Príspevky užívateľa

Přikývl. S tím souhlasí.
Rozporu v jejím chování si všiml. Na to nemusí být odborník na vlčí duši, jako je jeho milovaný Ikke. Sleduje ji zaujatě, lehce mává ohonem. Nechce ji vyplašit. No tak, to zvládneš.
"Taky doufám. Koneckonců, fakt t fungovalo, když jsi tohle chtěla po mě." mrkl na ni.
Pak mu vysvětlila, jak to vlastně myslela. Zarazil se. Pak koukl kamsi do prostoru, snad k hranicícm. Pak zase na ni a uviděl ty stažené uši.
"Ale no tak, co tak vyplašeně.... Jen doufám, že tě má opravdu rád a že za něco stojí. Odejít z míst, kde máš zázemí, není sranda. Ale nemám ti do toho co mluvit, ano?" Odpověděl jí vlídně. "Jen ti nebudu mít jak pomoct, kdyby něco. Ale vypadáš, že víš jak přežít." Mrkl na ni.
Jasně, maličko ho mrzí, že přijde o kamarádku. Ale není despota, aby po ní cokoliv požadoval.
"Třeba se někdy vrátíš a ještě se potkáme."
Lehce do ní strčil čenichem.

"jo, pořádnou." souhlasil s ní. maličko zastříhal ušima. "Byl byhc radši kdyby to bylo bez toho šoku, ale hlavně, že je v pořádku."
To je koneckonců to hlavní. a jsou spolu, což je fajn.
V tuto chvíli to pro něj je skončené téma, ale Aishila a její situace ne. Sleduje ji pozorně.
Maličko se začal uculovat a jeho ohon se rozmával. Dělá s tím ještě větši okolky jak já.
"To je důležité. Doufám, že se budeš řídit vlastní radou a nebudeš se bát mu to říct." Zazubil se na ni. Z čeho je tak nejistá?
Ale i tak nepochopil na poprvé, co tím jít dál myslí. "Však jeslti je pryč, tak je pryč. Máš tu ale někoho, kdo tu je. Takže když toho co zmizel pustíš k vodě, tak tím líp ne?" řekl jí jemně.

Byl velmi pozorný. Ne ani tak na svah. Jeho instinkty a schopnosti mu umožňují nepřemýšlet nad pohybem v takovém terénu, jen se soustředí na bratra.
Tak trochu chtěl vědět, jak se bude chovat. A viděl, že Jarumi na to reaguje správně. Pořád vnímá, takže to nebude tak zlý.
Pokračuje. Nakonec se prostě zasmál a hodil starosti za hlavu. Uvolnil se a jeho tempo ještě víc zrychlilo. Je jak tekutá rtuť, rychlý, těžko předvídatelný, jakoby byl všude. Kdyby nebyl Jarumi sám tak zkušený v boji, rychle by ho tohle tempo semlelo.
Dva bratři, tváří v tvář... společně by byli hodně nebezpečná bojová síla.

Přesto, po nějaké době odskočil dál, využívá k tomu svah a ustoupil. Oči mu vesele jiskří. "Já myslím... že na trénink... dobrý." prohlásil vesele, a drží si odstup. Ne, nedošly mu síly, ale nerad by do takového bodu došel. Udýchaní jsou te´už oba.

Dělal si už maličko starosti. Věděl sice, že jeho oheň Mornii neublíží, ne varianta kterou te´d používá, ale kopyta srn umí taky nadělat paseku.

A pak to přišlo. šedivá lovkyně se vrhla mezi stádo. Její manévr ho překvapil. sám by takhle určtiě nejednal, ale ona se mezi nimi pohybuje hladce. Divil se, že se srny před ní nerozprchly, ale asi se příliš bojí jeho ohně.
Vyslal plameny podél stáda, aby si dál všímalo jeho aú těku a ne odvážné lovkyně tam dole.

Snesl se ještě níž. Letí blízko, dost blízko aby mohl v případně nutnosti přispěchat na pomoc. I máchání velkých tmavorudých křídel umí stádo slušně vyplašit, jak ze zkušenosti ví.

Když jedna ze srn zakopla, Mornie nezaváhala a on také ne. Jako útočící jestřáb se vrhl na srnu hned vedle, maličko menší než byla ta, která zakopla. Cíleně do zvířete nalétl, tak, aby on i srna skončili stranou od Mornie, která podle všeho svou část lovu měla plně pod kontrolou.
Prudký nízký nálet zvíře srazil, Adain se mu zakousl do krku za hlavou a měl co dělat, aby v té rychlosti nepřepadl do kotrmelce i se zvířetem. Ale ustál to, jeho tělo zalehlo to srnčí. Schytal lehký kopanec do stehna, než stihl přechytit kousnutí a srnu dorazit. Nic, co by mu ublížilo.
Zůstal ležet na dodělávajícím zvířeti a ohlédl se po Mornii, jak je na tom.

Zadíval se na něj.
"Dobře. Ty je dobré znát. Zkoušel jsi někdy, co s tebou udělá to, jak se odrazíš?"
Koukl na něj. Pak se rozběhl, pěkně prudce, křídla přitažená těsně k tělu se dostal rychle k Zathrianovi.
Jeslti ho to nevyplašilo, měl dobrý výhled na to, jak se v plné rychlosti Adain jakoby přikrčil nebo zhoupl k zemi a z toho přešel do prudkého odrazu směrem vzhůru.
Tmavorudé tělo se vymrštilo do vzduchu podél kmene. Dostal se tak docela dost vysoko na kmen, kde se odrazil o kůru stromu zase pryč. Křídla vůbec nepoužil.
Ve vzduchu se přetočil a dopadl pěkně na přední tlapy.
V pár krocích se pak zastavil.
Rošťácky se zazubil na mladého vlka. Sám v tu chvíli připomíná spíš štěně, než zkušeného bojovníka. Ale ten skok byl docela zajímavý.
"Mimochodem, neměl jsi o mě ani tušení, než jsem promluvil, že?" Zeptal se ještě.

Tohle téma není snadné i když to Ikkemu přiznal dost otevřeně. Ale přesto nevypadá smutně, teď už ne. Zastříhal na jeho prohlášení ušima, ale pak ucítil dotek na bradě. Koukl na Ikkeho a usmál se. "Myslím, že s tebou to půjde." On evidentně nemá takové rozpaky jako Ikke, protože vzápětí se dal do pucování kožichu mezi Ikkeho ušima. Jde to tak nějak přirozeně, s naprostou samozřejmostí pečuje o bílý kožíšek a působí u toho dost spokojeně.

"jo, to máš, jako všichni. Ale rád ti půjčím i ten svůj, vyhřívanej, i se mnou uvnitř." Zazubil se.
Slyšel i to druhé přiznání. Zastříhal ušima a zabořil si čenich do Ikkeho kožichu. "No, u mě to tedy kvůli zimě není určitě. Mě zima nebývá," ozval se trochu mumlavě, ono to přes tu srst kolem něj jinak ani nejde. Ale rozhodně to bylo zřetelné.

Zadíval se na ni trochu zamyšleně. "To.. se asi stalo. Pěkně mě vyděsil. Vím, že se umí pohbovat bezpečně kde všude, ale ten okraj útesu byl blízko... on nemá křídla a i kdyby měl, asi by mu byla k ničemu. Nevidí..." potřásl hlavou. Je vidět, že o něj opravdu tehdy měl strach. Adain je živel, emoce jsou na něm vidět docela dobře, za normálních okolností. Takže i tohle je poznat.
Usmál se a kývl, když řekla, že je ráda, že někoho má.
Ale pak zabystřil. Viděl její nejistotu. "Takže taky někoho máš?" Zazubil se na ni a zastříhal ušima, jeho ocas zametá zem.
Pořád vidí tu nervozitu. "Poslyš, nemusíš se bát mi cokoliv říct. " řekl jí mírně. Vidí, že se jí do toho moc nechce.

"To máš naprostou pravdu. Ale prostě, maličko jsem se bál jelsti jsi v pořádku." řekl jí mírně. Pak se usmál. Je vážně rád, že se pletl a že vypadá o dost líp. "Díky že jsi přišla." řekl jí něžně.

A když ze sebe tedy vymáčkl, co udělal a viděl její reakci, zamrkal. Nakonec se tam prostě posadil.
"No, ono... to bylo v situaci že prostě.... hledal jsem ho a našel jsem ho jak sedí na kraji útesu a vypadá, že by snad raději ani nebyl na živu... ani nevím co jsem všechno říkal, ale skončili jsme pak v jednom chumlu a no... od té doby už to tak nějak zůstalo..." kdyby už nebyl celý rudý, asi by zrudnul te´d.

Zamrkal a koukl na ni. "Ne apokalypsu, ale měl jsem obavy, že jdeš pro pomoc. Nabídl jsem ti přece, že kdybys něco potřebovala, a´t mě zavoláš od hranic, že ti pomůžu. Myslel jsem, že proto sem jdeš." Vysvětlil jí to klidně a dokonce do ní nepatrně šťouchnul čenichem, do ramene. Ale pak se z jejího osobního prostoru stáhl, aby ji neděsil.

O jejím novém objevu ale slyší rád. "Vážně jsem rád, že jsi takhle někoho potkala. Je to důležité. A.. ehm." maličko se ošil.Vytanul mu na mysl jejich minulý rozhovor... "Já... nakonec udělal co jsi říkala a vysypal ze sebe před jistým bílým léčitelem kde co... "

Obešel ji kolem dokola a pak zase zůstal stát před ní. Dobře. Tak snad je opravdu v pořádku. Ale asi jo, to by to neřekla tak důrazně.
"Dobře, já jen, že jsi se tvářila dost nervózně, tak jsem měl obavy." Vysvětlil jí svůj postoj. A prostě si sedl před ní, uši napřímené, pozorný.
Naklonil lehce hlavu na stranu. Uspořádat si pár věcí.. .vypadala že má co. Ale nepřerušuje ji. Všiml si úsměvu a lehce zastříhal ušima. Rozhodně ho považoval za pozitivní zprávu, moc se dřív neusmívala.
a když to dořekla, vyloženě se zazubil. "No vida, to zní zajímavě, povídej, přeháněj!" Nadšeně si poskočil na místě, ani se neobtěžoval předtím vstát, prostě vyskočil ze sedu, a pak zase dosedl, hezky plynule.

Viděl její nejistotu, jak přešlapuje. To se mu moc nezamlouvá, opravdu to na něj působí, jako že se jí něco stalo. Aspoň že z ní necítím krev ani nic takového.
Ale znovu ji pro jistotu zkontroloval pohledem.
"No tak, copak se stalo, jsi v pořádku?" V hlase mu tentokrát zaznívá starost.
Obešel ji dokonce dokola, tedy pokud se nechala. Kdyby se otáčela, tak by se zastavil , aby ji neplašil ještě víc.
"Vypadalo to, že míříš k hranicím, takže jsem si říkal, že mě možná hledáš..." zkusil opatrně. Nabídl jí tenkrát pomoc a myslel to velmi vážně.

"Jen aby," neodpustil si rýpnutí. Každopádně rozhodně nehodlá zůstat za bráškou pozadu. Ale ten trénink s Ikkem si taky musím dát. Nikdy neuškodí si rozšířit obzory a Ikke už předvedl, že slepý sem nebo tam, v pohybu mu to nebrání.

Souboj pokračuje. Pomalu se přesouvají na svah. Adaina potěšilo, že mu jeho bratr na vějičky neskáče. Ale divil by se, kdyby ano. Je rád, že se v tom nezklamal.
Na svahu je tmavorudý ve výhodě, alespoň po fyzické stránce. Ale po taktické ne a tak se to hezky vyrovnává. Tempo je pěkně vražedné a opravdu, nezpomalují. Adaina to celé nutí mnohem víc přemýšlet, je jasné, že tohle ještě potrvá. Méně chystá pastičky, soustředí se víc na přesnost i rychlost. Ani on si tolik Jarumiho už nedobírá, ani těmi gesty a chňapáním, všiml si zvláštní soustředěnosti v bratrových očích. Viděl už takový pohled. Zatím každý takový souboj vyhrál, ale to proti němu nestál bratr. Maličko mu to dělá starosti. Uvědomuje si ještě vůbec, že jen trénujeme?
Využívá své obratnosti a snaží se trénink rozpohybovat na větší plochu, nutit Jarumiho k větším obratům. Musí je dělat i on, ale on sám moc dobře ví, že to vydrží a to i dost dlouho. Směruje je na ostřejší svah. Je to na hranici toho, aby to bylo ještě bezpečné. Ale svým tlapám a křídlům věří a Jarumi není nemehlo. Navíc má regeneraci.
Jestli ani tohle nezabere, tak zkusím asi celý trénink prostě ukončit, i kdybych to měl vzít cílenými kotrmelci dolů ze svahu.

Pozoroval mladého vlka dost důkladně.
To, že ho něco trápí, určitě situaci neusnadňuje. Pomůže mu trénink se odreagovat, nebo tím ztratí na výkonu? možné je obojí. Zastříhal tmavorudýma ušima a dál na něj vyjížděl.
Rychle a pořádně prudce, jsou to skutečné útoky. Adain si ale dává dobrý pozor, aby jim vyhnout opravdu šlo.
Nutí Rufuse manévrtovat a schovávat se za stromy.
Nějaku dobu to trvalo. Nakonec ale zastavil.

"To nebylo špatné. Jsi rychlý a umíš si celkem udržet přehled o terénu. " Přejel ho pohledem a hodnotí také dech a vůbec jak vypadá vzhledem k délce předchozí činnosti. "Ani s kondicí to nebude zlé. " Rozhlédl se.
"Jak zvládáš skaliska a balvany? Umíš se pohybovat na kamenitém terénu?"
Kývl do strany. Za Rufusem se zvedá do výšky svah, z které trčí skály. Vše je zarostlé stromy. Vyšplhat nahoru nebude zrovna pro slabé povahy.

Hlídkoval na hranici, jako obvykle. Dole na zemi neobjevil nic zvláštního, tak tentokrát letí nad hranicí a prohlíží okolí.
Jeho bystrým očím neunikl pohyb na vřesovišti. Změnil směr a zamířil blíž k vlkovi, co se tam pohybuje a vypadá, jako by mířil k hranicím. Důvod ho prověřit to je dostatečný.
Jak přilétal blíž, došlo mu kdo to je. No vida, ale co ji přivádí sem? Doufám, že nemá potíže. Přece jen by taky mohla prostě jít pro něj, kvůli pomoci.
Zamířil dolů a zlehka dosedl na zem kousek před ní.
"Ahoj Aishilo." Pozdravil ji vážně. Oči zkoumavě upřené na vlčici. Krátce pohlédl i na jejího společníka, který ji všude doprovází. Ten vypadá jako jindy, takže z něj nic nepozná.

Tiše chvíli koukal do krajiny. "Ty dobré jsem zažil naposledy jako malé vlče..." řekl velmi, velmi tiše. A ještě tišeji pak dodal. "Třeba se to konečně trochu změní." Jen pár slov, ale znamenají hodně. Hlavně to, že teď teprve dostal důvod dát smečce šanci. Ten důvod leží tady s ním v jednom chumlu a má bílý kožich.

Ikkeho citlivost na zimu mu ale starosti dělá a ne že ne. "Nenastydneš mi doufám, zima teprve bude začínat a ty se tady choulíš jako by byly mrazy." Starost v jeho hlase se nedá přeslechnout. Že by se z něj klubala tak trošku kvočna? Ani ho nenapadlo, že Ikke s tím co je a co má za magii, by si s tím uměl poradit raz dva.
Každopádně, teď je Ikke hezky přikrytý a v teple. Adain se svým ohnivým srdcem a ohnivou magií na zimu náchylný není a klidně se o teplo může podělit. S Ikkem ano.
Neřekl pak nic a prostě se k Ikkemu hezky přitulil.