Príspevky užívateľa

Pořád na něj tak kouká.
"Vlastně nemohl. Gammy v povoláních jsou si rovny a nemohou kecat do něčeho ostatním. Je mnohem jednodušší z tebe udělat betu. " Naklonil hlavu na stranu, pak na druhou.
Povzdechl si.
"A to jsem původně do smečky nechtěl já. Jarumi, nejsme tu ani zase tak krátce. Opravdu ne. Znají tě. Udělal jsi spoustu práce, učil kde koho. To povýšení sis zasloužil. "
Je o tom velmi pevně přesvědčen.

Klidně stojí vedle Ikkeho. Maličko se pousmál. Jejich doprovod se zatím chová naprosto vzorně. Za to je Adain opravdu rád. Sice by je v případně nutnosti srovnal do latě, ale opravdu by byl nerad, aby na to došlo.
Zatím jde vše dobře.
Odezva na signál Azarynských byla rychlá.
Samozřejmě i nadále informuje Ikkeho, šeptem, jaká je situace. Kolik vlků přichází, z jakého směru. Stručný popis a kde se nacházejí. Upozornil, že jeden má křídla a když Nirix promuvil, upozornil i že to mluví ten okřídlený.
Neopoměl ani to, že někteří si drží odstup.
Adainovy uši se prudce napřímily, když uviděl Caliga. Samozřejmě ho poznal. I na něj Ikkeho upozornil, včetně toho, že tento vlk pobýval krátce na území tenkrát ještě Ignisu.

Kromě toho, že slouží Ikkemu jako pomocný zrak, prostě zůstává na místě a do jednání nezasahuje. Jen si pečlivě hlídá, kdo je kde a jak se chová a tváří. Považuje se za zodpovědného za bezpečnost výpravy. Je mu fuk, jeslti ho budou vnímat jako ochranku nebo hloupého svalovce. Prostě dělá svou práci.

Zvedl obočí a trochu se narovnal. Mladá vlčice volila sice slušná slova, ale tón moc ne.
Přísně se na ni podíval, i když se vlastně opravdu nezlobí. "Myslím, že příště přistanu trochu blíž," prolásil, zatím spíš pobaveně. Oba ale nejspíš ví, že to by ji tím sněhem dost důkladně ohodil.
"Adain, bellator Azarynu, a kdo jsi ty?" Zdůraznil poslední slovo. Každopádně, je tu nová a rozhodně bude mít tím pádem nižší pozici ve smečce.
Sleduje ji pozorně, trochu zvědavý, co je zač. Rozhodně se nebojí. Ale za tím je někdy jen obyčejná drzost a ne schopnosti.

Sledoval ji pozorně, jak si vede u výskoků. Neříkal prvně nic, nechal ji v tom trochu podusit.
Zazubil se, když to zhodnotila. "Přesně tak. Je to těžší, než vypadá. Dobrý podobný skok vyžaduje sílu svalů, rovnováhu a dobrou schopnost ovládat vlastní tělo. Ani jedno z toho není samozřejmost."
Zamával ohonem. "Při dopadu trochu pokrč nohy, zapruž na nich podobně jako při výskoku. Prohnutí hřbetu vyžaduje zabrat i břišními svaly, nejen zády. Hlavu skloň níž, ale pozor, ať neztratíš rovnováhu."
Nenutí ji zatím na ten druhý skok. Opravdu to není tak lehké, jak to vypadá.

Zase mu zafuněl za ucho a probírá se spokojeně jeho srstí. "Tak to taky má být, území by mělo být vyvážené." Samotného ho překvapuje, jak moc ho těší se takhle přebírat v bílém kožíšku léčitele.
Spokojeně přimhouří oči, když ho Ikke olízne. "Jsem rád, že k něčemu jsem, ale přijde mi, že stejně moc nezmůžu. Zima tě trápí a udělat něco takového by byla radost... hej!" Ohradí se na oko dotčeně, když ho Ikke štípne a šťouchne do něj čenichem. "Náhodou by to mohla být zábava!" Upozornil a hravě ho chytil za ucho, ale velice opatrně. Nehodlá riskovat, že by to Ikkeho bolelo. Taky to byla jen chvilička, krátké zatahání a pak ho pustil.
A zase se začal probírat bílým kožíškem.

Stál po boku Ikkeho, spíš jako tmavorudá socha. klidný, soustředěný. Vlastně na pohled až strohý, ač takový nebývá, když jsou doma.
On rozhodně připravený je, a Ikke to ví, takže se neobtěžoval nic říkat.

Ostatní z výpravy si přeměřil přísným pohledem. Nevadí mu, že nejsou ve smečce dlouho. Iska vypadá, že mu zima nebude vadit, ale pohledem přejel po rostlinách na těle Asphodelle. Ale nekomentoval to. Jdou, tak jdou.
Sám je připraven na cestě dělat podporu, jak jen půjde. V nouzi může i rozdělat oheň, sice ne tak snadno a čistě, jako to umí jejich alfa, jeho magie je trochu destruktivnější, ale poradí si.
Zavazadla, v podobě vaků s bylinami, naložil těm dvěma. On sám by je sice unesl, ale potřebuje mít volné tlapy, je hlavní ochrankou celé skupiny. A také lovcem, i když doufá, že Iska by mohl pomoci, kdyby bylo třeba. A koneckonců, výhoda vyššího postavení je, že z nich ty soumary udělat může. I tak jim to vysvětlil.
"Vaky ponesete vy dva. Většinou sice budu u Ikkeho, ale musím být schopen skupinu bránit, to je můj hlavní úkol." Nemusel by jim to říkat, ale prostě, považuje to za slušnost. Co jim neřekl je, že kdyby to nezvládali, tak jim s tím stejně pomůže.

Na cestě se naštěstí vesměs mohl držet u Ikkeho. Cesta nebyla příjená, a je rád, že může alespoň trochu pomoct svým vlastním teplem. Jemu zima není. Ani v tomto. Jen doufám, že tu nebudou stejně horká léta, jako je tahle zima studená. Ale vlastně ho to pobavilo, s Ikkem by si to prohodili.

Na místě prostě zůstal stát, Ikkemu šeptem označil kde přesně je hranice a kterými směry se stáčí dál od nich.
Volání nechal na Ikkem, jen po očku koukl po Iskovi a Dell, jak jsou na tom. Pak už otočil hlavu ke Kultu a čeká, kdo přijde.
V momentě, kdy někoho zahlédne, upozorní na to tiše Ikkeho.

Poslouchal tu Jarumiho litanii. Opět ho nechal domluvit, pak si povzdechl. Že zrovna ty se budeš tak podceňovat...
"Jarumi. Jaká je tahle smečka. Banda individualistů, kteří dost dokážou. Oni nepotřebují někoho, kdo bude hlídat každý krok. Oni potřebují stratéga, co bude vědět jak je využít. A je rozhodně lepší, když někdo takový bude mít nadřazené postavení, aby nováčci neremcali. Když je to nejvíc třeba, není čas. Jako bellator sice můžeš vymýšlet, ale všechno by muselo jít přes Feiera. Který ti myslím právě dal jasně najevo, že by to stejně schválil. Takže to takhle prostě bude rychlejší."
Kouká na něj a nejraději by tu měl Ikkeho. Ten by věděl, co říct. Já vím houby. Ale Feier vybral dobře, snad to konečně dojde i bráškovi. Jenže, bílý léčitel tu není, tak si musí s Jarumim poradit sám.

Uklidnil se dost, aby zůstal prostě stát a sleduje Jarumiho. Nechal ho v klidu si zakřičet a počkal, až zmlkne. Pak na něj chvíli jen koukal.
Nadechl se, a spustil. Klidným, trpělivým tónem. Ví, že to možná Jarumiho naštve taky, ale snad mu stihne napřed říct, co si o tom myslí.
"Jarumi, bráško.... " Potřásl hlavou. "Nemohl jsem si nevšimnout, že jsi dobrý taktik. A jak to vypadá, náš alfa není žádné ořezávátko a všiml si toho taky. Co vlastně potřebuješ víc? Na hlavní jednání mimo smečku je tady stejně on. Ale je léčitel. Bude potřebovat k sobě sílu, kdyby se něco zvrtlo. Ty ji máš. A umíš v krizi přemýšlet v klidu, chladně, plánovat taktiku. Brát v potaz možnosti. Vlastně líp než já, já sice umím spolupracovat, ale ne moc velet. " Ani nechci. Ale to nemusíš vědět. "Já bych neuměl využít ostatní v krizi a pokoušel se vše zvládnout sám. Ty myslíš dost takticky na to, abys tuhle chybu nedělal. No vážně. Co je podle tebe potřeba víc?"
Vážně se na něj dívá.

Koukal na bratra s čím dál většími obavami. Opravdu se něco stalo? Budou muset zmizet z území? Ale nemohl by tady nechat Ikkeho, takže by musel vymyslet plán, jak ho dostat do bezpečí... ale musel by ho přemluvit, nechtěl by nechat smečku být.... snad nebudou muset ještě bojovat s alfou....
A pak z Jarumiho konečně vypadlo o co jde.
Adain zamrkal a chvíli jen zíral.
Pak se rozesmál. Ze srdce mu spadl pořádný balvan.

Chvíli trvalo, než byl schopen normálně promluvit.
"Já už se bál, že se vážně něco stalo.... Gratuluju, paličáku... nemohl vybrat lepšího vlka." Usmál se. Tedy, diplomaticky by na to rozhdoně měl i jeho Ikke, ale na betu by možná nebyl dost průbojný. Jarumi ale bude, o to se Adain nebojí.

"A vlastně docela hezký území," přidal k tomu poznámku a spokojeně se čenichem vrtá v Ikkeho kožichu za uchem. Lehce zafuněl, až bylo cítit teplo jeho dechu.
Rozhodně nečekal, že si někoho najde, natož že to bude zrovna vlk a ne vlčice, ale stalo se a je za Ikkeho rád.
Vážně se na něj zadíval. Pak lehce strčil čenichem do Ikkeho bílého čumáku. "Kdyby ti to pomohlo, stálo by mi to za to," prohlásil pevně.
Upravil si křídlo, aby Ikkeho pořádně zakrývalo. "Smečka se zatím docela drží, takže možná začnu trochu odklízet sníh z toho prostoru tam... " Zatím tu myšlenku rozhodně neopustil.

Pozorně sledoval vlčici, jak balancuje. Nevede si špatně.
A tak ji otestoval tím kamínkem. Vlastně tak trochu čekal, že ji to znejistí natolik, že skončí na všech čtyřech. Ale ustála to. Zastříhal ušima. Solidní.
Párkrát mávl ohonem.
"Dobrá, stačí. Teď si zkusíme pár skoků na místě. Dívej se."
A jak stál, zapružil na všech čtyřech a pak se vymrštil prudce do vzduchu, všemi čtyřmi naráz, hřbet ohnutý, a vlastně dost vysoko. Jako by měl místo nohou pružinky.
Elegantně dopadl pak zpátky na všechny čtyři na místo, z kterého vyskočil.
Potom ustoupil pár kroků a předvedl podobný skok, jaký předvádí lišky, když loví na sněhu. Přikrčil se na zadních, vyskočil vysoko do vzduchu, aby se v něm ohnul a dopadnul plynule na přední. Opět skončil tam, kde stál při prvním skoku.
"Tak a te´d se předveď. soustřeď se spíš na čistý dopad než na výšku, není důležité jak vysoko skočíš, ale jestli skočíš přesně. " Pousmál se. "Vlci se často snaží skákat vysoko, ale neví, že přesnost vyžaduje větší sílu a ovládání vlastního těla. Výška přijde potom sama."

Domluvil se s Aspohodelle do jeskyně, protože mu tam psolední dobou přijde o něco pohodlněji než v noře, kde se taky drží kde kdo.
Tedy pravda, překáží tu kotlík s čajem a samozřejmě je nutné dávat pozor na Ikkeho bylinky, ale to se zvládne.
Přišel na čas a podíval se na mladou vlčici. Přejel ji pohledem, hodnotí její svaly a postavu.
"Dobrá. Slíbil jsem ti, že zapracujeme na obratnosti. Napřed bych rád viděl, jak dobře se hýbeš. Zkus mi předvést pár cviků. Vyskoč na zadní, zůstaň stát a předve´d mi, co tak dokážeš. Natáhnout se nahoru, udělal krok do strany. chci vidět, kde je ta hranice, kdy spadneš, kdy tu rovnováhu neudržíš. " Samozřeumě to navíc nepotřebuje moc místa. Co jí neřekl je, že stojí nad amlým kamínkem. A až zvedne hlavu a bude balancovat, hodlá ho sebrat a hodit po ní. Uvidíme, jak moc ji to vyvede z rovnováhy.

Přilétal od hranic smečky. Byl na hlídce.
Už se vidí v jeskyni, v blízkosti svého Ikkeho, ale zahlédl dole na svazích kopečků někoho jít. Došlo mu, že mu ta silueta není moc povědomá. Byli nějací noví, že?
Zastříhal ušima a zamířil na přistání. Elegantnně přelétl nad vlčicí na zemi. "Ahoj tam dole!" Zahalekal do zasněženého prostoru. Vypadá, jako by ho zima trápila méně, než většinu vlků.
Udělal ostrý obrat a nízko při zemi zamířil blíž k vlčici. Přistál ale dřív, než by ji mohl ohodit sněhem od mávajících křídel.
Oklepal se, složil tmavorudá křídla. Teď, na sněhu, v kontrastu s tou vší bílou kolem, je dobře vidět, že je opravdu rudý, ne hnědý nebo černý, jak vypadá většinou, hlavně ve stínu.
Pozorně si prohlíží vlčici před sebou, hlavu lehce nakloněnou na stranu. Cítí z ní pach smečky. Takže to není jedna z tuláků co dostali azyl, ale nováček.

Počítal poctivě, až do plné stovky.
Dale tak Rufusovu slušný náskok, než za ním vyrazil.

Nespěchal, nebly zbrklý. Najít začátek stopy problém nebyl. Našel i několik míst, kde se v čemsi vyválel. Párkrát si odfrkl, když pachy rozválených rostlin dost visely ve vzduchu a otupovaly čich. Dal by ses najít už jen podle toho zápachu, ale vlastně dobrá taktika. S tímhle budu mít za chvíli čumák nepoužitelný já.
Nakonec nechal stopu být a prostě vyrazil cik cak terénem. Velmi pozorně sleduje okolí, natáčí uši po každém zvuku.
Pákrát k němu vítr zanesl podezřelý pach. Ne Rufusův, spíš tak nějak.. podivnou směs zápachů. Vyrzail tím směrem, ale Rufuse tam nezastihl. Spokojeně zamručel.

Postupně se propracoval do blízkosti cíle, o to se pohybuje opatrněji a je pozornější. Našlapuje zlehka, neslyšně. Hlavu nese vysoko a pořád kontroluje okolí.

Jen se beze slov opřel o Ikkeho trochu víc. Je rád, že ho může aspoň zahřát. Kdyby šlo o to sehnat jídlo, nebo ho před někým ubránit, věděl by co dělat. Ale copak se dá bojovat s počasím?
Něžně se ke svému bílému léčiteli lísá a je rád, že když už, tak aspoň může hřát.

Zamával ohonem, když Ikke okomentoval Nihilčany. "No právě, nejsme tuláci... "
Cestu nekomentoval. On by se tam dostat dokázal, stačilo by si vyhlédnout den, kdy je trochu méně větrno. Jenže pro Ikkeho taková cesta není možná. Křídla z nich má jen tmavorudý.
Ale zamyslel se, jak Ikke zmínil tu kamennou louku. "Vlastně, víš že by to asi šlo udělat?" řekl pořád trochu zamyšleně. "Chtělo by to trochu příprav, sníh bych spíš musel odhrnout, nebo odmávat křídly, ale... asi by se to dalo zvládnout. Není to tam velké..." Jeho magie není ideální na jemnou práci, ale na něco podonbého by fungovat naopak mohla. Musel by si vystačit hlavně s odhrnutím sněhu, aby pak zvládl zbytek, ale stejně.