Príspevky užívateľa

Zazubil se. "Znáš tajemství těla jaký oni ne a spoustu podivných věcí. Já léčitele obdivuju, ale to, že jsou z nich nejistí, jsem už u některých viděl a to nemám zase tolik zkušenosti." usmál se na něj a je mu jedno, že to nevidí. V hlase je to i tak znát a to ví dokonce i on sám.
Zazubil se víc, u té bachyně. "Já bych spíš řekl, nikdy neštvi žádnou mámu od dětí. " mrkl na Ikkeho. Maličko se zarazil. Mrknutí asi fakt bylo zbytečné. Tak prostě natáhl čenich a lehce strčil Ikkeho do ramene. Velmi jemně.

Zamyslel se. "To by mě samotného zajímalo jak to je. Já si tak maximálně můžu zubama rozebrat kořist. Abych řekl pravdu, párkrát jsem to udělal." řekl to trochu rozpačitě... nikdy to nikomu nepřiznal. Ale z hlediska učení anatomie a jak sáhnout kam v boji, to užitečné bylo. Neměl ho kdo učit, neměl jako mladý jinou možnost.

Všiml si Ikkeho nejistoty, když má pohyb zopakovat. "No já vím, opakovat to dokola je nuda... ale tak to u tréninku těhle věcí je. čím víckrát to zkusíš, tím líp. Nemusíš toho umět hodně. Ale to co umíš, by mělo být přesné a tisíckrát provedené, aby si to pamatovaly i tvoje svaly." řekl mu překvapivě něžně.
Nečekal ale, že Ikke se tak moc zamotá. Instinktivně se trochu sklonil a zapřel, aby Ikkeho při pádu podržel. "Hej, dobrý?" V hlase mu je znát trochu starost. "Tolik jsme toho neprovedli, stalo se něco?" Nepochybuje o tom, že Ikke má tlapy normálně jisté dost. A opravdu tu nejsou dlouho. Navíc, co jestli mu přece jen dělá problémy ta dřív poraněná noha? "co se stalo?"

Na dnešní velkou slávu přiletěl. Na hodně svolání ostatně přilétá, takže to ani není moc podivné.
Obkroužil strom, aby si vyhlédl místo na přistání. Aby nic nikde nenarušil. To by tak ještě hrálo.
Pořád ještě se úplně nedostal z celé té situace s Rivotrem. Ale čas plyne a svět se netočí kolem něj a jeho bratrů, to ví ostatně už dávno a dávno.
Každopádně se hodlá držet poblíž bratra a Ikkeho, když to půjde. Pořád ještě si Jarumi někdy drží odstup a věren radám přátel ví, že ho má nechat. Ikke je ale jistota, ví, že slepý léčitel ho neodežene.

Vlastnímu obřadu přihlížel tiše a klidně, nechtěl vyrušovat. Ale uši měl napřímené a pohled pozorný. I on se přidal ke sborovému vytí. Ale nezůstalo u toho.
Sotva začali umlkat první vlci, vyskočil do vzduchu, párkrát mávl křídly aby se dostal nad skupinku a pak vyslal jednu vlnu nepálícího ohně nad Raye s Marielle. Oheň pro vůdce ohnivé smečky! Pak se zase snesl k zemi. Mezi gratulanty se ale zatím příliš nepohrne. Možná později.

Koukl na něj. "Však je to důležitá a užitečná práce." A myslí to dost vážně. Léčitelů si opravdu vždycky vážil. Ikkeho pozorně sleduje. Zastříhal ušima. "Jo, věřím, že tam je dsot vypjatých situací." řekl trochu opatrně. S pohledem stále upřeným na něj. Ten výraz byl trochu zvláštní...
Ale neví, jak by to téma mohl načít. Tak raději mlčí.
Zato u útěku před naštvanou bachyní zasykl ."Au... to nebylo zrovna příjemné... No, přežil jsi, to je hlavní."

Pousmál se a zamával ohonem. "To obvykle málokoho, proto se to vyučuje. Jako léčitel budeš mít výhodu, určitě víš, jak se hýbou klouby a jak pochopíš princip jak jít porti kloubu, už to nezapomeneš."
A pak už došlo na nácvik. Držel Ikkeho opatrně a dal mu čas. Ví, že na poprvé si musí Ikke zkusit trochu 'zakvedlat' než najde správný směr. První pokus nebývá ideální a není na tom nic špatného.
Když Ikke nakonec dostal nohu ven, usmál se. "No vidíš. Pamatuješ si ten poslední pohyb, ten úhel? Ten byl přesně. Zkus to znovu a tentokrát trochu přesněji, ano?"
Zase mu dal chvilku, než ho opatrně znovu chytil.

Dál opatrně opečovával vlče. Hřál ho vlastním kožichem, i když si nebyl jistý, že to je v teplém počasí dobře. Ale doporučil to Ikke, takže to hodlá dělat. Všiml si hned, že Sankari na jeho péči zareagoval apsoň nějak, takže to pro něj bylo dostatečným ujištěním i bez toho, aby to řekl pak Feier. Ale i tak byl rád, že to hnědý léčitel potvrdil.
Přestal jen na maličkou chvilku, když Ikke nařídil hlásit detaily. "Prvně hnul ušima a te´d už s nimi natáčí za zvuky kolem." a dál se vrátil k opatrnému olizování vlčecího kožíšku. Jen si sem tam odfrknul. Pach těch bylin stoupá do čenichu i jemu a moc nadšený z toho není. Ale to se nedá nic dělat.

Toulal se jen tka údolím. Zamyšlený, moc neřešil kam jde. Držel se poměrně vysoko na svazích. Má raději rozhled, navíc, on jako okřídlený, vyšší pozice přirozeně vyhledává.
Moc nedával najevo, že se tam vůbec toulá. Keře a porost, tam kde jsou, ho dovedou skrýt.
Pak o něco níže postřehl pohyb. Zvedl hlavu a zadíval se tam, svýma očima zvyklýma vidět na dlouhé vzdálenosti za letu.
Sankari? Co to vyvádíš, mladíku...
Potichu zamířil blíž. Jeho srst sice je celkem nápadně zbarvená, ale umí chodit tiše a lehce. Sani, zabraný do tréninku, se tak dal obejít celkem lehce.
Přišel k němu odzadu a chvíli sledoval ty pokusy. Nemusel být génius, aby mu došlo o co se vlček pokouší. Odhodlání velké, ale technika nic moc. Chvíli ho nechal. Jen ať se trochu unaví.
Až po chvíli se ozval.
"Použij vlastní drápy, pomohou ti nesklouznout. Když už zkoušíš výpady. Reálně jsou ale podobné výpady většinou dost k ničemu. Dá se jim snadno uhnout."
A čeká, co na to mladý vlk. Jak moc se lekne nebo nelekne a co budou jeho první slova po tomto.

Jen ho sleduje, ale nenutil ho to dál komentovat. Proč by taky měl. A jeho myšlenky naštěstí neslyšel. Neměl by z nich radost.
Takže jen sleduje, jak bude na to vše Rikusi reagovat. Nakonec kývl.
"To je v pořádku. Ale s tvou magií bude opravdu nutné, aby ses raději držel dál. Stačí, aby byly časy jakkoliv neklidné a někdo by si to mohl špatně vyložit. Sice nevypadáš jako někdo, kdo by s kýmkoliv chtěl spolupracovat. Ale to by dobrý špeh taky mohl hrát, že?" Sám sice nelže a na špeha by nebyl dobrý materiál, ale není naivní, bez ohledu na to, co si o něm případně myslí Rikusi.
Víc to rozebírat nehodlá.

Zastříhal ušima a sedl si, hunatý ohon si složil kolem tlap. "Většinou jen historky typu tam někdo straší nebo tam, protože něco nedokončil, nebo mu někdo ublížil... a nebo se prostě chce pomstít světu. Jak říkám, nic zvláštního. Ty budeš mít informace přesnější..." přimhouřil oči. "Od zdroje."

Pořád sleduje jen Rikusiho. Není v tom ignorace jeho společníka nebo společníků. Ale ví, že Rikusi je jediný, na kom něco může vidět. Proto dobře viděl ta gesta. Neubránil se trochu pobavení. "Tak mám pocit, že tvoje společnost to za nepodstatné nepovažuje."

S tím posledním je hotový rychle. "To nic nemění na tom, že za existenci odsuzuje jen hlupák."

Sledoval ji. Pozorně. Fialové oči vážné, víc než obvykle. A plné stínu. Moc to nejde do hromady s jeho jinak spíš veselejší povahou a hrdostí.

Když pokývla a slíbila, že si to bude pamatovat, zavřel na chvíli oči a sklonil hlavu. Tiché porozumění a jistá úcta.

A pak ten vážný moment pominul a tmavorudý se na ni pousmál. "Tak pokud jde o trénink, řekl bych, že máme hotovo. Takže, co provedeme teď? Nebo máš něco na práci?" S lovem bych mohl pomoct. Pokud má jít hlídkovat u hranic, tak tam mnoho nepomůže. On sám má ještě trochu času, než mu začíná výpomoc u hlídání vlčat.

A další vypláznutí jazyka.... takhle ho asi brzo bude bolet...
Za boje je kupodivu taky čas. Nemohl odpovědět hned. "I boj je druh tance.. jen smrtící..." odpověděl zvláštně sametovým hlasem. Slunce odrazilo tmavorudé odlesky na peří jeho křídla a na chvíli sám Adain, tichý, lehkonohý a se svou elegancí vypadá, jako by snad byl samotným andělem smrti.
Ne že by od něj něco Jarumimu hrozilo.

výpady a úhyby postupně pokračují. Vlci kolem sebe krouží, odskakují, blíží se, občas rychlý výpad nebo úhyb. Ukázalo se, že ani jít po tlapě není zase tak snadné. A hlavně, je to riskantní. Adain ale asi není tak háklivý na použití křídel. V jeden moment nezaváhal a při otočce přetáhl Jarumiho bleskově koncovými letkami po uších. Dost daleko a dost rychle, aby se nedal chytit tesáky, ale mohlo to vyhodit trochu z rovnováhy. ihned na to následoval pokus dosáhnout mu na krk.

Přikývl "To máš naprostou pravdu. Ale ne každý to umí zvládnout. Už vůbec ne začátečníci. víš, že to může někoho úplně vyřadit z možnosti stát se někdy bojovníkem nebo lovcem?" Koukl na něj.
Nad útoky se zamyslel. Ohrnul krátce pysky, když došlo na zmínku o smečce. Nemá rád takové jednání. Všichni na jednoho a léčitele k tomu. Ale nad bachyní se trochu uculil. "Jo, ta z tebe asi měla stejnou radost jako ty z ní. Ale jako zkušenost dobrý." Ocenil to. Víc to nerozebíral.

Nechal se pak chytit za tlapu. Počkal, až bude Ikke úplně v klidu. A pak jemně a pomalu otočil vlastní tlapou do strany a trochu proti ikkeho krku, místo aby ji tahal ven. Kupodivu vyklouzla z léčitelových zubů dost lehce, aniž by musel Adain do všeho vkládat sílu.
"Je to o přesnosti, o pohybu tak, abys donutil klouby pustit. Ne o síle. Když to děláš správně, nepotřebuješ sílu. Tak, zkus to teď ty, ano?"
Dal mu chvilku, pak jemně chytil jeho přední tlapu do vlstních zubů. Tak ,aby Ikke cítil tlak, ale nezranil ho.

Div na místě nezkoprněl. Tma jako důvod ho opravdu nenapadla... Ale když to takhle hezky shrnuli, je to najednou jasné.
Jeho první reakcí bylo , že vyrazí pro vodu, když mají být bylinky i v pití, ale to mu zatrhnul Ikke těmi rozkazy.
Zarazil se, i když se už otáčel a ihned zalehl k vlčeti. Těsně k němu, ale dal si pozor aby od severní strany. Takže sluníčko má k vlčecímu kožíšku plný přístup. Opatrně se k němu složil a dokonce začal olizovat opatrně vlčecí kožíšek, v opatrné snaze ho trošku vzpamatovat. Víc toho dělat nemůže. A je dost nešťastný z toho, že do toho omylem Sankariho dostal.

Nejistě přešlapoval na místě, jen kousek od léčitelů a vlčete. Když nic jiného, tak apsoň že tu je kam jít... nikdy nebyl radši ,že smečka léčitele má. Navíc víc než jednoho.
V boji by klidně čelil přesile, ale jak jde o život vlčete... je bezbranný jako to malé vlče. A pěkně zoufalý.
Maličko se uklidnil, když ani oni nenašli fyzické zranění. Ale pořád to nevypadá dobře a Sani nestal.
"Choval se normálně, zvědavé vlče, chtěl zkoumat co jsem mu ukázal... teda jo, předtím jsme probírali vážný věci, ale nevypadal že by to vadilo. Pak se šel podívat na ty kořeny ve skále a propadl se.. od té doby nic neřekl a jen se takhle choulí.... "
Hlášení podal klidným tónem... zvyklý na stres tohle umí. Ale dušička je v něm stále prťavá.

Povzdechl si, uši celkem přiklopené k hlavě. "Každopádně se mě jen tak nezbaví... tak dlouho jsem hledal... a ztratili jsme Rivotra... nemůžu riskovat, že ztratím i jeho... prostě nemůžu." I tady se mu maličko zachvěl hlas. "Snad mi vůbec někdy něco řekne."
A pak chvíli mlčel... moc se mu víc nechtělo mluvit.

Pak koukl na Ikkeho. "Asi by sis měl odpočinout s tou nohou... někdy se zase uvidíme, jo?" rozloučil se s ním.
Mrzí ho, že se Ikke zranil. A ani ta část rozhovoru, co byla o něm samotném, pro něj nebyla snadná. snad jindy bude líp.

"Tobě jsem se ozval." vyplázl na něj opět jazyk. A když se dočkal dokonce dloubnutí? Popravdě, dost se mu ulevilo. Hodně se bál, jak se bráškou jednat, aby neztratil ještě i jeho. A ono to opravdu vypadá, že to půjde, že to bude v pořádku. Jednou. Až se oběma zahojí nejhorší rány.

A pakl už vypukla mela. Jarumi nezklamal, byl připravený a uskočil velice hbitě. Nejen, že neměl šanci dostat se mu na hlavu, ale ani neotevřel tu cestu k tlapám. sám musel hbitě odtančit na stranu, aby se nedostaly do ohrožení jeho vlastní tlapy. Zazubil se u toho manévru, spokojený. Tohle bude přesně ten cvičný souboj, u kteérh ose rozproudí pořádně krev a bude se muset snažit.
Z odtančení stranou plynule chňapl Jarumimu po křídle. Ani se nepokouší vážně zasáhnout, jen získáal čas pro odraz aby poskočil blíž a pokusil se dostat Jarumimu k boku a krku aniž by se sám příliš nastavoval. Tak trochu čeká, že možná koupí jednu křídlem, ale za výhodnější pozici to stojí.

Napřímil uši a lehce naklonil hlavu na stranu. "To právě děláš dobře. Divil by ses, kolik vlků musíš podobnou strategii pracně učit. Navíc, neztrácíš hlavu, když se na tebe někdo žene. Věř mi, že se to dá poznat i takhle. I u tréninku hodně vlků znejistí, když ví, že se na ně žene bojovník. " Dobře si všiml i toho, že IKke nepolevil v ostražitosti, ani když hned nevyrazil.
"co jsi třeba zažil za střety?" Zeptal se trochu opatrně. Nechce na něj tlačit. Ale mohla by to být užitečná informace. "A ano, kdybys uměl takhle reagovat bez výcviku a jakýchkoliv zkušeností, tak bys byl naprostý génius. Nejspíš ti pomáhá to, že už jsi to zažil. Ale i tak je to dobré. " Hlavně na léčitele.

Ikke nezaváhal ani u další nabídky.
"Fajn. Začneme zlehka. dojdu k tobě z boku a chytím tě za tlapu. Situace, co se v boji stane lehce. A zkusíš ji vyprostit. Nebudeme pouzžívat sílu, půjde spíš o přesnost, zkus jak bys to udělal. Napřed ti to ale musím ukázat. Takže prvně chytneš ty mě a já se vyprostím."
Zamířil k němu do vhodného postavení.

Ikkeho se rozhodně vyplatí nepodceňovat, jak se vzápětí ukázalo. Adain byl dost zvědavý co udělá. Čekal ledacos, ale určitě ne reakci, která by spíš slušela cvičenému bojovníkovi. Protože se schválně dost hnal, tak jak by to normálně neudělal, bylo mu jasné, že zastavit nestihne. Měl jen dvě možnosti. Prudce lehnout a vrazit do něj u země a využít zmatku, a nebo se nechat srazit a pak vyrovnat pád. Což také je možné.
Prudce útočící vlk bez velkého rozmyslu by rozhodně nezastavil. Takže, tedy do Ikkeho naběhl.
A nechal se přehodit. Schválně docela prudce a razantně. Využil pak sílu setrvačnosti k tomu, aby se stihl skulit a přetočit, takže skončil nakonec stojící na nohou, otočený čelem k ikkeho druhému boku, než jak začali.

Tentokrát nezačal hned útok. Ale uznale zabručel. "Fakt ses nikdy nic neučil? Tohle je jedna z nejlepších možností, jak se zbavit v takové situaci toho, kdo útočí bez rozmyslu. Na mě na ostro by ti to neprošlo, ale na hodně vlků ano. "
Co se Adaina týká, na bezhlavé útoky není třeba Ikkeho podrobněji připravovat. tuto taktiku umí. "Někdy jsi už bojoval. Možná neúmyslně, možné v té době, co si nepamatuješ. Možná jsi musel před něčím zdrhat. Nevím. Ale už jsi podobným zbrklým útokům určitě čelil. A jestli ne, tak tě chci do učení." dal jasně najevo svůj názor. A čeká, co na to sám Ikke.

"Myslím, že spíš bychom měli u tebe přejít na to, jak se osvobodit, když už tě někdo chytí. Zbrklé útoky zvládáš." Zajímalo by mě, čemu vlastně musel dřív čelit.