Príspevky užívateľa

Dobře si všiml toho, že sem u povedlo neúmyslně Ikkeho polechtat. V očích se mu rozsvítily rošťácké jiskřičky, a pozorně si tu informaci uložil do paměti. Třeba se bude hodit. Ale zatím s tím nic nevyvedl.
"No to asi čeká," souhlasil s ním. "aspoň máme co dělat." Prohlásil zvesela a jeho ohon se zase rozmával. Lehce pak š´touchl do Ikkeho kožíšku. "Hor je v okolí dost." Takže se něco určitě najde.

Maličko se uchechtl, s hlavou nad ikkeho tělem. "Co jsem slyšel, je tenhle léčitel dost drsňák a běhá všude možně. Třeba si to naopak užívá." Rozhodně má na běžce postavu. Nechtěl bych se dostat do situace, že mu musím stačit bez křídel. Ale nechal to být.
"Hm... výlet.. a vlastně proč ne hned? Teda, až se vysluníš, ještěrko." Lehce strčil čenichem do Ikkeho, tak trochu hravě. Ale zůstal ležet, hezky na sluníčku. Přece o to Ikkeho neobere.

"Samozřemě," odpověděl s bohorovným klidem. Faktem ale je, že kdyby měl lidskou tvář, teď by se trochu červenal. Na jeho tónu to ale není znát a aby to podpořil. zabořil čumák ještě o něco víc do jeho srsti a maličko zafuněl.
Jen neochotně zvedl hlavu výš. "Rozhodně to vyzkoušíme. Už jen proto, že by to bylo dobré vědět. Ale taky se to může někdy hodit, nikdy nevíme, co se přihodí." Zamyslel se. "Víš o nějakém vhodném místě?" Sám to tady zatím tak detailně nezkoumal. Ne jeskyně.

Na bylinky kývl. "Dobře. Takže stačí říc kdy a kde a jsem klidně k dispozici." Znovu zabořil čenich do ikkeho kožichu.
A způstal tak i potom. Dobře ví, proč si vybírá místa, jaká si vybírá. Ani se za to vlastně nestydí. Za něj je to jen rozumná obezřetnost. "Tak si někdy uděláme výlet, provedu tě po pár místech, co ty na to?" Navrhnul Ikkemu a jeho ohon se zase rozmával.

Kývl. "Svaly jsou na těle to nejtěžší, takže docela jo. Docela to vypadá, že umíš přemýlšet. Tak se toho drž, neztrať to. Ale taky nezapomeň, že musíš přemýšlet a rozhodovat se rychle. Hlavně v boji. Jinak to nedopadne dobře." V boji může rozhodnout zaváhání dlouhé jednu vteřinu.

Dobře viděl ten výraz vlčete a zazubil se. Má ducha, to se mi líbí. "Dobře, tak ho pořádně vyzpovídej" Pobídl ho s poťouchlým výrazem. Ten velký hnědý léčitel se často tváří jak kakabus... Ale podle všeho ho tenhle malý má rád, takže to nebude tak zlé. Takže ať ho klidně potrápí.

" I běh není jen to prostě se rozběhnout. To časem uvidíš. Rovnováha se dá cvičit třeba přecházením spadlých stromů, po kmenech. zkoušet to rychle, zkoušet na takových místech poskakovat. Ze začátku používej kmeny, co leží na zemi. Sem tam seber třeba kus klacku nebo kamene a zkus ho hodit na něco v okolí a to tak, aby ses trefil. Ze začátku to nepůjde. Budeš padat, netrefíš cíl. Ale časem se to zlepší." Zkusil mu navrhnout. "Myšky jsou rychlé, dobrý trénink na postřeh," pochválil mu jeho začátky.

A pousmál se, když vlče tak zklamaně přijalo konec. Pěkně odhodlaný. "Ano, myslím ostatně, že jsi dostal možností a insturkcí dost. Nejde všechno hned. Zkus se trochu pocvičit v tom všem, a uvidíme jak to půjde přiště. " trvá na svém. Ostatně, vlče rohodně má co dělat.

Coural se zamyšleně po území. Poslední dobou se toho stalo docela hodně. Ani by byl nečekal, že mu tohle všehcno život provede. Ale stalo se. Asi bych se neměl divit, celý můj život je celkem divoký. Zastříhal ušima se štětičkami a lehl si ve stínu obřího stromu. Rozhlédl se, nikoho nevidí. Ale přesto má dojem, jako by ho někdo sledoval. To promlouvají instinkty bojovníka, který si toho dost prožil. Sledoval okolí zdánlivě nevšímavě a klidně. Ale nakonec mu to nedalo a vstal. Protáhl se, u toho se nenápadně rozhlédl a pak prudce vzlétl. Zamířil si to do obrovksé koruny. A jak vidno, tak se trefil. Jeho hlava se vynořila téměř naproti Rufusově a oba vlci na sebe mohou perfektně vidět.
"Nazdar, mladíku." Zazubil se zvesela Adain.
Vyletěl maličko výš, otočil se a přistál na sousední větvi. Vzhledem k velikosti stromu, to není zase tak blízko. Tam se po Rufusovi hned podíval.

Zastříhal ušima. "Ono záleží jakou pozornost. Pokud reaguješ vždycky tak jedovatě, jako tenkrát v horách a to i na omluvu, pak se nediv, že si někdo kousne. Ale jinak? Poznaneé nebezpečí je poloviční nebezpečí. Není dobré všechno ignroovat." Volil dost opatrný tón. Nerad tu situaci připomíná a hlavně, trochu se mu nezdá ta reakce Rikusiho na to všechno. Tohle není jen tak. Uvidíme, no v nejhorším si zkusí kousnout. Kouká pořád klidně. Ale je připraven, kdyby něco. Jen to nedává najevo.

Pousmál se. "Vlastně vůbec. Ale je pěkná hloupost působit zbytečně nápadně." O tom bys mohl něco vědět, s tím tvým názorem na kousnutí do zadku."
Ale přednášku poslouchal velmi pozorně. A informace si ukládá do paměti. Mohou se hodit. "Ty hory jsou na severu, za územími smeček. Takže území nikoho. Ale není tam extra bezpečno, což nakonec vedlo ke smrti mého bratra... " maličko se odmlčel. "Netuším, jestli bych bratrapřesvědčil, aby tam šel také. " Trochu moc bratrů, asi byhc měl víc používat jména. Jen tak by šlo zjistit, jestli tu Rivotr zůstal, v nějaké podobně.
Zadíval se na Rikusiho. "To je otázka. O co bys stál ty sám?" Není nad to se prostě zeptat. Viděl tu počechranou srst a koukl tam. "A ty mi to asi nepovíš, to by musel ten živý přetlumočit." Oslovil ducha, i když ho nevidí.

"No co, třeba tam schvoáváš skrytý šupiny a já o tom nevím," zazubil se zvesela.
Panuje tam docela dobrá nálada. Tedy, až do těch rozpaků potom. Ale ty nevydržely. Adain se zamyslel. "Vlastně jsem ještě nezkoušel, co udělá moje magie v uzavřeném prostoru. Možná ho vážně prostě zahřeje a nic víc. Musíme to pak vyzkoušet." Docela ho to nadchlo. Adain - přenosné topení. Zbavte se zimy snadno a rychle! No uvidíme.

Na výpomoc s bylinkami kývl. "Jasně, rád. Jen mi zase budeš muset vysvětlit, co mám vlastně hledat." Byliny nezná, ale kdyžtak můžou jít všichni a nebo on s Feierem. Raději by sice s Ikkem, ale co se dá dělat. Něco ho pak napadlo. "Dobré by asi bylo, kdybyste v jeskyni měli vzorek, že bych pak poznal co hledám." Zkusil navrhnout. Ví, že tam skladují rostlin docela dost.

Při ikkeho opření hlavy neuhnul. Prostě dělá polštářek a dál čenichem čechrá kožíšek bílého léčitele. Něco takového moc nezná, samotného ho překvapuje, že mu to takhle vyhovuje a vlastně vůbec od Ikkeho nechce. Ale nemusí, že?
Maličko zamručel, když Ikke pochopil, o co mu u míst, kde odpočívá jde. "Jo, tak nějak..." strávil příliš mnoho života v situaci, kdy byl v ohrožení, než aby to nenechalo následky. "Nejsou to vždy místa dostupná jen pro létavce. Vlastně ani většinou. Ale bývají to okraje srázů, různé převisy na svazích a tak. Prostě místa, kde nejsem nápadný a odkud mám dobrou ústupovou cestu. Ta je pro mě ale i letem, nejen po zemi, takže výhoda. Jenže, pro tebe ne." natáhl trochu krk a trochu víc počechral bílou srst.

"Třeba jsi," odsouhlasil mu to zvesela. Zase se mu rozmával ohon. Koukl na něj, pak na Ikkeho. Zvláštní, to se mi tolik nestává.
Střihl uchem, když Ikke zmínil zimu. "Třeba tě někdy zahřeju," řekl a pak mu došlo, co z něj vypadlo. Rozpačitě si olízl tlamku. "Totiž, ohnivá magie a tak, však víš... " Znovap árkrát mávl ohonem, aniž by si to uvědomil.
Má naštěstí čím se dál zabývat. "Víš, když jsme tě prvně potkal, sbíral jsi byliny... nejspíš máte mezi léčením co dělat se sháěním, to chápu... a kdybys někdy chtěl pomoct, tak mám křídla, můžu se dostat i tam, kam je to pro tebe těžké." neřekl nemožné. Ale obcházet složitě útest je pomalejší, než na něj prostě doletět.

Ani se nehnul, když se hlava bílého vlka opřela o jeho kožich. Klidně drží a nechává ze sebe dělat polštářek. Vlastně je to fajn. Dál čechrá čenichem Ikkeho kožíšek. "Jo, jsou místa, kam by ses nedostal. Ale nejsou všechna taková, hodně z nich prostě je vršek kopce, kde je z jedné strany útes a tak. Pro mě to je místo, která má únikovou cestu a mám tam rozhled, to je celé." Šlo mu o život příliš velkou část jeho života na to, aby se doopravdy naplno uvolnil v otevřeném prostoru, nebo naopak v uzavřeném bez možnosti úniku.

Přikývl. "Být ostražitý e dobré a na místě." O tom nepochybuje.

Lehce kývl, když Rufus zastavil bez problémů na první pokyn. Dobrá disciplína.
"A co se tvojí cesty dál týká, je to na tobě. Každopádně, jest chcieš víc cestovat, doporučuju ti taky trénovat běh a výdrž. Může se ti to dost hodit. Rozhodně je dobré umět základy boje i první pomoc, ale to asi víš." vzhledem k tomu, že tady teď jsme spolu. A za léčiteli si třeba ještě zajdeš.
Navázal plynule na skončený trénink a to, co Rufus řekl. Naklonil lehce hlavu na stranu. "Co vím, tak ani zdejší léčitelé nesedí jen v noře nebo tak. Pach toho hnědého se najde všude možně mimo území. A Ikkeho jsem poprvé potkal dost daleko na jih, dřív než jsem se s bratry přidal ke smečce." Tím mu nijak nechce říkat, co by měl nebo neměl dělat. Jen, že někdy jsou cesty a možnosti různé. Volba je každopádně na Rufusovi. "Vyzkoušet si kde co, je dobrý nápad. Uvidíš sám."
Tím se s Rufusem rozloučí, pokud mladý vlk bude chtít. "Každopádně, kdyby jsi někdy chtěl, tak si můžeme trénink zopakovat." Lehce se pousmál.

Zastříhal ušima. Co taky k tomu říct. Jen nad těmi živými si odfrknul. "No, ono to jaksi nejde, jim tu pozornost nevěnovat. Pokud teda nechceš, aby tě to kousnulo do zadku." Maličko se odmlčel. "Nebo spíš někdo." Koneckonců, ani Adaina samotného nakonec tak nějak ignorovat nemohl a pozornosti mu věnuje celkem dost. Tmavorudý vlk se maličko uculil. Vlastně ti to jde docela dobře, na to, že nechceš živým věnovat pozornost..
Trochu zvážněl. Docela mě zajímá, co se mu stalo. Je víc zahořklý, než ten čahoun u nás ve smečce. Potřásl hlavou.

"Dobře, on asi jo, ale vypadá to trochu blbě. "I když tady a te=d je to asi jedno.
Dobrá nálada se mu zatím nevrátila. Na to je rána v jeho srdci ještě příliš čerstvá. "Dokázal by jako duch najít cestu do míst, kde se narodil? Tak jako tak, i tady má ještě jednoho bratra. A jeho tělo jsme našli v horách." Tak nějak mimoděk tím prozradil, že mu tady zemřel sourozenec.

Vyplázl na Ikkeho jazýček, i když to slepý léčitel nevidí. "Taky na rozpálených holých šutrech není nic extra pohodlnýho, pokud nejsi ještěrka." Uculil se, ale usadil se pak vlastně docela dobře.
Se zájmem poslouchal, jak to Ikke vlastně má. "Jo, rozumím. Nenudíš se. Není se co divit," řekl jemně. I když v jeho pozici, která je v tu chvíli trochu svérázná, to asi působí zvláštně.

Ocásky rozesmály oba pořádně. Adain se smál hezkou chvíli,pak odsouhlasil Ikkeho názor. "To jsme. Až mě to docela překvapuje," přiznal upřímně. Pak se překulil na břicho. Je tak docela blízko Ikkeho,téměř se dotýkají a Adain může na jeho kožíšek dosáhnout. Lehce, velmi lehce počechral kožich na léčitelově hřbetě. A zarazil se, s čenichem těsně nad bílou srstí, když se Ikke zeptal na místo. "Na mě je to tady trochu moc holé," přiznal. Jeho dech skoro čechrá bílou srst, ale hlavu zatím nezvedl. "Ale aspoň je odsud celkem rozhled, takže se to dá." Není to něco, co by mu vyloženě vadilo. "Moje nejoblíbenější místa by asi nebyly moc dobrý pro tebe. Jsou to vyhlídky na vysokých skalách a útesech, kam mě donesou křídla. Ne každý tam na mě může a já mám přitom přehled na velkou vzdálenost. Když už jsem někde na zemi, tak mám raději místa, odkud apsoň trochu vidím a nejsem vidět na velkou vzdálenost. " Roky pronásledování a bojů o život se nezapřou.

Naklonil hlavu na stranu. "To nepopírám. Ale je těžké si udržet sílu i obratnost na vysoké úrovni. Hodně silný vlk má hodně svalů. Je těžký. Tím ztrácí na mrštnosti."
Usmál se, když Sankari zhodnotil co a jak docela dobře. "Také dávám přednsot hbitosti. Jasně, nejsem ani žádný slaboch. Ale to je prostě tréninkem. Málokdo si uvědomuje, že i na hbitost musíš mít svaly. Jen je máš vytrénované jinak a jiným způsobem. Je v tom rozdíl." Líně mávnul ohonem.

Na Sankariho se pak zadíval velmi vážně. "Pokud nemáš žádné zkušenosti, síla tě většinou převálcuje. Ale i pak máš velmi slušné šance, když neztratíš hlavu a přemýšlíš. U zkušených? Ten co ztratí nervy a hlavu první, ten prohraje. Boje se vyhrávají hlavně hlavou, Sankari. Jen si to málokdo uvědomuje." Tenhle vlček se mu dostal pěkně pod kůži, takže mu to prostě nakonec řekl celé a důkladně.

Při prohlídce packy na něj koukll. "Šlachy máš všude, kde máš svaly. Pomáhají s nima hýbat. Jestl ichceš vědět, jak je to přesně a se vším všudy, ptej se spíš léčitelů. Vím, že ty zdejší dobře znáš." Pousmál se.

"A zatím můžeš klidně zkoušet trénovat obratnost a rovnováhu. Jsou důležité k tomu, aby ses dokázal trefit. " Zamyslel se. "Ten vysoký léčitel.. zdá se mi to, nebo hodně běhá po okolí? Běh je dobrý na trénink výdrže i síly. I to bys mohl využít." A taky, kdybys někdyp řece jen musel zdrhnout, apsoň to budeš umět. Ne že bys vypadal jako ty, co zdrhá. Ale taky máš celkem rozum. Snad ti to zůstane.

Posadil se. "Tím byhc pro dnešek skončil. Ale rád si tě ozkouším za pár dní, jak si vedeš a můžeme zkusit něco dalšího. "

Jen tiše kývl, na to, že mu zvěř bude vděčná. Neviděl důvod, proč to komentovat. Ale k tomu zbytku už se měl jak vyjádřit. "Nevidím důvod, proč bych se jich měl nějak výrazněji bát. Za celý život mi žádný z nich neublížil. Sice to asi teda možné je, ale asi to taky není tak snadné, protože tady očividně jsou a přesto se to moc neděje." Odmlčel se. "To spíš zubů živých je potřeba se bát."
Adain se sice umí bránit, přežil hodně střetů s přesilami a silnějími. Ale možná právě proto dobře ví, jak nebezpeční mohou být živí. A mrtví mu tak hlavu moc nedělají.

Zastříhal ušima až se štětičky na špičkách zakinklaly, když Rikusi vyplázl špičku jazyka na ducha. Zadíval se tím směrem. Stále nevidí vůbec nic. "No dobře, on to možná slyší, ale já nemám jak poznat, kde je. Tak je trochu blbý, mluvit do prázdna." Vysvětlil formu pozdravu.
A zamyslel se. To s barvami ho nenapadlo. "Aha, škoda. No pak... by prostě vypadal úplně jako já. " Je celkem jasné, že musí jít o někoho z rodiny. I náznak smutku v tónu ledacos naznačil.

Drží se pořád vlčete. Hezky těsně. Přiklopil uši, když viděl jeho reakci na vstup do jeskyně. "Jsem tady. A zůstanu. Pořád tady budu." mluví na něj tiše a v podobném duchu celou cestu k ohništi v jeskyni. A když si tam Sankari lehne, stočí se kolem něj, tělo na tělo, kožich na kožíšek, aby mu dělal opopru. A dával mu jistotu, že není sám

Jen koukl ke vchodu po Ikkem a tiše slepému vlkovi popsal, jakým způsobem se tady se Sankarim uložil.

Hodlá držet u vlčete hlídku klidně až do rána. Když bude třeba.

<<< Tmavozelená planina

Nad lesem letí poměrně nízko. Je to nutnost, jinak by mu v zákrytu stromů mohlo ledacos uniknout. Ale nechce současně riskovat, že způsobí nějaké nedorozumění. Takže se snaží, aby byl jeho let slyšet. Normálně létá celkem potichu. Pernatá křídla to umožňují a on je zvyklý nedělat zbytečný hluk.
Ale te´d je to jiné. Nechce působit dojmem, že je zvěd, a nebo že by se chystal překročit hranici. To rozhodně ne. Takže schválně mává křídly razantněji a tak, aby víc protínaly vzduch. Letky 'zpívají' svou píseň, když prorážejí vzdušné proudy. Adain tím na sebe upozorňuje. Dává najevo, že se neskrývá. Jen stráží hranici, aby se už nic dalšího nestalo. A stále, ani chlupem nepřekačuje meze a zůstává na území Ignisu.
Trochu se mračí. Je mu divné, že přízrační jsou mnohem méně nápadní, než on. Ale co už, každý má jinou taktiku.

Pokud ani tady nikoho neuvidí, bude pokračovat dál, k úpatí.

Zazubil se. "Pak je to asi v pohodě." Když ti není vedro, tak si to užij. Potřásl hlavou. Na pobídku vlastně ani nečekal, plácl sebou docela blízko bílého vlka.
Ale najít správnou pozici, to je celkem složité. Trochu se tam různě vrtí. Skončil jednu chvíli dokocne na hřbetě, a koukl na Ikkeho, kterého v tu chvíli viděl tak nějak vzhůru nohama. Tedy kdyby stál, a neležel na boku.
"To jsi tak moc aktivní, že jinak nevydržíš ležet?" Dobírá si ho jemně. Všiml si Ikkeho pohledu po mávajícím ohonu a zarazil se. Hlavně proto, že jaksi.. i jeho vlastní ohon se v reakci na situaci rozmával, a v úplně stjeném rytmu.
Adain na to chvíli koukal a pak se začal smát. "máme... synchronizované.. ocásky!" Vyrazil ze sebe mezi smíchem. Pak se překulil ještě trochu víc a skončil lehce opřený tlapkami o Ikkeho.