Príspevky užívateľa

Opravdu se v tom nevrtal. Ale nezapomene na to. Prozradila mu opravdu hodně a to ani nemusela nic přiznat.
Povzdechl si. "Tak to nechci vidět, jak bude šílet až potká někoho opravdu otevřeného."
Zabručel. Ale už vypadá prakticky normálně. Možná to není ten veselý vlk co prve, ale je vídět, že to je pořád on.
"Zavolat určitě. Uši mám docela dobré. Nebo tu nechat znamení. Ale na ty hranice buď radši opatrná. Mám takový dojem, že většina smečky tuláky moc nemusí. Ale taky se necpou nikomu do něho samotnýho, takže dokud ti nebudu vykládat o smečce kde co, tak to nikoho zajímat nebude."
Povzdechl si, ale oklepal se, jako by ze sebe shazoval cosi. Znovu skončilo na zemi jedno tmavorudé pírko.
"Musím letět. Mám také nějaké povinnosti a za chvíli mi začíná hlídka. A děkuji." Vážně se na ni zadívaly fialové oči, pak pokývnul na pozdrav. Kousek uhnul, rozpřáhl křídla a odrazil se. Ztrápený nebo ne, letí s jistotou a lehce.

Poslouchal pozorně co kdo říká. Hodnotil, sčítal si různé možnosti a varianty, jak co vypadá. Veselé to tak jako tak není. Sice zřejmě je ta smečka nevinná, ale pořád došlo k zajetí dvou členů. Rozhodně je tam nelze nechat.

Štětičky na tmavorudých uší kmitají sem a tam, jak vlk přemýšlí. A že to má pěkně složité. Malý zvědavý a nudící se neřád, kterého má na starosti, rozhodně nezahálí.
Adain čekal, že mládě bude zlobit, ale nečekal, že se mu pokusí vylézt na záda. No ale vlastně, proč ne... došlo mu, že tma bude vlče pod větší kontrolou, i když ho trochu překvapilo, že Sankari neběžel hned za Artemis.
Trochu se přikrčil, aby mohl Sankari bezpečně vylézt nahoru, pak se zase napřímil. Trochu pozvedl křídla a překřížil jejich špice vzadu, čímž Sankariho tak trochu uzavřel na svém hřbetě. Ne nepřekonatelně, ale i tak mu pohyb trochu omezil. A přešlapuje, aby vlče nutil reagovat na pohyb a trochu ho zabavil. V nejhorším i začne poskakovat. Je v dobré kondici, to zvládne, bavit jedno vlče během debaty. "Můžeš cvičit rovnováhu, Sankari." zašeptal směrem k vlčeti. Potichu, aby nerušili.

Pořád ale uvažuje co a jak. Návrh hnědého léčitele se mu docela zamlouvá. "Ctěný alfo, když dovolíš, létavci skutečně jsou rychlí a také můžeme pomcot s průzkumem nebo odvedením pozornosti. Při letu vysoko se můžeme ukrýt v mracích a najít, kde jsou ukryté jejich síly. Nebo se někde schválně nechat vidět a tím umožnit průnik ostatním. Křídla umožňují rychlé přesuny nejen při průniku, ale i při tom odvádění pozornosti." Zamyslel se. "Dá se použít i zakládání ohňů, na vhodném místě to odvede pozornost opravdu důkladně." Ví, že tu není jediný vlk s ohnivou magií, celá smečka je jí celkem vyhlášená, jak zjistil. I když ji nemá zdaleka každý. A neví, kdo ji vlastně všechno má.
Vlka, co odešel, nezná. Ale ani jemu se ta reakce nelíbí. Ohlédnout se po něm ale nemohl. Ani se nenabídl, že ho chytí. To by sice mohl, a dohnal by ho s křídly snadno, ale má na starosti malého Sankariho, dokud nedostane jiný úkol.

Ze začátku poslouchal zamyšleně, ale čím dál víc na ni kouká maličko podezíravě. Musel by být hodně velký hlupák, aby mu nedošlo, že tady vidí popis někoho, kdo si tím prošel. Neřekl ale nic, jeho pohled je ale dost výmluvný. Vážně by rád věděl, co se jí stalo. Ale tlačit na ni nebude. Je to perfektní důkaz toho, že ji opravdu poslouchal. Doufám, že mi to jednou řekneš i ty. A můžou si všichni trhnout packou, že ta vlčice není ve smečce a že spolu vlastně nemají mít nic moc společného. Navíc, došlo mu, že ji asi trochu vyplašil. On sám skutečně prvně nereagoval ani na oslovení a dotek.

Maličko se zastyděl a koukl raději na řeku. Pořád neříkal nic, ale snaží se její slova zpracovat a najít způsob, jak by mohl s bratrem fungovat a dodržet přitom její instrukce. Nakonec si prostě jen povzdechl. "Není to jednoduchý... ani trochu. A mimochodem, já fakt nejsem jen tak otevřený." Zarazil se. Před chvílí jí tady vysypal kde co. "Teda, až na pár vzácných výjimek." Netuší, jak se mu stalo, že mezi ně patří i ona, to si neplánoval. Ale stalo se.

Zadíval se pak zase na ni. "Jo, přátelé od toho jsou, ale já ti zatím celkem k ničemu moc nebyl. Takže to platí i pro tebe. Jen.. je trochu těžší se ke mě dostat. Když na území ignisu nemůžeš." zabručel trochu mrzutě. Ale s tím prostě nic nenadělá. "Ale sem se asi budu vracet často, takže stačí když mi tu necháš nějaký signál nebo tu na mě počkáš, kdyby něco..." zkusil opatrně navrhnout.

Zadíval se zamyšleně na vlče. A maličko si povzdechl. Tak mám pocit, že ho spíš prostě opustili a Ray ho vzal do smečky aby vůbec vlče přežilo. Pokud teda nemají někde nebezpečnou práci a jen nedomluvili úkryt u smečky. To bych se musel asi zeptat samotného Raye. A možná to později udělá. "A nenapadlo tě, že možná museli jít lovit něco nebezpečného a chtěli tě tady zatím nechat, aby se ti nic nestalo?"
Zkusil to. Ale moc už tohle téma rozebírat nehodlá. Ale třeba to přiměje vlče přemýšlet.

Vlčeti se do výcviku zdá se moc nechtělo. Ten pohled byl výmluvný víc než dost. Ale nedržel se špatně, na někoho, kdo není zvyklý. I křídla udržel docela slušně. Adain ho nenutil tak běžet dlouho. "Fajn, stačí. sedni si, nech je odpočinout a dívej se, co budeš zkoušet za chvíli."
Zamířil na volný prostor plání tak, aby na něj vlče vidělo. Roztáhl svoje vlastní křídla, rozběhl se s nimi a aniž by s nimi prakticky i jen hnul, odrazil se mohutně zadními, přední zvedl nahoru a vyskočil do vzduchu. Křídla prostě jen drží a jen samotný pohyb tak způsobil, že se do nich ve skoku opřelo dost vzduchu, aby skok dost protáhly. Není to let, ale je to dobrý způsob, jak ukázat vlčeti, co vzduch s křídly dělá a připravit ho na to, aby pak mohl zkusit skočit z výšky a nechat se křídly snést měkce na zem. Bez přípravy by to ale Adain nedovolil. Vlče by těžko udrželo rovnováhu.

Provedl několik podobných skoků a pak se k němu vrátil. "Jestli ti na tom něco není jasné, tak se ptej. Jinak šup na pláně a zkus si to." Samozřejmě tam půjde za ním a bude sledovat, jak udrží rovnováhu a radit mu, když něco nepůjde. Ale vždy ho to napřed nechá zkusit a pak mu vysvětlí, co a proč se nepovedlo.

>>> pláň zajíců.

Trochu stříhal ušima, jak se snažil zorientovat se v tom zmatku, který tady Rufus popsal. Opravdu to nebylo zdá se jednoduché a rozhodně to nebylo jednotné. On se v tom asi taky nevyzná, aspoň se nemusím cítit blbě... "Takže druh se asi nedědí, když jsou rodiče každý jiný a ty pak taky... " Potřásl hlavou. "Ale něco tam společného bude, když tvoje sestra je totéž... zajímavé."

Otočil se na zemi k vlkovi a sedl si. "To sice je a máš pravdu, je to jednodušší. ale létavec by se měl umět orientovat i zrakem i za zemi. Stejně jako se zavřenýma očima. Navíc, měl jsem dojem, že ptáci dobře vidí i na velkou vzdálenost," zazubil se na něj. "Takže bys pro to mohl mít dispozice." A nebo taky ne. Někdy si dědičnost pohraje docela hodně. Aspoň že v mojí rodině to bylo celkem jednoduchý. "Takže, co myslíš, jak by sis vedl?" Ale jen to zkouší, podle výrazu je jasné, že i kdyby nedokázal druhý vlk nic říct, nebude to považovat za problém. Však je mladý, naučí se.

Souhlasně zamručel. Je fajn, že to léčitel ví, ale asi fakt není zvyklý na pohyb ve víc vlcích... A asi nezažil ani slušnou spolupráci. Povzdechl si. "Ne, máš prostě vyšší hodnost. Povolání v tom nerozhoduje, to leda že by byla stejná... pokud jsem to pochopil. Jsem jen omega. A pak, stejně se nebudu hlásit na venandiho, ale na bellatora, takže ani pak bych neměl z hlediska pravidel v lovu vyšší slovo než ty." Má lehce přiklopené uši. V době, kdy tady ti dva byli, si ještě zase tak moc jistý pravidly nebyl. Teprve se je učil.

Ale Ikke se i tka rozhodl, že to zkusí. Adain díky své minulosti umí brát v potaz horší smysly a podobně. Takže s nadháněním si vedl docela dobře a opatrně.

Nejdřív to vypadalo nadějně. Jen co Ikke skočil po zvířeti, Adain prudce vyrazil k nim, aby byl případně připraven podat pomocnou tlapu. Což bude i zapotřebí. Ikke se zakousl pevně. Nevyšla mu trefa ideálně. Adain v tu chvíli ještě nevěděl o kopanci. Jen o tom, že skončili v kotrmelcích a že Ikke kořist nepustil. Doběhl k nim a skočil po kořisti. Tak, aby nešlápl na Ikkeho ani ho nějak nezranil. Chytil panikařícího kopytníka za čenich a prudce škubl. Srazil uvězněnému zvířeti vaz, čímž to celé zakončil. "Hej, Ikke, dobrá práce, ne každej by ji udržel," řekl hned léčiteli. "O maličko méně ztuhlo a nejspíš bys ji na pohodu dostal i sám a rychle.... co ty? dobrý?" Neopomněl si ověřit stav. V tu chvíli ještě nevěděl o té zraněné noze.

Když zastavila, udělala to prudce. Tudíž měl co dělat, aby to pak ubrzdil a nenaboural do ní. To by skončili jako pěkný chumel chlupů a tlap. Ale ubrzdil to, jen do ní lehce strčil. Ne dost na to, aby spadla.
"Jasně, menší velikost ti to určitě usnadní. Ale to samo o sobě nestačí." Zastříhal ušima a koukl na ni. "Prostě, vedla sis s těmi manévry dobře. A navíc, je to skvělá taktika, když zdrháš před větším a rychlejším." Zamávala zvesela ohonem. On ostatně je obojí. Přesto si uměla poradit. "Takže vidíš, rozhodně něco umíš. Takže i to trénování mysli ti asi k něčemu bylo, no ne?" Mrkl na ni. "Zbytek doženeš. Vydržela jsi celkem dlouho. Běhej každý den a budeš se zlepšovat." Nebude jí mazat med kolem tlamy tím, že by ho mohla lehce porazit. Pořád, on je samec a ona samice a navíc menší. Obratnější být může, rychlejší těžko bude. Navíc, Adain má natrénováno také dost a k tomu neusnul na vavřínech a trénuje pořád.

Na upozornění, že ji šetřil se jen zazubil. "Nešlo o to tě zničit, ale pomoct ti ukázat, co v sobě máš. A to se ti docela povedlo." Nechal se, i když trochu s překvapeným výrazem v očích, když se zvedla a opřela si tlapy o jeho ramena.

A pak se ho pokoušela shodit. No to je potvůrka! Pomyslel si zvesela, zatímco se jeho ohon rozmával. Pak na ni spiklenecky mrkl a švihl sebou do boku, razantně a teatrálně. "Jak rozkazuješ má paní! " Posílil to celé i úmyslně přeháněným tónem podřízenosti, který by mu nevěřilo ani vlče. Ale dal si pozor, aby to byl on, kdo skončí vespod. Nerad by se přes vlčici převalil, to by si mohla ublížit.
Pak se na ni drze zazubil. "Můžu tě naučit, jak bys vlka mojí velikosti na zem shodit mohla. Hlavně když to nebude čekat. "

Pokývl hlavou a povzdechl si. "Asi to tady prostě budu muset tentokrát projít a prověřit co a jak." A třeba přece jen objeví něco zajímavého. Proč by taky ne.
Na způsob příchodu cizince také jen kývl. "Taky jsem to tady zrovna nehledal, a te´d tu stejně jsem. Dlouhé oblasti kolem nejsou moc úrodné a já sem dorazil na konci podzimu. Takže bylo rozumnější tady počkat na jaro." Dost zdrojů a jídla. Křídla jsou výhodou, ale v některých případech je lepší mít rozum.
Oklepal se a protáhl se. "Nu, nevím. Hemžit se to nutně nemusí. Někdy se podobné názvy používají i pro případ pravidelnýho návratu. To už jsem zažil. Tak jako tak, až to tu prolezu, tak se uvidí. " Ale jelena teda lovit nehodlám. Co bych s tím dělal.

(Pardon, my tady už měli hru, tak se tu s tím budeme bohužel trochu motat... je časově situovaná ještě do doby před nalezením Rivotrova těla, tak bych to nerada odkládala než se to tu vyřeší...)

Přesně jak čekal, vlče se hned chytilo na to, že by mohlo vidět něco co z moře pochází. "Strýček Feier tam má mořské lastury a mušle. Třeba ti je ukáže, když ho hezky poprosíš," mrkl na vlče. "A plavat tě klidně naučím, až to maminka dovolí. Určitě bude chtít, aby bylo tepleji než je teď, abys nenastydl a nebyl nemocný, víš?" Natáhl krk a čenichem počechral vlčeti kožíšek na hlavě mezi ušima. "Prozradím ti tajemství. Tím, že mám křídla, můžu opravdu dobře učit plavat. Můžu ti totiž křídlo nabídnout jako opěrku na začátku, když se to teprve učíš." pošeptal Sanimu spikleneckým tónem.

Pak zase zvedl hlavu a zazubil se na vlčka. Na jeho hrabání sněhu jen kývl. Nemá k tomu co dodat, je to ostatně pravda. A otázky pokračují. Adaina to nepřekvapuje. Ví, že k vlčatům otázky patří. "Kytičky jsou křehké, snadno se poškodí. Mráz a zima jim vadí hodně ,poničí je taky. Taky vždycky kvetou jen chvíli, pak odkvetou a místo nich se udělají semínka nebo plody. Některé se dají jíst, některé používá strejda Feier na léčení a některé jsou pro vlky nebezpečné a naopak je jíst nesmíš. Ale prý můžou být dobré třeba pro jiná zvířata." Potřásl hlavou, pak se podrbal za uchem zadní packou. "To by ti asi líp vysvětlil někdo jiný, v tom už se moc nevyznám." Jasně, naučil se přežít na čem se dalo, ale pořád není žádný bylinkář.

Překvapil ho ale Saniho dotaz, jeslti bude bojovníkem. Adain se na něj vážně zadíval a zamyslel se. Má výdrž a urputnost, ale ta reakce na můj pád, to nebyla zrovna reakce bojovníka. Ví, co by dřív či později musel? Je to pořád ještě vlče. Nejspíš ne. "To nevím, Sani. Být bojovníkem není úplně jen tak. A sám bych si to nevybral, mě se to spíš tak nějak... stalo, že jsem neměl na výběr. Neposlechl jsem maminku, šel jsem kam jsem neměl, a dostal se do problémů." Proč to rovnou nevyužít jako lekci. Ostatně to byla pravda. "Být bojovníkem znamená, že v boji musíš někdy udělat dost nepříjemné věci. Ale děláš je proto, abys chránil ostatní a nebo sebe. Takže to má smysl. Ale není to nic snadného." Trochu nejistě přešlapuje kolem toho všeho a není si úplně jistý, jak to vlčeti vysvětlit a nevyplašit ho.

Zrovna se vracel s mladým Sankarim zpátky k jeskyni, že ho vrátí matce. Dnes ho hlídal a staral se o něj, a celkem neočekával žádné potíže. Je to hodný vlče. Rozhodně hodnější než jsme s brášky byli my tři. Srdce mu trochu pokleslo. Pořád se ani trochu nesmířil s tím, co se stalo Rivotrovi. Navíc, Jarumi se ještě nevrátil z výpravy. Ví, že je bratr schopný, ale přece jen... Potřásl hlavou. Před vlčetem si nedovolí nic dávat najevo.

V tom se nad územím rozlehlo volání. Zvedl hlavu. Koukl k prameni, pak směrem, kam měli namířeno, pak na Sankariho. K místu svolávání je to blíž, asi ho prostě vezmu sebou. Navíc, Artemis tam určitě dorazí taky. Než by vlče vrátil do jeskyně, jeho máma už tam nejspíš dávno nebude. Navíc by to trvalo dlouho. "Sani, to byl hlas Alfy. Znamená to, že se máme dostavit tam, odkud volal. Asi vím, co se děje, tebe se to moc týkat nebude, ale já tam musím. Doprovodíš mě prosím?" Zastříhal ušima a sklonil hlavu k vlčeti. Vlče vlastně nemá na výběr, ale Adain na něj chce být milý.

Pak to prostě otočí a zamíří k prameni. Vlčeti trvá cesta déle, než by ji stihl samotný, takže nedorazili zrovna mezi prvními. Adain se koukl po ostatních a jemně čenichem postrčil vlče tak, aby zůstalo u něj. Stejně na něj bude muset dohlédnout.
Dost si ale oddechl, když uviděl přistávat Jarumiho. Pěkně zostra, přesně ve stylu, jakým by to provedl i on sám, kdyby byl přiletěl. Přejel ho rychle pohledem, Jarumi nevypadá zraněný. Má tu svou regeneraci, ale i tak. Aspoń že je v pořádku.

Ale jinak ho informace docela překvapily. Zajali Roo? Co dělala? Myslel jsem, že ona bude celkem nenápadná... a beta by měla umět bojovat a hodnotit rizika. Přiklopil na chvíli uši a lehce zafuněl. A zamračil se.
Znovu přejel pohledem okolí. Saturejka tu opravdu není a také šla na výzvědy. Takže dva ze smečky. To už není jen tak. Instinktivně ohrnul pysky, ale vrčení nevyšlo. Jen hřbet má naježený.
Ovšem navenek se chová velmi slušně. A neustále také po očku sleduje Sankariho, aby v případě potřeby vlče usměrnil. Ví, že vlček asi moc nebude rozumět o co jde a když už ho sem dostal, tak považuje za svou povinnost na něj dohlédnout. I za cenu, že bude muset s vlčetem chodit okolo. I tak pozornost udrží i u ostantího dění.
Jedno ucho neustále natočené k tomu, kdo zrovna mluví. Po Jarumim i krátce koukl. Ten léčitel říkal, že Rivotra nezranil vlk... Nezapomněl z minulého setkání ani jediný detail. Znova koukl po svém bratrovi. Jestli mu věří Jarumi, muselo ho něco opravdu přesvědčit, vždyť on nevěří jen tak někomu. Potřásl hlavou. Tím odpadá jeho důvod, proč by měl někoho z Přízračných zabít. Nicméně, pořád teď mají zajaté dva členy smečky a to je rozhodně hodně vážná věc. Přiklopil zase uši k hlavě.

Neudržel se a prostě vlčátko párkrát olízl ve formě ohlazení, po kožíšku mezi ušima. "Já vím, Sani. Ale taková výprava není jen tak. Třeba ale umluvíme někoho později, až budeš větší. Viděl jsem v jeskyni něco, co z moře pochází, takže tam musel někdo ze zdejších vlků být. Tak by se mohlo vyrazit zase. Ale na takovou cestu je vážně moc brzo." Koukl na něj. "Navíc, bylo by lepší, kdybys už uměl plavat. Moře má vlny, a ty umí vyběhnout i kousek na břeh, ne jako voda tady.. Nevím ale, proč se to tak děje." Dospělí opravdu nevědí vše.
A jak vidno, zvědavost vlčete se projevila i v dalším bodě. "Protože v zimě je zima a tu kytičky nemají rády. Ale brzo budou. I zima je hezká, se sněhem je legrace. " mrkl na něj.

A pak došlo na honičku. Adaina hodně překvapila reakce vlčete. Zarazil se, když viděl výraz vlčete a stažená ouška a jeho strach. To nečekal. Podobné hrátky naopak obvykle vlčata milují, sám je zažil jako vlče.
Nemůže ani jen tak vstát, vlče mu sedlo na bok. "Ale no tak, jen jsem to hrál, spadl jsem schválně," sleduje vlče dost starostlivě. "Většinou to všichni mají rádi, copak se stalo?" Zastříhal ušima. "Sani, jsem vytrénovaný bojovník... nemohl bys mi opravdu ublížit ani kdybys chtěl. O to se snažilo dost jiných, silnějších. A přesto jsem tady." Normálně by mu tohle rozhodně neřekl, ale to, jak se mládě zachovalo, ho trochu rozhodilo.
Nebude se ale pokoušet vstát, dokud z něj vlče nesleze.

"To pak klidně můžeš, neuhnu, slibuju." mrkl na něj. A jen co to provedeš tak si dám záležet, abych sletěl na tebe.
Ale pak už došlo na úchop. Jarumi ještě odpvoěděl. Adain už srnu nepustil, takže odpovědí bylo jen jakési "Mhmpf!" A zamával ohonem. Ne, o jeho leteckých schopnostem nepochybuje. Jde jen o to, že rozhodně neletěl nikdy v synchornizaci.

Připravil se. Sledoval pozorně každý pohyb bratra, aby správně načasoval vlastní odraz a mávnutí křídel. Perutě zašuměly, u obou, a znovu a znovu. Vzlet s takovou váhou je docela dřina, ale výhodou je, že opravdu mají stejně velká křídla. S hodně odlišnými by to bez lana nešlo, museli by mít větší odstup. Navíc by jim to usnadnilo i vzlet. Ale když není, tak není.

Start byl velice těžký. Kdyby oba vlci nebyli ve výborné kondici a dobří letci, rozhodně by to nezvládli. Takhle ale přece jen srna skončila ve vzduchu a pomalu nabírají výšku a rychlost i bráškové. Výhodou je, že ulovené zvíře, takhle nesené, se nekinklá a nevyhazuje tak oba bratry z rovnováhy. I tak to není snadné. Ale Jarumi umí letět vyrovnaně a Adain? Si dává dobrý pozor, aby letěli v souladu. Tohle by jen tak s někým rozhodně nezkoušel. Jarumiho schopnostem ale důvěřuje.

Přikývl a nijak to nezastírá. "Několikrát. A i za horších podmínek. Neměli jsme stejný tvar křídel. S tebou to bude snazší, prostě mi stačí si jen to správně načasovat a můžu letět normálně. Máme stejně velká křídla, stejný tvar a víceméně stejnou váhu. To je hodně velká výhoda, za takového letu. Právě proto by to neměl být problém i bez lan." Tohle vysvětloval docela vážně, ale pak se zase zazubil. "Když to nepůjde, prostě ji pus´t, nic se neděje. Chce to fakt trochu cvik."
Sám zaujal svoje místo, chytil pevně nohu zvířete a zadíval se pozorně na Jarumiho. Musí si to načasovat správně, odrazit se jen o zlomek času v jinou dobu než on, aby Jarumimu umožnil vzlétnout a sám neztratil přitom vzduch pod křídly díky těm jeho. Ale nemělo by to být tak těžké. Pustil na chvíli nohu a odpověděl mu. "Nezapomeň, vlastně jen normálně letět, jen se snaž o co nejpravidelnější máchání křídly. A můžem!" Odsouhlasil a ihned pevně chytil nohu, pohled upřený na bratra, aby mu neunikl sebemenší záchvěv svalů, připravených vynést světlejšího z vlků do vzduchu i s kořistí. Díky stejným křídlům by to mohlo i klapnout na poprvé. Ale kdo ví? Adain je připraven.

Povzdechl si a znovu pohladil vlčátko. "Já vím, a vůbec se ti nedivím. Ale ani já se tam nedostanu tak lehce a to můžu letět. Prostě je to daleko.

Ještě, že pozornost vlčete se dá docela dobře odvést jinam. A že je toho spoustu co ukazovat. "Ano, tohle se právě děje na jaře. Takhle to celé začíná." Usmál se na něj a řádně rozmával vlastní oháňku. Musím někde najít nějaký kytky a ukázat mu je.

Koneckonců, honička je i na to docela dobrá příležitost. A mladičký Sani se do ní pustil s pořádnou vervou. On vlastně i Adain, do těch skokl se zažral nějak moc a to se mu stalo osudným. Tedy, spíš jeho ohonu. Vlček se zakousl pořádně. Adain měl co dělat, aby nevyjekl. Místo toho teatrálně zaječel "AAAAAAAA!" a zcela úmyslně sebou švhl na bok. Na pohled docela prudce, ale on moc dobře ví, jak spadnout aby si neublížil. "Dostal jsi mě!" Zavolal stejně tak teatrálně, jako prve zaječel. Ale hned zvedl hlavu a zazubil se na vlče. Nehodlá mu dát najevo, že tentokrát to fakt bolelo. Je to vlče a neudělal to schválně.

Nechal se vodit a moc neřešil kam. I když podvědomě trasu zaznamenal a bylo to znát i na tom, že na šťouchnutí do jiných částí těla reagoval pak rovnou úpravou trasy podle předchozích složitějších šťouchnutí.
"Ne. Ale i tak je to moc... " Potřásl hlavou. "Nemám jak poznat, že je pryč moc dlouho.. jsme příliš rozlítaní... a taky máme i práci." Ostatně, sám se bude muset za chvíli dekovat, a jít hlídat. A dobře to ví. Bez ohledu na to, jak te´d vypadá, ale svou práci odvede precizně.
Nakonec zastavil,postrkování nepostrkování. Povzdechl si. "Zjistit víc o tom, co se mu stalo, se snažím celou dobu. i k tomu používám to, že mu říkám vlastní minulost. Ale prostě to zatím moc nefunguje." Povzdechl si.
Koukl na ni a vypadá celkem při smyslech, přestože v očích má pořád dost bolesti.
"A tobě se omlouvám. Neměla bys to být ty, kdo to tady se mnou takhle oddře.ů
Posadil se. Koukl na řeku, co protéká kolem trosek. Rozhodně vypadá víc při smyslech než předtím. Povzdechl si. "Nečekal jsem, že tu někdo bude. Natož že natrefím na tebe...." asi se i maličko stydí.