Príspevky užívateľa

Uchechtl se a sedl si, ohon si složil podél nohou a zvědavě sleduje mladého vlka a jeho nadšení. Je to ještě vlče. Je už docela velký, ale v hlavě je to rozhodně ještě vlče. Zhodnotil si ho s úsměvem.
Nechal ho chvíli vyblbnout, je mu jasné, že takhle by asi moc neposlouchal.
"Víš, bojovat vlastně není fajn, ale někdy je to nutné. A proto je potřeba to umět. Víš, co je potřeba umět na to, aby ses mohl naučit bojovat?" Zkusil to otázkou. Není si jistý, jak mladému vlkovi vysvětlit co a jak, ale je mu jasné, že naráz to asi nepůjde.
"Mimochodem, mě říkají Adain. " Ví, že je mladý vlk ze smečky. Dokonce už delší dobu, ale vlastně ho prakticky nepotkal, takže si jménem není jistý. A pochybuje, že vlček zná to jeho.

V klidu si pokračoval v cvičení, když se k němu přiřítilo jakési mladé chlupaté torpédo a vychrlilo na něj dotazy. Prvně na něj zíral trochu zmateně, není si moc jistý, co vlastně vlček chtěl říct.
Zastavil se, napřímil a zadíval se na mladého vlka. Přejel ho pohledem od čenichu po špičku ocasu a pak mu to došlo.
Aha, on si myslel, že mám nějakej záchvat, asi.
Na tváři tmavorudého vlka se objevil úsměv a pak se začal smát. A pořádně.
Hlavou mu blesklo, že tímhle to všechno asi ještě potvrdí, což vedlo k další salvě smíchu, ale nemohl si pomoct.
Ale po chvíli se jakžtakž uklidnil. Koukl na něj, pořád se vesele zubí. "Neboj, nic mi není. Tys ještě nikdy neviděl bojovat nikoho, kdo umí bojovat s více nepřáteli a nebo silnějšími, že?" Zeptal se ho zvesela, ale klidně.

Dnes trénoval.
Jen tak na zemi. Protahoval se, uskakoval, uhýbal neviditelným nepřátelům a zase útočil. Prudký výpad, jako by udeřil blesk, rychlý, ale úsporný ústup. Vyhnutí, další útok, odkulení se podél imaginárního těla... Celé je to velmi rychlé a velice plynulé. Na planině na něj je vidět zdaleka. A i když má křídla jen u těla a používá je minimálně, nejvýš někdy na zvýraznění nějakého útoku nebo úderu, rozhodně je na co koukat.
Vypadá to spíš jako tanec. Nádherný, smrtonosný tanec. Na tmavorudém vlkovi je dobře vidět, že byl zvyklý čelit přesile i silnějším nepřátelům, než je sám.
Ale přežil. Je tady a jeho elegance v pohybu je oslavou jeho přežití.

"Ehm.. jo..." přešlápl a olízl si čenich, ale pak zvedl hlavu a zadíval se Jarumimu pevně do tváře. Je jasné, že to nebyl vtip. Skutečně byl na rande. Ale zatím víc neřekl.

Jen se zazubil a zamával ohonem, když se Jarumi baví předstanou výhody tréninku se slepcem. "Taky si piš, že dřív nebo později ten trénink bude. Takže jo, s radostí ti pak poslepu vypráším kožich." Drze na něj vyplázl jazýček, rád, že se s bráškou tak trochu špičkují. Přece jen si k sobě nacházejí cestu.

A pak to vypuklo. Ani neočekával, že by mu útok vyšel, ale byl zvědavý, co si na něj Jarumi vymyslí. Částečně se nechal 'nachytat na švestkách' takže skutečně skončili vedle sebe. Nehodlal ale riskovat přehození. Ve chvíli, kdy skončili vedle sebe, se odrazil do výšky, což umožnilo nepřepadnout přes bratra a současně se vyhnout útoku na nohy. Dopad zpět je trochu riskantní. Záleží, co udělá Jarumi. Převalení by se nepovedlo, ale může ustoupit a pak by Adain skončil vedle něj a musel se rychle klidit od něj aby neschytal kousanec na hřbet, krk nebo plece a nebo by Jarumi mohl se vrhnout pod něj a zařídit mu nestabilní dopad.
V tom privním případě zareaguje prudkým couvnutím dozadu, ve snaze dostat se za Jarumiho a mít dobrou možnost útoku na jeho zadní nohy nebo chycení za ocas. - V druhém případě by prudce mávl křídly a pokusil se odskočit co nejdále do strany, aby skončili oba víceméně ve výchozí pozici, v které boj začal.

"Jo, smečka umí s životem zamávat... "zabručel, ne až tak vesele, s hlavou už na jeho hřbetě. Ví o tom svoje. Zelené plamínky olizují tmavorudé uši.
Když to Ikkemu konečně došlo a dloubl do něj, vesele se zazubil, což vzhledem k jeho pozici, určitě Ikke cítil. ale hlavu nezvedl, to ani náhodou.
"Já, jsem nehořlavej trouba," řekl mu zvesela a párkrát mávl ocasem, až pěkně nahlas bouchnul do země. Pravidelný rytmus je dost výmluvný. Pak se jen líp uvelebil.
"Co myslíš, bude to apsoň lechtat, když v tom budu ležet dost dlouho?" zeptal se Ikkeho. Vypadá vlastně dost spokojeně. Vyhovuje mu, že se Ikke uložil na jeho tlapách. Zvláštní, normálně by jen tak nedovolil takovou pozici, z které by nemohl ihned vystartovat. Ale jak jde o Ikkeho, je to jiné.

Když Rikusi vyslovil verdikt, kývl.
"Takže pokud se nevrátil tam, kde jsme vyrostli, tak je pryč... možná je to tak lepší... stejně, co by ho tady čekalo, kdyby zůstal," řekl tiše.
Na Jarumiho koukl a měl co dělat, aby neprotočil oči. "No jo, tak běž, netrpělivče," zabručel na něj, ne zrovna ve veselé náladě. Ještě pořád. Uši přiklopené k hlavě, tohle místo na něj nepůsobí dobře. Sotva bratry našel, jednoho zase ztratil. Ne, to opravdu není něco, co by nesl zrovna lehce.
Ale není na bratra hrubý. Jednak, k ničemu by to nebylo a druhak, moc se nediví, že tomu Jarumi nevěří. Třeba jednou zjistí, jak to je. Ale vynutit si to tady a te´d nemůže.

Pozorně sledoval Rufuse, sem tam zastříhal ušima se štětičkami na konci. Nakonec si na obrovské větvi prostě sedl. Což vypadá trochu komicky, ale to je Adainovi srdečně jedno.
"Dobře. Pokud je takhle smíšený, je příliš nápadný. Asi by to chtělo nějak tvůj pach zamaskovat. Existují možnosti. Když jsem mátl stopy, často jsem používal některé rostliyn s výrazným pachem. Nevím názvy a párkrát jsem si naběhl, že jsem z toho měl pak vyrážku, tak se spíš asi dojdi zeptat léčitelů, který by se na to hodily." Zkusil mu navrhnout vylepšení. sám na cestách občas svůj pach taky musel maskovat. Hlavně tam, kde skončil jako roční vlče.
Na ten zbytek jen přikývl, dost vážně. "Asi to tak bude, že ledacos se semele a to tě změní. Ale zase, není schopností bez výzev. Takže třeba kdo ví? Nebýt toho všeho, třeba by z tebe byl pěkný kus povaleče a takhle budeš schopnější. Koukat zpátky moc smysl nemá, minulost nezměníme." Povzdechl si. Jen jednu věc by vrátil, kdyby mohl a to zabránit tomu, aby umřel Rivotr.

"No kde by, na rande," odpoví Jarumimu zvesela, bez ohledu na to, že si je moc dobře vědom toho, co řekl a co to znamená.
Ještě na Jarumiho koukl, co on na to, hodně zvědavý na jeho reakci.

A pak se zazubi. "No, oba po slepu? Kdyby mi Ikke dal pár lekcí, tak věřím tomu, že docela jo." Vyplázl na něj jazyk. Kdo může být lepším učitelem, než vlk, který je už dlouho slepý.

Ale poslouchal pozorně, co má Jarumi v plánu.
"No proč ne," odpověděl zlehka a rovnou prudce zaútočil. Na co se s tím babrat.
Vyrazil po Jarumim bleskově, a naprosto bezhlučně, i když na něj Jarumi vidí. Pohybuje se tak prostě přirozeně. Pohyb elegantní, plynulý, spíš jako by plynul, než chodil.
výpad byl vedený na plec ,na poslední chvíli stočený zdánlivě na křídlo a pak přetočený zpět na plec.
Současně si Adain ale pečlivě hlídá Jarumiho reakce, připravený kdykoliv uhnout, odskočit a nebo se jen lehce odkulit po těle druhého vlka. Moc dobře ví, že někdy je naopak bezpečnější být příliš blízko než příliš daleko.

Zaujatě sleduje zelené plamínky.
"Hm.. aha. Zajímavý. Můžeš to ovládat?" Zastříhal ušima.
"Teda, prej se někdy v životě objeví víc jak jedna magie, asi se ti to stalo. Nepřihodilo se ti v poslední době něco zvláštního? Může to být i dýl. A nebo větší rána do hlavy." Myslí to sice vážně, ale neodpustil si malý vtip na konci. "i když na to máš asi tu hlavu trochu tvrdou," ale aby žert zmírnil, plamínky neplamínky, prostě si položil Ikkemu hlavu na hřbet, bez ohledu na to, že ho ty plamínky olízly taky. Jen se zavrtěl, jak hledá pohodlnější pozici.
"Hele, ono to hoří i když do toho lehnu," zazubil se, ale hlavu z Ikkeho hřbetu rozhodně nezvedl. Nehodlá se vzdát blízkosti svého bílého léčitele.

Pozorně si to vryl do paměti a přikývl.
"Nevadí, křídla mě nesou rychle, tak se prostě se zprávou vrátím, nic se neděje. I tak je to užitečná dovednost." Podle něj rozhodně.

Ale chápal i to, co si o tom všem myslí ona.
"No jo. Oheň se dá použít i pro signalizaci, kor třeba já, který ho prostě můžu vyslat ve vzduchu. Za tmy je to vidět fakt daleko a dá se dohodnout třeba směr nebo tak něco, že znamená něco jinýho. "
Zastříhal ušima.
"Kdyby nebylo stádo daleko, možná bych je mohl vyplašit a nahnat k tobě a tobě by zároveň oheň dal vědět, že se už ženou... ale aby to zase nebylo moc nebezpečný, běžící stádo není legrace." On sám chtěl být kdysi lovcem, takže základy zná a ví, co umí splašené stádo udělat s vlkem.
Takže nechá rozhodnutí na Mornii.
"Můj oheň má tvar velkého křídla z plamenů a můžu si určit, kam ho pošlu. Nemusím s ním nic zapálit, když nechci," dodal ještě dost podstatné informace.

Tiše se posadil u pomníčku na místě skonu Rivotra. Opravdu je nápadné, jak to s ním mává, i když je vlastně na pohled klidný. Jen je tatam jeho veselá povaha.
aktivace magie Rikusiho ho nepřekvapila, však už ví, co čekat. Jen lehce napřímil uši a sleduje ho. Pořád se ani nepokouší sledovat okolí. Ví, že by nic nepoznal.
Když Rikusi promluvil na svého bratra, jen zastříhal ušima a koukl na Jarumiho. "Jeho doprovází duch jeho vlastního bratra, takže to mluvil s ním. Někdy jde poznat, kde se ten duch pohybuje, poznáš to podle divného vlnění trávy nebo třeba Rikusiho srsti, když do něj bratr šťouchá a tak," vysvětlil klidně Jarumimu. Dobře vidí, jak moc je jeho bráška napjatý. Jarumi, no moc se ti nedivím.

Na Rikusiho sdělení, že rivotr není poblíž, jen kývl. Čím dál víc si říká, že asi jeho duši nenajdou. Rivotr byl unavený, moc tady o nic nestál a setkali se po tak dlouhé době. Neměl by asi důvod zůstat. Aspoň nakolik Adain chápe, že to funguje. I když moc neví.

Trochu přemýšlí, co si vlastně jeho bratr uvázal na krk, když si u alfy prosadil tyhle tréninky.
Ne že by proti tomu sám něco měl. Rád se trochu pocvičí. Třeba vymyslí společně něco zajímavého. Ale je docela zvědavý, jak si jeho bráška povede s ostatními.
Tentorktá nedělal za letu zase takové opičárny, prostě přilétal tak, že ho Jarumi mohl bez problémů vidět.
Přistál lehce a hladce kousek před bratrem.
"Ahoj, tak jsem tady. Tak jak to provedeme? Chtěl jsem poprosit Ikkeho o pár lekcí orientace poslepu, že bysme si pak dali souboj slepců a já bych ti natřel kožich, ale ještě jsem to nestihl." Zazubil se a přátelsky mává ohonem.

Potřásl hlavou až se zatřásly štětičky chlupů na jeho uších. "Jo tak, tak to dává smysl. Promiň, já jsem prostě zvyklý si okolí pořád hlídat," vysvětlil mu to v rychlosti.
Ale hovor pokračuje dál.
"Tak pokud tě to fascinuje, tak je to v pořádku. Navíc, tvoje magie je na tohle docela výhodná. Kdo si všimne malého ptáčka, poletujícího po území... hm.. co tvůj pach? Mění se s proměnou taky?" Zatím neměl příležitost to prozkoumat.
"Já chtěl být kdysi lovcem. Osud za mě rozhodl jinak, te´d už se jen tak nezměním. Ale aspoň nejsem ve svém řemesle nemehlo." Pokud se to teda dá řemeslem nazvat.

Držel nějakou dobu pevně zabořenou v bílém kožíšku. Ikke se ostatně rozhodně netvářil, že by mu to vadilo. To, jak se o Adaina opřel, spíš ukazovalo na pravý opak.
Tak tam nějakou dobu oba vlci leží, bok po boku. Na Ikkeho poděkování se ozvalo jen zamručení, které mohl slepý vlk spíš cítit na vlastním těle, vzhledem k tomu, jak o sebe ti dva jsou opření.
A nějakou dobu tak zůstali.
Když nakonec Adain zvedl hlavu, s údivem zamrkal. Naklonil hlavu na stranu.
"Hej, Ikke? Co je zač ten zelený oheň na tvém hřbetě?" Zeptal se. Docela drze do plamínku strčil čenich. Teplo od toho necítil a navíc, jeho vlastní srst je ohnivzdorná, tak se nemá důvod bát plamenů. Ale pořád to nehřeje. Vytáhl svůj čenich ven. "Nehřeje to." konstatoval klidně.

Postával nedaleko Ikkeho a pozorně sledoval, co přichází za zprávy. Není to dobré. Tmavorudé uši zastříhaly, jak sledují nejen Alfu, ale také všechny kolem a prostředí, jak je tento vlk zvyklý.
Krátce koukl i po Ikkem. Nepochybuje, že jeho léčitel se také zapojí do pátrání. Má obrovské srdce. Ohon se mu mimovolně rozmával, ale jen krátce. Na to je situace pořád příliš vážná.
Zmizel člen smečky. Dokonce ne tak ledajaký, ale vysoce postavená vlčice. V Ignisu to znamená docela slušné schopnosti.
Koukl po bratrovi. Nedávno jsme ztratili Rivotra... teď zmizel další člen smečky... Jak to asi snášíš? On sám Roo moc neznal a i když netuší, jak moc se s ní bavil Jarumi, hádá, že to asi nebylo o mnoho lepší. Ale na tom zase tak nezáleží.
Koukl po Ikkem. Rád by mu zase nahrazoval zrak, ale v této situaci bude nutné využít křídla a tentokrát nechat Ikkeho pátrat o samotě. Spíš se bude muset dohodnout s bratrem, který směr propátrá kdo z nich. Křídla umožňují propátrat rychle dost vzdálené oblasti, bude jen dobře, když se dohodnou.
Pákrát koukl také po Alaricovi. Nezná moc dobře vazby ve smečce, ale měl dojem, že on a Roo jsou příbuzní. Vzhledem k vlastní ztrátě, pořád ještě dost bolící, má maličko obavy, jak to vlk bude zvládat. Asi bych se měl pak zeptat Ikkeho co s tím.

Necpal se do první linie. Počkal si, až si ostatní ohlásí, kam kdo půjde a pak teprve si vzal, co na něj zbylo.
Vyletěl pátrat. Pročesává místa, kam měl letět, přelétá vysoko, vrací se a přelétá i nízko. Snaží se. Hledá v krajině každou stopu. Roo není moc nápadně zbarvená, o to je hledání horší. Dobře ví, že jsou místa, kde by nemusel najít nic, i kdyby tam byla. Občaas přistane a zkontroluje pachy, pak zase vzlétá.

Ale ani on vlčici nenašel, tak se nakonec vrací s nepořízenou.