Príspevky užívateľa

Ghaayel, Zath, Hel a spol.

Vlastně neslyšel vlče, jak navrhuje útěk. Ale léta v situaci, kdy musel utíkat nebo bojovat a také, jeho vlastní štěněcí věk a snahy utéct od vytvořeného průšvihu spolu s brášky, ho moc dobře naučily, co očekávat a jak se tváří vlk, který utéct hodlá.
Reakce vlčat mu potvrdila, že soudil správně. Vlčata.. Ani nemůžu nadávat, taky jsem byl jako vlče úplně pitomej... Dobře ví, jak on sám a jeho bráškové dopadli, právě proto, že vymýšleli hlouposti. Únos, rozdělení bratrů a boj o přežití.

Do situace nevměšuje, obzvláště po tom, co dorazil Feier.
Jen stojí tak, aby měl možnost vidět na dění a zasáhnout, kdyby vlčata přece jen chtěla utéct - to by zasáhl. Hlídá si hlavně Ikkeho, kvůli jeho zraku. Feier si jistě poradí sám a ta neznámá dospělá vlčice taky.
Ikkemu tiše polohlasem popisuje, kam se kdo přesouvá a jak to vypadá. Pokud je potřeba. Nic víc.
Po skončení léčení se zase přesune Ikkemu po bok, tak, aby se ti dva lehce dotýkali.

Ikke

Usmál se na svého milovaného. Je mu fuk, že to nevidí. A jeslti koukají ostatní a nebo ne. Lehce k němu stočil čenich a šťouchl ho. "Samozřejmě že budu. Kdykoliv," odpověděl mu jemně.
Vypadá velice spokojeně s tím, že se o něj Ikke opřel a opatrně s ním vyrazil do víru slavnosti. I když se zatím drží stranou hlavního proudu a jen tak sleduje dění.
"Sám tady moc vlků neznám, tak uvidíme, koho potkáme." mává spokojeně oháňkou, tmavorudá srst se někdy setká s bílou Ikkeho.
Neváhá tiše svému druhovi popisovat, co se děje.
Takže mu neopoměl ani podrobně komentovat zapalování hranic. Nevynechal ani zmínku o výšce Nihilské vlčice, obzvláště v poměru s vysokým Targou.

Zath, Hel, Ikke, Ghaayel

Jak se tak procházeli, postřehl Adain křik opodál. Napřímil se a napřímil uši. Ikke ale nezapřel co je a na volání po léčiteli vyrazil bez toho, aby čekal na doprovod a oporu. Tedy z počátku, pak se ozval. "Poj´d," dotkl se ho čenichem a vyrazil klusem, ale hlídá si, aby s Ikkem neztratil kontakt.
Na místě rychle zhodnotil situaci. "Přímo před tebou, mladá vlčice, zle spálená packa. Pravděpodobně stoupla přímo do ohniště. Podle pachu je z Nihilu."
Informoval svého druha.
A pak chtěla Ghaayel zdrhnout. Minimálně na to vypadala.
"Hej, žádný zdrhání před ošetřením."
Odpoutal se od Ikkeho a bleskově se přesunul za vlčici. Roztáhl trochu křídla, aby jí dal najevo, že tak snadné to mít nebude. Před zkušeným vlčím bojovníkem, navíc okřídleným, jen tak nějaké vlče neuteče.

Rozhlížel se hodně zvědavě. Přes všechna vyprávění, je to trochu jiné než čekal.
Ale taky mu došlo, jak blízko se drží Ikke a ta jeho poznámka... otřel se lísavě svou tváří o jeho a pak o něj zůstal opřený. "To zvládneme. Prostě se drž pořád u mě a já ohlídám, aby ti nic nepřekáželo v cestě, ano?" Zařadil se těsně po boku svého bílého léčitele a spokojeně se rozhlédl kolem. Skoro jako by říkal 'hele, ten je můj'.
Jeho oháňka se rozmávala a vypadá šťastně a přátelsky.

Koukl i po ostatníchz výpravy a sledoval jak si vedou.
Šeptem pak Ikkemu také řekl o té mlze kolem princezny Nihilu a vůbec se mu snaží popsat, jak to tam vypadá. Prošvihl kvůli tomu přihlašování dobrovolníků. Ale stejně bych nemohl. Nenechal bych tady Ikkeho stát. Takže mu to nevadí.
Znova lehce počechral bílou srst. "Tak co? Jdeme se trochu seznamovat?" Zkusil navrhnout. Rád by Ikkeho trochu rozptýlil, jen neví, jak si v tom povede. Dotýká se ho bokem a hodlá být jeho očima, v tomto pro slepého dost matoucím prostoru.

Vesele si to vykračuje v Igniské výpravě na ples. Nohy zvedá vysoko, v srsti na krku a za ušima zastrkané červené lesní plody a listy, jako nějaký král časného podzimu. Ohon vysoko nesený.
Nejde mu ani tak o ples. Dokonce i trochu tuší, co to znamená. Na svých cestách toho zažil hodně a jeho dávný dvounohý přítel mu také vyprávěl ledacos zajímavého.
I tak se rozhlíží a kouká, co který vlk vymyslel. A troch use baví tím, že jejich hlavní léčitel se s nějakým krášlením opravdu neobtěžoval. Ale to je prostě Feier. Už si na toho bručouna docela zvykl.

Ale ples není důvod, proč má dobrou náladu. Kdepak, tím důvodem je vlk, který jde po jeho boku. Tak blízko. Adainův a Ikkeho bok se každou chvíli o sebe otřou, vlci jdou u sebe. Dokonce i tmavorudý ocásek se občas potká ve vzduchu s bílým. Adain nezaváhal a jen co po příchodu zastavili, pošimral Ikkeho čumákem mezi ušima. Je mu fuk, kdo všechno to uvidí. Tak tu je s Ikkem, a co má být. Svého bílého léčitele nikomu nedá!

Když bude nutné, zvládne i tak chránit a hlídat ostatní Ignisani, jak jeho pozice ve smečce velí. Ale moc nepočítá s tím, že by to bylo nutné. Zato si může užít společnost svého milého a to nikdy neodmítne.

Koukl po těch dvou. "Už jen tím, jak oba úplně stejným způsobem nesouhlasíte." Neodpustil si. Ono to taky bylo opravdu dost nápadné.
Ale pak už vykročili.
Na místě jen koukl po rikusim. Změna jeho nálady je opravdu dost patrná a dost velká. Adain je duše veselá, pozitivní a otevřená. vlk s obrovským srdcem, které se nebojí ukázat. A také duše velice věrná. Ztráta bratra je pro něj opravdu hodně velká záležitost.
Kouká teď na Rikusiho. Ví, že nemá smysl se rozhlížet, sám nic neuvidí. Opravdu netuší, jestli by raději, aby Rivotr prostě šel dál a měl klid, nebo aby měl možnost s ním naposledy promluvit.

Mírně nesouhlasně zavrtěl hlavou. Pěkně paranoidní a taky nic moc schopnosti. Když neumí poznat agresi. "Když dáváš pozor, není těžký poznat, kdy útok hrozí a kdy ne. Být tebou, učím se líp odhadovat. Ale tvůj problém."
Prohlíží si ho pořád klidně. Nevidí důvod, proč by měl začínat zbytečnou bitku, naštěstí. Jinak by to asi pro podezřívavého vlka před ním nedopadlo příliš dobře.
"spousta věcí se poznat prostě dá, stačí koukat, ne jen čučet. A používat vlastní čenich. Pach prozradí hodně." Ale učit ho to nemá zrovna zájem.

"Na území naší smečky se nesmí. Jen ti, kteří už jsou přijímání a ti pak musí taky dodržovat pravidla. Celkově ti nepodoporučju lézt na území smeček bez dovolení. A ne, já ti to dovolení na vstup k nám do Ignisu dát nemůžu. " Na to nejsem dost vysoko v hierarchii a ani být nechci, takže je to jedno. Navíc, dokud se chováš takhle, tak bych tě stejně neměl zájem přijmout, i kdybych třeba byl afla. Detaily o tom, kde smečka je, mu neřekl. "Hranice smeček bývají značené, takže stačí dávat pozor. " dodal ještě pro jistotu. Předpokládá, že to vlk ví. Ale s tím, jak se zatím projevoval... si to prostě neodpustil.

Nad Rikusiho hláškou o kousavosti jen protočil oči.
A když pak ještě se ozval Jarumi, lehce do svého bratra strčil čenichem. Přímo nekomentoval nic z toho, jen pak zamumlal, tak nějak sobě pod vousy ale tak, aby to měli šanci slyšet, něco ve stylu "Tak mám pocit, že ti dva jsou si v pár věcech podobní... a já mezi nima, jak mezi dvěma balvany." Ani si není jistý, jestli by byl raději, kdyby tento jeho povzdech nekomentovali a nebo naopak komentovali. Asi by záleželo na komentáře.

Ale je čas se pohnout. "Ne, je to kousek dál na západ. Pojďte." Zamířil horami dál, ale po zemi. Není to moc daleko.

Když tam došli, Adain zastavil. Teď je jasně vidět, že obvykle bývá docela veselý. Na místě, kde leží jen pár srovnaných kamenů a u nich pár uvadlých rostlin, je naprosto tichý. Uši sklopené a vůbec z něj vyzařuje bolest a smutek. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.
Nekomentoval tohle místo. Ono naprosto stačí, že sem dorazili. Většinu času se tváří, jak to zvládá, ale dojít na místo, kde vyhasl Rivotrův život, pro něj bylo zlé. A to i přesto, že to byl on sám, kdo tady dal těch pár kamenů a rostlin. Ještě že tady není jeho tělo, to je na lepším místě než tady...

Adain zvedl obočí pořádně vysoko. Nevypadal, že by ho výlev druhého vlka rozhodil.
"Co bych dělal? Vypadal jsi, že odcházíš, tak jsem popošel. To jsi pořád tak nedůtklivý? Nebo se tak moc bojíš?" V tom druhém prohlášení, o strachu, byla maličko výzva.
"Kdybych se chtěl prát, poznal jsi to dávno. A vypadalo by to o dost jinak." Ušklíbl se. Pak potřásl hlavou. "Tak už konečně teda vysyp, o co původně šlo." Pomalu ho tenhle vlk přestává bavit. Přijde mu docela slušně mimo a neví, co si o něm pořádně myslet. Zatím moc dobrý dojem neudělal.

"No jen spusť," trvá na svém tmavorudý vlk. "Jak už něco začneš, máš to dokončit. " Myslí to vážně. Adain nikdy moc nehrál na situace typu 'radši nic'.
Poprvé od přistání se pohnul. Zvolna vykročil k vlkovi blíž. Pohybuje se zvláštně lehce a plynule, jako by spíš plynul než šel. Našlapuje lehce a neslyšně. Působí to dojmem, jako by měl dokonale pod kontrolou každý sval svého těla, včetně těch, co si vlci obvykle ani neuvědomují, že mají. Je to chůze tanečníka, nebo mistra bojových umění. V kombinaci s hrdým držením těla působí tmavorudý vlk docela nebezpečným dojmem.
Ale nešel až k němu, popošel jen pár kroků a zastavil se. Sleduje druhého vlka pozorně. Ale stále působí naprosto klidně.

Naprosto klidně stál. Spíš se tváří pobaveně. "No kdyby ne, asi by se ti výsledek nezamlouval." Ten svah je docela dlouhý. Ale víc to nekomentoval. Klidně by ho nechal odejít, aniž by se obtěžoval na to nějak reagovat.
Ale cizinec se na odchodu zastavil.
Adain naklonil lehce hlavu na stranu. "Hm? Když už jsi to nakousl, tak to taky dopověz. O co jde." Pořád klidně zůstává na místě. Tmavorudé uši napřímené, oči bystré. Ani nepřešlápl. Není to zase tak běžné, že vlk zůstává tak v klidu. Trpěliví lovci nebo bojovníci to ale dokážou.

Dál ho sleduje, klidný a sebejistý.
Nakonec se lehce pousmál. "Samozřejmě, že jsou letci nebezpeční. Většina z nás." Proč to nepotvrdit, je to ostatně pravda. Bojovat s letcem není zrovna snadné pro někoho, kdo nemá křídla.
"A díval jsem se na cestu, kdyby ne, tak jsem to neubrzdil," připomněl podruhé. "Jen se neobtěžuju létat pomalu a není tu kdoví jaký rozhled." Odpověděl pořád tak klidně. Být mladší a méně sebejistý, vypadalo by to jak holedbání nějakého floutka. Ale... je to v čemsi jiné. Kdoví v čem vlastně. Tmavorudý vlk se skoro nehnul, a možná tím to je. Vyzařuje z něj důvěra ve vlastní schopnosti a klid, jaký se získává praxí.

V klidu stál a čekal, až se neznámý vykašle. Zvedl maličko obočí, když se na něj obořil. Tak to bylo ještě celkem v klidu.
"Právěže dávám pozor. Kdyby ne, tak na tebe neletěl jen prach, ale letěl jsi ty, tam dolů ze svahu." Ukázal na svažující se terén sedla, jen kousek od nich. "Ale ubrzdil jsem to a nikomu se nic nestalo." Zvedl obočí víc. Zatím to bere v klidu, ale je připraven na různé možnosti. Tak trochu čeká, že na něj cizinec 'vyletí', ale nevypadá, že by si z toho něco dělal. Prostoru je tu dost, aby prostě uhnul. Rvát se nehodlá. A kdo ví? Třeba to tak daleko ani nedojde.

Prolétal nad horami. Celkem nízko. Trénuje si křídla, vymetá zostra kokem stěn, div se nerozbije o skály, než se na poslední chvíli otočí. Jednou se dokonce za letu skály dotkl, tlapami, odrazil se od ní a letěl dál. Krásná ukázka leteckého umění.
Nic si nedělá z horských vzdušných proudů. Ví, co od nich čekat. Je samozřejmě ve střehu a dává si pozor, ví, jak zrádné mohou být. Je za tím respekt, ne obavy.
Prudce se spustil podél svahu nízkým letem, jen aby to pak ostře vybral a manévrem, který provádějí spíše vlaštovky, se pak ve výšce otočil, než zamířil na přistání.

A musel brzdit. V horském sedle mezi dvěma vrcholky hrbů, uviděl vlka. Kdyby nezačal brzdit, rozhodně by ho smetl. Ubrzdil to, ale ohodil vlka pořádnou dávkou zvířeného prachu ze země.
Počkal, až se prach usadí a jen kouká, co vlk na to všechno. Je si naprosto vědom toho, že reakce mohou být dost různé, od paniky po útok.

Maličko si povzdechl. Koukl na jednoho, pak na druhého, a prostě zamířil na přistání. "Jarumi, vážně si nemyslím, že je šarlatán. Maximálně že by měl magii ovlivňující mysl a to by těžko souhlasil, že s oběma námi naráz. víš jak to obvykle bývá. Dva vlky by těžko oklamal." Navíc, ani jeden z bratrů nemá slabou vůli a jen tak něco by je nerozhodilo a neoklamalo, pokud jde o iluze a manipulace mysli.
"Je trochu kousavý, ale nakonec ne tak špatný," zabručel ještě. Dobře ví, že ho slyší i Rikusi. Koukl po něm, co on na to.

Ale přesto si vlastně sám není jistý, že byl dobrý nápad, tahat sem Jarumiho.
"Místa, na kterých straší, občas jsou. Fakt bych nerad, aby Rivotrův duch někde uvízl. Jeslti je možnost to ověřit, tak toho hodlám využít. Navíc, tebe to bráško k ničemu nezavazuje."
Lehce dloubl čenichem Jarumimu do křídla.

Letí s bratrem po boku a uši má přiklopené k hlavě. Sice chce prověřit možnost, zda někde zůstal Rivotrův duch, ale také... dobře viděl výraz Jarumiho a navíc, chápe ho. Kdyby to slyšel jen vyprávět, tak by tomu taky nevěřil ani za mák.
sem tam po bráškovi kouken. Společný let by si normálně opravdu užil. Ale takhle...
Navíc se stejně musí rozhlížet po Rikusim. Ten ukázal, že má dobré nápady. Ve vzduchu je jeho černý kožíšek dost nápadný, takže ho Adain zpozoroval celkem brzo a upozornil na něj Jarumiho.
Lehce a rychle letí přímo k Rikusimu.
Když se přiblížili, zavolal na něj pozdrav a zamířil na přistání. Nejsou daleko od místa, kde bylo nalezeno Rivotrovo tělo. Adain má lehce zježenou srst na hřbetě, není to místo, které by ho těšilo. Až příliš to bolí, ta ztráta, pořád ještě celkem nedávná. Ani to, co mezitím získal, tuhle propast v srdci neodkázalo zrušit. Někdy nechápe, jak se do jedné duše může vejít tolik pocitů.