Príspevky užívateľa

Adaina nebylo třeba dvakrát pobízet. Zazubil se, zamával ohonem a pak zavřel oči. Vyskočil, přetočil se ve vzduchu a po zádech a hlavě začal padat z výšky obrovských větví. Jeden by si myslel, že se dole musí rozbít. Ale vlk se během pádu přetočil, rozpřáhl křídla a elegantním plynulým obloukem vybral páde dost vysoko nad zemí a zamířil hezky obloukem kolem stromu výš, nahoru na oblohu. Ohlédl se, jak je na tom Rufus a kudy ho bude následovat.
Teď je třeba hlavně nabrat výšku aby si mohli rozmyslet, co dál. "Kam poletíme?" Zachytil křídly vzdušný proud, aby se na něm nesl, než si to s Rufusem rozmyslí.

Klidně ji přejel pohledem a maličko se zazubil. Jeho absolutně netrápí, že se tu jen tak poflakovala. Občas je to potřeba.
"A ano, tohle je docela dobré místo na let, takže proč ne." Maličko ho překvapí, když se ptá na bratra. Koukl na ni zamyšleně. Netuší, jak to mezi nimi momentálně je. Chvíli to vypadalo docela zajímavě... ale teď? Jakoby se prostě míjeli. To ale není jeho starost. Možná bych si měl promluvit s bráškou.. nebo s Aishiou. Nebo s oběma.. A pak to celý vysypat Ikkemu... Potřásl hlavou.
"Netuším. Ale docela často drží hlídku na hranicích. Dřív to dělával s Feierem, ale to bylo než povýšil ve smečce, teď už většinou sám. Každopádně, denně kontroluje pás n hranicích mezi námi a Přízračnými, stejně jako já. Takže v nejhorším prostě počkat tam. " Je to nejjistější tip co může dát. On sám obvykle jen využije rychlost křídel a najde si ho.

Dívá se na ni maličko starostlivě. Jasně, je zkušené lovkyně a on byl ve chvíli, kdy tam stáli, pořád ještě ve smečce nováčkem. Ale pořád ví, co dovede splašené stádo. Rozhlédl se. Je tu spousta místa... Snad ví co dělá.
"Dobře. Tak já vyletím a když najdu něco vhodného.. začnu je nahánět sem, na toto místo. Vyšlu plamen co nejvíc do vzduchu, aby byl vidět na co největší vzdálenost a budu ho vysílat pravidelně, abys viděla, kde jsem. Budu se držet blízko zvířat, které poženu. "
Zadíval se na ni a pokud na tom stále trvá, prostě se otočí a vzlétne... nad planinu.

Křídla ho nesou rychle a dost vysoko, aby měl přehled. Objevil stálo srn, pět, šest, sedm.. osm jich je.
Zakroužil nad nimi a v momentě, kdy je dostal mezi sebe a Mornii se otočil směrem k Mornii a vyslal vysoko do vzduchu vlnu ohně. Zvolil nepálící variantu svojí magie, té může používat totiž o dost víc. A nepotřebuje víc než aby ho viděla.
Je to kus cesty, ale pořád by měla vidět apsoň záblesk na obloze.
Pak začal kroužit nad srnami, stahuje se níž, pomalu. Až si ho všimly, snesl se prudčeji a ze směru, který potřeboval.

Stádo se dalo na útěk.

Adain vyrazil za nimi, létá za nimi sem a tam, tak, aby je držel ve směru, který potřebuje. Občas vyšle pořádnou vlnu ohně. Snaží se jí směřovat do výšky, aby bylo vidět, ale musel jednou také zamířit k zemi, aby se mu nerozprchlo stádečko.

Rychle se všichni blíží k Mornii, srny běží rychle. Adain vyslal další vlnu plamenů srnám za zády. Kde je Igniská lovkyně? Odsud si jí nemá šanci všimnout. Ne když nesmí létat moc vysoko aby se mu srny nerozprchly.

Přiklusal si to do lesa. Zatím jen celkem na kraj, ale usadil se za skupinkou mladičkých smrčků u kraje. Je tak nenápadnější, než by se mohlo zdát. Není sice lovec, ale často byl sám loven. Ví, jak být nenápadný.

Čeká tu na Rufuse, dohodl si s ním, že si trochu zatrénují. Není si moc jistý, co zkusí. Sebeobranu? Asi by se mu hodila. Ale s jeho kariérou se hodí všechno. Možná bychom se mohli pocvičit ve využití terénu při útěku. Nebo plížení. Schovávat se jeden druhému. Uvidíme pro co se rozhodne.
Hodlá na něj tyhle možnosti vysypat jen co přijde, pokud tedy vlček něco nenavrhne sám.
Nehybný jako socha, jeho tmavorudý kožich splývá celkem dobře s tmavým stínem mladých smrčků. I tak ho Rufus jistě objeví. Ale na tom nesejde.
Čeká.

Přikývl. "To určitě umí, ale nedoporučoval bych ti ho všude roznášet. Budeš podle něj taky dobře poznatelný, protože je úplně jiný než pach ostatních. To si každý zapamatuje. To asi úplně nechceš." Líně zastříhal ušima. On by pach raději nikde nenechával. Jako letec tak moc nemusí, ve vzduchu stopy moc nevydrží.
Nad zbytkem se zašklebil. "Na mršinách se sice dá přežít, ale jako jídlo nic moc. " Vstal, pořád na větvi, protáhl se a zívl. "Hele, co se trochu proletět, když už tady jsme." navrhl s nevinným výrazem. Kdoví, co má tmavorudý vlk za lubem.

Uši napřímené, pozorně ho sledoval. Ale blízko nešel. Možná není už vlče, ale dobře si z her s bratry pamatuje, že pádem hra nekončí.
Kývl, když vlk potvrdil, že je v pořádku a on sám na něm taky nic nevidí. Není sice léčitel, ale i bojovník musí být schopen odhadnout, jak se kdo hýbe. Zranění je slabé místo a možnost, jak zvítězit.
Opatrnost s odstupem se mu vyplatila, jak vidno.
Protože Cyrano vzápětí vystartoval.
Adain odskočil jak na pružinách, zase připomíná spíš lovící lišku než vlka, a vystartoval pryč s veselým štěknutím. Hra rozhodně neskončila!
Ale snaží se držet ne moc daleko od Cyrana a prudce uskakovat do nenadálých směrů. Snaží se tak přimět mladého vlka reagovat, prudce změnit směr.
"Pořádně se při odrazu zapři packama, nauč se vnímat, kam tě předchozí pohyb táhne a sílu toho tahu využít k lepšímu odrazu!"
Zkusil mu vysvětlit jakžtakž způsob, jak zlepšit prudké obraty. Možná bych se měl nechat chytit a ukázat mu to pořádně. Trochu zpomalil, nepochybuje o tom, že toho vlček využije a strčí do něj.

I tmavorudý se tváří vesele. Pozorný, dobře si všímá, co a jak a kde je Cyrano.
Kdyby došlo na lámání chleba, vymetl by s ním podlahu, je to vlče. ale o to nejde. Takže jsou jeho skoky trochu teatrální, prostě dovádí. A vlastně se dobře baví i on.

Už se chystal k tomu, že se tentokrát nechá chytit. Rychlost mladého vlka ostatně už ozkoušel a opravdu je velmi slušná. Feier jednou bude mít konkurenci. Uculil se.
Když přišel ten osudný krtinec a pořádný pád.
Adain se prudce otočil a současně smykem zabrzdil. "Hej, máš lovit mě, ne krtky... seš celej?"
Jde pomalu blíž. Ne až k němu. Částečně proto, aby vlka nepoplašil, částečně proto, že vlastně pořád nebyl chycen, že?

Usmál se na něj. "Jasně že jo. Skákat sice může každý, ale zkus si skákat přesně tam kam chceš za všech okolností. To už tak snadné není. " Mrkl na něj.
Ukázka podle všeho mladého vlka zaujala.
Adain jen párkrát mávl ohonem, než Cyrano vyhlásil honěnou. No vlastně proč ne. Pár vteřin jen pobaveně koukal, pak vyrazil za ním. Nepokouší se ho vlastně moc chytit. Mohl by ho dostat opravdu hodně rychle. Nejde ani tak o rychlsot, jako spíš o přesnost, zvládl by odhadnout podle napětí svalů a ronováhy těla, kam druhý vlk uskočí, takže by mu skočil do cesty a chytil ho. Ale to by si asi mladý vlk moc neužil. Tak proč chvíli jen tak neblbnout.
Doběhl k němu, vyskočil prudce do vzduchu, aby mu tím dal možnost uhnout na některou ze stran. Tohle udělá tak třikrát, než ho strčí čumákem se slovy "teď máš ty". Pak se prudce otočí a začne zdrhat. Chce zjistit, jak rychlý je vlastně mladý vlk. Sám sice běhat umí dobře, ale ví, že jsou ve smečce lepší běžci, takže se uvidí, jak si povede tenhle. Hodlá mu taky párkrát uskočit, než se nechá chytit, ale ne víc jak tak třikrát.

Zastříhal ušima. "Poskakovat kolem někoho není tak špatný trénink, jak by sis myslel. Učí tě to hlídat si vzdálenost a nesrazit se s ním. To je taky důležité. A za běhu se dá dobře trénovat síla i rovnováha výskoky do výšky i když běžíš na rovině. Je to způsob, jak si posílit nohy a plíce. Koukej. "
Jako malou ukázku se najednou tmavorudý vlk odrazil a prudce vyběhl širokým obloukem. Pak se otočil k Cyrovi, nebo asoň k místu, kde Cyro předtím stál a za plného běhu prudce vyskočil do výšky. S křídly těsně přitaženými k tělu opsal ve vzduchu elegantní oblouk, dopadl na napnuté přední tlapy a plynule pokračoval dál k původnímu místu, kde smykem zabrzdil, všechny čtyři tlapy napnuté dopředu. I to vypadalo docela efektně.

Adain se pousmál. "V klidu, ani ses nějak moc nerozmázl, já bych řekl, že docela dobrý. Ono je to totiž o dost těžší, než bys čekal. Musíš zapojit svaly ve správném pořadí a v souhře, jinak se u toho děsně nadřeš a ještě ke všemu sotva udržíš rovnováhu. To není něco, co bys zvládl na poprvý. Ale zrovna tohle zvedání se můžeš trénovat sám. I bez dohledu. Na to je to dobrý. " Zamyšleně mávl ohonem. "Někdy v létě a až to budeš na zemi umět spolehlivě, to zkus udělat na kmeni spadlým přes řeku nebo potok. Uvidíš pak, že to je zase mnohem těžší. Ale nedělej to když je zima, jo?" Mokrý kožich na mrazu vážně není nic moc a může mít následky.
Adain zase vstal a protáhl se, pořádně. Tentokrát i s křídly, pak je zase složil.
"Jak dobrý jsi vlastně skokan? Umět skákat taky není jen tak. Skoky jsou jak o ovládání vlastního těla, tak o obratnosti, tak i o síle. Záleží jak, kde a kam skáčeš." Skákání a přeskoky přes něco jsou také dobrý trénink, když na to přijde. "Samozřejmě je taky dobrý umět správně při skoku dopadnout, aby sis nerozbil tlamku." Zazubil se, pořád v dobré náladě. Aspoň se tu něco děje. Sice neplánoval společnost, ale tak, vlastně je to fajn.

Zabručel, uši torchu přiklopené. Opravdu je celkem skleslý. Nejde ani tak o to, že si s Rivotrem nepromluví, ale prostě o to, že bratra ztratil. Dokud se nenašel, dokud byla šance, že je naživu... Celé ty roky věděl, že taky mohou být jeho bratři už mrtví. Ví, čím si musel projít on sám a nepochyboval o tom, že ani oni to neměli snadné.
Jenže ho našel živého a krátce na to je definitivní konec.
Instinktivně udělal pár kroků k Jarumimu, který tu pořád je. Ani si nevšiml, že současně Jarumi vyrazil k němu, že jsou až u sebe mu došlo, až když do něj Jarumi drcnul čenichem. Koukl na něj, pak na Rikusiho.
"Jo, asi máte oba pravdu. Ale asi se moc nedivíte, že se moc neumím smířit s bráškovou smrtí." Zůstal stát u Jarumiho.

Ale i tak zaznamenal moment, kdy Rikusi promluvil na svého bratra. Krátce napřímil uši. "Co ti říkal?" Adain už přece jen ví, s kým to Rikusi mluví.
Na Jarumiho jen koull. Chtěl říct, že ho tady přece nedrží, ale pak mu došlo, jak si ho bráška hlídá. Aha. Možná mě tu taky nechce nechat...

"No vidíš," ani ho neopravil, že to hned nezkusil ze sedu. "Tak a te´d sednout a ze sedu." sám to pro jistotu provedl také ze sedu a zase do sedu. Nepřipomínal nijak, že to tak mělo být už poprvé. Však žádný učený z nebe nespadl.
Na upřímné přiznání, že netuší, k čemu by to mohlo být, jen kývl. I to je odpověď.
"Je to docela užitečné ve chvíli, kdy je kolem rušno a ty potřebuješ získat přehled. Představ si, že je kole tebe celý houf vlků, nevidíš, co se děje mimo něj. Tak se prostě zvedneš a najednou vidíš. Ale na to nesmíš bojovat s tím, aby ses tak vůbec udržel, musíš to už umět." Pousmál se. "Také je to základ výskoku. Když budeš umět stát, budeš umět také lépe udržet rovnováhu při odrazu do skoku a tak přesněji nasměrovat, kam skáčeš."
Rošťácky se zazubil. "Samozřejmě, taky si prostě můžeš podat něco, co visí třeba na větvi. Divil by ses, jak často zrovna tohle potřebuju poslední dobou." Když pomáhá Ikkemu sbírat bylinky, jak jinak. Ale to se netýká boje.

Adain se zvesela uculoval a ani se to nepokoušel skrývat, proč taky. Místo toho raději vlčka povzbuzuje.
"No vidíš, jen do toho. Není to tak zlý, co? "
Nechal ho to párkrát zkusit a sám vypadal nadšeně, trochu jako vlče. Zazubil se a zamával ohonem.
"Tak, a teď to zkus hezky ze sedu. A jen se zvednout, dostat se co nejvýš a pak zase hezky na zem a do sedu. A nenatluč si u toho pozadí," doporučil mu raději. Nezdá se to, ale on ten dopad často bývá ze začátku.. trochu tvrdší, než si vlk plánuje.
"A pak mi zkus říct, k čemu by se tohle mohlo hodit, co tě napadne." Tak a te´d se předveď. Je hodně zvědavý, jak se nad tím mladý vlk zamyslí a co z něj vypadne. Vlastně není žádná odpověď špatně, pokud bude dávat smysl.

Zastříhal ušima až se zavlnily štětičky na jejich koncích. "Mezi sebou samozřejmě jen cvičíme. Nikdo ze smečky se přece nebude vraždit jen tak. Cvičíme proto, abychom se uměli ubránit, kdyby to bylo potřeba. Zase nejde ani tak o sílu, jako o dovednosti a o vůli," vysvětlil mu klidně.
A sledoval Cyrovo snažení. Uculil se. Nebylo překvapením, že to mladý vlk nezvládl. "Vidíš? Vypadalo to jednoduše, ale není, co? Tak to trochu usnadníme."
Vstal.
"Nejdřív si stoupni a zkus se jen odrazit předníma tak, aby ses zvedl dost vysoko. Přední tlapy při výskoku přitáhni k tělu, takhle."
Odrazil se předními a vyhoupl se na zadní, přední si přitáhl k tělu, a nepokoušel se tentokrát vydržet nahoře, prostě pak zase začal padat dolů, napřáhl packy a plynule na ně dopadl. Zůstal stát.
"Tentokrát se tam nesnaž vydržet, prostě se jen zvedni a zase spadni zpátky. Nemusí to být nijak elegantní, jen si nenatlouct. Zadní by měly zůstat na zemi. " Jde mu o to, aby si Cyrano prostě zvykl na tu pozici, pro vlka ne zrovna typickou. A o rovnováhu.

Vážně se na něj zadíval. Dost v kontrastu tomu veselí, které předtím panovalo.
"Boj znamená, že jde o život. Nemusí vždy skončit smrtí, ale také může. Nebo úrazem, co se úplně nezahojí. NIkdo nechce přijít o toho, kdo má rád. Nebo třeba doživotně kulhat a mít bolesti. To se vše může stát." Maličko se odmlčel. "Síla má hodně podob a opravdu není v tom, že se rveš." Povzdechl si.
"Na druhou stranu, někdy bojovat prostě musíš. Hlavně když chráníš něčí život. Nebo i ten svůj. Pak je dobré to umět." Pousmál se.
"Víc než jen sílu ale potřebuješ znát vlastní tělo a umět ho ovládat. A proto tady takhle blbnu. Abych svoje tělo přiměl udělat cokoliv, co budu potřebovat." Vysvětlil mu nakonec svůj předchozí podivný 'záchvat'.

Uculil se. "A jeslti si myslíš, že to je jednoduchý, tak si to vyzkoušej a uvidíš, že není." Mrkl na něj. "Schválně. Zkus tohle. " A ze sedu se plynule zvedl na zadní, s křídly přitaženými k tělu, aby si jimi nepomáhal. Přední packy natáhl vysoko a stoj drží, elegantní, rovný jako svíce. Není to snadné pro vlka, s jeho tlapami. Zvednout se ano, ale ne vydržet. Adain držel vyrovnaný postoj víc jak půl minuty, pak prostě elegantně dopadl zase předními na zem a plynule si sedl. Manévr zdánlivě tak jednoduchý. Ale ve skutečnosti vyžadující vynikající rovnováhu a schopnost zpevnit vlastní tělo kontrolou svalů.
"Jo, Caliga jsem učil lítat. Netuším sice, kde jste přišli k tomu drakovi, ale to asi není můj problém."