl jsem jednoduše a sledoval oheň jak plápolá. Opatrně jsem si vzal kůru, pár bylinek a začal je na kůře drtit kamenem.
,,Má magie je o doteku, pracuji s dokonalým principem magií."
Pousmál jsem se, vzal jsem si do tlapky pár suchých bobulovin.
,,Jak sám víte, vlci mají magii a můžou jí zdokonalovat, ze začátku je malá... slabá, nemá potenciál.. Ale. Pracujte na ní."
Hodil jsme bobule do ohně a tím se oheň o dost vyvýšil a praskal, zazubil jsem se nad tou nádherou a klidně vydechl.
,,Zdokonalí se. Já po doteku jiného vlka, dostanu jeho magii, ale v tom největším potenciálu. Dokážu s nimi pracovat, jako bych se narodil s tou magií a roky na ní neustále pracoval. Cítím nedokonalosti, cítím slabiny, cítím jak silná a jak slabá dokáže být."
Pohlédl jsem na Zathriana.
,,Takže ano, díky tomu vím, že máte tři magie, jsem vycvičený tohle cítit, ale není to mé tělo. Tedy necítím jejich plný potenciál, ale ten, na který jste se vyučil."
Pověděl jsem v klidu, pohlédl jsem znovu na byliny a dál je drtil.
,,Byl bych rád, kdyby tahle informace zůstala jen mezi námi. berme to, jako bych byl bez magie. Čím méně vlků to ví, tím menší šance, že se to dostane do špatné myšlenky jiných... tím více mě v případě nouze můžete využít."
Řekl jsem po chvilce ticha a ještě k tomu dodal.
,,V dnešním světě nikdy nevíte komu věřit."

V TĚLE ZATHRIANA

Pomalu jsem přicházel do hor, tam, kam jsem řekl Zathrianovi, že se sejdeme. Potřeboval jsem si sehnat nějaké byliny a hlavně... jsem si do svých vaků, které jsem si od Zatha - mého těla, vzal a nabral vodu z Cayny. Nesl jsem v tlamě několik kousků dřeva, abych v horách vytvořil oheň, bylo mi jasné, že tam bude trochu mé tělo mrznout, ale chtěl jsem s tímhle jít nějak dál od ostatních vlků, nebudu ohrožovat ostatní.
Když jsem došel nahoru, položil jsem dřevo a lehce sklonil hlavu před Zathrianem.
,,děkuji za počkání, pane."
Řekl jsem opatrným hlasem, srovnal kameny do kruhu, poklidil kolem nich, dal do středu dřevo, suchý mech a lehl k tomu, vzal jsem si dva kameny a trošku se zamračil. Zath neměl tak ohebné svalstvo, byli naopak pevné a tak udržet něco v nich, bylo trošku těžší. Pokusil jsem se pořádně chytit kameny a klepnout o sebe, abych vytvořil plamen, nic nedostatek síly. Trošku jsem cukl pysky, zkusil jsem to podruhé, znovu nic, po třetí, nyní mi vypadli kameny z tlap, zavrčel jsem, cukl jsem celým tělem naštvaně a najednou. Ztuhl jsem když jsem viděl všechny strany okolo sebe, kolem mě se vytvořili oči. Chvíli jsem byl v šoku, zrychlené dýchání to dalo jasně najevo, ale brzo jsem si uvědomil, co se děje a pevně zavřel oči, jako bych věděl co dělat. Zhluboka jsem se nadechl a znovu vydechl.
,,Víte.. vidět vlka se dvěmi magiemi je veliká vzácnost.."
Pověděl jsem v klidu a pomalu otevřel oči a pousmál se, když magie byla pryč a po té dodal.
,,Natož s třemi.."
Mluvil jsem v klidu, chtěl jsem tohle využít i trošku jako chvíli na poznání druhého vlka. Chvíli jsem různě hýbal s tlapama, s jednotlivými klouby, abych do nich dostal nějaký cit, po té sebral kameny a tentokrát, když jsem škrtl, jiskra skočila a zapálila mech.

<-- Cayna

V TĚLE ZATHRIANA

Celá cesta sem byla nejspíše v tichosti, každý jsme přemýšlel o svým, s velkou pravděpodobností o tom stejném - jak se z tohodle dostat. Hlavu jsem měl srovnanou s tělem, ale když jsme se jen přiblížili k hranicím, narovnal jsem hlavu vysoko a zpevnil svojí chůzi. Bylo dost divné chodit v tomhle těle, díky srsti byla váha všude, na což jsem nebyl úplně zvyklý, ale snažil jsem se jít.. bez chyb.
Po oku jsem pohlédl na Zathriana, já na své tělo byl zvyklý, no viděl jsem, že jeho nos začíná lehce růžověl ze zimy, to tělo by se mělo brzo ohřát, nebo neucítí za chvíli už vůbec nic.
,,Pak zalezeme někam do tepla."
Prohodil jsem jednoduše, doufajíc, že vlk pochopí o čem mluvím, zároveň jsem to řekl i takovým neutrálním hlasem, tak aby tam furt úcta byla, ale nebylo to tak zabarvené emocemi.

V TĚLE ZATHRIANA

Na příkaz Zathriana jsem začal výt na svolání smečky, co nejpevněji jsem zvládl a po té vyčkával, až se celá smečka sejde. Poprvé jsem měl možnost vidět celou smečku a ani nelenil, všechny jsem si prohlížel. Tolik zmatených obličejů, bylo mi do smíchu, ale nechal jsem si neutrální chladný obličej. Když zde byli všichni vlci, couvl jsem a nechal tak Zathriana ve svém těle vzít slovo. Mezitím co alfa mluvil, já přemýšlel, spojoval si jakékoliv bylinky, které mě napadli, že by mohli fungovat, no moc jich nebylo, ale snaha být mohla. Měl jsem v plánu pak Zathriana někam vytáhnout, abych něco pod jeho dozorem vyzkoušel, uvidí se na čase.
Když vlk domluvil za nedlouho se ozvala vlčice.. Sassafras, ach jak ta mi na jednu stranu nechyběla, na stranu druhou, lepší než některé vlčata zde. Poslouchal jsem a mírně se zamračil.. 'samo přešlo' Mírně mi cukli pysky nad tímhle, ano taky jsem dával šanci tomu, že to zmizí samo, ale kdy? Jak dlouho to bude trvat? Taky to je jiná situace, avšak zároveň není... a Kolečka v mozku začali šrotovat.

V TĚLE ZATHRIANA

Lehce jsem pohlédl na Zathriana v mém těle a když se rozhodl, že se nakonec napijou znovu, udělal jsem tak a... nic. Frustrovaně jsem vydechl, alespoň nějaké ukázání emocí jsem si dovolil, naoko hodit, že mě to taky štve. Jistě, byla tohle pro mne dobrá změna, mohl jsem si dovolit co chci, ale nechtěl jsem, chci důvěru Alfy, smečky než si začnu dovolovat. Tohle sice bylo plus, ale poháněl mě i stres, že se to může kdykoliv změnit zpět a když já něco pokazím, ten mi to dá zuby za krkem. Musel jsem tohle tedy využít tím směrem, abych ukázal že si důvěru zasloužím, když uvidí, že i v jeho těle si nic nedovolím bez jeho svolení, mohl bych si pomoc.
Znovu jsem pevně hleděl do vody, snažící se znovu najít něco! Ale nic tam nebylo divného. Mohu to využít, zkoušet, testovat, uvidíme však, co mi povolí alfa.
Po té padla má otázka a rychle i pevná odpověď zpět. Držel jsem pevně hlavu, neutrální výraz a nastražené uši, poslouchal jsem jeho slova a v zápětí i na ně přikývl.
,,Máte mé slovo Pane."
Slova jednoduchá, ano chci být na vysoké pozici, to určitě není žádná, ale alfou jsem si zase nikdy nepřál být, avšak respekt si dokážu vydobít. Bylo to v mých očích moc práce, proč jsem si tedy vybral pozici medika jako menší i teď, když to je náročná práce? Kdo by vynil toho, kdo chrání a léči, když někdo záhadný umře? Nikdo jen pomatenec. Tento vlk si zatím neuvědomoval, koho si pustil do smečky, ale jednou.. si toho třeba bude i vážit, čas však řekne.
Hleděl jsem na své tělo, když promluvil o betě, lehce mi cukli koutky, no, Betu jsem ještě nikdy neviděl, tohle bude divné setkání.
,,Jistě Pane."
Dodal jsem, čekajíc na jeho rozkazy. Dokud nebudeme v okolí smečky, bude on mi dávat rozkazy, avšak pak, bude to náročné, ale byl jsem připraven.

Přikývl jsem na její slova a popošel na stranu.
,,To se jednou za čas v životě stává, někdy nevíme ani kdo jsme."
Pověděl jsem v klidu a dodal.
,,Prosím, položte se."
Pokynul jsem a pozoroval ji, poslouchal a sledoval každý její krok, její nádech, byla to jiná vlčice, než ta, která zde stála minulý týden. Něco bylo jinak a teď byla otázka, byli to vlčata, nebo jen její výplod mysli? Doufal jsem, že to první neboť s tím druhým jsem nechtěl mít práci, ikdyž jsem musel.
,,Co heřmánek, pomohl?"
Zeptal jsem se, mezitím.

V TĚLE ZATHRIANA

Poslouchal jsem jeho slova a musel jsem jen přitakat.
,,Popravdě jsem se ani nikdy nesetkal s vlkem, který by mohl prohodit těla díky magie. Změnit si tělo na iného, Áno, toť Vyměnit? Tož iná věc."
Pohled klidný, avšak nářečí se mi začínalo projevovat, nebyl to ani tak stres že jsme si vyměnili těla, to mi bylo úplně jedno, spíše jsem si uvědomil, že jestli Zath příjde na mojí magii, bude jí moc nebezpečně využít a taky se s ní dobře popálit.
,,Jistě móhlo by to zhoršit situaci, je to nebezpečné, ale, mohlo by to i vyměnit těla zpět, nebo to neudělat nic, o to lépe by jsme tak buď věc vyloučili, nebo se nevyhýbali jasné odpovědi."
Podotkl jsem a obhájil svůj nápad, v tuto chvíli to bylo jediné co mě napadlo. Zvedl jsem se a přešel jsem k vodě, sledoval ji a hledal cokoliv, co by do té vody patřit nemělo, jenže nic takového jsem neviděl.
,,Napadá me eště... Magie existují... Květiny s divnými magiemi taky.. nemluvě tedy o nějakých magických stvoření. Je možné že něco takového se zde mihlo, vykoupalo a částečky z té magie v té vodě zůstali... asi. nejvíce logické vysvětlení, které nyní mám."
Pověděl jsem a ohlédl se na Zathriana, ten vypadal.. co ta agrese, to jak supěl, šlo to z něho cítit, svědělo to v čumáku.. No, na jednu stranu je dobrý být medik bez pořádného čichu.
,,tohle vyzní velice divně, avšak prosím, vyslechněte si mě. Jak se mám teď k vám chovat. Respekt můj budete mít vždy, znám své místo, pane. Ale je mi jasné, že když se budu chovat až moc submisivně, znechutí vás to, protože jsem ve Vašem těle, pane."
Zeptal jsem se, nechtěl jsem ztratit úplně jeho důvěru, ale je mi jasné, že nebude úplně nadšený, když se v jeho těle budu chovat tak.. submisivně. Hlavně né před smečkou, vytvořilo by to tak divný obrázek, no a pak přišla další věta, lehce jsem se nad tím zamračil.
,,Nemyslím si, že je dobrý nápad to říkat celé smečce. Betě bych to řekl. Ale vemte si... Řekneme smečce, že se prohodili těla, pak najednó se prohodije zpět a zas budem vysvětlovat prohózenijé? A coč když sa tať stane znova? Znova im řeknem, že se toť stalo? Se vší úctou, můj pane, měli by nás za blázny."
Sledoval jsem ho klidným, avšak pevným pohledem, dávající důraz na svý slova, takový zmatek by mohl díky tomu vzniknout!

Byl jsem jen rád, že vlčice chápala má slova a jen k nim přitakala. Bylo celkově i pro mě klidnější mít komunikaci s někým, kdo není tak tvrdohlavý jak vlčata zde.
,,Za týden Eirlys."
Pověděl jsem v klidu a pak mladou vlčici sledoval při odchodu.

...
O týden později
...

Počital jsem si v hlavě bylinky a různě chodil po jeskyni, která nyní vypadala víc upraveně než před tím. Měl jsem rád pořádek, nebyl jsem moc fanouškem bláta a podobně a to jsem si chtěl i udržovat.
Cukl jsem ušima, když jsem za sebou zaslechl kroky, lehce jsem se natočil, abych viděl ke vchodu a přikývl vlčici na pozdrav. Srovnal jsem si poslední bylinky a plně se natočil na Eirlys, aby pochopila, že má mojí pozornost.
,,Dobrý den, Eirlys. Jak se cítíme?"
Optal jsem se pro začátek, vím, jak vlčici minule byli nepříjemné doteky, tak jí do toho nebudu házet hned.

V TĚLE ZATHRIANA

Sledoval jsem, jak Alfa v mém těle ustoupil od vody, já mezitím přemýšlel co dělat, tohle nebyla bylinná věc avšak... Magie to taky nemohla být! Nic jsem necítil a teď už vůbec, když nemám své tělo. No, s tímhle mi i došlo, že Zathrian, pokud se někoho nedotkne, tak si bude myslet, že jsem jen vlk bez magií no.. Hlavně ho skolí dobrá migréna pokud se někoho v mém těle dotkne. Ač se zdá má magie jednoduchá, je pěkně těžká, pro někoho kdo s ní nežije dlouho.
Když vlk promluvil na mě, ohledně toho, že mohu vědět co se stalo, pohlédl jsem na něho trošku sarkastickým pohledem.
,,prohodili jsme si těla to je jasné."
Po té jsem si povzdechl, chápal jsem, jakým směrem myslí otázku, avšak tu předešlou větu jsem si odpustit nemohl.
,,Jako medik, pracuji s bylinami, né s magii, tohle.. je velice divný druh magie."
Pověděl jsem jednoduše, no trošku jsem lhal, s magiemi jsem silně pracoval, teď jsem jen doufal, aby se nikoho vlk nedotkl a nezjistil, že v tomhle ohledu lžu, no.. I tohle bych nějak mohl zakecat.
Usadil jsem se a zamračil se, přemýšlel jsem o něčem, co by mohlo pomoc, ale nikdy jsem neslyšel o nějaké pitomé bylině, která by vyměnila tělo! A možná by to ani nefungovalo! Těžce jsem vydechl.
,,Nenapadá mě jakákoliv bylina, co by nám v tomhle ohledu mohla pomoc.."
Přiznal jsem vlkovi a pohlédl na vodu.
,,Možná znovu se napít? Mohlo by to vyměnit těla zpět, ale zároveň by to mohlo udělat něco nečekaného."
Pověděl jsem a stočil pohled zpět na své tělo, chtěl by to risknout? Jak moc je tvrdohlavý v tomhle směru, že by udělal vše pro to, aby se ty těla vyměnili?

Vlčice se zdála být smutná, ale zároveň chápala co se děje, na poděkování jsem přikývl. Eirlys se trošku rozmluvila a já ji nechal, naslouchal jsem jejím slovům. Doufání bylo silné, no velice nebezpečné. Když padla otázka o pomoci, přikývl jsem.
,,Jistě, od toho jsem zde, avšak to vážně projednáme až se potvrdí vaše březost, strašit nechci, avšak upřímnost nade vše, jestli by jste se dostala dost do stavu, že vlčata budou ikdyž by jste nebyla březí, mohla by se z toho stát nemoc mentální a tomu se myslím oba dva.. chceme vyvarovat. Určitě si o takových věcech promluvíme za týden, snažte se prozatím pracovat jak jste zvyklá."
Pokynul jsem, vážně bych nechtěl řešit falešnou březost, nikdy jsem to neléčil, ale učil jsem se o tom a sranda to léčit není, je to běh na dlouhou trať. Po té měla vlčice poslední otázku a já se v hlavě proklínal, jak jsem jí o tom nemohl říct? Pako.
,,Jistě. Nejlépe ráno po probuzení, pořádně rozžvýkat a polknout doporučuji se po té i pořádně napít."
Odpověděl jsem jednoduše, ale tak, aby mladá pochopila.

Přikývl jsem k vlčici, ale prozatím nic nedělal, dával jsem jí trošku čas na to se připravit.
,,Každý svůj krok oznámím dříve, než ho učiním ať se neleknete něčeho. Když bude něco nepříjemné či to bude bolet, ozvěte se a já ihned přestanu."
Oznámil jsem vlčici a mírně se na ní usmál, abych alespoň trošku jí povzbudil.
,,Nebude to trvat dlouho, nyní si jen uspořádám vaše křídlo a po té položím hlavu na vaše břicho, jestli něco uslyším."
Pověděl jsem v klidu, nechal jí prvně srovnat myšlenky a pak učinil první dotek. Opatrně jsem posunul křídlo tak, aby mi nepřekáželo a po té opatrně přiložil hlavu k jejímu břichu a zavřel oči. Vnímal jsem každý jemný zvuk který jsem slyšel, její dech, práci některých orgánů, no moc jsem toho zvláštního neslyšel, hlavní zvuk, na který jsem se snažil soustředit mohla být úplně v klidu i práce střev. Neviděl jsem už dopředu, že bych mohl takhle něco zjistit, ale je lepší vždy vyzkoušet vše a až pak rozhodnout léčbu, to mi vždy říkal můj učitel.
Po chvilce jsem se odtáhl a znovu pohlédl na vlčici.
,,Nyní vyzkouším dotek, opatrně budu tlačit na břiše na různých místech a pak bude hotovo."
Pověděl jsem a znovu jí dal čas to vstřebat a až po té jsem se tlapkou dotkl břicha a lehce přitlačil. Tak jsem učinil na různých místech. Vnímal jsme každý sval, každý pohyb orgánů, který jsem tak vytvořil, netrvalo to ani tak dlouho a tlapku jsem sundal.
,,No Eirlys."
Zvedl jsem se a poodešel k některým bylinkám, které byli vysušené od dřívějších léčitelů. Popadl jsem heřmánek do tlamy a přinesl ho mladé vlčici.
,,Nemohu pogratulovat, avšak. nemohu ani říct je mi líto. Tohle je heřmánek, pomůže vám při nevolnostech, zároveň dodat trošku té energie. Stavte se u mě za týden a projdeme si tímhle znovu, aby jsme zjistili, zda jde vážně o vlčata. Jestli je to teprve pár dní co si všímáte změn a jde vážně o vlčata, musíme jim dát trošku ještě čas. Kdyby se něco dělo, hnedka se ke mne stavte."
Na chvilku jsem se odmlčel, abych si srovnal myšlenky a po té znovu pověděl.
,,Zda-li půjde o vlčata a vezmeme všechny proměnné, možná vám budu i schopný příští týden říct, kdy nejspíše budete rodit, a později i kolik možná budete čekat vlčat, avšak, to už nebude tak přesné"
Mluvil jsem klidným a jemným hlasem, abych vlčici nějak uklidnil, jediné jsem ještě dodal.
,,Máte kdyžtak ještě nějaké otázky?"