Príspevky užívateľa

Potřásl hlavou. Taky trouba. Už se nedivím, že si na to Ikke pořád stěžoval že nikdo nic neřekn.e "Prostě to řekni Feierovi. Měl by o tom vědět už jen proto, aby věděl kdy s kým počítat, nejsi už sám, takže je na tobě i spolupracovat. To taky znamená vědět, kdy kdo je v čem dobrej a kdy má problém." Přemýšlí, kde se v něm tenhle proslov vzal.. možná za to může jeho současná situace.

Nemluvil ale Iskovi do toho, že vstal a jde blíž. U kamene je ale teplo, přece jen, bylo tam teplo když se to vše dít začalo a Adain s Ikkem si pak netroufli na tom cokoliv změnit. "Vlčata. Postupně rostou... už vypadají starší než novorozený vlčata... " O trochu.
Potřásl hlavou. "Já prostě nechápu jak. Ale děje se to."
Znovu se lehce dotkl čenichem, přímo u jedné tlapičky uvnitř kamene.

Koukl se na něj. "Tobě se to už stalo? A řekl jsi to někomu? " S Ikkem obvykle neprobírá jeho pacienty, takže by se o tom nedozvěděl. "Jestli ne, tak to hlavě léčitelům řekni. Třeba Feierovi." Od Ikkeho se teď práci snaží spíš držet dál.

Chvíli mlčel, když se Iska ptal jak to myslí. "No, prostě.. když jsme ho našli a sbírali, oba jsme se o něj řízli. Nechápal jsem proč, neměl ostrou hranu... a krev na něm nebyla vidět. A pak.. začalrůst a měnit vzhled a teď..." Potřásl hlavou.
Celé je to naprosto neuvěřitelné.
"Až ti bude líp, tak si ho prohlídni zblízka. Musel bych být hodně mimo aby mi nedošlo co vidím uvnitř. I když nechápu jak.. jo jasně, je magickej ale.. o ničem takovým jsem nikdy neslyšel.... A nevím co s tím." Odpověděl pak nakonec i na druhou otázku.

Zastříhal ušima. "A jak dlouho jsi před tím chlazením byl na slunci?" Zaujatě poslouchal i jak to vypadalo u nich. "Tak to nemáš odkud být zvyklý. Bude to chtít postupně. Tvoje první léto v teple, ne?" O přizpůsobení se podmínkám něco ví, s tím kolik toho nacestoval všude možně. Věří, že se s tím Iska naučí časem tak nějak žít.

Adain krátce koukl na Isku a pak na kámen u ohniště. "Ehm.. no když jsme ho s Ikkem sebrali v nizkých horách, mysleli jsme, že je to jen hezký kámen... Ale ukázalo se, že je trochu něco víc." Potřásl hlavou. Zadíval se na rýsující se obrysy vlčátek, občas se pohnou. Přece jen už uvnitř kamene nějakou dobu rostou.
Podle toho, jak moc se kámen s nimi zvětšil, už jsou vlastně větší než normálním způsobem narozená vlčata... Adain se zachvěl. Naprosto nemá tušení, jak tenhle zázrak vznikl, ani jak to celé vlastně bude. "Trochu se už bojím vůbec nechávat to tady bez dozoru... " přešlápnul a je vidět, že s ním celá ta situace trochu mává.
Zamířil ke kameni a opatrně přejel čenichem po povrchu, pod kterým se dějí zajímavé věci. Přijde mu, že kámen trochu zase změnil strukturu povrchu. Zastříhal ušima. Ještě tak vědět, co to znamená.

Potřásl hlavou a zkontroloval mech na Iskovi, doufá, že správně. "Je léto, prostě vedro. Někdy stačí i malej rozdíl, teda prej." Já na to nikdy moc netrpěl. "Navíc, ve vedru se má bejt ve stínu, to si pamatuju ještě z doby, kdy jsem byl vlče. " Podrbal se zadní nohou za uchem. "Neříkal jsi, že jsi někde ze studený oblasti? Tam se to asi moc řešit nemuselo, ne?" Takže se není co divit, že tomu nerozumí a neví jak se chovat.

Pak zase zvážněl. "Jo. To taky. I když taky..." ohlédl se na kámen u ohniště, uložený pěkně v teple a bezpečí. Ikke teď potřebuje spíš čerstvý vzduch a slunce, ale zároveň by měl hlídat ten kámen... není to celé zrovna snadné.

Adain se maličko zazubil, ale nemá to tu sílu co jindy. "Prý ses připekl na sluníčku a mám ti občas namáčet mech. To jsem nechápal, dokud jsem to tady neviděl." Zamával ohonem.
Pak ale zase zvážněl. Znovu koukl k vlčatům. "Hele, v klidu, stejně jsem tady často. " Vlastně je tady skoro pořád, často i s Ikkem, ale toho přes den nutí vyhřívat se na sluníčku. Doufá, že to Ikkemu trochu pomůže.
Došel ke kotlíku s vodou, kouknout kolik jí tam je.

Opatrně vešel do jeskyně, skoro jako by se bál.
Tmavorudý vlk vypadá trochu vážnější než obvykle. Rozhlédl se, trohcu mrká jak vešel ze světla venku do šera uvnitř, ale jeho oči se brzo přizpůsobily.
Iska, ležící o kus víc vzadu, je jeho hlavní úkol.
Ale napřed zamířil ke kameni, který se ukázal být obdařený mocnou magií. Došel k nenarozeným vlčatům a něžně olízl povrch kamene. Pořád ještě neví, co si o tom všem myslet. On a vlčata.. s Ikkem. Pořád tomu nemůže uvěřit. Možná by si to dokázal užívat, nebýt toho, že Ikke není ve své kůži. Od objevení nové magie hodně zchřadl a Adain o něj má dost strach.

Nechal vlčátka být, jen jim zašeptal pár tichý slov a zamířil k Iskovi.
"Ahoj, poslal mě Feier. Jak ti je?" Prohlíží si maličko zvědavě ty obklady z mechu. Koukl ke kotlíku s vodou, pak zase na Isku.

Maličko si povzdechl. Okolo jeho bratra je to prostě složité. Přesto si Ikkeho rady bral k srdci.
"Dobře. Kdyby se to objevilo, zkusím si toho víc všímat a říct ti co jsem zjistil, jo?" Zastříhal ušima při pohledu na Ikkeho.

Lísavě se o Ikkeho otřel. Opravdu o něj má starost, i když chápe, že by na to nejraději spěchal. "Rozhodně je to úžasná magie. " Ale oddechl si, že to Ikke nebude pokoušet.
Přidal se k Ikkemu a zamířil s ním z jeskyně.

____
jop. :)

Zatvářil se i maličko pobaveně. "Protože jsem vlastně do smečky vůbec nechtěl. Chtěl jsem zůstat jen s bratry, jenže ti do smečky chtěli, tak jsem šel s nimi." Zvedl koutek tlamy a lehce naklonil hlavu na stranu. Jak to tak vypadá, tento tmavorudý vlk je docela upřímný.

Zazubil se. "To sice ne, ale prostě, neznamená to, že bych zvládal se třeba o někoho déle starat. " A možná ano, kdo ví? Je fakt že o bratra nebo ikkeho je ochoten se starat kdykoliv.
"Dobře, tak jdeme." Protáhl se a zase se zájmem vyrazil na stezku. Třeba natrefí na nějakou kořist, něco na zub by se hodilo.

Odkašlal si. "Abych řekl pravdu, až do nedávna jsem se zase tak moc nesnažil všechny poznat. Dokud jsem nezačal randit s Ikkem." To bílý léčitel všechno změnil a Adain konečně smečku přijal za svou.
Povzdechl si. "Krátce ano." Až příliš krátce. Ale asi bude lepší nechat to už být.
Iskova couvnutí si všiml a zastříhal ušima. Neřekl nic a ke kontaktu ho nenutí.

Zazubil se, při hodnocení svojí osoby. "Jsem jen trochu ukecaný, to je všechno. Ale taky jak o jakém tématu. O smečce bych venku nemluvil, leda že bych lákal někoho do smečky. A to jsem vlastně ještě neudělal." Potřásl hlavou.
"No, vyrazíme zase dál?" Se zájmem koukl na pokračující stezku.

"To chápu, vlk by měl vědět, s kým vlastně žije ve smečce. Pachy znám všech. Jak jako bellator hlídám hranice, tak prostě pachy najdu. Ale taky některé moc nepotkávám."
Nad bratrem si povzdechl. "Narodili jsme se ve stejný den a až do únosu v roce jsme byli pořád spolu, my tři proti celému světu. To nesmaže ani únos a to co se dělo s námi potom." Aspoň u Adainova věrného srdce ne. "Ale co se dá dělat, nezbývá, než jít dál."
Chtěl Isku lehce šťouchnout čenichem, prostě jen takové gesto, ale pokud Iska ucukne, nechá to být.

Oproti tomu problému s vlčaty se vyloženě zasmál. "No jo, takový detail, že to tak v přírodě moc nechodí." Zamával ocasem a nic si z toho nedělá. Pak zvážněl. "Ikke by určitě byl. U mě se to nedá odhadnout, na to se sám někdy chovám spíš jak vlče. Teda jak v čem. Ale třeba kvůli Ikkemu jednou nějaké ztracené vezmeme k sobě." Potřásl hlavou a nevypadá, že by mu otázka potomstva dělala starosti.

I on, ač ho čeká při vlastním lovu také dost práce, se zapojil do příprav. Nemůže příliš pomoci lovcům se stopováním a hledáním. Tak zatím může budovat pasti. Jeho výhodou jsi křídla a značná síla. Takže se vrhl do práce na uzavření údolí.
Z jedné strany to vlastně můžu zaházet rovnou...
Jednu stranu strže začal pečlivě blokovat větvemi a kusy klád. Vytvořil tam spleť, kterou nemohlo zvíře velikosti nimlóga v žádném případě projít, ale současně nezahradila vodu z potoka. Dával si dobrý pozor, aby klacky opravdu držely pevně a byla jich dlouhá vrstva. Jen tak budou opravdu účinné. Až nebudou třeba, může je prostě smést ohnivým křídlem aby se za to nezachytával další nepořádek.

Zabralo mu to dost času. Přece jen k tomu musel ještě i hlídat okolí a také, nechtěl brát stavební materiál blízko, když si ho sám může snadněji donést na křídlech z větší vzdálenosti. U toho měl také dobrý výhled, jak si vede zbytek smečky.

Potom musí také připravit uzávěru druhé strany. Pečlivě úzký vstup přehradil nahoře kládou a s použitím větví a kamenů staví nahoře pěkně mohutnou uzávěru... bude pak docela dřina to vůbec strhnout a poslat dolů. Možná to pak prostě odpálím ohněm, je vlastně jedno pokud to bude při pádu hořet.

"Nevadí, časem určitě potkáš," řekl mu klidně. Stín ze srmti třetího z bratrů je patrný, ale na Iksu se kvůli tomu nijak nezlobí. "Není to tvoje vina. Ani jsi tady nebyl. A i když bych si to nejradši házel na vlastní hlavu, nebyla to ani moje vina. Byl dospělý a nemohl jsem mu pořád stát za zády a hlídat ho. " Přestože na něj někdy jeho vlastní duše křičí, že věděl, že není v dobrém stavu a měl tam být. Ve skutečnosti ví, že by to nefungovalo, ale srdci je těžko poručit.

Ještě že se má čím zabývat jiným. Isku vyslechl se zájmem. "Jo tak, no jasný, přece si nevybereš vlastní sestru, to by bylo nechutný," zazubil se. "Tady to tak nechodí, tak aspoň nebudeš muset pak hledat jiné místo. A my taky nikam nepůjdem " Nevypadá, že by se nad tím nějak pozastavoval, nebo mu to přišlo divné. "Navíc, asi těžko z toho budou vlčata, když jsme jaksi oba vlci," * prohodil vesele a vůbec vypadá, že ho tohle téma ani trochu nepohoršuje.

____
*no ten se bude v srpnu divit... :D

Post obsahuje části, potencionálně nevhodné pro slabší povahy.

Povzdechl si a upřel na Jarumiho pohled svých fialových očí. "V tom případě se ostatní smečky měly prostě spojit a zlikvidovat ho hrubou přesilou. Nikdo nedokáže odolat všemu. V určitém bodě by se navíc nejspíš vlastní otočili spíš proti němu, než aby bránili území. Pak by ho prostě rozsápali na krvavou kaši" Povzdech si. "Jenže to by chtělo někoho, kdo to zvládne vyjednat a ten tam nejspíš nebyl.
jsem vážně rád, že už tam nejsi. " Aspoň fyzicky. Ale v hlavě tam pořád ještě jsi, co?
Netuší, co říct a jak mu v tomto pomoct. Ale rozhodně nehodlá přiznat, že za bratra cítí zodpovědnost. Přece jen je nejstarší a je jedno, že jen o několik minut.

Přikývl. "Jasně, v pohodě. A vlastně jsou to horský zvířata, takže se to stát může. Území smečky pro ně ale nebude zajímavé. Smečka je přesila a ani taková šelma nechce zbytečné zranění. "
Pak už se věnovali lovu. Adain s napřímenýma ušima kouká na Cyra. Maličko se přikrčí, ukáže mu opatrný krok a pak čenichem ukáže směrem odkud se ozval bažant.
Pokud to Cyro nepochopí, a Adain s takovou možností počítá, ujme se vedení a opatrně zamíří blíž k jejich budoucí kořisti. Lehce přikrčený velmi opatrně našlapuje trávou a blíží se k hejnu, ukrytému o kus dál ve vysoké trávě... jsou blízko.

"Snad mě tak opravdu ještě bere." chvíli mlčel. Ale poslouchal. "Nebo by si mohl díky tomu zase zvyknout neztrácet se v tom, když s někým může. "Zadíval se na Ikkeho. "Ale s nikým jiným bych to asi radši nezkoušel. " Nekomentoval to, že Jarumi umí prohrávat. To každý skutečný bojovník.

Teatrálně si povzdechl a zaubil se. "No dobře."
Ale pak zase zvážněl. Opravdu má ohledně dalšího pokusu o použití magie obavy. Jeslti to Ikke přežene, následky můžou být nepříjemné.
Ale poznal, že se bílý léčitel nevzdál. "Vážně buď opatrný, jo?"
Zůstal poblíž, připravený ho hlídat a starat se o něj.
Ikke tak mohl vidět jeho výraz plný starostlivosti. "Hlavní je, abys byl v pořádku ty, ikke. ale je to zajímavá magie, jsem rád, že ji máš. Bude se hodit."