Príspevky užívateľa
< návrat spät
Zastříhal ušima, ale vnímal vše pozorně. "S tím ti moc nepomůžu. V Ignisu jsem velmi krátce, takže naprosto netuším, kdo to mohl být, nebo o co šlo. Zkus se poptat u členů, co tady jsou delší dobu."
Na útok reagoval klidným úhybem a tentokrát udělal protiútok. Využil snahy Rufuse dostat se mu na krk, lehce uhnul a tvrdě strčil vlastním ramenem z boku do plece Rufuse. "Útok na krk je proti zkušenému soupeři skoro vždycky tvůj konec," varoval ho jemně poté. V útoku sám nepokračuje, je zvědavý, jak si Rufus při jeho protiútoku povede. Je dost vlků, co by po takovém úderu přistálo hodně rychle na zemi a moc s tím nezmohli. Někteří ale dokážou podobné vychýlení z rovnováhy ustát.
Protočil oči. "No dovol, umím padat." A vyplázl na něj jazyk. Ne, do hlavy se skutečně nepraštil. Ale spíš se tak snaží přesvědčit Jarumiho, aby se tak neplašil.
Na magii přikývl. "Mojí magii to trvalo do doby, než se mi plně vyvinula křídla." Což tak trochu souvisí. Spouští ji mávnutím křídly, takže to prostě bylo tím. Ani mu nedošlo, že pořádně nepopsal, co jeho magie je.
"Stejně jsem rád, že máš zrovna regeneraci." to řekl dost posmutněle. Nemohla se u toho nevynořit vzpomínka. Na tři vlčata, ne dvě. Rivotr je navždy pryč.
Protočil oči a povzdechl si, když Jarumi upozorňuje na jeho nohu dál.
"Fajn, fajn, řeknu Ikkemu, jo?" S bílým léčitelem už měl párkrát co do činění, víc než s tím druhým.
Přijal její výzvu ochotně. Elegantně sklonil hlavu v čemsi, jako úklona. "Jasně, hladových krků přibylo a jsem víc než schopen lovit také," odpověděl na to klidně.
Vlastně, vždy chtěl být spíš lovcem než bojovníkem. Jen osud za něj rozhodl jinak a hodil ho do jedné bitvy za druhou. Změnilo ho to, Už nikdy by nebyl jen lovcem, je to, co je.
Ale pořád umí ulovit kořist.
"Takže, na co se vypravíme?" Napřímené uši a vysoko nesená oháňka zcela jasně ukazují, že je připraven pokračovat a vzít to klidně i ve velkém stylu.
Nebránil vlčeti, když se začalo hrabat na nohy, opatrně a plynule vstal s ním, zůstal těsně u něj. "Opatrně při vstávání, Sani, ano? Netlač na sebe." řekl tak, aby to slyšel i Ikke. V podstatě jen dodržuje instrukce léčitelů. Ale zůstal stát těsně u vlčete, kdyby došlo k nějaké nehodě. Může posloužit jako polštář. Jeho křídla jsou dost velká, aby měl dosah, kdyby nestíhal přiskočit. Ale zatím se prostě drží těsně.
Tma se zatím nepřiblížila, takže by nemělo nic hrozit. I tak je rád, že pro jistotu zatím vysoký léčitel nachystal dříví. Zapálí ho sám, když bude muset. I když by to teda bylo docela náročné. Ani ne tak se trefit, jako u toho nerozházet hořící dříví všude okolo. Zatím netuší, že hnědý léčitel umí oheň zapálit sám.
"A Sani? Kdyby něco, tak moje magie souvisí s ohněm, takže světlo zařídit zvládneme, jo?" řekl o něco tišeji, hlavně mladému vlkovi. Nejspíš to ale prostě slyšeli všichni.
Letěl pomalu, nespěchal. Ví, jak blízko hranic je a že by snadno mohlo dojít k omylu. Proto neletí moc vysoko nad zemí, aby bylo jasně vidět, že je stále na území Ignisu. Nechce zbytečně gradovat situaci, už tak je dost zlá.
Adain je trochu zasmušilý. Nelíbí se mu, jak moc velký klid panuje u hranic. Čekal by podobnou hlídku, jakou je on sám, někoho, kdo viditelně hlídá, ale nic. Nevěří, že by Přízrační nehlídali. A pokud se schovávají, je to podle něj znak, že čekají potíže. Ne že bych se jim divil, ten mladý vrtal to zvrtal pěkně. No, snad se to vyjednavačům povede uklidnit.
Povzdechl si.
Pomalu se před ním objevil les na úpatí. Tam nebude za letu tak dobře vidět. Nechce ale zatím jít na zem, nebo kličkovat za letu mezi stromy. I to jde, ale tak blízko hranic je to zbytečná frajeřina. Prostě budu muset dělat trochu kravál.
>>> les na úpatí
<<<syslí háj
Pokračuje ve své hlídce. Oblétává hranice poměrně těsně. Ale stále jen a pouze na území Ignisu. Nehodlá ještě gradovat už tak napjatou situaci tím, že by narušil hranici. Ale protože letí kus nad zemí, má docela slušný výhled kus na území Přízračných. Zvědavě nakukuje, jestli neuvidí někoho, kdo hlídkuje na opačné straně. Docela by předpokládal, že tam někdo bude. Ostatně, jeho smečka také hranice hlídá, že?
Pokud nikoho nenajde, prostě bude plynule pokračovat dál na své hlídce. Občas koukne i na svou stranu, jestli neuvidí někoho dalšího z hlídkujících Ignisanů. Je lepší mít přehled.
Sledoval Rufuse klidně, ale pozorně. Zastříhal ušima, když slyšel označneí můry. Měl ho za nadávku, můrovlky dosud nepotkal. Ale přišlo mu to, vzhledem k tomu činu, ještě celkem mírné, takže neřekl nic. "Jeden rok je brzo. A nebyla to snadná situace. Taky mi sice byl jen rok, ale já aspoň věděl, že jsem si to spískal sám, a měl jsem důvod proč to zvládnout." jasně mu dal najevo, že mu nepřijde jeho situace jako něco snadného. Každý jsme přece jiný.
Nevěděl by ale, co dál říct, takže byl rád, že mají nějakou tu práci.
Byl ve střehu, takže úpravu útoku docela čekal. Ale i tak pochvalně zamručel: "Výborně!" Povzbudil tak Rufuse, i když se mu povedlo hladce uhnout. Dobře věděl, že si to pochvalu zaslouží. Hodně začátečníků by zkusilo první útok jen přímo. Rufus se učí rychle a přemýšlí. "Neboj se toho, pokračuj, útoč, stupňuj tlak na soupeře." Pobízí ho, aby to zkoušel plynule dál a neváhal. Takhle tam kolem sebe budou asi kroužit hezkou dobu. Záleží, kdy dojde Rufosovi dech.
Zastříhal ušima. Dobrá připomínka.
"Proti viditelně lepšímu soupeři, někomu, kdo je větší a nezvládáš ho utahat, je hlavní znát svoje limity a výdrž... a pokud znáš terén, využít terén. Já se s křídly nevejdu všude, kde ty bez nich. Nejlepší obranou proti silnějšímu jsou tak jako tak rychlé tlapky. Prostě zdrhni. Když to nejde, třeba že někoho chráníš, zatáhni boj do křovisek, do míst, kde ti dá výhodu terén. Míst, které znáš a soupeř třeba tolik ne. A nezapomínej. Vždycky je někde někdo lepší než ty. Nevíš, koho máš před sebou, dokud se do toho nepustíte a chvíli to nepotrvá."
Vážně se na Saniho zadíval.
"Síla a výdrž jsou v boji důležité. Ale nejsou všechno. Správná technika a její dobré použití jsou vždycky víc než síla. Na čest si můžeš hrát, když jde o turnaje nebo zábavu. Ale ve skutečném boji je to prostě kdo z koho. Nikdo nebude řešit, co je čestné a co ne, když mu bude hrozit smrt. Pozor si taky musíš dávat na magii ostatních vlků. Nevíš, co mohou nést v sobě a některé druhy jsou hodně nebezpečné. "
Přednáška trochu delší, ale doufá, že k něčemu je. "Malý vlk také může využít mnoho míst. Neboj se jít po nohách, břichu, slabinách. To jsou místa, která jsou měkká, zraníš je velmi lehko a ta zranění dost bolí. " Došel k němu a opřel mu čenich na místa, co jmenoval. Nejspíš není příjemné ani takové gesto. Natož představa, že tam skončí Sankariho zuby, teda kdyby takto šel po soupeři. "Dobrým místem jsou také šlachy na nohou. " Stejně mu ukázal zranitelná místa na zadních, ale i předních nohou a nakonec i na křídlech, na sobě. Kousek ustoupil a kouká, co mladý vlk na to.
Protočil oči, když se Jarumi jen koukal po jeho noze a neodpověděl na jeho otázku. Ve snaze bratra uklidnit, přestal nohu odlehčovat a došlápl na ni. Zabolelo to pořádně, ale nehnul ani uchem. "Ty s tím naděláš.. přežil jsem celou dobu i bez léčitele.... Je to jen noha, ne páteř nebo žebra. Ty by při pádu byly o dost horší." Je to pokus jarumiho uklidnit, ale asi ne zrovna dobrý.
sám takyp okukuje po jeho stopách. Uznale zamručel. "Uznávám, tohle je docela výhodná magie, co máš... škoda, že jsem o ní nevěděl než nás oddělili, asi bych byl klidnější." ví vůbec, co mám za magii já? Nějak si není jistý, jeslti mu to už říkal.
Přiklopil uši a zase je napřímil, olízl si čenich. "Doufám, bráško." Sleduje jeho přecházení sem a tam. "No, tak jsme asi pro dnešek dotrénovali co?" Odpověděl s povzdechem. A pořád sleduje jeho přecházení sem a tam, jak tam sám leží na břiše. Nelíbí se mu Jarumiho neklid. "Poslyš, ty znáš techniky pádů z kopce a jak se u toho nezmrzačit?" Zkusil to opatrně.
A ještě opatrněji zkusil vstát. Nohu, která ho v souboji zradila, zatím nezkusil zatížit, jen lehce ji má položenou na zemi, aby to nebylo až tak nápadné. Nechce na ni v tuhle chvíli poutat pozornost, a sám si není jistý, jak na tom noha je. Zatím to netestoval. Podstatné je, že pokud bude muset, zvládne to i bez došlapování na nohu. Má ještě tři zdravé.
Au... pomyslel si, když Jarumi zasáhl a pomohl mu srovnat dech. Nahlas ani nepípnul. Fungovalo to, ale samozřejmě nic příjemného. Adain se překulil na břicho, v srsti kusy trav, jak je nabral za kutálení se a oklepal se, nakolik to na zemi jde. Zatím nezkoušel vstávat.
"Jsi celej?" Ohlédl se na Jarumiho. Dobře ví, jaká je daň za podobné zabrrdění pádu. Hlas má kupodivu klidný. To se projevily roky nebezpečných situací, v kterých byl.
Pohled mu sklozl na Jarumiho tlapy a krvavé skvrny na zemi. Cuknul sebou.
"Jak silná je tvoje regenerace, bráško?" Zkusil se zeptat opatrně.
Kutálel se a kutálel... hlídal si co nejvíc svaly, aby je nezatnul... není to nic snadného a vyžaduje to trénink a dokonalou kontrolu nad tělem... udržet svaly volné a přitom zůstat ve správné pozici.. natažený, křídla těsně u těla... ale díky tomu se kutálí ze svahu celkem bezbolestně a v klidu... dole mu asi bude všelijak, hlavně z toho kutálení... a zorným polem se mu mihla skvrna v barvě Jarumiho. On nemá šanci vědět, že umím zvládnout takový pád.. mihla se mu hlavou myšlenka v ten moment, kdy se jeho bratr vrhne Adainovi do cesty... Tmavorudý nestihl nic, jen se připravil na náraz, jak to šlo a v tom se jejich těla srazily. Tvrdě, Adain měl už příliš vysokou rychlost. Adain se pokusil zůstat maximálně uvolněný a dovolit nárazu se vstřebat i tak mu jeho síla vyrazila dech.
Jarumiho manévr opravdu nebyl snadný, ale vlk je znát jeho síla a trénink.. dokázal je oba zastavit. Adain s námahou lapá po dechu, jak se snaží vyřešit ten svůj malý po nárazový problém. To ho pěkně vyděsí... pomyslel si trochu nešťastně.
Byl se proletět. Jeho celkem obvyklá činnost. Den zakončil poletoval si to kolem vrcholků hor. Využíval změn větru, jaké jsou za večera v horách a trénoval si tím postřeh a letové dovendnosti. Od stromů dole na něj je sice vidět, ale to mu je jedno.
Netušil, že tam skutečně někdo je. Vlčice, která mu pomohla získat stopu k jeho bratrům.
Když nakonec zamířil na přistání, aby si protáhl křídla a dal jim oddech, už ho křídla celkem bolely. Dal jim dost zabrat, ale ví, co si může dovolit.
Na zem se snesl lehce a hned po přistání si začal protahovat křídla, aby mu neztuhly svaly. Zvedl u toho pohled, a uviděl Artemis pod stromy. Zarazil se.
složil křídla a zamířil k ní. "Hezký večer, Artemis," pozdravil slušně.
shromáždění smečky skončilo a úkoly jsou rozděleny. Je rád, že si mohl do jísté míry vybrat. Necítí se moc být diplomatem. Mohl by hlavní skupině sice dělat ochranku, ale má to být mírové jednání. Takže asi není moc dobré vyhrožovat bojovníky. Povzdechl si. Možná by mě mělo uklidnit, že tam bude náš alfa, jenže... ten jejich asi taky. Achjo.
Potřásl hlavou.
Vyrazil na hlídku. Hodlá plně využít toho, že má křídla. Může tak hlídat velké území, aniž by mu cokoliv uniklo.
Hodlá přelétnout nejprve celou oblast, od syslího háje podél celých hranic, až k úpatí.
A když se nic zvláštního dít nebude, bude prostě létat sem a tam. Ví, že s ním hlídá ještě jeden okřídlený vlk, i když ho moc nezná. A také dva na zemi. V nejhroším prostě budu lítat sem a tam a dělat spojku.
Pomalu zamířil nízkým letem od syslího háje podél hranice k tmavozelené planině. Dává si dobrý pozor, aby hranici své smečky nepřekročil ani pírkem. Je mu jasné, že i druhá strana bude hlídkovat. S trochou štěstí to proběhne klidně a jen na sebe budeme koukat.
>>>> tmavozelená planina
Tentokrát už opravdu zavrčel. A když přišel další Jarumiho prudký útok, neuhýbal. Zapřel se a nastavil se nárazu, zakousl se druhému vlkovi do hřbetu a nebylo to zrovna šetrně... v tlamě ucítil krev... ale náraz byl na zraněnou nohu také příliš. Podlomila se pod ním. Příliš blízko hraně svahu kopce, na kterém ti dva trénovali.
Adain ucítil, jak ztrácí půdu pod nohama.. a i přes instinkty strhnout soupeře s sebou, si pořád uvědomuje, s kým bojuje. Otevřel tlamu, pustil... Dal tak Jarumimu šanci nespadnout také. Ale stálo ho to poslední vteřinu, kterou měl, aby zabránil pádu. Proti své vůli se začal kutálet ze svahu. Křídla těsně přimknul k tělu a snaží se co nejvíc zhadrovatět. Ví, že tu nebylo moc balvanů. Ví, že kdyby se pokusil prostě zastavit, nejspíš si doláme křídla a kde co... Takhle má šanci se prostě jen skutálet dolů.. Nohu tím nezachrání, ale křídla by mohl. Modřiny se dají přežít.