Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  « späť  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 54

Znovu potřásl hlavou. "Fakt zvláštní kámen. Asi máš pravdu, bude to docela dobrý suvenýr." Pousmál se a lehce šťouchl do Ikkeho.
Nad magií se zamyslel. "Měl jsem dojem, že to platí o každý magii... ale taky nevím. Možná se ještě poptat ve smečce. " Naklonil hlavu lehce na stranu a přemýšlí, jakou má kdo magii. "Většina má živlové, že?" On sám ostatně taky.
Pak se natáhl a olíznul Ikkemu čelo. "Hlavně na sebe buď trochu opatrný, ano? Prosím." Lehce se o něj otřel.
"Dobře, můžeme." pokývl a vzal kámen opatrně do tlamy. Hodlá ho nést celou cestu. I tak zvládne Ikkeho vést.

Jen spokojeně přivře oči, když se o něj Ikke na chvíli otře.
Lehce zafuněl. "Dobře, asi by ani velké nešlo... ale proč ten šutr není od krve?" Zastříhal ušima.
A když se Ikke začal divit, že on sám se škrábl taky... zrozpačitěl. "Ehm... no co, asi jsem nemehlo." Zazubil se a zamával ocasem.
Opatrně si nachystal kámen k přenesení.
Ale pak zamyšleně koukl na Ikkeho. "A funguje to i u magie? Tam by to mohlo být trochu jinak, ne? spíš trénování než zvykání... " Aspoň jemu to tak přijde, ale také je fakt, že se nepovažuje za toho, kdo by mohl o tomhle něco víc vědět. Protože prostě neví.

Sleduje Ikkeho pozorně. Netrápí ho, že ho zajímá kde co. Ale jeho pořád zajímá hlavně Ikke.
Tak ho prostě doprovázel.
Koukl na ten kámen poslušně, i když má sklony pořád se pohledem vracet k Ikkemu. "To máš vlastně pravdu," zamával zvesela ohonem na tu symboliku. "I když mě pořád zajímá spíš to, jak je tobě."
Jenže jak Ikke tahá kámen a zraní se o něj, Adain se zarazí. "Dobrý?" Zeptal se pro jistotu. "Ukaž, vezmu ho." Je mu jasné, že ho musí vzít sebou, když Ikke chce, že je to připomínka. Napřed si ke kamenu čichnul. Zamračil se, měl dojem, že viděl, že se Ikke škrábl, ale z kamene te´d krev cítit není... Urval nedaleko velký list, netuší vlastně čeho, ale nachystal si ho, že na něj kámen nakulí a zabalí, aby šel líp chytit.
Při převalování kamene se ale řízl taky. Zarazil se a znovu očichal kámen. Zvláštní. Ani svou krev z něj necítí.
Potřásl hlavou a nakulil ho na list, aby ho zabalil.
"Co tvoje oči a tlapky?"

Nebránil mu v tom. Má o něj strach ale... tak trochu chápe, že Ikke prostě musí. Tak se ho jen lehce dotkl čenichem aby mu dal najevo, že je tady. S ním. A pro něj. Cokoliv bude třeba.
Drží se trpělivě vedle něj i při tom otáčení. Nevšímá si okolí, tedy víceméně. Ohrožení by si všiml, ale kromě toho je mu okolí tak nějak ukradené. Všímá si Ikkeho, jak na tom je, co se s ním děje a jak to s ním vypadá.
Když Ikke zpomalil, prostě se zařadil po jeho boku. Ale stále hledí na něho, ne na okolí.
"co? Kámen?" Od kdy někoho zajímají kameny?
donutil se otočit hlavu od Ikkeho a koukl na ten jakýsi šutr. "Hm... v kamenech se fakt nevyznám. " Potřásl hlavou, až se mu zatřásly štětičky na uších, což Ikke viděl vlastně poprvé. Adain koukl z kamene zase na Ikkeho.

Koukl na něj a pořád je těsně u něj. Přece jen ho to trochu vyplašilo, hlavně Ikkeho reakce.
"Pobolívají... " pak zbystřil. "Neublíží ti to? I magie se musí trénovat... já například neuměl dřív moc mířit ani používat studenou variantu ohně." vypadlo z něj v rychlosti.
Neklidně přešlapuje u Ikkeho, pohled i celou svou mysl upřené na něj. Jeho milovaný léčitel je pro něj momentálně to nejdůležitější na světě.
Olizuje si tlamku a není si jistý, jak se chovat, co dělat... Jak Ikkemu pomoct, jeslti raději kousek uhnout...
Nakonec uhnout prostě musel, jak se tam Ike začal točit dokola. Ale viděl tu barvu očí... "Ikke, co vidíš?" zeptal se tiše, nechce ho vytrhnout ze soustředění, ale... také ho nechat tak jak je.

Maličko se zarazil a zamyslel se. "Já.. vlastně nevím. Svou používám podvědomě, jak jsem se ji učil používat v nouzi, jde to tak nějak samo, nepřemýšlím nad tím... prostě mávnu křídly a je to. Teda když samozřejmě chci poslat oheň... Jinak můžu mávat jak chci a nic hořet nebude." Zamával ohonem.
"Jak ti je?" Zeptal se opatrně. Ikke mu ale přijde přece jen o něco víc jako obvykle, už ne tak zoufalý. Ale pořád tam trochu stín obav zůstal.

Tiše zakňučel. Právě to, že nemůže skoro nic dělat, je pro něj nejhorší. Ale i tak oceňuje, že je Ikke upřímný. Jemně ho pohladil po srsti na krku. Jen aby mu dal najevo, že je pořád tady.
"Já nevím. ale už jsem o tom slyšel. Navíc, třeba je to jen nějaká dosud spící část tvojí léčitelské magie. Neumí někteří léčitelé vycítit některé věci v těle svou magií? Možná prostě tvoje magie ti umožní vidět, abys mohl prohlédnout pacienty. " Potřásl hlavou. Sám toho o zdejší krajině mnoho neví. "Navíc, už jsem potkal tvory, co jich měli několik. Takže to asi není nemožný."

Opatrně se k němu lísá, ale je znát, že si oddechl, když Ikke souhlasil s návratem.
"Budu pořád s tebou, ano?" řekl mu něžně a dává si pozor, aby se ho celou dobu dotýkal. Vnímá Ikkeho smutek a stres a rozhdoně mu to není jedno.
Přešlápl, neví moc jak mu s tím pomoct. Povzdechl si. "Ty jsi tu psycholog... takže bys asi spíš věděl, co říct." Zabručel. "Ale prostě tě mám rád... a rád byhc ti pomohl, jen nevím jak. "
Jde těsně vedle něj, zlehka se ho dotýká a pozorněji než jindy hlídá terén. Nechce riskovat, že by Ikke ve svém rozpoložení upadl.

Pořád se u něj drží, uši nastražené, aby zachytil každý záchvěv Ikkeho hlasu. "Já nejsem léčitel Ikke," řekl mu jemně. "Nevím co se stalo tvým očím,." Olízl mu tvář.
"Vážně si myslím, ž by tě měl vidět léčitel.. něco se stalo a nevíme co." Opatrně se k němu lísá.
"Sám bys u mě asi na prohlídce trval.. jenže já nejsem ty a nemůžu ji udělat." Zní skoro až zoufale.
"Jeslti je to magie, vrátí se i jinde a radši bych, abys byl někde v bezpečí." Ne že by tohle místo bylo nebezpečné, vybral dobře. Ale domů je to kus cesty. Obava o Ikkeho je prostě silnější.

"Dobře." řekl tiše a jen se zavrtat do bílého kožíšku. Je jasné, že celé tohle téma pro něj není snadné. Přesto s Ikkem mluvil otevřeně. A nejen proto, že mu to kdysi slíbil.

Teď ale všechno přebila obava o Ikkeho. Opatrně ho podpírá, lísá se k němu a snaží se ho uklidnit. "Takže.. jsi chvíli viděl... " Rozhlédl se a olízl si tlamku. Trochu neví, co s tím. Jemně do Ikkeho strčil. "Měli bychom jít domů. Třeba se ti prostě vrací zrak a bude to na etapy. Nebo je to něčím jiným. Ale měli bychom se vrátit a měl by tě prohlídnout Feier." Hodlá Ikkeho dostat do bezpečí i kdyby ho měl nést.

Strčil do něj čumákem. "Není na mě abych tohle komukoliv říkal." Takže to se Ikke bát nemusí.
Na to druhé se zamračil víc. "Někdy se bojím, jeslti mě vůbec ještě bere jako rodinu. Byli jsme pryč opravdu dlouho. Každopádně prostě nevím, jak mu pomoct." Zabořil hlavu zase do bílého kožíšku léčitele.

Opatrně se snaží o Ikkeho pečovat a je mu naprosto jedno, jeslti skončí zmáčený. Každá slza je jako by do něj někdo zabodl hřebík, vidět ikkeho takhle trpět dost bolí. Ale je mu jedno, co se děje s ním, jde mu právě o Ikkeho a jeho bolest. Nechce aby se jeho milovaný léčitel trápil. "Za co se omlouváš," jen tak tak, že na něj nespustl trochu zhurta. "Co se ti stalo, povídej. Bolí tě něco?" Snaží se ho trochu rozmluvit.

Koukl na Ikkeho. "Nepoznal bych to na něm... Alfa, léčitel, vždycky ví co dělat." Potřásl hlavou. "Ale asi prostě ví jak si poradit." On sám by nechtěl být alfou ani za nic. Je rád tam kde je. Kdepak se štrachat výš. To ne.
"Třeba to vážně pomůže zjistit i Jarumimu." Povzdechl si.

"Ikke, no tak..." mluví na něj něžně a opatrně. Když se k němu bílý vlk přitiskl, opřel se proti němu aby mu dal jasně pocítit, že je tu s ním a pro něj. "Zkus se trochu uklidnit, prosím.. bolí tě něco?" Zkouší to opatrně. Nejraději by tu teď měl léčitele, jenže vyrazili s Ikkem dost daleko.

Naklonil hlavu trochu na stranu. "Feier má nějaký takový.. problémy?" Nevěděl jak to říct. Nikdy si ničeho na jejich alfovi nevšiml. Jo, jistě, je strohý, ale je to alfa, to mu nepřijde jako problém nebo chyba. Takže ho to docela zaujalo. "A Jarumimu říká co a jak?" Opravdu to vzbudilo jeho zvědavost.

"Ikke, co se děje..." tiše zakňučel a došel k němu. Opatrně se k němu lísá. "Mám sehnat Feiera?" A pak ho něco napadlo. "Jeslti je to magie, nemůže se objevovat jen dočasně?" Zkusil to opatrně.
Drží se těsně u Ikkeho, připraven udělat cokoliv, aby mu pomohl.

Povzdechl si. "Jenže pro bratry cokoliv." Poslouchá dál. "Toho se právě bojím, aby mu to nepřerůstalo přes hlavu." Potřásl hlavou, než ji zase zabořil do Ikkeho srsti. "Snad s ním hne aspoň ten Feier.. je možné, že by to prošlo, protože je alfa a tak to není jako že by s tím vyšel sám ven?" Opravdu neví co s tím, ale snaží se.

Dost starostlivě Ikkeho sleduje, připraven na cokoliv, ať už že poletí pro Feiera a nebo že se pokusí Ikkeho odnést na hřbetě. Je silný a dobrý letec. Měl by to zvládnout. A pak to přišlo. Zarazil se a napřímil uši. "Vidíš? Tvoje oči... jak?" Je pořádně překvapený, ale jeslti se Ikkemu vrátil zrak, je to skvělá správa. Natáhl se k němu blíž a olíznul mu čenich.

Potřásl hlavou. "S jinými jsem se setkal a seznamoval už dřív než tady. I tak se mi do smečky nechtělo, taky jsem byl zvyklý se o sebe postarat." Ale přece jen se zamýšlí hlavně nad Jarumim. "Asi to tak vážně dělá, stahuje se.... " poslouchá pozorně co Ikke popisuje, uši mu živě rejdí na všechny strany, jak mu hlavou sviští jedna myšlenka za druhou. Všelijaké scénáře, co by se mohlo stát, co by Jarumi mohl udělat, a jak by se to mohlo pokazit... Zachvěl se. "Jen aby se nesesypal prostě z přetížení. Ví o tom všem Feier? Nevíš? Myslím to jeho chování a schovávání minulosti a tak... Asi s ním musel dost mluvit, když ho vybral za betu."

Stav Ikkeho ho ale vyplašil víc, než to že tu předtím řešili jeho bratra.
Starostlivě na něj kouká. "Mám sehnat Feiera?" Je to ostatně také léčitel. A pak Ikke otevřel oči. Adain se zprudka nadechl. "Tvoje oči, změnily barvu!"


Strana:  « späť  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 54