Príspevky užívateľa

Div na místě nezkoprněl. Tma jako důvod ho opravdu nenapadla... Ale když to takhle hezky shrnuli, je to najednou jasné.
Jeho první reakcí bylo , že vyrazí pro vodu, když mají být bylinky i v pití, ale to mu zatrhnul Ikke těmi rozkazy.
Zarazil se, i když se už otáčel a ihned zalehl k vlčeti. Těsně k němu, ale dal si pozor aby od severní strany. Takže sluníčko má k vlčecímu kožíšku plný přístup. Opatrně se k němu složil a dokonce začal olizovat opatrně vlčecí kožíšek, v opatrné snaze ho trošku vzpamatovat. Víc toho dělat nemůže. A je dost nešťastný z toho, že do toho omylem Sankariho dostal.

Nejistě přešlapoval na místě, jen kousek od léčitelů a vlčete. Když nic jiného, tak apsoň že tu je kam jít... nikdy nebyl radši ,že smečka léčitele má. Navíc víc než jednoho.
V boji by klidně čelil přesile, ale jak jde o život vlčete... je bezbranný jako to malé vlče. A pěkně zoufalý.
Maličko se uklidnil, když ani oni nenašli fyzické zranění. Ale pořád to nevypadá dobře a Sani nestal.
"Choval se normálně, zvědavé vlče, chtěl zkoumat co jsem mu ukázal... teda jo, předtím jsme probírali vážný věci, ale nevypadal že by to vadilo. Pak se šel podívat na ty kořeny ve skále a propadl se.. od té doby nic neřekl a jen se takhle choulí.... "
Hlášení podal klidným tónem... zvyklý na stres tohle umí. Ale dušička je v něm stále prťavá.

Povzdechl si, uši celkem přiklopené k hlavě. "Každopádně se mě jen tak nezbaví... tak dlouho jsem hledal... a ztratili jsme Rivotra... nemůžu riskovat, že ztratím i jeho... prostě nemůžu." I tady se mu maličko zachvěl hlas. "Snad mi vůbec někdy něco řekne."
A pak chvíli mlčel... moc se mu víc nechtělo mluvit.

Pak koukl na Ikkeho. "Asi by sis měl odpočinout s tou nohou... někdy se zase uvidíme, jo?" rozloučil se s ním.
Mrzí ho, že se Ikke zranil. A ani ta část rozhovoru, co byla o něm samotném, pro něj nebyla snadná. snad jindy bude líp.

"Tobě jsem se ozval." vyplázl na něj opět jazyk. A když se dočkal dokonce dloubnutí? Popravdě, dost se mu ulevilo. Hodně se bál, jak se bráškou jednat, aby neztratil ještě i jeho. A ono to opravdu vypadá, že to půjde, že to bude v pořádku. Jednou. Až se oběma zahojí nejhorší rány.

A pakl už vypukla mela. Jarumi nezklamal, byl připravený a uskočil velice hbitě. Nejen, že neměl šanci dostat se mu na hlavu, ale ani neotevřel tu cestu k tlapám. sám musel hbitě odtančit na stranu, aby se nedostaly do ohrožení jeho vlastní tlapy. Zazubil se u toho manévru, spokojený. Tohle bude přesně ten cvičný souboj, u kteérh ose rozproudí pořádně krev a bude se muset snažit.
Z odtančení stranou plynule chňapl Jarumimu po křídle. Ani se nepokouší vážně zasáhnout, jen získáal čas pro odraz aby poskočil blíž a pokusil se dostat Jarumimu k boku a krku aniž by se sám příliš nastavoval. Tak trochu čeká, že možná koupí jednu křídlem, ale za výhodnější pozici to stojí.

Napřímil uši a lehce naklonil hlavu na stranu. "To právě děláš dobře. Divil by ses, kolik vlků musíš podobnou strategii pracně učit. Navíc, neztrácíš hlavu, když se na tebe někdo žene. Věř mi, že se to dá poznat i takhle. I u tréninku hodně vlků znejistí, když ví, že se na ně žene bojovník. " Dobře si všiml i toho, že IKke nepolevil v ostražitosti, ani když hned nevyrazil.
"co jsi třeba zažil za střety?" Zeptal se trochu opatrně. Nechce na něj tlačit. Ale mohla by to být užitečná informace. "A ano, kdybys uměl takhle reagovat bez výcviku a jakýchkoliv zkušeností, tak bys byl naprostý génius. Nejspíš ti pomáhá to, že už jsi to zažil. Ale i tak je to dobré. " Hlavně na léčitele.

Ikke nezaváhal ani u další nabídky.
"Fajn. Začneme zlehka. dojdu k tobě z boku a chytím tě za tlapu. Situace, co se v boji stane lehce. A zkusíš ji vyprostit. Nebudeme pouzžívat sílu, půjde spíš o přesnost, zkus jak bys to udělal. Napřed ti to ale musím ukázat. Takže prvně chytneš ty mě a já se vyprostím."
Zamířil k němu do vhodného postavení.

Ikkeho se rozhodně vyplatí nepodceňovat, jak se vzápětí ukázalo. Adain byl dost zvědavý co udělá. Čekal ledacos, ale určitě ne reakci, která by spíš slušela cvičenému bojovníkovi. Protože se schválně dost hnal, tak jak by to normálně neudělal, bylo mu jasné, že zastavit nestihne. Měl jen dvě možnosti. Prudce lehnout a vrazit do něj u země a využít zmatku, a nebo se nechat srazit a pak vyrovnat pád. Což také je možné.
Prudce útočící vlk bez velkého rozmyslu by rozhodně nezastavil. Takže, tedy do Ikkeho naběhl.
A nechal se přehodit. Schválně docela prudce a razantně. Využil pak sílu setrvačnosti k tomu, aby se stihl skulit a přetočit, takže skončil nakonec stojící na nohou, otočený čelem k ikkeho druhému boku, než jak začali.

Tentokrát nezačal hned útok. Ale uznale zabručel. "Fakt ses nikdy nic neučil? Tohle je jedna z nejlepších možností, jak se zbavit v takové situaci toho, kdo útočí bez rozmyslu. Na mě na ostro by ti to neprošlo, ale na hodně vlků ano. "
Co se Adaina týká, na bezhlavé útoky není třeba Ikkeho podrobněji připravovat. tuto taktiku umí. "Někdy jsi už bojoval. Možná neúmyslně, možné v té době, co si nepamatuješ. Možná jsi musel před něčím zdrhat. Nevím. Ale už jsi podobným zbrklým útokům určitě čelil. A jestli ne, tak tě chci do učení." dal jasně najevo svůj názor. A čeká, co na to sám Ikke.

"Myslím, že spíš bychom měli u tebe přejít na to, jak se osvobodit, když už tě někdo chytí. Zbrklé útoky zvládáš." Zajímalo by mě, čemu vlastně musel dřív čelit.

Zvedl obočí. Podvědomé gesto, i když ví, že ho Ikke vidět nemůže. "Aby ses nedivil. Začátečníci někdy mají štěstí, ani nevědí jaké, a instinktivní hmat slepého se rozhodně nevyplatí podceňovat."
Pak už vyrazil. Pozorně sledoval Ikkeho reakce. Zatím hodlá prostě simulovat útok naštvaného vlka a ten by neuhnul. sám je zvědavý, co za manévr Ikke provede. A docela mile ho překvapil. No, tohle není špatný.
Nechal Ikkeho zaplout pod něj a kopnout do sebe. Nespadl sice, ale odskočit musel pěkný kus. Svižně se otočil a sledoval Ikkeho, jak rychle se zvedne.
"To byl zajímavý manévr. Te´d jsem předstíral prostě naštvaného vlka, co jde po krku. Na to to docela fungovalo. Nestihl by reagovat. Ale taky by jsi pak asi nestihl vstát, než by ti naběhl do boku." Ostatně, tak teď ti dva také stojí, Adain proti bokům léčitele, ve vzdálenosti asi dvou metrů.

Tmavorudý mu nenechal čas na otočku a vyrazil pěkně zprudka po ikkeho boku, předstírá útok na žebra. Samozřejmě, kdyby léčitel nezvládl uhnout nebo se otočit, tak nekousne, jen do něj vrazí. Nejhorší, co se může stát je, že si Ikke lehne na zem. Ale terén si Adain prošel, nejsou tu volné kamínky ani nepořádek, takový pád nezraní, pokud na něj dojde.

Zastříhal ušima, když ji tak sledoval a její výraz ji usvědčil z jejích myšlenkových pochodů. Neví sice, co se jí honí hlavou, ale napadlo ho, že jí nejspíš došlo že ji tak trochu zkoušel. Ale co se jeho týká, zkouškou rozhodně prošla. Tak co. Jinak by ji taky nechválil.

Vstal a oklepal se, až odletělo pár uvolněných tmavorudých chlupů.
Zadíval se na ni a zazubil se. "Jasně, není problém." Naklonil hlavu na stranu. "Na zkušeného bojovníka, a navíc letce, je potřeba jiný zkušený bojovník. Jinak je jediná správná odpověď rychlé tlapky." Prostě zdrhnout. "Pokud opravdu nemůžeš... třeba někoho bráníš... tak si pamatuj jednu věc. Boj a jeho výsledek nezáleží jen na tom, co tě naučili a co umíš. Ale hodně je o odhodlání. Uvědom si, proč bojuješ. Proč nemůžeš uhnout. Měj to před sebou, jako důvod, jako motivaci, která ti dá sílu a výdrž. Kdo nemá důvod, nikdy nebude bojovat naplno. Kdo má pořádný... může dokázat zdánlivě nemožné. Jsou případy, kdy mladá vlčí matka zabila velkého rozzuřeného medvěda. Neměla mít šanci. Ale měla důvod. Chránila svoje vlčata a bojovala za ně a jejich životy. Takový důvod medvěd neměl. Ten bojoval jen za sebe." Tohle není něco, co by přiznal každému. Ale sám to dobře zná. I on měl důvod, proč přežít. Také jeho oči teď hledí na modrou vlčici velice vážně.

Koukl na ni. "No, nenaletět tam já, tak jsi možná nepadala. Ale divím se, že si bez křídel vybíráš takové loviště." Povzdechl si. Jasně, on loví na strmých svazích běžně. Jenže on ty křídla máš.
Přejel ji pohledem, ale nevypadá to, že by měla něco zlomeného, nebo byla nějak zraněná. možná nějaké modřiny.
"Hory jsou někdy zrádný," povzdechl si a sleduje usazující se prach. "Pak zkusím najít tu kozu, škoda přijít o večeři." Neměla by být tak, aby se k ní nedalo dostat.
Došlo mu, že se vlastně taky ptala na něj. Potřásl hlavou. "Mě nic není. Prostě jsem tu lavinu přeletěl."
Rozhlédl se po údolí. "Asi nás potom čeká ještě jeden let. Trochu nevím, jak jinak bych tě odsud pak dostal." Pokukuje po očku na ni, co ona vlastně na to.

Přikývl. "To jsem opravdu rád." Pořád si to trochu vyčítá, že k tomu vůbec došlo. Ale chová se klidně. A jak začali řešit trénink, tak i naprosto profesionálně.
"Dobře, takže na tebe zkusím zaútočit a ty se zkus bránit. Neboj, dám si pozor abych tě opravdu nezranil. Ty se brzdit nemusíš. Pokud mi fakt něco provedeš, tak si to zasloužím." Ubezpečil ho. Navíc by to stejně uměl vyřešit, ale to mu říkat nebudu. "Neboj, na křídla je času dost, teď je potřeba zjistit co a jak. Kývni, až budeš připraven."

Dal mu šanci se nachystat a počkal s útokem, než Ikke kývl. Pak vyrazil proti němu v jednoduchém útoku, mířeném na Ikkeho hrdlo. Tak by útočil někdo naštvaný a bez rozmyslu. Adain prozatím celkem dupe, aby Ikkemu umožnil rozeznat, kde je. Hodně naštvaný vlk by stejně dupal taky.
Pozorně sleduje reakci druhého vlka. Hodlá ho sice chytit, ale rozhodně ne stisknout.

Sklopil uši. "To je kidně možný, jen netuším jak mu pomoct... " Potřásl hlavou. A pak se trochu zarazil, když to Ikke otočil na něj. Koukl na bílého vlka. "Já... vlastně jsem o tom nikdy neměl jak a kdy přemýšlet. Hledal jsem své braty a moc jsem neřešil, co bude pak. Myslel jsem jen na to, že budeme zase spolu... a teď.. jsem ej našel.. a jsme jen dv.a.." hlas se mu zachvěl.

Koukl na Ikkeho. "Lov ve velký skupině by byl pro tebe asi fakt dost nepřehledný. " víc to neřešil. Ani on sám se k ostatním moc nehrne, tak ho nic dalšího ani nenapadlo.

"To jde. Ale takhle ji můžeš vyprovokovat taky. I když nechceš."

Na to druhé se ale na něj nevěřícně podíval. "A proč byhc to dělal? Lži jsou zbytečné. To, že ti po tom nic není, je fakt." Pro něj to tak je. Nemá důvod někomu něco takového tvrdit.

Posadil se a koukl na něj. Zaujatě. "Celkem nic, koneckonců, vidět tu nic není. A zmůžu s tím to, že ti doporučím, aby ses držel dál od hranic. Jsou v Ingisu vlci, co by se po tobě v ten moment vrhli. A nejsou špatní bojovníci. " Je nabíledni, že sám se k útoku nechystá. "Neodsuzuju tě za to, sám bych to udělal taky. Ale pořád jsi potenciální hrozbou, jako špeh a tak s tebou taky bude smečka jednat. Držet se dál je bezpečnější. Ignis nestojí o to, aby mu kdokoliv čuměl pod tlapy." Tak to prostě je. A pravdou je i to, že provokovat celou smečku není dobrý nápad. Navíc, teď už Rikusi tu informaci o své magii nemá jak vzít zpět. Leda by uměl i mazat paměť.
"O duchách nevím nic, maximálně tak pohádky a báchorky. Hádám, že ty o nich asi můžeš říct dost. " Napřímil uši, když Rikusi střelil pohledem stranou. "Co ti řekl?" Předpokládá, že odtamtud přiletěla nějaká poznámka. Sám sleduje Rikusiho, ví, že by stejně nic neviděl.

Odfrkl si. "Jen prostá existence není důvod k tomu riskovat kožich. Pokud se tak někdo k tobě choval, tak je pitomej." Byl s tím rychle hotový.

Zastříhal ušima. "Dost možná. To není na mě posuzovat. Tak jako tak je nesmysl provokovat rvačku jen tak. Bez ohledu na to, jak jsi dobrý." Na to je ve světě příliš mnoho problémů i bez toho.

Tentokrát se rozesmál Adain. "Tak to ses moc netrefil. Já nejsem žádný nováček." To ostatně není. Prošel ceremoniálem a prokázal své schopnosti smečce. Jen normálně hlídá hranice v téhle prašivé době.
Ale nechal to být. Spíš řeší ty duchy.

"Takže proto je tu tak divně chladněji?" Ubezpečil se. Přejel pohledem jeho zbarvení. No, na tohle mi mimoděk odpověděl už předtím. To má docela nápadný, používat svou magii takhle. "Hm.. neposlal jsi je doufám šmírovat na území." To by přece jen narušení bylo. Moc nečeká, že mu to přizná. Ale Adain sám moc dobře ví, že mít takovou schopnost, tak ty duchy šmírovat pošle, jen proto, aby měl sám přehled. Nemusí na to nutně být s nikým domluvený. Postupně totiž Adainovi přijde, že Rikusi s přízračnými asi spolupracovat nebude. To by mu těžko přiznal, že ty duchy vidí. Jeho nahlas pronesená věta neměla žádný osten, jde spíš o to, jak Rikusi zareaguje.

Pak se protáhl a zívl. "No, budu se opakovat, ale opět, jsi to ty, kdo díky tomu riskuje vlastní kožich. Může to k tomu docela vést. "Většina vlků nemá takový přístup ráda. Máš štěstí, že mě je to celkem volný, jen jsem radši, když o tom vím. Každopádně se chová docela klidně. Ta magie mu zdá se nevadí, a rozhodně ji neodsuzuje. Aby taky ne, považuje ji za docela užitečnou.

Srovnal si po přistání křídla a koukl na něj. "A kde jinde bych se schovával? Přece se neohlásím všem dole na obrovskou vzdálenost." Vyplázl na brášku jazyk. Aspoň nějaký náznak normálního sourozeneckého špičkování.
Dobře si všiml, že i Jarumi veselost spíš hraje a v pořádku není. Ale, věren tomu, co mu říkala Aishila, to nekomentoval. O to víc, že je mu jasné, co vidí pro změnu Jarumi v jeho vlastních očích.
"Dal bych si cvičný souboj."
A nezaváhal. U Jarumiho není moc na co vyčkávat, vyrazil rovnou na bratra. Rychle a zkušeně vyrazil proti němu s úmyslem předstírat útok na hlavu a uši, jen aby se pak stočil a strčil do Jarumiho ramenem, aby ho vyvedl z rovnováhy a otevřel si možnost útoku na bok nebo tlapy. Neútočí bezhlavě. Je mu naprosto jasné, že Jarumi provede protiakci na cokoliv, co udělá. Tohle nebude snadný souboj, tohle bude kroužení výpady, jeden za druhým, ve snaze proniknout obranou toho druhého!

Přilétal velkou rychlostí, se Sankarim, neseným v tlamě. Asi tak, jak už dospělí nosívají vlčata.

Přiletěl směrem od řeky a přistál dost prudce u jeskyně, rovnou u dvou léčitelů s košíky. Oči má vyděšené. POpatrně položil Sankariho k jejim nohám. Blíž k Ikkemu.

"Spadl do díry ve skále.. nebyla hluboká, bez problémů jsem na něj zeshora dosáhl. Ale něco se muselo stát... nenašel jsem zranění na povrchu, ale vůbec nereagoval, ani když jsem ho vytáhl..."
Vychrlil ze sebe co nejrychleji informace.
Mluvil věcně, ale i tak je jasné, že má o vlče opravdu velký strach. Navíc, měl ho na starost.