Príspevky užívateľa

Když se vzduchem ozvalo volání jejich alfy, Adain prostě uposlechl. To už tak nějak patří k životu ve smečce. V poslední době si sice plnil svoje povinnosti, ale prakticky nebyl vidět.
Co dělat u podobného volání, to je ale jasné.
Jeho křídla jsou pořád stejně rychlá, takže i když nebyl zase tak blízko, dorazil na místo docela čile.
Jeho syn tam už ale i tak byl. Maličko se usmál, i když mu poslední dobou do smíchu moc nebylo. A zamával ohonem. Prostě si nemohl pomoct, při pohledu na Plamínka a jak se snaží. Bude z něj jistě úžasný vlk.

Zůstal tiše a klidně stát s pohledem upřeným na Zathrianovy rány. Maličko hrnul pysky, útočníka by si velmi rád našel. Alfa sem nebo tam, Zathrian je mladý a v boji nemá ani zdaleka tolik zkušeností jako Adain. Jenže být alfou znamená mnohem víc, než umět bojovat.
Tiše vyslechl o co jde. Překvapilo ho, že se zřejmě porvali oba vůdci. Maličko zafuněl. Politika.. kdo se v tomhle má vyznat.... ale není to moje věc. Mě nezbývá, než to brát jak to je.
Nehodlá dělat potíže.

Opatrně se snažil očistit vlčecí kožíšky a jak je celý vyjukaný, málem by byl nestihl vyřešit jedno horší nebezpečí. Naštěstí zasáhl Ikke.
Adaina oblil pomyslný pot. No, budu muset být opatrnější.
Ty malé kuličky se mají sklony nějak rozbíhat.
"Opatrně maliččcí.... " řekl jim jemně.
Koukl trochu zoufale na Ikkeho. "Myslíš, že vůbec rozumí řeči?"
Ale chodit evidentně jakžtakž umí.
Koukl na oheň, na východ z jeskyně, na jídlo...
"Oheň asi zhasnu, mají kožichy.... a je léto. Zapálíme novej jinde.. Ale ten vchod.... "
pak sklonil hlavu a dal se do cupování králíků a bažanta. Zkusil opatrně strčit utržené zaječí stehno před čumák klidnějšího nejsvětlejšího vlčete. Pak zkusil totéž s druhými, tedy pokud mu zase někam neprchají.
Vynasnaží se je nějak dostat na jedno místo a k jídlu, i kdyby je měl různě postrkovat a zahrazovat jim cestu vlastními křídly.
"Tady, jídlo.. zkuste to..."
Snaží se je nějak přimět k jídlu.
"Hele, Ikke, jak jim budeme říkat?"

Jestli bude jen trochu šance, půjde uhasit oheň. i kdyby do něj měl vylít kotlík a nebo si do něj měl prostě lehnout, jeho kožich to vydrží. To záleží, nakolik se tam vlčátka budou cpát a nebo jeslti ho stihne uhasit Ikke.

Naprosto šokovaně a vykolejeně kouká na ty chomáčky u svých nohou. Cítí heboučký vlčecí kožíšek na svých tlapkách.
A na plamenky, olízující kožišky, ale nepálící.
"Já nevím.." Odpověděl Ikkemu trochu zoufale, ale instinkty velí svoje.
Sklonil tmavorudý čenich a začal opatrně očichávat a rovnat vlčátka.
Jedno upadlo a vypísklo, natáhl se k němu a opatrně ho podepřel...
"Ehm.. u vchodu jeskyně leží dva zajíci a bažant.. Měla to být naše večeře později, ale hádám, že teď už asi nebude..."
Nějak se jeho nohy ne a ne odlepit od vlčat... jakýsi instinkt mu velí u nich zůstat a chránit je.

Všichni tři vydávají různé.. zvuky... a Adain netuší kam se koukat dřív.
Nakonec prostě všem třem začal pucovat kožíšky. Plameny na dvou z bratrů mu v tom očividně nepřekáží. Stačilo mu že zjistil, že nespalují.
"Jsou to kluci ale... ehm. .ty sji tu léčitel abys uměl říct, jeslti jsou v pořádku... " Koukl na Ikkeho, stojící mezi těmi třemi klubíčky. Bojí se od nich uhnout, aby je nevyplašil.

Byl s Ikkem v jeskyni a pečoval jemně o jeho kožíšek. Pořád má o Ikkeho trochu starost, opravdu mu poslední dobou nepřijde v pořádku.
Oba leží kousek od svého podivného kamene, který už je opravdu docela velký. Občas se v něm něco pohne.

Adain zvedl hlavu od Ikkeho kožíšku, přijde mu, že vidí větší pohyb. Jako by se kámen i kymácel. "Hm? Počkej tu chvíli..." řekl Ikkemu a zvedl se.
Zamířil ke kameni a začal ho jemně očichávat. Opravdu se kýve a vrtí a vybouluje...

Jedna z boulí se zvětšuje a zvětšuje až nakonec zkřehlá skořápka praskla a.... Adainovi na tmavorudé tlapy vypadlo vlče... a za ním se začalo drát další a pak ještě jedno.

Jeskyni naplnilo kníkání maličkých tvorečků, přestože jsou o něco větší než obvykle novorozená vlčátka bývají.

Adain, celý zkoprnělý, kouká na hemžící se hromádku kožíšků, tlapek, srsti a dokonce křídel u svých nohou.
"Ehm.. Ikke... ono.. .se to líhne... Tři.. a jsou ti podobní... " vypadlo z poněkud šokovaného Adaina. A mě taky...
Přesto opatrně sklonil čenich a začal pomáhat těm maličkým srovnat pacičky.
U jednoho vlčete se hodně zarazil... sotva se vykulilo ze skořápky, zrovna jedno z těch okřídlených, objevily se na jeho kožíšku plameny. Adain se nejdříve lekl, strčil k němu čenich ve snaze uhasit oheň co by mohl malé stvoření zranit, ale pak zjistil, že plameny nepálí, jen hřejí. "Jo a Ikke? Ehm.. jeden z nich.. má na sobě plameny, asi magie... " Hlas má trochu nejistý a když zvedl hlavu a koukl k Ikkemu, vypadá jako by se sám odněkud vykulil, podle toho výrazu.

Zazubil se a zamával ohonem. Doufá, že jeho slova přece jen Iskovy trochu pomohly, i když si je moc dobře vědom, že tohle je spíš Ikkeho parketa.

Povzdechl si a znovu se dívá na kámen... "Stejně pořád nevím co s tím," zamumlal potichu. Ale svým způsobem je rád, že u toho Iska je. Kromě Ikkeho si tu zatím nikoho k tělu vlastně blíž nepustil.
Tím spíš by měl taky dělat svou práci. "KAždopádně tu s tebou počkám než dorazí Feier, kdyby něco. "
A rozhodně nepůsobí dojmem, že by to bral nějako nějakou povinnost. Dost možná po tom rozhovoru sám jeho společnost uvítá.

"V zimě víc. To se totiž hůř shání a vlci přitom mají dost hlad. Teď je zvěře dost pomalu u každýho stromu." Sice ne doslova, ale i tak, zvěře je v létě dost. Na ten zbaytek se zazubil a strčil do něj. "Kdo říká, že to mám jako povinnost? P5ece ti nenechám všechnu zábavu, ne?"

"pořádný překvapení..." zahudroval si napůl pro sebe. Otočil hlavu k Iskovi. "Nevíme vůbec nic. Ani jestli to není jen tak něco nebo jeslti se fakt narodí a natož jak velký v tý době budou... "
Potřáshl hlavou a povzdechl si.
"A na tebe mám dávat pozor. Co hlava a tak? Opadal ti mech."
Je ochoten mu to znova namočit a dát, ale neví jeslti trefí přesně stejná místa.

"Jo, ale víc tě budeme potřebovat v zimě." Povzdechl si. "Navíc, já rád lovím. Kdysi jsem chtěl být lovcem, ale život rozhodl jinak." A už je dávno pozdě na tom něco měnit, změnilo ho to, co se stalo.

Krátce se zasmál. "Tak zrovna vlčata si většinou fakt naplánuješ. Moiná nevíš do čeho jdeš, ale nebejvá to takhle nečekaně... " Pořád nemůže pochopit pořádně ani to, že to vůbec je možné. Ale přesto se to děje. Na chvíli dokonce přiložil k povrchu kamene čelo.
A v tom padla Iskova poznámka. Zarazil se a koukl na něj. Kdyby neměl kožich, určitě by se začervenal... "Ehm... no... ale pořád nevím co s tím vším, no." Zazubil se maličko nervózně. Každopádně je jeho výraz bližší jeho obvyklému, takže Iskovy slova k něčemu zřejmě byly.

Koukl na něj. "Neříkám flákat, ale nemusíš se ani strhat. Nebo uvařit." To by bylo asi trochu přesnější. "A jo, já mám hlavně hlídat, ale to můžou taky i lovci, když je to nutný. Mám výhodu že s křídly to stíhám docela rychle, když jde jen o kontrolu hranic. Ale zvládali to tady i předtím, tak co."

Koukl na Isku. "Tohle jsme zrovna neplánovali. Vlastně nás ani nenapadlo, že to bude možné. Nikdo ani nevíme, jak to funguje, v jakém stavu se narodí... Abych pravdu řekl, tak netuším, co si o tom všem myslet a jak si s těmi drobečky poradit... nepřemýšlel jsem nad otcovstvím. Už vůbec ne co mám Ikkeho, protože jsem měl za to, že to jaksi nejde... " A pak jeden kámen a jedna nehoda a vlčata na cestě.
Znovu se zadíval na kámen. Jeho vlastní gesta, kdy starostlivě očichává a zkoumá místa, kde se rýsují vlčí tělíčka, ho ale usvědčují ze lži, i když o ní sám možná ani neví. Bude se o ně starat jako každý jiný rodič.

Zazubil se. "Nebyl jsi to náhodou ty, kdo nachytal většinu jídla v zimě?" Zastříhal ušima. Rozhodně Isku za užitečného považuje. "Tak to v létě prostě zařídí někdo jinej. Mě vedro nevadí. " Ještě aby, s jeho magií.

Stojí před kamenem, čumák těsně nad místem, kde se rýsuje obrys malé tlapičky...
"Už to tak vypadá.. neptej se mě jak nebo jak je to možný, ale... naprosto netuším jak se to stalo. A pořád ještě nevím, co s tím."
Vzdor tomu celou dobu kámen s vlčaty chrání a opečovává. Dokonce v jednom nestřeženém okamžiku, když u toho nikdo nebyl, jim zkoušel zpívat. Jen neví, jestli to k něčemu je.

Potřásl hlavou. Taky trouba. Už se nedivím, že si na to Ikke pořád stěžoval že nikdo nic neřekn.e "Prostě to řekni Feierovi. Měl by o tom vědět už jen proto, aby věděl kdy s kým počítat, nejsi už sám, takže je na tobě i spolupracovat. To taky znamená vědět, kdy kdo je v čem dobrej a kdy má problém." Přemýšlí, kde se v něm tenhle proslov vzal.. možná za to může jeho současná situace.

Nemluvil ale Iskovi do toho, že vstal a jde blíž. U kamene je ale teplo, přece jen, bylo tam teplo když se to vše dít začalo a Adain s Ikkem si pak netroufli na tom cokoliv změnit. "Vlčata. Postupně rostou... už vypadají starší než novorozený vlčata... " O trochu.
Potřásl hlavou. "Já prostě nechápu jak. Ale děje se to."
Znovu se lehce dotkl čenichem, přímo u jedné tlapičky uvnitř kamene.

Koukl se na něj. "Tobě se to už stalo? A řekl jsi to někomu? " S Ikkem obvykle neprobírá jeho pacienty, takže by se o tom nedozvěděl. "Jestli ne, tak to hlavě léčitelům řekni. Třeba Feierovi." Od Ikkeho se teď práci snaží spíš držet dál.

Chvíli mlčel, když se Iska ptal jak to myslí. "No, prostě.. když jsme ho našli a sbírali, oba jsme se o něj řízli. Nechápal jsem proč, neměl ostrou hranu... a krev na něm nebyla vidět. A pak.. začalrůst a měnit vzhled a teď..." Potřásl hlavou.
Celé je to naprosto neuvěřitelné.
"Až ti bude líp, tak si ho prohlídni zblízka. Musel bych být hodně mimo aby mi nedošlo co vidím uvnitř. I když nechápu jak.. jo jasně, je magickej ale.. o ničem takovým jsem nikdy neslyšel.... A nevím co s tím." Odpověděl pak nakonec i na druhou otázku.

Zastříhal ušima. "A jak dlouho jsi před tím chlazením byl na slunci?" Zaujatě poslouchal i jak to vypadalo u nich. "Tak to nemáš odkud být zvyklý. Bude to chtít postupně. Tvoje první léto v teple, ne?" O přizpůsobení se podmínkám něco ví, s tím kolik toho nacestoval všude možně. Věří, že se s tím Iska naučí časem tak nějak žít.

Adain krátce koukl na Isku a pak na kámen u ohniště. "Ehm.. no když jsme ho s Ikkem sebrali v nizkých horách, mysleli jsme, že je to jen hezký kámen... Ale ukázalo se, že je trochu něco víc." Potřásl hlavou. Zadíval se na rýsující se obrysy vlčátek, občas se pohnou. Přece jen už uvnitř kamene nějakou dobu rostou.
Podle toho, jak moc se kámen s nimi zvětšil, už jsou vlastně větší než normálním způsobem narozená vlčata... Adain se zachvěl. Naprosto nemá tušení, jak tenhle zázrak vznikl, ani jak to celé vlastně bude. "Trochu se už bojím vůbec nechávat to tady bez dozoru... " přešlápnul a je vidět, že s ním celá ta situace trochu mává.
Zamířil ke kameni a opatrně přejel čenichem po povrchu, pod kterým se dějí zajímavé věci. Přijde mu, že kámen trochu zase změnil strukturu povrchu. Zastříhal ušima. Ještě tak vědět, co to znamená.

Potřásl hlavou a zkontroloval mech na Iskovi, doufá, že správně. "Je léto, prostě vedro. Někdy stačí i malej rozdíl, teda prej." Já na to nikdy moc netrpěl. "Navíc, ve vedru se má bejt ve stínu, to si pamatuju ještě z doby, kdy jsem byl vlče. " Podrbal se zadní nohou za uchem. "Neříkal jsi, že jsi někde ze studený oblasti? Tam se to asi moc řešit nemuselo, ne?" Takže se není co divit, že tomu nerozumí a neví jak se chovat.

Pak zase zvážněl. "Jo. To taky. I když taky..." ohlédl se na kámen u ohniště, uložený pěkně v teple a bezpečí. Ikke teď potřebuje spíš čerstvý vzduch a slunce, ale zároveň by měl hlídat ten kámen... není to celé zrovna snadné.

Adain se maličko zazubil, ale nemá to tu sílu co jindy. "Prý ses připekl na sluníčku a mám ti občas namáčet mech. To jsem nechápal, dokud jsem to tady neviděl." Zamával ohonem.
Pak ale zase zvážněl. Znovu koukl k vlčatům. "Hele, v klidu, stejně jsem tady často. " Vlastně je tady skoro pořád, často i s Ikkem, ale toho přes den nutí vyhřívat se na sluníčku. Doufá, že to Ikkemu trochu pomůže.
Došel ke kotlíku s vodou, kouknout kolik jí tam je.

Opatrně vešel do jeskyně, skoro jako by se bál.
Tmavorudý vlk vypadá trochu vážnější než obvykle. Rozhlédl se, trohcu mrká jak vešel ze světla venku do šera uvnitř, ale jeho oči se brzo přizpůsobily.
Iska, ležící o kus víc vzadu, je jeho hlavní úkol.
Ale napřed zamířil ke kameni, který se ukázal být obdařený mocnou magií. Došel k nenarozeným vlčatům a něžně olízl povrch kamene. Pořád ještě neví, co si o tom všem myslet. On a vlčata.. s Ikkem. Pořád tomu nemůže uvěřit. Možná by si to dokázal užívat, nebýt toho, že Ikke není ve své kůži. Od objevení nové magie hodně zchřadl a Adain o něj má dost strach.

Nechal vlčátka být, jen jim zašeptal pár tichý slov a zamířil k Iskovi.
"Ahoj, poslal mě Feier. Jak ti je?" Prohlíží si maličko zvědavě ty obklady z mechu. Koukl ke kotlíku s vodou, pak zase na Isku.