Príspevky užívateľa

Lehce jsem cukl ušima, když jsem zaslechl tak.. Nechutný pozdrav. Nepozdravil jsem nazpět, ani se na vlka nepodíval. Jak rozmazlený to vlk! Nejen že tohle nedokáže ani normálně pozdravit, tož aji si dovoluje mne rušit při modlitbě! Jaká to nehoráznost. Byl zde ve smečce vůbec někdo normálně vychovaný? Kam jsem se sakra rozhodl dostať. Nadával jsem na mladého v hlavě, nyní jsem dokázal vidět Sassafras jako tu nejvíce vychovanou vlčici zde ze smečky, pokud pominu existenci Zathariana. Nyní jsem se víc těšil na nějaké to povýšení, kdy budu moct nahazovat nějaké změny. Tahle nevychovanost by se z těch vlků měla vymlátit. Dovolil jsem si v hlavě ještě jednou zanadávat, před tím, než se vlk optal.
Na vlka jsem se furt nepodíval, ale otevřel jsem oči a hleděl ke slunci.
,,Dá se tať říct. Ale ten mój mne vychoval tak jak se patří."
Pověděl jsem rýpavou větu k vlkovi.

Procházel jsem si pomalu, ale jistě území, zkoumal okolí a zjišťoval informace o pár členech. Nyní jsem stál na jednom z kopečků, pozoroval jsem hory, byli dokonalým místem pro jarní a letní dny k modlení. Těšil jsem se až tahle pitomá zima pomine! Už aby byla pryč.
Otočil jsem hlavu směrem k slunci a nespouštěl pohled z nebes.
,,Slunce, bože mé, zimní období pomalu, ale jistě končí, již je za rohem rozkvétající jaro a teplé dny. Doufám, že se ti daří a že nám přineseš lepší zítřky."
Pověděl jsem si tišším hlasem a na chvíli zavřel oči, nechal jsem slunce hřát na své tělo jak jen to v téhle zimní době zvládlo.

Mírně jsem se usmál nad jeho slovy a sklonil hlavu k vyznání úcty. Ugh jak já tyhle začátky nenáviděl. Ta představa, že tu budu muset oblizovat tlapy ze začátku, jen abych se dostal výš. No uvidíme jaké hry zde mohu hrát. Třeba nebudou někteří tak naivní. třeba.
,,Mockrát děkuji."
Řekl jsem klidným hlasem. Po té mi Zatharian začal říkat mojí pozici a jak to bude pokračovat. Líbila se mi jeho slova, vše popsal, řekl mi mé místo a dokonce i poradil. Nebyl jsem poprvé ve smečce, základy znám, ale je příjemné vědět, že nějaké to myšlení zde existuje.
,,Vyhledám."
Pověděl jsem mu na jeho doporučení koho najít.

Lehce jsem se křečovitě usmál. Ach ta dnešní nevychovaná mládež. Pomyslel jsem si.
,,Moc Vás o slušnosti rodiče nenaučili hm?"
Rýpnul jsem si znovu, ignorující poznámky, že si mám věci nechat pro sebe, avšak od tak mladého vlka si nenechám jen tak tykat. Proč bych měl? Jen protože jsem nový ve smečce? Né děkuji. budu se k ostatním chovat tak, jak chci aby se chovali ke mne.
Když se vlčice představila, lehce jsem přikývl.
,,Achilles Naelana Miraq"
Představil jsem se, normálně bych i lehce sklonil hlavu, ale ona neprokazuje žádnou úctu ke mně, žádnou si tedy ode mne nezaslouží.
,,Přivádí mne úkryt."
Pověděl jsem vlčici, nebylo to zcela všechno, ale lež to téže nebyla, ale nebudu tady vykládat o tom, jak zde jdu po moci. Po alfa moci? Ne. Hledám si pro sebe silné magie, a jistě svojí práci, kterou jsem Zatharianovi slíbil, být zde medikem, věc ve které jsem byl dobrý.

Procházel jsem lesem, sněhová pokrývka se mi třela mezi prsty a chladný vánek občas otřel mojí srst. Neměl jsem rád tohle počasí, ale nyní jsem alespoň měl úkryt, měl domov. Kdo ví jak dlouho zde zůstanu, záleželo na dost věcech, hlavně jak mi tahle smečka sedne.
Můj pobyt v myšlenkách mi avšak vyrušili náhlé okolní zvuky, něco co zde ještě před chvílí nebylo. Pomalu jsem se vydal po zvuku, dokud jsem nenarazil na vlčici a .. nepovedený lov. Mírně jsem se pousklibl i se potichu zachechtal, když na vlka spadl sníh a ta začala nadávat.
,, tož ten sníh by měl chladit, s Vámi dříve rozteče než se teplé sluneční paprsky něj dotknou."
Rypnul jsem si do vlčice a oznámil svojí existenci. Sám tedy bych měl ohledně lovu mlčet, lovit jsem uměl, ale ten čich v téhle zmrzlé době.. příšerné.

Mírně jsem nastražil uši nad vyslovením poslední smečky, věděl jsem, že je zde i čtvrtá, ale bez jména jsem ji odmítal vyslovovat.
,,Všiml jsem si na plese, ale jméno jsem nepochytil, ani moc informací."
přiznal jsem vlkovi. Vlk položil další otázku, nyní, ale použil mimiku. Byla to snad triková otázka? Zněla tak, ale nemohl jsem pořádně posoudit, no odpověděl jsem popravdě.
,,Ano, byla jediná kerou jsem střetl... Jinak se mi vlčice zdála z prvu v pořádku, pak mne odradilo pár věcí, ale to jsou mé.. etické věci. Když tyto věci opomenu, vlčice dává dojem vysoké úrovně, a taky dost submisivní svojí smečce. Z naší konverzace bych řekl, že se snaží rychle vyšplhat nahoru a udělá vše, co smečka řekne, jen aby se nahoru dostala, ikdyby to šlo proti jejím zásadám."
Pověděl jsem vlkovi o svém názoru na vlčici a z toho, co jsem viděl a pochytil v naší konverzaci, ukazující tak na to, že si vlky dost vybírám na své konverzace a když je vyberu tak je analyzuji.
Nyní jsem už snad jen čekal na rozhodnutí, byl jsem připravený na všechny možnost. Jít ke smečce a rozloučit se se svobodou, Jít zpět do divočiny, případně štěstí zkusit inde. Nebo jít do boje. Ale to bych já nerozpoutal, né dokud si nejsem jistý vlkovou magii, jinak by byl boj těžce nevyvážený, jestli by svojí magii začal používat. Byl jsem připravený pro akoukoliv možnou cestu, protože eden nemůže nikdy vědět, jestli vlkovi nerupne v kolích.

Vlk se zdál opatrný, což se mne moc líbilo, opatrnost vždy byla důležitá, proto tedy na jeho větu, ohledně otázek, jsem přikývl. Vlk moc dlouho nečekal a podal ihned první otázku.
,,Dovolte mi odpovědět na tu druhou prvně. Setkal jsem se se Sassafras, poprvé, kdy jsem měl možnost vidět ostatní smečky.. Na plese. Od jmenované vlčice jsem dostal info o třech smečkách. Nihil, kult a Vaše smečka."
Na chvíli jsem se odmlčel, pozoroval jsem jakoukoliv mimiku v obličeji mladšího, ale skoro ihned pokračoval.
,,Nihil mi přišel moc malý a.. No přátelský. Ale byli druhou možnou, ti mezi keréma jsem rozmýšlel. Kult.. Sám osobně kdyby zářilo slunce celé dny i noci neměl bych zcela žádný problém, ale naopak? Nic pro vlka jako já."
Ač jsem zde narážel na svojí víru, pro jiné vlky, kteří o mně moc neví, se taková věta zdá.. no normální.
,,Ze všech smeček co mám, alespoň to malé info, vy jste se mi zdáli jako nejlepší volbou. Moc informací o sobě nedáte, ale ví se, že existujete. Možná bych i řekl, že se dost zaměřujete na sílu, proto nechcete dát tolik informací o sobě, aby případný protivník, netušil do čeho jde."
V tuto chvíli jsem Zathariana pozoroval intenzivně, ale i to se hned změnilo ve vlídný úsměv.
,,A to se vlkovi, jako já, líbí. Místo kde se vlk může cítit v bezpečí, fyzicky. I mentálně."
Dodal jsem a olízl si pysky. Nedával jsem už od začátku žádný námět k boji, přeci vlk jako já! Jak by se rovnal smečce tajemných vlků. Jistě, kult byl téže tajemný, ale ten měsíc? Ugh. Kdo by se tomuto systému!.. chtěl podřídit. Já tedy ne. Kdo ví, třeba zde bude nějaká zajímavá magie, kterou budu moct využít ve svůj prospěch.
Nyní jsem vyčkával na rozhodnutí vlka, nebo snad i další otázky? Kdo ví.

Pozoroval jsem vlka, mezitím co on mluvil, já si ho prohlížel. Vypadal mladě, ale ne až tolik ode mne, proto mne i překvapilo, když jsem mluvil sám s alfou smečky. Vážně skvělý první dojem, Achille. Zavrčel jsem sám na sebe v hlavě. Své překvapení jsem nedal znát ani po tom, co jsem se zaměřil na jeho znak na čele. Až mi srdce poskočilo nad tím znakem, pro mne znak chytrosti a hlavně.. čistoty.
Narovnal jsem se, mírně se pousmál a s klidem v hlase pověděl.
,,Rád bych se připojil k Vaší smečce, pane."
Pověděl jsem, hned k věci, to vždy bylo mým účelem. Až teď vysvětlování.
,,Zima bývá krutá, zde to nevypadá taky přátelsky, mne by se hodila smečka něco k jídlu a ne, slibuji že né zadarmo."
Pomalu jsem se rozmluvil o svém důvodu a hned na to začal i říkat o svých plusech pro smečku.
,,Nejsem pouhým tulákem, pane. Jsem zkušeným medikem a zároveň bojovníkem. Nebudu obtížným členem ani pro Vás a ani pro smečku. Lovit umím a postarám se o své rány či rány mých druhů, mojí největším slabinou je, jak sám vidíte, čuch, hlavně v tomhle počasí.."
Jestli jsem chtěl být přijatý, vždy jsem musel hodit co nejvíce dobrých věcí, ale nebát se přiznat slabinu. Jestli jsem chtěl zde přežít, musel jsem si najít smečku, zima pro mne jinak mohla být krutá, to jsem si nemohl dovolit, mněl jsem jediné štěstí, že jsem tehdá mluvil se Sassafras, dala mi dost informací na rozhodnutí a nyní, v přímém kontaktu s Alfou, jsem si byl jistý svojí volbou, ten znak, znak mého rodu, věděl jsem, že tahle smečka je v dobrých tlapách, ač mladých, věřil jsem že v chytrých.

Do klidu přírodních zvuků se postupně začali přidávat kroky těžší, ladnější, které se občas zastavili a dál pokračovali. Zvíře se přibližovalo a já poklidně dál ležel se zavřenýma očima, neměl jsem strach o svůj život. Tempo, nyní když jsem rozpoznal váhu vlčí, se zrychlilo, zahlédl mne. Pomalu jsem otevřel oči a svůj zlatý zrak mi padl na tmavého vlka, místy bílý s pár doplňky. Nejspíše bych mlčel a prohlížel si ho nějakou tu chvíli, ale zarazil mne fakt, že jsem překročil hranice.
,,Jsem na území?"
Vydechl jsem s údivem spíše k sobě a pomalu se začal zvedat, pomalu abych ukázal vlku, že nejsem hrozbou.
,,Zcela se omlouvám, můj plán bylo zajít k území, tož mám tak promrzlý nos, že jsem netušil překročení hranic."
Pověděl jsem v klidu. Super Achille, nádherný to první dojem. Opatrně jsem se protáhl a oklepal se od té zimy zde. Byl jsem zvyklý na zimní období, ale i přes to mé tělo nikdy nevytvářelo dlouhou srst všude.
Pohlédl jsem znovu na vlka a mírně sklonil hlavu.
,,Achilles Naela Miraq. Určitě vás zajímá proč jsem zde, když to bylo mým plánem."
Šel jsem hned k věci, narovnal jsem hlavu a pozoroval vlka.
,,Smím se ptát na Vaše postavení ve smečce?"
Optal jsem se s opatrností.

Pomalu jsem našlapoval na sněhovou pokrývku, v čumáku měl pach sassafras, vlčice, kterou jsem potkal na plese. Dokonalým stopařem jsem nebyl, ale snažil jsem se si držet tenhle pach, abych našel území smečky. Když jsme se přiblížil, narovnal jsem hlavu a hleděl před sebe. Pozoroval jsem stromy, nevědomky již překračující hranice smečky, nedokázal jsem sám určit, měl jsem zmrzlý čumák, skoro až mi zářil do dálky z toho jak narudlí byl.
Nechtěl jsme jít dál, věděl jsem že takhle na ně dojem neudělám, když se záhadně zjevim někde uprostřed jejich území, přišel jsem tedy ke stromu a zde si lehl do polo kuličky s hlavou nahoře, tak abych si zahřál tělo a nemusel stát tak v prostranství na větru. Zavřel jsem oči a poslouchal okolí, šum větru, stromy které pohybem větví lámalo vzduch, zimní ptactvo, které hledalo jídlo i ty menší potvory jako byli lišky, myši a jiní hlodavci. Líbilo se mi zde, byla to příjemná změna, teď jen vyčkávat na hlídku, než si mne někdo všimne a doufat, že zde bude s někým normální dospělý pokec.

vlčice:Salome, giuseppe, ryumee

vlci: Ossian, Arrakis, Ravonny

Lehce jsem zastřihal ušima. Tahle vlčice dost projevila zájem o to, jaký pohled máme na vlky, no.. sám jsem nevěděl. Vlky ze svého rodu jsem neznal, krom oné zpropadené vlčice, která se nesnažila ani o pořádnou výchovu, byla šťastná, že odrodila. Jak asi se tvářila po tom, co jsem zdrhl? No.. Sám mám pohled na vlky, jsou to odpady přírody, když znak nemají na čele, jen nějací si zaslouží pořádnou úctu, tu si vysloužili i vlci mojí předešlý smečky. O znaku jsem vlčici nechtěl vyprávět, proto jsem to řekl jednoduše.
,,Chování vypovídá o všem. Jen správný rodič vysoké úrovně vychová vlka, který ví jak se chovat."
Ach Achille, jen máš tu vyjímku, že ani ta matka se nestarala a fotr vzal roha, ty jsi vychován sám sebou, víš co chceš od života, cestu sis našel, teď na ní držet.
Sledoval jsem dění okolo, dokud vlčice znovu nepromluvila, to jsem se znovu podíval na ní.
,,Jistě ten čas tomu dám, nemám v plánu odsud odcházet"
ne prozatím, rád bych zde znovu ponesl svůj rod, třeba i ho znovu oživil, uvidíme co mi život připraví, nemohl jsem však nepřiznat, že ten Azaryn mě zde nějak nevábil, jestli chci přežít zde, někam bych měl patřit a ostatní smečky mi moc z vyprávění nesedli, no uvidíme co zde příroda nabídne.

Mírně jsme cukl uchem, když se znenadání vlčice rozhodla vykat, jak mně tohle chování lezlo na nervy co si vůbec tahle vlčice o sobě myslela? Oblíkne se tak důležitě, ale chovat se neumí, to jsme si zas někoho vyhlídl. Alespoň k informacím měla prořízlou hubu a vydávala jednu za druhou.
,,Čisté.. může se to pojat v mnohém no ne."
Pověděl jsem, udržující klid a hnusné hlášky vlčici v sobě, nehodí se to, Dokud dostávám co potřebuji, nebudu ji urážet. Určitě jsem tady nechtěl vlčici hlavně začít o svém rodě a našich znacích, chtěl jsem rod zdokonalit! Když mí předkové si ani nedokázali udržet čest ve smečce a nechá zde pobíhat tenhle odpad. Jak se mi z těch vlků okolo chtělo zvracet, ale svůj postoj jsem si nechával, nedával znát žádné znechucení, snažil se vypadat jako pořádný aristokrat.
Na její otázku, zda jsem zdaleka jsem přiťakal.
,,Velká dálka. Skutku nyní nemám páru zda zde zůstat či jít dál. Budu muset naď přemýšlet."
Pověděl jsem, nevědomky mi přeskočil slovník na tenž který jsem se dříve naučil u jiné smečky, ikdybych si všiml, nedával bych sám na to moc důrazu, bylo mi již dávno jasné, že někdy budu přeskakovat na slova, které mi jsou blízké, hlavně, když půjde o silné emoce, jako nyní, kdy se ve mně začal hromadit vztek a já ho držel v sobě.

Vlčice se hned rozpovídala, což by jednomu snad i rozbolela hlava! Ale Já nedal na sobě nic znát, víc fakt se mně hodilo, ač tedy bylo nudné to někdy poslouchat. Král Arrakis.. Pomyslel jsem si a pohledem prohlídl vlky zde, bylo jich zde hodně, ale pohled mi padl na mladého, co měl na hlavě něco podobného jako korunu, ihned mi došlo o koho se jedná. Její slova mi i potvrdili domněnku o tom, že jde zde víc smeček.
Po svolení jsem se usadil a pozoroval okolí. Azarýnská smečka.. nejmenovaná smečka vedená Arrakisem.. Hodně důležitých informací, od mladších se nejspíše své informace nedozvím, možná od jinčích, ale ano.
Vlčice se po chvilce i představila a to se můj pohled ze slušnosti znovu stočil k ní, vyslechl jsme si její slova a po té promluvil já.
,,Achilles Naelana Miraq, můj rod zde dříve vedl smečku, dle toho, že tu nevidím žádné .. čisté... Mohu jen usoudit, že smečka padla."
Pověděl jsem vlčici i informaci o mně s chladným hlasem ke konci věty, něco co je se mnou spojené, ale neublíží mi to do budoucnosti, když by to někdo použil.
,,Těší mě."
Dodal jsem a mírně se usmál.

Sledoval jsem dění u ohně, bylo zde mnoho vlků, mnozí stáli blíž, mnozí byli dál. Sám jsem se nakonec rozhodl přiblížit a stál kousek od vlčice, která se zde zdála být taková.. víc. Jako já.
,,Jaká toť akce že ano."
Pronesl jsem se sarkasmem v hlase, hlavu jako vždy narovnanou vysoko, ukazující, že žádný póvl jako zdejší mnozí vlci nejsem. Přední tlapy jsem měl blízko u sebe, dodávající důraz na svojí výšku. Na vlčici jsem se podíval teprve teď, letmo si jí prohlédl, to jak vypadala, jak byla oblečená a jaký pocit dávala pro okolí.
,,Smím se usadit?"
Optal jsem se ze slušnosti.