Príspevky užívateľa

Obešel ji kolem dokola a pak zase zůstal stát před ní. Dobře. Tak snad je opravdu v pořádku. Ale asi jo, to by to neřekla tak důrazně.
"Dobře, já jen, že jsi se tvářila dost nervózně, tak jsem měl obavy." Vysvětlil jí svůj postoj. A prostě si sedl před ní, uši napřímené, pozorný.
Naklonil lehce hlavu na stranu. Uspořádat si pár věcí.. .vypadala že má co. Ale nepřerušuje ji. Všiml si úsměvu a lehce zastříhal ušima. Rozhodně ho považoval za pozitivní zprávu, moc se dřív neusmívala.
a když to dořekla, vyloženě se zazubil. "No vida, to zní zajímavě, povídej, přeháněj!" Nadšeně si poskočil na místě, ani se neobtěžoval předtím vstát, prostě vyskočil ze sedu, a pak zase dosedl, hezky plynule.

Viděl její nejistotu, jak přešlapuje. To se mu moc nezamlouvá, opravdu to na něj působí, jako že se jí něco stalo. Aspoň že z ní necítím krev ani nic takového.
Ale znovu ji pro jistotu zkontroloval pohledem.
"No tak, copak se stalo, jsi v pořádku?" V hlase mu tentokrát zaznívá starost.
Obešel ji dokonce dokola, tedy pokud se nechala. Kdyby se otáčela, tak by se zastavil , aby ji neplašil ještě víc.
"Vypadalo to, že míříš k hranicím, takže jsem si říkal, že mě možná hledáš..." zkusil opatrně. Nabídl jí tenkrát pomoc a myslel to velmi vážně.

"Jen aby," neodpustil si rýpnutí. Každopádně rozhodně nehodlá zůstat za bráškou pozadu. Ale ten trénink s Ikkem si taky musím dát. Nikdy neuškodí si rozšířit obzory a Ikke už předvedl, že slepý sem nebo tam, v pohybu mu to nebrání.

Souboj pokračuje. Pomalu se přesouvají na svah. Adaina potěšilo, že mu jeho bratr na vějičky neskáče. Ale divil by se, kdyby ano. Je rád, že se v tom nezklamal.
Na svahu je tmavorudý ve výhodě, alespoň po fyzické stránce. Ale po taktické ne a tak se to hezky vyrovnává. Tempo je pěkně vražedné a opravdu, nezpomalují. Adaina to celé nutí mnohem víc přemýšlet, je jasné, že tohle ještě potrvá. Méně chystá pastičky, soustředí se víc na přesnost i rychlost. Ani on si tolik Jarumiho už nedobírá, ani těmi gesty a chňapáním, všiml si zvláštní soustředěnosti v bratrových očích. Viděl už takový pohled. Zatím každý takový souboj vyhrál, ale to proti němu nestál bratr. Maličko mu to dělá starosti. Uvědomuje si ještě vůbec, že jen trénujeme?
Využívá své obratnosti a snaží se trénink rozpohybovat na větší plochu, nutit Jarumiho k větším obratům. Musí je dělat i on, ale on sám moc dobře ví, že to vydrží a to i dost dlouho. Směruje je na ostřejší svah. Je to na hranici toho, aby to bylo ještě bezpečné. Ale svým tlapám a křídlům věří a Jarumi není nemehlo. Navíc má regeneraci.
Jestli ani tohle nezabere, tak zkusím asi celý trénink prostě ukončit, i kdybych to měl vzít cílenými kotrmelci dolů ze svahu.

Pozoroval mladého vlka dost důkladně.
To, že ho něco trápí, určitě situaci neusnadňuje. Pomůže mu trénink se odreagovat, nebo tím ztratí na výkonu? možné je obojí. Zastříhal tmavorudýma ušima a dál na něj vyjížděl.
Rychle a pořádně prudce, jsou to skutečné útoky. Adain si ale dává dobrý pozor, aby jim vyhnout opravdu šlo.
Nutí Rufuse manévrtovat a schovávat se za stromy.
Nějaku dobu to trvalo. Nakonec ale zastavil.

"To nebylo špatné. Jsi rychlý a umíš si celkem udržet přehled o terénu. " Přejel ho pohledem a hodnotí také dech a vůbec jak vypadá vzhledem k délce předchozí činnosti. "Ani s kondicí to nebude zlé. " Rozhlédl se.
"Jak zvládáš skaliska a balvany? Umíš se pohybovat na kamenitém terénu?"
Kývl do strany. Za Rufusem se zvedá do výšky svah, z které trčí skály. Vše je zarostlé stromy. Vyšplhat nahoru nebude zrovna pro slabé povahy.

Hlídkoval na hranici, jako obvykle. Dole na zemi neobjevil nic zvláštního, tak tentokrát letí nad hranicí a prohlíží okolí.
Jeho bystrým očím neunikl pohyb na vřesovišti. Změnil směr a zamířil blíž k vlkovi, co se tam pohybuje a vypadá, jako by mířil k hranicím. Důvod ho prověřit to je dostatečný.
Jak přilétal blíž, došlo mu kdo to je. No vida, ale co ji přivádí sem? Doufám, že nemá potíže. Přece jen by taky mohla prostě jít pro něj, kvůli pomoci.
Zamířil dolů a zlehka dosedl na zem kousek před ní.
"Ahoj Aishilo." Pozdravil ji vážně. Oči zkoumavě upřené na vlčici. Krátce pohlédl i na jejího společníka, který ji všude doprovází. Ten vypadá jako jindy, takže z něj nic nepozná.

Tiše chvíli koukal do krajiny. "Ty dobré jsem zažil naposledy jako malé vlče..." řekl velmi, velmi tiše. A ještě tišeji pak dodal. "Třeba se to konečně trochu změní." Jen pár slov, ale znamenají hodně. Hlavně to, že teď teprve dostal důvod dát smečce šanci. Ten důvod leží tady s ním v jednom chumlu a má bílý kožich.

Ikkeho citlivost na zimu mu ale starosti dělá a ne že ne. "Nenastydneš mi doufám, zima teprve bude začínat a ty se tady choulíš jako by byly mrazy." Starost v jeho hlase se nedá přeslechnout. Že by se z něj klubala tak trošku kvočna? Ani ho nenapadlo, že Ikke s tím co je a co má za magii, by si s tím uměl poradit raz dva.
Každopádně, teď je Ikke hezky přikrytý a v teple. Adain se svým ohnivým srdcem a ohnivou magií na zimu náchylný není a klidně se o teplo může podělit. S Ikkem ano.
Neřekl pak nic a prostě se k Ikkemu hezky přitulil.

Zazubil se. "No jasně. Tak schválně. Už sis s ním někdy podrazil nohy dřív? " Zastříhal ušima a naklonil hlavu na stranu. "Nebo někomu jinému. Jeslti jo, tak si domysli, že to jde udělat i schválně."
Zaujatě sledoval jeho pokusy o máchnutí na maximum. Rozsah je... opravdu velký. Adain odskočil s pružností polární lišky na lovu, Pěkně do výšky. Málem to schytal. Ale tentokrát se tváří zamyšleně. "Tohle by vážně šlo využít. Bude to chtít naučit se mít tělo pod kontrolou a naučit se vnímat, co to máchnutí dělá s tebou."
Uhnul ještě o kousek dozadu.
"Zkus mávnout několikrát, pomalu a uvědom si, jak moc a kterým směrem tě to táhne, kdy se ocas hýbe až dopředu před tebe, a to na obou stranách. A zkus mi to pak popsat. Je celkem jedno, jak moc se ti to povede. Jde o to abys to zkusil." Pokus o vyslovení toitž může pomoct to pochopit. Asi mě čeká vysvětlování na téma setrvačnost, ostředivá síla a rovnováha.

Zazubil se a koukl po Rufusovi. "Dobře, takže jestli se vymeleš a skončíš ve vodě, tak abych počítal s tím, že tě mám rovnou vytáhnout." Nevypadá, že by si z toho dělal těžkou hlavu. Jasně, druhý vlk něco váží, ale Adain je silný a trénovaný. Na břeh ho jistě dostat dokáže a víc není potřeba.
"Ale asi bych ti potom měl dát lekci plavání. Jak moc jsi odolný na zimu?"
Rozhodně to nehodlá odpískat a dál letí směrem k řece. Ale snaží se včas zjistit všechny potřebné podmínky, aby věděl, s čím počítat. Je to rozumnější postup, když ta šance je. Rozhodně bude pro Rufuse míň drsné, když ho vytáhne hned po pádu, než kdyby o tom nevěděl a zareagoval až když by viděl problémy.

Na obzoru se pomalu rýsuje stuha říčního toku.

>>> řeka Cayna

Nemohl si pomoct, a když se tam Cyrano tak elegantně rozmázl, s vlastním ocasem před přední tlapou, a ještě se z toho rozesmál, rozesmál se také.
Takže chvíli tam bylo docela veselo.
"Dobře. Končím honičku, vyhrál jsi, porazil jsi mě smíchem, teď bych ti nezdrhnul." Prohlásil zvesela a zamířil k Cyrovi.
"Koukám, že tvůj ocas je opravdu mocná zbraň. Ale ještě ho neumíš moc používat, že?" Tmavorudé uši zastříhaly až se na nich zatřásly štětičky.
"Víš co? Stoupni si, pevně, všechny čtyři tlapky na zemi a zkus s ním párkrát zamával. Rád bych viděl, jaký s ním máš dosah a jak moc to s tebou mává, když s ním máváš ty."
Stojí tentokrát blízko. Možná až příliš. Dost možná bude muset uskočit, když se Cyro pořádně rozmáchne. A nebo se třeba nechá trefit. Kdo ví?

Přikývl. "Rozšířit si obzory nikdy neuškodí." Pravda i on umí zbraně používat, když není zbytí. Ale nerad se na ně spoléhá. Jeho vlastní tělo je zbraň. A na rozdíl od těch, které je třeba vyrobit, to mu nikdo nesebere.
Při jejím pobavení na ni mrknul. "No právě. Vem si co s tebou udělá taková syslí nora, když do ní nechtěně šlápneš v boji, protože tě tam soupeř natlačil. Nebo pár padajících kamenů v horách." Nemyslel tím jen to, čím vybavila příroda jeho. Ale prostě terén a okolí. Ale ani ho nenapadlo, že to nemuselo být prvně jasné.

Obrázek zbraně si pozorně prohlédl. "Takže větší a relativně těžší. Dobré, když si potřebuješ ostatní udržet od těla. " Zastříhal ušima. "Bylo by dobré otestovat vyvážení a podle toho volit taktiku. Také podle toho, jakým způsobem chceš čelit případným nepřátelům. Nikdy nedovol tvrdý náraz proti někomu, kdo má zbraň z kovu. Kost by se mohla roztříštit. Jak dobrá jsi v sebeobraně?"
Ano, není to on, kdo ji to má učit, ale bojovník se v něm prostě nezapře.

Zakroužil na msítě dokolečka. Hodně prudký manévr ve vzduchu, ale provedený dobře. Je znát, že tmavorudý má vlastní tělo perfektně pod kontrolou a ví, co s ním dělat.
Zazubil se na Rufuse.
"Dobře, tak vyrazíme na ryby. Cayna je velká dost, aby se tam lovit dalo. "
Změnil směr letu a zamířil směrem k velké řece mimo území. Trochu přemýšlí, jak říct Rufusovi, jak postupovat.
"Zkoušel jsi někdy cokoliv chytat a zvedat za letu, klidně i něco co se nehýbe? Jestli ne, tak trénink na rybách má aspoň jednu výhodu. Když to zmotáš, tak se sice vykoupeš, ale nerozlámeš si kosti kvůli pádu na zem. " Otázka je, jeslti umí plavat. No v nejhorším ho vytáhnu.

Procházel se lesem. Nespěchal. trochu přemýšlel, o tom, co vše se změnilo v poslední době a kam se vlastně jeho život dostal. Je to pro něj dost zvláštní. Smečka šla do nedávna celkem mimo něj, ale i to se mění, s tím, jak se prohlubují jeho vztahy s ostatními. Hlavně jak jde o Ikkeho. Víc si tím také uvědomuje, co vše si zažila v poslední době smečka a taky mu tím dochází, že to je pěkně rušná a náročná doba. Jen jeho se to do nedávna vlastně nedotýkalo.

Jak se tak prochází, uslyšel docela dost hluk kus před sebou. Rambajs, který skoky mladého vlka při pokusech o lov působily, se opravdu nedal ignorovat. Adain zamířil za zdrojem toho ruchu, dokud neuviděl poskakujícího mladého syna alfy... vlastně už ne alfy, že?
Zastříhal ušima a chvíli ho pozoroval, jeho dost marné výskoky.
"To se pokoušíš dostat nahoru a nebo jen cvičíš?" Ozval se nakonec Zathrianovi za zády. Mladý vlk ho neměl šanci slyšet předem, Adain chodí potichu a v rámci 'boje s veverkou' měl dost jiných zájmů. Navíc mu to Adain tak trochu provedl schválně. Jen ať se naučí si hlídat záda.

Zadíval se na něj, trochu zamyšleně.
"Ve smečce se toho taky dost stalo, že?" Na něj to takový dopad nemá. Není tu zase tak dlouho a předtím jak žil, tak byla změna jeho denním chlebem. Ale pro mladého vlka, jako je Rufus, to asi není snadné období.
"Utahat se je dobré, ale potlačovat věci ne." řekl mu jen ještě jemně, ale pak už byl ochoten začít trénovat. Rozhodně to ale nenechá jen tak být.
"Dobrá. Takže, já po tobě te´d chvíli budu vyjíždět a ty zkus uhýbat, uvidíme jak dobře ti to půjde. Neboj se využit stromy kolem, abys mě zdržel, abys dostal něco mezi sebe a mě. Hlídej si, co je kolem. Je tu dost nor po kde čem, když se ti proboří do něčeho tlapa, tak v případě skutečného pronásledování bys nedopadl dobře."
Počkal si, jestli to Rufus všechno tak nějak pobral, nebo spíš až to probere a zeptá se případně co a jak.
Pak už nezaváhal, vycenil zuby a prudce vyrazil proti němu. Jednoduchý, přímý útok, jaký by předvedl spíš rozběsněný vlk, ale ne Adain sám, kdyby došlo na skutečný boj. Pro začátek si s tím ale vystačí.

Prudce máchl křídly a zatočil se v piruetě na místě, aby pak pokračoval v klidném letu.
"Celá obloha je naše. Můžeme letět, kam nás jenom napadne." Rozhlédl se. "Máš radši hory, nebo údolí? Nad dolinami je lepší rozhled, ale na horách je větší výzva létat." Zatvářil se zaujatě. Je jasné, že on sám má raději hory.
"Nebo můžeme jít třeba lovit ryby za letu z hladiny řeky." Zazubil se a zamával ohonem. Vypadá, že ho létání hodně baví a nebojí se ve vzduchu dělat také jen tak blbiny.

Potřásl hlavou až mu pleskly ušiska. "No já to neplánoval, ale stalo se," konstatoval naprosto klidně. Na trénink jen kývl.
Ve špičkování ale pokračuje." Gamma negamma, pořád jsi můj brácha a já už si najdu způsob, jak ti trochu srazit hřebínek, abys nám moc nezpychnul." A opět došlo na jazýček. Bratrovy zuby ho neděsí.

Začal pořádný taneček. Jarumi zcela očekávaně neudělal nic hloupého a kouká využít situace, co to jen šlo.
Nastává tam solidní tanec úskoků a rychlých chňapnutí, oba bráškové střídají velmi rychle pozice. Adain se ukazuje být o maličko fyzicky slabší než Jarumi a o maličko horší taktik, ale má na vrch v obratnosti. Jako by spíš byl z tekutiny, než z masa a kostí, hladce vyhýbá zubům na poslední chvíli. Provokuje. Občas otevírá skulinku pro útok jako past, ale ani nečeká, že by se Jarumi opravdu chytil a odkryl.
Smrtící tanec obou vlků je působivý a nikdo normální by se rozhodně nechtěl dostat mezi ně. Rozdíly mezi bratry jsou jen malé a boj působí vyrovnaně.

Adain pomalu směruje své skoky a úhyby tak, aby vylákal Jarumiho na svah, kde bude víc záležet na obratnosti. Většinou neútočí přímo, ale spíš hledá skulinky a neobvyklé směry.
Adain se usmívá... boj, který je opravdu výzva, a přitom není nebezpečný, umí dobře rozproudit krev.