Príspevky užívateľa

Dorazil na slavnost včas. Vlastně pořádně nevěděl, na co se ta sláva chystá. Často pomáhá lovcům lovit zásoby pro smečku. Takže si zvýšeného požadavku všiml.
Přehlédl vyzdobené místo a čekal, co se bude dít.
Samozřejmě si stoupl k Ikkemu, tak aby se svého slepého léčitele lehce dotýkal kloubem křídla.
Ani v nejmenším neskrývá, co mezi nimi je. Však by si taky někdo mohl dovolit to neblaze komentovat, to by mu milerád ukázal přehlídku svých tesáků.
Pokud se jejich směrem podívá Jarumi, vesele se na něj zazubí. O tom, že někoho má, mu svým způsobem už řekl.

Nečekal ale, že te´d a tady má jít o hostinu na rozloučenou.
Maličko se zarazil, zvedl hlavu, napřímil uši a sleduje vlky okolo. Jemu tak moc nezáleží na tom, kdo z vlků nad ním smečku povede, pro něj se toho moc nezmění. Aby byl upřímný, vysokého zamračeného Feiera zná lépe než Raymonda a neměl s ním žádný problém. Ale koukl na Ikkeho, jak se na to bude tvářit. Jen krátce, pak sleduje ostatní. Napadlo ho, že Ikke možná po něm pak bude chtít popsat jak se kdo tvářil. Proto si hodlá každý detail celé scény uložit pozorně do paměti.

Zamyslel se, když zmínila bojové schopnosti. Možná by taky mohl pomoct.. ale pak se vyjádřila přesněji. Kývl. "Jo, na zbraně bude lepší bráška, já jsem zvyklý fungovat spíš jen s tím, čím mě vybavila příroda." Pak ukázal zoubky v takovém.. žraločím úsměvu. "Někdy i tu samotnou přírodu jde použit jako zbraň." Mrkl na ni a vrátil se mu na tvář normální výraz.
"Jakou to máš zbraň?" Zajímá se maličko zvědavě.

Při onom zasnění samozřejmě vypadat dost jinak. Ale na její dotaz se zarzail. "Co? Mě? Proč?" Vypadá docela zaraženě.

Zamručel a maličko přiklopil uši. "Pořád o tom nejsem ještě tak úplně přesvědčený, ale to víš," řekl potichu. Aspoň že tady má Ikkeho.
Aspoň že pak už je veseleji. Zvedl trochu hlavu a cíleně Ikkeho trochu polechtal, aby si rýpnul za toho troubu pro změnu trochu jinak. Pak se zase uvelebil. Ale poslouchá, co Ikke říkal. "Ty tu zimu fakt nemáš rád, co? To jsi na ni tak háklivý?" Zeptal se ho opatrně. Ale maličko se zvedl a dřív, než by Ikke stihl protestovat, že mu utíká živé topení, natáhl Adain křídlo a schoval Ikkeho pod něj, a pak si zase přilehl. Ikkeho tak zakryl, jako by přes něj přehodil obří tmavorudou deku. Pěkně vyhřátou. ale zvědavě natočil hlavu a kouká, jeslti ty zelené plamínky hoří i pod křídlem.
"Tak co, lepší?" Zazubil se.

"Není za co," odpověděl klidně.
Chvíli váhal, ale pak na ni koukl. "Co máš vlastně za lubem?" Vypadá prostě jen... zvědavě. Tak trochu. Přece jen, jde o ni a o jeho bratra, pro něj je to docela složitá situace. Netuší, jak se k těm dvěma chovat, a jak to vlastně je. Další věc o které bych si měl promluvit s Ikkem... Nějak ten seznam narůstá.
Při vzpomínce na bílého léčitele se zatvářil... maličko zasněně. Čehož si Artemis mohla všimnout, i když neměla jak poznat, nad čím se to tak zvláštně zamyslel.

Rozhodně je tam veselo.
Alegantní, rychlý a plynule se pohybující Adain má sice velkou převahu, ale netváří se povýšeně. Spíš ji využívá, aby si stíhal obhlédnout, co a jak Cyrano dělá. Uši napřímené, oči pozorné.
Poskakuje nedaleko, prudce mění směry a mladý Cyrano si ani nevšiml, kdy se dal místo do honičky do tréninku.
Rozhodně má jeho pohyb svoje mouchy. Ale to zlepšíme.
Sledoval jeho obraty. Nikdy nešel příliš blízko, pořád ještě nebyl chycen, že?
"Výborně, přesně takhle. A jeslti chceš zatočit hodně rychle, využij svůj ocas. Vypadá, že je těžší. Při prudké otočce, když s ním správně švihneš, ti pomůže se otočit rychleji aniž bys ztratil rovnováhu. Využij ho jako protiváhu vlastního těla. Prudce švihni ocasem tam, kam tě nese síla setrvačnosti, tím ji pomůžeš vybít a zvládnout. Nebude tě pak při otočce zpomalovat." Není si jistý, že to Cyrano pochopil. Možná by raději měl zastavit a předvést mu to pomalu.
Zvolnil trochu, takže když si Cyrano pohne, tak ho tentokrát rozhodně chytí.

Rufus nezklamal. Našel ho tam dost svižně. Adain se zazubil a vylezl ze smrčí. "Jasně že ne," odpověděl mu a venku se pořádně oklepal. Jehličky se rozlítly a tmavorudá srst je celkem čistá. Až na jednu dvě šmouhy od smoly. Ale to se u smrků stává.
Ale venku se zarazil. Dobře si všiml výrazu druhého vlka a otázky na trénink se mu na chvíli vypařily z hlavy.
"Hele, copak se děje? Vypadáš... no ne zrovna vesele." Přešlápl. Neví, jeslti takové věci umí řešit.
"Chtěl jsem ti navrhnout, že pocvičíme využití terénu pro obranu a sledování, nebo se vzájemně hledat, ale vypadáš spíš tak na volno." Zamnyslel se. "A hledat asi umíš dost dobře, takže pokud, tak spíš využití terénu pro obranu."

Adaina nebylo třeba dvakrát pobízet. Zazubil se, zamával ohonem a pak zavřel oči. Vyskočil, přetočil se ve vzduchu a po zádech a hlavě začal padat z výšky obrovských větví. Jeden by si myslel, že se dole musí rozbít. Ale vlk se během pádu přetočil, rozpřáhl křídla a elegantním plynulým obloukem vybral páde dost vysoko nad zemí a zamířil hezky obloukem kolem stromu výš, nahoru na oblohu. Ohlédl se, jak je na tom Rufus a kudy ho bude následovat.
Teď je třeba hlavně nabrat výšku aby si mohli rozmyslet, co dál. "Kam poletíme?" Zachytil křídly vzdušný proud, aby se na něm nesl, než si to s Rufusem rozmyslí.

Klidně ji přejel pohledem a maličko se zazubil. Jeho absolutně netrápí, že se tu jen tak poflakovala. Občas je to potřeba.
"A ano, tohle je docela dobré místo na let, takže proč ne." Maličko ho překvapí, když se ptá na bratra. Koukl na ni zamyšleně. Netuší, jak to mezi nimi momentálně je. Chvíli to vypadalo docela zajímavě... ale teď? Jakoby se prostě míjeli. To ale není jeho starost. Možná bych si měl promluvit s bráškou.. nebo s Aishiou. Nebo s oběma.. A pak to celý vysypat Ikkemu... Potřásl hlavou.
"Netuším. Ale docela často drží hlídku na hranicích. Dřív to dělával s Feierem, ale to bylo než povýšil ve smečce, teď už většinou sám. Každopádně, denně kontroluje pás n hranicích mezi námi a Přízračnými, stejně jako já. Takže v nejhorším prostě počkat tam. " Je to nejjistější tip co může dát. On sám obvykle jen využije rychlost křídel a najde si ho.

Dívá se na ni maličko starostlivě. Jasně, je zkušené lovkyně a on byl ve chvíli, kdy tam stáli, pořád ještě ve smečce nováčkem. Ale pořád ví, co dovede splašené stádo. Rozhlédl se. Je tu spousta místa... Snad ví co dělá.
"Dobře. Tak já vyletím a když najdu něco vhodného.. začnu je nahánět sem, na toto místo. Vyšlu plamen co nejvíc do vzduchu, aby byl vidět na co největší vzdálenost a budu ho vysílat pravidelně, abys viděla, kde jsem. Budu se držet blízko zvířat, které poženu. "
Zadíval se na ni a pokud na tom stále trvá, prostě se otočí a vzlétne... nad planinu.

Křídla ho nesou rychle a dost vysoko, aby měl přehled. Objevil stálo srn, pět, šest, sedm.. osm jich je.
Zakroužil nad nimi a v momentě, kdy je dostal mezi sebe a Mornii se otočil směrem k Mornii a vyslal vysoko do vzduchu vlnu ohně. Zvolil nepálící variantu svojí magie, té může používat totiž o dost víc. A nepotřebuje víc než aby ho viděla.
Je to kus cesty, ale pořád by měla vidět apsoň záblesk na obloze.
Pak začal kroužit nad srnami, stahuje se níž, pomalu. Až si ho všimly, snesl se prudčeji a ze směru, který potřeboval.

Stádo se dalo na útěk.

Adain vyrazil za nimi, létá za nimi sem a tam, tak, aby je držel ve směru, který potřebuje. Občas vyšle pořádnou vlnu ohně. Snaží se jí směřovat do výšky, aby bylo vidět, ale musel jednou také zamířit k zemi, aby se mu nerozprchlo stádečko.

Rychle se všichni blíží k Mornii, srny běží rychle. Adain vyslal další vlnu plamenů srnám za zády. Kde je Igniská lovkyně? Odsud si jí nemá šanci všimnout. Ne když nesmí létat moc vysoko aby se mu srny nerozprchly.

Přiklusal si to do lesa. Zatím jen celkem na kraj, ale usadil se za skupinkou mladičkých smrčků u kraje. Je tak nenápadnější, než by se mohlo zdát. Není sice lovec, ale často byl sám loven. Ví, jak být nenápadný.

Čeká tu na Rufuse, dohodl si s ním, že si trochu zatrénují. Není si moc jistý, co zkusí. Sebeobranu? Asi by se mu hodila. Ale s jeho kariérou se hodí všechno. Možná bychom se mohli pocvičit ve využití terénu při útěku. Nebo plížení. Schovávat se jeden druhému. Uvidíme pro co se rozhodne.
Hodlá na něj tyhle možnosti vysypat jen co přijde, pokud tedy vlček něco nenavrhne sám.
Nehybný jako socha, jeho tmavorudý kožich splývá celkem dobře s tmavým stínem mladých smrčků. I tak ho Rufus jistě objeví. Ale na tom nesejde.
Čeká.

Přikývl. "To určitě umí, ale nedoporučoval bych ti ho všude roznášet. Budeš podle něj taky dobře poznatelný, protože je úplně jiný než pach ostatních. To si každý zapamatuje. To asi úplně nechceš." Líně zastříhal ušima. On by pach raději nikde nenechával. Jako letec tak moc nemusí, ve vzduchu stopy moc nevydrží.
Nad zbytkem se zašklebil. "Na mršinách se sice dá přežít, ale jako jídlo nic moc. " Vstal, pořád na větvi, protáhl se a zívl. "Hele, co se trochu proletět, když už tady jsme." navrhl s nevinným výrazem. Kdoví, co má tmavorudý vlk za lubem.

Uši napřímené, pozorně ho sledoval. Ale blízko nešel. Možná není už vlče, ale dobře si z her s bratry pamatuje, že pádem hra nekončí.
Kývl, když vlk potvrdil, že je v pořádku a on sám na něm taky nic nevidí. Není sice léčitel, ale i bojovník musí být schopen odhadnout, jak se kdo hýbe. Zranění je slabé místo a možnost, jak zvítězit.
Opatrnost s odstupem se mu vyplatila, jak vidno.
Protože Cyrano vzápětí vystartoval.
Adain odskočil jak na pružinách, zase připomíná spíš lovící lišku než vlka, a vystartoval pryč s veselým štěknutím. Hra rozhodně neskončila!
Ale snaží se držet ne moc daleko od Cyrana a prudce uskakovat do nenadálých směrů. Snaží se tak přimět mladého vlka reagovat, prudce změnit směr.
"Pořádně se při odrazu zapři packama, nauč se vnímat, kam tě předchozí pohyb táhne a sílu toho tahu využít k lepšímu odrazu!"
Zkusil mu vysvětlit jakžtakž způsob, jak zlepšit prudké obraty. Možná bych se měl nechat chytit a ukázat mu to pořádně. Trochu zpomalil, nepochybuje o tom, že toho vlček využije a strčí do něj.

I tmavorudý se tváří vesele. Pozorný, dobře si všímá, co a jak a kde je Cyrano.
Kdyby došlo na lámání chleba, vymetl by s ním podlahu, je to vlče. ale o to nejde. Takže jsou jeho skoky trochu teatrální, prostě dovádí. A vlastně se dobře baví i on.

Už se chystal k tomu, že se tentokrát nechá chytit. Rychlost mladého vlka ostatně už ozkoušel a opravdu je velmi slušná. Feier jednou bude mít konkurenci. Uculil se.
Když přišel ten osudný krtinec a pořádný pád.
Adain se prudce otočil a současně smykem zabrzdil. "Hej, máš lovit mě, ne krtky... seš celej?"
Jde pomalu blíž. Ne až k němu. Částečně proto, aby vlka nepoplašil, částečně proto, že vlastně pořád nebyl chycen, že?

Usmál se na něj. "Jasně že jo. Skákat sice může každý, ale zkus si skákat přesně tam kam chceš za všech okolností. To už tak snadné není. " Mrkl na něj.
Ukázka podle všeho mladého vlka zaujala.
Adain jen párkrát mávl ohonem, než Cyrano vyhlásil honěnou. No vlastně proč ne. Pár vteřin jen pobaveně koukal, pak vyrazil za ním. Nepokouší se ho vlastně moc chytit. Mohl by ho dostat opravdu hodně rychle. Nejde ani tak o rychlsot, jako spíš o přesnost, zvládl by odhadnout podle napětí svalů a ronováhy těla, kam druhý vlk uskočí, takže by mu skočil do cesty a chytil ho. Ale to by si asi mladý vlk moc neužil. Tak proč chvíli jen tak neblbnout.
Doběhl k němu, vyskočil prudce do vzduchu, aby mu tím dal možnost uhnout na některou ze stran. Tohle udělá tak třikrát, než ho strčí čumákem se slovy "teď máš ty". Pak se prudce otočí a začne zdrhat. Chce zjistit, jak rychlý je vlastně mladý vlk. Sám sice běhat umí dobře, ale ví, že jsou ve smečce lepší běžci, takže se uvidí, jak si povede tenhle. Hodlá mu taky párkrát uskočit, než se nechá chytit, ale ne víc jak tak třikrát.

Zastříhal ušima. "Poskakovat kolem někoho není tak špatný trénink, jak by sis myslel. Učí tě to hlídat si vzdálenost a nesrazit se s ním. To je taky důležité. A za běhu se dá dobře trénovat síla i rovnováha výskoky do výšky i když běžíš na rovině. Je to způsob, jak si posílit nohy a plíce. Koukej. "
Jako malou ukázku se najednou tmavorudý vlk odrazil a prudce vyběhl širokým obloukem. Pak se otočil k Cyrovi, nebo asoň k místu, kde Cyro předtím stál a za plného běhu prudce vyskočil do výšky. S křídly těsně přitaženými k tělu opsal ve vzduchu elegantní oblouk, dopadl na napnuté přední tlapy a plynule pokračoval dál k původnímu místu, kde smykem zabrzdil, všechny čtyři tlapy napnuté dopředu. I to vypadalo docela efektně.