Príspevky užívateľa

Pozorně si to vryl do paměti a přikývl.
"Nevadí, křídla mě nesou rychle, tak se prostě se zprávou vrátím, nic se neděje. I tak je to užitečná dovednost." Podle něj rozhodně.

Ale chápal i to, co si o tom všem myslí ona.
"No jo. Oheň se dá použít i pro signalizaci, kor třeba já, který ho prostě můžu vyslat ve vzduchu. Za tmy je to vidět fakt daleko a dá se dohodnout třeba směr nebo tak něco, že znamená něco jinýho. "
Zastříhal ušima.
"Kdyby nebylo stádo daleko, možná bych je mohl vyplašit a nahnat k tobě a tobě by zároveň oheň dal vědět, že se už ženou... ale aby to zase nebylo moc nebezpečný, běžící stádo není legrace." On sám chtěl být kdysi lovcem, takže základy zná a ví, co umí splašené stádo udělat s vlkem.
Takže nechá rozhodnutí na Mornii.
"Můj oheň má tvar velkého křídla z plamenů a můžu si určit, kam ho pošlu. Nemusím s ním nic zapálit, když nechci," dodal ještě dost podstatné informace.

Tiše se posadil u pomníčku na místě skonu Rivotra. Opravdu je nápadné, jak to s ním mává, i když je vlastně na pohled klidný. Jen je tatam jeho veselá povaha.
aktivace magie Rikusiho ho nepřekvapila, však už ví, co čekat. Jen lehce napřímil uši a sleduje ho. Pořád se ani nepokouší sledovat okolí. Ví, že by nic nepoznal.
Když Rikusi promluvil na svého bratra, jen zastříhal ušima a koukl na Jarumiho. "Jeho doprovází duch jeho vlastního bratra, takže to mluvil s ním. Někdy jde poznat, kde se ten duch pohybuje, poznáš to podle divného vlnění trávy nebo třeba Rikusiho srsti, když do něj bratr šťouchá a tak," vysvětlil klidně Jarumimu. Dobře vidí, jak moc je jeho bráška napjatý. Jarumi, no moc se ti nedivím.

Na Rikusiho sdělení, že rivotr není poblíž, jen kývl. Čím dál víc si říká, že asi jeho duši nenajdou. Rivotr byl unavený, moc tady o nic nestál a setkali se po tak dlouhé době. Neměl by asi důvod zůstat. Aspoň nakolik Adain chápe, že to funguje. I když moc neví.

Trochu přemýšlí, co si vlastně jeho bratr uvázal na krk, když si u alfy prosadil tyhle tréninky.
Ne že by proti tomu sám něco měl. Rád se trochu pocvičí. Třeba vymyslí společně něco zajímavého. Ale je docela zvědavý, jak si jeho bráška povede s ostatními.
Tentorktá nedělal za letu zase takové opičárny, prostě přilétal tak, že ho Jarumi mohl bez problémů vidět.
Přistál lehce a hladce kousek před bratrem.
"Ahoj, tak jsem tady. Tak jak to provedeme? Chtěl jsem poprosit Ikkeho o pár lekcí orientace poslepu, že bysme si pak dali souboj slepců a já bych ti natřel kožich, ale ještě jsem to nestihl." Zazubil se a přátelsky mává ohonem.

Potřásl hlavou až se zatřásly štětičky chlupů na jeho uších. "Jo tak, tak to dává smysl. Promiň, já jsem prostě zvyklý si okolí pořád hlídat," vysvětlil mu to v rychlosti.
Ale hovor pokračuje dál.
"Tak pokud tě to fascinuje, tak je to v pořádku. Navíc, tvoje magie je na tohle docela výhodná. Kdo si všimne malého ptáčka, poletujícího po území... hm.. co tvůj pach? Mění se s proměnou taky?" Zatím neměl příležitost to prozkoumat.
"Já chtěl být kdysi lovcem. Osud za mě rozhodl jinak, te´d už se jen tak nezměním. Ale aspoň nejsem ve svém řemesle nemehlo." Pokud se to teda dá řemeslem nazvat.

Držel nějakou dobu pevně zabořenou v bílém kožíšku. Ikke se ostatně rozhodně netvářil, že by mu to vadilo. To, jak se o Adaina opřel, spíš ukazovalo na pravý opak.
Tak tam nějakou dobu oba vlci leží, bok po boku. Na Ikkeho poděkování se ozvalo jen zamručení, které mohl slepý vlk spíš cítit na vlastním těle, vzhledem k tomu, jak o sebe ti dva jsou opření.
A nějakou dobu tak zůstali.
Když nakonec Adain zvedl hlavu, s údivem zamrkal. Naklonil hlavu na stranu.
"Hej, Ikke? Co je zač ten zelený oheň na tvém hřbetě?" Zeptal se. Docela drze do plamínku strčil čenich. Teplo od toho necítil a navíc, jeho vlastní srst je ohnivzdorná, tak se nemá důvod bát plamenů. Ale pořád to nehřeje. Vytáhl svůj čenich ven. "Nehřeje to." konstatoval klidně.

Postával nedaleko Ikkeho a pozorně sledoval, co přichází za zprávy. Není to dobré. Tmavorudé uši zastříhaly, jak sledují nejen Alfu, ale také všechny kolem a prostředí, jak je tento vlk zvyklý.
Krátce koukl i po Ikkem. Nepochybuje, že jeho léčitel se také zapojí do pátrání. Má obrovské srdce. Ohon se mu mimovolně rozmával, ale jen krátce. Na to je situace pořád příliš vážná.
Zmizel člen smečky. Dokonce ne tak ledajaký, ale vysoce postavená vlčice. V Ignisu to znamená docela slušné schopnosti.
Koukl po bratrovi. Nedávno jsme ztratili Rivotra... teď zmizel další člen smečky... Jak to asi snášíš? On sám Roo moc neznal a i když netuší, jak moc se s ní bavil Jarumi, hádá, že to asi nebylo o mnoho lepší. Ale na tom zase tak nezáleží.
Koukl po Ikkem. Rád by mu zase nahrazoval zrak, ale v této situaci bude nutné využít křídla a tentokrát nechat Ikkeho pátrat o samotě. Spíš se bude muset dohodnout s bratrem, který směr propátrá kdo z nich. Křídla umožňují propátrat rychle dost vzdálené oblasti, bude jen dobře, když se dohodnou.
Pákrát koukl také po Alaricovi. Nezná moc dobře vazby ve smečce, ale měl dojem, že on a Roo jsou příbuzní. Vzhledem k vlastní ztrátě, pořád ještě dost bolící, má maličko obavy, jak to vlk bude zvládat. Asi bych se měl pak zeptat Ikkeho co s tím.

Necpal se do první linie. Počkal si, až si ostatní ohlásí, kam kdo půjde a pak teprve si vzal, co na něj zbylo.
Vyletěl pátrat. Pročesává místa, kam měl letět, přelétá vysoko, vrací se a přelétá i nízko. Snaží se. Hledá v krajině každou stopu. Roo není moc nápadně zbarvená, o to je hledání horší. Dobře ví, že jsou místa, kde by nemusel najít nic, i kdyby tam byla. Občaas přistane a zkontroluje pachy, pak zase vzlétá.

Ale ani on vlčici nenašel, tak se nakonec vrací s nepořízenou.

Ghaayel, Zath, Hel a spol.

Vlastně neslyšel vlče, jak navrhuje útěk. Ale léta v situaci, kdy musel utíkat nebo bojovat a také, jeho vlastní štěněcí věk a snahy utéct od vytvořeného průšvihu spolu s brášky, ho moc dobře naučily, co očekávat a jak se tváří vlk, který utéct hodlá.
Reakce vlčat mu potvrdila, že soudil správně. Vlčata.. Ani nemůžu nadávat, taky jsem byl jako vlče úplně pitomej... Dobře ví, jak on sám a jeho bráškové dopadli, právě proto, že vymýšleli hlouposti. Únos, rozdělení bratrů a boj o přežití.

Do situace nevměšuje, obzvláště po tom, co dorazil Feier.
Jen stojí tak, aby měl možnost vidět na dění a zasáhnout, kdyby vlčata přece jen chtěla utéct - to by zasáhl. Hlídá si hlavně Ikkeho, kvůli jeho zraku. Feier si jistě poradí sám a ta neznámá dospělá vlčice taky.
Ikkemu tiše polohlasem popisuje, kam se kdo přesouvá a jak to vypadá. Pokud je potřeba. Nic víc.
Po skončení léčení se zase přesune Ikkemu po bok, tak, aby se ti dva lehce dotýkali.

Ikke

Usmál se na svého milovaného. Je mu fuk, že to nevidí. A jeslti koukají ostatní a nebo ne. Lehce k němu stočil čenich a šťouchl ho. "Samozřejmě že budu. Kdykoliv," odpověděl mu jemně.
Vypadá velice spokojeně s tím, že se o něj Ikke opřel a opatrně s ním vyrazil do víru slavnosti. I když se zatím drží stranou hlavního proudu a jen tak sleduje dění.
"Sám tady moc vlků neznám, tak uvidíme, koho potkáme." mává spokojeně oháňkou, tmavorudá srst se někdy setká s bílou Ikkeho.
Neváhá tiše svému druhovi popisovat, co se děje.
Takže mu neopoměl ani podrobně komentovat zapalování hranic. Nevynechal ani zmínku o výšce Nihilské vlčice, obzvláště v poměru s vysokým Targou.

Zath, Hel, Ikke, Ghaayel

Jak se tak procházeli, postřehl Adain křik opodál. Napřímil se a napřímil uši. Ikke ale nezapřel co je a na volání po léčiteli vyrazil bez toho, aby čekal na doprovod a oporu. Tedy z počátku, pak se ozval. "Poj´d," dotkl se ho čenichem a vyrazil klusem, ale hlídá si, aby s Ikkem neztratil kontakt.
Na místě rychle zhodnotil situaci. "Přímo před tebou, mladá vlčice, zle spálená packa. Pravděpodobně stoupla přímo do ohniště. Podle pachu je z Nihilu."
Informoval svého druha.
A pak chtěla Ghaayel zdrhnout. Minimálně na to vypadala.
"Hej, žádný zdrhání před ošetřením."
Odpoutal se od Ikkeho a bleskově se přesunul za vlčici. Roztáhl trochu křídla, aby jí dal najevo, že tak snadné to mít nebude. Před zkušeným vlčím bojovníkem, navíc okřídleným, jen tak nějaké vlče neuteče.

Rozhlížel se hodně zvědavě. Přes všechna vyprávění, je to trochu jiné než čekal.
Ale taky mu došlo, jak blízko se drží Ikke a ta jeho poznámka... otřel se lísavě svou tváří o jeho a pak o něj zůstal opřený. "To zvládneme. Prostě se drž pořád u mě a já ohlídám, aby ti nic nepřekáželo v cestě, ano?" Zařadil se těsně po boku svého bílého léčitele a spokojeně se rozhlédl kolem. Skoro jako by říkal 'hele, ten je můj'.
Jeho oháňka se rozmávala a vypadá šťastně a přátelsky.

Koukl i po ostatníchz výpravy a sledoval jak si vedou.
Šeptem pak Ikkemu také řekl o té mlze kolem princezny Nihilu a vůbec se mu snaží popsat, jak to tam vypadá. Prošvihl kvůli tomu přihlašování dobrovolníků. Ale stejně bych nemohl. Nenechal bych tady Ikkeho stát. Takže mu to nevadí.
Znova lehce počechral bílou srst. "Tak co? Jdeme se trochu seznamovat?" Zkusil navrhnout. Rád by Ikkeho trochu rozptýlil, jen neví, jak si v tom povede. Dotýká se ho bokem a hodlá být jeho očima, v tomto pro slepého dost matoucím prostoru.

Vesele si to vykračuje v Igniské výpravě na ples. Nohy zvedá vysoko, v srsti na krku a za ušima zastrkané červené lesní plody a listy, jako nějaký král časného podzimu. Ohon vysoko nesený.
Nejde mu ani tak o ples. Dokonce i trochu tuší, co to znamená. Na svých cestách toho zažil hodně a jeho dávný dvounohý přítel mu také vyprávěl ledacos zajímavého.
I tak se rozhlíží a kouká, co který vlk vymyslel. A troch use baví tím, že jejich hlavní léčitel se s nějakým krášlením opravdu neobtěžoval. Ale to je prostě Feier. Už si na toho bručouna docela zvykl.

Ale ples není důvod, proč má dobrou náladu. Kdepak, tím důvodem je vlk, který jde po jeho boku. Tak blízko. Adainův a Ikkeho bok se každou chvíli o sebe otřou, vlci jdou u sebe. Dokonce i tmavorudý ocásek se občas potká ve vzduchu s bílým. Adain nezaváhal a jen co po příchodu zastavili, pošimral Ikkeho čumákem mezi ušima. Je mu fuk, kdo všechno to uvidí. Tak tu je s Ikkem, a co má být. Svého bílého léčitele nikomu nedá!

Když bude nutné, zvládne i tak chránit a hlídat ostatní Ignisani, jak jeho pozice ve smečce velí. Ale moc nepočítá s tím, že by to bylo nutné. Zato si může užít společnost svého milého a to nikdy neodmítne.

Koukl po těch dvou. "Už jen tím, jak oba úplně stejným způsobem nesouhlasíte." Neodpustil si. Ono to taky bylo opravdu dost nápadné.
Ale pak už vykročili.
Na místě jen koukl po rikusim. Změna jeho nálady je opravdu dost patrná a dost velká. Adain je duše veselá, pozitivní a otevřená. vlk s obrovským srdcem, které se nebojí ukázat. A také duše velice věrná. Ztráta bratra je pro něj opravdu hodně velká záležitost.
Kouká teď na Rikusiho. Ví, že nemá smysl se rozhlížet, sám nic neuvidí. Opravdu netuší, jestli by raději, aby Rivotr prostě šel dál a měl klid, nebo aby měl možnost s ním naposledy promluvit.

Mírně nesouhlasně zavrtěl hlavou. Pěkně paranoidní a taky nic moc schopnosti. Když neumí poznat agresi. "Když dáváš pozor, není těžký poznat, kdy útok hrozí a kdy ne. Být tebou, učím se líp odhadovat. Ale tvůj problém."
Prohlíží si ho pořád klidně. Nevidí důvod, proč by měl začínat zbytečnou bitku, naštěstí. Jinak by to asi pro podezřívavého vlka před ním nedopadlo příliš dobře.
"spousta věcí se poznat prostě dá, stačí koukat, ne jen čučet. A používat vlastní čenich. Pach prozradí hodně." Ale učit ho to nemá zrovna zájem.

"Na území naší smečky se nesmí. Jen ti, kteří už jsou přijímání a ti pak musí taky dodržovat pravidla. Celkově ti nepodoporučju lézt na území smeček bez dovolení. A ne, já ti to dovolení na vstup k nám do Ignisu dát nemůžu. " Na to nejsem dost vysoko v hierarchii a ani být nechci, takže je to jedno. Navíc, dokud se chováš takhle, tak bych tě stejně neměl zájem přijmout, i kdybych třeba byl afla. Detaily o tom, kde smečka je, mu neřekl. "Hranice smeček bývají značené, takže stačí dávat pozor. " dodal ještě pro jistotu. Předpokládá, že to vlk ví. Ale s tím, jak se zatím projevoval... si to prostě neodpustil.

Nad Rikusiho hláškou o kousavosti jen protočil oči.
A když pak ještě se ozval Jarumi, lehce do svého bratra strčil čenichem. Přímo nekomentoval nic z toho, jen pak zamumlal, tak nějak sobě pod vousy ale tak, aby to měli šanci slyšet, něco ve stylu "Tak mám pocit, že ti dva jsou si v pár věcech podobní... a já mezi nima, jak mezi dvěma balvany." Ani si není jistý, jestli by byl raději, kdyby tento jeho povzdech nekomentovali a nebo naopak komentovali. Asi by záleželo na komentáře.

Ale je čas se pohnout. "Ne, je to kousek dál na západ. Pojďte." Zamířil horami dál, ale po zemi. Není to moc daleko.

Když tam došli, Adain zastavil. Teď je jasně vidět, že obvykle bývá docela veselý. Na místě, kde leží jen pár srovnaných kamenů a u nich pár uvadlých rostlin, je naprosto tichý. Uši sklopené a vůbec z něj vyzařuje bolest a smutek. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.
Nekomentoval tohle místo. Ono naprosto stačí, že sem dorazili. Většinu času se tváří, jak to zvládá, ale dojít na místo, kde vyhasl Rivotrův život, pro něj bylo zlé. A to i přesto, že to byl on sám, kdo tady dal těch pár kamenů a rostlin. Ještě že tady není jeho tělo, to je na lepším místě než tady...

Adain zvedl obočí pořádně vysoko. Nevypadal, že by ho výlev druhého vlka rozhodil.
"Co bych dělal? Vypadal jsi, že odcházíš, tak jsem popošel. To jsi pořád tak nedůtklivý? Nebo se tak moc bojíš?" V tom druhém prohlášení, o strachu, byla maličko výzva.
"Kdybych se chtěl prát, poznal jsi to dávno. A vypadalo by to o dost jinak." Ušklíbl se. Pak potřásl hlavou. "Tak už konečně teda vysyp, o co původně šlo." Pomalu ho tenhle vlk přestává bavit. Přijde mu docela slušně mimo a neví, co si o něm pořádně myslet. Zatím moc dobrý dojem neudělal.

"No jen spusť," trvá na svém tmavorudý vlk. "Jak už něco začneš, máš to dokončit. " Myslí to vážně. Adain nikdy moc nehrál na situace typu 'radši nic'.
Poprvé od přistání se pohnul. Zvolna vykročil k vlkovi blíž. Pohybuje se zvláštně lehce a plynule, jako by spíš plynul než šel. Našlapuje lehce a neslyšně. Působí to dojmem, jako by měl dokonale pod kontrolou každý sval svého těla, včetně těch, co si vlci obvykle ani neuvědomují, že mají. Je to chůze tanečníka, nebo mistra bojových umění. V kombinaci s hrdým držením těla působí tmavorudý vlk docela nebezpečným dojmem.
Ale nešel až k němu, popošel jen pár kroků a zastavil se. Sleduje druhého vlka pozorně. Ale stále působí naprosto klidně.