Príspevky užívateľa

Zvedl obočí. Podvědomé gesto, i když ví, že ho Ikke vidět nemůže. "Aby ses nedivil. Začátečníci někdy mají štěstí, ani nevědí jaké, a instinktivní hmat slepého se rozhodně nevyplatí podceňovat."
Pak už vyrazil. Pozorně sledoval Ikkeho reakce. Zatím hodlá prostě simulovat útok naštvaného vlka a ten by neuhnul. sám je zvědavý, co za manévr Ikke provede. A docela mile ho překvapil. No, tohle není špatný.
Nechal Ikkeho zaplout pod něj a kopnout do sebe. Nespadl sice, ale odskočit musel pěkný kus. Svižně se otočil a sledoval Ikkeho, jak rychle se zvedne.
"To byl zajímavý manévr. Te´d jsem předstíral prostě naštvaného vlka, co jde po krku. Na to to docela fungovalo. Nestihl by reagovat. Ale taky by jsi pak asi nestihl vstát, než by ti naběhl do boku." Ostatně, tak teď ti dva také stojí, Adain proti bokům léčitele, ve vzdálenosti asi dvou metrů.

Tmavorudý mu nenechal čas na otočku a vyrazil pěkně zprudka po ikkeho boku, předstírá útok na žebra. Samozřejmě, kdyby léčitel nezvládl uhnout nebo se otočit, tak nekousne, jen do něj vrazí. Nejhorší, co se může stát je, že si Ikke lehne na zem. Ale terén si Adain prošel, nejsou tu volné kamínky ani nepořádek, takový pád nezraní, pokud na něj dojde.

Zastříhal ušima, když ji tak sledoval a její výraz ji usvědčil z jejích myšlenkových pochodů. Neví sice, co se jí honí hlavou, ale napadlo ho, že jí nejspíš došlo že ji tak trochu zkoušel. Ale co se jeho týká, zkouškou rozhodně prošla. Tak co. Jinak by ji taky nechválil.

Vstal a oklepal se, až odletělo pár uvolněných tmavorudých chlupů.
Zadíval se na ni a zazubil se. "Jasně, není problém." Naklonil hlavu na stranu. "Na zkušeného bojovníka, a navíc letce, je potřeba jiný zkušený bojovník. Jinak je jediná správná odpověď rychlé tlapky." Prostě zdrhnout. "Pokud opravdu nemůžeš... třeba někoho bráníš... tak si pamatuj jednu věc. Boj a jeho výsledek nezáleží jen na tom, co tě naučili a co umíš. Ale hodně je o odhodlání. Uvědom si, proč bojuješ. Proč nemůžeš uhnout. Měj to před sebou, jako důvod, jako motivaci, která ti dá sílu a výdrž. Kdo nemá důvod, nikdy nebude bojovat naplno. Kdo má pořádný... může dokázat zdánlivě nemožné. Jsou případy, kdy mladá vlčí matka zabila velkého rozzuřeného medvěda. Neměla mít šanci. Ale měla důvod. Chránila svoje vlčata a bojovala za ně a jejich životy. Takový důvod medvěd neměl. Ten bojoval jen za sebe." Tohle není něco, co by přiznal každému. Ale sám to dobře zná. I on měl důvod, proč přežít. Také jeho oči teď hledí na modrou vlčici velice vážně.

Koukl na ni. "No, nenaletět tam já, tak jsi možná nepadala. Ale divím se, že si bez křídel vybíráš takové loviště." Povzdechl si. Jasně, on loví na strmých svazích běžně. Jenže on ty křídla máš.
Přejel ji pohledem, ale nevypadá to, že by měla něco zlomeného, nebo byla nějak zraněná. možná nějaké modřiny.
"Hory jsou někdy zrádný," povzdechl si a sleduje usazující se prach. "Pak zkusím najít tu kozu, škoda přijít o večeři." Neměla by být tak, aby se k ní nedalo dostat.
Došlo mu, že se vlastně taky ptala na něj. Potřásl hlavou. "Mě nic není. Prostě jsem tu lavinu přeletěl."
Rozhlédl se po údolí. "Asi nás potom čeká ještě jeden let. Trochu nevím, jak jinak bych tě odsud pak dostal." Pokukuje po očku na ni, co ona vlastně na to.

Přikývl. "To jsem opravdu rád." Pořád si to trochu vyčítá, že k tomu vůbec došlo. Ale chová se klidně. A jak začali řešit trénink, tak i naprosto profesionálně.
"Dobře, takže na tebe zkusím zaútočit a ty se zkus bránit. Neboj, dám si pozor abych tě opravdu nezranil. Ty se brzdit nemusíš. Pokud mi fakt něco provedeš, tak si to zasloužím." Ubezpečil ho. Navíc by to stejně uměl vyřešit, ale to mu říkat nebudu. "Neboj, na křídla je času dost, teď je potřeba zjistit co a jak. Kývni, až budeš připraven."

Dal mu šanci se nachystat a počkal s útokem, než Ikke kývl. Pak vyrazil proti němu v jednoduchém útoku, mířeném na Ikkeho hrdlo. Tak by útočil někdo naštvaný a bez rozmyslu. Adain prozatím celkem dupe, aby Ikkemu umožnil rozeznat, kde je. Hodně naštvaný vlk by stejně dupal taky.
Pozorně sleduje reakci druhého vlka. Hodlá ho sice chytit, ale rozhodně ne stisknout.

Sklopil uši. "To je kidně možný, jen netuším jak mu pomoct... " Potřásl hlavou. A pak se trochu zarazil, když to Ikke otočil na něj. Koukl na bílého vlka. "Já... vlastně jsem o tom nikdy neměl jak a kdy přemýšlet. Hledal jsem své braty a moc jsem neřešil, co bude pak. Myslel jsem jen na to, že budeme zase spolu... a teď.. jsem ej našel.. a jsme jen dv.a.." hlas se mu zachvěl.

Koukl na Ikkeho. "Lov ve velký skupině by byl pro tebe asi fakt dost nepřehledný. " víc to neřešil. Ani on sám se k ostatním moc nehrne, tak ho nic dalšího ani nenapadlo.

"To jde. Ale takhle ji můžeš vyprovokovat taky. I když nechceš."

Na to druhé se ale na něj nevěřícně podíval. "A proč byhc to dělal? Lži jsou zbytečné. To, že ti po tom nic není, je fakt." Pro něj to tak je. Nemá důvod někomu něco takového tvrdit.

Posadil se a koukl na něj. Zaujatě. "Celkem nic, koneckonců, vidět tu nic není. A zmůžu s tím to, že ti doporučím, aby ses držel dál od hranic. Jsou v Ingisu vlci, co by se po tobě v ten moment vrhli. A nejsou špatní bojovníci. " Je nabíledni, že sám se k útoku nechystá. "Neodsuzuju tě za to, sám bych to udělal taky. Ale pořád jsi potenciální hrozbou, jako špeh a tak s tebou taky bude smečka jednat. Držet se dál je bezpečnější. Ignis nestojí o to, aby mu kdokoliv čuměl pod tlapy." Tak to prostě je. A pravdou je i to, že provokovat celou smečku není dobrý nápad. Navíc, teď už Rikusi tu informaci o své magii nemá jak vzít zpět. Leda by uměl i mazat paměť.
"O duchách nevím nic, maximálně tak pohádky a báchorky. Hádám, že ty o nich asi můžeš říct dost. " Napřímil uši, když Rikusi střelil pohledem stranou. "Co ti řekl?" Předpokládá, že odtamtud přiletěla nějaká poznámka. Sám sleduje Rikusiho, ví, že by stejně nic neviděl.

Odfrkl si. "Jen prostá existence není důvod k tomu riskovat kožich. Pokud se tak někdo k tobě choval, tak je pitomej." Byl s tím rychle hotový.

Zastříhal ušima. "Dost možná. To není na mě posuzovat. Tak jako tak je nesmysl provokovat rvačku jen tak. Bez ohledu na to, jak jsi dobrý." Na to je ve světě příliš mnoho problémů i bez toho.

Tentokrát se rozesmál Adain. "Tak to ses moc netrefil. Já nejsem žádný nováček." To ostatně není. Prošel ceremoniálem a prokázal své schopnosti smečce. Jen normálně hlídá hranice v téhle prašivé době.
Ale nechal to být. Spíš řeší ty duchy.

"Takže proto je tu tak divně chladněji?" Ubezpečil se. Přejel pohledem jeho zbarvení. No, na tohle mi mimoděk odpověděl už předtím. To má docela nápadný, používat svou magii takhle. "Hm.. neposlal jsi je doufám šmírovat na území." To by přece jen narušení bylo. Moc nečeká, že mu to přizná. Ale Adain sám moc dobře ví, že mít takovou schopnost, tak ty duchy šmírovat pošle, jen proto, aby měl sám přehled. Nemusí na to nutně být s nikým domluvený. Postupně totiž Adainovi přijde, že Rikusi s přízračnými asi spolupracovat nebude. To by mu těžko přiznal, že ty duchy vidí. Jeho nahlas pronesená věta neměla žádný osten, jde spíš o to, jak Rikusi zareaguje.

Pak se protáhl a zívl. "No, budu se opakovat, ale opět, jsi to ty, kdo díky tomu riskuje vlastní kožich. Může to k tomu docela vést. "Většina vlků nemá takový přístup ráda. Máš štěstí, že mě je to celkem volný, jen jsem radši, když o tom vím. Každopádně se chová docela klidně. Ta magie mu zdá se nevadí, a rozhodně ji neodsuzuje. Aby taky ne, považuje ji za docela užitečnou.

Srovnal si po přistání křídla a koukl na něj. "A kde jinde bych se schovával? Přece se neohlásím všem dole na obrovskou vzdálenost." Vyplázl na brášku jazyk. Aspoň nějaký náznak normálního sourozeneckého špičkování.
Dobře si všiml, že i Jarumi veselost spíš hraje a v pořádku není. Ale, věren tomu, co mu říkala Aishila, to nekomentoval. O to víc, že je mu jasné, co vidí pro změnu Jarumi v jeho vlastních očích.
"Dal bych si cvičný souboj."
A nezaváhal. U Jarumiho není moc na co vyčkávat, vyrazil rovnou na bratra. Rychle a zkušeně vyrazil proti němu s úmyslem předstírat útok na hlavu a uši, jen aby se pak stočil a strčil do Jarumiho ramenem, aby ho vyvedl z rovnováhy a otevřel si možnost útoku na bok nebo tlapy. Neútočí bezhlavě. Je mu naprosto jasné, že Jarumi provede protiakci na cokoliv, co udělá. Tohle nebude snadný souboj, tohle bude kroužení výpady, jeden za druhým, ve snaze proniknout obranou toho druhého!

Přilétal velkou rychlostí, se Sankarim, neseným v tlamě. Asi tak, jak už dospělí nosívají vlčata.

Přiletěl směrem od řeky a přistál dost prudce u jeskyně, rovnou u dvou léčitelů s košíky. Oči má vyděšené. POpatrně položil Sankariho k jejim nohám. Blíž k Ikkemu.

"Spadl do díry ve skále.. nebyla hluboká, bez problémů jsem na něj zeshora dosáhl. Ale něco se muselo stát... nenašel jsem zranění na povrchu, ale vůbec nereagoval, ani když jsem ho vytáhl..."
Vychrlil ze sebe co nejrychleji informace.
Mluvil věcně, ale i tak je jasné, že má o vlče opravdu velký strach. Navíc, měl ho na starost.

(Nepatří do akce)


Dost zofuale koukal na vlče... když zvedlo hlavu, doufal, že promluví. Ale to, jak se pak schoulil... krve by se v Adainovi nedořezal. Vlček se musel nějak zranit, jinak si to neumí vysvětlil.
Na nic nečekal. Chytil opatrně vlče do tlamy, skokem se vznesl a přímou čárou zamířil k jeskyni. Tam je největší šance, že potká některého z léčitelů. Letí pěkně rychle, mihnul se mezi stromy, vznesl se na ně a nejkratší cestou letí k jeskyni.

>>>> jeskyně

Nemusel čekat dlouho. Ikke dorazil docela svižně a zřejmě docela zvesela.
"Ahoj Ikke," neudbránil se přece jen trochu úsměvu. Sice si není moc jistý, jak trénink povede, ale je rád, že vidí Ikkeho běhat. "Já jsem v pohodě," v rámci možností. "Co ty?" Nezeptal se přímo na tu nohu. Koneckonců, vidí, že Ikke chodí normálně.
"Připraven na trénink? Co bys chtěl zkusit? Já přemýšlel o možnostech, jak se vykroutit, když tě někdo chytí, nebo nácvik vyhýbání útoku. Co myslíš?" Zastříhal ušima. Přejít k věci ho taky trochu uklidnilo, což je znát i na jeho dechu.

Trochu zoufale zamručel. "Já... prostě nevím.. a ne, neřekli mi nic... "Potřásl hlavou. "Rivotr možná jen chtěl nějaké zázemí, netuším.... " Tohle ho rozhodně dost stresuje a je to na něm opravdu snadno poznat. Už jen ten tón... o změně rytmu dechu a tepu ani nemluvě. Navíc tam párkrát mimoděk přešlápl.

U lovu zastříhal ušima. "Ty jsi říkal, že tři... a neboj, mezi velkou tlupu bych tě neznal." Zase tak hloupý není, navíc, ikke už někdy něco takového zmínil, že to je pak těžší orientace. Pokud ho neklame vlastní paměť.
Na obavy jen zabručel a sklonil hlavu. Cití se za to tak trochu odpovědný, takže to tak úplně bez obav nebude. Ale nebude Ikkeho otravovat.

Odfrkl si. "Jenže tím riskuješ vlastní kožich." Adain sám moc dobře ví, že je dost těch, co se vyprovokovat nechají. Bojovníci jsou ve výhodě, ti jsou zvyklí zvládat situace, kde hrozí střet a udrží si v tom chladnou hlavu. Ale ne každý je bojovník.
Na to, aby měl lehkou spoušť, si Adain prošel příliš mnoha skutečnými boji, kde šlo o život.

Trochu se zamračil, když se Rikusi zachechtal. "To není tvůj problém. Tím jsem já a ta možnost, že bys byl špeh," odpověděl kupodivu dost zlehka. A maličko zaraženě sledoval, to uhýbání pohledem. Trochu přemýšlel, co s tím. Ale než to stihl vymyslet, Rikusi promluvil zase. A tentokrát zpříma. Zamrkal. Podezřívavě se rozhlédl po okolí. Neříká se náhodou, že v přítomnosti ducha se ochladí? On samozřejmě nic nevidí. Ale ten chlad, a pocit pohledu... "A tady teď nějaký je, že?" zeptal se trochu opatrně.
"Mluvit s nimi můžeš taky?" Kouká docela zaujatě. Ty pohyby očí a to váhání prve... že by tady proběhla debata, o které jsem nevěděl? Nevypadá, že by to jakkoliv odsuzoval. Viděl už dost divných magií, aby mu to nepřišlo zase tak divné. Ale také mu dojde, že duch může být opravdu vynikající špeh. Přece jen, skoro nikdo ho nevidí.

Ale rozdíl mezi nevnímáním a ignoraci vzal kupodivu vážně. "Vnímat, ale ignorovat, je mnohem horší než nevnímat. To už totiž znamená úmysl."

Napřímil uši a pořád kouká dost přísně. "Tím síš by sis měl dávat pozor a neprovokovat," neopoměl využít jeho vlastní argument. Něco na tom bude, že?

Na přednášku, místo odpvoědi, je zase trochu přiklopil. Ale neřekl prvně nic, ani nereagoval, jen na něj pořád tak přísně koukal. Jasně, přednáška je určitě řešení, nejsem vlče... a zima je tu asi proč, že? Normální to není.
Pořád je mlaičko naježený. Ví, že tu nikdo další není, ale pořád má pocit, jakoby ano. Nakonec se rozhodl promluvit.
"Vzhledem k tvojí změně zbarevní a toho, co je tu cítit, by bylo na místě, abys vysvětlil, co děláš. Pořád je tu možnost, že špehuješ na území." Copak já vím, co má za magii? Ale takhle blízko území a ten divný pocit... kdoví co vlastně dělá... Tady už nejde jen o Adainův pocit, ale opravdu je tu z jeho pohledu hrozba, že by vlk mohl být špeh, kterého si někdo z Přízračných domluvil. Třeba z přátelství, nebo kdoví proč. A který není členem jejich smečky. Nebyl by pak tak nápadný. Takticky by to dávalo smysl.
Normálně by Adain tak podezřívavý rozhodně nebyl. Ale s tím, co se děje ve smečkách, se nechová jako jindy.

Ale ona lehce přidrzlá na závěr, byla nakonec dost možná dobrá taktika. Adain lehce teatrálně protočil oči, evidentně ho ta poznámka neurazila. "Vidíš, a to by bylo stačilo, abys vnímal, co ti říkám," odpověděl také rýpnutím. Potenciální špeh nebo ne, Adain nemá problém se s někým jen tak špičkovat.

Naštěstí byla klidná. Ne každý v takové situaci dovede zůstat klidný a prostě se nechat nést. Adain to dobře ví, a je rád, že zrovna Ishka tohle zvládla. Střihnul ušima, když ho oslovila jménem, ale pochopitelně nemohl jinak odpovědět. Máchal křídly a táhnul je z nebezpečné oblasti. Zamručel, když ho upzornila na pevné místo. Našel by ho taky, ale i tak oceňoval, že se snaží. Netrvalo dlouho a opatrně ji upustil těsně za velký balvan, z tak malé výšky, že by si při dopadu neměla nijak ublížit. Sám nepřistál, ale nabral zas výšku, zakroužil nad celou tou spouští. Mimoděk zaznamenal, kam dopadl předtím úovek, otočil se a zamířil na přistání vedle vlčice. Přistál lehce a než křídla složil, tak si je protřepal. Koukl na ni.
"Jsi celá? Nevěděl jsem, že jsi na tom svahu," olízl si čenich a koukl trochu stranou. Asi by se to dalo považovat za dost neobratnou omluvu. Ale apsoň ji z toho maléru zase dostal, když už.
Dole pod nimi se ještě pořád valí kameny. Nebude to dlouho trvat, než se to vše usadí, ale zatím není bezpečné se vrátit pro kořist.