Príspevky užívateľa

Naprosto klidně stál. Spíš se tváří pobaveně. "No kdyby ne, asi by se ti výsledek nezamlouval." Ten svah je docela dlouhý. Ale víc to nekomentoval. Klidně by ho nechal odejít, aniž by se obtěžoval na to nějak reagovat.
Ale cizinec se na odchodu zastavil.
Adain naklonil lehce hlavu na stranu. "Hm? Když už jsi to nakousl, tak to taky dopověz. O co jde." Pořád klidně zůstává na místě. Tmavorudé uši napřímené, oči bystré. Ani nepřešlápl. Není to zase tak běžné, že vlk zůstává tak v klidu. Trpěliví lovci nebo bojovníci to ale dokážou.

Dál ho sleduje, klidný a sebejistý.
Nakonec se lehce pousmál. "Samozřejmě, že jsou letci nebezpeční. Většina z nás." Proč to nepotvrdit, je to ostatně pravda. Bojovat s letcem není zrovna snadné pro někoho, kdo nemá křídla.
"A díval jsem se na cestu, kdyby ne, tak jsem to neubrzdil," připomněl podruhé. "Jen se neobtěžuju létat pomalu a není tu kdoví jaký rozhled." Odpověděl pořád tak klidně. Být mladší a méně sebejistý, vypadalo by to jak holedbání nějakého floutka. Ale... je to v čemsi jiné. Kdoví v čem vlastně. Tmavorudý vlk se skoro nehnul, a možná tím to je. Vyzařuje z něj důvěra ve vlastní schopnosti a klid, jaký se získává praxí.

V klidu stál a čekal, až se neznámý vykašle. Zvedl maličko obočí, když se na něj obořil. Tak to bylo ještě celkem v klidu.
"Právěže dávám pozor. Kdyby ne, tak na tebe neletěl jen prach, ale letěl jsi ty, tam dolů ze svahu." Ukázal na svažující se terén sedla, jen kousek od nich. "Ale ubrzdil jsem to a nikomu se nic nestalo." Zvedl obočí víc. Zatím to bere v klidu, ale je připraven na různé možnosti. Tak trochu čeká, že na něj cizinec 'vyletí', ale nevypadá, že by si z toho něco dělal. Prostoru je tu dost, aby prostě uhnul. Rvát se nehodlá. A kdo ví? Třeba to tak daleko ani nedojde.

Prolétal nad horami. Celkem nízko. Trénuje si křídla, vymetá zostra kokem stěn, div se nerozbije o skály, než se na poslední chvíli otočí. Jednou se dokonce za letu skály dotkl, tlapami, odrazil se od ní a letěl dál. Krásná ukázka leteckého umění.
Nic si nedělá z horských vzdušných proudů. Ví, co od nich čekat. Je samozřejmě ve střehu a dává si pozor, ví, jak zrádné mohou být. Je za tím respekt, ne obavy.
Prudce se spustil podél svahu nízkým letem, jen aby to pak ostře vybral a manévrem, který provádějí spíše vlaštovky, se pak ve výšce otočil, než zamířil na přistání.

A musel brzdit. V horském sedle mezi dvěma vrcholky hrbů, uviděl vlka. Kdyby nezačal brzdit, rozhodně by ho smetl. Ubrzdil to, ale ohodil vlka pořádnou dávkou zvířeného prachu ze země.
Počkal, až se prach usadí a jen kouká, co vlk na to všechno. Je si naprosto vědom toho, že reakce mohou být dost různé, od paniky po útok.

Maličko si povzdechl. Koukl na jednoho, pak na druhého, a prostě zamířil na přistání. "Jarumi, vážně si nemyslím, že je šarlatán. Maximálně že by měl magii ovlivňující mysl a to by těžko souhlasil, že s oběma námi naráz. víš jak to obvykle bývá. Dva vlky by těžko oklamal." Navíc, ani jeden z bratrů nemá slabou vůli a jen tak něco by je nerozhodilo a neoklamalo, pokud jde o iluze a manipulace mysli.
"Je trochu kousavý, ale nakonec ne tak špatný," zabručel ještě. Dobře ví, že ho slyší i Rikusi. Koukl po něm, co on na to.

Ale přesto si vlastně sám není jistý, že byl dobrý nápad, tahat sem Jarumiho.
"Místa, na kterých straší, občas jsou. Fakt bych nerad, aby Rivotrův duch někde uvízl. Jeslti je možnost to ověřit, tak toho hodlám využít. Navíc, tebe to bráško k ničemu nezavazuje."
Lehce dloubl čenichem Jarumimu do křídla.

Letí s bratrem po boku a uši má přiklopené k hlavě. Sice chce prověřit možnost, zda někde zůstal Rivotrův duch, ale také... dobře viděl výraz Jarumiho a navíc, chápe ho. Kdyby to slyšel jen vyprávět, tak by tomu taky nevěřil ani za mák.
sem tam po bráškovi kouken. Společný let by si normálně opravdu užil. Ale takhle...
Navíc se stejně musí rozhlížet po Rikusim. Ten ukázal, že má dobré nápady. Ve vzduchu je jeho černý kožíšek dost nápadný, takže ho Adain zpozoroval celkem brzo a upozornil na něj Jarumiho.
Lehce a rychle letí přímo k Rikusimu.
Když se přiblížili, zavolal na něj pozdrav a zamířil na přistání. Nejsou daleko od místa, kde bylo nalezeno Rivotrovo tělo. Adain má lehce zježenou srst na hřbetě, není to místo, které by ho těšilo. Až příliš to bolí, ta ztráta, pořád ještě celkem nedávná. Ani to, co mezitím získal, tuhle propast v srdci neodkázalo zrušit. Někdy nechápe, jak se do jedné duše může vejít tolik pocitů.

<<< řeka Igna

Klidně klusal spolu s ní, držel lehké a vyrovnané tempo. Nevzlétl, považoval by to za neslušné. Navíc, tahle vlčice umí běhat dobře, to už stihl za ten kousek cesty pochopit. Sem tam po ní koukl a jeho úcta o trochu vzrostla. Málo vlčic běhá takhle. Asi je to tím, že je lovec. Neví, že Mornie trénuje běh s Feierem.

Když zatím neuspěli, zastříhal ušima. "Jasně, trochu to oblétnu a vrátím se... " zarazil se. "Počkej, ty jsi telepat? To by se mohlo hodit. Asi ale nemůžu dát zprávu já tobě?" Zkusil se zeptat. S telepatií se asi už nějakou formou potkal.
"Myslel jsem, že to obletím a vrátím se zpátky abych ti řekl co jsem našel. ale jeslti to jde dát vědět přímo, bylo by to fajn." Netuší, co vše dokáže, ale rád by si to ujasni. "Moje magie je sice užitečná na plašení stáda, ale na komunikaci je na nic. Leda by byla noc a pak by se dala použít na vyslání signálu, že by to prostě bylo vidět. "

Lehce přiklopil uši. "Tak to je na houby... ale vážně jsi měl pech, fakt to není tak častý. Jen na lidi je potřeba si dávat bacha. Ti jdou po vlcích často. Zažil jsem jen málo těch, kteří to nedělali. Ale i takoví jsou."
Když se na něj pak Rikusi obořil, s tím obviněním, nehnul ani chlupem, jen na něj kouká, naprosto v klidu. Prostě to po něm steklo a vůbec se ho to nedotklo. "Nevidím důvod, proč bych měl. Pokud tedy nezačneš škodit mě nebo mým blízkým." Zvedl obočí. "Ale to pochopíš až časem." Slova tady těžko něco zmůžou, to zase Adain ví.
Zatěkal pohledem k místu, kde by snad měl stát ten duch, i když ho nevidí. Ty to s ním taky nemáš snadný. Ale třeba se to zlepší. Nahlas neřekl nic.

"Netuším, jeslti tam bratr bude ochoten přijít. Ale zkusím se ho zeptat." A dál už by asi mluvil leda k něčímu ocasu, tak jen chvíli stál a sledoval odcházejícího vlka.
Pak potřásl hlavou a vzlétl. Zamířil k území smečky.

Je rád, že od něj Ikke aspoň neutekl. Adainova křídla jsou velká, a tak ho může i tím jedním docela dobře chránit před deštěm.
Po jeho prohlášení ho párkrát šťouchl čenichem a dál o něj pečuje. "Ono je to jedno, co bylo první. Teď takový jsi a jsi úžasný, víš?"
A když se na něj 'podíval', s pro Adaina tak naprosto nelogickou otázkou proč, na chívli se mu zadrhl dech a pak srdce rozbušilo ještě víc. "Nikdy neříkej, že jsi neschopný Ikke. Prosím. Opravud ne. Větší nesmysl jsem totiž v životě neslyšel. Uvědom si, co všechno dokážeš. I slepý běháš volně krajinou, neztratíš se, zvládl ses uživit. Umíš najít léčivé rostliny. Znáš a víš ohromnou spoustu věcí, které bych já v životě v hlavě neudržel. Já.. se umím jen rvát." Odfrkl si. Možná je mistrem bojových umění, ale on sám to nepovažuje za něco extra. To léčitelé jsou něco jiného. "A jeslti se ti někdo vyhýbá? Tak je pěkně pitomý." Dal svůj názor najevo dost důrazně. Pak si prostě schoval vlastní hlavu v Ikkeho bílém kožíšku. Je mu jedno, že je mokrý. Oheň hluboko v jeho duši a těle je může klidně zahřát oba.

Zastříhal ouškama. U toho jsou štětičky na jejich špičkách o to nápadnější. "Tady mi zatím přišli celkem v pohodě. Taky jsem už viděl místa, kde bylo lépe se každému vyhnout. Ale tak to není ani zdaleka všude." Vyjádřil nakonec myšlenky nahlas. Ale pořád Rikusiho klidně sleduje. Zvědavý, jeslti se dozví, co měl jeho bratr říkat.
A ono ano. Znova zastříhal ušima.
Naklonil pak lehce hlavu na stranu. "No... apsoň se mnou se tady bavíš, takže třeba to z tebou není tak ztracený... " Prohlásil zvesela. Sice to řekl Rikusimu, ale je to tak trochu vzkaz i pro ducha, který ho doprovází.

Ale otázka slibu je vážnější. "Fajn. Pokud u toho hodláš respektovat moje ostatní závazky, pak s tím problém nebude. " Ale znělo to lehce zamyšleně. Nespoléhá na druhé... nevěří, že bych slib dodržel. Přesto to chce udělat? Uvidíme. Asi nebude tak špatný a nevrlý, jak se tváří.

Lehce přenesl váhu, aby umožnil Ikkemu se o něj dobře opřít. A i když nemůže zastavit ty slezy, pečuje dál o jeho kožíšek. Neví, co by víc mohl udělat. Ale získal maličko naději, když dal Ikke jasně najevo, že je jedno, že není vlčice. Čím dál víc si uvědomuje, že opravdu chce být s ním a u něj. I přes ty obavy o Ikkeho se jeho ocas rozmával.
A tak dále trpělivě pečuje o bílý kožíšek a drží Ikkeho v teple u sebe. "Nebo ses stal psychologem, protože takový jsi... a mě je jedno čím jsi. Jsi to pořád ty. " Lehce do něj dloubl čumákem. "Já chci prostě jen tebe." řekl tiše a dál ho drží hezky v teple pod křídlem. Ale je maličko zoufalý, není si moc jistý co dělat, jak Ikkemu pomoct.

"Jo, tebe!" Zdůrazní to. Srdce mu bije zase dost splašeně. Hodně se bojí, co na to Ikke vůbec řekne. Ale nečekal takové podceňování zrovna u Ikkeho... Nedržel se a prostě ho objal křídlem, přehodil si ho přes jeho hřbet, ve snaze ho chránit před tím vším, tou mizérií, stresem, deštěm kolem a vším... Z tmavorudého vlka sálá teplo, přece jen předtím letěl delší kus cesty, tak je zahřátý. "A nevím, jak se to stalo. ani kdy... ale stalo se to.. pochopím, když o mě nebudeš stát.. přece jen.. nejsem vlčice." zabručel trochu frustrovaně a zoufale. Naprosto netuší, co dělat. ale vidět Ikeho takhle smutného... mu rve srdce na kusy.
Nakonec se neudržel a prostě mu začal olizovat slzy z tváří. "Ty nejsi nikdo. Jsi Ikke, neuvěřitelně silný a chápavý vlk, že jsem takového nikdy nepoznal... "vypadlo z něj upřímně. Nehnul se od něj, neví co jiného dělat.

Zadíval se na něj. "Jo, pořád... " a pak to z něj prostě vypadlo. "Mám tě rád!" Ani nevěděl, kdy k tomu sebral tu odvahu a jak se to stalo. Asi přece jen nebude takový zbabělec... Trochu ztuhnul, když to z něj vypadlo. Ikkeho reakce se pořád tak trochu bojí... Přece jen, obvyklejší je spíš vlk a vlčice, ne dva vlci... Sklopil pohled, trochu náhle plachý. O to upřímnější je vyznění těch tří slov.
"Škoda, že ti nemůžu půjčit na chvíli oči... " řekl skoro šeptem. Mrzí ho Ikkeho ztráta očí a chápe, že pak takhle seděl na okraji. Jen se vážně vyděsil, když sebou Ikke tak cuknul a div že nesletěl.

Pořád mu bije srdce rychleji. A dost nahlas, aby to mohl Ikke se svým vycvičeným sluchem slepce a léčitele postřehnout. I přes déšť. Adain navíc je opravdu hodně blízko. "Jo, jenže na kraji útesu... " pořád je z toho ještě trochu vyděšený... "A nechci se tě zbavit.. já... bych s tebou byl nejraději pořád... kdybych nemusel kolirkát stejně odcházet... "vypadlo z něj upřímně, ani nevěděl jak... pak se razil u toho deště. V tuhle chvíli je sám tak rozhozený, že si ani on sám není jistý, jeslti mu to Ikke říkal a nebo ne. Rozhlédl se po krajině. Po proudech deště, jak se rozráží o skály a jak to zní.... "Jak to vlastně funguje? Slyšíš to a v hlavě si to představíš, pode toho o co se déšť rozbíjí?" Zkusil to. Ví, že by ale měl říct ještě něco... i když i ty jeho slova o tom, že by byl s Ikkem pořád, jsou trochu výmluvná. Ještě sebrat odvahu na ten zbytek.

Cukl sebou, když viděl Ikkeho zakolísání na okraji útesu. "Opatrně!" neudržel se a pospíšil si k němu rychleji. Kdyby Ikke spadl, prostě by skočil za ním a zkusil ho chytit a zpomalit jeho pád. Bylo by to o zranění i u něj, ale to by mu bylo jedno.
Ale Ikke se naštěstí dostal do bezpečí sám.
Zmoklý Adain zůstal stát těsně u něj. "No nevím, ale vypadal jsi tak smutně... a málem jsi spadl z útesu... no tak... co se stalo, docela jsi mě vyděsil... co bych si bez tebe počal... ztratit ještě tebe.. po tom co se stalo Rivotrovi, já.. nevím jestli bych něco takového vůbec ustál... " zní opravdu trochu vyděšeně, ale velmi upřímně. Jako by nebyl dost rozhozený z toho, na co díky Aishile přišel a te´d by to měl říct Ikkemu a místo toho viděl, jak jeho Ikke málem skončil ve smrtelně nebezpečném pádu. Trochu se z toho chvěje. A zimou o opravdu není. Promáčená srst mu opravdu nevadí.