Príspevky užívateľa

Byl se proletět. Teď už se ale vracel zpátky domů. Moc nespěchal, zamyšleně sledoval krajinu po sebou. Třeba by našel nějakou kořist a nepřiletěl zpátky s prázdnou. Ne že by smečka hladověla, ale neuškodí postarat se o jídlo navíc.

Zahlédl cosi v křoví dole. Záblesk žluté a černé, skoro jako zbarvení vos a včel, ale v mnohem větším. Došlo mu, že je to dost blízko jeho domova. Zamračil se. Takhel blízko hranici? To je trochu divný.

Pro jistotu zamířil na přistání, podívat se, kdo to tam je. Jak přistával, došlo mu, že ať je to kdokoliv, je ukrytý tak, že země není vůbec vidět. Kdyby nad oblastí neletěl, nevšiml by si ho. Být to kdekoliv jinde, než jen kousek od hranic smečky, nepřišlo by mu to nijak divné. Ale teď? A při té situaci s Přízračnými? Mohl by to klidně být špeh.
Nemilosrdně s prodral křovím. "Hej, ty tam, kdo jsi a co děláš tak blízko hranice takhle ukrytý."
Až pak ho praštil přes čenich pach vlka. Zarazil se. Takový cítil jen jednou, to se nedá splést. U toho hulváta tam v Hrbech.

Čas plyne a oba poctivě trénují. Manévr opakují, a znovu a znovu... Adain ji nešetřil. Ale ani nemusel, vedla si dobře.

Na pád to nevypadao. Ani jednou. Tak se rozhodl, že jí to trošku zkoplikuje, schválně při posledním pokusu povolil a nechal se shodit. Chtěl vidět, jak zareaguje, co se pokusí udělat, když přistál na zemi, s jedním křídlem pod sebou a jedním přehozeným přes ni. Není to pro ni sice ideální pozice, ale pořád má docela dobře dostupná jeho žebra, křídelní kloub a přední rameno. Tak, a teď se předveď.

Při pádu se stočil tak, aby se nikam významně neprašil, nezranil si křídla a hlavně, nepraštil se do hlavy. Takže na ni teď kouká. Je jasné, že kdyby opravdu chtěl, mohl by v tuhle chvíli zaútočit on sám. Ale čeká, co zkusí modrá lovykně.

(nepatří do akce)

Pečlivě očichává schoulený uzlíček u svých nohou, o to víc, že Sankari se k němu vyloženě stočil. Takže hýbat se může. Proč necítím žádné zranění? Co se stalo?
"Sankari? No tak, Sankari, mluv se mnou. co se děje." Vlče ze začátku dýchalo dost divoce, ale to všechno už přešlo, jen... se pořád tak choulí. co se to jen stalo? Absolutně neví, co má dělat. Vyrazil by pro pomoc, kdyby se mu vlče tak neschoulilo k noze. Z jeho tónu je naprosto jasné, že se na vlče nezlobí. Má úplně jiné starosti. Navíc, za ten propad vlče přece nemohlo. Jemuý samotnému bije srdce jak splašené. Zodpovědnsot za vlče je vážná věc a tohle se opravdu nepovedlo.

Vlčice nezaváhala a rovnou si zkoušela, co jí navrhl. Kývl. Vlastně si nevede špatně.
Podíval se na ni pořádně. Všiml si hned na začátku jejích odlišností, ale nekomentoval je ani tehdy, ani teď.
Koneckonců, ono na tom vlastně nezáleží. Přežít zvládá, tohle není nebepečné území, není to jeho problém. A poředsudky na to, že se někdo liší, nemá už opravdu hodně dávno.

"Trénuj to a brzo se zlepšíš. Třeba ti někdy řeknu něco dalšího, jeslti se potkáme."
rozpřáhl svoje vlastní křídla a protřepal si je.
"Já už poletím, povinnost volá." Domů to má ještě kus cesty a pak, není tak úplně na vhodné náladě na rozhovory. I když, ona zdá se ukecaná moc není.
"Měj se, vlče."
Odrazil se a vzlétl. Stoupá rychle a s jistotou, pak zakroužil nad řekou a zamířil pryč.

Zadíval se vážně na Ikkeho. "Navrhl to celé Jarumi, že by sem chtěl a Rivotr se toho chytil a dokonce i prosil, když se mi to nezdálo."

Zkusil trochu zlehčit situaci. "Takže třetího. A nebo si vyjdeme příště na zajíce." Zamával ohonem. Byť i to bylo trochu nejistá, vážně mu vadí ikkeho zranění.
schlípl uši. Ví, že je Ikke léčitel.
"Já jen, jeslti bych tě neměl raději doporovodit," řekl tiše. Ale když Ikke nebude chtít, nebude ho nutit a nechá ho odejít samotného. Vážně doufá, že jejích příští setkání dopadne lépe.

Zamířil z území smečky pěkně svižným letem. Neletí pozdě, ale neletí ani dřív. Prostě jen včas. Je maličko nervózní.
S bratrem to je mezi nimi trochu složité. Ale má na paměti, co mu říkala Aishila. Ta vlčice vypadá, že celkem ví co říká a co dělá. Dobře. Snad to zvládnu. Vyslal krátkou myšlenku za vlčí kamarádkou, i když ji nemůže slyšet a zamířil na přistání.

Jarumi už tam je a čeká n něj. Byl ještě vysoko, ale i tak zaregistroval větu, kterou jeho brácha vyštěkl. Pousmál se. "Tady!" Zavolal pořádně nahlas a zrychlil let, klesá dost velkou rychlostí, i když pod správným úhlem. Nízko nad zemí razantně zabrzdil roztažením křídel a změnou pozice těla, pak se rychle narovnal a zlehka doplachtil na přistání. Dopadl lehce a s jistotou jen kousek od Jarumiho, vesele se na něj usmál. V očích má pořád trochu stín. Měli jsme tu být tři. Ale i tak je rád, že vidí apsoň Jarumiho. Zvážněl a zadíval se na něj.
"Tak co, bráško, připravený?" Zastříhal ušima.
Je vidět, že je trochu vážnější, než byl když byli ještě tři, ale snaží se. Sleduje Jarumiho pozorně, připraven na trénink.

Adain přiklopil uši a ohrnul pysky. Zavrčel a ani se nesnažil potichu. Tak já se ti omluvím a ty takhle? A pak kdo se tady neumí chvoat!
Přimhouřil oči. "Já že se neumím chovat? To fakt sedí, od někoho, kdo nadává tomu, kdo se omluvil. Možná by ses měl napřed podívat na sebe."
Opravdu se netváří přátelsky.
"Pěkně si dovoluješ, na cizince. Informace? Jasně, mám jich dost. Ale nemám jediný důvod je říkat tobě,."
Ne, tohle ten cizinec vážně přehnal. Je mu fuk, že je tulák, nehraje si na smečky a tuláky, sám do smečky ani nechtěl. Ale tohle cizinec opravdu přehnal.

Adain začal stoupat výš a otočil se. Klidně nastavil cizinci záda, v gestu typu na-mě-nemáš-a-nestojíš-mi-za-to. Jistě, otočit se k někomu zády sice není nejbezpečnější, ale Adain je trénovaný bojovník a ví, co si hlídat. Slyšel by, kdyby za ním cizinec vyrazil, pernatá křídla sice nedělají takový hluk jako blanitá, ale i tak slyšet jsou. Navíc, když to čeká.

Jestli za ním cizinec nevyrazí, tak Adain rychle zmizí v mracích. Ne, na takové vlky opravdu nemá náladu.

dobře si všiml, že postřehla jak nebezpečná podobná situace může být, když si nedá pozor a neprovede to správně. A pochopila. uznale kývnul. Učí se rychle.

Když vyrazil podruhé, už nezaváhala, provedla manévr přesně a rychle. Čekal to a proto běžel trochu rychleji než poprvé, účinek byl docela výrazný. Krásně mohla cítit, jak se musel zapřít, aby neletěl, když se do něj zapřela a to to čekal a věděl co dělat. Jak by to pak působilo na někoho, kdo to nečeká? Rozhodně zajímavě.

"výborně," pochválil ji. "Tak si to ještě párkrát zopakujeme, a´t si ten pohyb trohcu zažiješ. Vím, že to není zábava, ale tohle je potřeba zopakovat víckrát, ať si to zapamatují i tvoje svaly. Zábava to není, ale v boji je to pak obrovská výhoda." Vysvětlil jí to. ani jeho by opakovaný dril moc nebavil, ale patří to k tomu. "Klidně se neboj mě pokusit shodit, máš slušnou šanci, že se to u tohodle manévru povede. A budu postupně zrychlovat, pokaždé, když se ti to povede, tak o trochu při dalším pokusu. Zkusíme to tak šestkrát ano?"

Pokud s tím bude souhlasit, vyrazí na startovní pozici a přijde další pokus. A další, a další.... jeden za druhým.

(Nepatří do akce.)

Trochu víc se nacpal do pukliny, když uslyšel kňučení. Zastínil tím úplně všechno a kňučení ztichlo. Krve by se v tmavorudém vlkovi nedořezal. Neváhal, sáhnul do vlastně celkem mělké jámy, chytil vlčecí kožíšek za krkem, jako když bere vlče někdo z rodičů, a vytáhl vlčátko prostě ven, bez ohledu na možná zranění. ano, mohl by je tím zhoršit, ale pokud jde skutečně o život, tam dole mu nejde pomoct, možná je potřeba něco srovnat nebo udělat něco víc, a to tam dole nejde.

Vytáhl tak vlče na denní světlo, opatrně ho položil kousek od pukliny. Začal ho očichávat, hledat zraněí, boule na těle, cokoliv co by ukazovalo, co se mu stalo. V hlavě mu to šrotuje, jak se snaží vymyslet postup. Zavýt a volat o pomoc, nebo prvně ohledat co a jak a pak doběhnout pro léčitele? Nechat tu vlče nechce, ale potřebuje taky zjsitit co a jak... Krev pořád žádnou nenašel, nebylo to přece tak hluboko aby se mohl doopravdy zranit jen pádem... Srdce mu bije jak zběsilé.

Kývl hlavou. "Jo. A taky víc kopanců, co uděláš protože netušíš v čem to vlastně plaveš," neopoměl dodat a uculil se. Ale nevypadá, že by se tím opravdu trápil. Navíc, s Ikkem si docela rozumí. "A spokojený... doufal jsem spíš že prostě budeme s bratry spolu. no, chtěli to jinak, oba dva. Takže na tom pak nezáleží, nějak se přizpůsobím. " Pořád je tam cosi s tou smečkou. Ale zvládá to, to je také znát.

Zamyslel se. "Nemyslím... zase je těžší ho trefit, kličkuje. Srna.. tím krkem sice hýbe víc, ale pořád stejný rytmus, nemá za běhu mylsím úplně na výběr, pokaždé to bývá za běhu stejně. " Pořád je zamyšlený, ale návrh ve třech se mu zamlouvá. "Takže, si seženeme někdy třetího?" Zazubil se a párkrát mávl ohonem.
Ale to zranění mu dělá starosti. Opatrně uhnul, když se Ikke zvedl. "No... dobře. Ale.. nemám pro někoho dojít? Nebo tak něco?" Olízl si čenich. Není moc zvyklý na to, že se někdo zraní a že by to měl řešit. Neví ani jak se postupuje ve smečce v takových případech. To Ikke je tu navíc léčitel, takže o to víc si není jistý jeslti má vůbecv právo nějak zasahovat sám Adain. To ještě víc navyšuje jeho nejistotu a zmatek v tom všem.

Sledoval ho pozorně. Přes prvně lehký tón, tohle je vážná věc a vážný moment. Může to dost napovědět co dál, s nimi oběma... Neuniklo mu to zatřesení hlavou. Copak s tebou mám dělat, bráško? Jak ti pomoct? To je pro něj stěžejní. Celý svět a´t si klidně shoří, ale ne jeho bratr.
Na jeho odlehčení jen kývl. "dobře, to beru jako plán. Jen ti to možná občas oplatím," zazubil se na něj.
A opět jen vážně přikývl na tu upřímnost. "Díky, Jarumi," dodal vážně. Pohled v jeho očích je dost výmluvný. Je velice vděčný, že se to Jarumi odvážil vyslovit.

Tady a te´d ale už nemají moc co pohledávat a jak to vypadá, Adain se moc nechce zdržovat uvnitř nory. takže, po uložení kořisti zamířil ven.
"Někdy si pořádně zatrénujeme, ne? " Zastříhal ušima, připraven te´d už odletět. Ale rozhodně je rád, že má bratra zpátky. A vždy rád bude.

Nesnažil se vyrazit za vlkem s podivným pachem. jen zůstal na místě ve vzduchu. Vyžaduje to opravdu intenzivní máchání křídly a správnou rovnováhu, ale pořád setrvává na jednom místě. Zkušený letec, to je jisté. Ale jak to tak vypadá, nai ten cizinec není žádné ořezávátko, co se letu týká, když o chvíli později udělal něco podobného.
"Fajn, tak jsi prostě divně cítit," řekl mu klidně, pak mu došlo, co vlastně řekl.. Adaine, ty osle... "ehm.. promiň, nechtěl jsem to říct tak blbě. Nejsem moc zvyklý na společnost, tak někdy řeknu něco, co vyzní blbě. " zaznělo cosi, co by se dalo považovat za omluvu. "Obzvláště, když nemám zrovna důvody k dobrý náladě," přiznal o něco tišeji. "To ale není tvoje vina, takže... jo, omlouvám se, hm..." přece jen to z něj vypadlo. Cítí se trochu trapně.

Šel proti ní opravdu zvolna. Sotva vůbec klusal, dal jí dost času na reakci.... sledoval ji u toho pozorně, soustředěný, připravený uhnout, kdyby to s manévrem vypadalo zle. viděl nejistotu v jejích očích. Ale i odhodlání, udělat co půjde. A i když zakolísala, když měla provést manévr, nevedla si špatně. Dostala bradu tam, kam měla, i když není tak pevně opřená, jak by měla být.

Zůstal stát, tak jak skončili, s její bradou na jeho křídle.
"No vidíš, to nebylo špatné. Ale neboj se do toho víc opřít, vyloženě na soupeře lehnout. V tom, jak je rozběhlý, ho neshodíš, ale zajistí to stabilitu tobě. A i kdybys ho shodila, tak ty budeš nahoře a v mnohem lepší pozici. Takhle, jak nejsi opřená, by hrozilo, že vyhodí soupeř z rovnováhy tebe. "
Škubl křídlem a jasně jí dal najevo, co by jí prudké natáhnutí křídla v tuhle chvíli mohlo udělat... skončila by na zemi s dost velkou šancí ona.
"Zkusíme to ještě jednou a tentokrát se o mě zkus opřít víc, ano?"
Navrhl jí, pak se jemně od ní odpoutal a zamířil na výchozí pozici.

Počkal, až bude připravená a pak vyrazil znovu, stejně jako poprvé.

Sledoval ji. Koukala na něj tak zváštně. Netušil, co se jí honí hlavou, a je to tak asi lepší. Nejspíš by ji celkem zklamal. Vzhledem k tomu, že sám musel přežít jako ještě vlče, a sám se učil létat, tak by nějaký větší soucit totiž neprojevil.
Přesto jí rady dal a nakonec ji i sledoval, jak si vede.
"Opři si kraje předních křídel o kosti zadních a uči se jimi hýbat společně i na zemi. Mělo by ti to usnadnit pak synchronizaci ve vzduchu." Zkusil jí ještě navrhnout. Nevedla si zase tak zle, pokud zatím tak maximálně plachtila. Uletěla přece jen slušný kus podél břehu, než se rozmázla. Což Adain nekomentoval, ani ji nešel sbírat. Vážně není v moc samaritánské náladě. Rady jí budou muset stačit, vzhledem k tomu, čemu musí Adain sám teď soukromě čelit.

Protočil oči. Jasně, koneckonců, kdybych orpavdu nedával, tak by ti ani ten manévr asi nepomohl. Pořád bych se byl stihl vyhnout. Ale radši mlčím.
Hodlal se na cizince vykašlat, obzvlášť po tom odseknutí potom.
Tak ho nechal, ať si zamíří dolů. Jeho problm. Adain má te´d vlastních starostí až na půdu a když o něj cizinec nestojí, co by se vnucoval.
Ale pak se k němu donesl ten pach.

Adain se zarazil. Mával křídly tak obratně, že zůstal stát na místě, což s jeho typem křídel je všechno jen ne snadné. Ale jemu to jde docela dobře. Sleduje klesacíjícho cizince a mračí se. Co má tohleto být? To tam má maskovaného ještě někoho? Nebo co je zač?"
Zamířil nakonec neochotně dolů za ním, k zemi.
"To tam máš ještě druhýho, neviditelnýho?" Cizinci asi bude jasné, na co naráží, vzhledem ke směru větru.