Príspevky užívateľa

Zazubil se. "To bys opravdu viděl až dole, až bych vstal a nebylo by mi víc, jak nahoře." Sice dělá vtípky, ale vlastně, myslel to vážně.
Zvážněl až u té regenerace. Povzdechl si. Natáhl čenich a lehce do Jarumiho strčil. "Jsem rád, že jsi tady, bráško."
I přes to, že si musel Jarumi projít zlými věcmi. I on sám ostatně také. Ale, teď jsou tady. Aspoň oni dva. V srdci mu trochu bodlo. Měli být tři a nejsou. Ale to te´d vytahovat nebude.
Koukl na svou nohu, zabručel a povzdechl si.
"No dobře, tak já za ním zaletím, jo?"
Pokud to odsouhlasí, tak prostě roztáhne křídla a vzlétne. Jedna zadní a tři přední mu na odraz rozhodně stačí. Navíc, na kopci. Do vzduchu se dostal bez jakýchkoliv potíží a zamířil zpátky, na území smečky. Najít slepého léčitele.

Tak už se tam zubí oba a docela vesele. Adainův ohon dál provádí svou cestu vzduchem. "No vidíš, to vůbec nezní tak špatně. " odpověděl stejně zlehka. "Takže, čeho že se to mám vlastně bát?" Naklonil hlavu na stranu a sleduje ho.
Proto viděl každý detail z toho, co všechna ta slova s Ikkem udělaly. A zvážněl. Tebe to opravdu trápí.
viděl sklonění hlavy i odlesk vlhkosti v slepých očích a bodlo ho u srdce. No tak, Ikke... něco se v jeho duši pohnulo. Nejraději by olízal slzy z nevidoucích očí, ale netroufá si. Přešlápl.

Než stihl vymyslet, co s tím vším, Ikke se sebral a možnsot zareagovat pominula.
"Musel jsem si ledacos v sobě srovnat, abych přežil. Poznat sám sebe a to i to horší, co v sobě nesu. Možná to k něčemu bylo. " Opatrně natáhl čenich a lehce se dotkl Ikkeho. "Rád si o tom promluvím mimo tréninky."

Znovu se rozveselil, jak došlo na magii. "Já mám tu svou vlastně taky docela rád." Usmál se. Tak by to mělo být. vždyť je to jejich součástí. "Je krásná, svým vlastním způsobem. jen.. škoda že tobě ji ukázat nemůžu." To ho trochu mrzí, ale co s tím nadělá.

Když Ikke neucuknul, spíš naopak vyšel vstříc, přenesl váhu tak, aby se o něj mohl Ikke pohodlně opřít a hlavu mu položil na hřbet. Jemně mu čechrá bílý kožíšek. "Jsem rád, že to víš a zažil jsi i ty normální... ale nemohl jsem přehlédnout, že asi i ty horší. Se mnou ti to nikdy nehrozí, ano?"
Nechal Ikkeho se opírat jakkoliv dlouho bude chtít.
"Myslím, že pro dnešek jsme rozhodně s tréninkem skončili.. nepůjdem se třeba projít? Třeba se nakonec odhodlám povyprávět ti něco o mých špatných stárnkách," prohodil zvesela, ve snaze Ikkeho trochu rozptýlit. I když se mu vlastně vůbec nechce jejich kontakt přerušit.

Nevšímal si moc hovoru obou léčitelů, víc se věnoval Sankarimu. Ale postřehl samozřejmě to s tou mlčenlivostí. "Eh.. dobře. pokusím se. Sani, slyšel jsi?" zeptal se rovnou plynule vlčete. Zastříhal ušima, trochu neví, jeslti tohle zvládne. Ani mu nedošlo, že to vlastně přirozeně udělal.
Ale pořád se drží u něj a doprovází. I když už je jasné, že pád se konat nebude. Prostě jen zůstal u něj a drží se ho, jako tmavorudý stín.
Připadá si trochu zbytečný. Tak prostě jen dělá, co tak jediné může.

Když se začal stahovat od hranic, reagoval na to celkem spokojeným zamručením a zvolna se vydal s ním. Zatím je pořád dost o čem mluvit, téma smečky ale považuje za uzavřené.

Přikývl. "Fajn. Tak to sám budu dělat taky." Proč by ne. Když má teď od zdroje, že to má vliv, tak proč by to nedělal. Ono ho neubyde. On sám nikdy neviděl důvod, proč se uchylovat ke zbytečné krutosti. A pokud tak zabrání tomuhle, no tak proč ne.
Klidně koukl na Rikusiho, když si rýpnul. "Logicky jsem to neměl jak poznat. Tohle se celkem běžně děje prostě nemocným. Jak poznám rozdíl?" Zastříhal ušima. Opravdu by ho to zajímalo. Takže to klidně snáší. Navíc, kdyby ho vytočilo tak málo, tak by už dávno nebyl naživu.

"I tak máš společnost," nedal se. Výmluvně koukl na tu kresbu. Rozhodně ji má i teď. "Víš co? Pozdravuj bráchu. A kdyby někdy potkal podobně stavěného vlka, jako jsem já, jen s mnohem světlejší srstí, co si říká Rivotr... a´t ho pozdravuje ode mě taky." Hlas se mu sotva znatelně zachvěl. Není jisté, že by si toho někoho všiml. Ale předat takvý vzkaz duchovi, to je trochu jiná liga.

"Vlastně ano," přikývl na jeho shrnutí. Vážně je chytrý. "Hrubá síla je fajn, ale bystrá mysl v boji poslouží vždycky líp. "
To vlastně platí i na ten zbytek. "Hrubá síla bez rozumu sice dokáže velmi brutální útoky. Ale když neztratíš hlavu, dokážeš té síle uhnout a nebo ji otočit proti soupeři. Takže ne, síla opravdu není to, co rozhoduje. Jen si to někdy někteří myslí. "
Mladý Sankari se mu zamlouvá čím dál víc.
"Vydráždí. A tím přestane přemýšlet a stane se snadnějším cílem." mrkl na něj. Maličko spiklenecky.Ano, boj není čistý. I kdyby tak začal, jak začne jít o život, tak prostě není a s tím je nutné počítat.

Došel pak blíž k Sanimu. "šlachy jsou to, co ti ovládá pohyb, končetiny a tělo. Když nefungují, jsi v háji. Proto, když je zraníš, má soupeř velký problém. Taková zranění se také špatně léčí, takže si na to sám dávej hodně pozor. Bez léčitele máš velký problém a můžeš navždcky ztratit pohyblivost některé končetiny. Ukaž packu."
Pokud Sani zvedne tlapku, jasně a přesně mu označí, co vlastně jsou šlachy. Pokud ne, ukáže mu to na vlastních. Jak to jednou vlk pochopí, už je to jasné. Zase ustoupil. "Vlčí lovci, když pronásledují jelena, často napadají šlachy na jeho zadních nohou. Nohy pak zvíře neudrží a je to už pak rychlé."
Nejde tu ani tak o citlivost, jako o zranitelnost a nezbytnost.

Zazubil se a jeho ocas se vesele rozmával. Rozhodně to Ikke musí slyšet. "No vidíš to, otevřená kniha. To by mě docela zajímalo, co je napsaný v tý mojí." Opravdu nevypadá, že by ho Ikkeho schopnosti děsily.
Zvážněl při dalších Ikkeho slovech a slepého léčitele si prohlíží, dost zamyšleně. Kolik vlků před tebou uteklo jen proto, že odhalíš jakoukoliv faleš? Pěkní hlupáci. "Jsem si tím naproto jist. Nevidím důvod, proč si hrát na něco, co nejsem. Nemám rád přetvářku, a faleš. Takže si o mě zjisti, co jen budeš chtít. Nezáleží na tom. Aspoň budeš vědět, s kým máš to dočinění. "
Hrdě napřímený, stojí před Ikkem a myslí vážně každé slovo. Jeho postoj a tón to jasně dokazují.
Povolil postoj potom, když došlo na to vylévání duše. "Někdy bych měl... už kvůli Rivotrovi. Jen se na to necítím úplně hned po tréninku. Asi bych na to nebyl dost klidný." Rozhodně tuhle cestu neuzavírá. I tohle působí upřímně, nevymlouvá se.

Na popis magie jen přikývl. "Hodně zajímavá magie. A hodně užitečná. Hlavně pokud někdy nestanou potíže." Uměl přežít spoustu bojů bez léčitele. Naučil se, jak si srovnat vlastní kosti. A jak se z kde čeho vylízat. To ale neznamená, že to bylo bez chyby, nebo snadné. Právě proto si vždy léčitelů vážil, jen jich nikdy moc nepoznal.

Tep se zrychlil i jemu, když viděl dokonce i on sám jasné známky stresu u Ikkeho. "Takže to dělali.. ne, Ikke. Vždycky se víc naučí ten, co se chce učit a má z toho radost." Jasně, nutnost přežít je taky motivace, ale stojí za houby. Došel blíž a tmavorudý čenich se zabořil do bílé srsti na pleci léčitele. Adain zafuněl. "Trestat při učení je špatné a je mi fuk, co ti kdo nakukal." Položil si hlavu na hřbet léčitele, pokud to tedy on dovolí. Když ne, tak jen zůstane stát vedle. "Je v pořádku trestat za lumpárny, ale ne za to, co se teprve učíš a neumíš. Je jasný, že to nebude bez chyb." Má pocit, jak když si tak trochu vyměnili role. Pořád má zrychlený tep a není si moc jistý, že postupuje správně. Může jen nabídnout svůj pohled na věc.

Zastříhal ušima, ale vnímal vše pozorně. "S tím ti moc nepomůžu. V Ignisu jsem velmi krátce, takže naprosto netuším, kdo to mohl být, nebo o co šlo. Zkus se poptat u členů, co tady jsou delší dobu."

Na útok reagoval klidným úhybem a tentokrát udělal protiútok. Využil snahy Rufuse dostat se mu na krk, lehce uhnul a tvrdě strčil vlastním ramenem z boku do plece Rufuse. "Útok na krk je proti zkušenému soupeři skoro vždycky tvůj konec," varoval ho jemně poté. V útoku sám nepokračuje, je zvědavý, jak si Rufus při jeho protiútoku povede. Je dost vlků, co by po takovém úderu přistálo hodně rychle na zemi a moc s tím nezmohli. Někteří ale dokážou podobné vychýlení z rovnováhy ustát.

Protočil oči. "No dovol, umím padat." A vyplázl na něj jazyk. Ne, do hlavy se skutečně nepraštil. Ale spíš se tak snaží přesvědčit Jarumiho, aby se tak neplašil.

Na magii přikývl. "Mojí magii to trvalo do doby, než se mi plně vyvinula křídla." Což tak trochu souvisí. Spouští ji mávnutím křídly, takže to prostě bylo tím. Ani mu nedošlo, že pořádně nepopsal, co jeho magie je.
"Stejně jsem rád, že máš zrovna regeneraci." to řekl dost posmutněle. Nemohla se u toho nevynořit vzpomínka. Na tři vlčata, ne dvě. Rivotr je navždy pryč.

Protočil oči a povzdechl si, když Jarumi upozorňuje na jeho nohu dál.
"Fajn, fajn, řeknu Ikkemu, jo?" S bílým léčitelem už měl párkrát co do činění, víc než s tím druhým.

Přijal její výzvu ochotně. Elegantně sklonil hlavu v čemsi, jako úklona. "Jasně, hladových krků přibylo a jsem víc než schopen lovit také," odpověděl na to klidně.

Vlastně, vždy chtěl být spíš lovcem než bojovníkem. Jen osud za něj rozhodl jinak a hodil ho do jedné bitvy za druhou. Změnilo ho to, Už nikdy by nebyl jen lovcem, je to, co je.

Ale pořád umí ulovit kořist.
"Takže, na co se vypravíme?" Napřímené uši a vysoko nesená oháňka zcela jasně ukazují, že je připraven pokračovat a vzít to klidně i ve velkém stylu.

Nebránil vlčeti, když se začalo hrabat na nohy, opatrně a plynule vstal s ním, zůstal těsně u něj. "Opatrně při vstávání, Sani, ano? Netlač na sebe." řekl tak, aby to slyšel i Ikke. V podstatě jen dodržuje instrukce léčitelů. Ale zůstal stát těsně u vlčete, kdyby došlo k nějaké nehodě. Může posloužit jako polštář. Jeho křídla jsou dost velká, aby měl dosah, kdyby nestíhal přiskočit. Ale zatím se prostě drží těsně.
Tma se zatím nepřiblížila, takže by nemělo nic hrozit. I tak je rád, že pro jistotu zatím vysoký léčitel nachystal dříví. Zapálí ho sám, když bude muset. I když by to teda bylo docela náročné. Ani ne tak se trefit, jako u toho nerozházet hořící dříví všude okolo. Zatím netuší, že hnědý léčitel umí oheň zapálit sám.
"A Sani? Kdyby něco, tak moje magie souvisí s ohněm, takže světlo zařídit zvládneme, jo?" řekl o něco tišeji, hlavně mladému vlkovi. Nejspíš to ale prostě slyšeli všichni.

Letěl pomalu, nespěchal. Ví, jak blízko hranic je a že by snadno mohlo dojít k omylu. Proto neletí moc vysoko nad zemí, aby bylo jasně vidět, že je stále na území Ignisu. Nechce zbytečně gradovat situaci, už tak je dost zlá.
Adain je trochu zasmušilý. Nelíbí se mu, jak moc velký klid panuje u hranic. Čekal by podobnou hlídku, jakou je on sám, někoho, kdo viditelně hlídá, ale nic. Nevěří, že by Přízrační nehlídali. A pokud se schovávají, je to podle něj znak, že čekají potíže. Ne že bych se jim divil, ten mladý vrtal to zvrtal pěkně. No, snad se to vyjednavačům povede uklidnit.
Povzdechl si.
Pomalu se před ním objevil les na úpatí. Tam nebude za letu tak dobře vidět. Nechce ale zatím jít na zem, nebo kličkovat za letu mezi stromy. I to jde, ale tak blízko hranic je to zbytečná frajeřina. Prostě budu muset dělat trochu kravál.

>>> les na úpatí

<<<syslí háj

Pokračuje ve své hlídce. Oblétává hranice poměrně těsně. Ale stále jen a pouze na území Ignisu. Nehodlá ještě gradovat už tak napjatou situaci tím, že by narušil hranici. Ale protože letí kus nad zemí, má docela slušný výhled kus na území Přízračných. Zvědavě nakukuje, jestli neuvidí někoho, kdo hlídkuje na opačné straně. Docela by předpokládal, že tam někdo bude. Ostatně, jeho smečka také hranice hlídá, že?

Pokud nikoho nenajde, prostě bude plynule pokračovat dál na své hlídce. Občas koukne i na svou stranu, jestli neuvidí někoho dalšího z hlídkujících Ignisanů. Je lepší mít přehled.

Sledoval Rufuse klidně, ale pozorně. Zastříhal ušima, když slyšel označneí můry. Měl ho za nadávku, můrovlky dosud nepotkal. Ale přišlo mu to, vzhledem k tomu činu, ještě celkem mírné, takže neřekl nic. "Jeden rok je brzo. A nebyla to snadná situace. Taky mi sice byl jen rok, ale já aspoň věděl, že jsem si to spískal sám, a měl jsem důvod proč to zvládnout." jasně mu dal najevo, že mu nepřijde jeho situace jako něco snadného. Každý jsme přece jiný.
Nevěděl by ale, co dál říct, takže byl rád, že mají nějakou tu práci.

Byl ve střehu, takže úpravu útoku docela čekal. Ale i tak pochvalně zamručel: "Výborně!" Povzbudil tak Rufuse, i když se mu povedlo hladce uhnout. Dobře věděl, že si to pochvalu zaslouží. Hodně začátečníků by zkusilo první útok jen přímo. Rufus se učí rychle a přemýšlí. "Neboj se toho, pokračuj, útoč, stupňuj tlak na soupeře." Pobízí ho, aby to zkoušel plynule dál a neváhal. Takhle tam kolem sebe budou asi kroužit hezkou dobu. Záleží, kdy dojde Rufosovi dech.

Zastříhal ušima. Dobrá připomínka.
"Proti viditelně lepšímu soupeři, někomu, kdo je větší a nezvládáš ho utahat, je hlavní znát svoje limity a výdrž... a pokud znáš terén, využít terén. Já se s křídly nevejdu všude, kde ty bez nich. Nejlepší obranou proti silnějšímu jsou tak jako tak rychlé tlapky. Prostě zdrhni. Když to nejde, třeba že někoho chráníš, zatáhni boj do křovisek, do míst, kde ti dá výhodu terén. Míst, které znáš a soupeř třeba tolik ne. A nezapomínej. Vždycky je někde někdo lepší než ty. Nevíš, koho máš před sebou, dokud se do toho nepustíte a chvíli to nepotrvá."
Vážně se na Saniho zadíval.

"Síla a výdrž jsou v boji důležité. Ale nejsou všechno. Správná technika a její dobré použití jsou vždycky víc než síla. Na čest si můžeš hrát, když jde o turnaje nebo zábavu. Ale ve skutečném boji je to prostě kdo z koho. Nikdo nebude řešit, co je čestné a co ne, když mu bude hrozit smrt. Pozor si taky musíš dávat na magii ostatních vlků. Nevíš, co mohou nést v sobě a některé druhy jsou hodně nebezpečné. "

Přednáška trochu delší, ale doufá, že k něčemu je. "Malý vlk také může využít mnoho míst. Neboj se jít po nohách, břichu, slabinách. To jsou místa, která jsou měkká, zraníš je velmi lehko a ta zranění dost bolí. " Došel k němu a opřel mu čenich na místa, co jmenoval. Nejspíš není příjemné ani takové gesto. Natož představa, že tam skončí Sankariho zuby, teda kdyby takto šel po soupeři. "Dobrým místem jsou také šlachy na nohou. " Stejně mu ukázal zranitelná místa na zadních, ale i předních nohou a nakonec i na křídlech, na sobě. Kousek ustoupil a kouká, co mladý vlk na to.

Protočil oči, když se Jarumi jen koukal po jeho noze a neodpověděl na jeho otázku. Ve snaze bratra uklidnit, přestal nohu odlehčovat a došlápl na ni. Zabolelo to pořádně, ale nehnul ani uchem. "Ty s tím naděláš.. přežil jsem celou dobu i bez léčitele.... Je to jen noha, ne páteř nebo žebra. Ty by při pádu byly o dost horší." Je to pokus jarumiho uklidnit, ale asi ne zrovna dobrý.
sám takyp okukuje po jeho stopách. Uznale zamručel. "Uznávám, tohle je docela výhodná magie, co máš... škoda, že jsem o ní nevěděl než nás oddělili, asi bych byl klidnější." ví vůbec, co mám za magii já? Nějak si není jistý, jeslti mu to už říkal.