Príspevky užívateľa

Zazubil se. "No jasně. Tak schválně. Už sis s ním někdy podrazil nohy dřív? " Zastříhal ušima a naklonil hlavu na stranu. "Nebo někomu jinému. Jeslti jo, tak si domysli, že to jde udělat i schválně."
Zaujatě sledoval jeho pokusy o máchnutí na maximum. Rozsah je... opravdu velký. Adain odskočil s pružností polární lišky na lovu, Pěkně do výšky. Málem to schytal. Ale tentokrát se tváří zamyšleně. "Tohle by vážně šlo využít. Bude to chtít naučit se mít tělo pod kontrolou a naučit se vnímat, co to máchnutí dělá s tebou."
Uhnul ještě o kousek dozadu.
"Zkus mávnout několikrát, pomalu a uvědom si, jak moc a kterým směrem tě to táhne, kdy se ocas hýbe až dopředu před tebe, a to na obou stranách. A zkus mi to pak popsat. Je celkem jedno, jak moc se ti to povede. Jde o to abys to zkusil." Pokus o vyslovení toitž může pomoct to pochopit. Asi mě čeká vysvětlování na téma setrvačnost, ostředivá síla a rovnováha.

Zazubil se a koukl po Rufusovi. "Dobře, takže jestli se vymeleš a skončíš ve vodě, tak abych počítal s tím, že tě mám rovnou vytáhnout." Nevypadá, že by si z toho dělal těžkou hlavu. Jasně, druhý vlk něco váží, ale Adain je silný a trénovaný. Na břeh ho jistě dostat dokáže a víc není potřeba.
"Ale asi bych ti potom měl dát lekci plavání. Jak moc jsi odolný na zimu?"
Rozhodně to nehodlá odpískat a dál letí směrem k řece. Ale snaží se včas zjistit všechny potřebné podmínky, aby věděl, s čím počítat. Je to rozumnější postup, když ta šance je. Rozhodně bude pro Rufuse míň drsné, když ho vytáhne hned po pádu, než kdyby o tom nevěděl a zareagoval až když by viděl problémy.

Na obzoru se pomalu rýsuje stuha říčního toku.

>>> řeka Cayna

Nemohl si pomoct, a když se tam Cyrano tak elegantně rozmázl, s vlastním ocasem před přední tlapou, a ještě se z toho rozesmál, rozesmál se také.
Takže chvíli tam bylo docela veselo.
"Dobře. Končím honičku, vyhrál jsi, porazil jsi mě smíchem, teď bych ti nezdrhnul." Prohlásil zvesela a zamířil k Cyrovi.
"Koukám, že tvůj ocas je opravdu mocná zbraň. Ale ještě ho neumíš moc používat, že?" Tmavorudé uši zastříhaly až se na nich zatřásly štětičky.
"Víš co? Stoupni si, pevně, všechny čtyři tlapky na zemi a zkus s ním párkrát zamával. Rád bych viděl, jaký s ním máš dosah a jak moc to s tebou mává, když s ním máváš ty."
Stojí tentokrát blízko. Možná až příliš. Dost možná bude muset uskočit, když se Cyro pořádně rozmáchne. A nebo se třeba nechá trefit. Kdo ví?

Přikývl. "Rozšířit si obzory nikdy neuškodí." Pravda i on umí zbraně používat, když není zbytí. Ale nerad se na ně spoléhá. Jeho vlastní tělo je zbraň. A na rozdíl od těch, které je třeba vyrobit, to mu nikdo nesebere.
Při jejím pobavení na ni mrknul. "No právě. Vem si co s tebou udělá taková syslí nora, když do ní nechtěně šlápneš v boji, protože tě tam soupeř natlačil. Nebo pár padajících kamenů v horách." Nemyslel tím jen to, čím vybavila příroda jeho. Ale prostě terén a okolí. Ale ani ho nenapadlo, že to nemuselo být prvně jasné.

Obrázek zbraně si pozorně prohlédl. "Takže větší a relativně těžší. Dobré, když si potřebuješ ostatní udržet od těla. " Zastříhal ušima. "Bylo by dobré otestovat vyvážení a podle toho volit taktiku. Také podle toho, jakým způsobem chceš čelit případným nepřátelům. Nikdy nedovol tvrdý náraz proti někomu, kdo má zbraň z kovu. Kost by se mohla roztříštit. Jak dobrá jsi v sebeobraně?"
Ano, není to on, kdo ji to má učit, ale bojovník se v něm prostě nezapře.

Zakroužil na msítě dokolečka. Hodně prudký manévr ve vzduchu, ale provedený dobře. Je znát, že tmavorudý má vlastní tělo perfektně pod kontrolou a ví, co s ním dělat.
Zazubil se na Rufuse.
"Dobře, tak vyrazíme na ryby. Cayna je velká dost, aby se tam lovit dalo. "
Změnil směr letu a zamířil směrem k velké řece mimo území. Trochu přemýšlí, jak říct Rufusovi, jak postupovat.
"Zkoušel jsi někdy cokoliv chytat a zvedat za letu, klidně i něco co se nehýbe? Jestli ne, tak trénink na rybách má aspoň jednu výhodu. Když to zmotáš, tak se sice vykoupeš, ale nerozlámeš si kosti kvůli pádu na zem. " Otázka je, jeslti umí plavat. No v nejhorším ho vytáhnu.

Procházel se lesem. Nespěchal. trochu přemýšlel, o tom, co vše se změnilo v poslední době a kam se vlastně jeho život dostal. Je to pro něj dost zvláštní. Smečka šla do nedávna celkem mimo něj, ale i to se mění, s tím, jak se prohlubují jeho vztahy s ostatními. Hlavně jak jde o Ikkeho. Víc si tím také uvědomuje, co vše si zažila v poslední době smečka a taky mu tím dochází, že to je pěkně rušná a náročná doba. Jen jeho se to do nedávna vlastně nedotýkalo.

Jak se tak prochází, uslyšel docela dost hluk kus před sebou. Rambajs, který skoky mladého vlka při pokusech o lov působily, se opravdu nedal ignorovat. Adain zamířil za zdrojem toho ruchu, dokud neuviděl poskakujícího mladého syna alfy... vlastně už ne alfy, že?
Zastříhal ušima a chvíli ho pozoroval, jeho dost marné výskoky.
"To se pokoušíš dostat nahoru a nebo jen cvičíš?" Ozval se nakonec Zathrianovi za zády. Mladý vlk ho neměl šanci slyšet předem, Adain chodí potichu a v rámci 'boje s veverkou' měl dost jiných zájmů. Navíc mu to Adain tak trochu provedl schválně. Jen ať se naučí si hlídat záda.

Zadíval se na něj, trochu zamyšleně.
"Ve smečce se toho taky dost stalo, že?" Na něj to takový dopad nemá. Není tu zase tak dlouho a předtím jak žil, tak byla změna jeho denním chlebem. Ale pro mladého vlka, jako je Rufus, to asi není snadné období.
"Utahat se je dobré, ale potlačovat věci ne." řekl mu jen ještě jemně, ale pak už byl ochoten začít trénovat. Rozhodně to ale nenechá jen tak být.
"Dobrá. Takže, já po tobě te´d chvíli budu vyjíždět a ty zkus uhýbat, uvidíme jak dobře ti to půjde. Neboj se využit stromy kolem, abys mě zdržel, abys dostal něco mezi sebe a mě. Hlídej si, co je kolem. Je tu dost nor po kde čem, když se ti proboří do něčeho tlapa, tak v případě skutečného pronásledování bys nedopadl dobře."
Počkal si, jestli to Rufus všechno tak nějak pobral, nebo spíš až to probere a zeptá se případně co a jak.
Pak už nezaváhal, vycenil zuby a prudce vyrazil proti němu. Jednoduchý, přímý útok, jaký by předvedl spíš rozběsněný vlk, ale ne Adain sám, kdyby došlo na skutečný boj. Pro začátek si s tím ale vystačí.

Prudce máchl křídly a zatočil se v piruetě na místě, aby pak pokračoval v klidném letu.
"Celá obloha je naše. Můžeme letět, kam nás jenom napadne." Rozhlédl se. "Máš radši hory, nebo údolí? Nad dolinami je lepší rozhled, ale na horách je větší výzva létat." Zatvářil se zaujatě. Je jasné, že on sám má raději hory.
"Nebo můžeme jít třeba lovit ryby za letu z hladiny řeky." Zazubil se a zamával ohonem. Vypadá, že ho létání hodně baví a nebojí se ve vzduchu dělat také jen tak blbiny.

Potřásl hlavou až mu pleskly ušiska. "No já to neplánoval, ale stalo se," konstatoval naprosto klidně. Na trénink jen kývl.
Ve špičkování ale pokračuje." Gamma negamma, pořád jsi můj brácha a já už si najdu způsob, jak ti trochu srazit hřebínek, abys nám moc nezpychnul." A opět došlo na jazýček. Bratrovy zuby ho neděsí.

Začal pořádný taneček. Jarumi zcela očekávaně neudělal nic hloupého a kouká využít situace, co to jen šlo.
Nastává tam solidní tanec úskoků a rychlých chňapnutí, oba bráškové střídají velmi rychle pozice. Adain se ukazuje být o maličko fyzicky slabší než Jarumi a o maličko horší taktik, ale má na vrch v obratnosti. Jako by spíš byl z tekutiny, než z masa a kostí, hladce vyhýbá zubům na poslední chvíli. Provokuje. Občas otevírá skulinku pro útok jako past, ale ani nečeká, že by se Jarumi opravdu chytil a odkryl.
Smrtící tanec obou vlků je působivý a nikdo normální by se rozhodně nechtěl dostat mezi ně. Rozdíly mezi bratry jsou jen malé a boj působí vyrovnaně.

Adain pomalu směruje své skoky a úhyby tak, aby vylákal Jarumiho na svah, kde bude víc záležet na obratnosti. Většinou neútočí přímo, ale spíš hledá skulinky a neobvyklé směry.
Adain se usmívá... boj, který je opravdu výzva, a přitom není nebezpečný, umí dobře rozproudit krev.

Dorazil na slavnost včas. Vlastně pořádně nevěděl, na co se ta sláva chystá. Často pomáhá lovcům lovit zásoby pro smečku. Takže si zvýšeného požadavku všiml.
Přehlédl vyzdobené místo a čekal, co se bude dít.
Samozřejmě si stoupl k Ikkemu, tak aby se svého slepého léčitele lehce dotýkal kloubem křídla.
Ani v nejmenším neskrývá, co mezi nimi je. Však by si taky někdo mohl dovolit to neblaze komentovat, to by mu milerád ukázal přehlídku svých tesáků.
Pokud se jejich směrem podívá Jarumi, vesele se na něj zazubí. O tom, že někoho má, mu svým způsobem už řekl.

Nečekal ale, že te´d a tady má jít o hostinu na rozloučenou.
Maličko se zarazil, zvedl hlavu, napřímil uši a sleduje vlky okolo. Jemu tak moc nezáleží na tom, kdo z vlků nad ním smečku povede, pro něj se toho moc nezmění. Aby byl upřímný, vysokého zamračeného Feiera zná lépe než Raymonda a neměl s ním žádný problém. Ale koukl na Ikkeho, jak se na to bude tvářit. Jen krátce, pak sleduje ostatní. Napadlo ho, že Ikke možná po něm pak bude chtít popsat jak se kdo tvářil. Proto si hodlá každý detail celé scény uložit pozorně do paměti.

Zamyslel se, když zmínila bojové schopnosti. Možná by taky mohl pomoct.. ale pak se vyjádřila přesněji. Kývl. "Jo, na zbraně bude lepší bráška, já jsem zvyklý fungovat spíš jen s tím, čím mě vybavila příroda." Pak ukázal zoubky v takovém.. žraločím úsměvu. "Někdy i tu samotnou přírodu jde použit jako zbraň." Mrkl na ni a vrátil se mu na tvář normální výraz.
"Jakou to máš zbraň?" Zajímá se maličko zvědavě.

Při onom zasnění samozřejmě vypadat dost jinak. Ale na její dotaz se zarzail. "Co? Mě? Proč?" Vypadá docela zaraženě.

Zamručel a maličko přiklopil uši. "Pořád o tom nejsem ještě tak úplně přesvědčený, ale to víš," řekl potichu. Aspoň že tady má Ikkeho.
Aspoň že pak už je veseleji. Zvedl trochu hlavu a cíleně Ikkeho trochu polechtal, aby si rýpnul za toho troubu pro změnu trochu jinak. Pak se zase uvelebil. Ale poslouchá, co Ikke říkal. "Ty tu zimu fakt nemáš rád, co? To jsi na ni tak háklivý?" Zeptal se ho opatrně. Ale maličko se zvedl a dřív, než by Ikke stihl protestovat, že mu utíká živé topení, natáhl Adain křídlo a schoval Ikkeho pod něj, a pak si zase přilehl. Ikkeho tak zakryl, jako by přes něj přehodil obří tmavorudou deku. Pěkně vyhřátou. ale zvědavě natočil hlavu a kouká, jeslti ty zelené plamínky hoří i pod křídlem.
"Tak co, lepší?" Zazubil se.

"Není za co," odpověděl klidně.
Chvíli váhal, ale pak na ni koukl. "Co máš vlastně za lubem?" Vypadá prostě jen... zvědavě. Tak trochu. Přece jen, jde o ni a o jeho bratra, pro něj je to docela složitá situace. Netuší, jak se k těm dvěma chovat, a jak to vlastně je. Další věc o které bych si měl promluvit s Ikkem... Nějak ten seznam narůstá.
Při vzpomínce na bílého léčitele se zatvářil... maličko zasněně. Čehož si Artemis mohla všimnout, i když neměla jak poznat, nad čím se to tak zvláštně zamyslel.

Rozhodně je tam veselo.
Alegantní, rychlý a plynule se pohybující Adain má sice velkou převahu, ale netváří se povýšeně. Spíš ji využívá, aby si stíhal obhlédnout, co a jak Cyrano dělá. Uši napřímené, oči pozorné.
Poskakuje nedaleko, prudce mění směry a mladý Cyrano si ani nevšiml, kdy se dal místo do honičky do tréninku.
Rozhodně má jeho pohyb svoje mouchy. Ale to zlepšíme.
Sledoval jeho obraty. Nikdy nešel příliš blízko, pořád ještě nebyl chycen, že?
"Výborně, přesně takhle. A jeslti chceš zatočit hodně rychle, využij svůj ocas. Vypadá, že je těžší. Při prudké otočce, když s ním správně švihneš, ti pomůže se otočit rychleji aniž bys ztratil rovnováhu. Využij ho jako protiváhu vlastního těla. Prudce švihni ocasem tam, kam tě nese síla setrvačnosti, tím ji pomůžeš vybít a zvládnout. Nebude tě pak při otočce zpomalovat." Není si jistý, že to Cyrano pochopil. Možná by raději měl zastavit a předvést mu to pomalu.
Zvolnil trochu, takže když si Cyrano pohne, tak ho tentokrát rozhodně chytí.

Rufus nezklamal. Našel ho tam dost svižně. Adain se zazubil a vylezl ze smrčí. "Jasně že ne," odpověděl mu a venku se pořádně oklepal. Jehličky se rozlítly a tmavorudá srst je celkem čistá. Až na jednu dvě šmouhy od smoly. Ale to se u smrků stává.
Ale venku se zarazil. Dobře si všiml výrazu druhého vlka a otázky na trénink se mu na chvíli vypařily z hlavy.
"Hele, copak se děje? Vypadáš... no ne zrovna vesele." Přešlápl. Neví, jeslti takové věci umí řešit.
"Chtěl jsem ti navrhnout, že pocvičíme využití terénu pro obranu a sledování, nebo se vzájemně hledat, ale vypadáš spíš tak na volno." Zamnyslel se. "A hledat asi umíš dost dobře, takže pokud, tak spíš využití terénu pro obranu."