Príspevky užívateľa

Časově po ukončení zkoušky bellatorů.

Přilétal přes údolí a od nory byl už zdálky vidět. Silná tmavorudá křídla zabírají s jistotou zkušeného letce a nesou ho blíž a blíž.
Někde nedaleko něj letí jeho bratr.
Adain se pousmál. Za něj jsou ty zkoušky docela dobrý nápad a je rád, že může s nimi vypomoct.
Trochu ho překvapilo, že bude zkoušet i jednoho z budoucích lovců. To ještě zatím netušil, že půjde právě o vlčici, jejíž pach měl dojem, že cítil z Jarumiho. Ví, že půjde o Eirlys a popis podoby, ale protože ji nepotkal, její pach jinak než z bratrovy srsti nezná.

Zakroužil nad přítomnými vlky a pak, celkem nízko nad zemí, prudce mávl křídly tak, aby se prakticky zastavil ve vzduchu. Přikrčil křídla blíž k tělu a dopadl pěkně pružně na všechny čtyři dolů na zem.
Narovnal se, složil si křídla a rozhlédl se.
Uviděl Mornii, jak se už věnuje Iskovi. Je mu tedy jasné, kdo je jeho další svěřenec.
Usmál se a zamířil k Eirlys.
Než došel k ní, nasadil o dost vážnější výraz.

"Zdravím tě, Eirlys. Doufám, že jsi připravená." A doufám, že je to fakt ona.
Uši napřímené, ale hlas i výraz vážné, stojí před ní.
Vypadá vlastně docela důstojně. Není to žádný obr, ale jeho tělo je i po zimě dobře osvalené a pohybuje se spíš jako by plynul, než prostě šel. Chůze těch, co umí své tělo použít jako zbraň.

Nechal jí trochu prostoru pro pozdrav nebo pár slov. Sleduje ji, pozorně. Jako by jeho oči hodnotily každý jeho sval a viděly i to, co jiní ne. Jako by si četl přímo v ní a poznával, co dokáže, jen pohledem.
Ne že by to bylo možné vyloženě takto. Ale přesto, zkušený bojovník dost na těle druhého pozná. Těžko říct, co vlastně vidí.
"Představ si, že běžíš údolím, neseš si ulovené dva zajíce a míříš s nimi domů. Je to velké horské údolí, samý balvan, sem tam stará větev, ale bez větších stromů. Svahy z obou stran jsou dost strmé. S tebou další dva vlci, za které zodpovídáš. Jdete si v poklidu, každý nese nějakou kořist. Ale začne se ozývat dunění. Proti vám údolím běží stádo laní. Velké. Co v tu chvíli uděláš a co nařídíš ostatním dvěma vlkům, kteří nemají křídla."
Adain dobře ví, že velké stádo umí být nebezpečné. A že je důležité, jaké priority předvede mladá vlčice před ním, v situaci, kdy není sama. Ví, že to není zase tak snadná otázka.

Přikývl. "Tak snad to proběhne v klidu a třeba se to i podaří," Sám to bere docela v klidu a jak to dopadne, to bude řešit až to nastane. Příliš se tím nehodlá zaobírat, jen se postará o to, aby se jeho Ikkemu nic nestane. A samozřejmě i ostatním, co by třeba šli s nimi.
Nechce se mu od Ikkeho zvedat, ale přece jen je to nutné. Nedošlo mu, že Ikke asi poznal, že kvůli němu tráví mnohem víc času uvnitř, než jak by činil normálně, zima nezima a že mu to úplně nevyhovuje. Ale kvůli Ikkemu by zvládl i mnohem víc. To je jisté.
"Uděláme si hezký výlet, chytím ti něco k jídlu a budeme se spolu jen tak toulat," zazubil se vesele. Pak už vyrazili spolu k noře.

Pořád se chová přísně profesionálně. Jen se drží u Ikkeho, šeptem ho informuje o dění.
Na ostatní nemluví, prostě jen vypomáhá I|kkemu, nahradit mu alespoň nějak oči
Ale uši mu živě stříhají a oči rejdí všude Hlídá si dění opravdu velmi pozorně, s přístupem profesionální ochranky.
Je jasné, že by svou kůži nedal lacino, kdyby někdy došlo na konflikt. Ani kůži svých společníků. Ale také je jasné, že sám žádný střet nezačne.
Když se Ikke začal vyptávat na Hatiho a víru vlků z Kultu, měl co dělat, aby nepřiklopil uši. On sám by se asi takto nevyptával. Ještě mi tě zkusí odklákat... Aspoň že si nemyslím, že by ses nechal.

Když léčitelka Kultu přinesla rostliny, prohlédl si je velmi pozorně a vynaslažil se je Ikkemu o nejlépe popsat. Tvar květů, počet a tvar okvětních plátků, tvar stonku, listů, velikosti toho všeho, dokonce věnoval pozornost i detailům jeslti jsou stonky nebo listy ochmýřené a nebo ne. Vše stále jen šeptem k Ikkemu a doufá, že mu to vůbec k něčemu bude. Jestli nám je nechají, Feier by je mohl znát nebo vědět, kde je najít. I kdyby roslti na blbě dostupných místech, tak tam prostě doletím.

Běžel přes území. Tentokrát hezky po svých, žádná křídla. Dostal úkol. Nepočítal s tím, ale tak, proč vlastně ne.
Rozhodně byl trochu překvapen, když ho alfa zastavil a předal mu trošku zvláštní předmět. Cosi jako sošku. Jen kus větve se čtyřmi větvičkami, obalená listím a travinami kolem středu. Vlastně vzdáleně připomíná tvarem člověka.
Adaina to pobavilo, ale také ví, že možná tak připadá prostě jemu. Hrubá figurka není velká, docela dobře se nese.
Večer ji dostal u nory s tím, že ji má ukrýt a aspoň částečně strážit, od rána dalšího dne. Jiný vlk, jeden z mladých nebo nových vlků dostane za úkol ji ukrást. Adain neví, kdo to bude.
Každopádně dostal zakázáno létat. Sám neví proč, podle něj je spíš nápadné, že neletí. Ale možná o to jde, že?
Pečlivě ukryl figurku v křoviskách. A u nich si dal záležet, aby vytvořil stopy, které naznačují, že tu někdy přespává. Aby nebylo nápadné, že tu je jeho pach.
Pak odešel.
Aspoň pro tu noc.
Druhý den časně z rána se ale na podpalisko vrátil a napřed zkontroloval, že je figurka na místě.
Pak se trochu vzdálil. Pohybuje se po okolí, pořád jen pěšky a sleduje, jestli někdo přijde.

Den mu ubíhá dost rychle. Práce má až až. Nalétal se s větví dost. Byla to opravdu zábava.
Ale neustálé poletování, ještě s nutností být tak přesný, aby u toho neskončil kvůli té větvi v kotrmelcích, a ještě občasné použití magie, si vybírají svou daň.

S večere přistál nedaleko nory a prohlíží si vykonanou práci.
Cesta od nory k jeskyni je rozhodně průchozí.

Navíc, nebyl jediný, kdo se dal do práce. Tam, kde sníh díky jeho práci ustoupil a převládlo bahno, je od jiných vlků ze smečky položená výdřeva. Ví jistě, že nejméně jejich alfu zahlédl určitě, ale neměl moc čas sledovat, kdo jak postupuje v jeho stopách.

Každopádně je rád, že práci skončil. Je pořádně utahaný, až se mu nohy chvějí. Úmyslně hnal svou magii dost na hranu a sám sebe taky. Ví, že tady si to může dovolit.
Teď se jen hodlá schoulit vedle svého bílého léčitele, a spát.

Frustrovaně zafuněl. "No dobrá. Ale je to škoda. Vážně bych to pro tebe udělal rád." Dál se probírá jeho kožíškem.
"Snad bude. Říkal jsi, že na workshopu se tvářili docela vstřícně, ne? Každopádně se postarám o to, abys tu cestu zvládl, víc nemůžu udělat," slíbil mu jemně.
Opravdu mu dělá starosti, že Ikke půjde tak daleko v tomto počasí, ale ví, že není na vybranou. Nikdy nebyl tak vděčný za svou ohnivou magii jako teď. Na podobné cestě a v těchto podmínkách, může být záchranným lanem pro jeho bílého léčitele.
A pak to přišlo. Čas k návratu. Povzdechl si, naposled zafuněl Ikkemu za ucho a neochotně vstal. "No tak půjdeme." Hodlá si ho hezky doprovodit až do vyhřátého úkrytu.

"výborně!" pochválil ji s nadšením. Opravdu se podle něj snažila.
A když se s vervou pustila do druhého skoku, nerušil, jen sledoval. Kývl.
"ano, správně. Tady se dopadá na napnuté tlapy. Ale dopadla jsi celkem tvrdě, že? Tento náraz se odpuržuje trochu jinak, zvlněním hřbetu. Je to těžší, než zapružit na nohou. Musíš vnímat sílu nárazu, která ti prochází tělem a použít svou páteř a tělo jako pružinu, nechat je vlnit, ne ohnout. Jen ohyb by páteř přetížil. Dívej se."
Přešel před ni a ještě jendou jí skok předvedl, s tím, že ona už ví, na co se dívat a co si hlídat.
"Viděla jsi ten pohyb? Klidně si zkus skok znova. A víc bych tě pro dnešek netrápil. Myslím, že na nacvičení toho máš dost." Zazubil se.

Závějí je nad pěšinami víc než dost.
Frustrovaně zafuněl. Tentokrát si opravud pocvičí svou magii, až to hezké nebude.
Abych se k Ikkemu nevrátil jako rampouch, s ohněm vychladým. By ho vyděsilo.
Pak ho napadlo zkusit jinou taktiku.
Přistál na krjai lesa a sehnal si pevnou větev. Jehličnatou a hustou.
Vzlétl a zamířil nad pěšiny. PRudkým náletem rozráží vrstvu sněhu, aby si udělal cestičku pro oheň a měl to pak snažší, když pracuje s magií.

Vyznačil si tak trasu vlastně na celé pěšině. Pak vzlétl výš a zkontroloval to.
Udělal ještě pár náletů. Jsou místa, kde i tímhle uvolnil dost prostoru, aby tam oheň neptořeboval.
Navíc to byla vlastně docela legrace, nalétávat na pěšiny.

Opatrně si uložit teď už značně orvanou větev bokem a ohněm vyčistil ještě další úsek, kde je sníh hluboký.

Vážně se na něj zadíval. "V boji je smečka nástroj. V časech nouze taky. Ale může být i rodina. Pro mě jsi ale rodina ty." A také jistý bílý léčitel. Kdyby měl jak, nejspíš by se u té myšlenky začervenal.
Ale jak to vypadá, nejvíc pomohl ten argument se schopnostmi. Adain vážně přikývl a zamával ohonem. "Potřebuje bojovníka, aby vyrovnal to, co neumí. Nemusíte být oba dobří ve všem. Ale doplníš to, co on nemá. "
Nad poslední poznámkou se zasmál. "Vážně nečekám, že by to nefungovalo, bráško," zamával nadšeně ohonem.
Ale je rád, že Jarumiho pomohl přesvědčit.

Vlastně ho tahle pátrací hra baví. Ani nečeká, že by v ní vyhrál. Sám sice umí stopovat a pohybovat se v terénu opatrně. Ale ne v jakémkoliv. Jistě, tam, kde skončil jako roční vlče, se musel naučit se skrývat, neupozornit na sebe. Jenže to bylo spíš výběrem místa a využitím schopnosti létat, než aby takhle na zemi maskoval kde co.
Musí uznat, že si Rufus vede dobře. Zatím kdykoliv natrefil na divný pach, tak ho sice zkusil prověřit, ale Rufus byl vždy už pryč. Adain spokojeně zamručel.

Pomalu se přiblížil k cíli. Postupuje opatrně, krok za krokem, velmi tiše. Natáčí svoje velké tmavorudé uši a pátrá po známkách pohybu.
Rufus nikde, alespoň ho nevidí.

Došel k označenému stromu a rozhlíží se. Někde tu bude. Ale kde? Mladý zvěd si očividně vede dobře. Adain ho v tuto chvíli nedokázal lokalizovat.
Tmavorudý bellator má kolem sebe dost prostoru, aby se ubránil útoku. Takže je jasné, střet by pro mladého špeha dobře nedopadl. Ale pokud jde o zjišťování informací, podle Adaina rozhodně uspěl.
"Dobře, tak vylez. Dostal jsi mě, nevím, kde jsi."
Uvidíme, jeslti tu je.

Čistění území - odklízení sněhu

Koukl na oblohu. Po té dlouhé a hlavně pro jeho milého léčitele protivné zimě, je zase slunečno a hezky. Ani se vlastně nedivil, že jejich alfa zavelel začít úklízet.
Podíval se na ty spousty sněhu kolem. Zima se loučila pořádnou bouří a na cestách je to dost znát. Opravdu to bude pro dost vlků problém. No, tak to abych začal, že?
Dobře si uvědomuje, že právě jeho magie je pro tuhle situaci jak dělaná.
Zazubil se a maličko si poskočil. Bude to pořádné cvičení. Dám si hezky do těla.
Vlastně se na to už těší.

Vzlétl aby si prohlédl místa, kudy vedou cesty.
Hlavně pro smečku nejdůležitější cesta mezi norou a jeskyní. Sněhu je na ní po bouři dost, i když byla většinu zimy schůdná. No, tak to trochu vyčistíme.

Otočil se za letu a zamířil níž... Tak, aby letěl nízko nad povrchem. Hezky se srovnal rovnoběžně s pěšinou, letí tak pomalu, jak to jde. Zvolna plachtí k zemi, na přistání. Které provedl nakonec tak, že když už už by spadl na zem, prudce klesl k zemi zadními aby na ně dopadl, napřímil se a prudce mávl oběma křídly.

Vyslal vlnu ohně na pěšinu před sebou, hezky rovnoběžně s povrchem. Většina jeho magie je jen pro efekt a je to hezké na pohled. Ale ne vše. Žhavé jádro plamenného křídla projelo těsně nad zemí pěšinou. Ohnivý zášleh proletěl skrz největší závěj, co na pěšině našel, jako nůž rozměklým máslem. Rázem je tu pěkná volná pěšinka. Adain se zazubil
Vzlétl a vydal se hledat další pořádnou závěj. Ví, že nemůže prostě bezhlavě čistit všechno. Nemůže svou magii používat do nekonečna. A tak hledá to, co bude pro ostatní největší problém.

Sledoval ji velice pozorně. A jeho ocas se maličko rozmýával. Je totiž vidět, že opravdu poslouchala, co jí říká a přemýšlí nad tím.
Když se po něm hned pak tázavě koukla, usmál se.
"Cítíš ten rozdíl, že?" Zastříhal ušima zvesela. "Sama na sobě se to rychle naučíš poznat, kdy se ti to nepovedlo. Skoky jsou na tréninky samostatně dobré. Soustředit se na techniku je důležité. Podobný skok ti každou chybu hned ukáže."
Vysvětluje jí klidně.
"Přemýšlela jsi nad tím a použila, co jsem ti řekl. To je dobré. Přesně to jsem po tobě chtěl. A vidíš? Skutečně to k něčemu bylo. Tohle klidně pak můžeš trénovat i sama a nepotřebuješ na to moc místa. Takže i teď, když moc nemůžeš ven." Proto ji to učí.
"Tak a teď ještě zkus ten druhý skok. " Nezapomněl na to, samozřejmě.

Odvrkl si a pohodil hlavou, když ho Ikke štípl. A znovu se pak začal probírat jeho kožichem. "Stejně by to vlastně bylo pro tebe," odmlouvá mu vesele. Ale je znát, že ho jen škádlí.
Na nemocné jen kývl. "No tak snad to půjde dobře. I s tím jednáním." Je mu jasné, že to Ikke se bude muset nejspíš plahočit sněhem, aby jednání vedl. Od začátku je to jeho iniciativa.
"Budu tam pro tebe. Nemůžu ti pomoct s jednáním, ale jinak udělám cokoliv, co si budeš přát, ano?" Nabídl mu své srdce a duši. Rozhodně ho hodlá chránit, nakolik to jen bude možné. Celou cestu. I ty zajíce klidně nachytá.
Každopádně se asi už budou muset vrátit k povinnostem. Adain je ale rád, že si Ikkeho chvíli ukradl jen pro sebe.

Dívá se na bratra a nakonec došel pomalu blíž k němu. Lehce ho šťouchl čenichem do ramene. "Jarumi... bráško," povzdechl si.
"Právě to, že ty pochybnosti máš, je důležité. A smečka JE nástroj. " Zadíval se na něj.
"Nástroj nemusíš nutně využít a obětovat. Naopak, můžeš ho vylepšit aby byl lepším. A pak je o to důležitější ho mít," zazubil se. "Smečka dokáže víc než jeden, ale ne bez dobrého velitele. Bez stratéga."

Nakonec se rozhodl, že bude naprosto upřímný. "Feier je dobrý alfa. Rozumný, dbá na ostatní. Ale je léčitel. Pokud se smečka dostane do potíží s jinou smečkou, bude to problém. On to asi ví, proto chce tebe. " Je vidět, že to myslí naprosto vážně.

Rozhodně nehodlá přestat pečovat o bílý kožíšek, kor když vidí, že se to Ikkemu rozhodně zamlouvá.
Ale je taky paličatý, tak si hodlá trvat na svém. Zazubil se. "Náhodou, fakt by to mohla být zábava. Odhrnout trochu sněhu není nic složitého. Nemusím přece vyklidit úplně celou kamennou plošinu, stačí část. Netrvalo by to dlouho." dodal už mírněji. Pak znovu zlehka dloubnul do Ikkeho čenichem. "Navíc, mě zima nevadí ani zdaleka tolik, jako tobě. Chrání mě moje magie. Jeslti chytím nemoc, tak ne z počasí, ale prostě proto... je te´d dost nemocných vlků, že?"
Nevypadá ale, že by se nemocí příliš zneklidňoval. Je ostatně silný, a navíc, smečka má dobré zázemí. To je jiné než kdyby byl sám. Přehnaný strach by taky škodil.