Príspevky užívateľa

Poslouchal tu Jarumiho litanii. Opět ho nechal domluvit, pak si povzdechl. Že zrovna ty se budeš tak podceňovat...
"Jarumi. Jaká je tahle smečka. Banda individualistů, kteří dost dokážou. Oni nepotřebují někoho, kdo bude hlídat každý krok. Oni potřebují stratéga, co bude vědět jak je využít. A je rozhodně lepší, když někdo takový bude mít nadřazené postavení, aby nováčci neremcali. Když je to nejvíc třeba, není čas. Jako bellator sice můžeš vymýšlet, ale všechno by muselo jít přes Feiera. Který ti myslím právě dal jasně najevo, že by to stejně schválil. Takže to takhle prostě bude rychlejší."
Kouká na něj a nejraději by tu měl Ikkeho. Ten by věděl, co říct. Já vím houby. Ale Feier vybral dobře, snad to konečně dojde i bráškovi. Jenže, bílý léčitel tu není, tak si musí s Jarumim poradit sám.

Uklidnil se dost, aby zůstal prostě stát a sleduje Jarumiho. Nechal ho v klidu si zakřičet a počkal, až zmlkne. Pak na něj chvíli jen koukal.
Nadechl se, a spustil. Klidným, trpělivým tónem. Ví, že to možná Jarumiho naštve taky, ale snad mu stihne napřed říct, co si o tom myslí.
"Jarumi, bráško.... " Potřásl hlavou. "Nemohl jsem si nevšimnout, že jsi dobrý taktik. A jak to vypadá, náš alfa není žádné ořezávátko a všiml si toho taky. Co vlastně potřebuješ víc? Na hlavní jednání mimo smečku je tady stejně on. Ale je léčitel. Bude potřebovat k sobě sílu, kdyby se něco zvrtlo. Ty ji máš. A umíš v krizi přemýšlet v klidu, chladně, plánovat taktiku. Brát v potaz možnosti. Vlastně líp než já, já sice umím spolupracovat, ale ne moc velet. " Ani nechci. Ale to nemusíš vědět. "Já bych neuměl využít ostatní v krizi a pokoušel se vše zvládnout sám. Ty myslíš dost takticky na to, abys tuhle chybu nedělal. No vážně. Co je podle tebe potřeba víc?"
Vážně se na něj dívá.

Koukal na bratra s čím dál většími obavami. Opravdu se něco stalo? Budou muset zmizet z území? Ale nemohl by tady nechat Ikkeho, takže by musel vymyslet plán, jak ho dostat do bezpečí... ale musel by ho přemluvit, nechtěl by nechat smečku být.... snad nebudou muset ještě bojovat s alfou....
A pak z Jarumiho konečně vypadlo o co jde.
Adain zamrkal a chvíli jen zíral.
Pak se rozesmál. Ze srdce mu spadl pořádný balvan.

Chvíli trvalo, než byl schopen normálně promluvit.
"Já už se bál, že se vážně něco stalo.... Gratuluju, paličáku... nemohl vybrat lepšího vlka." Usmál se. Tedy, diplomaticky by na to rozhdoně měl i jeho Ikke, ale na betu by možná nebyl dost průbojný. Jarumi ale bude, o to se Adain nebojí.

"A vlastně docela hezký území," přidal k tomu poznámku a spokojeně se čenichem vrtá v Ikkeho kožichu za uchem. Lehce zafuněl, až bylo cítit teplo jeho dechu.
Rozhodně nečekal, že si někoho najde, natož že to bude zrovna vlk a ne vlčice, ale stalo se a je za Ikkeho rád.
Vážně se na něj zadíval. Pak lehce strčil čenichem do Ikkeho bílého čumáku. "Kdyby ti to pomohlo, stálo by mi to za to," prohlásil pevně.
Upravil si křídlo, aby Ikkeho pořádně zakrývalo. "Smečka se zatím docela drží, takže možná začnu trochu odklízet sníh z toho prostoru tam... " Zatím tu myšlenku rozhodně neopustil.

Pozorně sledoval vlčici, jak balancuje. Nevede si špatně.
A tak ji otestoval tím kamínkem. Vlastně tak trochu čekal, že ji to znejistí natolik, že skončí na všech čtyřech. Ale ustála to. Zastříhal ušima. Solidní.
Párkrát mávl ohonem.
"Dobrá, stačí. Teď si zkusíme pár skoků na místě. Dívej se."
A jak stál, zapružil na všech čtyřech a pak se vymrštil prudce do vzduchu, všemi čtyřmi naráz, hřbet ohnutý, a vlastně dost vysoko. Jako by měl místo nohou pružinky.
Elegantně dopadl pak zpátky na všechny čtyři na místo, z kterého vyskočil.
Potom ustoupil pár kroků a předvedl podobný skok, jaký předvádí lišky, když loví na sněhu. Přikrčil se na zadních, vyskočil vysoko do vzduchu, aby se v něm ohnul a dopadnul plynule na přední. Opět skončil tam, kde stál při prvním skoku.
"Tak a te´d se předveď. soustřeď se spíš na čistý dopad než na výšku, není důležité jak vysoko skočíš, ale jestli skočíš přesně. " Pousmál se. "Vlci se často snaží skákat vysoko, ale neví, že přesnost vyžaduje větší sílu a ovládání vlastního těla. Výška přijde potom sama."

Domluvil se s Aspohodelle do jeskyně, protože mu tam psolední dobou přijde o něco pohodlněji než v noře, kde se taky drží kde kdo.
Tedy pravda, překáží tu kotlík s čajem a samozřejmě je nutné dávat pozor na Ikkeho bylinky, ale to se zvládne.
Přišel na čas a podíval se na mladou vlčici. Přejel ji pohledem, hodnotí její svaly a postavu.
"Dobrá. Slíbil jsem ti, že zapracujeme na obratnosti. Napřed bych rád viděl, jak dobře se hýbeš. Zkus mi předvést pár cviků. Vyskoč na zadní, zůstaň stát a předve´d mi, co tak dokážeš. Natáhnout se nahoru, udělal krok do strany. chci vidět, kde je ta hranice, kdy spadneš, kdy tu rovnováhu neudržíš. " Samozřeumě to navíc nepotřebuje moc místa. Co jí neřekl je, že stojí nad amlým kamínkem. A až zvedne hlavu a bude balancovat, hodlá ho sebrat a hodit po ní. Uvidíme, jak moc ji to vyvede z rovnováhy.

Přilétal od hranic smečky. Byl na hlídce.
Už se vidí v jeskyni, v blízkosti svého Ikkeho, ale zahlédl dole na svazích kopečků někoho jít. Došlo mu, že mu ta silueta není moc povědomá. Byli nějací noví, že?
Zastříhal ušima a zamířil na přistání. Elegantnně přelétl nad vlčicí na zemi. "Ahoj tam dole!" Zahalekal do zasněženého prostoru. Vypadá, jako by ho zima trápila méně, než většinu vlků.
Udělal ostrý obrat a nízko při zemi zamířil blíž k vlčici. Přistál ale dřív, než by ji mohl ohodit sněhem od mávajících křídel.
Oklepal se, složil tmavorudá křídla. Teď, na sněhu, v kontrastu s tou vší bílou kolem, je dobře vidět, že je opravdu rudý, ne hnědý nebo černý, jak vypadá většinou, hlavně ve stínu.
Pozorně si prohlíží vlčici před sebou, hlavu lehce nakloněnou na stranu. Cítí z ní pach smečky. Takže to není jedna z tuláků co dostali azyl, ale nováček.

Počítal poctivě, až do plné stovky.
Dale tak Rufusovu slušný náskok, než za ním vyrazil.

Nespěchal, nebly zbrklý. Najít začátek stopy problém nebyl. Našel i několik míst, kde se v čemsi vyválel. Párkrát si odfrkl, když pachy rozválených rostlin dost visely ve vzduchu a otupovaly čich. Dal by ses najít už jen podle toho zápachu, ale vlastně dobrá taktika. S tímhle budu mít za chvíli čumák nepoužitelný já.
Nakonec nechal stopu být a prostě vyrazil cik cak terénem. Velmi pozorně sleduje okolí, natáčí uši po každém zvuku.
Pákrát k němu vítr zanesl podezřelý pach. Ne Rufusův, spíš tak nějak.. podivnou směs zápachů. Vyrzail tím směrem, ale Rufuse tam nezastihl. Spokojeně zamručel.

Postupně se propracoval do blízkosti cíle, o to se pohybuje opatrněji a je pozornější. Našlapuje zlehka, neslyšně. Hlavu nese vysoko a pořád kontroluje okolí.

Jen se beze slov opřel o Ikkeho trochu víc. Je rád, že ho může aspoň zahřát. Kdyby šlo o to sehnat jídlo, nebo ho před někým ubránit, věděl by co dělat. Ale copak se dá bojovat s počasím?
Něžně se ke svému bílému léčiteli lísá a je rád, že když už, tak aspoň může hřát.

Zamával ohonem, když Ikke okomentoval Nihilčany. "No právě, nejsme tuláci... "
Cestu nekomentoval. On by se tam dostat dokázal, stačilo by si vyhlédnout den, kdy je trochu méně větrno. Jenže pro Ikkeho taková cesta není možná. Křídla z nich má jen tmavorudý.
Ale zamyslel se, jak Ikke zmínil tu kamennou louku. "Vlastně, víš že by to asi šlo udělat?" řekl pořád trochu zamyšleně. "Chtělo by to trochu příprav, sníh bych spíš musel odhrnout, nebo odmávat křídly, ale... asi by se to dalo zvládnout. Není to tam velké..." Jeho magie není ideální na jemnou práci, ale na něco podonbého by fungovat naopak mohla. Musel by si vystačit hlavně s odhrnutím sněhu, aby pak zvládl zbytek, ale stejně.

Zamířil k zemi za bratrem a tváří se hodně znepokojeně. Takhle rozrušeného ho snad ještě neviděl.
Jarumi nezůstal v klidu ani na zemi, ale chodí tam sem a tam a do toho ještě pak spustil hotovou litanii... kterou Adain pořádně nechápe.
"Počkej, co se stalo s Feierem?" Zeptal se ho s řádně nechápavým výrazem.
Ale rozhodně má o bratra pořádnou starost. Ale jak mu pomoct? Tohle je rozhodně vážná věc. Ať jde o cokoliv.
"Zkus trochu zpomalit a vysvětlit mi to, ano?" Řekl mu jemně.

Jarumi:

Pomáhal svému bratrovi vše připravit. Druhá křídla navíc se přece jen hodila, práce s tím je dost a dost. Adain se ale práce nebojí. Vlastně je docela příjemné, pro jednou řešit něco jiného než lov, hlídkování a tak.
I přes to, že ho bratr pustil pryč, aby mohl za Ikkem, tak ho v tom nenechal a pomohl mu natahat dovnitř všechny ty věci a prostřít je. "Přece to nenechám jen na tobě, bráško." Přiznal mu na rovinu.
Ale jen dokončili práci, usmál se, šťouchnul Jarumiho čenichem, a odletěl zpátky za Ikkem.

Sotva te´d stíhá nic jiného než hlídkovat, lovit a starat se o Ikkeho.
Ale když si pro něj přišel Jarumi a chtěl pomoct s přenášením chvojí na ten plán s tuláky, neváhal.
Nechal si od brášky vysvětlit, o co jde.
"Jasně, vlastně je to dobrej plán, leží to bez užitku na hromadě, tam se to bude na výstelku hodit... "
Pomohl bratovi nabrat co šlo a dal se do přenášení spolu s ním. Pěkně svižně. Křídla obou bratrů jsou rychlá a silná, nezabere jim to moc času. Jen Ikkemu řekl, že jde udělat nějakou práci, aby o něj jeho bílý léčitel neměl obavy.

Povzdechl si. "Já tu nejsem tak dlouho abych věděl, co je v tomhle místě normální. Zažil jsem už ledacos. Aspoň že ti můžu dělat topení, jen nevím, jeslti ti to k něčemu je," řekl trochu zoufale. Opatrně se k Ikkemu lísá, opravdu o něj má starost.
Vysvětlení poslouchal pozorně.
"Hm... asi nepůjde se jen tak vplížit na území těch tam u moře, co?" Zkusil to trochu zvesela. Je to daleko, i kdyby to nakrásně šlo. A pak, Ikke není letec, měl by problém se tam dostat a nezanechat pach.
Ale snažil se tím odlehčit situaci, neví co by mohl udělat víc. Připadá si tak bezradný, jako snad nikdy v životě. Tak se prostě drží u Ikkeho.

Kontroloval hranice.
Zima nezima, aspoň občas se to udělat musí. A třeba u toho ulovit něco k snědku pro smečku.
Nečekal ale, že kolem něj proletí takové torpédo!
"Hej!" Zavolal na bratra, kterého samozřejmě poznal.
"Co to vyvádíš, hoří snad?"
Otočil se ve vzduchu k němu. On tak moc netrpí zimou jako ostatní. Ví, že i jeho bratr to zvládá, ale platí za to větší daň než on sám. A ten fofr... Je rozrušený nebo se mi to zdá?
"Bráško, co se stalo?" Pokud se Jarumi nechá, nasměruje je oba na přistání někde v závětří. Raději.

Rozhlížel se teprve po Mornii, když ona už mezitím dokončila svoje a vydala se k němu.
Vstal ze své srny a oklepal se, aby si srovnal srst a peří. Podobná přistání jsou přece jen docela drsná.
Vesele se zazubil.
"Oheň se hodí, ale při lovu ho nepoužívám často. Nálet obvykle stačí." Mávl párkrát ocasem.
Koukl na její srnu, pak na svoji.
"Máme to kus cesty. To abychom začali."

Dá vlčici na výběr, jeslti potáhnou každý svou kořist a nebo jeslti si je vymění. Jeho srna je menší. lehčí. Nemá problém se ujmout těžší kořisti, při táhnutí domů na území.
Každopádně, i trénink i lov dopadly dobře a Adain je spokojený.