Príspevky užívateľa

Maličko si povzdechl. Okolo jeho bratra je to prostě složité. Přesto si Ikkeho rady bral k srdci.
"Dobře. Kdyby se to objevilo, zkusím si toho víc všímat a říct ti co jsem zjistil, jo?" Zastříhal ušima při pohledu na Ikkeho.

Lísavě se o Ikkeho otřel. Opravdu o něj má starost, i když chápe, že by na to nejraději spěchal. "Rozhodně je to úžasná magie. " Ale oddechl si, že to Ikke nebude pokoušet.
Přidal se k Ikkemu a zamířil s ním z jeskyně.

____
jop. :)

Zatvářil se i maličko pobaveně. "Protože jsem vlastně do smečky vůbec nechtěl. Chtěl jsem zůstat jen s bratry, jenže ti do smečky chtěli, tak jsem šel s nimi." Zvedl koutek tlamy a lehce naklonil hlavu na stranu. Jak to tak vypadá, tento tmavorudý vlk je docela upřímný.

Zazubil se. "To sice ne, ale prostě, neznamená to, že bych zvládal se třeba o někoho déle starat. " A možná ano, kdo ví? Je fakt že o bratra nebo ikkeho je ochoten se starat kdykoliv.
"Dobře, tak jdeme." Protáhl se a zase se zájmem vyrazil na stezku. Třeba natrefí na nějakou kořist, něco na zub by se hodilo.

Odkašlal si. "Abych řekl pravdu, až do nedávna jsem se zase tak moc nesnažil všechny poznat. Dokud jsem nezačal randit s Ikkem." To bílý léčitel všechno změnil a Adain konečně smečku přijal za svou.
Povzdechl si. "Krátce ano." Až příliš krátce. Ale asi bude lepší nechat to už být.
Iskova couvnutí si všiml a zastříhal ušima. Neřekl nic a ke kontaktu ho nenutí.

Zazubil se, při hodnocení svojí osoby. "Jsem jen trochu ukecaný, to je všechno. Ale taky jak o jakém tématu. O smečce bych venku nemluvil, leda že bych lákal někoho do smečky. A to jsem vlastně ještě neudělal." Potřásl hlavou.
"No, vyrazíme zase dál?" Se zájmem koukl na pokračující stezku.

"To chápu, vlk by měl vědět, s kým vlastně žije ve smečce. Pachy znám všech. Jak jako bellator hlídám hranice, tak prostě pachy najdu. Ale taky některé moc nepotkávám."
Nad bratrem si povzdechl. "Narodili jsme se ve stejný den a až do únosu v roce jsme byli pořád spolu, my tři proti celému světu. To nesmaže ani únos a to co se dělo s námi potom." Aspoň u Adainova věrného srdce ne. "Ale co se dá dělat, nezbývá, než jít dál."
Chtěl Isku lehce šťouchnout čenichem, prostě jen takové gesto, ale pokud Iska ucukne, nechá to být.

Oproti tomu problému s vlčaty se vyloženě zasmál. "No jo, takový detail, že to tak v přírodě moc nechodí." Zamával ocasem a nic si z toho nedělá. Pak zvážněl. "Ikke by určitě byl. U mě se to nedá odhadnout, na to se sám někdy chovám spíš jak vlče. Teda jak v čem. Ale třeba kvůli Ikkemu jednou nějaké ztracené vezmeme k sobě." Potřásl hlavou a nevypadá, že by mu otázka potomstva dělala starosti.

I on, ač ho čeká při vlastním lovu také dost práce, se zapojil do příprav. Nemůže příliš pomoci lovcům se stopováním a hledáním. Tak zatím může budovat pasti. Jeho výhodou jsi křídla a značná síla. Takže se vrhl do práce na uzavření údolí.
Z jedné strany to vlastně můžu zaházet rovnou...
Jednu stranu strže začal pečlivě blokovat větvemi a kusy klád. Vytvořil tam spleť, kterou nemohlo zvíře velikosti nimlóga v žádném případě projít, ale současně nezahradila vodu z potoka. Dával si dobrý pozor, aby klacky opravdu držely pevně a byla jich dlouhá vrstva. Jen tak budou opravdu účinné. Až nebudou třeba, může je prostě smést ohnivým křídlem aby se za to nezachytával další nepořádek.

Zabralo mu to dost času. Přece jen k tomu musel ještě i hlídat okolí a také, nechtěl brát stavební materiál blízko, když si ho sám může snadněji donést na křídlech z větší vzdálenosti. U toho měl také dobrý výhled, jak si vede zbytek smečky.

Potom musí také připravit uzávěru druhé strany. Pečlivě úzký vstup přehradil nahoře kládou a s použitím větví a kamenů staví nahoře pěkně mohutnou uzávěru... bude pak docela dřina to vůbec strhnout a poslat dolů. Možná to pak prostě odpálím ohněm, je vlastně jedno pokud to bude při pádu hořet.

"Nevadí, časem určitě potkáš," řekl mu klidně. Stín ze srmti třetího z bratrů je patrný, ale na Iksu se kvůli tomu nijak nezlobí. "Není to tvoje vina. Ani jsi tady nebyl. A i když bych si to nejradši házel na vlastní hlavu, nebyla to ani moje vina. Byl dospělý a nemohl jsem mu pořád stát za zády a hlídat ho. " Přestože na něj někdy jeho vlastní duše křičí, že věděl, že není v dobrém stavu a měl tam být. Ve skutečnosti ví, že by to nefungovalo, ale srdci je těžko poručit.

Ještě že se má čím zabývat jiným. Isku vyslechl se zájmem. "Jo tak, no jasný, přece si nevybereš vlastní sestru, to by bylo nechutný," zazubil se. "Tady to tak nechodí, tak aspoň nebudeš muset pak hledat jiné místo. A my taky nikam nepůjdem " Nevypadá, že by se nad tím nějak pozastavoval, nebo mu to přišlo divné. "Navíc, asi těžko z toho budou vlčata, když jsme jaksi oba vlci," * prohodil vesele a vůbec vypadá, že ho tohle téma ani trochu nepohoršuje.

____
*no ten se bude v srpnu divit... :D

Post obsahuje části, potencionálně nevhodné pro slabší povahy.

Povzdechl si a upřel na Jarumiho pohled svých fialových očí. "V tom případě se ostatní smečky měly prostě spojit a zlikvidovat ho hrubou přesilou. Nikdo nedokáže odolat všemu. V určitém bodě by se navíc nejspíš vlastní otočili spíš proti němu, než aby bránili území. Pak by ho prostě rozsápali na krvavou kaši" Povzdech si. "Jenže to by chtělo někoho, kdo to zvládne vyjednat a ten tam nejspíš nebyl.
jsem vážně rád, že už tam nejsi. " Aspoň fyzicky. Ale v hlavě tam pořád ještě jsi, co?
Netuší, co říct a jak mu v tomto pomoct. Ale rozhodně nehodlá přiznat, že za bratra cítí zodpovědnost. Přece jen je nejstarší a je jedno, že jen o několik minut.

Přikývl. "Jasně, v pohodě. A vlastně jsou to horský zvířata, takže se to stát může. Území smečky pro ně ale nebude zajímavé. Smečka je přesila a ani taková šelma nechce zbytečné zranění. "
Pak už se věnovali lovu. Adain s napřímenýma ušima kouká na Cyra. Maličko se přikrčí, ukáže mu opatrný krok a pak čenichem ukáže směrem odkud se ozval bažant.
Pokud to Cyro nepochopí, a Adain s takovou možností počítá, ujme se vedení a opatrně zamíří blíž k jejich budoucí kořisti. Lehce přikrčený velmi opatrně našlapuje trávou a blíží se k hejnu, ukrytému o kus dál ve vysoké trávě... jsou blízko.

"Snad mě tak opravdu ještě bere." chvíli mlčel. Ale poslouchal. "Nebo by si mohl díky tomu zase zvyknout neztrácet se v tom, když s někým může. "Zadíval se na Ikkeho. "Ale s nikým jiným bych to asi radši nezkoušel. " Nekomentoval to, že Jarumi umí prohrávat. To každý skutečný bojovník.

Teatrálně si povzdechl a zaubil se. "No dobře."
Ale pak zase zvážněl. Opravdu má ohledně dalšího pokusu o použití magie obavy. Jeslti to Ikke přežene, následky můžou být nepříjemné.
Ale poznal, že se bílý léčitel nevzdál. "Vážně buď opatrný, jo?"
Zůstal poblíž, připravený ho hlídat a starat se o něj.
Ikke tak mohl vidět jeho výraz plný starostlivosti. "Hlavní je, abys byl v pořádku ty, ikke. ale je to zajímavá magie, jsem rád, že ji máš. Bude se hodit."

Maličko si povzdechl. "Tohle mi opravdu moc nejde, víš? Ale budu se snažit. Jen prostě nevím jak se ptát, abych ho nevyplašil. škoda že si nehodlá promluvit s tebou." Svěsil na chvíli uši.
Nad tím druhým se vážně zamyslel. Důkladně. "Myslím, že bych to spíš popsal jako efektivnější. Ale s méně ohledy na okolnosti. I já si s ním ale můžu dovolit být v boji o dost drsnější a divočejší, prostě proto, že on tomu stačí. Se začátečníkem bych se tolik utrhnout z řetězu nemohl. Nejspíš to bylo jen totéž."

Nad kamenem se zazubil a lehce do Ikkeho strčil čenichem. "Je to kámen, tak by se snad jen tak rozbít neměl, ne?" Zamával ohonem.
Ale pak došlo na magii. "Nepřetížíš se moc?" Zeptal se starostivě. "I magie něco stojí."

Povzdechl si. U sebe to moc neřeší, ale jeho bratr... "Já z toho měl dojem, že něco mezi tréninkovým panákem a hromosvodem." Ani jedno není ani trochu dobré. "u tréninku, jak jsme byli dost rovnocenní, mi přišlo, že se v tom v jednu cvíli začal trochu ztrácet." Vzpomněl si na jejich tehdejší řádění na kopečkách. "Ale nejsem si tím jistý." Navíc už od té doby přece jen nějaký čas uběhl.

Upravil ještě postrkováním čenichem pár věcí v provizorním hnízdě pro kámen a uculil se na Ikkeho. "Takže hodláš teď hlídat kus šutr?" Rozmával se jeho ohon. Zatím je to prostě jen kámen. I když mu pořád trochu vrtá hlavou, kam se ztratila ta krev. Nějaká by tam být měla.

Zazubil se. "Jo, začátky byly dost na nic, ale zase jsem se naučil věci, které byhc jinak neuměl." Potřásl hlavou. Zvuk, který u roho vzniká díky jeho štětičkám, teď už ikke má spojený s tím, jak se chovají v pohybu.
"Jarumi to myslím měl horší." povzdechl si. Adaina to nezlomilo. Změnilo, ale nezničilo. U Jarumiho si není tak jistý.

Postrkoval ještě kámen na místo, kde bude dobře vidět a obrovnal ho nějakými dalšími listy a drobnými kamínky, aby bylo jasné, že tam je schválně. Zazubil se na Ikkeho. "Jasně, jen jsem to tu chtěl dodělat."
Usmál se, zamával ohonem a lehce se o Ikkeho otřel, než se šel taky trochu napít. I on opatrně, s pohybem má přece jen dost zkušeností.

<<< nízké hory

"Za to přece nemůžeš.... " řekl mu jemně a myslí to vážně. Není důvod se omlouvat. Ikke to přece neudělal schválně.
Při té chvále maličko koukldo země a zamručel. "Mám... trochu praxi s panikou u sebe... když jsem byl mladý..." přiznal trochu plaše. Jako roční, hozený mezi spoustu dravých potvor, panikařil docela často. Než se naučil to zvládat.
Nic víc nekomentoval. Ostatně se Ikkeho rozhodně zbavit nechce.
A potom už měl plnou tlamu neseného zabaleného kamene.
Hlídá Ikkeho tempo i cestu, nehodlá dopustit, aby se jeho bílý léčitel zranil. Ale Ikke ví, co dělá, jako mnohokrát předtím.

Cesta zpátky jim tak trvala mnohem kratší dobu, než cesta do hor.
Zpomalil až u jeskyně a opatrně položil zabalený kámen nedaleko ohniště. Zafuněl, běžet rychle s plnou tlamou opravdu není zrovna legrace a je vážně rád, že to vůbec doběhl aniž by musel Ikkeho brzdit. Ještě kousek a musel by prostě použít křídla, aby to vůbec udýchal. Jeho dech je po tom všem také celkem zrychlený, což Ikke nejspíš moc dobře slyší.

"Kdyby byli jen pozitivní, ještě by to šlo. Ale jo, taky bych radši jemnější zjištění Ikke."
Potřásl hlavou. Pohled na panikařícího trpícího Ikkeho ho bude pronásledovat ještě dlouho. "Ale když už, tak raději budu vždy s tebou, abych mohl aspoň zkoušet být oporou." Nemyslí si, že tu byl něco platný, ale co už.

Ale na zkoumání Ikkeho zraku se těší. Je hodně míst a věcí, co by mu rád ukázal. Díky křídlům občas objeví dost zajímavá zákoutí.

"No ještě aby ne," maličko zavrčel, ale je vidět, že ne ve zlém.

Rozhodně si Ikkeho bude pečlivě hlídat celou cestu.

>>> jeskyně

Znovu se lehce lísavě přitulil. "Aspoň ti bude připomínat, že někdy i takový šok může být nakonec dobrý." Přece jen, ten první záblesk zraku byl docela šok a nakonec to je docela dobrá zpráva. Magie, která umožní apsoň občas vidět.
"Dobře. Třeba něco zjistíme. Nebo na to prostě přijdeme sami. Naučil jsem se kdysi zvládat vlastní magii, naučili se to i jiní, poradíme si. "
Přitiskl pak své čelo na jeho a na chvíli zavřel oči.
"No, ti troubelíni jsou mi volní a mají Feiera. Ale já tě potřebuju, jo?" Neváhá dát najevo svoje city.
Pak už ale vyrazili domů a do jeskyně.