Príspevky užívateľa

Adain přiklopil uši a ohrnul pysky. Zavrčel a ani se nesnažil potichu. Tak já se ti omluvím a ty takhle? A pak kdo se tady neumí chvoat!
Přimhouřil oči. "Já že se neumím chovat? To fakt sedí, od někoho, kdo nadává tomu, kdo se omluvil. Možná by ses měl napřed podívat na sebe."
Opravdu se netváří přátelsky.
"Pěkně si dovoluješ, na cizince. Informace? Jasně, mám jich dost. Ale nemám jediný důvod je říkat tobě,."
Ne, tohle ten cizinec vážně přehnal. Je mu fuk, že je tulák, nehraje si na smečky a tuláky, sám do smečky ani nechtěl. Ale tohle cizinec opravdu přehnal.

Adain začal stoupat výš a otočil se. Klidně nastavil cizinci záda, v gestu typu na-mě-nemáš-a-nestojíš-mi-za-to. Jistě, otočit se k někomu zády sice není nejbezpečnější, ale Adain je trénovaný bojovník a ví, co si hlídat. Slyšel by, kdyby za ním cizinec vyrazil, pernatá křídla sice nedělají takový hluk jako blanitá, ale i tak slyšet jsou. Navíc, když to čeká.

Jestli za ním cizinec nevyrazí, tak Adain rychle zmizí v mracích. Ne, na takové vlky opravdu nemá náladu.

dobře si všiml, že postřehla jak nebezpečná podobná situace může být, když si nedá pozor a neprovede to správně. A pochopila. uznale kývnul. Učí se rychle.

Když vyrazil podruhé, už nezaváhala, provedla manévr přesně a rychle. Čekal to a proto běžel trochu rychleji než poprvé, účinek byl docela výrazný. Krásně mohla cítit, jak se musel zapřít, aby neletěl, když se do něj zapřela a to to čekal a věděl co dělat. Jak by to pak působilo na někoho, kdo to nečeká? Rozhodně zajímavě.

"výborně," pochválil ji. "Tak si to ještě párkrát zopakujeme, a´t si ten pohyb trohcu zažiješ. Vím, že to není zábava, ale tohle je potřeba zopakovat víckrát, ať si to zapamatují i tvoje svaly. Zábava to není, ale v boji je to pak obrovská výhoda." Vysvětlil jí to. ani jeho by opakovaný dril moc nebavil, ale patří to k tomu. "Klidně se neboj mě pokusit shodit, máš slušnou šanci, že se to u tohodle manévru povede. A budu postupně zrychlovat, pokaždé, když se ti to povede, tak o trochu při dalším pokusu. Zkusíme to tak šestkrát ano?"

Pokud s tím bude souhlasit, vyrazí na startovní pozici a přijde další pokus. A další, a další.... jeden za druhým.

(Nepatří do akce.)

Trochu víc se nacpal do pukliny, když uslyšel kňučení. Zastínil tím úplně všechno a kňučení ztichlo. Krve by se v tmavorudém vlkovi nedořezal. Neváhal, sáhnul do vlastně celkem mělké jámy, chytil vlčecí kožíšek za krkem, jako když bere vlče někdo z rodičů, a vytáhl vlčátko prostě ven, bez ohledu na možná zranění. ano, mohl by je tím zhoršit, ale pokud jde skutečně o život, tam dole mu nejde pomoct, možná je potřeba něco srovnat nebo udělat něco víc, a to tam dole nejde.

Vytáhl tak vlče na denní světlo, opatrně ho položil kousek od pukliny. Začal ho očichávat, hledat zraněí, boule na těle, cokoliv co by ukazovalo, co se mu stalo. V hlavě mu to šrotuje, jak se snaží vymyslet postup. Zavýt a volat o pomoc, nebo prvně ohledat co a jak a pak doběhnout pro léčitele? Nechat tu vlče nechce, ale potřebuje taky zjsitit co a jak... Krev pořád žádnou nenašel, nebylo to přece tak hluboko aby se mohl doopravdy zranit jen pádem... Srdce mu bije jak zběsilé.

Kývl hlavou. "Jo. A taky víc kopanců, co uděláš protože netušíš v čem to vlastně plaveš," neopoměl dodat a uculil se. Ale nevypadá, že by se tím opravdu trápil. Navíc, s Ikkem si docela rozumí. "A spokojený... doufal jsem spíš že prostě budeme s bratry spolu. no, chtěli to jinak, oba dva. Takže na tom pak nezáleží, nějak se přizpůsobím. " Pořád je tam cosi s tou smečkou. Ale zvládá to, to je také znát.

Zamyslel se. "Nemyslím... zase je těžší ho trefit, kličkuje. Srna.. tím krkem sice hýbe víc, ale pořád stejný rytmus, nemá za běhu mylsím úplně na výběr, pokaždé to bývá za běhu stejně. " Pořád je zamyšlený, ale návrh ve třech se mu zamlouvá. "Takže, si seženeme někdy třetího?" Zazubil se a párkrát mávl ohonem.
Ale to zranění mu dělá starosti. Opatrně uhnul, když se Ikke zvedl. "No... dobře. Ale.. nemám pro někoho dojít? Nebo tak něco?" Olízl si čenich. Není moc zvyklý na to, že se někdo zraní a že by to měl řešit. Neví ani jak se postupuje ve smečce v takových případech. To Ikke je tu navíc léčitel, takže o to víc si není jistý jeslti má vůbecv právo nějak zasahovat sám Adain. To ještě víc navyšuje jeho nejistotu a zmatek v tom všem.

Sledoval ho pozorně. Přes prvně lehký tón, tohle je vážná věc a vážný moment. Může to dost napovědět co dál, s nimi oběma... Neuniklo mu to zatřesení hlavou. Copak s tebou mám dělat, bráško? Jak ti pomoct? To je pro něj stěžejní. Celý svět a´t si klidně shoří, ale ne jeho bratr.
Na jeho odlehčení jen kývl. "dobře, to beru jako plán. Jen ti to možná občas oplatím," zazubil se na něj.
A opět jen vážně přikývl na tu upřímnost. "Díky, Jarumi," dodal vážně. Pohled v jeho očích je dost výmluvný. Je velice vděčný, že se to Jarumi odvážil vyslovit.

Tady a te´d ale už nemají moc co pohledávat a jak to vypadá, Adain se moc nechce zdržovat uvnitř nory. takže, po uložení kořisti zamířil ven.
"Někdy si pořádně zatrénujeme, ne? " Zastříhal ušima, připraven te´d už odletět. Ale rozhodně je rád, že má bratra zpátky. A vždy rád bude.

Nesnažil se vyrazit za vlkem s podivným pachem. jen zůstal na místě ve vzduchu. Vyžaduje to opravdu intenzivní máchání křídly a správnou rovnováhu, ale pořád setrvává na jednom místě. Zkušený letec, to je jisté. Ale jak to tak vypadá, nai ten cizinec není žádné ořezávátko, co se letu týká, když o chvíli později udělal něco podobného.
"Fajn, tak jsi prostě divně cítit," řekl mu klidně, pak mu došlo, co vlastně řekl.. Adaine, ty osle... "ehm.. promiň, nechtěl jsem to říct tak blbě. Nejsem moc zvyklý na společnost, tak někdy řeknu něco, co vyzní blbě. " zaznělo cosi, co by se dalo považovat za omluvu. "Obzvláště, když nemám zrovna důvody k dobrý náladě," přiznal o něco tišeji. "To ale není tvoje vina, takže... jo, omlouvám se, hm..." přece jen to z něj vypadlo. Cítí se trochu trapně.

Šel proti ní opravdu zvolna. Sotva vůbec klusal, dal jí dost času na reakci.... sledoval ji u toho pozorně, soustředěný, připravený uhnout, kdyby to s manévrem vypadalo zle. viděl nejistotu v jejích očích. Ale i odhodlání, udělat co půjde. A i když zakolísala, když měla provést manévr, nevedla si špatně. Dostala bradu tam, kam měla, i když není tak pevně opřená, jak by měla být.

Zůstal stát, tak jak skončili, s její bradou na jeho křídle.
"No vidíš, to nebylo špatné. Ale neboj se do toho víc opřít, vyloženě na soupeře lehnout. V tom, jak je rozběhlý, ho neshodíš, ale zajistí to stabilitu tobě. A i kdybys ho shodila, tak ty budeš nahoře a v mnohem lepší pozici. Takhle, jak nejsi opřená, by hrozilo, že vyhodí soupeř z rovnováhy tebe. "
Škubl křídlem a jasně jí dal najevo, co by jí prudké natáhnutí křídla v tuhle chvíli mohlo udělat... skončila by na zemi s dost velkou šancí ona.
"Zkusíme to ještě jednou a tentokrát se o mě zkus opřít víc, ano?"
Navrhl jí, pak se jemně od ní odpoutal a zamířil na výchozí pozici.

Počkal, až bude připravená a pak vyrazil znovu, stejně jako poprvé.

Sledoval ji. Koukala na něj tak zváštně. Netušil, co se jí honí hlavou, a je to tak asi lepší. Nejspíš by ji celkem zklamal. Vzhledem k tomu, že sám musel přežít jako ještě vlče, a sám se učil létat, tak by nějaký větší soucit totiž neprojevil.
Přesto jí rady dal a nakonec ji i sledoval, jak si vede.
"Opři si kraje předních křídel o kosti zadních a uči se jimi hýbat společně i na zemi. Mělo by ti to usnadnit pak synchronizaci ve vzduchu." Zkusil jí ještě navrhnout. Nevedla si zase tak zle, pokud zatím tak maximálně plachtila. Uletěla přece jen slušný kus podél břehu, než se rozmázla. Což Adain nekomentoval, ani ji nešel sbírat. Vážně není v moc samaritánské náladě. Rady jí budou muset stačit, vzhledem k tomu, čemu musí Adain sám teď soukromě čelit.

Protočil oči. Jasně, koneckonců, kdybych orpavdu nedával, tak by ti ani ten manévr asi nepomohl. Pořád bych se byl stihl vyhnout. Ale radši mlčím.
Hodlal se na cizince vykašlat, obzvlášť po tom odseknutí potom.
Tak ho nechal, ať si zamíří dolů. Jeho problm. Adain má te´d vlastních starostí až na půdu a když o něj cizinec nestojí, co by se vnucoval.
Ale pak se k němu donesl ten pach.

Adain se zarazil. Mával křídly tak obratně, že zůstal stát na místě, což s jeho typem křídel je všechno jen ne snadné. Ale jemu to jde docela dobře. Sleduje klesacíjícho cizince a mračí se. Co má tohleto být? To tam má maskovaného ještě někoho? Nebo co je zač?"
Zamířil nakonec neochotně dolů za ním, k zemi.
"To tam máš ještě druhýho, neviditelnýho?" Cizinci asi bude jasné, na co naráží, vzhledem ke směru větru.

Je teprve ráno, ale Adain už je dávno na nohou. Sotva vyšlo slunce, vyrazil se proletět. Dnes se tady, na jednom z vrcholků kopečků, má setkat s jedním z vlků ze smečky, na trénink. Takže aspoň dorazí probraný a zahřátý.

Přistál na vyhlédnutém vrcholku kopce, a protáhl se. Pak si jen tak s klidem dal pár koleček kolem vrcholku. Musel být vidět pěkně zdálky, nijak se neschovával. Možná to vypadá i trochu směšně, jak tam běhá jako by ho něco snad kouslo nebo honilo. Ale ono to svůj účel má.

Až dorazí Rufus, zastaví před ním a koukne na něj. "Tak co? Připraven? Co by sis rád vyzkoušel? Jak vyhnout přímému útoku, nebo jak se dostat z toho, když tě jiný vlk chytí?" Zkusil nabídnout možnosti.

Adain nevypadá, že by ho délka tréninku a učení nějak trápila. Koukl na něj. "Nic, co má cenu, není hned, tak už to bejvá. Teda, pokud nemáš to štěstí, že ses narodil s brášky, ty máš samozřejmě hned od narození." mrkl na něj. On to štěstí měl. "učit se mi nevadí. To má aspoň smysl. Takže, proč ne. Ale je na tobě, aby sis našel svůj způsob, co ti vyhovuje." A nemůže to nikdo udělat za něj.

Když už nic dalšího vlk nechtěl, jen kývl a přátelsky se rozloučil. Pak se prostě otočil, odstartoval, a odletěl směrem k území smečky.

"Samozřejmě, pokud to jen trochu jde," zmírnil trochu své prohlášení. Ale sleduje bratra pozorně. Potřásl hlavou. "No, asi ledacos... je to tak trochu můj způsob, jak zvládat svět. Dělat si z kde čeho, a hlavně ze sebe, srandu. Je to lepší než provádět horší věci, keré bych mohl. Když budu moc travný, prostě mě pošli do háje, neurazím se proto, jen možná neposlechnu na poprvý." Posadil se a podrbal se zadní nohou za uchem. Pak zase vstal.
"Ale pořád je pravda, co jsem řekl. Mám tě pořád rád, ano? I přes všechen ten čas. To se nezměnilo. Nikdy jsem nepřestal hledat tebe i Rivotra. A nakonec našel." Nestydí se to přiznat. Snad je to ohněm, co hoří v jeho nitru, Adain se zdá z bratrů zatím nejimpulzivnější a nejživější. Méně podezřívavý vůči ostatním.

Zastříhal ušima. "U mě je to asi jedno. Prostě, stejně jsem toho moc nezažil. Takže, jsem nepopsaná stránka," zazubil se a zamával ohonem. Zasmát sám sobě se rozhodně umí. Navíc, zatím ještě pořád jsou bratři tři a jeho život je celkem dobrý. I když do smečky ještě nezapadl.
Sledoval slepého vlka, když hezky shrnul jeho přístup. "Právě. Lovit můžu i tak. Jen, prostě už nejsem tak úplně lovec." Je rád, že to Ikke chápe.

Povzdechl si. "KDyby sis pamatoval, jak se hýbe, nebyl by to problém.. vážně jsou v tomhle docela předvídatelný. Jenže... na to asi chybí ta vzpomínka." Povzdechl si a svěsil uši...
A rozhodně je nezvedl výš, když řešil Ikkeho zranění... tak moc rozpačitě. Podezřívavě koukl na Ikkeho, když naschvál pohnul nohou a tvářil se, jakoby nic. Došlo mu, že asi maličko hraje na něj divadýlko.. Ví, že naraženina může bolet hůř jak zlomenina. "No, když musíš, tak jde ledacos." zabručel, ale nemá to pořádnou sílu, to prohlášení. Povzdechl si. Jo, definitivně si připadá jako pako. "Mám doběhnout pro toho vysokého hnědého léčitele... Feier se myslím jmenuje ne?" Nabídl rovnou Ikkemu. Rozhodně by pro něj došel.

(Nepatří do akce)


Pobaveně vlče sleduje. "Ne. Země je ochrání. A taky sníh." Aspoň tak mi to kdysi vysvětlovali. Zastříhal ušima. Na oříšky jen kývl. Nediví se, že to vlče zkusilo, proč by taky ne. Není to ke škodě, i když jemu osobně ořechy moc nejedou.

U vysvětlování co a jak s bojem, kouká na Sankariho dost vážně. "I tak budou muset podobnou výuku scvhálit ostatní. Minimálně maminka," upozornil vlče. Ale když to dovolí, nevidí důvod, proč by vlče nemohl naučit, co a jak. Vidí jeho odhodlání. Ano, je to malé vlče. Ale o to je to obdivuhodnější, Vážně mu přikývl, na znamení respektu. Ale dál toto téma zatím nechceřešit. Opravdu ne před rozhovorem s Artemis.

Zkoumání světa navíc vlče snad rozveselí. Hrabání se v kamenech a puklinách je docela zábava. "Spousta věcí se dá, když víš jak, to neplatí jen o kamanech," koukl na něj zvesela. Zvědavé vlče hrabe do skal taky pořádně. Ani jeden nečekal, že natrefí na jednu, co je trochu větší, překrytá kořenem a zavátým listím... v oblaku listí vlče přistálo nedobrovolně o něco níže.
"Hej, jsi v pořádku?" Cpe se hned za ním. Netuší, že problém je úplně jinde a hlava temněrudého vlka jen ještě víc zastíní světlo, co dolů dopadá. Puklina vážně není velká ani hluboká, není problém na vlče dosáhnout a vytáhnout ho za kůži na hřbetě ven, ale prvně se chtěl ubezpečit o jeho stavu. Zarazil se, s hlavou v díře... když vidí ten uzlíček neštěstí. Krve by se v něm nedořezal... dopadlo vlče na něco co tam trčelo ze země? Třeba zlomená větev?
"Bolí tě něco?" Snaží se prvně zjsitit stav, vytáhnout vlče bezlavě nahoru by mohlo zhoršit zranění. A i když není léčitel, tohe ví moc dobře. Z vlastních zkušeností.

"To nemůžu posoudit... Smečku jsem zažil naposled jako vlče. Tam to bylo rodové, ale ona taky vedoucí rodina byla nejsilnější. A stejně tak se cvičily i vlčata od mala, asi proto jsme nakonec po únosu přežili." Vlastně tím na sebe taky pár věcí prozradil.
Zadíval se vážně na Ikkeho. Zahřálo ho trochu u srdce, že to takhle slepý léčitel vidí. Ale povzdechl si. "Vím jak to myslíš. A děkuju. Ale prostě, jsem bojovník. Změnilo mě to." Potřásl hlavou. "Už nsejm úplně jaký jsem byl jako vlče. Není jisté, že by to vůbec fungovalo, celé myšlení je jiné. Jasně, zvládl bych být dobrým lovcem. Ale nikdy nepřestanu být bojovníkem." Tohle už si v sobě řešil dřív. Pořád je znát, že z toho úplně nejásá. Ale, je to prostě tak.

Zaujatě poslouchal. "Anatomie je ale pořád stejná. Když víš, jak vysoko je srdce, víš i jak vysoko je krk. Za běhu ho natahují pořád stejně... aha.. ty jsi nikdy neviděl? Jestli ne, tak vlastně asi nevíš jak... " řekl trochu rozpačitě...
Ale pak Ikke přiznal nakopnutí. To se Adain hned hrnul k němu podívat se. "Můžeš s tou nohou hýbat? Není zlomená? Totiž.. promiň... to je asi spíš tvůj obor..." vypadá lehce v rozpacích." Teda, umím poznat zlomenou nohu a asi ji i správně srovnat a tak... ale nejsem žádnej léčitel..." Ikke ho nějak dokázal vyvést z míry aniž by něco udělal. Adain si zrovna připadá tak trochu jako pako.