Príspevky užívateľa

Přiklopil uši a zase je napřímil, olízl si čenich. "Doufám, bráško." Sleduje jeho přecházení sem a tam. "No, tak jsme asi pro dnešek dotrénovali co?" Odpověděl s povzdechem. A pořád sleduje jeho přecházení sem a tam, jak tam sám leží na břiše. Nelíbí se mu Jarumiho neklid. "Poslyš, ty znáš techniky pádů z kopce a jak se u toho nezmrzačit?" Zkusil to opatrně.
A ještě opatrněji zkusil vstát. Nohu, která ho v souboji zradila, zatím nezkusil zatížit, jen lehce ji má položenou na zemi, aby to nebylo až tak nápadné. Nechce na ni v tuhle chvíli poutat pozornost, a sám si není jistý, jak na tom noha je. Zatím to netestoval. Podstatné je, že pokud bude muset, zvládne to i bez došlapování na nohu. Má ještě tři zdravé.

Au... pomyslel si, když Jarumi zasáhl a pomohl mu srovnat dech. Nahlas ani nepípnul. Fungovalo to, ale samozřejmě nic příjemného. Adain se překulil na břicho, v srsti kusy trav, jak je nabral za kutálení se a oklepal se, nakolik to na zemi jde. Zatím nezkoušel vstávat.
"Jsi celej?" Ohlédl se na Jarumiho. Dobře ví, jaká je daň za podobné zabrrdění pádu. Hlas má kupodivu klidný. To se projevily roky nebezpečných situací, v kterých byl.
Pohled mu sklozl na Jarumiho tlapy a krvavé skvrny na zemi. Cuknul sebou.
"Jak silná je tvoje regenerace, bráško?" Zkusil se zeptat opatrně.

Kutálel se a kutálel... hlídal si co nejvíc svaly, aby je nezatnul... není to nic snadného a vyžaduje to trénink a dokonalou kontrolu nad tělem... udržet svaly volné a přitom zůstat ve správné pozici.. natažený, křídla těsně u těla... ale díky tomu se kutálí ze svahu celkem bezbolestně a v klidu... dole mu asi bude všelijak, hlavně z toho kutálení... a zorným polem se mu mihla skvrna v barvě Jarumiho. On nemá šanci vědět, že umím zvládnout takový pád.. mihla se mu hlavou myšlenka v ten moment, kdy se jeho bratr vrhne Adainovi do cesty... Tmavorudý nestihl nic, jen se připravil na náraz, jak to šlo a v tom se jejich těla srazily. Tvrdě, Adain měl už příliš vysokou rychlost. Adain se pokusil zůstat maximálně uvolněný a dovolit nárazu se vstřebat i tak mu jeho síla vyrazila dech.

Jarumiho manévr opravdu nebyl snadný, ale vlk je znát jeho síla a trénink.. dokázal je oba zastavit. Adain s námahou lapá po dechu, jak se snaží vyřešit ten svůj malý po nárazový problém. To ho pěkně vyděsí... pomyslel si trochu nešťastně.

Byl se proletět. Jeho celkem obvyklá činnost. Den zakončil poletoval si to kolem vrcholků hor. Využíval změn větru, jaké jsou za večera v horách a trénoval si tím postřeh a letové dovendnosti. Od stromů dole na něj je sice vidět, ale to mu je jedno.
Netušil, že tam skutečně někdo je. Vlčice, která mu pomohla získat stopu k jeho bratrům.

Když nakonec zamířil na přistání, aby si protáhl křídla a dal jim oddech, už ho křídla celkem bolely. Dal jim dost zabrat, ale ví, co si může dovolit.
Na zem se snesl lehce a hned po přistání si začal protahovat křídla, aby mu neztuhly svaly. Zvedl u toho pohled, a uviděl Artemis pod stromy. Zarazil se.
složil křídla a zamířil k ní. "Hezký večer, Artemis," pozdravil slušně.

shromáždění smečky skončilo a úkoly jsou rozděleny. Je rád, že si mohl do jísté míry vybrat. Necítí se moc být diplomatem. Mohl by hlavní skupině sice dělat ochranku, ale má to být mírové jednání. Takže asi není moc dobré vyhrožovat bojovníky. Povzdechl si. Možná by mě mělo uklidnit, že tam bude náš alfa, jenže... ten jejich asi taky. Achjo.
Potřásl hlavou.
Vyrazil na hlídku. Hodlá plně využít toho, že má křídla. Může tak hlídat velké území, aniž by mu cokoliv uniklo.
Hodlá přelétnout nejprve celou oblast, od syslího háje podél celých hranic, až k úpatí.
A když se nic zvláštního dít nebude, bude prostě létat sem a tam. Ví, že s ním hlídá ještě jeden okřídlený vlk, i když ho moc nezná. A také dva na zemi. V nejhroším prostě budu lítat sem a tam a dělat spojku.

Pomalu zamířil nízkým letem od syslího háje podél hranice k tmavozelené planině. Dává si dobrý pozor, aby hranici své smečky nepřekročil ani pírkem. Je mu jasné, že i druhá strana bude hlídkovat. S trochou štěstí to proběhne klidně a jen na sebe budeme koukat.

>>>> tmavozelená planina

Tentokrát už opravdu zavrčel. A když přišel další Jarumiho prudký útok, neuhýbal. Zapřel se a nastavil se nárazu, zakousl se druhému vlkovi do hřbetu a nebylo to zrovna šetrně... v tlamě ucítil krev... ale náraz byl na zraněnou nohu také příliš. Podlomila se pod ním. Příliš blízko hraně svahu kopce, na kterém ti dva trénovali.
Adain ucítil, jak ztrácí půdu pod nohama.. a i přes instinkty strhnout soupeře s sebou, si pořád uvědomuje, s kým bojuje. Otevřel tlamu, pustil... Dal tak Jarumimu šanci nespadnout také. Ale stálo ho to poslední vteřinu, kterou měl, aby zabránil pádu. Proti své vůli se začal kutálet ze svahu. Křídla těsně přimknul k tělu a snaží se co nejvíc zhadrovatět. Ví, že tu nebylo moc balvanů. Ví, že kdyby se pokusil prostě zastavit, nejspíš si doláme křídla a kde co... Takhle má šanci se prostě jen skutálet dolů.. Nohu tím nezachrání, ale křídla by mohl. Modřiny se dají přežít.

Hrdě zvedl hlavu a napřímil se. "Ve skutečném boji by mě nikdo taky nešetřil." odpověděl naprosto vážně pravdou, kterou oba moc dobře znají. Dost ve stejném duchu, jako to udělal sám Jarumi.
Dobře viděl změnu u bratra. Dlouho Jarumiho neviděl, to ví. Nevěděl, jak moc ho události změnili, to také ví. Ale když na něj teď kouká, vidí v něm sám sebe... Svým zvláštním způsobem ho to vlastně spíš potěšilo. Bratře. Ty a já, pořád jsme spolu.... Ani roky odloučení nezastřely, co mají společné.
Dva vlci, stojící proti sobě. Dva hrdí bojovníci. Jeden má slabinu a oba to ví. Vzájemně jsou si téměř zrcadlem...

Jarumiho útok byl prudký... Adain nohu stále ještě necítí, ale unese ho. Adain se snaží neměnit tak moc směr, aby ho noha nezradila, což je nevýhoda. Jarumiho útoky ho nutí otáčet se víc, než se mu v tuhle chvíli hodí. Zatím stíhá, ale provádět takové manévry s necitlivou nohou je čím dál těžší. Maličko vycenil zuby, ale nezavrčel. Udělal prudký výpad ve chvíli, kdy v jeho blízkostí Jarumi zrovna měnil směr a vyjel druhému vlkovi po boku. Kdyby měl velké štěstí, asi by trefil, ale i on sám ví, že to nebyl ideální pokus.

Zastříhal ušima, všiml si rozpaků mladého vlka. "V kolika jsi ty zůstal sám a hledal smečku? Přijde mi, že se ti taky něco stalo." Jeho slova a tón naznačují, že to nepovažuje za ostudu, že neumí to co on. On sám ví, že měl pár výhod. Svůj původ a také, svou touhu najít a zachránit bratry. Což byl dobrý důvod, proč to nevzdat.

Ale vlček se vydýchal a jak vidno, rozhodl se do toho opřít. Adain zastříhal ušima. "Dojdi si pak třeba zaplavat, starej se o to aby sis uvolnil svaly. Nebo se zítra nehneš bolestí.. dobrá. Teď pro změnu zkus útočit ty. cílem je mě zasáhnout, kamkoliv, jakkoliv. Uvidíme, co vymyslíš. Zatím spíš zjišťujeme jak na tom jsi. Podrobné techniky přijdou až potom." Zůstal stát na místě a čeká co přijde. Tělo v rovnováze, připraven uskočit kterýmkoliv směrem.

Povzdechl si. "To mě mrzí," řekl upřímně na ty mosty. Viděl Ikkeho stažené uši. "Mě to neděsí. Nemá proč. Na nic si nehraju, takže je mi fuk, co o mě odhalíš. Mám rád upřímnost." Neznamená to, že by řekl cokoliv komukoliv. Ale rozhodně nebude lhát. I proto se nakonec donutil udělat další krok.
"U tréninku ne, ale pak... bychom si asi promluvit mohli.. o pár věcech." Opravdu to nechce rozebírat zrovna u tréninku.

Naštěstí je na co se pak soustředit. Zamyslel se nad tím popisem. "Trochu mi to připomíná létání v silné chumelenici. Zajímavé. " Sedl si a podrbal se zadní nohou za uchem. "Tobě to k tomu asi navíc dává dost informací. Prostě, magie je zvláštní... ty tím můžeš něco přímo ovlivnit, že?" Je prostě zvědavý. Je to u něj dobré znamení. I přes to, co se stalo v poslední době, neztratil zájem o svět okolo.

Na konci tréninku ale po své otázce sám maličko strnul. Aspoň kdesi uvnitř. Jen co z něj ona věta vypadla, došlo mu, že se pouští na nebezpečně tenký led. Sám není psycholog, ale Ikkeho reakce mu přišla i tak dost výmluvná. Ale není si jistý, jeslti neudělal chybu když to na Ikkeho takto vybalil. Ale už to nemůže vzít zpět.
"Ptám se, jak často tě u tréninku trestali za chybu." Opakoval to, ale jemným tónem. Nebylo těžké si všimnout Ikkeho reakce. "Vím, že jsou takoví, co takhle učí, tresty. Nemyslím si, že je to správná metoda... " Zkusil to opatrně. A doufá, že Ikke v panice nezdrhne. Musel by každopádně za ním, nebude riskovat, že slepý vlk v takovém stavu někde spadne.

Zastříhal ušima. "Dokud necháš naše území a nás na pokoji, smečku zajímat nebudeš," potvrdil mu. Takový už Ignis je. Adain sám ani neví, jeslti by byl schopen fungovat jinak, příliš si zvykl na to být prostě sám. Každopádně, nevypadá to, že by od Rikusiho hrozily problémy a tudíž nehrozí ani jemu.

A tmavorudý vlk poslouchá velmi pozorně, když se dal Rikusi do vysvětlování. Zdroj informací je vždy užitečný. I když jeho samotného duchové zrovna moc netrápí. Ale když má možnost se o něčem poučit, neváhá. Může se to hodit.
Zamručel, u toho rozloučení s duší při lovu. "Je hodně lovců, kteří po lovu poděkují kořisti za jídlo a rozloučí se s její duší." Zastříhal ušima. Nechlubí se tím, ale někdy to dělal i on sám. Stejně jako vzal podobnou poctu silnému soupeři, kterého v boji byl nucen zabít, byť v sebeobraně. Ale nahlas by to nepřiznal.

Poslouchá pozorně i zbytek. Překvapilo ho, že někteří skutečně mohou být nebezpeční. "Jak se to projevuje?" Zeptal se se zájmem ohledně toho vysávání energie.

Všiml si i podivného pohybu srsti a krátce se zadíval do prostoru, kde tedy musí být onen duch. Ne, stále nic nevidí. Ale ušklíbl se taky. "Vlezlý nebo ne, jak to tak vypadá, tak máš pořád společnost. Aspoň se nenudíš." Netuší, že řekl něco podobného, jako vlčí duch.

I na hlupáky se jen ušklíbnul. "To se nevylučuje." Ví, že si maličko rýpnul, ale nějak ho to neštve.

Viděl výraz vlčete, když mu začal vysvětlovat xo a jak. Malý Sankari netuší, že už mluvil s jeho mámou a že má povolení ho učit, pokud Sankari bude chtít. A jak to tak vypadá, tak chtít bude. Nebál se využít příležitosti.
Nezaváhal ani při otázce. Adain kývl. "To bych vskutku mohl, že?" Odpověděl mu lehce.
"Při téhle pozici je lepší nejít přímo po tlapě, ale po slabém místu v kůži mezi tlapou a hrudníkem." Stočil se a dotkl se přesně tam mladého vlka. "Kůže tam je hodně zranitelná a i malé rány bolí a můžou dost rozhodit soupeře. Po krku je dobré jít. Ale krk je často dobře chráněný, každý si ho hlídá a pevná kůže a srst na krku jsou dobrou ochranou proti zraněním. Když jdeš proti většímu a silnějšímu, nevybírej krk. Vybírej slabá místa, z kterých na tebe tak nedosáhne." Vlastně tím potvrdil správnou úvahu Sankariho s tím útokem na nohy. Jen mu to celé trochu upravil.
"Když jdeš proti většímu, je velká šance, že ty budeš obratnější. Donuť ho se rychle hýbat, aby jsi ho dřív utahal. Je slušná šance, že větší vlk se neotočí tak rychle jako ty a nestihne reagovat."
Několikrát oskočil pryč a zpátky, obtančil Sankariho sem a tam a několikrát naznačil výpad.
"Asi takhle. Nemusíš nutně zasáhnout pokaždé, ale soupeř reagovat bude muset." Zastavil a sedl si, aby dal možnost Sankarimu reagovat.

Celé to nějakou dobu trvalo. Adain byl opravdu dost rychlý, ale opatrný.
A když udýchaný Rufus vyhlásil přestávku, elegantěn odskočil dál a posadil se. Ano, dech měl zrychlený, ale rozhodně nebyl udýchaný a dech se mu zklidnil o dost dřív. Prostě, praxe. Ani ne tak čistě ve výdrži, jako v smaotné technice, díky čemuž je to mnohem méně náročné.

Klidně na něj kouknul, ale výraz má vážný. "Já? Tak, že jsem to musel zvládnout, nebo umřít. Hodili mě jako roční vlče do bažin, plných agresivních dravců všech velikostí. A nechtěli, abych se odtamtud dostal. " Potřásl hlavou až pleskly ty jeho celkem legrační velké uši se štětičkami. "Pak sjem putoval a bojoval kde všude, v různé společnosti. Lezl do podobných nebezpečných míst a arén, a hledal tam bratry. Protože jsem měl důvod si myslet, že s nimi provedli něco podobného." Bratry nakonec našel až tady, v Norestu, což Rufus už asi ví, všichni tři bratři koneckonců šli do smečky a jeden z nich tu také nakonec zahynul pod zuby nimlóga.

čekal, že bude muset být připravený reagovat, místo toho Jarumi dost razatně ustoupil. Adain potřásl hlavou. Došlo mu proč. Ale na noze stojí, i když ji zrovna úplně necítí.
Ale využil času a opatrně ji protáhl.Znecitlivění ještě neustoupilo, jak nervy v noze dostaly zabrat. Ale zlomené nic určitě není, a noha se hýbe. Trochu neochotně, ale hýbe. Neuměl by teď posoudit, jeslti si nevyhodil někerý z menších kloubů, ale to není něco, co zastaví v boji.
"Jo, v pohodě. Můžeme pokračovat." Bratr nebratr, příliš se naučil neukazovat slabost. Ani si to neuvědomuje, že má sklony cokoliv takového skrýt. Ale normálně stojí a nevypadá, že by mu něco bylo.

Dobře viděl, že Sankari zvedl hlavu a tiše to rovnou Ikkemu ohlásil. Viděl i váhání vlčete nad tou vodou. Už chtěl, že si namočí vlastní čenich a zkusí mu vodou trochu navlhčit jeho čenich, aby se v nejhorším maximálně olízl, ale nakonec nebylo třeba. Koukl po Ikkem, ale ten si zdá se pití všiml. "Trochu váhal, ale zkusil to." Ohlásil pro jistotu.
Ale je rád, že se malý napil. "Výborně, Sani." Neopoměl ho povzbudit a dál ho opečovává. Jeho uši živě sledují léčitele a čekají na další instrukce.

Kdyby oba brášky někdo sledoval, rozhdoně by si všiml jisté podobnosti v jejich pohybu. Elegantní a rychlí jsou totiž oba. A že je na co koukat.

Manévr s křídlem byl docela účinný, ale ne dost na to, aby to na Jarumiho stačilo. Velice rychle musel uhýbat Adain sám a měl co dělat. Zadní noha se mu probořila do staré krtčí díry. Ztratil rovnováhu a ozvalo se podivný zvuk, jak když něco praskne. Adain se ale jen přetočil a zase po bratrovi vystartoval, nezpomalil, nevypadá to, že by mu něco bylo. Musel být hodně rychlý, věděl, že právě dal Jarumimu skvělou příležitost k útoku na nedobrovolně odkrytý levý bok a křídlo. Nestihl se totiž přetočit dost rychle aby měl šanci se také otočit do bezpečnější pozice.