Príspevky užívateľa

Trochu zoufale tam přešlapuje, jak se pokouší ji nezašlápnout. Mokrý už nemá jen ocas, ale i zadek.
"Zalez apsoň zpátky ke stěně, mokne mi ocas." zabručel ne moc nadšeně.
Přesto opatrně dál slézal tak, aby skončil mezi vlčicí a lijákem a pokouší se jí čenichem odstrkat dál do jeskyně, pokud tam nevyrazila sama od sebe.

Až se dostala dál od vchodu, ať už sama, nebo díky jeho postrkování, vstoupil sám zase hlouběji a znovu se oklepal. Ohon pořádně nasáklý vodou ohodil te´d pěknou sprškou.

Prohlíží si vyděšenou vlčici před sebou, teda nakolik je v té tmě něco vidět. Co s ní te´d mám dělat? Ne že by toužil po společnosti. Ale zase je moc velký gentlewolf na to, aby tu nechal vyděšenou vlčici samotnou.
Povzdechl si a posadil se.
"V mojí rodině se vyprávěly příběhy o vládcích bouří. Takže já už jako vlče spíš faascinovaně čuměl do mraků, když lítaly blesky." Zkusil ji trochu uklidnit, i když si vůbec není jistý, že to k něčemu bude.

Odfrkl si. Zatím na mě jako docela sebevrah působíš. Drzý a hulvát, nulová snaha vycházet s kýmkoliv.
Kouká zamračeně na Rikusiho. "Moc tak nepůsobíš," řekl mu v náhlém návalu upřímnosti. A pak překvapeně zamrkal, když si dovolil ho ten vlk jen tak okřiknout, a´t mlčí. Adain není zrovna typ, co by na ostatní jen tak vyjížděl, ale tohle i jemu přišlo drzé.
Dost zostra na vlka zavrčel. Ten ale naštěstí vzápětí vylézá z toho křoví, takže nakonec asi přece jen nebude dělat problémy. Vážně kus pitomce.
Pořád ještě má trochu ohrnuté pysky a cení zuby, prohlíží si ne zrovna nadšeně vlka před sebou. I s tou jeho kresbou. Je si docela jistý, že ji minule neměl, nebýt pachu, myslel by si, že je to jiný vlk.
"Co dělá moje smečka a proč, po tom ti nic není. Ale s tvým chováním by sis měl spíš dávat bacha, aby za prdelí brzo nehořelo tobě." Což nebyla výhružka. Dobře ví, že to reálně hrozí. Stát tady místo mě Feier, tak něco začne hořet určitě. Odfrkl si, i když vlk předním nemůže vědět, kvůli čemu vlastně, stejně jako ví, že Feier to nemůže úplně ovlivnit.
Ale apsoň schoval zase ty svoje bílé zuby. "Navíc, jak mám věřit někomu, kdo najednou vypadá jinak, než když jsem ho potkal prvně a jeeště se schovává u hranic!" Skoro to na něj vyštěkl. Opravdu mu zatím tenhle vlk nesedl. Ani trochu.

Koukal na ni sice pořád ne úplně vesele, tedy až na to pousmání, ale klidně.
"Adain Serangan Langit," představil se jí. O moc víc toho nestihl, než se ozvalo ono prásknutí hromu a vlčice... skončilo přimo pod ním.
Maličko strnul a trochu nechápavě se koukl pod vlastní nohy.
"Ehm.... no nevím, tak asi jsi, když se vejdeš.... "
Opatrně ale ustoupi a snažil se ji u toho nepřišlápnout. Což zapříčinilo, že jeho ohon skončil pod mokrou sprškou zvenku. Zase tolik místa tu není a nechtěl se cpát za ni do jeskyně, když je tak vyděšená.
"Mohla bys vylézt? Je to jen bouřka, nic ti neudělá." Zkusil to opatrně.
V jeskyni je celkem tma, Adain blokuje docela velkou část vchodu.

Zastříhal temněrudýma ušima. "Na tom bude něco pravdy," odpověděl zlehka, očividně se neurazil ani trochu, spíš se na chvíli nepatrně pousmál.
Ale pak si povzdechl a sedl si, tam kde byl.
"Nemusíš se omlouvat. " Což myslí vážně. Není z těch, co se hned urazí pro každou hloupost a to ani když není zrovna v nejlepší náladě.
Vstal, couvl až ke vchodu a oklepal se, aby ze sebe dostal víc vody. Dával si pozor, aby ohodil stěny, ne vlčici.
Pak si šel zase sednout do relativního sucha.
"Ne, není to moje nora. To bys navíc poznala podle pachu, kdyby to tady někomu patřilo. Smečky tu sídlí čtyři a sem by se rozhodně nevešly. Jejich území jsou značená a minimálně u některých smeček dost hlídaná. U té mojí taky,." Upozornil ji s nevysloveným 'na ůzemí nám nelez'.

Sleduje tu krčící se hromádku v rohu. Suchou hromádku.
Potřáshl hlavou a ne moc spokojeně zabručel a přiklopil zmáchané uši. Vypadá to docela legračně, jak štětičky na jejich koncích visí dolů a i z nich odkáplo pár kapek vody.

"Hej, ty tam." Zavolal na ni, i když ne nahlas. "Malý vlky nežeru." řekl to tak trochu jako drsný vtip. I odsud vidí, že vlčice u zadní stěny jeskyně není žádný obr. Ne, že by byla nějak maličká nebo tak. Ale Adain je větší, díky křídlům navíc působí mnohem mohutněji a hlavně, je zvyklý ze smečky i na vlky, proti kterým je malý i on sám.

Jinak se ani nehnul, nechce ji děsit. Pořád se rozmýšlí, jestli se nemá prostě otočit a odejít do lijáku. Nebylo by to moc příjemné, ale bouřky se nebojí.

Každopádně nevypadá útočně.

Sice to vypadalo, že se brzo zkazí počasí, ale co. Jemu oheň a blesky zase takové starosti nedělají. A opravdu se potřebuje pořádně provětrat. Vyletěl z území smečky, ani moc neřešil kam. Prostě dováděl v čím dál temnějších mracích nad lesem.

Ještě v době, kdy vlčice sledovala oblohu, si mohla všimnout podivné tmavé tečky, tam vysoko mezi zlověstnými mraky. Jaktoby tam něco létalo. Ale v tomto počasí, těžko odhadnout, jak to je. Byl to Adain, který si vybíjel všechny svoje emoce z poslední doby. Byl tam už když odcházela.
A snad právě kvůli svému rozpoložení, to trochu přehnal. Normálně by stihl zmizet před vlastní bouří a lijákem, ale tentokrát ne. Pernatá křídla sice mohou fungovat i za deště, ale za takového lijáku prostě ne tak dobře. I tak by domů doletěl. Jenže, moc náladu neměl a tak místo toho zamířil k místu, kde tuší, že by se mohlo dát na chvíli ukrát. Bouře téhle prudkosti obvykle netrvají dlouho.

Našel jeskyni a vstoupil dovnitř. Až tam ho praštil přes čenich pach, kterého je jeskyně plná. Venku všechno smyl déšť, proto zjistil, že tu je obsazeno až teď. Napřímil svou hlavu, a zadíval se na vlčici uvnitř. Z jeho docela huňaté srsti kape docela dost vody. Zaváhal. A zůstal stát. Samozřejmě se neznámé vlčice nebojí. Ale otázka je, co ona na něj a jemu se nechce hned zpátky do lijavce,.

"Vichřice je hodně silný vítr. Někdy dokáže polámat stromy, nést sebou kusy větví a tak. " upřesnil mu to. "Doprovázejí často bouře. Když uvidíš tmavé mraky se světlými okraji, rozhodně k tomu nelétej a naopak se koukej dostat co nejdřív na zem. Okolo takových mraků jsou vzdušné proudy velice silné a mohly by ti polámat křídla."
Ne že by se sám Adain touto radou řídil. On létá i za bouří, byť to už spíš když kvůli něčemu musí.. Jenže, on už dávno vypozoroval jak a kam si může dovolit vletět. Jen blesky jsou trochu riskantní. Jeho peří a srst alespoň nechytí plamenem, ale i tak.

Pozorně sledoval Caliga, jak si vede. A jak vidno, jiná anatomie křídel zafungovala. Špičky blanitých křídel se ve vzduchu neprohnou stejně, jako pernaté letky a vzdušné proudy pak vykonaly své. Adain se prudce otočil a skoro jako kámen padá za Caligem. Ale tak moc se nebojí, došlo mu dřív než mladému vlkovi, kam dopadne. Voda pád zbrzdí a vytáhnout ho dokáže.
Adaina překvapilo, jak Caligo při dopadu do vody zareagoval a vyrobil si sám ze sebe člun.
Vybral pád, udělá to celé nakonec jinak, než prvně myslel, že bude muset. Prosvištěl nad hladinou, lehce to zvedl a začal kroužit nízko nad Caligem.
"Dobré reflexy při dopadu," prohlásil klidně tak, aby ho Caligo rozhodně slyšel.

Vyčíhal si vhodný moment, aby vlčka neohodil pořádnou vlnou a pak přistál také do vody, kousek bokem. On plavat umí, takže pak vyrazil, se složenými křídly, hezky k vlkovi. Doplaval k němu a šlape vodu na místě. Proud je trochu odnáší oba, ale to Adainovi hlavu nedělá.
"Dobře. Nic tě nebolí?"
Pro jistotu se ubezpečil. Vypadá v klidu, žádná panika. Caligo zatím vypadá docela v bezpečí, díky křídlům nad hladinou.
"Hlavně se moc nehýbej, teda, pokud ses zatím nenaučil plavat, od minule. Vedeš si dobře, blanitá křídla mají ve vodě docela výhodu." Zazubil se na něj vesele.

Přikývl a následoval Caliga s menším odstupem, aby se nesrazili, kdyby mladý vlk ve vzduchu zazmatkoval. I tak na něj Adain vidí dost dobře, a vzdálenost je dost malá, aby mu mohl bez problémů radit.

Vzlétl také, o dost elegantněji. Ale to je cvikem. Letí opatrně za Caligem a maličko bokem, aby si vzájemně nebrali vítr.
"Cítíš proud vzduchu? Zkus se lehce natočit proti větru a maličko změnit držení křídel, aby se ti pod ně ten proud dostával. Poletí se ti líp, nebudeš muset tolik máchat křídly. Vzdušné proudy ti mohou hodně pomoct. Cítíš je nejvíc okraji křídel, nauč se vnímat tlak na nich. "
Opatrně ho sleduje. Ví, že tohle je důležitý moment a je připravený upozornit Caliga, kdyby byl náklon příliš výrazný nebo pod špatným úhlem. A samozřejmě, je připravený na případné otázky.

Stále pomalu stoupají a vítr je tím pod křídly silnější. Nebude třeba tolik mávat.

"Vzdušné proudy nebývají úplně přímé, kroutí se a mění výšku a směr. Určitě jsi už někdy viděl listí létat ve vichřici, nebo list na hladině řeky, jak se točí všemi směry. To právě dělají proudy. Když je nebudeš respektovat, můžou tě strhnout k zemi nebo ti polámat křídla. Když ano, pomohou ti letět."
Nechá ho ještě minutu dvě v klidu, aby to mohl jen vnímat.

"Předletím tě a ukážu ti, jak se chovat když chceš zatočit. Pak se vrátim za tebe, než to zkusíš ty."
Počkal si, až mu to odsouhlasí, bez toho manévr nehodlá provést. Pokud se tak stane, předletí mladého vlka a zaujme pozici před ním, opět s bezpečným odstupem. Pak zvolna nakloní křídla tak, aby začal zatáčet, nezapomíná při tom reagovat také vlastním tělem, včetně zadních nohou a ocasu. Caligo může vše vidět. Dlouhým obloukem zatočil doleva, pak zase doprava, až nakonec zase jen letí rovně před Caligem. Pak se prudce zvedl do výšky, provedl obrat a zařadil se zase za Caliga.
"Čím větší náklon, tím prudší zatáčka, ale také menší stabilita a větší riziko pádu. Takže to nepřežeň, teprve začínáš. Jestli se na to cítíš, tak můžeš. Kdyby jsi měl dojem, že to neudržíš, tak se na to vykašli a prostě se zase srovnej. Až skončíme manévr, jdeme k zemi a necháme tvým křídlům chvíli přestávku. "

I přes vážnou situaci ve smečce a to všechno, neubránil se pousmání. Napřímil trochu uši, které měl spíš přiklopené a koukl na Caliga. "Je to už trochu těžší, provést něco takového a nerozbít se. Jenže já létám už dlouho a často za hodně náročných podmínek, takže si můžu dovolit o něco víc. Podobný dopad vyžaduje přesný úhel, jinak si můžeš vykloubit křídlo při vyrovnávání pádu a nebo nohy při dopadu." Upozornil ho pro jistotu. Ale věří, že to Caligo bez dozoru zkoušet zatím nebude.

Ale víc to neprotahoval.
"Takže, začneme. Doteď jsi trénoval, jak vyletět podél svahu nahoru a pak plachtit dolů. Věřím, že jsi trénoval poctivě. Takže, teď mi zkus předvést, jak se podobně dostaneš do vzduchu, ale tady. Na rovině, podél řeky. Pár delších skoků s podporou křídle a pak do vzduchu a začít stoupat. Poletím hned za tebou."
Teď už by Caligo měl mít dost síly, aby se ve vzduchu udržel aspoň pár minut, a díky skokům ze svahu už by měl zvládnout základní dopad na zem, takže by mohli doopravdy letět.

Napřímil se a maličko nakrčil čenich. Lehce se mu zježila srst na hřbetě. Sice tu nic divného nevidí, ani necítí, ale není tu něco v pořádku. Za roky bojů o přežití si vypěstoval instinkty. Dobře cítít další pohled, nebo pohledy. Ale dokud? Nevypadal jako společenský. Magii, kdy se vlk uměl zneviditelnit, jsem už zažil. Ale tohle je divný.... (Kdysi krátkej střet s Chrissem, tomu zmizí i pach, při zneviditelněnší. :D )
Vlk naštěstí odpověděl. Kdyby ne, v současné náladě a napětí kolem smečky, by Adain přistoupil k razantnějšímu vyhnání.
Takhle se jen hrdě napřímil, nechal vyniknout své svalnaté, viditelně velmi dobře trénované postavě. Neuhýbá pohledem, ale uši mu celkem živě, hlídá si pečlivě okolí.
"Jsi velmi blízko hranice a ta je te´d přísně uzavřena! Patrolujeme proti špehům, a tvoje ukrývání se tak blízko je podezřelé. Jestli nemáš opravdu dobré, a ověřitelné vysvětlení, tak tě tu rozhodně nenechám. Úkryt na přespávání si hledej ve vlastním zájmu dále od hranic." Vážně si nemyslím, že by špehoval pro Přízračné, ale nikdy si nemůžu být jistý. Ale jsou vlci, co by cenili zuby víc než já.

Přilétal od území Ignisu. Letěl vysoko, takže nebylo co se divit, že si ho vlk na břehu nevšiml.
A tak pak viděl z výšky, jak Caligo přechází po břehu.
Sám začal klesat ve velmi prudké spirále, s jedním křídlem přitaženým k tělu, jak to někdy dělává. Ze země to vypadá jako nekontrolovaný pád, i když není a Adain přesně ví, co dělá.
Až celkem nízko nad zemi rozpřáhl obě křídla a razantně zpomalil sestup, aby pak i tak ještě dost prudce dopadl jen kousek od Caliga.
Dopad zkušeně odpružil packami, pak zůstal stát a elegantně si složiál křídla. Kývl Caligovi na pozdrav. Trochu stířhá ušima, není si úpně jistý, jak s mladým vlkem jednat. Ví, že není zrádce a že jeho odchod byl povolen, jako je všem vlčatům, když dorostou do patřičného věku. Ale i tak se ještě v podobné situaci neocitl a vlastně si není jistý, jak by měl Caliga brát. Tak jako tak, pro něj samotného je závazné to, že mu slíbil, že ho naučí létat. A proto je tady. Slib je slib a ten hodlá dodržet.

Dobře si všiml, jak se zarazila. Ale nakonec zareagovala a pořádně ho chytila. Zabolelo to, ale ani nezamručel. Je zvyklý být zticha i když něco schytá. Navíc, mohl to čekat, tak co by vyváděl jak štěně. Uznale kývl.
"Dobře. To je rozhodně použitelná možnost." Schválil její zakousnutí a zapření se. Rozhodně nezní unaveně.
"Nezkušeného vlka bys tak dostala bezpečně, už by nedokázal vzdorovat. Zkušenější vlci jsou ale schopní jít i přes bolest, na to nezapomeň. Vědí, že je lepší riskovat zranění než smrt. Stejně by se zachoval extrémně rozzuřený vlk, takový totiž bolest nevnímá." Koukl na ni a v klidu čeká, až sleze. Pokud nesleze, nu tak, i s tím si poradí, když bude třeba, ale celkem neočekává, že by na to došlo.
"Tak jak se ti zamlouval trénink?" Zastříhal ušima. Pořád ještě není úplně zvyklý na společnost, i když se snaží. ale modrá vlčice se mu jeví jako silná osobnost s dobrou disciplínou. To se mu docela zamlouvá. Má kuráž a nemá problém se snažit. S tou se určitě bude dát vycházet.

Uculil se. "No, tomu říkám to vzít pořádně." Zamával ohonem. "Takže čekej, že tě nebudu šetřit." Vlk sice nevypadá, že by měl kdoví kolik energie, ale nevypadá, že by se tím nechal zastavit.

"Takže si dáme menší rozehřívačku. Zkus mi předvést, jak bys to udělal, kdybys mě chtěl srazit na zem. Prozatím se budeme tvářit, že nemám křídla. Na ty dojde později." Chce si tak trochu otestovat, co mladý vlk dokáže. Svoje křídla pevně přitiskl k tělu a zůstal stát. Pozorně Rufuse sleduje, jeho způsob pohybu, postavení nohou, držení těla. Co udělá než vystartuje, kam se otočí. I lehké přenesení váhy může napovědět, kam bude směžovat útok. Adain si je jistý, že mladého vlka zvládne, ale rád by viděl jeho pokus.

Je ráno, slunce stoupá nad vysoké hory a Adain tu už čeká. Je maličko nervózní. Ani ne tak z toho, co se bude dít, jako spíš s kým. Ikkeho si velmi váží, má ho vlastně dost rád, jako přítele. Ale po tom, jak dopadl tenkrát jejich lov, se toho, co je v plánu dnes, maličko obává. V rámci bezpečnosti smečky je totiž nutné, aby všichni trénovali boj. Ikke si umí dobře poradit, to Adain ví. Ale přece jen, je boj s někým, kdo nevidí. Možná bychom mohli zkusit trénovat jak má uhnout útoku. Zastříhal ušima. Určitě bude umět odhadnout soupeře, dost se vyzná v psychice, to bychom mohli probrat taky. Nebo jak se vykroutti z chycení jiným vlkem, to by taky mohlo jít... Povzdechl si a maličko přešlápl. Ještě že mě tu nevidí, ten by mi asi dal, za to jak se tvářím.
Nevidi, ale kdoví, kde je. Jeslti po větru, tak i pach ledacos prozradí.
Adain se posadil a prostě čeká, až Ikke dorazí.

Sledoval mladého vlka pozorně. Vedl si dobře, to ano. Sice nebyl moc nadšený, když přišel, ale je vidět, že se létat naučit chce a že se umí snažit. I ta otázka byla k věci.
"Můžeš, ale zítra jen ty skoky dolů. Až pozítří zase můžeš zkoušet vyletět nahoru a pak každý den, zase týden. Pak se zase sejdeme a naučím tě, jak ve vzduchu můžeš zatáčet a otáčet se. Už budeš mít dost silná křídla, abys mohl vyletět výš. "
Ubezpečil se, že vlk Caligo stihl pokyny pobrat. "Taky se budeš msuet naučit vnímat vzdušné proudy. Mohou ti za letu hodně pomoct, ale taky tě můžou srazit k zemi, když je nebudeš respektovat. Ale zvládli to jiní, zvládneš to taky. Zatím sis vedl dobře, takže myslím, že to půjde."
Nad plaváním jen kývl. "Takže asi další věc, co tě můžu do budoucna naučit. Ale je to škoda, na bolavé svaly po tréninku je dobré si zaplavat, uvolní to svaly, méně pak bolí. " Potřásl hlavou. "Navíc, jeslti nemáš rád slunce, tak je voda v létě fajn. Ale o tom svědění to řekni léčitelům, Feierovi nebo Ikkemu. To je spíš na ně, většině vlků tohle slunce nedělá."

Jeslti vlček nebude mít další otázky, tak bude čas tento trénink skončit.
"Dobře. takže, jeslti chceš něco vědět, tak se ptej. Pokud ne, sejdeme se tady na kopci za týden."
A pokud otázky nepřijdou, tak už se jen rozloučí a vyrazí pryč.