Príspevky užívateľa

Hrdě zvedl hlavu a napřímil se. "Ve skutečném boji by mě nikdo taky nešetřil." odpověděl naprosto vážně pravdou, kterou oba moc dobře znají. Dost ve stejném duchu, jako to udělal sám Jarumi.
Dobře viděl změnu u bratra. Dlouho Jarumiho neviděl, to ví. Nevěděl, jak moc ho události změnili, to také ví. Ale když na něj teď kouká, vidí v něm sám sebe... Svým zvláštním způsobem ho to vlastně spíš potěšilo. Bratře. Ty a já, pořád jsme spolu.... Ani roky odloučení nezastřely, co mají společné.
Dva vlci, stojící proti sobě. Dva hrdí bojovníci. Jeden má slabinu a oba to ví. Vzájemně jsou si téměř zrcadlem...

Jarumiho útok byl prudký... Adain nohu stále ještě necítí, ale unese ho. Adain se snaží neměnit tak moc směr, aby ho noha nezradila, což je nevýhoda. Jarumiho útoky ho nutí otáčet se víc, než se mu v tuhle chvíli hodí. Zatím stíhá, ale provádět takové manévry s necitlivou nohou je čím dál těžší. Maličko vycenil zuby, ale nezavrčel. Udělal prudký výpad ve chvíli, kdy v jeho blízkostí Jarumi zrovna měnil směr a vyjel druhému vlkovi po boku. Kdyby měl velké štěstí, asi by trefil, ale i on sám ví, že to nebyl ideální pokus.

Zastříhal ušima, všiml si rozpaků mladého vlka. "V kolika jsi ty zůstal sám a hledal smečku? Přijde mi, že se ti taky něco stalo." Jeho slova a tón naznačují, že to nepovažuje za ostudu, že neumí to co on. On sám ví, že měl pár výhod. Svůj původ a také, svou touhu najít a zachránit bratry. Což byl dobrý důvod, proč to nevzdat.

Ale vlček se vydýchal a jak vidno, rozhodl se do toho opřít. Adain zastříhal ušima. "Dojdi si pak třeba zaplavat, starej se o to aby sis uvolnil svaly. Nebo se zítra nehneš bolestí.. dobrá. Teď pro změnu zkus útočit ty. cílem je mě zasáhnout, kamkoliv, jakkoliv. Uvidíme, co vymyslíš. Zatím spíš zjišťujeme jak na tom jsi. Podrobné techniky přijdou až potom." Zůstal stát na místě a čeká co přijde. Tělo v rovnováze, připraven uskočit kterýmkoliv směrem.

Povzdechl si. "To mě mrzí," řekl upřímně na ty mosty. Viděl Ikkeho stažené uši. "Mě to neděsí. Nemá proč. Na nic si nehraju, takže je mi fuk, co o mě odhalíš. Mám rád upřímnost." Neznamená to, že by řekl cokoliv komukoliv. Ale rozhodně nebude lhát. I proto se nakonec donutil udělat další krok.
"U tréninku ne, ale pak... bychom si asi promluvit mohli.. o pár věcech." Opravdu to nechce rozebírat zrovna u tréninku.

Naštěstí je na co se pak soustředit. Zamyslel se nad tím popisem. "Trochu mi to připomíná létání v silné chumelenici. Zajímavé. " Sedl si a podrbal se zadní nohou za uchem. "Tobě to k tomu asi navíc dává dost informací. Prostě, magie je zvláštní... ty tím můžeš něco přímo ovlivnit, že?" Je prostě zvědavý. Je to u něj dobré znamení. I přes to, co se stalo v poslední době, neztratil zájem o svět okolo.

Na konci tréninku ale po své otázce sám maličko strnul. Aspoň kdesi uvnitř. Jen co z něj ona věta vypadla, došlo mu, že se pouští na nebezpečně tenký led. Sám není psycholog, ale Ikkeho reakce mu přišla i tak dost výmluvná. Ale není si jistý, jeslti neudělal chybu když to na Ikkeho takto vybalil. Ale už to nemůže vzít zpět.
"Ptám se, jak často tě u tréninku trestali za chybu." Opakoval to, ale jemným tónem. Nebylo těžké si všimnout Ikkeho reakce. "Vím, že jsou takoví, co takhle učí, tresty. Nemyslím si, že je to správná metoda... " Zkusil to opatrně. A doufá, že Ikke v panice nezdrhne. Musel by každopádně za ním, nebude riskovat, že slepý vlk v takovém stavu někde spadne.

Zastříhal ušima. "Dokud necháš naše území a nás na pokoji, smečku zajímat nebudeš," potvrdil mu. Takový už Ignis je. Adain sám ani neví, jeslti by byl schopen fungovat jinak, příliš si zvykl na to být prostě sám. Každopádně, nevypadá to, že by od Rikusiho hrozily problémy a tudíž nehrozí ani jemu.

A tmavorudý vlk poslouchá velmi pozorně, když se dal Rikusi do vysvětlování. Zdroj informací je vždy užitečný. I když jeho samotného duchové zrovna moc netrápí. Ale když má možnost se o něčem poučit, neváhá. Může se to hodit.
Zamručel, u toho rozloučení s duší při lovu. "Je hodně lovců, kteří po lovu poděkují kořisti za jídlo a rozloučí se s její duší." Zastříhal ušima. Nechlubí se tím, ale někdy to dělal i on sám. Stejně jako vzal podobnou poctu silnému soupeři, kterého v boji byl nucen zabít, byť v sebeobraně. Ale nahlas by to nepřiznal.

Poslouchá pozorně i zbytek. Překvapilo ho, že někteří skutečně mohou být nebezpeční. "Jak se to projevuje?" Zeptal se se zájmem ohledně toho vysávání energie.

Všiml si i podivného pohybu srsti a krátce se zadíval do prostoru, kde tedy musí být onen duch. Ne, stále nic nevidí. Ale ušklíbl se taky. "Vlezlý nebo ne, jak to tak vypadá, tak máš pořád společnost. Aspoň se nenudíš." Netuší, že řekl něco podobného, jako vlčí duch.

I na hlupáky se jen ušklíbnul. "To se nevylučuje." Ví, že si maličko rýpnul, ale nějak ho to neštve.

Viděl výraz vlčete, když mu začal vysvětlovat xo a jak. Malý Sankari netuší, že už mluvil s jeho mámou a že má povolení ho učit, pokud Sankari bude chtít. A jak to tak vypadá, tak chtít bude. Nebál se využít příležitosti.
Nezaváhal ani při otázce. Adain kývl. "To bych vskutku mohl, že?" Odpověděl mu lehce.
"Při téhle pozici je lepší nejít přímo po tlapě, ale po slabém místu v kůži mezi tlapou a hrudníkem." Stočil se a dotkl se přesně tam mladého vlka. "Kůže tam je hodně zranitelná a i malé rány bolí a můžou dost rozhodit soupeře. Po krku je dobré jít. Ale krk je často dobře chráněný, každý si ho hlídá a pevná kůže a srst na krku jsou dobrou ochranou proti zraněním. Když jdeš proti většímu a silnějšímu, nevybírej krk. Vybírej slabá místa, z kterých na tebe tak nedosáhne." Vlastně tím potvrdil správnou úvahu Sankariho s tím útokem na nohy. Jen mu to celé trochu upravil.
"Když jdeš proti většímu, je velká šance, že ty budeš obratnější. Donuť ho se rychle hýbat, aby jsi ho dřív utahal. Je slušná šance, že větší vlk se neotočí tak rychle jako ty a nestihne reagovat."
Několikrát oskočil pryč a zpátky, obtančil Sankariho sem a tam a několikrát naznačil výpad.
"Asi takhle. Nemusíš nutně zasáhnout pokaždé, ale soupeř reagovat bude muset." Zastavil a sedl si, aby dal možnost Sankarimu reagovat.

Celé to nějakou dobu trvalo. Adain byl opravdu dost rychlý, ale opatrný.
A když udýchaný Rufus vyhlásil přestávku, elegantěn odskočil dál a posadil se. Ano, dech měl zrychlený, ale rozhodně nebyl udýchaný a dech se mu zklidnil o dost dřív. Prostě, praxe. Ani ne tak čistě ve výdrži, jako v smaotné technice, díky čemuž je to mnohem méně náročné.

Klidně na něj kouknul, ale výraz má vážný. "Já? Tak, že jsem to musel zvládnout, nebo umřít. Hodili mě jako roční vlče do bažin, plných agresivních dravců všech velikostí. A nechtěli, abych se odtamtud dostal. " Potřásl hlavou až pleskly ty jeho celkem legrační velké uši se štětičkami. "Pak sjem putoval a bojoval kde všude, v různé společnosti. Lezl do podobných nebezpečných míst a arén, a hledal tam bratry. Protože jsem měl důvod si myslet, že s nimi provedli něco podobného." Bratry nakonec našel až tady, v Norestu, což Rufus už asi ví, všichni tři bratři koneckonců šli do smečky a jeden z nich tu také nakonec zahynul pod zuby nimlóga.

čekal, že bude muset být připravený reagovat, místo toho Jarumi dost razatně ustoupil. Adain potřásl hlavou. Došlo mu proč. Ale na noze stojí, i když ji zrovna úplně necítí.
Ale využil času a opatrně ji protáhl.Znecitlivění ještě neustoupilo, jak nervy v noze dostaly zabrat. Ale zlomené nic určitě není, a noha se hýbe. Trochu neochotně, ale hýbe. Neuměl by teď posoudit, jeslti si nevyhodil někerý z menších kloubů, ale to není něco, co zastaví v boji.
"Jo, v pohodě. Můžeme pokračovat." Bratr nebratr, příliš se naučil neukazovat slabost. Ani si to neuvědomuje, že má sklony cokoliv takového skrýt. Ale normálně stojí a nevypadá, že by mu něco bylo.

Dobře viděl, že Sankari zvedl hlavu a tiše to rovnou Ikkemu ohlásil. Viděl i váhání vlčete nad tou vodou. Už chtěl, že si namočí vlastní čenich a zkusí mu vodou trochu navlhčit jeho čenich, aby se v nejhorším maximálně olízl, ale nakonec nebylo třeba. Koukl po Ikkem, ale ten si zdá se pití všiml. "Trochu váhal, ale zkusil to." Ohlásil pro jistotu.
Ale je rád, že se malý napil. "Výborně, Sani." Neopoměl ho povzbudit a dál ho opečovává. Jeho uši živě sledují léčitele a čekají na další instrukce.

Kdyby oba brášky někdo sledoval, rozhdoně by si všiml jisté podobnosti v jejich pohybu. Elegantní a rychlí jsou totiž oba. A že je na co koukat.

Manévr s křídlem byl docela účinný, ale ne dost na to, aby to na Jarumiho stačilo. Velice rychle musel uhýbat Adain sám a měl co dělat. Zadní noha se mu probořila do staré krtčí díry. Ztratil rovnováhu a ozvalo se podivný zvuk, jak když něco praskne. Adain se ale jen přetočil a zase po bratrovi vystartoval, nezpomalil, nevypadá to, že by mu něco bylo. Musel být hodně rychlý, věděl, že právě dal Jarumimu skvělou příležitost k útoku na nedobrovolně odkrytý levý bok a křídlo. Nestihl se totiž přetočit dost rychle aby měl šanci se také otočit do bezpečnější pozice.

Nemůže celkem nic dělat. Jen sledoval Saniho a dál pečovat o jeho kožíšek. Zakňučení nemusel moc komentovat, to bylo jasně slyšet. "Jo, dobře," řekl jen na Ikkeho slova a přitáhl blíž tu kamennou misku, co donesl Feier.
"Když si troufneš, zkus se trochu napít, jo? " víc vlčka nenutí a dál pečuje o jeho kožíšek. "Přijde mi, že dýchá klidněji a není tak ztuhlý." Nahlásil ještě ikkemu. Nadále pokračuje v péči. Připadá si poněkud.. nekompetentně... ale naštěstí tady má hned dva léčitele. Takže se prostě chová klidně a poslouchá instrukce.

V klidu vyčkával, co se rozhodně vlk zkusit. Když ho začal obcházet, normálně by si ho stále hlídal a otáčel se také. Ale chtěl mu dát šanci k nějaké akci a koneckonců, byl si jistý, že mladého nezkušeného vlka zvládne. Tak prostě stál, a jen pohyb uší jasně dával najevo, že ví o každém kroku a pohybu, co mladík udělá.
Náraz z boku nebyl špatně provedený. Měl prudkou razanci a nebyl veden zbytečně vysoko. Adainovi stačilo jen se dobře opřít, aby mu nic nehrozilo, ale netrénovaného vlka by tohle k zemi poslat mohlo. Navíc, s energií vlastního nárazu si Rufus poradil docela dobře.
"Vlastně to nebylo vůbec zlé, na začátečníka. Směr i úhel byly dobré. Nebylo to příliš vysoko, ani příliš nízko. To je důležitější, než si myslíš. Vysoko je k ničemu. Nízko je zase příliš o tvou vlastní rovnováhu a zranitelnost. Zvládl jsi také sám zpracovat náraz. Mohl bys takhle dostat někoho, kdo není trénovaný. Vyšlo by ti to. Zkušený bojovník ale nejde sundat jen nárazem. Tam se musí už ne silou, ale přesností. Podobné nárazy se používají třeba při běhu vedle sebe. Na to jsou velmi dobré. " pousmál se.

"Dobrá. Zkusíme, jak se zvládneš vyhýbat. Budu na tebe útočit. Budu střídat směry a místa, kam útočím. Tvým cílem je, nedat se chytit."

Na nic nečekal a vyrazil dost rychle. První útok byl přímo, i když ne zbrkle, pořád si udržuje rovnováhu a stabilní pozici. Další už byly těžko předvídatelné. Adain neváhal nečekaně uskakovat, otáčet se, někdy prakticky třeba odpichem na přední pacce. Tempo také není zrovna pomalé. Ale dává si pozor, aby vlka nedostal nikam, odkud by mohl nějak špatně spadnout. Hlídá i větší kameny v okolí, křoviska a podobně. Nechce Rufuse dostat do nebezpečí, jen mu dát trochu pocítit, jaké to je, když po něm někdo jde. Nikdy po něm nerafne, nejvýš lehce strčí čenichem do nějakého místa na čele.

Zastříhal ušima, když vlček nadskočil, ale podklouznutí vyrovnal a přirozeně přešel do stabilního postoje. "Postoj dobrý. Tohle ti dá výhodu, jsi stabilnější, kdyby do tebe někdo naběhl a přitom můžeš sám vystartovat na různý směr, dle potřeby."
sám se přikrčil podobně a pak provedl několik odskoků do různých směrů, přičemž končil vždy ve stejném přikrčení. Bylo to rychlé, plynulé a dost těžko odhadnutelné.
Pak se zase narovnal."Vidíš? Tohle je trochu podobné honičkám mláďat, ten pohyb je snadný. Ale na útok potřebuješ spíš trefit přesně, ne takhle naslepo výpady. U výpadu si musíš dávat pozor na vlastní rovnováhu. Při prudkém útoku jinak nemůžeš reagovat na to, co provede soupeř. "

Došel k němu blíž. V klidu a pomalu. "Důležité je správné místo, ne zbrklost. Naučit se, kde to bude účinné a naučit se trefit přesně. Rychlost můžeš trénovat až budeš dost přesný." Znovu ho přejel pohledem. "Schválně. Zkus mi říct, co si myslíš, že by bylo vhodné místo v tuhle chvíli. Kdy stojím těsně u tebe." Stojí opravdu blízko. skoro tak, že by to mohlo být nepříjemné. Čelem k Sankarimu, se nad mladým vlkem skoro až tyčí, i když zase tak velký není. Křídla mu ale dodávají na objemu, i když jsou složená u těla.

Zadíval se na něj, hlavu trochu nakloněnou na stranu. "Já ani nevím, že máš tohle zaměření. Ale tím líp, třeba si někdy přijdu k tobě vylejt dušičku." Zazubil se zase. I když to prohlášení mělo trochu zvláštní podtón, i přes to špičkování. Adain každopádně nevypadá, že by ho to odrazovalo.

Napřímil uši a kývl. "Jo. Nejednou. Taky ve vánici, v bahně a kde co... " Je jasné, že asi ne za moc dobrých okolností. Ale to te´d není hlavní. Sleduje zaujatě Ikkeho, co se dozví.

U tréninku moc nemluvili. Ale Adain byl celou dobu u všech pokusů klidný a trpělivý. Neztrácel nervy, když se cokoliv nepovedlo. Zkoumavě občas kouká po Ikkem, ale nenutil ho skončit. Až když to vážně bylo dovedeno k dostatečné dokonalosti. "To asi ano, že?" odpověděl mu na jeho dost drsné prohlášení. "Ikke, jak moc často tě někdo potrestal za nějakou chybu?" Zkusil se zeptat, opravdu opatrným tónem.

Zvesela mu pak odpověděl. "Oni se už asi bojí, o tom to je." A pak zvážněl. "Není to ale dobrej přístup. To, že něco můžeš, neznamená, že to uděláš. Nevím, proč bych s tím měl něco nadělat, že tyhle věci umíš. Já jsem rád. Každý bude rád, když se mu něco stane, když budeš poblíž." V jeho hlase zaznívá jasné přesvědčení. Pro něj je to pravda.

Nezaváhal využít příležitosti se něco dozvědět.
"Vážně by mě zajímalo, co vlastně vnímáš. Jaké ti to připadá, když takhle někoho prohlížíš. Co vlastně vidíš." Potřásl hlavou. Podle něj je taková magie fascinující.

Ikkeho tónu si samozřejmě všiml. Zastříhal ušima a drží se raději poblíž, kdyby se něco dělo. Čas na vzpamatování mu ale samozřejmě nechal. Zkoumavě na něj kouká. No, něco ti rozhodně je, ale co a proč, to nevím.... Ale respektuje jeho rozhodnutí pokračovat.
Zamručel a pokračuje. Vyzkoušejí daný pohyb vícekrát. Umět se dostat z podobného zachycení je důležité. Pro každého.
Adain si Ikkeho trochu hlídal, ale přesto. Neuhnul, dokud neprovedl Ikke pohyb naprosto perfektně několikrát za sebou.
"No vidíš. Vlastně ti to jde docela dobře. Líp vnímáš vlastní tělo a jeho pozici, než většina. " Zhodnotil nakonec Ikkeho úsilí.

Oklepal se, trochu teatrálně. "No vidíš, a pak se divíš, že radši zdrhaj!" řekl mu na oko vážně. A kouká, co on na to. Doufám, že pochopí, že si dělám srandu. Zdá se mi to, nebo se bojí že o něj ostatní nestojí? Potřásl hlavou.

Poslouchal pozorně. "já neměl ani tu energii, takže mi fakt nezbylo jinak, než to prostě udělat... hm.. fyzicky. Ale zajímalo by mě, jaké je to pro tebe. Nikdy na mě tuhle magii nikdo nepoužil." Je přece jen trochu zvědavý. Ale také neví, co si může dovolit.

Ikkeho zdůvodnění mu dost objasnilo. "Aha. Neboj. To u tohodle opravdu nehrozí. vím, kdy mám uhnout. Prostě pustím dřív, než se mi něco stane. Nebo uhnu. Pro mě je tohle.. no asi kdybys ty někomu vysvětloval co má dělat u obyčejné rýmy." Znovu do něj zkusil jemně dloubnout. Nikdy neučil něco podobného léčitele. Potkal jich celkem málo a většinou josu mírumilovní. Jeho obavy ale rozhodně dávají smysl.
To ho spíš polekalo to uklouznutí. "Jo, ale moc se ti to nestává.. fkat ti nic není?" Neudržel se a opatrně mu očichal předtím zraněnou nohu. Uši přiklopené k hlavě. Dobře si uvědomuje, že to Ikke je tu léčitel.
"Zvládneš další nácvik, nebo si netroufneš? Vážně by to chtělo zkusit vícekrát..." Přešlápl a trochu neví, co má s Ikkem dělat.