Príspevky užívateľa

Je teprve ráno, ale Adain už je dávno na nohou. Sotva vyšlo slunce, vyrazil se proletět. Dnes se tady, na jednom z vrcholků kopečků, má setkat s jedním z vlků ze smečky, na trénink. Takže aspoň dorazí probraný a zahřátý.

Přistál na vyhlédnutém vrcholku kopce, a protáhl se. Pak si jen tak s klidem dal pár koleček kolem vrcholku. Musel být vidět pěkně zdálky, nijak se neschovával. Možná to vypadá i trochu směšně, jak tam běhá jako by ho něco snad kouslo nebo honilo. Ale ono to svůj účel má.

Až dorazí Rufus, zastaví před ním a koukne na něj. "Tak co? Připraven? Co by sis rád vyzkoušel? Jak vyhnout přímému útoku, nebo jak se dostat z toho, když tě jiný vlk chytí?" Zkusil nabídnout možnosti.

Adain nevypadá, že by ho délka tréninku a učení nějak trápila. Koukl na něj. "Nic, co má cenu, není hned, tak už to bejvá. Teda, pokud nemáš to štěstí, že ses narodil s brášky, ty máš samozřejmě hned od narození." mrkl na něj. On to štěstí měl. "učit se mi nevadí. To má aspoň smysl. Takže, proč ne. Ale je na tobě, aby sis našel svůj způsob, co ti vyhovuje." A nemůže to nikdo udělat za něj.

Když už nic dalšího vlk nechtěl, jen kývl a přátelsky se rozloučil. Pak se prostě otočil, odstartoval, a odletěl směrem k území smečky.

"Samozřejmě, pokud to jen trochu jde," zmírnil trochu své prohlášení. Ale sleduje bratra pozorně. Potřásl hlavou. "No, asi ledacos... je to tak trochu můj způsob, jak zvládat svět. Dělat si z kde čeho, a hlavně ze sebe, srandu. Je to lepší než provádět horší věci, keré bych mohl. Když budu moc travný, prostě mě pošli do háje, neurazím se proto, jen možná neposlechnu na poprvý." Posadil se a podrbal se zadní nohou za uchem. Pak zase vstal.
"Ale pořád je pravda, co jsem řekl. Mám tě pořád rád, ano? I přes všechen ten čas. To se nezměnilo. Nikdy jsem nepřestal hledat tebe i Rivotra. A nakonec našel." Nestydí se to přiznat. Snad je to ohněm, co hoří v jeho nitru, Adain se zdá z bratrů zatím nejimpulzivnější a nejživější. Méně podezřívavý vůči ostatním.

Zastříhal ušima. "U mě je to asi jedno. Prostě, stejně jsem toho moc nezažil. Takže, jsem nepopsaná stránka," zazubil se a zamával ohonem. Zasmát sám sobě se rozhodně umí. Navíc, zatím ještě pořád jsou bratři tři a jeho život je celkem dobrý. I když do smečky ještě nezapadl.
Sledoval slepého vlka, když hezky shrnul jeho přístup. "Právě. Lovit můžu i tak. Jen, prostě už nejsem tak úplně lovec." Je rád, že to Ikke chápe.

Povzdechl si. "KDyby sis pamatoval, jak se hýbe, nebyl by to problém.. vážně jsou v tomhle docela předvídatelný. Jenže... na to asi chybí ta vzpomínka." Povzdechl si a svěsil uši...
A rozhodně je nezvedl výš, když řešil Ikkeho zranění... tak moc rozpačitě. Podezřívavě koukl na Ikkeho, když naschvál pohnul nohou a tvářil se, jakoby nic. Došlo mu, že asi maličko hraje na něj divadýlko.. Ví, že naraženina může bolet hůř jak zlomenina. "No, když musíš, tak jde ledacos." zabručel, ale nemá to pořádnou sílu, to prohlášení. Povzdechl si. Jo, definitivně si připadá jako pako. "Mám doběhnout pro toho vysokého hnědého léčitele... Feier se myslím jmenuje ne?" Nabídl rovnou Ikkemu. Rozhodně by pro něj došel.

(Nepatří do akce)


Pobaveně vlče sleduje. "Ne. Země je ochrání. A taky sníh." Aspoň tak mi to kdysi vysvětlovali. Zastříhal ušima. Na oříšky jen kývl. Nediví se, že to vlče zkusilo, proč by taky ne. Není to ke škodě, i když jemu osobně ořechy moc nejedou.

U vysvětlování co a jak s bojem, kouká na Sankariho dost vážně. "I tak budou muset podobnou výuku scvhálit ostatní. Minimálně maminka," upozornil vlče. Ale když to dovolí, nevidí důvod, proč by vlče nemohl naučit, co a jak. Vidí jeho odhodlání. Ano, je to malé vlče. Ale o to je to obdivuhodnější, Vážně mu přikývl, na znamení respektu. Ale dál toto téma zatím nechceřešit. Opravdu ne před rozhovorem s Artemis.

Zkoumání světa navíc vlče snad rozveselí. Hrabání se v kamenech a puklinách je docela zábava. "Spousta věcí se dá, když víš jak, to neplatí jen o kamanech," koukl na něj zvesela. Zvědavé vlče hrabe do skal taky pořádně. Ani jeden nečekal, že natrefí na jednu, co je trochu větší, překrytá kořenem a zavátým listím... v oblaku listí vlče přistálo nedobrovolně o něco níže.
"Hej, jsi v pořádku?" Cpe se hned za ním. Netuší, že problém je úplně jinde a hlava temněrudého vlka jen ještě víc zastíní světlo, co dolů dopadá. Puklina vážně není velká ani hluboká, není problém na vlče dosáhnout a vytáhnout ho za kůži na hřbetě ven, ale prvně se chtěl ubezpečit o jeho stavu. Zarazil se, s hlavou v díře... když vidí ten uzlíček neštěstí. Krve by se v něm nedořezal... dopadlo vlče na něco co tam trčelo ze země? Třeba zlomená větev?
"Bolí tě něco?" Snaží se prvně zjsitit stav, vytáhnout vlče bezlavě nahoru by mohlo zhoršit zranění. A i když není léčitel, tohe ví moc dobře. Z vlastních zkušeností.

"To nemůžu posoudit... Smečku jsem zažil naposled jako vlče. Tam to bylo rodové, ale ona taky vedoucí rodina byla nejsilnější. A stejně tak se cvičily i vlčata od mala, asi proto jsme nakonec po únosu přežili." Vlastně tím na sebe taky pár věcí prozradil.
Zadíval se vážně na Ikkeho. Zahřálo ho trochu u srdce, že to takhle slepý léčitel vidí. Ale povzdechl si. "Vím jak to myslíš. A děkuju. Ale prostě, jsem bojovník. Změnilo mě to." Potřásl hlavou. "Už nsejm úplně jaký jsem byl jako vlče. Není jisté, že by to vůbec fungovalo, celé myšlení je jiné. Jasně, zvládl bych být dobrým lovcem. Ale nikdy nepřestanu být bojovníkem." Tohle už si v sobě řešil dřív. Pořád je znát, že z toho úplně nejásá. Ale, je to prostě tak.

Zaujatě poslouchal. "Anatomie je ale pořád stejná. Když víš, jak vysoko je srdce, víš i jak vysoko je krk. Za běhu ho natahují pořád stejně... aha.. ty jsi nikdy neviděl? Jestli ne, tak vlastně asi nevíš jak... " řekl trochu rozpačitě...
Ale pak Ikke přiznal nakopnutí. To se Adain hned hrnul k němu podívat se. "Můžeš s tou nohou hýbat? Není zlomená? Totiž.. promiň... to je asi spíš tvůj obor..." vypadá lehce v rozpacích." Teda, umím poznat zlomenou nohu a asi ji i správně srovnat a tak... ale nejsem žádnej léčitel..." Ikke ho nějak dokázal vyvést z míry aniž by něco udělal. Adain si zrovna připadá tak trochu jako pako.

Zazubil se na bratra. "Já se radši ničemu moc nedivím." A občas pěkně kecám. Vyplázl na něj na chvíli jazýček. Pak se usmál. "Taky tě mám rád, bráško." odpověděl mu na ten titul, co dostal.
Pak už neřešil a šel zatáhnout ulovené zvíře do nory.

Po uložení zvířete se na brášku koukl. "Někdy si musíme zkusit i další věci." mrkl na něj. Je jasné, že tohle nebyl jejich poslední trénink. Adain je rád, že s Jarumim ledacos funguje.

Sledoval u svojí přednášky její reakce. A rozhodně byl potěšen. Nebála se, ale měla dobré instinkty. Neutíkala, byla připravená se bránit. To bylo velmi dobře vidět, když jí předváděl manévr s křídlem. Sice sebou cukla, ale neustoupila a ukázala zuby. Výborně. Odvaha se nedá moc dobře nacvičit.

Koukl na ni a zazubil se při její poznámce. "No, horší jak u bažantů nebo koroptví to nebude." mrkl na ni a olízl si tlamku.
"Dobře. Ale chytit toho, kdo ti křídlo v podstata nabídne, je snadné." Zůstal stát a rozpřáhl křídla, předstírá, že je používá pro zastrašení nebo lepší rovnováhu. Skutečně jsou dobře na dosah a měkklé letky na konci jsou také zranitelné. "KDyž jim vyškubeš dost peří, tak stejně neodletí a budou dost panikařit." Protřepal si ty svoje a pak je pevně složil.

"Ale i nezkušený ti je někdy nenabídne, nechá si je složené. Dobrá zpráva je, že i po takovém jde jít. " Zadíval se na ni."Není to těžký manévr, ale vyžaduje pevné nervy. Málokdo bude tak hloupý, aby se nechal oběhnout. Ale hlanví je, že to není vlastně potřeba. Je docela snadný způsob, jak se dostat na hlavní křídelní kloub i tomu, kdo na tebe útočí přímo. Zkušený bojovník ti to nedovolí, na mě bys s tím taky neuspěla. Ale ti ostatní? Snadné. "

Ubezpečil se, že má její pozornost. "Vyprovokuj je, aby na tebe vyrazili. čím rychleji a zběsileji, tím lépe. Nech je, ať běží co nejvíc přímo na tebe, neuhýbej. Až budou těsně u tebe a začnou po tobě chňapat tlamou, uhni maličko do strany, opři se svým ramenem o jeho, využij ho jako opěrku a klidně dovol, ať tě jeho rychlost otočí do protisměru, zapří se o jeho bok a křídlo. Kloub křídla budeš mít pak přímo u své čelisti, tak přeju dobrou chu´t." Ví, že popis nezní moc zřetelně. "Vyzkoušíme si to. Budu předstírat útok a ty mě zkusíš chytit. Nechňapnu po tobě, jen poběžím a ty si pak jen polož bradu na můj křídelní kloub, ano?" Zkusil navrhnout. Ale rozběhne se až pokud bude ona chtít.

Přiklopil uši a netváří se zrovna nadšeně. cizinec také zahájil únikový manévr, takže se k sobě vlastně ani nepřiblížili. V ohrožení rozhodně nebyli, každý ten manévr jednotlivě by stačil. Nejradši bych na něj vyštěkl, že kdybych neuměl, tak jsme se srazili, ale na to jsi zareagoval příliš dobře. Koukl na něj přísně. Ale natolik z dálky a z úhlu, že to cizinec nemohl doopravdy vidět.

"Umím lítat, což bys s tím manévrem, cos proveld, měl umět poznat. Nesrazili bysme se. Omlouval jsme se za to, že jsem tě vylekal." nemluví zrovna mile, ale trochu krotí svou ohnivou povahu, dobře si je vědom, že mohl cizince dost vylekat. Nikdy ho tu ještě neviděl. Povzdechl si.
"Nový ve zdejším kraji?" Zkusil opatrně navázal na trochu lepší notu.

(nepatří do akce)


"Vlastně dá," zastříhal ušima. Pak zvedl hlavu a rozhlédl se. Našel místo u pramene, kde starý strom svými kořeny vniká do skály, která je díky tomu roztrhnutá. "Poj´d se podívat."
Odvedl ho k tomu, ukázal mu pukliny ve skále. "Vidíš ty pukliny ve skále? Skála je kámen. A tady je rozbitá. Roztrhala ji voda a mráz a strom, spolu dohromady. Taky oheň a voda dokupy to umí. Když oheň kámen hodně ohřeje a pak na něj naliješ studenou vodu, praskne taky." Zkouší mu to vysvětlit a doufá, že vlče pak nerozebere Feierovi ohniště v jeskyni. S trochou štěstí jen bude otravovat toho nerudného léčitele aby mu někde venku ohřál kámen u řeky.

Ani si neuvědomil, kdy se do toho všeho s vlčetem tak zabral. Ale baví ho, vysvětlovat mu svět okolo. Jako by ho znovu objevoval s ním. "Semínka jsou někdy hrozně maličký, zapadnou do země a neuvidíš je. Schovají se v ní. A někdy zase větší. Viděl jsi někdy oříšek? " Zeptal se hned vlčete. "To je totiž taky semínko. Jen větší."

Jen škoda, že se neprobírají jen taková veselá témata.
Adain došel blíž k vlčeti a zlehka ho pohladil. "Bojovník někdy musí provést i něco takového, jako když lovíš ty myšky. Ale jinému vlkovi. Nikdo z nás to ale nechce udělat. Jen.. někdy vážně nemáš na vybranou. A samozřejmě, vždy hrozí, že potkáš silnějšího a lepšího bojovníka, a stane se to tobě. Třeba přežiješ, ale zůstanou ti rány a jizvy. Nebo je někomu způsobíš. vážně to není hezká práce." Vidí to odhodlání, ale nelíbí se mu. Co se ti maličký stalo, že jsi tak odhodlaný?! Jeho uši rejdí sem a tam. Trochu neví, co víc by k tomu vlčeti řekl. Budu si muset promluvit s jeho mámou.

Trochu se zarazil a zamračil... Musel teď převzít sice péči hned o dvě vlčata, ale pořád poslouchal velmi pozorně.
Sklonil hlavu a pošimral kožíšky obou vlčat. Caligovi také odpověděl na otázku. "To je Ikke a je slepý. Nevidí, ale umí spoustu zajímavých věcí." Pak hlavu zase zvedl. Neohlíží se po Sankarim, ale jen proto, že tam šla Artemis. I tak mu to nedá a jedno z jehouší se občas k tomu křoví stočí. Ale to je tak vše.

"Dobře, pokud ne rychlá akce, pořád by létavec mohl vyletět vysoko, nad čáru mraků. A třeba obletět hranice území a jen vykukovat z mraků, co uvidí. Létavci mívají obvykle lepší zrak, je to tím, že mít musí. Možná by si někdo z nás něčeho všiml a mohl donést alepsoň nějaké informace." Nehodlá jít proti rozhodnutí alfy a jít pro zajatce, pokud taková akce nebude povolena.

Zastříhal ušima, když vysoký léčitel začal mluvit o vyjednávání. Uši mu živě rejdí sem a tam, jak hlídá současně chlupaté kuličky, co jsou u něj a současně dění.
Zbystřil, když došlo na doprovod. Na to bych mohl být vhodný. Vyjednávat neumím, ale dělat ochranku tomu, kdo by mluvil? Bez problémů.
Teď když už si nemyslí, že za smrt Rivotra může druhá smečka, nebude mít problém se chovat naprosto korektně a zodpovědně na takové cestě. Na výzvědy si netroufnul, ale tohle a teď je úplně jiná situace.

"Bezpečí všech je prioritou. Pokud by vyjednavač šel, měl by každopádně mít doprovod, který umí vyhodnocovat riziko ať tím vyjednavačem bude kdokoliv." Nenabízí se výslovně, i když je ochoten jít. Je na rozhodnutí Alfy, kdo bude dělat co. Každopádně je ochoten jak letět na průzkum, tak dělat ochranku a je to zřejmé i z jeho řeči těla i slov. Bellator by byl logičtější. Součástí zlaností bojovníka je umět také poznat, kdy se schyluje k agresi a kdy někdo jen hrozí a přitom blafuje. Pozice těla prozradí dost, ale ne každému by věřil, že tohle ovládá.

Koukl na něj. "Protože tvoje tělo je hodně zahřáté. Když zastavíš hned, tvému srdci se to nemusí moc líbit. Navíc, můžeš snadno nastydnout. Taky ti můžou zatuhnout svaly a pak, když znova zkusíš běžet, se můžeš poranit." Je důležité, aby to vlk věděl včas, hlavně když se snaží trénovat.
A pak už vyrazili zpátky nahoru. Adain tentokrát prostě kluše po zemi a sleduje ho. "Pořádně, zaber. Nádech, začínej, když začínáš zvedat křídla. Výdech, když jimi máváš dolů. Pomůže ti to získat sílu. " i správné dýchání je u pohybu důležité. Víceméně to tak obvykle vyjde přirozeně, ale dělat to púmyslně to ještě posílí. "Jde ti to dobře, zvládneš to." Povzbuzuje ho ze země.
Nakonec se dostali nahoru. "Výborně. Teď hlavně nezastavuj a popocházej sem a tam." Pochválil ho tam i přes to, jak se posunovali pomalu a na etapy. "Neřekl jsem ti to, ale tohle bylo něco, co je hodně těžké. Letět takhle nízko u země nahoru. Když zvládneš tohle, zvládneš už v letu silou cokoliv." Došel k němu a pro jistotu kontroluje, jeslti mu křídla a některé svaly necukají, znak velkého přetížení.
"Ale zítra a další dva dny tě bude bolet opravdu všechno. Poslyš, umíš plavat? A jak moc ti vadí zima?" Zkusil se ho zeptat.

Po posledním přistání se na něj koukl. "Pomalu popocházej, ať se vydýcháš postupně. Hned zastavit je špatné, může ti to ublížit." Zvolna s ním jde podél paty kopce.
"Teď tě čeká skutečná zkouška síly křídel...." Protáhl se a oklepal se, než pokračoval. "Budu po tobě chtít, abys vylétl odsud zpátky na ten svah. Tou trasou, kterou jsme nahoru běželi. To je mnohem bezpečnější, než zkoušet skutečně létat nad rovinou. Ale mnohem větší dřina. Ale pokud to zvládneš, tak nad rovinou to zvládneš taky."
Koukl na něj. "Začátek znáš. Výskok do vzduchu. Ale pak musíš křídly mávat. Pořád a silou, zabírat jimi, lehce nakloněnými tak, aby tě hnaly dopředu a nahoru. Je to dřina. Musíš silou, pořádně. Bude to bolet, protože jsi už křídla dost zatížil.A takhle tady pak zase budeš trénovat. Zatím máš přísně zakázáno pokoušet se za letu zatáčet, ano? Hlavně když u toho nebudu." Varoval pro jistotu rovnou Caliga.

Zrovna neměl hlídku, tak vyrazil se proletět.... V podstatě te´d má práce dost. Bu´d trénuje s ostatními členy smečky a učí je sebeobraně, a nebo prostě hlídá... hranice, vlčata... jejich matku... pořád. Asi je to dobře, že má tolik práce, ale léčitelé smečky trvají i na tom, že občas volno být má.

Takže dostal volno a nevěděl najednou, co se sebou.

Let byl pak logickou možností. Vyrazil, moc neřešil kam. Přeletěl řeku a začal jen tak poletovat nad nižšími z hor kotliny... A opět, moc nedával pozor... neobvyklé u něj, a tak jen tak tak že nenaletěl do jiného létavce, který tu cestoval. Nebyl by to ale Adain, kdyby to nezvládl vyřešit. Prudce se stočil ve vzduchu, složil křídla a začal padat do vývrtky. Nechal to chvíli tak, pak rozpřáhl křídla, vyrovnal to a zamířil za cizincem. "Ehm.. pardon. Já nečuměl." přiznal ne moc nadšeně. Pro něj je to docela velká ostuda.

Souhlasně pokývl na jeho hodnocení. "No jo, já vím, těžko tomu odolat. Ale neboj, ještě si vyhlídek užiješ spoustu. Až se naučíš létat." Má pro to pochopení. Také miluje ten výhled, létá hodně a rád.
Adain sám vyrazil pak hned za vlčkem, i za letu. Sledoval jeho chování. Má dobré instinkty.
Na zemni přistál jen velmi krátce po něm. "Tohle bylo mnohem lepší. Znovu. Ještě aspoň pětkrát, pak zkusíme zase něco navíc."

Až s tím skončí, tentokrát bude po vlkovi chtít, aby za plachtění dolů mávl křídly, dvakrát, jako to dělal ve skoku na zemi. Když se nerozbil u toho, neměl by ani te´d. Dostal ale přísně nařízeno, že ne víc. I tak to může prodloužit plachtění a změnit výšku. Věří ale, že to Caligo zvládne. Až projde několikrát i toto, tak je čeká teprve větší výzva.