Príspevky užívateľa

Maličko si povzdechl. "Tohle mi opravdu moc nejde, víš? Ale budu se snažit. Jen prostě nevím jak se ptát, abych ho nevyplašil. škoda že si nehodlá promluvit s tebou." Svěsil na chvíli uši.
Nad tím druhým se vážně zamyslel. Důkladně. "Myslím, že bych to spíš popsal jako efektivnější. Ale s méně ohledy na okolnosti. I já si s ním ale můžu dovolit být v boji o dost drsnější a divočejší, prostě proto, že on tomu stačí. Se začátečníkem bych se tolik utrhnout z řetězu nemohl. Nejspíš to bylo jen totéž."

Nad kamenem se zazubil a lehce do Ikkeho strčil čenichem. "Je to kámen, tak by se snad jen tak rozbít neměl, ne?" Zamával ohonem.
Ale pak došlo na magii. "Nepřetížíš se moc?" Zeptal se starostivě. "I magie něco stojí."

Povzdechl si. U sebe to moc neřeší, ale jeho bratr... "Já z toho měl dojem, že něco mezi tréninkovým panákem a hromosvodem." Ani jedno není ani trochu dobré. "u tréninku, jak jsme byli dost rovnocenní, mi přišlo, že se v tom v jednu cvíli začal trochu ztrácet." Vzpomněl si na jejich tehdejší řádění na kopečkách. "Ale nejsem si tím jistý." Navíc už od té doby přece jen nějaký čas uběhl.

Upravil ještě postrkováním čenichem pár věcí v provizorním hnízdě pro kámen a uculil se na Ikkeho. "Takže hodláš teď hlídat kus šutr?" Rozmával se jeho ohon. Zatím je to prostě jen kámen. I když mu pořád trochu vrtá hlavou, kam se ztratila ta krev. Nějaká by tam být měla.

Zazubil se. "Jo, začátky byly dost na nic, ale zase jsem se naučil věci, které byhc jinak neuměl." Potřásl hlavou. Zvuk, který u roho vzniká díky jeho štětičkám, teď už ikke má spojený s tím, jak se chovají v pohybu.
"Jarumi to myslím měl horší." povzdechl si. Adaina to nezlomilo. Změnilo, ale nezničilo. U Jarumiho si není tak jistý.

Postrkoval ještě kámen na místo, kde bude dobře vidět a obrovnal ho nějakými dalšími listy a drobnými kamínky, aby bylo jasné, že tam je schválně. Zazubil se na Ikkeho. "Jasně, jen jsem to tu chtěl dodělat."
Usmál se, zamával ohonem a lehce se o Ikkeho otřel, než se šel taky trochu napít. I on opatrně, s pohybem má přece jen dost zkušeností.

<<< nízké hory

"Za to přece nemůžeš.... " řekl mu jemně a myslí to vážně. Není důvod se omlouvat. Ikke to přece neudělal schválně.
Při té chvále maličko koukldo země a zamručel. "Mám... trochu praxi s panikou u sebe... když jsem byl mladý..." přiznal trochu plaše. Jako roční, hozený mezi spoustu dravých potvor, panikařil docela často. Než se naučil to zvládat.
Nic víc nekomentoval. Ostatně se Ikkeho rozhodně zbavit nechce.
A potom už měl plnou tlamu neseného zabaleného kamene.
Hlídá Ikkeho tempo i cestu, nehodlá dopustit, aby se jeho bílý léčitel zranil. Ale Ikke ví, co dělá, jako mnohokrát předtím.

Cesta zpátky jim tak trvala mnohem kratší dobu, než cesta do hor.
Zpomalil až u jeskyně a opatrně položil zabalený kámen nedaleko ohniště. Zafuněl, běžet rychle s plnou tlamou opravdu není zrovna legrace a je vážně rád, že to vůbec doběhl aniž by musel Ikkeho brzdit. Ještě kousek a musel by prostě použít křídla, aby to vůbec udýchal. Jeho dech je po tom všem také celkem zrychlený, což Ikke nejspíš moc dobře slyší.

"Kdyby byli jen pozitivní, ještě by to šlo. Ale jo, taky bych radši jemnější zjištění Ikke."
Potřásl hlavou. Pohled na panikařícího trpícího Ikkeho ho bude pronásledovat ještě dlouho. "Ale když už, tak raději budu vždy s tebou, abych mohl aspoň zkoušet být oporou." Nemyslí si, že tu byl něco platný, ale co už.

Ale na zkoumání Ikkeho zraku se těší. Je hodně míst a věcí, co by mu rád ukázal. Díky křídlům občas objeví dost zajímavá zákoutí.

"No ještě aby ne," maličko zavrčel, ale je vidět, že ne ve zlém.

Rozhodně si Ikkeho bude pečlivě hlídat celou cestu.

>>> jeskyně

Znovu se lehce lísavě přitulil. "Aspoň ti bude připomínat, že někdy i takový šok může být nakonec dobrý." Přece jen, ten první záblesk zraku byl docela šok a nakonec to je docela dobrá zpráva. Magie, která umožní apsoň občas vidět.
"Dobře. Třeba něco zjistíme. Nebo na to prostě přijdeme sami. Naučil jsem se kdysi zvládat vlastní magii, naučili se to i jiní, poradíme si. "
Přitiskl pak své čelo na jeho a na chvíli zavřel oči.
"No, ti troubelíni jsou mi volní a mají Feiera. Ale já tě potřebuju, jo?" Neváhá dát najevo svoje city.
Pak už ale vyrazili domů a do jeskyně.

Znovu potřásl hlavou. "Fakt zvláštní kámen. Asi máš pravdu, bude to docela dobrý suvenýr." Pousmál se a lehce šťouchl do Ikkeho.
Nad magií se zamyslel. "Měl jsem dojem, že to platí o každý magii... ale taky nevím. Možná se ještě poptat ve smečce. " Naklonil hlavu lehce na stranu a přemýšlí, jakou má kdo magii. "Většina má živlové, že?" On sám ostatně taky.
Pak se natáhl a olíznul Ikkemu čelo. "Hlavně na sebe buď trochu opatrný, ano? Prosím." Lehce se o něj otřel.
"Dobře, můžeme." pokývl a vzal kámen opatrně do tlamy. Hodlá ho nést celou cestu. I tak zvládne Ikkeho vést.

Jen spokojeně přivře oči, když se o něj Ikke na chvíli otře.
Lehce zafuněl. "Dobře, asi by ani velké nešlo... ale proč ten šutr není od krve?" Zastříhal ušima.
A když se Ikke začal divit, že on sám se škrábl taky... zrozpačitěl. "Ehm... no co, asi jsem nemehlo." Zazubil se a zamával ocasem.
Opatrně si nachystal kámen k přenesení.
Ale pak zamyšleně koukl na Ikkeho. "A funguje to i u magie? Tam by to mohlo být trochu jinak, ne? spíš trénování než zvykání... " Aspoň jemu to tak přijde, ale také je fakt, že se nepovažuje za toho, kdo by mohl o tomhle něco víc vědět. Protože prostě neví.

Sleduje Ikkeho pozorně. Netrápí ho, že ho zajímá kde co. Ale jeho pořád zajímá hlavně Ikke.
Tak ho prostě doprovázel.
Koukl na ten kámen poslušně, i když má sklony pořád se pohledem vracet k Ikkemu. "To máš vlastně pravdu," zamával zvesela ohonem na tu symboliku. "I když mě pořád zajímá spíš to, jak je tobě."
Jenže jak Ikke tahá kámen a zraní se o něj, Adain se zarazí. "Dobrý?" Zeptal se pro jistotu. "Ukaž, vezmu ho." Je mu jasné, že ho musí vzít sebou, když Ikke chce, že je to připomínka. Napřed si ke kamenu čichnul. Zamračil se, měl dojem, že viděl, že se Ikke škrábl, ale z kamene te´d krev cítit není... Urval nedaleko velký list, netuší vlastně čeho, ale nachystal si ho, že na něj kámen nakulí a zabalí, aby šel líp chytit.
Při převalování kamene se ale řízl taky. Zarazil se a znovu očichal kámen. Zvláštní. Ani svou krev z něj necítí.
Potřásl hlavou a nakulil ho na list, aby ho zabalil.
"Co tvoje oči a tlapky?"

Nebránil mu v tom. Má o něj strach ale... tak trochu chápe, že Ikke prostě musí. Tak se ho jen lehce dotkl čenichem aby mu dal najevo, že je tady. S ním. A pro něj. Cokoliv bude třeba.
Drží se trpělivě vedle něj i při tom otáčení. Nevšímá si okolí, tedy víceméně. Ohrožení by si všiml, ale kromě toho je mu okolí tak nějak ukradené. Všímá si Ikkeho, jak na tom je, co se s ním děje a jak to s ním vypadá.
Když Ikke zpomalil, prostě se zařadil po jeho boku. Ale stále hledí na něho, ne na okolí.
"co? Kámen?" Od kdy někoho zajímají kameny?
donutil se otočit hlavu od Ikkeho a koukl na ten jakýsi šutr. "Hm... v kamenech se fakt nevyznám. " Potřásl hlavou, až se mu zatřásly štětičky na uších, což Ikke viděl vlastně poprvé. Adain koukl z kamene zase na Ikkeho.

Koukl na něj a pořád je těsně u něj. Přece jen ho to trochu vyplašilo, hlavně Ikkeho reakce.
"Pobolívají... " pak zbystřil. "Neublíží ti to? I magie se musí trénovat... já například neuměl dřív moc mířit ani používat studenou variantu ohně." vypadlo z něj v rychlosti.
Neklidně přešlapuje u Ikkeho, pohled i celou svou mysl upřené na něj. Jeho milovaný léčitel je pro něj momentálně to nejdůležitější na světě.
Olizuje si tlamku a není si jistý, jak se chovat, co dělat... Jak Ikkemu pomoct, jeslti raději kousek uhnout...
Nakonec uhnout prostě musel, jak se tam Ike začal točit dokola. Ale viděl tu barvu očí... "Ikke, co vidíš?" zeptal se tiše, nechce ho vytrhnout ze soustředění, ale... také ho nechat tak jak je.

Maličko se zarazil a zamyslel se. "Já.. vlastně nevím. Svou používám podvědomě, jak jsem se ji učil používat v nouzi, jde to tak nějak samo, nepřemýšlím nad tím... prostě mávnu křídly a je to. Teda když samozřejmě chci poslat oheň... Jinak můžu mávat jak chci a nic hořet nebude." Zamával ohonem.
"Jak ti je?" Zeptal se opatrně. Ikke mu ale přijde přece jen o něco víc jako obvykle, už ne tak zoufalý. Ale pořád tam trochu stín obav zůstal.

Tiše zakňučel. Právě to, že nemůže skoro nic dělat, je pro něj nejhorší. Ale i tak oceňuje, že je Ikke upřímný. Jemně ho pohladil po srsti na krku. Jen aby mu dal najevo, že je pořád tady.
"Já nevím. ale už jsem o tom slyšel. Navíc, třeba je to jen nějaká dosud spící část tvojí léčitelské magie. Neumí někteří léčitelé vycítit některé věci v těle svou magií? Možná prostě tvoje magie ti umožní vidět, abys mohl prohlédnout pacienty. " Potřásl hlavou. Sám toho o zdejší krajině mnoho neví. "Navíc, už jsem potkal tvory, co jich měli několik. Takže to asi není nemožný."

Opatrně se k němu lísá, ale je znát, že si oddechl, když Ikke souhlasil s návratem.
"Budu pořád s tebou, ano?" řekl mu něžně a dává si pozor, aby se ho celou dobu dotýkal. Vnímá Ikkeho smutek a stres a rozhdoně mu to není jedno.
Přešlápl, neví moc jak mu s tím pomoct. Povzdechl si. "Ty jsi tu psycholog... takže bys asi spíš věděl, co říct." Zabručel. "Ale prostě tě mám rád... a rád byhc ti pomohl, jen nevím jak. "
Jde těsně vedle něj, zlehka se ho dotýká a pozorněji než jindy hlídá terén. Nechce riskovat, že by Ikke ve svém rozpoložení upadl.

Pořád se u něj drží, uši nastražené, aby zachytil každý záchvěv Ikkeho hlasu. "Já nejsem léčitel Ikke," řekl mu jemně. "Nevím co se stalo tvým očím,." Olízl mu tvář.
"Vážně si myslím, ž by tě měl vidět léčitel.. něco se stalo a nevíme co." Opatrně se k němu lísá.
"Sám bys u mě asi na prohlídce trval.. jenže já nejsem ty a nemůžu ji udělat." Zní skoro až zoufale.
"Jeslti je to magie, vrátí se i jinde a radši bych, abys byl někde v bezpečí." Ne že by tohle místo bylo nebezpečné, vybral dobře. Ale domů je to kus cesty. Obava o Ikkeho je prostě silnější.