Príspevky užívateľa

"výborně!" pochválil ji s nadšením. Opravdu se podle něj snažila.
A když se s vervou pustila do druhého skoku, nerušil, jen sledoval. Kývl.
"ano, správně. Tady se dopadá na napnuté tlapy. Ale dopadla jsi celkem tvrdě, že? Tento náraz se odpuržuje trochu jinak, zvlněním hřbetu. Je to těžší, než zapružit na nohou. Musíš vnímat sílu nárazu, která ti prochází tělem a použít svou páteř a tělo jako pružinu, nechat je vlnit, ne ohnout. Jen ohyb by páteř přetížil. Dívej se."
Přešel před ni a ještě jendou jí skok předvedl, s tím, že ona už ví, na co se dívat a co si hlídat.
"Viděla jsi ten pohyb? Klidně si zkus skok znova. A víc bych tě pro dnešek netrápil. Myslím, že na nacvičení toho máš dost." Zazubil se.

Závějí je nad pěšinami víc než dost.
Frustrovaně zafuněl. Tentokrát si opravud pocvičí svou magii, až to hezké nebude.
Abych se k Ikkemu nevrátil jako rampouch, s ohněm vychladým. By ho vyděsilo.
Pak ho napadlo zkusit jinou taktiku.
Přistál na krjai lesa a sehnal si pevnou větev. Jehličnatou a hustou.
Vzlétl a zamířil nad pěšiny. PRudkým náletem rozráží vrstvu sněhu, aby si udělal cestičku pro oheň a měl to pak snažší, když pracuje s magií.

Vyznačil si tak trasu vlastně na celé pěšině. Pak vzlétl výš a zkontroloval to.
Udělal ještě pár náletů. Jsou místa, kde i tímhle uvolnil dost prostoru, aby tam oheň neptořeboval.
Navíc to byla vlastně docela legrace, nalétávat na pěšiny.

Opatrně si uložit teď už značně orvanou větev bokem a ohněm vyčistil ještě další úsek, kde je sníh hluboký.

Vážně se na něj zadíval. "V boji je smečka nástroj. V časech nouze taky. Ale může být i rodina. Pro mě jsi ale rodina ty." A také jistý bílý léčitel. Kdyby měl jak, nejspíš by se u té myšlenky začervenal.
Ale jak to vypadá, nejvíc pomohl ten argument se schopnostmi. Adain vážně přikývl a zamával ohonem. "Potřebuje bojovníka, aby vyrovnal to, co neumí. Nemusíte být oba dobří ve všem. Ale doplníš to, co on nemá. "
Nad poslední poznámkou se zasmál. "Vážně nečekám, že by to nefungovalo, bráško," zamával nadšeně ohonem.
Ale je rád, že Jarumiho pomohl přesvědčit.

Vlastně ho tahle pátrací hra baví. Ani nečeká, že by v ní vyhrál. Sám sice umí stopovat a pohybovat se v terénu opatrně. Ale ne v jakémkoliv. Jistě, tam, kde skončil jako roční vlče, se musel naučit se skrývat, neupozornit na sebe. Jenže to bylo spíš výběrem místa a využitím schopnosti létat, než aby takhle na zemi maskoval kde co.
Musí uznat, že si Rufus vede dobře. Zatím kdykoliv natrefil na divný pach, tak ho sice zkusil prověřit, ale Rufus byl vždy už pryč. Adain spokojeně zamručel.

Pomalu se přiblížil k cíli. Postupuje opatrně, krok za krokem, velmi tiše. Natáčí svoje velké tmavorudé uši a pátrá po známkách pohybu.
Rufus nikde, alespoň ho nevidí.

Došel k označenému stromu a rozhlíží se. Někde tu bude. Ale kde? Mladý zvěd si očividně vede dobře. Adain ho v tuto chvíli nedokázal lokalizovat.
Tmavorudý bellator má kolem sebe dost prostoru, aby se ubránil útoku. Takže je jasné, střet by pro mladého špeha dobře nedopadl. Ale pokud jde o zjišťování informací, podle Adaina rozhodně uspěl.
"Dobře, tak vylez. Dostal jsi mě, nevím, kde jsi."
Uvidíme, jeslti tu je.

Čistění území - odklízení sněhu

Koukl na oblohu. Po té dlouhé a hlavně pro jeho milého léčitele protivné zimě, je zase slunečno a hezky. Ani se vlastně nedivil, že jejich alfa zavelel začít úklízet.
Podíval se na ty spousty sněhu kolem. Zima se loučila pořádnou bouří a na cestách je to dost znát. Opravdu to bude pro dost vlků problém. No, tak to abych začal, že?
Dobře si uvědomuje, že právě jeho magie je pro tuhle situaci jak dělaná.
Zazubil se a maličko si poskočil. Bude to pořádné cvičení. Dám si hezky do těla.
Vlastně se na to už těší.

Vzlétl aby si prohlédl místa, kudy vedou cesty.
Hlavně pro smečku nejdůležitější cesta mezi norou a jeskyní. Sněhu je na ní po bouři dost, i když byla většinu zimy schůdná. No, tak to trochu vyčistíme.

Otočil se za letu a zamířil níž... Tak, aby letěl nízko nad povrchem. Hezky se srovnal rovnoběžně s pěšinou, letí tak pomalu, jak to jde. Zvolna plachtí k zemi, na přistání. Které provedl nakonec tak, že když už už by spadl na zem, prudce klesl k zemi zadními aby na ně dopadl, napřímil se a prudce mávl oběma křídly.

Vyslal vlnu ohně na pěšinu před sebou, hezky rovnoběžně s povrchem. Většina jeho magie je jen pro efekt a je to hezké na pohled. Ale ne vše. Žhavé jádro plamenného křídla projelo těsně nad zemí pěšinou. Ohnivý zášleh proletěl skrz největší závěj, co na pěšině našel, jako nůž rozměklým máslem. Rázem je tu pěkná volná pěšinka. Adain se zazubil
Vzlétl a vydal se hledat další pořádnou závěj. Ví, že nemůže prostě bezhlavě čistit všechno. Nemůže svou magii používat do nekonečna. A tak hledá to, co bude pro ostatní největší problém.

Sledoval ji velice pozorně. A jeho ocas se maličko rozmýával. Je totiž vidět, že opravdu poslouchala, co jí říká a přemýšlí nad tím.
Když se po něm hned pak tázavě koukla, usmál se.
"Cítíš ten rozdíl, že?" Zastříhal ušima zvesela. "Sama na sobě se to rychle naučíš poznat, kdy se ti to nepovedlo. Skoky jsou na tréninky samostatně dobré. Soustředit se na techniku je důležité. Podobný skok ti každou chybu hned ukáže."
Vysvětluje jí klidně.
"Přemýšlela jsi nad tím a použila, co jsem ti řekl. To je dobré. Přesně to jsem po tobě chtěl. A vidíš? Skutečně to k něčemu bylo. Tohle klidně pak můžeš trénovat i sama a nepotřebuješ na to moc místa. Takže i teď, když moc nemůžeš ven." Proto ji to učí.
"Tak a teď ještě zkus ten druhý skok. " Nezapomněl na to, samozřejmě.

Odvrkl si a pohodil hlavou, když ho Ikke štípl. A znovu se pak začal probírat jeho kožichem. "Stejně by to vlastně bylo pro tebe," odmlouvá mu vesele. Ale je znát, že ho jen škádlí.
Na nemocné jen kývl. "No tak snad to půjde dobře. I s tím jednáním." Je mu jasné, že to Ikke se bude muset nejspíš plahočit sněhem, aby jednání vedl. Od začátku je to jeho iniciativa.
"Budu tam pro tebe. Nemůžu ti pomoct s jednáním, ale jinak udělám cokoliv, co si budeš přát, ano?" Nabídl mu své srdce a duši. Rozhodně ho hodlá chránit, nakolik to jen bude možné. Celou cestu. I ty zajíce klidně nachytá.
Každopádně se asi už budou muset vrátit k povinnostem. Adain je ale rád, že si Ikkeho chvíli ukradl jen pro sebe.

Dívá se na bratra a nakonec došel pomalu blíž k němu. Lehce ho šťouchl čenichem do ramene. "Jarumi... bráško," povzdechl si.
"Právě to, že ty pochybnosti máš, je důležité. A smečka JE nástroj. " Zadíval se na něj.
"Nástroj nemusíš nutně využít a obětovat. Naopak, můžeš ho vylepšit aby byl lepším. A pak je o to důležitější ho mít," zazubil se. "Smečka dokáže víc než jeden, ale ne bez dobrého velitele. Bez stratéga."

Nakonec se rozhodl, že bude naprosto upřímný. "Feier je dobrý alfa. Rozumný, dbá na ostatní. Ale je léčitel. Pokud se smečka dostane do potíží s jinou smečkou, bude to problém. On to asi ví, proto chce tebe. " Je vidět, že to myslí naprosto vážně.

Rozhodně nehodlá přestat pečovat o bílý kožíšek, kor když vidí, že se to Ikkemu rozhodně zamlouvá.
Ale je taky paličatý, tak si hodlá trvat na svém. Zazubil se. "Náhodou, fakt by to mohla být zábava. Odhrnout trochu sněhu není nic složitého. Nemusím přece vyklidit úplně celou kamennou plošinu, stačí část. Netrvalo by to dlouho." dodal už mírněji. Pak znovu zlehka dloubnul do Ikkeho čenichem. "Navíc, mě zima nevadí ani zdaleka tolik, jako tobě. Chrání mě moje magie. Jeslti chytím nemoc, tak ne z počasí, ale prostě proto... je te´d dost nemocných vlků, že?"
Nevypadá ale, že by se nemocí příliš zneklidňoval. Je ostatně silný, a navíc, smečka má dobré zázemí. To je jiné než kdyby byl sám. Přehnaný strach by taky škodil.

Pořád na něj tak kouká.
"Vlastně nemohl. Gammy v povoláních jsou si rovny a nemohou kecat do něčeho ostatním. Je mnohem jednodušší z tebe udělat betu. " Naklonil hlavu na stranu, pak na druhou.
Povzdechl si.
"A to jsem původně do smečky nechtěl já. Jarumi, nejsme tu ani zase tak krátce. Opravdu ne. Znají tě. Udělal jsi spoustu práce, učil kde koho. To povýšení sis zasloužil. "
Je o tom velmi pevně přesvědčen.

Klidně stojí vedle Ikkeho. Maličko se pousmál. Jejich doprovod se zatím chová naprosto vzorně. Za to je Adain opravdu rád. Sice by je v případně nutnosti srovnal do latě, ale opravdu by byl nerad, aby na to došlo.
Zatím jde vše dobře.
Odezva na signál Azarynských byla rychlá.
Samozřejmě i nadále informuje Ikkeho, šeptem, jaká je situace. Kolik vlků přichází, z jakého směru. Stručný popis a kde se nacházejí. Upozornil, že jeden má křídla a když Nirix promuvil, upozornil i že to mluví ten okřídlený.
Neopoměl ani to, že někteří si drží odstup.
Adainovy uši se prudce napřímily, když uviděl Caliga. Samozřejmě ho poznal. I na něj Ikkeho upozornil, včetně toho, že tento vlk pobýval krátce na území tenkrát ještě Ignisu.

Kromě toho, že slouží Ikkemu jako pomocný zrak, prostě zůstává na místě a do jednání nezasahuje. Jen si pečlivě hlídá, kdo je kde a jak se chová a tváří. Považuje se za zodpovědného za bezpečnost výpravy. Je mu fuk, jeslti ho budou vnímat jako ochranku nebo hloupého svalovce. Prostě dělá svou práci.

Zvedl obočí a trochu se narovnal. Mladá vlčice volila sice slušná slova, ale tón moc ne.
Přísně se na ni podíval, i když se vlastně opravdu nezlobí. "Myslím, že příště přistanu trochu blíž," prolásil, zatím spíš pobaveně. Oba ale nejspíš ví, že to by ji tím sněhem dost důkladně ohodil.
"Adain, bellator Azarynu, a kdo jsi ty?" Zdůraznil poslední slovo. Každopádně, je tu nová a rozhodně bude mít tím pádem nižší pozici ve smečce.
Sleduje ji pozorně, trochu zvědavý, co je zač. Rozhodně se nebojí. Ale za tím je někdy jen obyčejná drzost a ne schopnosti.

Sledoval ji pozorně, jak si vede u výskoků. Neříkal prvně nic, nechal ji v tom trochu podusit.
Zazubil se, když to zhodnotila. "Přesně tak. Je to těžší, než vypadá. Dobrý podobný skok vyžaduje sílu svalů, rovnováhu a dobrou schopnost ovládat vlastní tělo. Ani jedno z toho není samozřejmost."
Zamával ohonem. "Při dopadu trochu pokrč nohy, zapruž na nich podobně jako při výskoku. Prohnutí hřbetu vyžaduje zabrat i břišními svaly, nejen zády. Hlavu skloň níž, ale pozor, ať neztratíš rovnováhu."
Nenutí ji zatím na ten druhý skok. Opravdu to není tak lehké, jak to vypadá.

Zase mu zafuněl za ucho a probírá se spokojeně jeho srstí. "Tak to taky má být, území by mělo být vyvážené." Samotného ho překvapuje, jak moc ho těší se takhle přebírat v bílém kožíšku léčitele.
Spokojeně přimhouří oči, když ho Ikke olízne. "Jsem rád, že k něčemu jsem, ale přijde mi, že stejně moc nezmůžu. Zima tě trápí a udělat něco takového by byla radost... hej!" Ohradí se na oko dotčeně, když ho Ikke štípne a šťouchne do něj čenichem. "Náhodou by to mohla být zábava!" Upozornil a hravě ho chytil za ucho, ale velice opatrně. Nehodlá riskovat, že by to Ikkeho bolelo. Taky to byla jen chvilička, krátké zatahání a pak ho pustil.
A zase se začal probírat bílým kožíškem.

Stál po boku Ikkeho, spíš jako tmavorudá socha. klidný, soustředěný. Vlastně na pohled až strohý, ač takový nebývá, když jsou doma.
On rozhodně připravený je, a Ikke to ví, takže se neobtěžoval nic říkat.

Ostatní z výpravy si přeměřil přísným pohledem. Nevadí mu, že nejsou ve smečce dlouho. Iska vypadá, že mu zima nebude vadit, ale pohledem přejel po rostlinách na těle Asphodelle. Ale nekomentoval to. Jdou, tak jdou.
Sám je připraven na cestě dělat podporu, jak jen půjde. V nouzi může i rozdělat oheň, sice ne tak snadno a čistě, jako to umí jejich alfa, jeho magie je trochu destruktivnější, ale poradí si.
Zavazadla, v podobě vaků s bylinami, naložil těm dvěma. On sám by je sice unesl, ale potřebuje mít volné tlapy, je hlavní ochrankou celé skupiny. A také lovcem, i když doufá, že Iska by mohl pomoci, kdyby bylo třeba. A koneckonců, výhoda vyššího postavení je, že z nich ty soumary udělat může. I tak jim to vysvětlil.
"Vaky ponesete vy dva. Většinou sice budu u Ikkeho, ale musím být schopen skupinu bránit, to je můj hlavní úkol." Nemusel by jim to říkat, ale prostě, považuje to za slušnost. Co jim neřekl je, že kdyby to nezvládali, tak jim s tím stejně pomůže.

Na cestě se naštěstí vesměs mohl držet u Ikkeho. Cesta nebyla příjená, a je rád, že může alespoň trochu pomoct svým vlastním teplem. Jemu zima není. Ani v tomto. Jen doufám, že tu nebudou stejně horká léta, jako je tahle zima studená. Ale vlastně ho to pobavilo, s Ikkem by si to prohodili.

Na místě prostě zůstal stát, Ikkemu šeptem označil kde přesně je hranice a kterými směry se stáčí dál od nich.
Volání nechal na Ikkem, jen po očku koukl po Iskovi a Dell, jak jsou na tom. Pak už otočil hlavu ke Kultu a čeká, kdo přijde.
V momentě, kdy někoho zahlédne, upozorní na to tiše Ikkeho.