Príspevky užívateľa

Zazubil se z mohutné větve na mladého vlka, ale pak se zarazil. Přejel ho pohledem. Vyhodnotil jeho zakoktání. Asi jsem to trochu přehnal.... nenapadlo by mě, že se tak lekne, když na mě musel celou dobu vidět.
"Jo, promiň.. já myslel, že když na mě tak bylo vidět, že se tak moc leknout nedá." Potřásl hlavou. "Jsi v pořádku?" Oči trochu starostlivé. Rufus už pro něj patří do smečky, kterou pomalu, pomaličku přece jen začíná přijímat za svou. Už mu nezáleží jen na bratrovi, ale do jeho srdce a duše se pomalu vkrádají další vlci. Hlavně jeden, ale tu myšlenku si zatím moc nepřipustil.
Mladého Rufuse ale už trochu trénoval a je docela zvědavý, jak se mu daří. "Jak to jde s hledáním tvého budoucího poslání? Už v tom máš o něco menší zmatek?" Dobře si pamatuje ten rozhovor u tréninku.

Naprosto klidně ho přejel pohledem. "Nevšiml jsem si, že by tak často na každýho útočii." Naklonil lehce hlavu na stranu. "Aspoň ne tady." Musí uznat, že jsou místa, kde to bylo spíš... útočí cokoliv a kdokoliv. Ale to byla hodně jiná situace a místo. "samozřejmě, pokud není důvod strážit hranice smečky." Zvedl maličko obočí.
A koukl kousek vedle něj, doufá že správným směrem. "Co ti řekl, že jsi mu tohle odpověděl?" Zkusil to, trochu opatrným tónem.

A nakonec jak vidno, došlo na smlouvání. Adain se zamyslel. "Jsou věci, co ti nemůžu slíbit a dodržet ani kdybych ti dlužil laskavost.. Nemůžu prolomit slib mlčenlivosti vůči záležitostem smečky nebo komukoliv, komu jsem mlčenlivost slíbil. Ani jakkoliv ohrozit smečku nebo její území. To jsou sliby, co jsem dal a co musím dodržet. " Adain není z těch, co by sliby dávali naplano. On si za svým slovem stojí.

Potřásl hlavou. "Nemyslel jsem úplně smečku a tak.. ale jo, o tom asi slyšel kde kdo. Spíš jsem myslel to všechno kolem bratra a že jsem vůbec ve smečce a tak.... eh... to je složité." Ale zatvářil se maličko zvláštně, když mluvil o smečce. Myslí se mu kmitl obrázek bílého kožíšku. Nějak ho z té hlavy nemůže dostat a neví proč.
"Ale i to se snad klidní.. pro mě je stejně důležitější bratr a tak... pořád je to složité. Ale pořád je to můj bráška, mám ho rád... a on mě taky, to už víme oba. "
Sedl si. "A vůbec se to ve smečce v pár věcech mění, s některými to je docela fajn..." zase ten bílý kožíšek před očima a trochu zvláštní výraz na tváři...

Ještě že je třeba řešit také Aishilu. "Aspoň že usazovat... jsem rád, pokud ti je líp." Došel blíž k ní a přátelsky jí počechral srst na halvě, tedy, pokud se nechá a neuhne. Nijak vlezle, je vidět, že je to jen přátelské gesto a nic víc.
"Můžu ti nějak pomoct? Něco udělat? Třeba by něco šlo." Zkusil opatrně nabídnout. I když se jí daří líp, tak stejně.

Pozorně ji přejel pohledem, hodně pozorným. Ani on nezapomněl, že na tom nebyla dobře. Mrzelo ho, že ji nepotkal dřív, ale měl také povinnosti ve smečce a vůbec ten čas nějak letěl dost rychle. Něco co už delší dobu nepoznal.

Ale jak to vypadá, je na tom o něco lépe. "Na to je složitá odpověď, což asi tušíš." Odpověděl lehce vyhýbavě. Ne o všem může mluvit, záležitosti smečky a tak. Trochu ho to mrzí, jí by byl ochoten říct ledacos. "Ale snažím se s bratrem držet toho, cos mi říkala. A vypadá to, že to funguje. Pomalu si k sobě hledáme cestu."
Každopádně, Adain sám vypadá o dost lépe než minule. Je to znát na postoji i mimice. I jeho oči jsou živější. A pozorné. "Co ty?" zeptal se lehce opatrně. Došel až k ní.

Zase jednou prolétal podél okraje hvozdu. Občas tu je k vidění, že se tu mihne.
Dnes ale letí nezvykle nízko. Potichu, ale rychle, letí podél okraje, nízko u korun stromů a propátrává terén. Vypadá, jako by něco nebo někoho hledal. Vlastně ano. Ví, že se tu občas zdržuje vlčice, kterou pokládá za svou kamarádku. Trochu zdráhavě, jak to u něj s přeátlstvím často bývá. Ale rád by ji zase viděl. Ví, že ji minule asi trochu vyděsil a chtěl jí ukázat, že je situace už lepší.

A pokud ji nenajde, nu tak... takže by mohl taky natrefit na něco zajímavého k snědku, úlovek pro smečku nebo tak.

Jeho úsilí se ale vyplatilo. Nakonec zahlédl černou srst ve stínu lesa. Neviděl by ji, nebýt jedné z vlastností jejího kožíšku. Lehce světélkuje ve tmě a vlčici ve stínech trochu zazářil hřbet.
Stočil se na přistání, a dosedl měkce, čenichem směrem k ní. Zvesela zamával ohonem a koukl na ni. "Ahoj," zavolal na Aishilu.

Probírá se jeho jkožíškem a nějak nemůže pořádně přestat. Takže prostě pokračuje. Ostatně, Ikke nevypadá, že by mu to vadilo.
"Hm... dobrá otázka.. jdeme?" Zkusil to, ale nevstal. Nějak se mu kupodivu až tak moc nechce. I když normálně by vyskočil jak střela.

Trochu se zamyslel nad Feierem. "Bývá dost podmračený... čím to je? Je prostě taková povaha? Už jsem znal takové, co přehnaně riskovali jen proto, že vlastně úplně nechtěli žít..." řekl opatrně. Tady se pouští na nejistou půdu. Feiera skoro nezná, viděl ho jen párkrát. A pak, to Ikke je tu psycholog.
"dobře, tak hned." řekl a kupodivu i tak hned nevstal. dokud se nezačal zvedat Ikke. Pak vstal. o krok ustoupil. Oklepal se, aby si srovnal kožich a peříčka a koukl na Ikkeho. "Tak, já můžu."

Jak to tak vypadá, válení skončilo. Ale nechce Ikkeho nějak moc prohnat. Takže na poprvé mu ukáže místa celkem dobře dostupná. Jeskyně chvíli počká.

Dobře si všiml toho, že sem u povedlo neúmyslně Ikkeho polechtat. V očích se mu rozsvítily rošťácké jiskřičky, a pozorně si tu informaci uložil do paměti. Třeba se bude hodit. Ale zatím s tím nic nevyvedl.
"No to asi čeká," souhlasil s ním. "aspoň máme co dělat." Prohlásil zvesela a jeho ohon se zase rozmával. Lehce pak š´touchl do Ikkeho kožíšku. "Hor je v okolí dost." Takže se něco určitě najde.

Maličko se uchechtl, s hlavou nad ikkeho tělem. "Co jsem slyšel, je tenhle léčitel dost drsňák a běhá všude možně. Třeba si to naopak užívá." Rozhodně má na běžce postavu. Nechtěl bych se dostat do situace, že mu musím stačit bez křídel. Ale nechal to být.
"Hm... výlet.. a vlastně proč ne hned? Teda, až se vysluníš, ještěrko." Lehce strčil čenichem do Ikkeho, tak trochu hravě. Ale zůstal ležet, hezky na sluníčku. Přece o to Ikkeho neobere.

"Samozřemě," odpověděl s bohorovným klidem. Faktem ale je, že kdyby měl lidskou tvář, teď by se trochu červenal. Na jeho tónu to ale není znát a aby to podpořil. zabořil čumák ještě o něco víc do jeho srsti a maličko zafuněl.
Jen neochotně zvedl hlavu výš. "Rozhodně to vyzkoušíme. Už jen proto, že by to bylo dobré vědět. Ale taky se to může někdy hodit, nikdy nevíme, co se přihodí." Zamyslel se. "Víš o nějakém vhodném místě?" Sám to tady zatím tak detailně nezkoumal. Ne jeskyně.

Na bylinky kývl. "Dobře. Takže stačí říc kdy a kde a jsem klidně k dispozici." Znovu zabořil čenich do ikkeho kožichu.
A způstal tak i potom. Dobře ví, proč si vybírá místa, jaká si vybírá. Ani se za to vlastně nestydí. Za něj je to jen rozumná obezřetnost. "Tak si někdy uděláme výlet, provedu tě po pár místech, co ty na to?" Navrhnul Ikkemu a jeho ohon se zase rozmával.

Kývl. "Svaly jsou na těle to nejtěžší, takže docela jo. Docela to vypadá, že umíš přemýlšet. Tak se toho drž, neztrať to. Ale taky nezapomeň, že musíš přemýšlet a rozhodovat se rychle. Hlavně v boji. Jinak to nedopadne dobře." V boji může rozhodnout zaváhání dlouhé jednu vteřinu.

Dobře viděl ten výraz vlčete a zazubil se. Má ducha, to se mi líbí. "Dobře, tak ho pořádně vyzpovídej" Pobídl ho s poťouchlým výrazem. Ten velký hnědý léčitel se často tváří jak kakabus... Ale podle všeho ho tenhle malý má rád, takže to nebude tak zlé. Takže ať ho klidně potrápí.

" I běh není jen to prostě se rozběhnout. To časem uvidíš. Rovnováha se dá cvičit třeba přecházením spadlých stromů, po kmenech. zkoušet to rychle, zkoušet na takových místech poskakovat. Ze začátku používej kmeny, co leží na zemi. Sem tam seber třeba kus klacku nebo kamene a zkus ho hodit na něco v okolí a to tak, aby ses trefil. Ze začátku to nepůjde. Budeš padat, netrefíš cíl. Ale časem se to zlepší." Zkusil mu navrhnout. "Myšky jsou rychlé, dobrý trénink na postřeh," pochválil mu jeho začátky.

A pousmál se, když vlče tak zklamaně přijalo konec. Pěkně odhodlaný. "Ano, myslím ostatně, že jsi dostal možností a insturkcí dost. Nejde všechno hned. Zkus se trochu pocvičit v tom všem, a uvidíme jak to půjde přiště. " trvá na svém. Ostatně, vlče rohodně má co dělat.

Coural se zamyšleně po území. Poslední dobou se toho stalo docela hodně. Ani by byl nečekal, že mu tohle všehcno život provede. Ale stalo se. Asi bych se neměl divit, celý můj život je celkem divoký. Zastříhal ušima se štětičkami a lehl si ve stínu obřího stromu. Rozhlédl se, nikoho nevidí. Ale přesto má dojem, jako by ho někdo sledoval. To promlouvají instinkty bojovníka, který si toho dost prožil. Sledoval okolí zdánlivě nevšímavě a klidně. Ale nakonec mu to nedalo a vstal. Protáhl se, u toho se nenápadně rozhlédl a pak prudce vzlétl. Zamířil si to do obrovksé koruny. A jak vidno, tak se trefil. Jeho hlava se vynořila téměř naproti Rufusově a oba vlci na sebe mohou perfektně vidět.
"Nazdar, mladíku." Zazubil se zvesela Adain.
Vyletěl maličko výš, otočil se a přistál na sousední větvi. Vzhledem k velikosti stromu, to není zase tak blízko. Tam se po Rufusovi hned podíval.

Zastříhal ušima. "Ono záleží jakou pozornost. Pokud reaguješ vždycky tak jedovatě, jako tenkrát v horách a to i na omluvu, pak se nediv, že si někdo kousne. Ale jinak? Poznaneé nebezpečí je poloviční nebezpečí. Není dobré všechno ignroovat." Volil dost opatrný tón. Nerad tu situaci připomíná a hlavně, trochu se mu nezdá ta reakce Rikusiho na to všechno. Tohle není jen tak. Uvidíme, no v nejhorším si zkusí kousnout. Kouká pořád klidně. Ale je připraven, kdyby něco. Jen to nedává najevo.

Pousmál se. "Vlastně vůbec. Ale je pěkná hloupost působit zbytečně nápadně." O tom bys mohl něco vědět, s tím tvým názorem na kousnutí do zadku."
Ale přednášku poslouchal velmi pozorně. A informace si ukládá do paměti. Mohou se hodit. "Ty hory jsou na severu, za územími smeček. Takže území nikoho. Ale není tam extra bezpečno, což nakonec vedlo ke smrti mého bratra... " maličko se odmlčel. "Netuším, jestli bych bratrapřesvědčil, aby tam šel také. " Trochu moc bratrů, asi byhc měl víc používat jména. Jen tak by šlo zjistit, jestli tu Rivotr zůstal, v nějaké podobně.
Zadíval se na Rikusiho. "To je otázka. O co bys stál ty sám?" Není nad to se prostě zeptat. Viděl tu počechranou srst a koukl tam. "A ty mi to asi nepovíš, to by musel ten živý přetlumočit." Oslovil ducha, i když ho nevidí.

"No co, třeba tam schvoáváš skrytý šupiny a já o tom nevím," zazubil se zvesela.
Panuje tam docela dobrá nálada. Tedy, až do těch rozpaků potom. Ale ty nevydržely. Adain se zamyslel. "Vlastně jsem ještě nezkoušel, co udělá moje magie v uzavřeném prostoru. Možná ho vážně prostě zahřeje a nic víc. Musíme to pak vyzkoušet." Docela ho to nadchlo. Adain - přenosné topení. Zbavte se zimy snadno a rychle! No uvidíme.

Na výpomoc s bylinkami kývl. "Jasně, rád. Jen mi zase budeš muset vysvětlit, co mám vlastně hledat." Byliny nezná, ale kdyžtak můžou jít všichni a nebo on s Feierem. Raději by sice s Ikkem, ale co se dá dělat. Něco ho pak napadlo. "Dobré by asi bylo, kdybyste v jeskyni měli vzorek, že bych pak poznal co hledám." Zkusil navrhnout. Ví, že tam skladují rostlin docela dost.

Při ikkeho opření hlavy neuhnul. Prostě dělá polštářek a dál čenichem čechrá kožíšek bílého léčitele. Něco takového moc nezná, samotného ho překvapuje, že mu to takhle vyhovuje a vlastně vůbec od Ikkeho nechce. Ale nemusí, že?
Maličko zamručel, když Ikke pochopil, o co mu u míst, kde odpočívá jde. "Jo, tak nějak..." strávil příliš mnoho života v situaci, kdy byl v ohrožení, než aby to nenechalo následky. "Nejsou to vždy místa dostupná jen pro létavce. Vlastně ani většinou. Ale bývají to okraje srázů, různé převisy na svazích a tak. Prostě místa, kde nejsem nápadný a odkud mám dobrou ústupovou cestu. Ta je pro mě ale i letem, nejen po zemi, takže výhoda. Jenže, pro tebe ne." natáhl trochu krk a trochu víc počechral bílou srst.

"Třeba jsi," odsouhlasil mu to zvesela. Zase se mu rozmával ohon. Koukl na něj, pak na Ikkeho. Zvláštní, to se mi tolik nestává.
Střihl uchem, když Ikke zmínil zimu. "Třeba tě někdy zahřeju," řekl a pak mu došlo, co z něj vypadlo. Rozpačitě si olízl tlamku. "Totiž, ohnivá magie a tak, však víš... " Znovap árkrát mávl ohonem, aniž by si to uvědomil.
Má naštěstí čím se dál zabývat. "Víš, když jsme tě prvně potkal, sbíral jsi byliny... nejspíš máte mezi léčením co dělat se sháěním, to chápu... a kdybys někdy chtěl pomoct, tak mám křídla, můžu se dostat i tam, kam je to pro tebe těžké." neřekl nemožné. Ale obcházet složitě útest je pomalejší, než na něj prostě doletět.

Ani se nehnul, když se hlava bílého vlka opřela o jeho kožich. Klidně drží a nechává ze sebe dělat polštářek. Vlastně je to fajn. Dál čechrá čenichem Ikkeho kožíšek. "Jo, jsou místa, kam by ses nedostal. Ale nejsou všechna taková, hodně z nich prostě je vršek kopce, kde je z jedné strany útes a tak. Pro mě to je místo, která má únikovou cestu a mám tam rozhled, to je celé." Šlo mu o život příliš velkou část jeho života na to, aby se doopravdy naplno uvolnil v otevřeném prostoru, nebo naopak v uzavřeném bez možnosti úniku.

Přikývl. "Být ostražitý e dobré a na místě." O tom nepochybuje.

Lehce kývl, když Rufus zastavil bez problémů na první pokyn. Dobrá disciplína.
"A co se tvojí cesty dál týká, je to na tobě. Každopádně, jest chcieš víc cestovat, doporučuju ti taky trénovat běh a výdrž. Může se ti to dost hodit. Rozhodně je dobré umět základy boje i první pomoc, ale to asi víš." vzhledem k tomu, že tady teď jsme spolu. A za léčiteli si třeba ještě zajdeš.
Navázal plynule na skončený trénink a to, co Rufus řekl. Naklonil lehce hlavu na stranu. "Co vím, tak ani zdejší léčitelé nesedí jen v noře nebo tak. Pach toho hnědého se najde všude možně mimo území. A Ikkeho jsem poprvé potkal dost daleko na jih, dřív než jsem se s bratry přidal ke smečce." Tím mu nijak nechce říkat, co by měl nebo neměl dělat. Jen, že někdy jsou cesty a možnosti různé. Volba je každopádně na Rufusovi. "Vyzkoušet si kde co, je dobrý nápad. Uvidíš sám."
Tím se s Rufusem rozloučí, pokud mladý vlk bude chtít. "Každopádně, kdyby jsi někdy chtěl, tak si můžeme trénink zopakovat." Lehce se pousmál.

Zastříhal ušima. Co taky k tomu říct. Jen nad těmi živými si odfrknul. "No, ono to jaksi nejde, jim tu pozornost nevěnovat. Pokud teda nechceš, aby tě to kousnulo do zadku." Maličko se odmlčel. "Nebo spíš někdo." Koneckonců, ani Adaina samotného nakonec tak nějak ignorovat nemohl a pozornosti mu věnuje celkem dost. Tmavorudý vlk se maličko uculil. Vlastně ti to jde docela dobře, na to, že nechceš živým věnovat pozornost..
Trochu zvážněl. Docela mě zajímá, co se mu stalo. Je víc zahořklý, než ten čahoun u nás ve smečce. Potřásl hlavou.

"Dobře, on asi jo, ale vypadá to trochu blbě. "I když tady a te=d je to asi jedno.
Dobrá nálada se mu zatím nevrátila. Na to je rána v jeho srdci ještě příliš čerstvá. "Dokázal by jako duch najít cestu do míst, kde se narodil? Tak jako tak, i tady má ještě jednoho bratra. A jeho tělo jsme našli v horách." Tak nějak mimoděk tím prozradil, že mu tady zemřel sourozenec.