Príspevky užívateľa

(Nepatří do akce)

Zamyslel se. Jak popsat vlčeti, co je to mušle. "To je... taková schránka.. na vodní zvíře. Je tvrdá, jako kámen, ale tenká. A celkem lehko se rozbije. Určitě jsem jich tam pár viděl, zeptáme se pak strejdy, jeslti si je můžeš prohlídnout ne?" Mrkl na něj.
"A neboj, nebudeš nemocný." Doufám. "Jen prostě počkáme, až to maminka dovolí, že je dost teplo. Ale určitě zvládneš plavání rychle. Není to tak těžký a vlastně je to dost zábava. " Zamával nadšeně oháňkou. Jemu se to ale mluví, zima mu nevadí. Uvědomuje si, že s vlčetem to může být úplně jinak. Proto mu to neslíbil rovnou, ale že počkají.
"A ano, kytičky jsou tak křehké. Snadno se polámou a jsou vždycky jen krátce... Teď ještě žádné nejsou." I když... "Teda, skoro ne. Nějaké už okolo budou. Žádná nikdy nekvete dlouho, ale je jich spousta a každá kvete jindy. Lítají na ně taky včely a tak. " Potřásl hlavou, až se mu rozechvěly štětičky na uších. "Kytičky prostě vyrostou, na rostlinách. Nové, každý rok. A semínka, no tak z těch rostou rostliny. Každá rostlinka je nejdřív semínko. Pak vyroste, vykvete, zase odkvete a po květu se udělají semínka. A tak to jde pořád. " Není si jsitý, jeslti to vysvětlil srozumitelně. Ani jak by mu vysvětlil, že ono je to vlastně složitější. Ale prostě, dělá co může.

Debata o bojovnících je ale mnohem těžší, než pokus vysvětlit plynutí ročních období a koloběhu života rostlin. Povzdechl si. Je to hodné vlče. Úžasně.
"Chránit ostatní je důležité. To ti chválím. Přesně to bojovníci často dělají. Proto musí umět bojovat, vědět, jak porazit jiné vlky a vůbec kohokoliv, kdo by mohl ublížit těm, které chráníš. Když jsi bojovník, jsi ten, kdo nastavuje svou kůži do cesty nebezpečí." Snaží se mluvit co možná opatrně, moc dobře ví, po jak tenkém ledu našlapuje. Vidí jeho nejistotu. Zastříhal ušima. Takže ví, co znamená lov? Viděl smrt? "Ty už jsi zkoušel nějaký lov?" zeptal se ho opatrně. Sleduje ho pozorně, odpověď na to je dost důležitá.

Několikrát se ukázal blízko pláně. Zkoušel, jeslti nezahlédne vlče při tréninku. Ne vždy se mu to povedlo, vlček chodil v různé doby, Adain také. Ale přesto, dvakrát ho u toho tmavorudý vik viděl. Nedal ale najevo, že tam je, jen sledoval zdálky. jednou za letu ve velké výšce, jednou za deště, z úkrytu z lesa. Jen se vždy pousmál a nenápadně zmizel, když vlče skončilo s cvičením. Docela se snaží, to je fajn.

Ráno toho dne, kdy se dohodli na pokračováním, přišel, a našel tam vlče stočené a spící. Pousmál se a došel až k němu, zastavil, tak, že neclonil slunce. To po chvíli samo vykonalo svoje, ale vlče se jen tak nedá a skrývá se. Adain chvíli přemýšlel, jestli ho má trošku vylekat, nebo ne. Ale nakonec usoudil, že si vlče asi už něco zažilo a že je na to čas. Takže opatrně pár kroků ustoupil a tam si odkašlal. Až pak promluvil.
"Budíček, mladej." Se zájmem čeká, jak na to Caligo zareaguje.

>>> vřesoviště

Přilétali od východu. Pokud by tu někdo byl, a měl možnost je vidět, byla by to vskutku podívaná. Dva vlci, letící společně a nesoucí ulovenou srnu. Nevidí se to často.
Adain sledoval svého bratra pozorně. Nedovolil si přemýšlet, nedovolil si nic hodnotit. Jen sledoval každý záchvěv pohybu křídel, aby udržel co nejpřesněji synchronizaci a srna se mezi nimi moc nekývala.
Jarumi si ale vede skvěle. Drží velmi rovnoměrné tempo, což to usnadňuje.

Když se blížili k noře, začal klesat také velmi opatrně. Je to ošemetný moment. Změna směru a klesání za těhle podmínek jsou dost riskantní a Adain nepopsal přistávání zase tak důkladně. Jarumi si ale poradil. Klesali pomalu. Zem se pod nimi míhala a výška už nebyla taková, aby pád srnu roztříštil nebo je zranil. Adain dál sledoval bratra. Došlo mu, že se ho snaží varovat. KDyž Jarumi povolil stisk a pustil úlovek, Adain prostě pustil také a ihned se prudce stočil doprava. Doufal, že Jarumi dodrží instrukce a bude pokračovat rovně. Naštěstí ano.
Oba bratři přistál ibezpečně. Adain se hned otočil k Jaurmimu a vesele se na něj zazubil. "A to jsi nevěřil, že to půjde!" Zahalekal na něj a trochu si poskočil na místě. "Vidíš, není to s tebou tak zlý, co se spolupráce týká. " Pak se protáhl, protřepal a složil si křídla a zamířil pro srnu. Je čas ji zatáhnout do nory.

Zadíval se na něj a kývl na souhlas. "To je rozhodně rozumné, ale ne každý by to tak udělal." Ale Adain si toho každopádně váží. Ikke se mu zamlouval hned ze začátku a čím víc ho zná, tím sympatičtější mu slepý léčitel je. "A bellator vlastně už dávno jsem, takže to je logická volba. Strávil jsem léta v boji s většími, silnějšími, a nebo naopak menšími a obratnějšími než jsem sám. I proti přesile." A pořád je tady a má všechny končetiny. To je dost výmluvné.

Po doražení srny kukl na Ikkeho, který svůj výkon dost zkritizoval. "Neřekl bych. Nikdy jsi takové zvíře nelovil, a ještě jsem neviděl první pokus, kdy by srna lovci nezdrhla. A to i u vlků, co vidí. Takže rozhodně jsi všechno možné, jen ne nemehlo. Navíc, většinou u toho dostanou pár kopanců." Pořád neví, že i Ikke jeden schytal. Ale maličko se zamračil. Natáhl čenich a zavětřil. Ne, necítí tu vlčí krev, ale je mu už trochu podezřelé, že Ikke nevstal. "Hele.. nenakopla tě moc?" Zeptal se opatrně.

Potřásl hlavou. "To je fuk, lítáš. Taky vidím dobře i na velkou dálku. Za letu je to nutnost." To, že se zrak možná mění jen v proměně, Adaina nenapadlo. U něj tomu tak není, vidí lépe než běžní vlci. Musí, jinak by se za letu jen těžko orientoval.
Proto se nedal odbýt. Ale sledoval ho zaujatě. "Aspoň něco, on ti ten pach stejně napoví. Ale trénuj to, i oči a postřeh se dají vycvičit," Zazubil se. "Když se naučíš si všímat detailů, určíš i to, co bys ani nečekal. Hodně pomůžou i barvy."

Protáhl se. "Dobře. Takže, projdeme si to ještě po zemi, nebo tě něco zajímá jiného? " zeptal se zvědavě. K první obhlídce území už toho stejně moc co dodat nemá. Takže je otázka, jeslti se te´d rozejdou a potkají někdy jindy, a nebo ne.

Zastříhal ušima. "Vlastně spíš oni si přivedli mě, já původně do smečky nechtěl. Bratry jsem hledal dlouho, a je jen náhoda, že jsme se potkali tady nedaleko. Za přispění Artemis, tu asi znáš." Koneckonců, hnědobílá vlčice má ve smečce celkem vysoké postavení.

Byl připraven na cokoliv, ale vlčice nevystartovala. Místo toho zkoumá jeho křídla. Zadíval se na ni, ale postoj nezměnil. "Proto je nejspíš dobře, že i smečka získala okřídlené bojovníky. Kdyby náhodou. Ale i proti létavcům jde bojovat docela dobře. Jasně, dokud nepřistane, máš trochu problém. Ale na zemi mohou křídla i překáže, když si správně uzpůsobíš podmínky kolem. Pokud jde o život, vždy takovému vlkovi jdi po křídlech. Jakmile mu zmrzačíš křídlo, už se ho zbavíš lehce. Bude ho zdržovat, zpomalovat, nemůže uletět, nemůže pořádně ani běžet. Lehce ho pak utaháš a uděláš si s ním, co budeš chtít." řekl jí vážně. "Dá se natrénovat, jak na takového vlka útočit, ale vyžaduje to prvně předvést slabá místa křídel, a nácvik pár přesnějších útoků. Takže, dáme si souboj bez křídel a nebo začneme výukou?" Zastříhal ušima. S těmi štětičkami na uších to vypadá docela legračně. "Je to na tobě." Celou dobu nepovolil postoj, pro případ, že by přece jen vystartovala. Na to je příliš zkušený v boji, aby to riskoval. "Nezkušený vlk proti tobě křídla v boji nepoužije, bude se o ně bát. Zkušený bojovník je ale využije jako zbraň a dostat se na ně jemu je mnohem těžší."

Výcvik jde vlastně docela dobře. Lépe, než Adain čekal, obzvláště po tom začátku.
Sledoval Caliga hodně pozorně, a rozhodně si ten mladý vlk vede dobře. Brzo bude umět létat.
Nechal ho rozběhnout se a skočit s mávnutím, pak se rozběhl také. Snadno dorovnal rychlost.

Oba pak běželi svorně přes pláně, v dlouhých skocích s podporou křídel. Nejspíš si to mladý Caligo ani neuvědomil, ale skoky se prodlužují a prodlužují. K letu už má tahle zkušenost docela hodně blízko. Ale současně je to bezpečnější než skákat někde z výšky. Učí to správně dopadnout na zem. Let z výšky používá asi hodně učitelů, Adain to ale považuje za nebezpečné. Jasně, tady, kde jsou léčitelé, by to asi šlo. Ale když se učil on sám, nemohl si vážnější zranění dovolit. Navíc, to by si důvěru vlčete asi těžko získali.

Na konci plání zastavili a Adain se na něj zazubil. "Vážně si vedeš dobře. Zvládl jsi dost přesně udržet rovnováhu a zvládnout, jak se ti vzduch opírá do křídel. Není to vždycky takhle snadné, ale tady na pláni nejsou nárazy větru ani překážky, kde by se vítr různě točil. Na učení je to dobré místo. Později vyzkoušíme i těžší místa, ale napřed musím mít jistotu, že si dokážeš poradit tady. Křídla nemáš zvyklá, zítra tě budou dost bolet. Ale i když budou, stejně tohle cvičení zopakuj. Tady na planině, několikrát přeskákat tam a zpátky. Počítej s tím, že svaly křídel budou bolet dost. Ale apsoň pět cest tam a zpátky bys měl zvládnout, ano?" Pokud bolavá křídla dovolí. "Další den to bude bolet ještě hůř. Ale ten po něm se to začne lepšit. Po týdnu zkusíme něco maličko těžšího. To už budou mít tvoje křídla dost síly." Zkoumavě na něj kouká. Doufá, že těch informací není moc. "Nějaké otázky?"

>>> jehličnatý les

Povzdechl si. "Mohou tu znát někoho, nebo z doslechu." Upozornil ho pro jstotu. Snad to tak bude stačit. Ani jemu není zase tak moc do řeči.

Praxe je lepší a navíc, důležitá. Má tady vlčka učit létat, ne se s ním dlouze vykecávat.
Předvedl tedy vlčeti základy, jak pracovat s křídly při skoku. Je to důležité pro přistávání i pro vzlet.
Vlček se zdá se učí rychle. Adain netušil o jeho tranzu, ale viděl reakci Caliga potom, když se pokoušel napodobit Adainovy skoky. Překvapivě přesně. Ano, první moc nevyšel, ale brzo už Caligo uháněl pláněmi v dlouhých, křídly prodloužených skocích. Adain pochvalně kývl, když se na něj pak mladý vlk otočil.
"Dobrá práce. Dobře. Tak pro dnes ještě jeden cvik. Začátek je totiž, ale po skoku, až tě ponesou křídla, jimi jednou mávneš. A pak je zase jen budeš držet. Takhle. dívej se. "
A rovnou mu to předvedl. Jedno rychlé mávnutí křídly, a celý skok se zase o kus prodloužil. Předvedl jich několik, pak se vrátil k vlčeti.
"Tentokrát poběžím kousek vedle tebe a poběžíme oba. Jen začni první, dorovnám rychlost podle tebe. Tím dneska končíme, i tak tě zítra budou křídla hodně bolet. Tohle trénuj každý den, a když to půjde, tak za týden zkusíme něco většího." Jestli zvládne tohle, bude schopen bezpečně přistát při skoku z výšky,. Takže si můžeme zkusit pěkně plachtění z hor.

Sledoval ji pozorně. "Plachtění je dobré," odsouhlasil jí.
A pak přišla celkem očekávatelná otázka.
Povzdechl si.
"Ne že bych nechtěl. Ale nejsem si jistý, že jsem na to vhodný." Žádný létavec by neměl jen chodit po zemi. Nejde ani tak o dovednosti, jako spíš o situaci, v které se ocitl. "Jednak neumím učit a taky, mám i nějaké povinnosti jinde. Nevím jak často bych tě mohl učit." S tím, že neumí učit by si asi oradil. Nějak se to vyzkoušet musí, že jo. Ale co ten zbytek.
Potřásl hlavou.
"Fajn, pár rad. Když plachtíš, všímej si, jak se ti vítr opírá do křídel. Nauč se ho využít k tomu, aby tě donesl dál. Pozoruj dravé ptáky, jak krouží po obloze, dělají to taky. A hlídej si, abys mávala křídly v souladu. Používej je jako by nebyly dvoje. Ze začátku to bude jednodušší. "
Sleduje ji, co ona na to.

Opravdu se v tom nevrtal. Ale nezapomene na to. Prozradila mu opravdu hodně a to ani nemusela nic přiznat.
Povzdechl si. "Tak to nechci vidět, jak bude šílet až potká někoho opravdu otevřeného."
Zabručel. Ale už vypadá prakticky normálně. Možná to není ten veselý vlk co prve, ale je vídět, že to je pořád on.
"Zavolat určitě. Uši mám docela dobré. Nebo tu nechat znamení. Ale na ty hranice buď radši opatrná. Mám takový dojem, že většina smečky tuláky moc nemusí. Ale taky se necpou nikomu do něho samotnýho, takže dokud ti nebudu vykládat o smečce kde co, tak to nikoho zajímat nebude."
Povzdechl si, ale oklepal se, jako by ze sebe shazoval cosi. Znovu skončilo na zemi jedno tmavorudé pírko.
"Musím letět. Mám také nějaké povinnosti a za chvíli mi začíná hlídka. A děkuji." Vážně se na ni zadívaly fialové oči, pak pokývnul na pozdrav. Kousek uhnul, rozpřáhl křídla a odrazil se. Ztrápený nebo ne, letí s jistotou a lehce.

Poslouchal pozorně co kdo říká. Hodnotil, sčítal si různé možnosti a varianty, jak co vypadá. Veselé to tak jako tak není. Sice zřejmě je ta smečka nevinná, ale pořád došlo k zajetí dvou členů. Rozhodně je tam nelze nechat.

Štětičky na tmavorudých uší kmitají sem a tam, jak vlk přemýšlí. A že to má pěkně složité. Malý zvědavý a nudící se neřád, kterého má na starosti, rozhodně nezahálí.
Adain čekal, že mládě bude zlobit, ale nečekal, že se mu pokusí vylézt na záda. No ale vlastně, proč ne... došlo mu, že tma bude vlče pod větší kontrolou, i když ho trochu překvapilo, že Sankari neběžel hned za Artemis.
Trochu se přikrčil, aby mohl Sankari bezpečně vylézt nahoru, pak se zase napřímil. Trochu pozvedl křídla a překřížil jejich špice vzadu, čímž Sankariho tak trochu uzavřel na svém hřbetě. Ne nepřekonatelně, ale i tak mu pohyb trochu omezil. A přešlapuje, aby vlče nutil reagovat na pohyb a trochu ho zabavil. V nejhorším i začne poskakovat. Je v dobré kondici, to zvládne, bavit jedno vlče během debaty. "Můžeš cvičit rovnováhu, Sankari." zašeptal směrem k vlčeti. Potichu, aby nerušili.

Pořád ale uvažuje co a jak. Návrh hnědého léčitele se mu docela zamlouvá. "Ctěný alfo, když dovolíš, létavci skutečně jsou rychlí a také můžeme pomcot s průzkumem nebo odvedením pozornosti. Při letu vysoko se můžeme ukrýt v mracích a najít, kde jsou ukryté jejich síly. Nebo se někde schválně nechat vidět a tím umožnit průnik ostatním. Křídla umožňují rychlé přesuny nejen při průniku, ale i při tom odvádění pozornosti." Zamyslel se. "Dá se použít i zakládání ohňů, na vhodném místě to odvede pozornost opravdu důkladně." Ví, že tu není jediný vlk s ohnivou magií, celá smečka je jí celkem vyhlášená, jak zjistil. I když ji nemá zdaleka každý. A neví, kdo ji vlastně všechno má.
Vlka, co odešel, nezná. Ale ani jemu se ta reakce nelíbí. Ohlédnout se po něm ale nemohl. Ani se nenabídl, že ho chytí. To by sice mohl, a dohnal by ho s křídly snadno, ale má na starosti malého Sankariho, dokud nedostane jiný úkol.

Ze začátku poslouchal zamyšleně, ale čím dál víc na ni kouká maličko podezíravě. Musel by být hodně velký hlupák, aby mu nedošlo, že tady vidí popis někoho, kdo si tím prošel. Neřekl ale nic, jeho pohled je ale dost výmluvný. Vážně by rád věděl, co se jí stalo. Ale tlačit na ni nebude. Je to perfektní důkaz toho, že ji opravdu poslouchal. Doufám, že mi to jednou řekneš i ty. A můžou si všichni trhnout packou, že ta vlčice není ve smečce a že spolu vlastně nemají mít nic moc společného. Navíc, došlo mu, že ji asi trochu vyplašil. On sám skutečně prvně nereagoval ani na oslovení a dotek.

Maličko se zastyděl a koukl raději na řeku. Pořád neříkal nic, ale snaží se její slova zpracovat a najít způsob, jak by mohl s bratrem fungovat a dodržet přitom její instrukce. Nakonec si prostě jen povzdechl. "Není to jednoduchý... ani trochu. A mimochodem, já fakt nejsem jen tak otevřený." Zarazil se. Před chvílí jí tady vysypal kde co. "Teda, až na pár vzácných výjimek." Netuší, jak se mu stalo, že mezi ně patří i ona, to si neplánoval. Ale stalo se.

Zadíval se pak zase na ni. "Jo, přátelé od toho jsou, ale já ti zatím celkem k ničemu moc nebyl. Takže to platí i pro tebe. Jen.. je trochu těžší se ke mě dostat. Když na území ignisu nemůžeš." zabručel trochu mrzutě. Ale s tím prostě nic nenadělá. "Ale sem se asi budu vracet často, takže stačí když mi tu necháš nějaký signál nebo tu na mě počkáš, kdyby něco..." zkusil opatrně navrhnout.

Zadíval se zamyšleně na vlče. A maličko si povzdechl. Tak mám pocit, že ho spíš prostě opustili a Ray ho vzal do smečky aby vůbec vlče přežilo. Pokud teda nemají někde nebezpečnou práci a jen nedomluvili úkryt u smečky. To bych se musel asi zeptat samotného Raye. A možná to později udělá. "A nenapadlo tě, že možná museli jít lovit něco nebezpečného a chtěli tě tady zatím nechat, aby se ti nic nestalo?"
Zkusil to. Ale moc už tohle téma rozebírat nehodlá. Ale třeba to přiměje vlče přemýšlet.

Vlčeti se do výcviku zdá se moc nechtělo. Ten pohled byl výmluvný víc než dost. Ale nedržel se špatně, na někoho, kdo není zvyklý. I křídla udržel docela slušně. Adain ho nenutil tak běžet dlouho. "Fajn, stačí. sedni si, nech je odpočinout a dívej se, co budeš zkoušet za chvíli."
Zamířil na volný prostor plání tak, aby na něj vlče vidělo. Roztáhl svoje vlastní křídla, rozběhl se s nimi a aniž by s nimi prakticky i jen hnul, odrazil se mohutně zadními, přední zvedl nahoru a vyskočil do vzduchu. Křídla prostě jen drží a jen samotný pohyb tak způsobil, že se do nich ve skoku opřelo dost vzduchu, aby skok dost protáhly. Není to let, ale je to dobrý způsob, jak ukázat vlčeti, co vzduch s křídly dělá a připravit ho na to, aby pak mohl zkusit skočit z výšky a nechat se křídly snést měkce na zem. Bez přípravy by to ale Adain nedovolil. Vlče by těžko udrželo rovnováhu.

Provedl několik podobných skoků a pak se k němu vrátil. "Jestli ti na tom něco není jasné, tak se ptej. Jinak šup na pláně a zkus si to." Samozřejmě tam půjde za ním a bude sledovat, jak udrží rovnováhu a radit mu, když něco nepůjde. Ale vždy ho to napřed nechá zkusit a pak mu vysvětlí, co a proč se nepovedlo.

>>> pláň zajíců.

Trochu stříhal ušima, jak se snažil zorientovat se v tom zmatku, který tady Rufus popsal. Opravdu to nebylo zdá se jednoduché a rozhodně to nebylo jednotné. On se v tom asi taky nevyzná, aspoň se nemusím cítit blbě... "Takže druh se asi nedědí, když jsou rodiče každý jiný a ty pak taky... " Potřásl hlavou. "Ale něco tam společného bude, když tvoje sestra je totéž... zajímavé."

Otočil se na zemi k vlkovi a sedl si. "To sice je a máš pravdu, je to jednodušší. ale létavec by se měl umět orientovat i zrakem i za zemi. Stejně jako se zavřenýma očima. Navíc, měl jsem dojem, že ptáci dobře vidí i na velkou vzdálenost," zazubil se na něj. "Takže bys pro to mohl mít dispozice." A nebo taky ne. Někdy si dědičnost pohraje docela hodně. Aspoň že v mojí rodině to bylo celkem jednoduchý. "Takže, co myslíš, jak by sis vedl?" Ale jen to zkouší, podle výrazu je jasné, že i kdyby nedokázal druhý vlk nic říct, nebude to považovat za problém. Však je mladý, naučí se.

Souhlasně zamručel. Je fajn, že to léčitel ví, ale asi fakt není zvyklý na pohyb ve víc vlcích... A asi nezažil ani slušnou spolupráci. Povzdechl si. "Ne, máš prostě vyšší hodnost. Povolání v tom nerozhoduje, to leda že by byla stejná... pokud jsem to pochopil. Jsem jen omega. A pak, stejně se nebudu hlásit na venandiho, ale na bellatora, takže ani pak bych neměl z hlediska pravidel v lovu vyšší slovo než ty." Má lehce přiklopené uši. V době, kdy tady ti dva byli, si ještě zase tak moc jistý pravidly nebyl. Teprve se je učil.

Ale Ikke se i tka rozhodl, že to zkusí. Adain díky své minulosti umí brát v potaz horší smysly a podobně. Takže s nadháněním si vedl docela dobře a opatrně.

Nejdřív to vypadalo nadějně. Jen co Ikke skočil po zvířeti, Adain prudce vyrazil k nim, aby byl případně připraven podat pomocnou tlapu. Což bude i zapotřebí. Ikke se zakousl pevně. Nevyšla mu trefa ideálně. Adain v tu chvíli ještě nevěděl o kopanci. Jen o tom, že skončili v kotrmelcích a že Ikke kořist nepustil. Doběhl k nim a skočil po kořisti. Tak, aby nešlápl na Ikkeho ani ho nějak nezranil. Chytil panikařícího kopytníka za čenich a prudce škubl. Srazil uvězněnému zvířeti vaz, čímž to celé zakončil. "Hej, Ikke, dobrá práce, ne každej by ji udržel," řekl hned léčiteli. "O maličko méně ztuhlo a nejspíš bys ji na pohodu dostal i sám a rychle.... co ty? dobrý?" Neopomněl si ověřit stav. V tu chvíli ještě nevěděl o té zraněné noze.