Príspevky užívateľa

Vážně se na ni zadíval. "Chci se ale domluvit, že se zase potkáme. Opravdu chci vědět, že jsi v pořádku i ty, ano? Aspoň nakolik jde." Myslí to vážně a je to na něm vidět.
Klidně je ochoten dohodnout co a jak a kdy a rozhodně se tam dostaví. Muselo by se toho stát opravdu hodně, aby nedodržel daný slib.
Na rozloučenou ji zase zlehka strčil čumákem. Jen přátelské gesto. Nic víc.
A chvíli za ní ještě koukal, než zmizela v lese.
Pak teprve se otočil k území Ignisu. Opravdu to vypadá na déšť, ale to mu zase tak nevadí. Trochu se proletí, aspoň bude klidnější, až najde Ikkeho.

Stojí tam a kouká na ni, pořád ještě dost vyjeveně. "Za zbabělce asi těžko, už mě přece jen trochu zná." odpověděl trochu klidněji.
Ale pořád je dost rozhozený. Povzdechl si. "Upřímný jsem vždycky. Někdy prostě něco neřeknu, ale to je tak všechno. Někdy ani něco říct nesmím, to sama víš. Ale jinak nejsem z těch, co by lhali."
A zase na ni jen kouká. "A to jsem původně letěl hledat tebe, zjistit, jak se ti daří. No a vidíš, jak to dopadlo." Zabručel. Přesto už vypadá klidnější. Po prvotním překvapení se z nejhoršího dostal. Koukl se směrem k území Ignisu. Asi bych měl letět za ním... ale vážně jsem letěl taky za ní, podívat se jak se má... Koukl zase na Aishilu.

Zamručel a povzdechl si. "Víš, tohle mi přijde celý mnohem složitější, než skutečný boj. Tam je to rychlé a vlastně dost jednoduché. Vítězí reflexy, zkušenosti a chladná hlava... ale tady.." Potřásl hlavou. "Tady vlastně ani nejde udržet chladná hlava." Vypadá vážně celkem komicky. Takový silný hrdý vlk, a tak lehce ho dostala jednoduchá věc, jako říct někomu, že ho má rád.
Frustrovaně zafuněl. "Nebo to prostě ze mě nevypadne a pak ho možná přivedu za tebou, a´t mu to vysvětlíš ty." Řekl to ale spíš z legrace. Stejně by ho mohl vzít za ní leda pod nějakou záminkou, a to by nebylo zrovna upřímné. A to by Ikkemu neudělal.

Povzdechl si. Vážně to tak všechno je? A zvládnu to vůbec? Sleduje Aishilu, jak mu říká, co a jak. Připadá si dost rozechvěle. Jen ta představa, že by měl jít za Ikkem a všechno to jen tak vysypat.... ho maličko děsí. Nebo spíš trochu víc. "Slova... zase tak moc v nich zběhlý nejsem." Zabručel. Většinou si vedl docela dobře, ale on si tak nepřipadá.
"A Ikke by neublížil nikomu, je vůči ostatním opatrný, nechce je děsit nebo aby se mu vyhýbali." Sám mu to přece řekl. Hm... to jsem mu slíbil, že se mu nebudu vyhýbat a ani mu nic tajit... no, to asi další setkání bude docela složitý. Nehodlá se ale Ikkemu vyhýbat. Ani by to asi dlouho nevydržel.
"Netuším." Jestli je to na mě vidět, mohl si toho nevšimnout? Zrovna on? "Ví, že jsem přišel o bratra... a že s Jarumim k sobě složitě hledáme cestu a já ke smečce a tak..." přiznal tiše.

Frustrovaně zafuněl a přiklopil krátce uši. "no, jeslti na to budu mít odvahu..." řekl tiše a opět dost upřímně. Netuší, jak něco takového někomu říct. " Potřásl hlavou. "Nepřijde mi to jako něco, co na něj můžu jen tak vybalit.... "
Koukl na ni. To jsem jí ještě ani neřekl, že je psycholog. "Vážně je to na mě tak moc poznat?" Zeptal se. Ikkeho potkává často, takže otázka je, jeslti to on sám už netuší.
Povzdechl si. "Stejně bych tě nenechal, abys mu vyklepla kožich. To by si nezasloužil." Jen ještě líp dokazuje, jak moc mu na Ikkem záleží. "Ale kdyby o mě stál, nedal by to nějak najevo? "

Zrozpačitěl a zatvářil se zamyšleně. "No... totiž.. já vlastně netuším... a ani netuším co by si o tom myslel on... totiž... ani nevím, jeslti není jen na vlčice... jak se to vůbec tohle mohlo stát?" Zvedl pohled, pořád má ten naprosto zmatený a tumpachový výraz.
"Vždyť... nikdy jsem o tom ani nepřemýšlel a vlastně... nikdy s nikým nebyl." vypadlo z něj upřímně. Tohle bude složité. "Natož abych poznal, co si o tom myslí on.... nemusí mě přece vůbec chtít." Ještě sám pořádně nevstřebal celou tu myšlenku, že by mohl být zamilovaný on sám.

Pořád ještě na ni tak zírá... celý z toho vedle. Pak prostě zaúpěl a lehl si tam na místě... "Já jsem asi osel.... " nemůže rozporovat jediné slovo z toho, co řekla... ani to, že by to neudělal pro každého. Jen pro některé. Ikke se mu dostal pod kůži, ale opravdu ho nenapadlo tohle.
Zvedl k ní pohled z té země. "No jo, ale.. já prostě nevím co s tím.. ani jak se chovat... myslíš že to fakt je?" Zeptal se jí. Ale jeho ocásek se zase rozmával.
Nakonec si zase sedl. Není ten typ, co se jen tak válí na zemi, ani když má z čeho.

Kouká na ni jak spadlý z višně, naprosto vyvedený z míry. Na její smích ještě víc. I když ani te´d se jeho ocásek tak úplně nezarazil, jen zpomalil... a prostě kouká... a pak z ní vypadla ta úderná věta. Zamrkal a znehybněl. Pak potřásl hlavou. "cože jsem... ? Já? Ale... co to?" Je tak neskutečně zmatený, že vůbec neví jak reagovat. A ještě do toho všeho má pořád před očima jistý bílý kožíšek.
Nakonec si tam prostě sedl a potřásl hlavou, jak se snaží trochu sebrat... "Ale... myslíš?" Nevypadlo z něj zatím nic moc lepšího než dosud.

Mrknul na ni. "No co, život se nesmí brát příliš vážně." odpověděl jí. I když tohle prohlášení vážné bylo a ukazuje to, že hodně hluboko v jeho duši je hodně šrámů a zkušeností. Ale i přes to všechno jde dál. Vážný výraz mu ostatně nevydržel.

A na její otázku z něj vypadlo prosté "jasně!" ani by mu doopravdy došlo, na co odpovídá. Ve vztazích nemá žádné zkušenosti, takže v tomto směru je přímo králem idiotů a nedošlo mu vlastně nic. To ale neznamená, že to nedojde okolí. Adain se maličko zarazil a koukl na ni, zmateně. Teprve te´d mu došlo, co ze sebe vypálil a jasný zmatek v jeho tváři dokazuje, že skutečně nemá nejmenší tušení, o co jde. Ani co na to říct teď.

Zazubil se a vysekl jí ukázkovou poklonu, s jedním křídlem nataženým. Evidentně umí i šaškovat. "To jsem rád, že aspoń pro někoho. "Ale i přes ty šaškárny dobře poslouchal, co mu říká. Zarazil se. Jeho ohon se nezastavil. Koukl na ni, a je vidět, že se and tím ani nemusí zamýšlet. Olízl si zase čenich.. "Ehm... no tak trochu.. " přiznal opět dost rozpačitě.

Popis druhého vlka si uložil o paměti. "Dobře, takového jsem zatím nepotkal. Ani nikoho podobného. Takže to bude celkem nápadné. " Přikývl. Ale víc k tomu nemá co říct a nějak se mu zase do mysli vkládá jistý bílý kožíšek.. tentokrát bez černého peří... škoda že Ikke nemá křídla. I když když nevidí, tak by mu asi byly k ničemu...

Zazubil se, pořád tak rozpačitý a koukl na ni. "Nevím, jelsti se dá říct, že já jsem fajn. ale on určitě... umí pochopit kde co, je milý... a statečný a prostě... já nevím... léčitele jsem vždycky obdivoval a poslední dobou jsme spolu často.... " trochu neví co a jak říct... byly sice i horší momenty, hlavně ze začátku. Ta jeho noha ho dodnes mrzí. Ale Ikke se na něj nikdy pro to nezlobil, tím si je jistý. Koukl na Aishilu, a zase tak trochu přešlapuje. Ale jeho ohon se lehce rozmával, jak má u toho rozhovoru pořád před očima jistý bílý kožíšek.

Na seznámení nadšeně kývl. "Tak jim to kdyžtak pak řekni, aspoň bude legrace. Lítám mimo území smečky dost často, aby se dalo domluvit, že si prostě někde dáme sraz." Jeho ocas se lehce rozmával. Nevadí mu poznávat další vlky.

Jeho rozpaky jsou jasně patrné, když má mluvit o jiném vlkovi. "No... je bílý a léčitel a slepý... ale ve smečce to nikomu nevadí a on si umí poradit víc než dobře... Dokonce se mnou trochu trénuje... "trochu se zarazil. O trénincích smečky bych asi neměl mluvit. A je nad slunce jasné, že moc neumí popsat co a jak, jak má dojít na povahu. Navíc si není moc jistý tím, co vůbec smí říct. Nejistě si olízl čenich.

Jeho rozpaky mizí dost rychle, když mluví o ní. "dobře. Třeba mi je někdy představíš. A sice doufám, že nikdy nebudeš v situaci, kdybys potřebovala pomoc bojovníka, ale pokud jo, tak pořád jednoho znáš." Je jasné, že je ten typ, co si dokáže stoupnout mezi někoho a přicházející nebezpečí. Z jeho postoje je to vidět dost a dost.

Povzdechl si a je znát, že rozhodně nebyly jen dobré dny, ale i ty horší. Ale zamručel a přikývl. "No dělám co můžu."
Dost se změnil jeho výraz i tón, jak došlo na ty další ve smeče. Maličko se ošil, zavrtěl, zastříhal ušima. "ale..." potřásl hlavou. "Jeden bílý vlk ze smečky, Ikke se jmenuje... " řekl maličko rozpačitě, sám nemá tušení proč. Ale jeho chování je dost nápadné.

Ještě že může řešit i něco jiného. Netrápil moc Aishilu vzájemnou blízkostí a zase si sedl kousek před ní. "Je dobře, že tady pro tebe někdo je. Mrzí mě, že jsem se neukázal častěji, jenže jsem vážně měl povinnosti." Přilopil uši. Rád by pro ni udělal víc. ""A i když není třeba, tak bych pomohl rád. Takže kdyby někdy něco, tak se ozvi, jo? Zavýt na hranici určitě není problém a já lítám rychle." Myslí svou nabídku velmi vážně.

Letěl nad územím, když začalo pršet. Pro létavce to není úplně příjemné, nelétá se v takovém počasí dobře, ale Adain je zvyklý. Ví, co si ohlídat.
Ale také raději letěl výše nad terénem, aby mu nenadělaly potíže zrádné vzdušné proudy. Přilétá od nízkých hor a potřebuje překonat vrcholky těch věžových. Nabral výšku, přeletěl vrchol, a uviděl v dálce před sebou povědomý bílý kožíšek. Pousmál se a srdce mu začalo tlouct maličko rychleji.
Místo, aby pokračoval v letu, zamířil na přistání. Zbytek cesty dojde, nechce Ikkeho vyplašit.
Dosedl měkce a pořád ještě dost daleko, aby zvuky deště přehlušily jeho přistání. Stejně tak potichu se vydal vpřed. Neskrývá se, on je prostě tichý normálně. Zvyk za roky života ve střehu.
Celou dobu má výhled na Ikkeho. Udělal jen pár kroků a zarazil se. Ikke sice vypadá jako vlk na stráži ale.. něco je špatně. Divný pocit, jakýsi smutek. Adain se zamračil. Stalo se něco?
Rozběhl se klusem k bílému vlkovi. "Ikke? Stalo se něco?" Zavolal na něj, jak se k němu blíží. Teď už musí být i jeho kroky jasně slyšet.

Zvedl zase havu a sledoval ji pozorně, zvědavý, co vybere. Kývl. Laně jsou dobrá kořist pro dva silné vlky. A pro smečku dost jídla.
"Není to daleko a pokud jde o to najít, tak to bych asi mohl dost urychlit." Křídla skutečně jsou výhodou.
Ne že by mohl prostě předletět před ně a stoupnout si před stádo, to by udělal leda sebevrah. Jeden vlk splašené stádo nezastaví. Ale odklonit by je mohl a kdyby to nešlo, tak... by prostě mohl sáhnout po magii. Před vlnou plamenů uhne i stádo.
"Hledat nebo pomoct rozptýlit není problém. Křídla jsou rychlá a vyděsit je můžu i magií." přiznal to docela klidně. Mornie sice neví, co jeho magie dokáže, ale vědět, že by se na lovu mohla hodit, to by asi měla.
Otočil se k pláním, ví, kde to je a koukl na ni, připraven vyrazit.