Príspevky užívateľa

Adain se pousmál. "V klidu, ani ses nějak moc nerozmázl, já bych řekl, že docela dobrý. Ono je to totiž o dost těžší, než bys čekal. Musíš zapojit svaly ve správném pořadí a v souhře, jinak se u toho děsně nadřeš a ještě ke všemu sotva udržíš rovnováhu. To není něco, co bys zvládl na poprvý. Ale zrovna tohle zvedání se můžeš trénovat sám. I bez dohledu. Na to je to dobrý. " Zamyšleně mávl ohonem. "Někdy v létě a až to budeš na zemi umět spolehlivě, to zkus udělat na kmeni spadlým přes řeku nebo potok. Uvidíš pak, že to je zase mnohem těžší. Ale nedělej to když je zima, jo?" Mokrý kožich na mrazu vážně není nic moc a může mít následky.
Adain zase vstal a protáhl se, pořádně. Tentokrát i s křídly, pak je zase složil.
"Jak dobrý jsi vlastně skokan? Umět skákat taky není jen tak. Skoky jsou jak o ovládání vlastního těla, tak o obratnosti, tak i o síle. Záleží jak, kde a kam skáčeš." Skákání a přeskoky přes něco jsou také dobrý trénink, když na to přijde. "Samozřejmě je taky dobrý umět správně při skoku dopadnout, aby sis nerozbil tlamku." Zazubil se, pořád v dobré náladě. Aspoň se tu něco děje. Sice neplánoval společnost, ale tak, vlastně je to fajn.

Zabručel, uši torchu přiklopené. Opravdu je celkem skleslý. Nejde ani tak o to, že si s Rivotrem nepromluví, ale prostě o to, že bratra ztratil. Dokud se nenašel, dokud byla šance, že je naživu... Celé ty roky věděl, že taky mohou být jeho bratři už mrtví. Ví, čím si musel projít on sám a nepochyboval o tom, že ani oni to neměli snadné.
Jenže ho našel živého a krátce na to je definitivní konec.
Instinktivně udělal pár kroků k Jarumimu, který tu pořád je. Ani si nevšiml, že současně Jarumi vyrazil k němu, že jsou až u sebe mu došlo, až když do něj Jarumi drcnul čenichem. Koukl na něj, pak na Rikusiho.
"Jo, asi máte oba pravdu. Ale asi se moc nedivíte, že se moc neumím smířit s bráškovou smrtí." Zůstal stát u Jarumiho.

Ale i tak zaznamenal moment, kdy Rikusi promluvil na svého bratra. Krátce napřímil uši. "Co ti říkal?" Adain už přece jen ví, s kým to Rikusi mluví.
Na Jarumiho jen koull. Chtěl říct, že ho tady přece nedrží, ale pak mu došlo, jak si ho bráška hlídá. Aha. Možná mě tu taky nechce nechat...

"No vidíš," ani ho neopravil, že to hned nezkusil ze sedu. "Tak a te´d sednout a ze sedu." sám to pro jistotu provedl také ze sedu a zase do sedu. Nepřipomínal nijak, že to tak mělo být už poprvé. Však žádný učený z nebe nespadl.
Na upřímné přiznání, že netuší, k čemu by to mohlo být, jen kývl. I to je odpověď.
"Je to docela užitečné ve chvíli, kdy je kolem rušno a ty potřebuješ získat přehled. Představ si, že je kole tebe celý houf vlků, nevidíš, co se děje mimo něj. Tak se prostě zvedneš a najednou vidíš. Ale na to nesmíš bojovat s tím, aby ses tak vůbec udržel, musíš to už umět." Pousmál se. "Také je to základ výskoku. Když budeš umět stát, budeš umět také lépe udržet rovnováhu při odrazu do skoku a tak přesněji nasměrovat, kam skáčeš."
Rošťácky se zazubil. "Samozřejmě, taky si prostě můžeš podat něco, co visí třeba na větvi. Divil by ses, jak často zrovna tohle potřebuju poslední dobou." Když pomáhá Ikkemu sbírat bylinky, jak jinak. Ale to se netýká boje.

Adain se zvesela uculoval a ani se to nepokoušel skrývat, proč taky. Místo toho raději vlčka povzbuzuje.
"No vidíš, jen do toho. Není to tak zlý, co? "
Nechal ho to párkrát zkusit a sám vypadal nadšeně, trochu jako vlče. Zazubil se a zamával ohonem.
"Tak, a teď to zkus hezky ze sedu. A jen se zvednout, dostat se co nejvýš a pak zase hezky na zem a do sedu. A nenatluč si u toho pozadí," doporučil mu raději. Nezdá se to, ale on ten dopad často bývá ze začátku.. trochu tvrdší, než si vlk plánuje.
"A pak mi zkus říct, k čemu by se tohle mohlo hodit, co tě napadne." Tak a te´d se předveď. Je hodně zvědavý, jak se nad tím mladý vlk zamyslí a co z něj vypadne. Vlastně není žádná odpověď špatně, pokud bude dávat smysl.

Zastříhal ušima až se zavlnily štětičky na jejich koncích. "Mezi sebou samozřejmě jen cvičíme. Nikdo ze smečky se přece nebude vraždit jen tak. Cvičíme proto, abychom se uměli ubránit, kdyby to bylo potřeba. Zase nejde ani tak o sílu, jako o dovednosti a o vůli," vysvětlil mu klidně.
A sledoval Cyrovo snažení. Uculil se. Nebylo překvapením, že to mladý vlk nezvládl. "Vidíš? Vypadalo to jednoduše, ale není, co? Tak to trochu usnadníme."
Vstal.
"Nejdřív si stoupni a zkus se jen odrazit předníma tak, aby ses zvedl dost vysoko. Přední tlapy při výskoku přitáhni k tělu, takhle."
Odrazil se předními a vyhoupl se na zadní, přední si přitáhl k tělu, a nepokoušel se tentokrát vydržet nahoře, prostě pak zase začal padat dolů, napřáhl packy a plynule na ně dopadl. Zůstal stát.
"Tentokrát se tam nesnaž vydržet, prostě se jen zvedni a zase spadni zpátky. Nemusí to být nijak elegantní, jen si nenatlouct. Zadní by měly zůstat na zemi. " Jde mu o to, aby si Cyrano prostě zvykl na tu pozici, pro vlka ne zrovna typickou. A o rovnováhu.

Vážně se na něj zadíval. Dost v kontrastu tomu veselí, které předtím panovalo.
"Boj znamená, že jde o život. Nemusí vždy skončit smrtí, ale také může. Nebo úrazem, co se úplně nezahojí. NIkdo nechce přijít o toho, kdo má rád. Nebo třeba doživotně kulhat a mít bolesti. To se vše může stát." Maličko se odmlčel. "Síla má hodně podob a opravdu není v tom, že se rveš." Povzdechl si.
"Na druhou stranu, někdy bojovat prostě musíš. Hlavně když chráníš něčí život. Nebo i ten svůj. Pak je dobré to umět." Pousmál se.
"Víc než jen sílu ale potřebuješ znát vlastní tělo a umět ho ovládat. A proto tady takhle blbnu. Abych svoje tělo přiměl udělat cokoliv, co budu potřebovat." Vysvětlil mu nakonec svůj předchozí podivný 'záchvat'.

Uculil se. "A jeslti si myslíš, že to je jednoduchý, tak si to vyzkoušej a uvidíš, že není." Mrkl na něj. "Schválně. Zkus tohle. " A ze sedu se plynule zvedl na zadní, s křídly přitaženými k tělu, aby si jimi nepomáhal. Přední packy natáhl vysoko a stoj drží, elegantní, rovný jako svíce. Není to snadné pro vlka, s jeho tlapami. Zvednout se ano, ale ne vydržet. Adain držel vyrovnaný postoj víc jak půl minuty, pak prostě elegantně dopadl zase předními na zem a plynule si sedl. Manévr zdánlivě tak jednoduchý. Ale ve skutečnosti vyžadující vynikající rovnováhu a schopnost zpevnit vlastní tělo kontrolou svalů.
"Jo, Caliga jsem učil lítat. Netuším sice, kde jste přišli k tomu drakovi, ale to asi není můj problém."

Uchechtl se a sedl si, ohon si složil podél nohou a zvědavě sleduje mladého vlka a jeho nadšení. Je to ještě vlče. Je už docela velký, ale v hlavě je to rozhodně ještě vlče. Zhodnotil si ho s úsměvem.
Nechal ho chvíli vyblbnout, je mu jasné, že takhle by asi moc neposlouchal.
"Víš, bojovat vlastně není fajn, ale někdy je to nutné. A proto je potřeba to umět. Víš, co je potřeba umět na to, aby ses mohl naučit bojovat?" Zkusil to otázkou. Není si jistý, jak mladému vlkovi vysvětlit co a jak, ale je mu jasné, že naráz to asi nepůjde.
"Mimochodem, mě říkají Adain. " Ví, že je mladý vlk ze smečky. Dokonce už delší dobu, ale vlastně ho prakticky nepotkal, takže si jménem není jistý. A pochybuje, že vlček zná to jeho.

V klidu si pokračoval v cvičení, když se k němu přiřítilo jakési mladé chlupaté torpédo a vychrlilo na něj dotazy. Prvně na něj zíral trochu zmateně, není si moc jistý, co vlastně vlček chtěl říct.
Zastavil se, napřímil a zadíval se na mladého vlka. Přejel ho pohledem od čenichu po špičku ocasu a pak mu to došlo.
Aha, on si myslel, že mám nějakej záchvat, asi.
Na tváři tmavorudého vlka se objevil úsměv a pak se začal smát. A pořádně.
Hlavou mu blesklo, že tímhle to všechno asi ještě potvrdí, což vedlo k další salvě smíchu, ale nemohl si pomoct.
Ale po chvíli se jakžtakž uklidnil. Koukl na něj, pořád se vesele zubí. "Neboj, nic mi není. Tys ještě nikdy neviděl bojovat nikoho, kdo umí bojovat s více nepřáteli a nebo silnějšími, že?" Zeptal se ho zvesela, ale klidně.

Dnes trénoval.
Jen tak na zemi. Protahoval se, uskakoval, uhýbal neviditelným nepřátelům a zase útočil. Prudký výpad, jako by udeřil blesk, rychlý, ale úsporný ústup. Vyhnutí, další útok, odkulení se podél imaginárního těla... Celé je to velmi rychlé a velice plynulé. Na planině na něj je vidět zdaleka. A i když má křídla jen u těla a používá je minimálně, nejvýš někdy na zvýraznění nějakého útoku nebo úderu, rozhodně je na co koukat.
Vypadá to spíš jako tanec. Nádherný, smrtonosný tanec. Na tmavorudém vlkovi je dobře vidět, že byl zvyklý čelit přesile i silnějším nepřátelům, než je sám.
Ale přežil. Je tady a jeho elegance v pohybu je oslavou jeho přežití.

"Ehm.. jo..." přešlápl a olízl si čenich, ale pak zvedl hlavu a zadíval se Jarumimu pevně do tváře. Je jasné, že to nebyl vtip. Skutečně byl na rande. Ale zatím víc neřekl.

Jen se zazubil a zamával ohonem, když se Jarumi baví předstanou výhody tréninku se slepcem. "Taky si piš, že dřív nebo později ten trénink bude. Takže jo, s radostí ti pak poslepu vypráším kožich." Drze na něj vyplázl jazýček, rád, že se s bráškou tak trochu špičkují. Přece jen si k sobě nacházejí cestu.

A pak to vypuklo. Ani neočekával, že by mu útok vyšel, ale byl zvědavý, co si na něj Jarumi vymyslí. Částečně se nechal 'nachytat na švestkách' takže skutečně skončili vedle sebe. Nehodlal ale riskovat přehození. Ve chvíli, kdy skončili vedle sebe, se odrazil do výšky, což umožnilo nepřepadnout přes bratra a současně se vyhnout útoku na nohy. Dopad zpět je trochu riskantní. Záleží, co udělá Jarumi. Převalení by se nepovedlo, ale může ustoupit a pak by Adain skončil vedle něj a musel se rychle klidit od něj aby neschytal kousanec na hřbet, krk nebo plece a nebo by Jarumi mohl se vrhnout pod něj a zařídit mu nestabilní dopad.
V tom privním případě zareaguje prudkým couvnutím dozadu, ve snaze dostat se za Jarumiho a mít dobrou možnost útoku na jeho zadní nohy nebo chycení za ocas. - V druhém případě by prudce mávl křídly a pokusil se odskočit co nejdále do strany, aby skončili oba víceméně ve výchozí pozici, v které boj začal.

"Jo, smečka umí s životem zamávat... "zabručel, ne až tak vesele, s hlavou už na jeho hřbetě. Ví o tom svoje. Zelené plamínky olizují tmavorudé uši.
Když to Ikkemu konečně došlo a dloubl do něj, vesele se zazubil, což vzhledem k jeho pozici, určitě Ikke cítil. ale hlavu nezvedl, to ani náhodou.
"Já, jsem nehořlavej trouba," řekl mu zvesela a párkrát mávl ocasem, až pěkně nahlas bouchnul do země. Pravidelný rytmus je dost výmluvný. Pak se jen líp uvelebil.
"Co myslíš, bude to apsoň lechtat, když v tom budu ležet dost dlouho?" zeptal se Ikkeho. Vypadá vlastně dost spokojeně. Vyhovuje mu, že se Ikke uložil na jeho tlapách. Zvláštní, normálně by jen tak nedovolil takovou pozici, z které by nemohl ihned vystartovat. Ale jak jde o Ikkeho, je to jiné.

Když Rikusi vyslovil verdikt, kývl.
"Takže pokud se nevrátil tam, kde jsme vyrostli, tak je pryč... možná je to tak lepší... stejně, co by ho tady čekalo, kdyby zůstal," řekl tiše.
Na Jarumiho koukl a měl co dělat, aby neprotočil oči. "No jo, tak běž, netrpělivče," zabručel na něj, ne zrovna ve veselé náladě. Ještě pořád. Uši přiklopené k hlavě, tohle místo na něj nepůsobí dobře. Sotva bratry našel, jednoho zase ztratil. Ne, to opravdu není něco, co by nesl zrovna lehce.
Ale není na bratra hrubý. Jednak, k ničemu by to nebylo a druhak, moc se nediví, že tomu Jarumi nevěří. Třeba jednou zjistí, jak to je. Ale vynutit si to tady a te´d nemůže.

Pozorně sledoval Rufuse, sem tam zastříhal ušima se štětičkami na konci. Nakonec si na obrovské větvi prostě sedl. Což vypadá trochu komicky, ale to je Adainovi srdečně jedno.
"Dobře. Pokud je takhle smíšený, je příliš nápadný. Asi by to chtělo nějak tvůj pach zamaskovat. Existují možnosti. Když jsem mátl stopy, často jsem používal některé rostliyn s výrazným pachem. Nevím názvy a párkrát jsem si naběhl, že jsem z toho měl pak vyrážku, tak se spíš asi dojdi zeptat léčitelů, který by se na to hodily." Zkusil mu navrhnout vylepšení. sám na cestách občas svůj pach taky musel maskovat. Hlavně tam, kde skončil jako roční vlče.
Na ten zbytek jen přikývl, dost vážně. "Asi to tak bude, že ledacos se semele a to tě změní. Ale zase, není schopností bez výzev. Takže třeba kdo ví? Nebýt toho všeho, třeba by z tebe byl pěkný kus povaleče a takhle budeš schopnější. Koukat zpátky moc smysl nemá, minulost nezměníme." Povzdechl si. Jen jednu věc by vrátil, kdyby mohl a to zabránit tomu, aby umřel Rivotr.

"No kde by, na rande," odpoví Jarumimu zvesela, bez ohledu na to, že si je moc dobře vědom toho, co řekl a co to znamená.
Ještě na Jarumiho koukl, co on na to, hodně zvědavý na jeho reakci.

A pak se zazubi. "No, oba po slepu? Kdyby mi Ikke dal pár lekcí, tak věřím tomu, že docela jo." Vyplázl na něj jazyk. Kdo může být lepším učitelem, než vlk, který je už dlouho slepý.

Ale poslouchal pozorně, co má Jarumi v plánu.
"No proč ne," odpověděl zlehka a rovnou prudce zaútočil. Na co se s tím babrat.
Vyrazil po Jarumim bleskově, a naprosto bezhlučně, i když na něj Jarumi vidí. Pohybuje se tak prostě přirozeně. Pohyb elegantní, plynulý, spíš jako by plynul, než chodil.
výpad byl vedený na plec ,na poslední chvíli stočený zdánlivě na křídlo a pak přetočený zpět na plec.
Současně si Adain ale pečlivě hlídá Jarumiho reakce, připravený kdykoliv uhnout, odskočit a nebo se jen lehce odkulit po těle druhého vlka. Moc dobře ví, že někdy je naopak bezpečnější být příliš blízko než příliš daleko.

Zaujatě sleduje zelené plamínky.
"Hm.. aha. Zajímavý. Můžeš to ovládat?" Zastříhal ušima.
"Teda, prej se někdy v životě objeví víc jak jedna magie, asi se ti to stalo. Nepřihodilo se ti v poslední době něco zvláštního? Může to být i dýl. A nebo větší rána do hlavy." Myslí to sice vážně, ale neodpustil si malý vtip na konci. "i když na to máš asi tu hlavu trochu tvrdou," ale aby žert zmírnil, plamínky neplamínky, prostě si položil Ikkemu hlavu na hřbet, bez ohledu na to, že ho ty plamínky olízly taky. Jen se zavrtěl, jak hledá pohodlnější pozici.
"Hele, ono to hoří i když do toho lehnu," zazubil se, ale hlavu z Ikkeho hřbetu rozhodně nezvedl. Nehodlá se vzdát blízkosti svého bílého léčitele.