Príspevky užívateľa

Poslouchal jsem mladou vlčici, neskákal jí do řeči a mezitím přemýšlel nad možnostmi. Jistě vlčice si to mohla do hlavy jen vtlouc, což by bylo horší a delší léčení, no nezdálo se, že byla úplně připravená takže mohlo jít o nemoc, kdy si jeden usmyslí že březí je avšak není.
,, ohledně toho zda jste nebo nejste březí uvidíme během procesů"
Pověděl jsem v klidu. A opatrně přešel k vlčici, bohužel dle pachu jsem nemohl určit zda je či není, neměl jsem tak silný čich a nevím jak dříve páchla.
,,jako první zkusím sluch ano? Jste v pořádku s mým dotekem?"
Optal jsem se vlčice a usadil se k ní s pohledem upřený do jejích očí.

Vyslechl jsem slova vlčice a chvíli přemýšlel, no tohle se mi moc nelíbilo. Ač jsem u porodů byl, vždy jsem jen pozoroval, u nás byl porod na Vlčicích, zde jsem asi neměl možnost. No neměl jsem v plánu vlčici stresovat, něco jsme uměl, teorii hlavně, praktika nebyla dle mého až tak těžká zda mne bude tedy chtít u porodu. Zjišťování zda je vážně březí nebylo už vůbec těžké no záleželo v jakém měsíci je.
,, prosím uložte se zde. Omlouvám se za nepořádek, neměl jsem pořádně čas uklidit."
Ukázal jsem vlčici místo a zároveň poodešel na stranu, mezitím co v hlavě pobíral vše, co jsem se dříve učil.
,, Mé jméno je Achilles, jak víte, budoucí medik a rád se o Vás postarám. Pověste mi, kdy jste si začala všímat změn?"
Mluvil jsem v klidu a sledoval každý její krok.

Při slovech vlka jsem se lehce zamračil, ale nebylo to nadlouho, když pokračoval ve svých slovech.
,,S tím.. bych možná i mohl pomoct. Avšak. počkáme až budete ke mne mít víc důvěry, Pane."
Pověděl jsem s klidem v hlase, nesmím divně pospíchat na své povýšení, vypadalo by to divně. Budu pospíchat pomalu. Důvěra je důležitá, než mohu začít vykonávat svojí profesi tak, jak chci. Prozatím, budu jen sbírat známé rostliny a jestli mi Zatharian povolí, začnu experimentovat, nejspíše na rostlinách které zvyšují energii či ty, které dokáží ochrnout, to se zdálo, že tohodle vlka dost zaujalo.
...
V TĚLE ZATHARIANA

Když začal pít i druhý vlk, celá má srst se naježila, začala se mi motat hlava. Cítil jsem se tak.. Zvláštně! Mé tělo najednou pokryl pocit tepla a nezvyklá výška! Pohlédl jsem do odrazu vody a .. Nebyl jsem to já! Naopak! Byl to vlk, který stál vedle mne! Můj pohled spadl na.. mé tělo, ale, nebyl jsem to já. Sledoval jsem Zathariana ve svém těle, zachovával jsem klid a zároveň pociťoval magii v těle. Byl jsem zvyklý pracovat s magiemi, tohle nebylo až tak těžké pocítit magie v těle a panečku! Já trefil jackpot!
Zhluboka jsem se nadechl, vnímal divný pocit v novém těle, ale užíval jsem si to teplo! A... znovu jsem se zhluboka nadechl a znovu vydechl. Cítil jsem pachy! Cítil jsem.. sebe... sníh.. vodu.. to byl tak dokonalý pocit! No.. Musel jsem se starat jako budoucí léčitel.. Možná, bych tohle mohl i využít!
,,Hlavně klid."
Snažil jsem se promluvit klidným hlasem, no bylo to trošku těžší s jiným tělem. Udělal jsem pár kroků od vody a sledoval ...Své tělo.. Zathariana.. Jestli udělá to stejné.
,,Tohle je divné."
Tohle je dokonalé! Tolik možností v tomhle těle! Tomuhle se říká povýšení! A ne jen smečkové, ale i výškové!

Samota byla v jednu chvíli přerušena, když někdo vešel dovnitř. Mírně jsem cukl ušima dozadu, ale dál si všímal svého. Doufal jsem jen, že přítomnost nebude samotným pstruhem, na toho jsem dnes náladu neměl. Poklidně jsem dál uklízel a přehraboval v bylinkách, tedy do chvíle, kdy vlčice neprolomila ticho v jeskyni.
Nyní jsem pohlédl na vlčici a překvapila mne bytost, která stála naproti mně. Popelavá vlčice s křídly a s rohy, ale tak nádherná! No, není něco pro mě, ale experimenty na ní? Určitě by byli zajímavé! Avšak nenechal jsem jí dlouho stát, pobídl jsem jí poměrně rychle ke slovům.
,,Povídejte, na co se chcete optat?"
Pověděl jsem nazpět se stejným vykáním, s milým hlasem jak se patří. Dokonce jsem k vlčici udělal jeden krok, abych jí ujistil, že jí plně poslouchám a zodpovím jak jen budu moct.

Chvíli jsme mlčel nad jejíma slovama, aji se usadil.
,,Je možné že vlci zde hledají nový život, někdy je lepší zmizet od někuď, kde máš vypsaný příběh, jsi nějak označená a jen tak to nezměníš, začít inde nový život. Jistě snazší cesta, pro iné nepochopitelné.. Ale proč se v tom minulém snažit, když to někdy nemusí přinést ovoce? Radši přesaď strom, než doufat, že jednou v té spálené planině bude plodit."
Vysvětlil jsem. Také jsem odešel ze své smečky z nějakých důvodů, jistě, vyrůstal jsem to tam, klidně bych se i vrátil, mám tam vždy volné místo, ale už tam mají nějaké myšlenky o mně, ví v jakém ohledu si na mě dávat bacha a to už mě nudilo, hlavně když upozornili i ty nové příchozí.
,,Nikdo není nikdy spokojený. když něco lapíš, chceš víc. Když si myslíš, že jsi šťastná, je zde nějaké to.. Ale."
Pověděl jsem na její slova, nepotkal jsem snad nikdy vlka, co by byl spokojený úplně, vždy tam byl nějaký ten háček, něco, co chybělo či mohl vlk změnit.
Když mladá promluvila o tom, že né vždy vede nějaká cesta, trošku jsem se uchechtl.
,,Vždy je cesta. I smrt je cestou. Estli chce vlk umřít, ukaž mu nějakou cestu, ale jestli jí má vybranou.. už nezměníš. Každý si píše příběh sám sobě, některé větve se ostatních dotknou, někdy příjemně, někdy bodnou hluboko."
No, nakonec tahle vlčice nebyla až tak špatná, tyhle řeči jsem měl vždy rád, byli hluboké, zanechávali dost věcí na hlavě a mohl jsme ukázat ostatním jiné cesty, stejně tak mohli oni mně.
Když však promluvila ohledně toho, že by z ní další život mohl být šváb no, musel jsem se zasmát, né že bych se vysmíval jí, naopak její věta mě potěšila.
,,V dalším životě z tebe může být cokoliv. už jsem jednou zažil vlče, které mluvilo o tom, co dříve bylo. Né nebyl to výplod fantazie, popsalo vše dokonale. Avšak čím starší bylo, tím víc zapomínalo na to, co se mu dělo v minulém životě, rosteme, plníme mozek novýma myšlenkami a vzpomínkami, ale nikdy nebudeme úplně daleko od našeho minulého života. Věci co ti jdou od tlapy ses možná naučila v minulém životě, nikdy nevíš. já osobně nevěřím v to, že má někdo na něco talent. Věřím, že se to jednou naučil.."
Vyprávěl jsem mladé.

Mírně jsem se zašklebil nad jeho zaseknutím, no bylo to spíše z toho, že všem vždy dělalo problém můj rod říct.
,,Achilles...Nae-la-na Miraq"
Zopakoval jsem a trošku to rozdělil, aby mladý pochopil lépe slova.
,,Jednoduše mi říkej jen Achilles"
Pověděl jsem nakonec mladého a tentokrát si já vyslechl jeho jméno a no... ten zbytek u kterého jsem se lehce zamračil.
,,Vylíhli..?"
Zeptal jsem se, v tuto chvíli jsem mu neodpovídal dál, jelikož jsem byl zaskočený jeho slovy! Jak se mohl vlk vylíhnout? Co byli? Ptáci?

Lehce jsem se pousmál nad mladým vlkem, přikývl jsem, když poděkoval a po té sledoval jak odchází. Posbíral jsem kosti a uložil si je zpět do brašny.
,,Zítra vás vyčistím."
Šeptl jsem k sobě a pohlédl na slunce, které pomalu začínalo zapadat.
,,Den končí, avšak další znovu započne, nový den, nové zítřky, nové zkušenosti. Možná.. Nový učeň."
Mluvil jsem k zapadajícímu se slunci. Nebyl to dokonalý učeň dle mých představ, ale tahle víra nekoukala na vzhled jako já. Vzhled si budu chtít jednou hlídat u svých vlčat, odmítám jednou mít vlče, co bude zohavené bez patřičného znaku.

Když mladý vyjel Jen jsem na něho hodil pohled 'vážně?' a lehce ze ušklíbl. Tohle bylo tedy vtipné, no uvidíme co s tím můžeme jednou udělat, pokud s tím mladý bude chtít něco dělat. Vždy zde bylo mnoho možností, některé drastičtější, některé méně, ale já s tím nemohl udělat nic. Malá rada toť jediné, nemohu jít za vyššími, nemohu mu podat nějaké bobule na uklidnění, nemohl jsem nic, pokud sám vlk nepoprosí, ale to bylo i stavěné na důvěře. Kdo ví, třeba jednou sám za mnou zajde, nebo za někým jiným, má hodně možností.
Když se mladý zeptal na jméno, trošku jsem natočil tělo, abych k němu nebyl divně postavený, nyní jsem směroval stejným směrem, jako on.
,,Achilles Naelana Miraq. ty?"
Zeptal jsem se nazpět.

Sledoval jsem ho, narozdíl od bratra, což se teprve dozvím že jsou příbuzní.. Tento, měl nějaké to vychování, ikdyž pro začátek příšerné, staral se. Pohled na chvíli sjel k nebi s menším úsměvem.
,,Smečka bude jistě ráda za člena jako ty."
Pověděl jsem spíše do vzduchu a pohlédl zpět na vlka.
,,Ale chce to zapracovat na problémech s agresí."
Pověděl jsem v klidu, ikdyž rázně, pověděl jsem mu pravdu, kdo ví, jak jí vezme, ale někdo mu to určitě říct musel. Ale nakonec jsem ke svým slovům dodal s menším pokloněním hlavy.
,,Děkuji za upozornění o nebezpečí a o tvojí starost."
Ať to není tak suché, zasloužil si to, ikdyž se choval nevhodně, vysvětlil, poučil - to mladý netušil do čeho mne tedy hodil a já si v tom s radostí budu plavat. Když však promluvil o smrtích mírně jsem zacukal ušima. Bylo zde více smrti? Netušim, vím jen o Ikkem. Ale co jsem pochopil, byl dlouholetým medikem, dle pstruha má potomstvo, takže to muselo zasáhnout smečku.. No byl jsem připravený se nějak přes všechny probojovat, zcela určitě hlavně ty vlčata mě nebudou brát jako nového medika.
Po té mi pověděl o vykaní a já se lehce pousmál.
,,Toť mým zvykem, avšak jestli si to nepřeješ, vykat ti nemusím"
První, který se ohledně vykání ozval, budu to respektovat.

Ač na oko jsem nebyl zaujatý, hltam jsem každý jeho slovo. Takové stvoření.. nosící jed.. JED. To by se tak nádherně zkoušelo! To by se tak nádherně využilo.. Využití by mohlo být velmi rozsáhlé, výzkum na nějakých malých potvorách, co takový jed dokáže, ale.. bylo by velice těžké něco takovéto sehnat. Bál jsem se, určitě, ale to převládala myšlenka použití takové věci. Zath by byl určitě rád, kdyby se něco takovédleho dostalo do tlapek Azarýnu.. Ochrana i obrana, vše v jednom! A teď kdyby se zjistilo, že při správném zpracování se to dá využít jako lék? Nádherný to pocit! Notak Achillesi, ovládej se! Okříkl jsem sám sebe v hlavě.
,,Proč mi takové věci říkáte?"
Zeptal jsem se mladého, který neměl ponětí s čím se to vůbec vybavuje... Sám bych mohl být větší monstrum než ty jeleni, ale nevypadám na to, jsem přeci jen vlk, stejně jako on.

Zazubil jsem se. Dal mi info a ani jsem se ho nemusel doprošovat, jednoduchá prostá manipulace a tak jednoduše na něj působila, jak... zajímavé.
,,Oh vážně?"
Zazubil jsem se znovu, v hlase nedůvěra v mladého vlka. No právě naopak jsem mladému věřil, zajímalo mne, co mi o nich poví více.
,,Zvěř je na lovení, neútočí zpět pokud nejsou medvědi."
Jistě Achille, zahraj si na debila, ale bude alespoň větší sranda, no tedy, alespoň mohla být. Oba jsme touhle cestou dostávali co jsme chtěli, já info, a on tu svojí pozornost.

Mírně jsem se pousmál nad jeho otázkou, hlavně změna toho tónu v hlase, pomohl jsem a to byla má práce.
,,Je zde pár dalších možností.. Jednou tě určitě naučím. Avšak zda se chceš vydat touhle cestou, je zde mnoho věcí, které se musíš naučit. Ale.. to ti povyprávím příště."
Vysvětlil jsem jednoduše, viděl jsem na něm, že chce do jeskyně za otcem. Musel jsme ho však i poučit, tahle cesta se zdá krásná na konci, ale je zde mnoho věcí, které se kolem toho míchají.. Sám jsem jednou mluvil s entitou a.. s tou již mluvit nechci znovu.
,,Pověz bratrům o mně a mé nabídce. Sám na tom pracovat nemůžu, nejsem blízký příbuzný. Jeden stačí, avšak čím víc tím lépe, zjisti a pak mi řekni."
Mírně jsem sklonil hlavu k mladému. Bylo úžasné vidět naději v jeho očích, bylo příjemné vidět léčit duši.

Zavrtěl jsem nad mladým hlavou a pohlédl zpět na slunce, nechal jsem ho odejít, k němu již nic nebylo co říct. Usadil jsem se pohodlně a mírně se pousmál.
,,Sám to vidíš, co za vlka to je. Povídat ti o tomhle nemusím."
Pověděl jsem potichu slova ke slunci. Otázka nyní byla, co z něho bude až dojde k ceremoniálu? Musel jsem aktivně sledovat. Ať už skončí kde chce, neměl jsem z něho dobrý pocit. Ale dát slova Alfovi, na to jsem byl malým pánem.. Avšak pomalu ukazovat ostatním, co z něho může být? Uvidíme. Musel jsem opatrně a hlavně chytře.

Byl jsem rád, že se mu nápad líbil, mně se však nelíbila spolupráce ostatních, hlavně, když jsem se dozvěděl, že ti dva nevychovanci jsou jeho bratři, no.. řeknu mu o tom více později, teď, jsem ho konečně zaujal něčím jiným. Vysvětlovat, jak je tohle možné jsem již nemusel, řekl jsem mu o tom dopředu. Energie ze zvěře byla všelijaká, každý je spojení k něčemu.
,,Nebudeme moct komunikovat přímo s ním, jelikož umřel nedávno, tedy nebude mít tolik síly na komunikaci, ale můžeme díky ostatním teoreticky vidět."
Vysvětlil jsem mladému a na chvíli přemýšlel.
,,Nedávno nám umřel silný vlk. Ikke. Otec vlka co sedí přede mnou, vidíte ho někde kolem nás?"
Tukl jsem kostmi a hodil je, když dopadli, ukázali ne. Trošku jsem se zamračil a přemýšlel.
,,Je na území?"
Zopakoval jsem čin a nyní to ukázalo ano.
,,Je u někoho z bratrů?"
Znovu jsem hodil, ne.
,,V jeskyni?"
Znovu, ano.
,,Odpočívá?"
Znovu, znovu ano. Lehce jsem se usmál a pohlédl na Popela.
,,Je furt zde, vidíš? Některé duše neodejdou úplně."
Nechal jsem to otevřené, určitě jsme zde mladému nechtěl vyprávět o reinkarnaci, ale zároveň možnost nepopíral.

Když mi mladý zatarasil cestu, jen jsem si nad mladým povzdechl, ale když prozradil, že zde v horách žije zvěř, kterou jsem nikdy nezažil, jiskra se mi ukázala v očích.
,,Zvěř povídáš?"
Zopakoval jsem. Nová zvěř? Nové experimenty! To mohla být jen zábava!
,,No.. asi bych se měl bát co? Ale nejsem někdo kdo se bude jen tak bát. Naopak, rád si o nich vyzjistím informace.. Sám."
Normálně bych se začal ptát na informace, ale tato hra magora a nemluvícího mě velice bavila. Ať si mě klidně začne považovat za magora, bylo mi to jedno, více mě bavilo to, jak moc jsem ho štval svým chováním, neboj mladý, ty mě sám štveš tím, jak moc si dovoluješ.