Príspevky užívateľa

<<< řeka Igna

Klidně klusal spolu s ní, držel lehké a vyrovnané tempo. Nevzlétl, považoval by to za neslušné. Navíc, tahle vlčice umí běhat dobře, to už stihl za ten kousek cesty pochopit. Sem tam po ní koukl a jeho úcta o trochu vzrostla. Málo vlčic běhá takhle. Asi je to tím, že je lovec. Neví, že Mornie trénuje běh s Feierem.

Když zatím neuspěli, zastříhal ušima. "Jasně, trochu to oblétnu a vrátím se... " zarazil se. "Počkej, ty jsi telepat? To by se mohlo hodit. Asi ale nemůžu dát zprávu já tobě?" Zkusil se zeptat. S telepatií se asi už nějakou formou potkal.
"Myslel jsem, že to obletím a vrátím se zpátky abych ti řekl co jsem našel. ale jeslti to jde dát vědět přímo, bylo by to fajn." Netuší, co vše dokáže, ale rád by si to ujasni. "Moje magie je sice užitečná na plašení stáda, ale na komunikaci je na nic. Leda by byla noc a pak by se dala použít na vyslání signálu, že by to prostě bylo vidět. "

Lehce přiklopil uši. "Tak to je na houby... ale vážně jsi měl pech, fakt to není tak častý. Jen na lidi je potřeba si dávat bacha. Ti jdou po vlcích často. Zažil jsem jen málo těch, kteří to nedělali. Ale i takoví jsou."
Když se na něj pak Rikusi obořil, s tím obviněním, nehnul ani chlupem, jen na něj kouká, naprosto v klidu. Prostě to po něm steklo a vůbec se ho to nedotklo. "Nevidím důvod, proč bych měl. Pokud tedy nezačneš škodit mě nebo mým blízkým." Zvedl obočí. "Ale to pochopíš až časem." Slova tady těžko něco zmůžou, to zase Adain ví.
Zatěkal pohledem k místu, kde by snad měl stát ten duch, i když ho nevidí. Ty to s ním taky nemáš snadný. Ale třeba se to zlepší. Nahlas neřekl nic.

"Netuším, jeslti tam bratr bude ochoten přijít. Ale zkusím se ho zeptat." A dál už by asi mluvil leda k něčímu ocasu, tak jen chvíli stál a sledoval odcházejícího vlka.
Pak potřásl hlavou a vzlétl. Zamířil k území smečky.

Je rád, že od něj Ikke aspoň neutekl. Adainova křídla jsou velká, a tak ho může i tím jedním docela dobře chránit před deštěm.
Po jeho prohlášení ho párkrát šťouchl čenichem a dál o něj pečuje. "Ono je to jedno, co bylo první. Teď takový jsi a jsi úžasný, víš?"
A když se na něj 'podíval', s pro Adaina tak naprosto nelogickou otázkou proč, na chívli se mu zadrhl dech a pak srdce rozbušilo ještě víc. "Nikdy neříkej, že jsi neschopný Ikke. Prosím. Opravud ne. Větší nesmysl jsem totiž v životě neslyšel. Uvědom si, co všechno dokážeš. I slepý běháš volně krajinou, neztratíš se, zvládl ses uživit. Umíš najít léčivé rostliny. Znáš a víš ohromnou spoustu věcí, které bych já v životě v hlavě neudržel. Já.. se umím jen rvát." Odfrkl si. Možná je mistrem bojových umění, ale on sám to nepovažuje za něco extra. To léčitelé jsou něco jiného. "A jeslti se ti někdo vyhýbá? Tak je pěkně pitomý." Dal svůj názor najevo dost důrazně. Pak si prostě schoval vlastní hlavu v Ikkeho bílém kožíšku. Je mu jedno, že je mokrý. Oheň hluboko v jeho duši a těle je může klidně zahřát oba.

Zastříhal ouškama. U toho jsou štětičky na jejich špičkách o to nápadnější. "Tady mi zatím přišli celkem v pohodě. Taky jsem už viděl místa, kde bylo lépe se každému vyhnout. Ale tak to není ani zdaleka všude." Vyjádřil nakonec myšlenky nahlas. Ale pořád Rikusiho klidně sleduje. Zvědavý, jeslti se dozví, co měl jeho bratr říkat.
A ono ano. Znova zastříhal ušima.
Naklonil pak lehce hlavu na stranu. "No... apsoň se mnou se tady bavíš, takže třeba to z tebou není tak ztracený... " Prohlásil zvesela. Sice to řekl Rikusimu, ale je to tak trochu vzkaz i pro ducha, který ho doprovází.

Ale otázka slibu je vážnější. "Fajn. Pokud u toho hodláš respektovat moje ostatní závazky, pak s tím problém nebude. " Ale znělo to lehce zamyšleně. Nespoléhá na druhé... nevěří, že bych slib dodržel. Přesto to chce udělat? Uvidíme. Asi nebude tak špatný a nevrlý, jak se tváří.

Lehce přenesl váhu, aby umožnil Ikkemu se o něj dobře opřít. A i když nemůže zastavit ty slezy, pečuje dál o jeho kožíšek. Neví, co by víc mohl udělat. Ale získal maličko naději, když dal Ikke jasně najevo, že je jedno, že není vlčice. Čím dál víc si uvědomuje, že opravdu chce být s ním a u něj. I přes ty obavy o Ikkeho se jeho ocas rozmával.
A tak dále trpělivě pečuje o bílý kožíšek a drží Ikkeho v teple u sebe. "Nebo ses stal psychologem, protože takový jsi... a mě je jedno čím jsi. Jsi to pořád ty. " Lehce do něj dloubl čumákem. "Já chci prostě jen tebe." řekl tiše a dál ho drží hezky v teple pod křídlem. Ale je maličko zoufalý, není si moc jistý co dělat, jak Ikkemu pomoct.

"Jo, tebe!" Zdůrazní to. Srdce mu bije zase dost splašeně. Hodně se bojí, co na to Ikke vůbec řekne. Ale nečekal takové podceňování zrovna u Ikkeho... Nedržel se a prostě ho objal křídlem, přehodil si ho přes jeho hřbet, ve snaze ho chránit před tím vším, tou mizérií, stresem, deštěm kolem a vším... Z tmavorudého vlka sálá teplo, přece jen předtím letěl delší kus cesty, tak je zahřátý. "A nevím, jak se to stalo. ani kdy... ale stalo se to.. pochopím, když o mě nebudeš stát.. přece jen.. nejsem vlčice." zabručel trochu frustrovaně a zoufale. Naprosto netuší, co dělat. ale vidět Ikeho takhle smutného... mu rve srdce na kusy.
Nakonec se neudržel a prostě mu začal olizovat slzy z tváří. "Ty nejsi nikdo. Jsi Ikke, neuvěřitelně silný a chápavý vlk, že jsem takového nikdy nepoznal... "vypadlo z něj upřímně. Nehnul se od něj, neví co jiného dělat.

Zadíval se na něj. "Jo, pořád... " a pak to z něj prostě vypadlo. "Mám tě rád!" Ani nevěděl, kdy k tomu sebral tu odvahu a jak se to stalo. Asi přece jen nebude takový zbabělec... Trochu ztuhnul, když to z něj vypadlo. Ikkeho reakce se pořád tak trochu bojí... Přece jen, obvyklejší je spíš vlk a vlčice, ne dva vlci... Sklopil pohled, trochu náhle plachý. O to upřímnější je vyznění těch tří slov.
"Škoda, že ti nemůžu půjčit na chvíli oči... " řekl skoro šeptem. Mrzí ho Ikkeho ztráta očí a chápe, že pak takhle seděl na okraji. Jen se vážně vyděsil, když sebou Ikke tak cuknul a div že nesletěl.

Pořád mu bije srdce rychleji. A dost nahlas, aby to mohl Ikke se svým vycvičeným sluchem slepce a léčitele postřehnout. I přes déšť. Adain navíc je opravdu hodně blízko. "Jo, jenže na kraji útesu... " pořád je z toho ještě trochu vyděšený... "A nechci se tě zbavit.. já... bych s tebou byl nejraději pořád... kdybych nemusel kolirkát stejně odcházet... "vypadlo z něj upřímně, ani nevěděl jak... pak se razil u toho deště. V tuhle chvíli je sám tak rozhozený, že si ani on sám není jistý, jeslti mu to Ikke říkal a nebo ne. Rozhlédl se po krajině. Po proudech deště, jak se rozráží o skály a jak to zní.... "Jak to vlastně funguje? Slyšíš to a v hlavě si to představíš, pode toho o co se déšť rozbíjí?" Zkusil to. Ví, že by ale měl říct ještě něco... i když i ty jeho slova o tom, že by byl s Ikkem pořád, jsou trochu výmluvná. Ještě sebrat odvahu na ten zbytek.

Cukl sebou, když viděl Ikkeho zakolísání na okraji útesu. "Opatrně!" neudržel se a pospíšil si k němu rychleji. Kdyby Ikke spadl, prostě by skočil za ním a zkusil ho chytit a zpomalit jeho pád. Bylo by to o zranění i u něj, ale to by mu bylo jedno.
Ale Ikke se naštěstí dostal do bezpečí sám.
Zmoklý Adain zůstal stát těsně u něj. "No nevím, ale vypadal jsi tak smutně... a málem jsi spadl z útesu... no tak... co se stalo, docela jsi mě vyděsil... co bych si bez tebe počal... ztratit ještě tebe.. po tom co se stalo Rivotrovi, já.. nevím jestli bych něco takového vůbec ustál... " zní opravdu trochu vyděšeně, ale velmi upřímně. Jako by nebyl dost rozhozený z toho, na co díky Aishile přišel a te´d by to měl říct Ikkemu a místo toho viděl, jak jeho Ikke málem skončil ve smrtelně nebezpečném pádu. Trochu se z toho chvěje. A zimou o opravdu není. Promáčená srst mu opravdu nevadí.

Vážně se na ni zadíval. "Chci se ale domluvit, že se zase potkáme. Opravdu chci vědět, že jsi v pořádku i ty, ano? Aspoň nakolik jde." Myslí to vážně a je to na něm vidět.
Klidně je ochoten dohodnout co a jak a kdy a rozhodně se tam dostaví. Muselo by se toho stát opravdu hodně, aby nedodržel daný slib.
Na rozloučenou ji zase zlehka strčil čumákem. Jen přátelské gesto. Nic víc.
A chvíli za ní ještě koukal, než zmizela v lese.
Pak teprve se otočil k území Ignisu. Opravdu to vypadá na déšť, ale to mu zase tak nevadí. Trochu se proletí, aspoň bude klidnější, až najde Ikkeho.

Stojí tam a kouká na ni, pořád ještě dost vyjeveně. "Za zbabělce asi těžko, už mě přece jen trochu zná." odpověděl trochu klidněji.
Ale pořád je dost rozhozený. Povzdechl si. "Upřímný jsem vždycky. Někdy prostě něco neřeknu, ale to je tak všechno. Někdy ani něco říct nesmím, to sama víš. Ale jinak nejsem z těch, co by lhali."
A zase na ni jen kouká. "A to jsem původně letěl hledat tebe, zjistit, jak se ti daří. No a vidíš, jak to dopadlo." Zabručel. Přesto už vypadá klidnější. Po prvotním překvapení se z nejhoršího dostal. Koukl se směrem k území Ignisu. Asi bych měl letět za ním... ale vážně jsem letěl taky za ní, podívat se jak se má... Koukl zase na Aishilu.

Zamručel a povzdechl si. "Víš, tohle mi přijde celý mnohem složitější, než skutečný boj. Tam je to rychlé a vlastně dost jednoduché. Vítězí reflexy, zkušenosti a chladná hlava... ale tady.." Potřásl hlavou. "Tady vlastně ani nejde udržet chladná hlava." Vypadá vážně celkem komicky. Takový silný hrdý vlk, a tak lehce ho dostala jednoduchá věc, jako říct někomu, že ho má rád.
Frustrovaně zafuněl. "Nebo to prostě ze mě nevypadne a pak ho možná přivedu za tebou, a´t mu to vysvětlíš ty." Řekl to ale spíš z legrace. Stejně by ho mohl vzít za ní leda pod nějakou záminkou, a to by nebylo zrovna upřímné. A to by Ikkemu neudělal.

Povzdechl si. Vážně to tak všechno je? A zvládnu to vůbec? Sleduje Aishilu, jak mu říká, co a jak. Připadá si dost rozechvěle. Jen ta představa, že by měl jít za Ikkem a všechno to jen tak vysypat.... ho maličko děsí. Nebo spíš trochu víc. "Slova... zase tak moc v nich zběhlý nejsem." Zabručel. Většinou si vedl docela dobře, ale on si tak nepřipadá.
"A Ikke by neublížil nikomu, je vůči ostatním opatrný, nechce je děsit nebo aby se mu vyhýbali." Sám mu to přece řekl. Hm... to jsem mu slíbil, že se mu nebudu vyhýbat a ani mu nic tajit... no, to asi další setkání bude docela složitý. Nehodlá se ale Ikkemu vyhýbat. Ani by to asi dlouho nevydržel.
"Netuším." Jestli je to na mě vidět, mohl si toho nevšimnout? Zrovna on? "Ví, že jsem přišel o bratra... a že s Jarumim k sobě složitě hledáme cestu a já ke smečce a tak..." přiznal tiše.

Frustrovaně zafuněl a přiklopil krátce uši. "no, jeslti na to budu mít odvahu..." řekl tiše a opět dost upřímně. Netuší, jak něco takového někomu říct. " Potřásl hlavou. "Nepřijde mi to jako něco, co na něj můžu jen tak vybalit.... "
Koukl na ni. To jsem jí ještě ani neřekl, že je psycholog. "Vážně je to na mě tak moc poznat?" Zeptal se. Ikkeho potkává často, takže otázka je, jeslti to on sám už netuší.
Povzdechl si. "Stejně bych tě nenechal, abys mu vyklepla kožich. To by si nezasloužil." Jen ještě líp dokazuje, jak moc mu na Ikkem záleží. "Ale kdyby o mě stál, nedal by to nějak najevo? "

Zrozpačitěl a zatvářil se zamyšleně. "No... totiž.. já vlastně netuším... a ani netuším co by si o tom myslel on... totiž... ani nevím, jeslti není jen na vlčice... jak se to vůbec tohle mohlo stát?" Zvedl pohled, pořád má ten naprosto zmatený a tumpachový výraz.
"Vždyť... nikdy jsem o tom ani nepřemýšlel a vlastně... nikdy s nikým nebyl." vypadlo z něj upřímně. Tohle bude složité. "Natož abych poznal, co si o tom myslí on.... nemusí mě přece vůbec chtít." Ještě sám pořádně nevstřebal celou tu myšlenku, že by mohl být zamilovaný on sám.