Príspevky užívateľa

Zamířil k zemi za bratrem a tváří se hodně znepokojeně. Takhle rozrušeného ho snad ještě neviděl.
Jarumi nezůstal v klidu ani na zemi, ale chodí tam sem a tam a do toho ještě pak spustil hotovou litanii... kterou Adain pořádně nechápe.
"Počkej, co se stalo s Feierem?" Zeptal se ho s řádně nechápavým výrazem.
Ale rozhodně má o bratra pořádnou starost. Ale jak mu pomoct? Tohle je rozhodně vážná věc. Ať jde o cokoliv.
"Zkus trochu zpomalit a vysvětlit mi to, ano?" Řekl mu jemně.

Jarumi:

Pomáhal svému bratrovi vše připravit. Druhá křídla navíc se přece jen hodila, práce s tím je dost a dost. Adain se ale práce nebojí. Vlastně je docela příjemné, pro jednou řešit něco jiného než lov, hlídkování a tak.
I přes to, že ho bratr pustil pryč, aby mohl za Ikkem, tak ho v tom nenechal a pomohl mu natahat dovnitř všechny ty věci a prostřít je. "Přece to nenechám jen na tobě, bráško." Přiznal mu na rovinu.
Ale jen dokončili práci, usmál se, šťouchnul Jarumiho čenichem, a odletěl zpátky za Ikkem.

Sotva te´d stíhá nic jiného než hlídkovat, lovit a starat se o Ikkeho.
Ale když si pro něj přišel Jarumi a chtěl pomoct s přenášením chvojí na ten plán s tuláky, neváhal.
Nechal si od brášky vysvětlit, o co jde.
"Jasně, vlastně je to dobrej plán, leží to bez užitku na hromadě, tam se to bude na výstelku hodit... "
Pomohl bratovi nabrat co šlo a dal se do přenášení spolu s ním. Pěkně svižně. Křídla obou bratrů jsou rychlá a silná, nezabere jim to moc času. Jen Ikkemu řekl, že jde udělat nějakou práci, aby o něj jeho bílý léčitel neměl obavy.

Povzdechl si. "Já tu nejsem tak dlouho abych věděl, co je v tomhle místě normální. Zažil jsem už ledacos. Aspoň že ti můžu dělat topení, jen nevím, jeslti ti to k něčemu je," řekl trochu zoufale. Opatrně se k Ikkemu lísá, opravdu o něj má starost.
Vysvětlení poslouchal pozorně.
"Hm... asi nepůjde se jen tak vplížit na území těch tam u moře, co?" Zkusil to trochu zvesela. Je to daleko, i kdyby to nakrásně šlo. A pak, Ikke není letec, měl by problém se tam dostat a nezanechat pach.
Ale snažil se tím odlehčit situaci, neví co by mohl udělat víc. Připadá si tak bezradný, jako snad nikdy v životě. Tak se prostě drží u Ikkeho.

Kontroloval hranice.
Zima nezima, aspoň občas se to udělat musí. A třeba u toho ulovit něco k snědku pro smečku.
Nečekal ale, že kolem něj proletí takové torpédo!
"Hej!" Zavolal na bratra, kterého samozřejmě poznal.
"Co to vyvádíš, hoří snad?"
Otočil se ve vzduchu k němu. On tak moc netrpí zimou jako ostatní. Ví, že i jeho bratr to zvládá, ale platí za to větší daň než on sám. A ten fofr... Je rozrušený nebo se mi to zdá?
"Bráško, co se stalo?" Pokud se Jarumi nechá, nasměruje je oba na přistání někde v závětří. Raději.

Rozhlížel se teprve po Mornii, když ona už mezitím dokončila svoje a vydala se k němu.
Vstal ze své srny a oklepal se, aby si srovnal srst a peří. Podobná přistání jsou přece jen docela drsná.
Vesele se zazubil.
"Oheň se hodí, ale při lovu ho nepoužívám často. Nálet obvykle stačí." Mávl párkrát ocasem.
Koukl na její srnu, pak na svoji.
"Máme to kus cesty. To abychom začali."

Dá vlčici na výběr, jeslti potáhnou každý svou kořist a nebo jeslti si je vymění. Jeho srna je menší. lehčí. Nemá problém se ujmout těžší kořisti, při táhnutí domů na území.
Každopádně, i trénink i lov dopadly dobře a Adain je spokojený.

Přikývl. Jasný, vidět je není těžký. Ale je potřeba trochu cviku na to, abys poznal které jsou těsně u hladiny a které třeba metr pod ní. V čistý vodě to nemusí být tak jednoduchý, vypadají blíž než jsou. Ty hlouběji takhle nechytíš.
Koukl na něj a začal spolu s ním klesat k hladině.
"Musíš jen lehce chňapnout do vody, dávat si pozor na rovnováhu a na to, aby ses nerozhodil nárazem o hladinu. Je jedno, jeslti tělem a nebo křídly. Jak se necháš rozhodit, tak tě voda zabrzdí a nedobrovolně přistaneš, většinou v pěkným kotrmelci. Ryby tak nechytíš a ještě máš koupel jako bonus," zazubil se na něj. Adain si z toho nic moc nedělá, ale bude připravený Rufuse chytit a vytáhnout, kdyby bylo třeba.
"Tak šup, vhylídni si nějakou a zkus to. Poletím kousek za tebou a kdyby bylo potřeba, tak tě vytáhnu. Ten kousek k mělčině zvládnu, kdyby něco. "

Zkoumavě se na něj zadíval.Spánek není problém? Na to vypadáš trochu moc utahaně... A chvíli nic. Až pak promluvil a řekl asi něco, co Rufus nečekal. "Zkus si o tom promluvit s Ikkem. Nikomu neřekne, co mu povíš, ale možná bude vědět, jak tě z toho vytáhnout,"nekomentoval moc proč. Netuší, jeslti Rufus ví, co je Ikke a co dokáže. Pro Adaina je to ale jednoduchá a zcela jednoznačná volba.

Pak jen potřásl hlavou a nadechl se. "Dobře. Takže, začínáme. Budu počítat do sta." Vesele se na něj zazubil a odskočil, otočil se tváří ke stromu a zavřel oči.

Začal nahlas počítat a hodlá počítat poctivě, aby dal Rufusovi šanci se skrýt, než za ním vyrazí. Ani on nebude používat křídla.

Neustále pokukuje koutkem oka po Ikkem, i když na pozici těla to není znát. Opravdu má o svého léčitele trochu strach. Aby mi tak z toho všeho ještě onemocněl... co já bych dělal? No co by dělal. Dotáhl by jejich alfu, je přece také léčitel.
"No, abych pravdu řekl, trochu se o tebe bojím, když vidím, jak to s tebou mává." Už dřív mu řekl, že mu nikdy nebude lhát. A také že ne.
Slyšel dobře i tu druhou poznámku a klidně držel, když se do jeho srsti zabořil Ikkeho čenich.
Tiše zamručel. "Hmmm.. myslím že jedna smečka něco takovýho má. Ale my zase máme ohniště. Mokrej kožich by ti asi pak taky nepomohl, ani když by voda byla teplá," zkusil to mírně.

Sledoval Jarumiho pozorně, uši napřímené. Dobře by si všiml každého záchvěvu hlasu a viděl tak i to, že tam žádný nebyl.
Chvíli jen koukal, skoro jako zvláštní socha... pak pomalu, pomaličku naklonil hlavu na stranu.
A dojem sochy se vzápětí rozpadl, když Adain změnil pozici a uculil se. "To bych prosil, taky jsme bratři," a jeho tón nedává na pochybách, že je rád, že je Jarumi schopný. Nedá se odhadnout, kdo by vyhrál, kdyby to bylo doopravdy. A kdyby nebyli bratři. Adain by se nikdy neztratil sám v sobě tak, aby bratrovi nakonec neuhnul a moc dobře to ví. Takže, kdyby Jarumi naprosto ztratil soudnost, nakonec by získal vrch už i jen kvůli tomu.

Adain to zřejmě ví. Maličko zvážněl a podíval se na Jarumiho. "Mám tě rád, bráško," řekl prostě a upřímně.

Tiše a zlehka našlapoval vedle Ikkeho, jedno křídlo přehozené přes jeho hřbet, jak si poslední dobou s ním občas navykl chodit.
Má o svého bílého léčitele trochu starosti. Je až moc zalezlý. Zima nezima, vlk potřebuje i trochu pohyb. Jasně, je to Ikke, léčitel. Měl by nejlépe vědět co a jak, ale i tak se Adain maličko bojí, aby neonemocněl. Aby nezapomínal i sám na sebe.
Hlavně, když viděl občas jeho výraz.
Výraz, který z tváře jeho milovaného nemizí. Vidí ty přitisknuté uši a to všechno.
Zastavil nedaleko pramene. I voda je spoutaná pod ledem, je tu ticho. Nezvyklé ticho. Svým způsobem je krásné i to, ten podivný klid zimy, kdy jakoby vše odpočívalo.
Hřející tělo tmavorudého se víc opřelo o bílého léčitele.
"Chtěl jsem, aby sis trochu vydechnul... tam si nemůžeš pomoct a všechny hlídáš, jsi léčitel... staráš se o zdraví... vím, že nemáš rád zimu. Ale nemám ti jak víc pomoct.." řekl tiše. Starost v hlase nedokázal skrýt.

Spolu s ostatními se vydal na cestu do syslího háje.
V noře se ještě rozloučil s Ikkem, mazlivě se otřel svou tváří o jeho a olízl mu čenich. Neřekl to nahlas, ale je opravdu rád, že jeho milý zůstává v noře. Prostor, kde budou padat větve a lámat se stromy, opravdu nebude něco, kde by se měl pohybovat slepý vlk. Byť sebevíc schopný. Jeho milovaný léčitel ale má dost rozumu, aby to věděl i bez něj. Je na něj velmi hrdý.

Tak teď šlape s ostatními k háji, připravený se zapojit do díla.

Pozorně poslouchal proslov alfy, jedno ucho natočené k němu, pohled upřený do lesního porostu. Nakonec se zadíval do korun.

Když se začalo, volil trochu jinou taktiku. Vzlétl a zachytil se v koruně jednoho ze stromů. Není tak slabý, aby se pod ním zlomil, jen se zahoupal. Začal olamovat větve a házet je dolů. S pomocí lan a vlastní váhy chce pak s ostatními zkusit ten strom přelomit.
Možná bychom s bratrem mohli využít naši váhu, až to trochu ohneme.

Tváří se vesele, uši napřímené, ohon vysoko nesený, mává jím ve vzduchu jako tmavorudou vlaječkou.
"Takže, dostanu zhodnocení bojových schopností, gammo bellatore?" Zazubil se a rýpe jemně do bratra. Podtón starostí v jeho hlase je prakticky nepostřehnutelný.
Pořád má před očima Jarumiho oči a to, jak blízko se zdál ztráty kontroly. I když se držel. Doufám, že je ten paličák v pořádku. Na to, že nás sem dotáhl, si nakonec vedu skoro spíš líp já, teda až na ty začátky.
Byl to tmavorudý, komu se do smečky nechtělo a který toho ze začátku dost litoval. Ale nakonec si tu zvyká a u něj se to obrací k lepšímu. Otázka je, jak je na tom vlastně Jarumi.

"Budu jí rád," zazubil se. "Ale hlídky držet musím a trénovat taky. Ale trénovat můžeš klidně se mnou." Strčil do něj, jen tak, mezi pucováním.

Zvědavě pokukoval po Ikkem, co on na to, že si ho takhle přidržuje. Ale bílý léčitel vypadá vlastně docela spokojeně. Takže tam křídlo nechal.
Bok po boku oba vlci vyrazili směrem z hor, do území smečky.
Každopádně, Adain vypadá opravdu hodně spokojeně, našlapuje zlehka, uši napřímené. Jde vstříc nové etapě svého života.

Dál věnuje péči Ikkeho kožíšku a vypadá, že ho to vyloženě těší. Zafuněl Ikkemu za ucho. "Jo, spolu" a pucuje prostě dál.

Jsou tam zachumlaní k sobě vážně pěkně. "Nepřijde mi to jako ortel" zazubil se a už zase buší ohonem do země.
"No co. Proč to nepřiznat, navíc, polštářek se vždycky hodí. " zafuněl znovu Ikkemu do srsti. Hlavu nezvedl ani při návrhu se přesunout. "To se fakt musím zvedat? Ze svého polštářku?" Protestuje na oko. Ale ve skutečnosti se už v tu chvíli zvedal. Jemu podobné místo ani za mák nevadí, ale pro Ikkeho určitě ideální není, a on to ví. "Tak si tedy najdeme nějaký schovanější koutek," zazubil se. Oklepal se a dal Ikkemu možnost se otočit. Pak se zařadil vedle něj a drže si přehodil jedno křídlo přes něj, zlehka. Tak, aby Ikkemu nebránil v pohybu, ale pořád zůstávali spolu.