Príspevky užívateľa

Další povzdech nad tímhle vlčetem jsem si odpustil, avšak menší uchechtnutí vylítlo, když se vlče nemotorně dostalo na zem. Sám osobně jsem byl rád, že se mnou dál nechce komunikaci udržovat a šel si mladý po svým. Já sám sem šel semka za svým účelem a nechtěl odejít s prázdnou a tak jsem se pomalu zase vydal dál. Znovu nastražené uši a občas ušima zajel tam, kde byl vlk, když se nějak přiblížil. Neměl jsem určitě náladu na to, mluvit znovu s nějakým nevychovancem, kterých zde mi přišlo, že je nějak moc. Byl zde vůbec někdo dospělý? Nebo.. ALESPOŇ vychované vlče? Kdo ví, ale doufal jsem, že brzo na nějakého vychovaného vlka narazím, jinak to beru přímou čarou pryč ze smečky.

Pokrčil jsme rameny nad jeho slovy. Znovu odsuzoval, pak že to nedělá.
,,Dopadne to s tebou jen špatně, věř mi. A to se nemusím ptát žádného boha."
..ale mohl jsem..
,,Nejde 'zachránit' někdo, kdo se o záchranu neprosí. Škodíš sám sobě mladý, ale to jednou zjistíš sám."
Řekl jsem jednoduše. Už z toho principu, co jsem slyšel o Azarýnu, tím co zde vypráví o svém bohu a o apokalypse.. Dostane-li se to k někomu špatnému, uvidí to tak, že Pstruh mluví o tom, že je smečka slabá, což se nebude nikomu líbit, ani zde ve smečce, ani v jiné smečce, kdyby tam mluvil obrazně o tom, že jsou slabí. Vlci nevěří v něco co neexistuje a někteří ikdyby to stálo před nimi, budou odmítat tomu věřit.
Ohledně jeho slov, že nebudeme kamarádi, jsem se ušklíbl. Ani dnes být nechci
,,Dokud budeš dál tak slepý tak ne. Ale jednou na má slova vzpomeneš. Třeba jednou zjistíš jak podobné si jsou víry."
Usmál jsem se a nechal ho odcházet.

Cukl jsem uchem nad jeho slovy.
,,Určitě na výchovu potřebujete."
Pověděl jsem, povzdechl si a zavrtěl hlavou, avšak pohled spadl zpět na mladého, když promluvil o tom, že zde žije a byl jsem znovu v té samé otázce. VYCHOVÁVÁ TU NĚKDO TYHLE FAKANY. V tuto chvíli jsem určitě měl v plánu jednou nahodit nějakou školku pro vlčata zde! Nikdy jsem si já ve smečce nedovolil ani k novým vlkům mluvit jako tady tyhle vlčata, jistě, byl jsem v jiné smečce, ale nějaká slušnost? Ano taky jsem nebyl miliónové vlče, ale slušnosti jsem měl na rozdávání! Tady on a Pstruh vypadali jako by je nikdo nevychoval, ani rodiče, ani smečka, což byla ostuda. Mysleli si o sobě až moc, chtělo je to zpacifikovat. Byli snad ti dva nějak příbuzní? Netušil jsem, určitě si byli příbuzní svojí nevychovaností.

Iska x Eirlys
Arrakis x Zathrian
Nirix x Ossian

:)

Zacukal jsme ušima nad jeho slovy a potlačil povzdechnutí. Zase. Vlče. Co. Zde. Všichni. Měli. S. Tímhle. Pohlédl jsem na mladého otráveným pohledem a jedovatým hlasem řekl.
,,Kde máte rodiče? Ztratil jste se?''
Prohlížel jsem si vlka ze kterého.. Doslova zářila magie, zajímavý to ale oheň. Takhle magie by se dala dobře jednou využít. Otázka spíše je, jestli by mě to spálilo, ale když to nepálilo vlka, byla zde vůbec šance, aby to spálilo i mě? Kdo ví.

V klidu jsem pomalu uklízel Jeskyni a srovnával věci, díky tomu jsem i zjišťoval co zde předešlí Medici zanechali a zároveň co začíná chybět a bude se muset znovu doplnit. Jediné místa, kterých jsem se nedotýkal a už vůbec se k nim nepřibližoval, byli místa, kde Ikke, bývalí lékař, pobýval. Přeci jen to není zas tak dlouho, co zde usnul. Byl tu hodně jeho pach cítit, i můj slabý čich to cítil. Naopak, tam kde umřel, jsem i lehce vyzdobil pro úctu, nyní pár jehličím a jmelím, měl jsem v plánu to na jaro vyzdobit lépe.
Kousek od toho místa leželi mé havraní kosti, leželi přeložené přes sebe, ptal jsem se bohů, zda mohu začít čistit, přeložené kosti značili 'ano' a já začal potichu mluvící k sobě podobná slova furt dokola.
,,Mockrát ti děkuji za tvojí práci zde, věřím, že jsi byl výtečný Medik a že nyní máš odpočinek. Děkuji ti za tvé odhodlání, za tvojí sílu, za tvojí ochotu pomáhat druhým. Děkuji, že mi nyní propůjčuješ tohle místo, abych já mohl pokračovat ve tvé práci, stejně jako to přenechali tvoji předkové tobě, stejně tak to i já předám dál."

Cukl jsem ušima, když jsem zaslechl divný šum, jako by se vítr opíral o něco, co tam ještě před chvílí nebylo. Můj pohled se tím směrem otočil a zahlédl jsem menší fialové světlo. Stáhl jsem ušima dozadu a zastavil. Čich nebyl tak dokonalý, nemohl jsem tedy vědět, jestli to je cizí či smečkový vlk a tady v horách bylo pro jednoho jednoduché přejít hranice.. Napadlo to někdy cizí? Kdo ví.
,,Jste na území smečky."
Zvolal jsem pevným hlasem, čekající na odpověď. Vážně se mi nechtělo jít tam do toho sněhu a zjistit co se děje.

Mírně jsme cuknul ušima, když se ozval ohledně otce. Aj rána do černého jak se tak zdá. Nechal jsme ho to všechno dořvat a pak klidným hlasem, aj bez svého přízvuku začal vysvětlovat.
,,Soudíš. To je to co si neuvědomuješ. Začal si šít do mé víry, že to přeci nemohu věřit v něco jiného než ve tvého hospodina, to už je souzení druhých. Typuju, že podobnou věc děláš i u vlků, kteří nevěří. Vem si z mých slov co chceš, ale uznej, že odsuzuješ ty, kteří nevěří, či věří v něco jiného."
Usadil jsem se a furt mladého sledoval, poukázal jsem na jeho hlavu tlapou, ale nedotýkal jsem se ho.
,,Rada, vem si ji k srdci nebo ne. Tady se uklidni, najdi klid, cokoliv, jakoukoliv myšlenku či vzpomínku. Tam si pak mysli co budeš chtít o druhých ale tady.."
Ukázal jsem na jeho tlamu.
,,Říkej, co jiní chtějí slyšet."
Narážel jsem zde na jeho magii, pokud jí zná, dojde mu, pokud ne, snad si jednou vzpomene na má slova.
,,Vlci někdy nechtějí v něco věřit, něco nějak funguje a tak to je, tečka. Musíš se smířit s tím, že né všichni v něco chtějí věřit, proč by měli věřit nějakému fanatikovi? Mluví samé lži, nic co řekne nemá žádný smysl."
Pověděl jsem slova, které jsem kdysi zažíval já, když jsem našel způsob, jak se se svými bohy dorozumívat.
,,Pošli si je v hlavě do háje, zanadávej si na ně, ale nahlas jim poděkuj, že tě vyslechli. Víc své slova zaryješ do něčí hlavy, než tím, že jim budeš vyhrožovat apokalypsou, peklem aj iným. Nic nepomůže. Zažil jsem si to."
Pokýval jsem hlavou. Náboženství v tomhle bylo vždy stejné, věř, dodržuj, umři, někam se dostaň, to jsem si už ozkoušel, já sám věřil, že po smrti buď půjdu do ráje, nebo s velkou pravděpodobností zažiju reinkarnaci, nový život, nové zkušenosti, lepší cesta, to bude furt dokola, dokud nebudu dokonalý pro své bohy.
,,Ohledně tvého otce. Upřímnou soustrast, snad je mu země lehká či země nová."
Lehce jsem sklonil hlavu z úcty, jistě, jsem musel lehce nahodit i téma o své víře. Třeba by jsme my dva mohli mít jednou normální konverzaci o tom, v co věříme a našli by jsme nějaké spojeniny a zase naopak odlišnosti

Poslouchal jsem jeho slova bedlivě, snažil si zapamatovat každou věc, kterou mi nyní vlk prozradil, hlavně tedy jedna věc mi zazněla v hlavě víckrát.
,,Temné stránce?"
Zeptal jsem se, doufajíc, že dostanu víc informací, avšak vlk chtěl taky vědět nějaké věci, tak jsme mu dal i odpověď.
,,Cokoliv rostlinného, z každé rostliny může být nějaká mast, léčivá voda, obvaz... jed."
Promluvil jsem ke konci trošku záhadně a mírně se zašklebil.
,,Nebojte, Pane. Nemám v plánu jed na někoho použit, tyhle kytky vážně nehledám, ale je pro mne lepší vědět kde případně něco takového roste, kdyby byla někdy potřeba.. Víte. Být připravený na vše je vždy nejlepší volba."
Pověděl jsem v klidu, i na vlka se podíval, aby pochopil, že to myslím vážně. Myslel jsem. Alespoň částečně, nikdy nevím kdy bude potřeba se někoho zbavit, a jestli budu jediný, pořádně znalý v rostlinách, budu jediný, který může klidně převrátit smečku vzhůru nohama, když nepůjdou věci dle toho, jak plánuji.
,,Navíc, když se správně zpracují, můžou být z nich taky léčivé masti... nebo se můžou použít při lovu... Třeba takový Pilát lékařský, používá se v mnoha léčivých oblastech, hojí nehojící se rány, pomáhá mentálně i fyzicky... ale při správném množství dokáže paralyzovat nervový systém na pár minut, jednoduché pak něco ulovit."
Dodal jsem nějakou zajímavost ke svým slovům, abych dal k tomu něco důvěrného, vyhnul se tak podezřívavosti. Věděl jsem, že se tomu nevyhnu úplně, ale zaonačit to na lov, bylo nejlepší co jsem mohl teď udělat.
Nyní ještě při sněhu byla malá šance pro nějaké ty zdravé rostliny kvést, naopak začínají růst ty jedovaté, doufal jsem, že půjdu sám, abych si to okoukl všechno, no teď musím doufat, že se něco stane. Nebo alespoň nějakou sedmikrásku sehnat by bylo super.

Pomalu jsem procházel sněhem, pozoroval okolí a vyhledával nějaké to rostlinstvo, které už pomalu mohlo začít růst, případně zastihnout ještě nějaké zimní bylinky. Po nějaké té chvilce skenování okolí jsem se ohlédl na Zathriana, který se rozhodl jít se mnou. Trošku mi to bylo nepříjemné avšak jsem ho chápal, nový vlk a teď s úmrtím starého medika, bylo mým úkolem se pořádně zaměřit na svou budoucí práci což znamená jít mimo území a shánět bylinky. Zároveň jsem byl rád, že je zde se mnou, mohl jsem tohoto vlka víc poznat.
,,Takže.. Pane."
Promluvil jsem po dlouhé době ticha, jasně vydávající vlkovi autoritu, kterou si zaslouží.
,,Mladý a alfou.."
Podotkl jsem a na chvíli na něho pohlédl, prohlížel jsem si ho, zajímalo mne o něm tolik věcí! Mezi nimi, samozřejmě, co má tenhle vlk za magii?
,,Smečka jede dle potomstva, říkám správně?"
Optal jsem se a pohleděl na cestu před námi. Nemyslím si, že by tohle bylo něco, co by bylo tajemstvím, spíše jsem se chtěl ujistit, jestli mé předtuchy byli správné.

Zacukal jsem ušima, když zmínila výchovu rodičů, jo v tomhle jsem ji velice chápal, no, jelikož jsem k rodičům neměl citové pouto, mohl jsem jen přitakat.
,,Tak to velice chápu."
Pověděl jsem jednoduše, ukázal pochopení pro její situaci - ikdyž to neměnilo ten fakt, že byla nevychovaná, no.. alespoň ne úplně. Nevím tedy čím si tahle vlčice v tak mladém věku prošla, ale z toho co mi řekla, hezké to nebylo a troufal bych si říct, že to cítím podobně, ale nemohu. Vlci jsou nepředvídatelní, jako divá zvěř, počítej se vším, ale vlastně s ničím, nikdy nevíš jak se zachovají.
Když mě vlčice přivítala, mírně jsem poklonil hlavu.
,,Děkuji."
A hned na to se vlčice začala ptát, no jistě, to co jsem řekl, vyzní divně.
,,Nechystám, ale budoucnost je rozpjatá do všech stran, jako strom. Někde začíná, od kořene, ale pak se rozpíná do koruny. Usekni jednu větev a z té začnou kvést další dvě. Nikdy nevíš co se v životě stane, ale víš, že máš mnoho cest ze kterých vedou další cesty."
Na chvíli jsem se odmlčel a pohlédl na nějaký strom.
,,Některé stromy plodí, jiné ne. Ale někde končí, něčím, co spadne, vítr odfoukne a může zas inde vzrůst nový strom. Nový život."
Mírně jsem se pousmál. Ano, narážel jsem na reinkarnaci, jak nádherná to věc!

Po incidentu a příšerném seznámení s fanatikem - Pstruh, jsem se rozhodl jít do hor, prozkoumat to tu a případně sehnat nějaké místo, kam budu moct chodit na konverzace se sluncem. Cesta mezi horami mi byla známá, velice. Známá, ale ten sníh mne zde vytáčel. Šlo to na mne poznat už díky tomu, že jsem se snažil hledat cestu mezi sněhem. Nebylo toho moc, avšak i za to málo jsem byl velmi rád.
Nesl jsem si hlavu vysoko, ale lehce nakloněná dolů, abych se sněhu mohl vyhýbat a zároveň si hlídal co je přede mnou. Uši byli téže nastražené, přeci jen můj čich nebyl tak výtečný v zimních obdobích, proto jsem se tedy spoléhal na sluch, ten fungoval perfektně. Poslouchal jsem vítr, který občasně zafoukal, pár kamínku, které pod větrem padali a taky třpyt sněhu, tak zvláštně to zní, jenže já věřil, že vše má zvuk, nemůže existovat něco bez zvuku.

Zazubil jsem se.
,,Nejsem tvoj rodič, ale tvý se jistě na výchovu vykašlali."
Rýpnul jsem si s úšklebkem. Byl jsme klidný, dával jsme to jasně najevo, přeci s takovým spratkem se nebudu jen tak stresovat, proč bych měl? Naopak, vyžíval jsem se v jeho vzteku, mladý měl dlouhou cestu se naučit mnoho věcí. Musel jsem však uznat.. Sám jsem věřil v jednoho boha, ale můj věk a má profese mě naučili se nehádat o tomto faktu, ať si ostatní věří v co chtějí, nebudu je nutit, ale ať mě nikdo nenutí věřit v něco jiného. Zde jsem se jen bavil.
,,Aň edna ovce nepopase celó pastvu."
Pověděl jsem spíše k sobě nahlas, narážel jsem na to, jak ten jeden bůh nemohl stvořit všechno, rýpal jsem, užíval jsem si to.
,,Hříšníkem."
Zopakoval jsem a zasmál se.
,,Aj ty malý a hlópý. Hříšník jej ten který zhříší proti boží vůli, je to i ten kerý nutí do víry inčí, i ten kterýž si myslí jak zná a ví vše, ale neponaučí se. Nejsi bóh vieš? Zhřéšíš aj tím, že mluvíš o inčých, že jsou hříšníky, proč? Protože co když v očích božích to hřích neň? Mluvíš za něj, ale znáš ho osobně? Ne. Nevkládej na svůj jazyk slóv keré on ti neřekl osobně."
Poodešel jsem od něho a mrsknul ocasem ze strany na stranu, na náznak, že s takovými já kozy nepasu.
,,Rozmazlený, prořézlá huba, nevychovaný aj dúfám, že se rodiče hanbijá nad tím co odrodili. Nejsi vlkem jsi dobytkom ničím inčím."
Zazubil jsem se a nad jeho zavrčením se musel i zasmát! Ta drzost tohoto vlka. Ohledně slov na mojí mluvu jsem nějak nereagoval, věděl jsem, že mluvím jinak, aj ta domovina ve mne navždy zůstane.

Narozdíl od mladého, mi ihned došlo co se děje, přeci jen jsem svojí magii trénoval předlouhé měsíce! Alespoň jsem již věděl, alespoň něčí magii zde. Na chvíli jsem zavřel oči, uklidnil si myšlenky, srovnával si informace o magii, znaky přestali zářit a když jsem otevřel oči, nebyli celé zlaté barvy.
,,Jednoduše, mladej, je mi víc než tobě. Svět neznáj celej a taky se dle toho chovám."
Sledoval jsem ho pevným, přísným pohledem, ta mládež zde, někdo by je měl vzít a naučit chování. Nad jeho větou o jediném bohu jsem se musel nahlas zasmát s jasným sarkasmem v něm.
,,Aj unus deus. Aké to vtip z tvé tlamy."
Zazubil jsem se. Rozešel jsem se a udělal kolem něho jeden kruh, mezitím co mluvil.
,,Bóh slunce, bóh měsíce, přírody, dneška, zítřka, stvořitel i smrtitel. Bóh války, reinkarnace, vody, vzduchu. Tož zde bohú žijů."
Zastavil jsem se vedle jeho boku.
,,Otevři oči mladší. I tvoj bóh by se hanbil nad tvým chováním kdybys na něj poprvé promluvil. Aj aj aj."
Zavrtěl jsem hlavou.
,,hic iocus erat. Myslíš že aň eden bóh by dokázal kontrolovat tohle všetko? Nie. Nedokáže. Stav sa za svojho boha, ale né když ti někdo iný poví o existenci dalších. Každý věří ve své. A ano. Jsi rozmazlený. Kdybys věřil boha vješ jak neslušné je někoho rušit při modlitbě! Jak. Nepřípůstné je říct 'hej' ako pozdrav. Mladý. tsk tsk tsk."
Znovu jsem zavrtěl hlavou a udělal pár kroků vpřed, hlavu stočil směrem k němu.
,,Chceš rozprávat o svojem bohu? Nauč sa správat. Víc tě budou iný naslouchat. Klid v té duši to chce."
Zazubil jsem se.

Pohlédl jsem porpvé na to.. vlče. Co si vůbec dovolovalo k starším vlkům. Ach ta dnešní mládež! Je zde nějaký normální rodič? Haló? Pomyslel jsem si nad jeho větou se uchechtl.
,,Ach mladý a tak.. nepoučený."
Zvedl jsem se a protáhl jsem se.
,,Ty dnešněj si myslej ak znají vše, viděli vše. Možó přeci tedy se chovať ak si zachců."
Zazubil jsem se.
,,Mladý je zde množstvo věcí což se musíš naučit. Bóh nej en eden. Je jich zdesť množstvo a je na druhých akého si vyberů. Tys vybral svého."
Tlapou jsem mu lehce ťuknul do čumáku a díky tomu, se mi na pleci rozsvítili znaky, které tam ještě před chvíli nebyli, ale ihned se mi rozsvítili i ostatní znaky po celém těle a oči se celé prolili do zlata.
,,Nech ty mojho boha, pokud budeš mít takový postoj a rozmazlené chování."
Uši mi cukli nad mojí poslední větou, řekl jsem si ji v hlavě, promýšlel tak co řeknu, abych nebyl až tak hnusný, ale slova jako by byli nahlas. Slova které měli zůstat jen pro mne, zněli tak.. Hlasitě. Jinak než mé myšlenky normálně