Príspevky užívateľa

Nemůže celkem nic dělat. Jen sledoval Saniho a dál pečovat o jeho kožíšek. Zakňučení nemusel moc komentovat, to bylo jasně slyšet. "Jo, dobře," řekl jen na Ikkeho slova a přitáhl blíž tu kamennou misku, co donesl Feier.
"Když si troufneš, zkus se trochu napít, jo? " víc vlčka nenutí a dál pečuje o jeho kožíšek. "Přijde mi, že dýchá klidněji a není tak ztuhlý." Nahlásil ještě ikkemu. Nadále pokračuje v péči. Připadá si poněkud.. nekompetentně... ale naštěstí tady má hned dva léčitele. Takže se prostě chová klidně a poslouchá instrukce.

V klidu vyčkával, co se rozhodně vlk zkusit. Když ho začal obcházet, normálně by si ho stále hlídal a otáčel se také. Ale chtěl mu dát šanci k nějaké akci a koneckonců, byl si jistý, že mladého nezkušeného vlka zvládne. Tak prostě stál, a jen pohyb uší jasně dával najevo, že ví o každém kroku a pohybu, co mladík udělá.
Náraz z boku nebyl špatně provedený. Měl prudkou razanci a nebyl veden zbytečně vysoko. Adainovi stačilo jen se dobře opřít, aby mu nic nehrozilo, ale netrénovaného vlka by tohle k zemi poslat mohlo. Navíc, s energií vlastního nárazu si Rufus poradil docela dobře.
"Vlastně to nebylo vůbec zlé, na začátečníka. Směr i úhel byly dobré. Nebylo to příliš vysoko, ani příliš nízko. To je důležitější, než si myslíš. Vysoko je k ničemu. Nízko je zase příliš o tvou vlastní rovnováhu a zranitelnost. Zvládl jsi také sám zpracovat náraz. Mohl bys takhle dostat někoho, kdo není trénovaný. Vyšlo by ti to. Zkušený bojovník ale nejde sundat jen nárazem. Tam se musí už ne silou, ale přesností. Podobné nárazy se používají třeba při běhu vedle sebe. Na to jsou velmi dobré. " pousmál se.

"Dobrá. Zkusíme, jak se zvládneš vyhýbat. Budu na tebe útočit. Budu střídat směry a místa, kam útočím. Tvým cílem je, nedat se chytit."

Na nic nečekal a vyrazil dost rychle. První útok byl přímo, i když ne zbrkle, pořád si udržuje rovnováhu a stabilní pozici. Další už byly těžko předvídatelné. Adain neváhal nečekaně uskakovat, otáčet se, někdy prakticky třeba odpichem na přední pacce. Tempo také není zrovna pomalé. Ale dává si pozor, aby vlka nedostal nikam, odkud by mohl nějak špatně spadnout. Hlídá i větší kameny v okolí, křoviska a podobně. Nechce Rufuse dostat do nebezpečí, jen mu dát trochu pocítit, jaké to je, když po něm někdo jde. Nikdy po něm nerafne, nejvýš lehce strčí čenichem do nějakého místa na čele.

Zastříhal ušima, když vlček nadskočil, ale podklouznutí vyrovnal a přirozeně přešel do stabilního postoje. "Postoj dobrý. Tohle ti dá výhodu, jsi stabilnější, kdyby do tebe někdo naběhl a přitom můžeš sám vystartovat na různý směr, dle potřeby."
sám se přikrčil podobně a pak provedl několik odskoků do různých směrů, přičemž končil vždy ve stejném přikrčení. Bylo to rychlé, plynulé a dost těžko odhadnutelné.
Pak se zase narovnal."Vidíš? Tohle je trochu podobné honičkám mláďat, ten pohyb je snadný. Ale na útok potřebuješ spíš trefit přesně, ne takhle naslepo výpady. U výpadu si musíš dávat pozor na vlastní rovnováhu. Při prudkém útoku jinak nemůžeš reagovat na to, co provede soupeř. "

Došel k němu blíž. V klidu a pomalu. "Důležité je správné místo, ne zbrklost. Naučit se, kde to bude účinné a naučit se trefit přesně. Rychlost můžeš trénovat až budeš dost přesný." Znovu ho přejel pohledem. "Schválně. Zkus mi říct, co si myslíš, že by bylo vhodné místo v tuhle chvíli. Kdy stojím těsně u tebe." Stojí opravdu blízko. skoro tak, že by to mohlo být nepříjemné. Čelem k Sankarimu, se nad mladým vlkem skoro až tyčí, i když zase tak velký není. Křídla mu ale dodávají na objemu, i když jsou složená u těla.

Zadíval se na něj, hlavu trochu nakloněnou na stranu. "Já ani nevím, že máš tohle zaměření. Ale tím líp, třeba si někdy přijdu k tobě vylejt dušičku." Zazubil se zase. I když to prohlášení mělo trochu zvláštní podtón, i přes to špičkování. Adain každopádně nevypadá, že by ho to odrazovalo.

Napřímil uši a kývl. "Jo. Nejednou. Taky ve vánici, v bahně a kde co... " Je jasné, že asi ne za moc dobrých okolností. Ale to te´d není hlavní. Sleduje zaujatě Ikkeho, co se dozví.

U tréninku moc nemluvili. Ale Adain byl celou dobu u všech pokusů klidný a trpělivý. Neztrácel nervy, když se cokoliv nepovedlo. Zkoumavě občas kouká po Ikkem, ale nenutil ho skončit. Až když to vážně bylo dovedeno k dostatečné dokonalosti. "To asi ano, že?" odpověděl mu na jeho dost drsné prohlášení. "Ikke, jak moc často tě někdo potrestal za nějakou chybu?" Zkusil se zeptat, opravdu opatrným tónem.

Zvesela mu pak odpověděl. "Oni se už asi bojí, o tom to je." A pak zvážněl. "Není to ale dobrej přístup. To, že něco můžeš, neznamená, že to uděláš. Nevím, proč bych s tím měl něco nadělat, že tyhle věci umíš. Já jsem rád. Každý bude rád, když se mu něco stane, když budeš poblíž." V jeho hlase zaznívá jasné přesvědčení. Pro něj je to pravda.

Nezaváhal využít příležitosti se něco dozvědět.
"Vážně by mě zajímalo, co vlastně vnímáš. Jaké ti to připadá, když takhle někoho prohlížíš. Co vlastně vidíš." Potřásl hlavou. Podle něj je taková magie fascinující.

Ikkeho tónu si samozřejmě všiml. Zastříhal ušima a drží se raději poblíž, kdyby se něco dělo. Čas na vzpamatování mu ale samozřejmě nechal. Zkoumavě na něj kouká. No, něco ti rozhodně je, ale co a proč, to nevím.... Ale respektuje jeho rozhodnutí pokračovat.
Zamručel a pokračuje. Vyzkoušejí daný pohyb vícekrát. Umět se dostat z podobného zachycení je důležité. Pro každého.
Adain si Ikkeho trochu hlídal, ale přesto. Neuhnul, dokud neprovedl Ikke pohyb naprosto perfektně několikrát za sebou.
"No vidíš. Vlastně ti to jde docela dobře. Líp vnímáš vlastní tělo a jeho pozici, než většina. " Zhodnotil nakonec Ikkeho úsilí.

Oklepal se, trochu teatrálně. "No vidíš, a pak se divíš, že radši zdrhaj!" řekl mu na oko vážně. A kouká, co on na to. Doufám, že pochopí, že si dělám srandu. Zdá se mi to, nebo se bojí že o něj ostatní nestojí? Potřásl hlavou.

Poslouchal pozorně. "já neměl ani tu energii, takže mi fakt nezbylo jinak, než to prostě udělat... hm.. fyzicky. Ale zajímalo by mě, jaké je to pro tebe. Nikdy na mě tuhle magii nikdo nepoužil." Je přece jen trochu zvědavý. Ale také neví, co si může dovolit.

Ikkeho zdůvodnění mu dost objasnilo. "Aha. Neboj. To u tohodle opravdu nehrozí. vím, kdy mám uhnout. Prostě pustím dřív, než se mi něco stane. Nebo uhnu. Pro mě je tohle.. no asi kdybys ty někomu vysvětloval co má dělat u obyčejné rýmy." Znovu do něj zkusil jemně dloubnout. Nikdy neučil něco podobného léčitele. Potkal jich celkem málo a většinou josu mírumilovní. Jeho obavy ale rozhodně dávají smysl.
To ho spíš polekalo to uklouznutí. "Jo, ale moc se ti to nestává.. fkat ti nic není?" Neudržel se a opatrně mu očichal předtím zraněnou nohu. Uši přiklopené k hlavě. Dobře si uvědomuje, že to Ikke je tu léčitel.
"Zvládneš další nácvik, nebo si netroufneš? Vážně by to chtělo zkusit vícekrát..." Přešlápl a trochu neví, co má s Ikkem dělat.

Zazubil se. "Znáš tajemství těla jaký oni ne a spoustu podivných věcí. Já léčitele obdivuju, ale to, že jsou z nich nejistí, jsem už u některých viděl a to nemám zase tolik zkušenosti." usmál se na něj a je mu jedno, že to nevidí. V hlase je to i tak znát a to ví dokonce i on sám.
Zazubil se víc, u té bachyně. "Já bych spíš řekl, nikdy neštvi žádnou mámu od dětí. " mrkl na Ikkeho. Maličko se zarazil. Mrknutí asi fakt bylo zbytečné. Tak prostě natáhl čenich a lehce strčil Ikkeho do ramene. Velmi jemně.

Zamyslel se. "To by mě samotného zajímalo jak to je. Já si tak maximálně můžu zubama rozebrat kořist. Abych řekl pravdu, párkrát jsem to udělal." řekl to trochu rozpačitě... nikdy to nikomu nepřiznal. Ale z hlediska učení anatomie a jak sáhnout kam v boji, to užitečné bylo. Neměl ho kdo učit, neměl jako mladý jinou možnost.

Všiml si Ikkeho nejistoty, když má pohyb zopakovat. "No já vím, opakovat to dokola je nuda... ale tak to u tréninku těhle věcí je. čím víckrát to zkusíš, tím líp. Nemusíš toho umět hodně. Ale to co umíš, by mělo být přesné a tisíckrát provedené, aby si to pamatovaly i tvoje svaly." řekl mu překvapivě něžně.
Nečekal ale, že Ikke se tak moc zamotá. Instinktivně se trochu sklonil a zapřel, aby Ikkeho při pádu podržel. "Hej, dobrý?" V hlase mu je znát trochu starost. "Tolik jsme toho neprovedli, stalo se něco?" Nepochybuje o tom, že Ikke má tlapy normálně jisté dost. A opravdu tu nejsou dlouho. Navíc, co jestli mu přece jen dělá problémy ta dřív poraněná noha? "co se stalo?"

Na dnešní velkou slávu přiletěl. Na hodně svolání ostatně přilétá, takže to ani není moc podivné.
Obkroužil strom, aby si vyhlédl místo na přistání. Aby nic nikde nenarušil. To by tak ještě hrálo.
Pořád ještě se úplně nedostal z celé té situace s Rivotrem. Ale čas plyne a svět se netočí kolem něj a jeho bratrů, to ví ostatně už dávno a dávno.
Každopádně se hodlá držet poblíž bratra a Ikkeho, když to půjde. Pořád ještě si Jarumi někdy drží odstup a věren radám přátel ví, že ho má nechat. Ikke je ale jistota, ví, že slepý léčitel ho neodežene.

Vlastnímu obřadu přihlížel tiše a klidně, nechtěl vyrušovat. Ale uši měl napřímené a pohled pozorný. I on se přidal ke sborovému vytí. Ale nezůstalo u toho.
Sotva začali umlkat první vlci, vyskočil do vzduchu, párkrát mávl křídly aby se dostal nad skupinku a pak vyslal jednu vlnu nepálícího ohně nad Raye s Marielle. Oheň pro vůdce ohnivé smečky! Pak se zase snesl k zemi. Mezi gratulanty se ale zatím příliš nepohrne. Možná později.

Koukl na něj. "Však je to důležitá a užitečná práce." A myslí to dost vážně. Léčitelů si opravdu vždycky vážil. Ikkeho pozorně sleduje. Zastříhal ušima. "Jo, věřím, že tam je dsot vypjatých situací." řekl trochu opatrně. S pohledem stále upřeným na něj. Ten výraz byl trochu zvláštní...
Ale neví, jak by to téma mohl načít. Tak raději mlčí.
Zato u útěku před naštvanou bachyní zasykl ."Au... to nebylo zrovna příjemné... No, přežil jsi, to je hlavní."

Pousmál se a zamával ohonem. "To obvykle málokoho, proto se to vyučuje. Jako léčitel budeš mít výhodu, určitě víš, jak se hýbou klouby a jak pochopíš princip jak jít porti kloubu, už to nezapomeneš."
A pak už došlo na nácvik. Držel Ikkeho opatrně a dal mu čas. Ví, že na poprvé si musí Ikke zkusit trochu 'zakvedlat' než najde správný směr. První pokus nebývá ideální a není na tom nic špatného.
Když Ikke nakonec dostal nohu ven, usmál se. "No vidíš. Pamatuješ si ten poslední pohyb, ten úhel? Ten byl přesně. Zkus to znovu a tentokrát trochu přesněji, ano?"
Zase mu dal chvilku, než ho opatrně znovu chytil.

Dál opatrně opečovával vlče. Hřál ho vlastním kožichem, i když si nebyl jistý, že to je v teplém počasí dobře. Ale doporučil to Ikke, takže to hodlá dělat. Všiml si hned, že Sankari na jeho péči zareagoval apsoň nějak, takže to pro něj bylo dostatečným ujištěním i bez toho, aby to řekl pak Feier. Ale i tak byl rád, že to hnědý léčitel potvrdil.
Přestal jen na maličkou chvilku, když Ikke nařídil hlásit detaily. "Prvně hnul ušima a te´d už s nimi natáčí za zvuky kolem." a dál se vrátil k opatrnému olizování vlčecího kožíšku. Jen si sem tam odfrknul. Pach těch bylin stoupá do čenichu i jemu a moc nadšený z toho není. Ale to se nedá nic dělat.

Toulal se jen tka údolím. Zamyšlený, moc neřešil kam jde. Držel se poměrně vysoko na svazích. Má raději rozhled, navíc, on jako okřídlený, vyšší pozice přirozeně vyhledává.
Moc nedával najevo, že se tam vůbec toulá. Keře a porost, tam kde jsou, ho dovedou skrýt.
Pak o něco níže postřehl pohyb. Zvedl hlavu a zadíval se tam, svýma očima zvyklýma vidět na dlouhé vzdálenosti za letu.
Sankari? Co to vyvádíš, mladíku...
Potichu zamířil blíž. Jeho srst sice je celkem nápadně zbarvená, ale umí chodit tiše a lehce. Sani, zabraný do tréninku, se tak dal obejít celkem lehce.
Přišel k němu odzadu a chvíli sledoval ty pokusy. Nemusel být génius, aby mu došlo o co se vlček pokouší. Odhodlání velké, ale technika nic moc. Chvíli ho nechal. Jen ať se trochu unaví.
Až po chvíli se ozval.
"Použij vlastní drápy, pomohou ti nesklouznout. Když už zkoušíš výpady. Reálně jsou ale podobné výpady většinou dost k ničemu. Dá se jim snadno uhnout."
A čeká, co na to mladý vlk. Jak moc se lekne nebo nelekne a co budou jeho první slova po tomto.

Jen ho sleduje, ale nenutil ho to dál komentovat. Proč by taky měl. A jeho myšlenky naštěstí neslyšel. Neměl by z nich radost.
Takže jen sleduje, jak bude na to vše Rikusi reagovat. Nakonec kývl.
"To je v pořádku. Ale s tvou magií bude opravdu nutné, aby ses raději držel dál. Stačí, aby byly časy jakkoliv neklidné a někdo by si to mohl špatně vyložit. Sice nevypadáš jako někdo, kdo by s kýmkoliv chtěl spolupracovat. Ale to by dobrý špeh taky mohl hrát, že?" Sám sice nelže a na špeha by nebyl dobrý materiál, ale není naivní, bez ohledu na to, co si o něm případně myslí Rikusi.
Víc to rozebírat nehodlá.

Zastříhal ušima a sedl si, hunatý ohon si složil kolem tlap. "Většinou jen historky typu tam někdo straší nebo tam, protože něco nedokončil, nebo mu někdo ublížil... a nebo se prostě chce pomstít světu. Jak říkám, nic zvláštního. Ty budeš mít informace přesnější..." přimhouřil oči. "Od zdroje."

Pořád sleduje jen Rikusiho. Není v tom ignorace jeho společníka nebo společníků. Ale ví, že Rikusi je jediný, na kom něco může vidět. Proto dobře viděl ta gesta. Neubránil se trochu pobavení. "Tak mám pocit, že tvoje společnost to za nepodstatné nepovažuje."

S tím posledním je hotový rychle. "To nic nemění na tom, že za existenci odsuzuje jen hlupák."

Sledoval ji. Pozorně. Fialové oči vážné, víc než obvykle. A plné stínu. Moc to nejde do hromady s jeho jinak spíš veselejší povahou a hrdostí.

Když pokývla a slíbila, že si to bude pamatovat, zavřel na chvíli oči a sklonil hlavu. Tiché porozumění a jistá úcta.

A pak ten vážný moment pominul a tmavorudý se na ni pousmál. "Tak pokud jde o trénink, řekl bych, že máme hotovo. Takže, co provedeme teď? Nebo máš něco na práci?" S lovem bych mohl pomoct. Pokud má jít hlídkovat u hranic, tak tam mnoho nepomůže. On sám má ještě trochu času, než mu začíná výpomoc u hlídání vlčat.

A další vypláznutí jazyka.... takhle ho asi brzo bude bolet...
Za boje je kupodivu taky čas. Nemohl odpovědět hned. "I boj je druh tance.. jen smrtící..." odpověděl zvláštně sametovým hlasem. Slunce odrazilo tmavorudé odlesky na peří jeho křídla a na chvíli sám Adain, tichý, lehkonohý a se svou elegancí vypadá, jako by snad byl samotným andělem smrti.
Ne že by od něj něco Jarumimu hrozilo.

výpady a úhyby postupně pokračují. Vlci kolem sebe krouží, odskakují, blíží se, občas rychlý výpad nebo úhyb. Ukázalo se, že ani jít po tlapě není zase tak snadné. A hlavně, je to riskantní. Adain ale asi není tak háklivý na použití křídel. V jeden moment nezaváhal a při otočce přetáhl Jarumiho bleskově koncovými letkami po uších. Dost daleko a dost rychle, aby se nedal chytit tesáky, ale mohlo to vyhodit trochu z rovnováhy. ihned na to následoval pokus dosáhnout mu na krk.

Přikývl "To máš naprostou pravdu. Ale ne každý to umí zvládnout. Už vůbec ne začátečníci. víš, že to může někoho úplně vyřadit z možnosti stát se někdy bojovníkem nebo lovcem?" Koukl na něj.
Nad útoky se zamyslel. Ohrnul krátce pysky, když došlo na zmínku o smečce. Nemá rád takové jednání. Všichni na jednoho a léčitele k tomu. Ale nad bachyní se trochu uculil. "Jo, ta z tebe asi měla stejnou radost jako ty z ní. Ale jako zkušenost dobrý." Ocenil to. Víc to nerozebíral.

Nechal se pak chytit za tlapu. Počkal, až bude Ikke úplně v klidu. A pak jemně a pomalu otočil vlastní tlapou do strany a trochu proti ikkeho krku, místo aby ji tahal ven. Kupodivu vyklouzla z léčitelových zubů dost lehce, aniž by musel Adain do všeho vkládat sílu.
"Je to o přesnosti, o pohybu tak, abys donutil klouby pustit. Ne o síle. Když to děláš správně, nepotřebuješ sílu. Tak, zkus to teď ty, ano?"
Dal mu chvilku, pak jemně chytil jeho přední tlapu do vlstních zubů. Tak ,aby Ikke cítil tlak, ale nezranil ho.