Príspevky užívateľa

"Vichřice je hodně silný vítr. Někdy dokáže polámat stromy, nést sebou kusy větví a tak. " upřesnil mu to. "Doprovázejí často bouře. Když uvidíš tmavé mraky se světlými okraji, rozhodně k tomu nelétej a naopak se koukej dostat co nejdřív na zem. Okolo takových mraků jsou vzdušné proudy velice silné a mohly by ti polámat křídla."
Ne že by se sám Adain touto radou řídil. On létá i za bouří, byť to už spíš když kvůli něčemu musí.. Jenže, on už dávno vypozoroval jak a kam si může dovolit vletět. Jen blesky jsou trochu riskantní. Jeho peří a srst alespoň nechytí plamenem, ale i tak.

Pozorně sledoval Caliga, jak si vede. A jak vidno, jiná anatomie křídel zafungovala. Špičky blanitých křídel se ve vzduchu neprohnou stejně, jako pernaté letky a vzdušné proudy pak vykonaly své. Adain se prudce otočil a skoro jako kámen padá za Caligem. Ale tak moc se nebojí, došlo mu dřív než mladému vlkovi, kam dopadne. Voda pád zbrzdí a vytáhnout ho dokáže.
Adaina překvapilo, jak Caligo při dopadu do vody zareagoval a vyrobil si sám ze sebe člun.
Vybral pád, udělá to celé nakonec jinak, než prvně myslel, že bude muset. Prosvištěl nad hladinou, lehce to zvedl a začal kroužit nízko nad Caligem.
"Dobré reflexy při dopadu," prohlásil klidně tak, aby ho Caligo rozhodně slyšel.

Vyčíhal si vhodný moment, aby vlčka neohodil pořádnou vlnou a pak přistál také do vody, kousek bokem. On plavat umí, takže pak vyrazil, se složenými křídly, hezky k vlkovi. Doplaval k němu a šlape vodu na místě. Proud je trochu odnáší oba, ale to Adainovi hlavu nedělá.
"Dobře. Nic tě nebolí?"
Pro jistotu se ubezpečil. Vypadá v klidu, žádná panika. Caligo zatím vypadá docela v bezpečí, díky křídlům nad hladinou.
"Hlavně se moc nehýbej, teda, pokud ses zatím nenaučil plavat, od minule. Vedeš si dobře, blanitá křídla mají ve vodě docela výhodu." Zazubil se na něj vesele.

Přikývl a následoval Caliga s menším odstupem, aby se nesrazili, kdyby mladý vlk ve vzduchu zazmatkoval. I tak na něj Adain vidí dost dobře, a vzdálenost je dost malá, aby mu mohl bez problémů radit.

Vzlétl také, o dost elegantněji. Ale to je cvikem. Letí opatrně za Caligem a maličko bokem, aby si vzájemně nebrali vítr.
"Cítíš proud vzduchu? Zkus se lehce natočit proti větru a maličko změnit držení křídel, aby se ti pod ně ten proud dostával. Poletí se ti líp, nebudeš muset tolik máchat křídly. Vzdušné proudy ti mohou hodně pomoct. Cítíš je nejvíc okraji křídel, nauč se vnímat tlak na nich. "
Opatrně ho sleduje. Ví, že tohle je důležitý moment a je připravený upozornit Caliga, kdyby byl náklon příliš výrazný nebo pod špatným úhlem. A samozřejmě, je připravený na případné otázky.

Stále pomalu stoupají a vítr je tím pod křídly silnější. Nebude třeba tolik mávat.

"Vzdušné proudy nebývají úplně přímé, kroutí se a mění výšku a směr. Určitě jsi už někdy viděl listí létat ve vichřici, nebo list na hladině řeky, jak se točí všemi směry. To právě dělají proudy. Když je nebudeš respektovat, můžou tě strhnout k zemi nebo ti polámat křídla. Když ano, pomohou ti letět."
Nechá ho ještě minutu dvě v klidu, aby to mohl jen vnímat.

"Předletím tě a ukážu ti, jak se chovat když chceš zatočit. Pak se vrátim za tebe, než to zkusíš ty."
Počkal si, až mu to odsouhlasí, bez toho manévr nehodlá provést. Pokud se tak stane, předletí mladého vlka a zaujme pozici před ním, opět s bezpečným odstupem. Pak zvolna nakloní křídla tak, aby začal zatáčet, nezapomíná při tom reagovat také vlastním tělem, včetně zadních nohou a ocasu. Caligo může vše vidět. Dlouhým obloukem zatočil doleva, pak zase doprava, až nakonec zase jen letí rovně před Caligem. Pak se prudce zvedl do výšky, provedl obrat a zařadil se zase za Caliga.
"Čím větší náklon, tím prudší zatáčka, ale také menší stabilita a větší riziko pádu. Takže to nepřežeň, teprve začínáš. Jestli se na to cítíš, tak můžeš. Kdyby jsi měl dojem, že to neudržíš, tak se na to vykašli a prostě se zase srovnej. Až skončíme manévr, jdeme k zemi a necháme tvým křídlům chvíli přestávku. "

I přes vážnou situaci ve smečce a to všechno, neubránil se pousmání. Napřímil trochu uši, které měl spíš přiklopené a koukl na Caliga. "Je to už trochu těžší, provést něco takového a nerozbít se. Jenže já létám už dlouho a často za hodně náročných podmínek, takže si můžu dovolit o něco víc. Podobný dopad vyžaduje přesný úhel, jinak si můžeš vykloubit křídlo při vyrovnávání pádu a nebo nohy při dopadu." Upozornil ho pro jistotu. Ale věří, že to Caligo bez dozoru zkoušet zatím nebude.

Ale víc to neprotahoval.
"Takže, začneme. Doteď jsi trénoval, jak vyletět podél svahu nahoru a pak plachtit dolů. Věřím, že jsi trénoval poctivě. Takže, teď mi zkus předvést, jak se podobně dostaneš do vzduchu, ale tady. Na rovině, podél řeky. Pár delších skoků s podporou křídle a pak do vzduchu a začít stoupat. Poletím hned za tebou."
Teď už by Caligo měl mít dost síly, aby se ve vzduchu udržel aspoň pár minut, a díky skokům ze svahu už by měl zvládnout základní dopad na zem, takže by mohli doopravdy letět.

Napřímil se a maličko nakrčil čenich. Lehce se mu zježila srst na hřbetě. Sice tu nic divného nevidí, ani necítí, ale není tu něco v pořádku. Za roky bojů o přežití si vypěstoval instinkty. Dobře cítít další pohled, nebo pohledy. Ale dokud? Nevypadal jako společenský. Magii, kdy se vlk uměl zneviditelnit, jsem už zažil. Ale tohle je divný.... (Kdysi krátkej střet s Chrissem, tomu zmizí i pach, při zneviditelněnší. :D )
Vlk naštěstí odpověděl. Kdyby ne, v současné náladě a napětí kolem smečky, by Adain přistoupil k razantnějšímu vyhnání.
Takhle se jen hrdě napřímil, nechal vyniknout své svalnaté, viditelně velmi dobře trénované postavě. Neuhýbá pohledem, ale uši mu celkem živě, hlídá si pečlivě okolí.
"Jsi velmi blízko hranice a ta je te´d přísně uzavřena! Patrolujeme proti špehům, a tvoje ukrývání se tak blízko je podezřelé. Jestli nemáš opravdu dobré, a ověřitelné vysvětlení, tak tě tu rozhodně nenechám. Úkryt na přespávání si hledej ve vlastním zájmu dále od hranic." Vážně si nemyslím, že by špehoval pro Přízračné, ale nikdy si nemůžu být jistý. Ale jsou vlci, co by cenili zuby víc než já.

Přilétal od území Ignisu. Letěl vysoko, takže nebylo co se divit, že si ho vlk na břehu nevšiml.
A tak pak viděl z výšky, jak Caligo přechází po břehu.
Sám začal klesat ve velmi prudké spirále, s jedním křídlem přitaženým k tělu, jak to někdy dělává. Ze země to vypadá jako nekontrolovaný pád, i když není a Adain přesně ví, co dělá.
Až celkem nízko nad zemi rozpřáhl obě křídla a razantně zpomalil sestup, aby pak i tak ještě dost prudce dopadl jen kousek od Caliga.
Dopad zkušeně odpružil packami, pak zůstal stát a elegantně si složiál křídla. Kývl Caligovi na pozdrav. Trochu stířhá ušima, není si úpně jistý, jak s mladým vlkem jednat. Ví, že není zrádce a že jeho odchod byl povolen, jako je všem vlčatům, když dorostou do patřičného věku. Ale i tak se ještě v podobné situaci neocitl a vlastně si není jistý, jak by měl Caliga brát. Tak jako tak, pro něj samotného je závazné to, že mu slíbil, že ho naučí létat. A proto je tady. Slib je slib a ten hodlá dodržet.

Dobře si všiml, jak se zarazila. Ale nakonec zareagovala a pořádně ho chytila. Zabolelo to, ale ani nezamručel. Je zvyklý být zticha i když něco schytá. Navíc, mohl to čekat, tak co by vyváděl jak štěně. Uznale kývl.
"Dobře. To je rozhodně použitelná možnost." Schválil její zakousnutí a zapření se. Rozhodně nezní unaveně.
"Nezkušeného vlka bys tak dostala bezpečně, už by nedokázal vzdorovat. Zkušenější vlci jsou ale schopní jít i přes bolest, na to nezapomeň. Vědí, že je lepší riskovat zranění než smrt. Stejně by se zachoval extrémně rozzuřený vlk, takový totiž bolest nevnímá." Koukl na ni a v klidu čeká, až sleze. Pokud nesleze, nu tak, i s tím si poradí, když bude třeba, ale celkem neočekává, že by na to došlo.
"Tak jak se ti zamlouval trénink?" Zastříhal ušima. Pořád ještě není úplně zvyklý na společnost, i když se snaží. ale modrá vlčice se mu jeví jako silná osobnost s dobrou disciplínou. To se mu docela zamlouvá. Má kuráž a nemá problém se snažit. S tou se určitě bude dát vycházet.

Uculil se. "No, tomu říkám to vzít pořádně." Zamával ohonem. "Takže čekej, že tě nebudu šetřit." Vlk sice nevypadá, že by měl kdoví kolik energie, ale nevypadá, že by se tím nechal zastavit.

"Takže si dáme menší rozehřívačku. Zkus mi předvést, jak bys to udělal, kdybys mě chtěl srazit na zem. Prozatím se budeme tvářit, že nemám křídla. Na ty dojde později." Chce si tak trochu otestovat, co mladý vlk dokáže. Svoje křídla pevně přitiskl k tělu a zůstal stát. Pozorně Rufuse sleduje, jeho způsob pohybu, postavení nohou, držení těla. Co udělá než vystartuje, kam se otočí. I lehké přenesení váhy může napovědět, kam bude směžovat útok. Adain si je jistý, že mladého vlka zvládne, ale rád by viděl jeho pokus.

Je ráno, slunce stoupá nad vysoké hory a Adain tu už čeká. Je maličko nervózní. Ani ne tak z toho, co se bude dít, jako spíš s kým. Ikkeho si velmi váží, má ho vlastně dost rád, jako přítele. Ale po tom, jak dopadl tenkrát jejich lov, se toho, co je v plánu dnes, maličko obává. V rámci bezpečnosti smečky je totiž nutné, aby všichni trénovali boj. Ikke si umí dobře poradit, to Adain ví. Ale přece jen, je boj s někým, kdo nevidí. Možná bychom mohli zkusit trénovat jak má uhnout útoku. Zastříhal ušima. Určitě bude umět odhadnout soupeře, dost se vyzná v psychice, to bychom mohli probrat taky. Nebo jak se vykroutti z chycení jiným vlkem, to by taky mohlo jít... Povzdechl si a maličko přešlápl. Ještě že mě tu nevidí, ten by mi asi dal, za to jak se tvářím.
Nevidi, ale kdoví, kde je. Jeslti po větru, tak i pach ledacos prozradí.
Adain se posadil a prostě čeká, až Ikke dorazí.

Sledoval mladého vlka pozorně. Vedl si dobře, to ano. Sice nebyl moc nadšený, když přišel, ale je vidět, že se létat naučit chce a že se umí snažit. I ta otázka byla k věci.
"Můžeš, ale zítra jen ty skoky dolů. Až pozítří zase můžeš zkoušet vyletět nahoru a pak každý den, zase týden. Pak se zase sejdeme a naučím tě, jak ve vzduchu můžeš zatáčet a otáčet se. Už budeš mít dost silná křídla, abys mohl vyletět výš. "
Ubezpečil se, že vlk Caligo stihl pokyny pobrat. "Taky se budeš msuet naučit vnímat vzdušné proudy. Mohou ti za letu hodně pomoct, ale taky tě můžou srazit k zemi, když je nebudeš respektovat. Ale zvládli to jiní, zvládneš to taky. Zatím sis vedl dobře, takže myslím, že to půjde."
Nad plaváním jen kývl. "Takže asi další věc, co tě můžu do budoucna naučit. Ale je to škoda, na bolavé svaly po tréninku je dobré si zaplavat, uvolní to svaly, méně pak bolí. " Potřásl hlavou. "Navíc, jeslti nemáš rád slunce, tak je voda v létě fajn. Ale o tom svědění to řekni léčitelům, Feierovi nebo Ikkemu. To je spíš na ně, většině vlků tohle slunce nedělá."

Jeslti vlček nebude mít další otázky, tak bude čas tento trénink skončit.
"Dobře. takže, jeslti chceš něco vědět, tak se ptej. Pokud ne, sejdeme se tady na kopci za týden."
A pokud otázky nepřijdou, tak už se jen rozloučí a vyrazí pryč.

Byl se proletět. Teď už se ale vracel zpátky domů. Moc nespěchal, zamyšleně sledoval krajinu po sebou. Třeba by našel nějakou kořist a nepřiletěl zpátky s prázdnou. Ne že by smečka hladověla, ale neuškodí postarat se o jídlo navíc.

Zahlédl cosi v křoví dole. Záblesk žluté a černé, skoro jako zbarvení vos a včel, ale v mnohem větším. Došlo mu, že je to dost blízko jeho domova. Zamračil se. Takhel blízko hranici? To je trochu divný.

Pro jistotu zamířil na přistání, podívat se, kdo to tam je. Jak přistával, došlo mu, že ať je to kdokoliv, je ukrytý tak, že země není vůbec vidět. Kdyby nad oblastí neletěl, nevšiml by si ho. Být to kdekoliv jinde, než jen kousek od hranic smečky, nepřišlo by mu to nijak divné. Ale teď? A při té situaci s Přízračnými? Mohl by to klidně být špeh.
Nemilosrdně s prodral křovím. "Hej, ty tam, kdo jsi a co děláš tak blízko hranice takhle ukrytý."
Až pak ho praštil přes čenich pach vlka. Zarazil se. Takový cítil jen jednou, to se nedá splést. U toho hulváta tam v Hrbech.

Čas plyne a oba poctivě trénují. Manévr opakují, a znovu a znovu... Adain ji nešetřil. Ale ani nemusel, vedla si dobře.

Na pád to nevypadao. Ani jednou. Tak se rozhodl, že jí to trošku zkoplikuje, schválně při posledním pokusu povolil a nechal se shodit. Chtěl vidět, jak zareaguje, co se pokusí udělat, když přistál na zemi, s jedním křídlem pod sebou a jedním přehozeným přes ni. Není to pro ni sice ideální pozice, ale pořád má docela dobře dostupná jeho žebra, křídelní kloub a přední rameno. Tak, a teď se předveď.

Při pádu se stočil tak, aby se nikam významně neprašil, nezranil si křídla a hlavně, nepraštil se do hlavy. Takže na ni teď kouká. Je jasné, že kdyby opravdu chtěl, mohl by v tuhle chvíli zaútočit on sám. Ale čeká, co zkusí modrá lovykně.

(nepatří do akce)

Pečlivě očichává schoulený uzlíček u svých nohou, o to víc, že Sankari se k němu vyloženě stočil. Takže hýbat se může. Proč necítím žádné zranění? Co se stalo?
"Sankari? No tak, Sankari, mluv se mnou. co se děje." Vlče ze začátku dýchalo dost divoce, ale to všechno už přešlo, jen... se pořád tak choulí. co se to jen stalo? Absolutně neví, co má dělat. Vyrazil by pro pomoc, kdyby se mu vlče tak neschoulilo k noze. Z jeho tónu je naprosto jasné, že se na vlče nezlobí. Má úplně jiné starosti. Navíc, za ten propad vlče přece nemohlo. Jemuý samotnému bije srdce jak splašené. Zodpovědnsot za vlče je vážná věc a tohle se opravdu nepovedlo.

Vlčice nezaváhala a rovnou si zkoušela, co jí navrhl. Kývl. Vlastně si nevede špatně.
Podíval se na ni pořádně. Všiml si hned na začátku jejích odlišností, ale nekomentoval je ani tehdy, ani teď.
Koneckonců, ono na tom vlastně nezáleží. Přežít zvládá, tohle není nebepečné území, není to jeho problém. A poředsudky na to, že se někdo liší, nemá už opravdu hodně dávno.

"Trénuj to a brzo se zlepšíš. Třeba ti někdy řeknu něco dalšího, jeslti se potkáme."
rozpřáhl svoje vlastní křídla a protřepal si je.
"Já už poletím, povinnost volá." Domů to má ještě kus cesty a pak, není tak úplně na vhodné náladě na rozhovory. I když, ona zdá se ukecaná moc není.
"Měj se, vlče."
Odrazil se a vzlétl. Stoupá rychle a s jistotou, pak zakroužil nad řekou a zamířil pryč.

Zadíval se vážně na Ikkeho. "Navrhl to celé Jarumi, že by sem chtěl a Rivotr se toho chytil a dokonce i prosil, když se mi to nezdálo."

Zkusil trochu zlehčit situaci. "Takže třetího. A nebo si vyjdeme příště na zajíce." Zamával ohonem. Byť i to bylo trochu nejistá, vážně mu vadí ikkeho zranění.
schlípl uši. Ví, že je Ikke léčitel.
"Já jen, jeslti bych tě neměl raději doporovodit," řekl tiše. Ale když Ikke nebude chtít, nebude ho nutit a nechá ho odejít samotného. Vážně doufá, že jejích příští setkání dopadne lépe.

Zamířil z území smečky pěkně svižným letem. Neletí pozdě, ale neletí ani dřív. Prostě jen včas. Je maličko nervózní.
S bratrem to je mezi nimi trochu složité. Ale má na paměti, co mu říkala Aishila. Ta vlčice vypadá, že celkem ví co říká a co dělá. Dobře. Snad to zvládnu. Vyslal krátkou myšlenku za vlčí kamarádkou, i když ji nemůže slyšet a zamířil na přistání.

Jarumi už tam je a čeká n něj. Byl ještě vysoko, ale i tak zaregistroval větu, kterou jeho brácha vyštěkl. Pousmál se. "Tady!" Zavolal pořádně nahlas a zrychlil let, klesá dost velkou rychlostí, i když pod správným úhlem. Nízko nad zemí razantně zabrzdil roztažením křídel a změnou pozice těla, pak se rychle narovnal a zlehka doplachtil na přistání. Dopadl lehce a s jistotou jen kousek od Jarumiho, vesele se na něj usmál. V očích má pořád trochu stín. Měli jsme tu být tři. Ale i tak je rád, že vidí apsoň Jarumiho. Zvážněl a zadíval se na něj.
"Tak co, bráško, připravený?" Zastříhal ušima.
Je vidět, že je trochu vážnější, než byl když byli ještě tři, ale snaží se. Sleduje Jarumiho pozorně, připraven na trénink.