Príspevky užívateľa

Když zastavila, udělala to prudce. Tudíž měl co dělat, aby to pak ubrzdil a nenaboural do ní. To by skončili jako pěkný chumel chlupů a tlap. Ale ubrzdil to, jen do ní lehce strčil. Ne dost na to, aby spadla.
"Jasně, menší velikost ti to určitě usnadní. Ale to samo o sobě nestačí." Zastříhal ušima a koukl na ni. "Prostě, vedla sis s těmi manévry dobře. A navíc, je to skvělá taktika, když zdrháš před větším a rychlejším." Zamávala zvesela ohonem. On ostatně je obojí. Přesto si uměla poradit. "Takže vidíš, rozhodně něco umíš. Takže i to trénování mysli ti asi k něčemu bylo, no ne?" Mrkl na ni. "Zbytek doženeš. Vydržela jsi celkem dlouho. Běhej každý den a budeš se zlepšovat." Nebude jí mazat med kolem tlamy tím, že by ho mohla lehce porazit. Pořád, on je samec a ona samice a navíc menší. Obratnější být může, rychlejší těžko bude. Navíc, Adain má natrénováno také dost a k tomu neusnul na vavřínech a trénuje pořád.

Na upozornění, že ji šetřil se jen zazubil. "Nešlo o to tě zničit, ale pomoct ti ukázat, co v sobě máš. A to se ti docela povedlo." Nechal se, i když trochu s překvapeným výrazem v očích, když se zvedla a opřela si tlapy o jeho ramena.

A pak se ho pokoušela shodit. No to je potvůrka! Pomyslel si zvesela, zatímco se jeho ohon rozmával. Pak na ni spiklenecky mrkl a švihl sebou do boku, razantně a teatrálně. "Jak rozkazuješ má paní! " Posílil to celé i úmyslně přeháněným tónem podřízenosti, který by mu nevěřilo ani vlče. Ale dal si pozor, aby to byl on, kdo skončí vespod. Nerad by se přes vlčici převalil, to by si mohla ublížit.
Pak se na ni drze zazubil. "Můžu tě naučit, jak bys vlka mojí velikosti na zem shodit mohla. Hlavně když to nebude čekat. "

Pokývl hlavou a povzdechl si. "Asi to tady prostě budu muset tentokrát projít a prověřit co a jak." A třeba přece jen objeví něco zajímavého. Proč by taky ne.
Na způsob příchodu cizince také jen kývl. "Taky jsem to tady zrovna nehledal, a te´d tu stejně jsem. Dlouhé oblasti kolem nejsou moc úrodné a já sem dorazil na konci podzimu. Takže bylo rozumnější tady počkat na jaro." Dost zdrojů a jídla. Křídla jsou výhodou, ale v některých případech je lepší mít rozum.
Oklepal se a protáhl se. "Nu, nevím. Hemžit se to nutně nemusí. Někdy se podobné názvy používají i pro případ pravidelnýho návratu. To už jsem zažil. Tak jako tak, až to tu prolezu, tak se uvidí. " Ale jelena teda lovit nehodlám. Co bych s tím dělal.

(Pardon, my tady už měli hru, tak se tu s tím budeme bohužel trochu motat... je časově situovaná ještě do doby před nalezením Rivotrova těla, tak bych to nerada odkládala než se to tu vyřeší...)

Přesně jak čekal, vlče se hned chytilo na to, že by mohlo vidět něco co z moře pochází. "Strýček Feier tam má mořské lastury a mušle. Třeba ti je ukáže, když ho hezky poprosíš," mrkl na vlče. "A plavat tě klidně naučím, až to maminka dovolí. Určitě bude chtít, aby bylo tepleji než je teď, abys nenastydl a nebyl nemocný, víš?" Natáhl krk a čenichem počechral vlčeti kožíšek na hlavě mezi ušima. "Prozradím ti tajemství. Tím, že mám křídla, můžu opravdu dobře učit plavat. Můžu ti totiž křídlo nabídnout jako opěrku na začátku, když se to teprve učíš." pošeptal Sanimu spikleneckým tónem.

Pak zase zvedl hlavu a zazubil se na vlčka. Na jeho hrabání sněhu jen kývl. Nemá k tomu co dodat, je to ostatně pravda. A otázky pokračují. Adaina to nepřekvapuje. Ví, že k vlčatům otázky patří. "Kytičky jsou křehké, snadno se poškodí. Mráz a zima jim vadí hodně ,poničí je taky. Taky vždycky kvetou jen chvíli, pak odkvetou a místo nich se udělají semínka nebo plody. Některé se dají jíst, některé používá strejda Feier na léčení a některé jsou pro vlky nebezpečné a naopak je jíst nesmíš. Ale prý můžou být dobré třeba pro jiná zvířata." Potřásl hlavou, pak se podrbal za uchem zadní packou. "To by ti asi líp vysvětlil někdo jiný, v tom už se moc nevyznám." Jasně, naučil se přežít na čem se dalo, ale pořád není žádný bylinkář.

Překvapil ho ale Saniho dotaz, jeslti bude bojovníkem. Adain se na něj vážně zadíval a zamyslel se. Má výdrž a urputnost, ale ta reakce na můj pád, to nebyla zrovna reakce bojovníka. Ví, co by dřív či později musel? Je to pořád ještě vlče. Nejspíš ne. "To nevím, Sani. Být bojovníkem není úplně jen tak. A sám bych si to nevybral, mě se to spíš tak nějak... stalo, že jsem neměl na výběr. Neposlechl jsem maminku, šel jsem kam jsem neměl, a dostal se do problémů." Proč to rovnou nevyužít jako lekci. Ostatně to byla pravda. "Být bojovníkem znamená, že v boji musíš někdy udělat dost nepříjemné věci. Ale děláš je proto, abys chránil ostatní a nebo sebe. Takže to má smysl. Ale není to nic snadného." Trochu nejistě přešlapuje kolem toho všeho a není si úplně jistý, jak to vlčeti vysvětlit a nevyplašit ho.

Zrovna se vracel s mladým Sankarim zpátky k jeskyni, že ho vrátí matce. Dnes ho hlídal a staral se o něj, a celkem neočekával žádné potíže. Je to hodný vlče. Rozhodně hodnější než jsme s brášky byli my tři. Srdce mu trochu pokleslo. Pořád se ani trochu nesmířil s tím, co se stalo Rivotrovi. Navíc, Jarumi se ještě nevrátil z výpravy. Ví, že je bratr schopný, ale přece jen... Potřásl hlavou. Před vlčetem si nedovolí nic dávat najevo.

V tom se nad územím rozlehlo volání. Zvedl hlavu. Koukl k prameni, pak směrem, kam měli namířeno, pak na Sankariho. K místu svolávání je to blíž, asi ho prostě vezmu sebou. Navíc, Artemis tam určitě dorazí taky. Než by vlče vrátil do jeskyně, jeho máma už tam nejspíš dávno nebude. Navíc by to trvalo dlouho. "Sani, to byl hlas Alfy. Znamená to, že se máme dostavit tam, odkud volal. Asi vím, co se děje, tebe se to moc týkat nebude, ale já tam musím. Doprovodíš mě prosím?" Zastříhal ušima a sklonil hlavu k vlčeti. Vlče vlastně nemá na výběr, ale Adain na něj chce být milý.

Pak to prostě otočí a zamíří k prameni. Vlčeti trvá cesta déle, než by ji stihl samotný, takže nedorazili zrovna mezi prvními. Adain se koukl po ostatních a jemně čenichem postrčil vlče tak, aby zůstalo u něj. Stejně na něj bude muset dohlédnout.
Dost si ale oddechl, když uviděl přistávat Jarumiho. Pěkně zostra, přesně ve stylu, jakým by to provedl i on sám, kdyby byl přiletěl. Přejel ho rychle pohledem, Jarumi nevypadá zraněný. Má tu svou regeneraci, ale i tak. Aspoń že je v pořádku.

Ale jinak ho informace docela překvapily. Zajali Roo? Co dělala? Myslel jsem, že ona bude celkem nenápadná... a beta by měla umět bojovat a hodnotit rizika. Přiklopil na chvíli uši a lehce zafuněl. A zamračil se.
Znovu přejel pohledem okolí. Saturejka tu opravdu není a také šla na výzvědy. Takže dva ze smečky. To už není jen tak. Instinktivně ohrnul pysky, ale vrčení nevyšlo. Jen hřbet má naježený.
Ovšem navenek se chová velmi slušně. A neustále také po očku sleduje Sankariho, aby v případě potřeby vlče usměrnil. Ví, že vlček asi moc nebude rozumět o co jde a když už ho sem dostal, tak považuje za svou povinnost na něj dohlédnout. I za cenu, že bude muset s vlčetem chodit okolo. I tak pozornost udrží i u ostantího dění.
Jedno ucho neustále natočené k tomu, kdo zrovna mluví. Po Jarumim i krátce koukl. Ten léčitel říkal, že Rivotra nezranil vlk... Nezapomněl z minulého setkání ani jediný detail. Znova koukl po svém bratrovi. Jestli mu věří Jarumi, muselo ho něco opravdu přesvědčit, vždyť on nevěří jen tak někomu. Potřásl hlavou. Tím odpadá jeho důvod, proč by měl někoho z Přízračných zabít. Nicméně, pořád teď mají zajaté dva členy smečky a to je rozhodně hodně vážná věc. Přiklopil zase uši k hlavě.

Neudržel se a prostě vlčátko párkrát olízl ve formě ohlazení, po kožíšku mezi ušima. "Já vím, Sani. Ale taková výprava není jen tak. Třeba ale umluvíme někoho později, až budeš větší. Viděl jsem v jeskyni něco, co z moře pochází, takže tam musel někdo ze zdejších vlků být. Tak by se mohlo vyrazit zase. Ale na takovou cestu je vážně moc brzo." Koukl na něj. "Navíc, bylo by lepší, kdybys už uměl plavat. Moře má vlny, a ty umí vyběhnout i kousek na břeh, ne jako voda tady.. Nevím ale, proč se to tak děje." Dospělí opravdu nevědí vše.
A jak vidno, zvědavost vlčete se projevila i v dalším bodě. "Protože v zimě je zima a tu kytičky nemají rády. Ale brzo budou. I zima je hezká, se sněhem je legrace. " mrkl na něj.

A pak došlo na honičku. Adaina hodně překvapila reakce vlčete. Zarazil se, když viděl výraz vlčete a stažená ouška a jeho strach. To nečekal. Podobné hrátky naopak obvykle vlčata milují, sám je zažil jako vlče.
Nemůže ani jen tak vstát, vlče mu sedlo na bok. "Ale no tak, jen jsem to hrál, spadl jsem schválně," sleduje vlče dost starostlivě. "Většinou to všichni mají rádi, copak se stalo?" Zastříhal ušima. "Sani, jsem vytrénovaný bojovník... nemohl bys mi opravdu ublížit ani kdybys chtěl. O to se snažilo dost jiných, silnějších. A přesto jsem tady." Normálně by mu tohle rozhodně neřekl, ale to, jak se mládě zachovalo, ho trochu rozhodilo.
Nebude se ale pokoušet vstát, dokud z něj vlče nesleze.

"To pak klidně můžeš, neuhnu, slibuju." mrkl na něj. A jen co to provedeš tak si dám záležet, abych sletěl na tebe.
Ale pak už došlo na úchop. Jarumi ještě odpvoěděl. Adain už srnu nepustil, takže odpovědí bylo jen jakési "Mhmpf!" A zamával ohonem. Ne, o jeho leteckých schopnostem nepochybuje. Jde jen o to, že rozhodně neletěl nikdy v synchornizaci.

Připravil se. Sledoval pozorně každý pohyb bratra, aby správně načasoval vlastní odraz a mávnutí křídel. Perutě zašuměly, u obou, a znovu a znovu. Vzlet s takovou váhou je docela dřina, ale výhodou je, že opravdu mají stejně velká křídla. S hodně odlišnými by to bez lana nešlo, museli by mít větší odstup. Navíc by jim to usnadnilo i vzlet. Ale když není, tak není.

Start byl velice těžký. Kdyby oba vlci nebyli ve výborné kondici a dobří letci, rozhodně by to nezvládli. Takhle ale přece jen srna skončila ve vzduchu a pomalu nabírají výšku a rychlost i bráškové. Výhodou je, že ulovené zvíře, takhle nesené, se nekinklá a nevyhazuje tak oba bratry z rovnováhy. I tak to není snadné. Ale Jarumi umí letět vyrovnaně a Adain? Si dává dobrý pozor, aby letěli v souladu. Tohle by jen tak s někým rozhodně nezkoušel. Jarumiho schopnostem ale důvěřuje.

Přikývl a nijak to nezastírá. "Několikrát. A i za horších podmínek. Neměli jsme stejný tvar křídel. S tebou to bude snazší, prostě mi stačí si jen to správně načasovat a můžu letět normálně. Máme stejně velká křídla, stejný tvar a víceméně stejnou váhu. To je hodně velká výhoda, za takového letu. Právě proto by to neměl být problém i bez lan." Tohle vysvětloval docela vážně, ale pak se zase zazubil. "Když to nepůjde, prostě ji pus´t, nic se neděje. Chce to fakt trochu cvik."
Sám zaujal svoje místo, chytil pevně nohu zvířete a zadíval se pozorně na Jarumiho. Musí si to načasovat správně, odrazit se jen o zlomek času v jinou dobu než on, aby Jarumimu umožnil vzlétnout a sám neztratil přitom vzduch pod křídly díky těm jeho. Ale nemělo by to být tak těžké. Pustil na chvíli nohu a odpověděl mu. "Nezapomeň, vlastně jen normálně letět, jen se snaž o co nejpravidelnější máchání křídly. A můžem!" Odsouhlasil a ihned pevně chytil nohu, pohled upřený na bratra, aby mu neunikl sebemenší záchvěv svalů, připravených vynést světlejšího z vlků do vzduchu i s kořistí. Díky stejným křídlům by to mohlo i klapnout na poprvé. Ale kdo ví? Adain je připraven.

Povzdechl si a znovu pohladil vlčátko. "Já vím, a vůbec se ti nedivím. Ale ani já se tam nedostanu tak lehce a to můžu letět. Prostě je to daleko.

Ještě, že pozornost vlčete se dá docela dobře odvést jinam. A že je toho spoustu co ukazovat. "Ano, tohle se právě děje na jaře. Takhle to celé začíná." Usmál se na něj a řádně rozmával vlastní oháňku. Musím někde najít nějaký kytky a ukázat mu je.

Koneckonců, honička je i na to docela dobrá příležitost. A mladičký Sani se do ní pustil s pořádnou vervou. On vlastně i Adain, do těch skokl se zažral nějak moc a to se mu stalo osudným. Tedy, spíš jeho ohonu. Vlček se zakousl pořádně. Adain měl co dělat, aby nevyjekl. Místo toho teatrálně zaječel "AAAAAAAA!" a zcela úmyslně sebou švhl na bok. Na pohled docela prudce, ale on moc dobře ví, jak spadnout aby si neublížil. "Dostal jsi mě!" Zavolal stejně tak teatrálně, jako prve zaječel. Ale hned zvedl hlavu a zazubil se na vlče. Nehodlá mu dát najevo, že tentokrát to fakt bolelo. Je to vlče a neudělal to schválně.

Nechal se vodit a moc neřešil kam. I když podvědomě trasu zaznamenal a bylo to znát i na tom, že na šťouchnutí do jiných částí těla reagoval pak rovnou úpravou trasy podle předchozích složitějších šťouchnutí.
"Ne. Ale i tak je to moc... " Potřásl hlavou. "Nemám jak poznat, že je pryč moc dlouho.. jsme příliš rozlítaní... a taky máme i práci." Ostatně, sám se bude muset za chvíli dekovat, a jít hlídat. A dobře to ví. Bez ohledu na to, jak te´d vypadá, ale svou práci odvede precizně.
Nakonec zastavil,postrkování nepostrkování. Povzdechl si. "Zjistit víc o tom, co se mu stalo, se snažím celou dobu. i k tomu používám to, že mu říkám vlastní minulost. Ale prostě to zatím moc nefunguje." Povzdechl si.
Koukl na ni a vypadá celkem při smyslech, přestože v očích má pořád dost bolesti.
"A tobě se omlouvám. Neměla bys to být ty, kdo to tady se mnou takhle oddře.ů
Posadil se. Koukl na řeku, co protéká kolem trosek. Rozhodně vypadá víc při smyslech než předtím. Povzdechl si. "Nečekal jsem, že tu někdo bude. Natož že natrefím na tebe...." asi se i maličko stydí.

Zamručel a kývl. "No jo, možná jen špatná doba. Uvidíme."
Rozhlédl se a hrábl packou do země. "Aha, já už tu byl. Vlastně, dá se říct, že několikrát, jenže jsem u toho ani jednou nešlápl packou na zem. Takže pachy a tak tady stejně neznám." Potřásl hlavou. Na jméno jen přikývl v čemsi jako pozdrav.
"Co tě vlastně přivádí, sem, do Norestu?" Neví, jeslti vlk před ním ví, jak se to tady jmenuje. Ale pokud ne, tak mu to právě prozradil. "Hmmm, když ot tak přemýšlím, jeleny jsem tu skutečně zahlédl za letu, dřív... tohle konkrétní místo se myslím nazývá Jelení pláň, co jsem slyšel. Ale lovit jeleny se mi zrovna te´d moc nechce." Táhnout to sám přes řeku by vážně nebylo zrovna zábavné. To je lepší něco menšího a velkou kořist lovit doma.

Přeměřil si ho pohledem. "Ikke, jenže o to tak trochu jde... naučit se to rozlišit. Ty jsi snad ten poslední, komu mám já co vysvětlovat o tom, jak moc jdou vycvičit smysly a vnímání prostoru. Když jsi tady běžel jak o závod přes takhle členité údolí." Přiklopil uši, nelíbí se mu Ikkeho ztuhlost. "Jsi léčitel, ne bojovník nebo lovec, to je mi jasné. Ale, víš co dělá dobrého bojovníka dobrým bojovníkem? Často ten největší rozdíl mezi tím, kdo ze soupeřů přežije? Neztuhnout, zachovat si určitou uvolněnost i při ostražitosti. Jak ztuhneš, je zle. Nereaguješ stejně dobře, děláš chyby. Ale bez paxe se to nepovede."
Nechce ho tlačit do něčeho, co by opravdu nerad, ale ani si nemyslí, že je důvod takhle se stranit. Jo, možná by bylo lepší začít s něčím menším, jenže před nimi je srna, ne třeba zajíc. Tady je ještě zatím Adain omegou, ale přesto, jak to vypadá, v této situaci má trochu navrch. Na chívli došel blíž a lehce přejel čenichem Ikkemu po pleci. "Budu tam. Kdyby to vypadalo zle, prostě ji od tebe odeženu. Ale jeslti opravdu nechceš, nemusíš to dělat. Ty tu máš navíc vyšší hodnost, tak mi to můžeš prostě nakázat, že s tím mám jít k šípku."
Zvedl hlavu. "Ani bych to neměl daleko." Neodpustil si malý vtip. Jeden keř s červenými plody je v dohledu.

Pakliže to ale Ikke nakonec schválí, tak opravdu vyrazí za srnou. "Nadeženu ti ji, takže k tobě poběží ona, ne já. Kdyby to vypadalo špatně, dám ti vědět, třeba prostě zaštěkám. Abys věděl, že je lepší vyklidit pěšinu a počkat, ano?" Koukl starostlivě po Ikkem a pak zamířil nahánět srnu. Dal si záležet, aby ji nehnal moc rychle a aby běžela přesně po cestičce Ikkemu vstříc.

Zazubil se a mávl párkrát ohonem. "Bez obav, to se mi už stalo mockrát."Mrkl na něj s humorem v hlase. "Ale stálo to za to." Zatvářil se vlastně docela spokojeně. Je zvláštní, že zrovna Adain, který podle všeho měl lepší předpoklady ke spolupráci, do smečky nechtěl. Zatímco ostatní ano. Navíc, jak se ukazuje, tmavorudý skutečně spolupráci znal už dřív a dokonce i dost zvláštní. A přesto to nebyl jeho nápad. Tak jako tak, svůj slib smečce hodlá dodržet.

Adain zastříhal ušima, na tu připomínku. "Budeš se divit, ale jde to. Jeden za přední nohu a druhý za diagonální zadní nohu, natáhnout už na zemi co nejvíc, a hezky vyrazit. Vzlet je těžký. Možná se nám na poprvé ani nepovede. Ale ve vzduchu už to je v pohodě, jen ten zadní si musí hlídat, aby letěl v synchronizaci s tím vepředu. Musí se mávat křídly obdobně. Ne přesně stejně, je tam maličký rozchod v tom, komu jdou křídla dolů a nahoru první. Ale rytmus musí být stejný. Jinak by ten zadní rozhoupal předního a přední sebral křídlům zadního vítr. Ale jde to. I když je to mistrovský kousek leteckého umění. Když se to provede správně, je to méně nestabilní než když neseš živého zajíce, který sebou mrská." Vysvětluje to klidně a vážně. Vypadá to, že už to někdy dělal, podle toho s jakou jistotou k tomu přistupuje. "Jasně, bylo by lepší mít lana a postroje, ale to máme smůlu. Je dobré letět relativně nízko a v nejhorším prostě pustíme. O nic nejde."

Zadíval se na něj. Dost vážně. "Jenže, to bys právě měl. Naučit se to. A zvládnout to. Ne tohle. Protože pořád si to držíš huboko a to tě může zničit." Ani trochu se mu celá věc nelíbí. Je znát, že si rozhodně nemyslí, že by to šlo jen tak takhle rovnat. Natož, když i údajná část Jarumiho tak moc a tak výrazně sestřelila, že si Adaina tak dlouho vůbec nevšiml.
Rudohnědý se zachvěl. Cvhíli dost zoufale na bratra koukal, ale asi to na něj bylo prostě moc.... otočil se a s rozběhem vzlétl. Zmizel vzápětí v mracích. Očividně mu na Jarumim hodně záleží a z jeho reakcí by to poznal i slepý. Ale nejspíš to celé potřebuje nějak zpracovat i on.

Vesele se uculil nadšení vlčete. No to jsem taky mohl čekat. Došel až k němu a zlehka ho šťouchl čumákem do plece. "Ne, tady ho nemáme maličký. Je odsud daleko a navíc je tam poblíž něj další území smečky, jiné. Takže tam jen tak nesmíme." Je mu jasné, že tím vlčátko trochu zklame. Ale to se nedá nic dělat. Opravdu je to daleko a nemůže ho tam vzít. Už vůbec ne v současné době. Kdy hrozí potíže.
Potřásl hlavou. S jeho štětičkama na uších je to docela komický pohled.
"No jaro už bude brzo. Vlastně to už začíná. Když se dobře podíváš, tak vidíš? Tady už raší ze země tráva," ukázal vlčeti zelené špičky vykukující zpoza lisí na zemi. "A na stromech a keřích už to taky začíná." Chytil do tlamy jednu živou větvičku a přitáhl ji vlčeti až k čenichu. Pupeny budoucích listů už se začínají otevírat a rozvíjet.
Po chvíli ji pustil a koukl na něj."Vidíš?"

Ale při hře nezaváhal. Jakmile měl u vlčete úspěch první skok, tak nezaváhal, a občas je zapojuje. A pak, udělal čtyři za sebou. Osudná chyba! Skoky chvíli trvají, takže se vzdálensot mezi nimi hodně zkrátila a tmavorudý ocas se dostat vlčeti na dosah. Pokud se trefí.

Zastříhal ušima. "Správná otázka. Většinou pak potká jinou řeku, spojí se s ní, a tak to pokračuje dál, až skončí v moři. Tou dobou už ta řeka bývá dost velká. Moře je obrovské, nemá konec. Nebo ne takový, jaký by šel najít." Těžko asi to vysvětlit vlčeti, ale zkouší to.
Doběhl k vlčeti a hravě do něj š´touchl čumákem. "Kdepak, všechno je pořád to samé, jen to bude mít jiné barvy a některé stromy obroskou zeleným listím. Určitě se ti to bude líbit, neboj se."
A zase se vzdálil, aby byl pak připraven k výzvě. "Tvoje mamka má pravdu. K vodě jen tak sám nesmíš, dokud neumíš plavat. A ano, já plavat umím. Takže, když to nebude chtít učit maminka, tak tě to pak, až bude teplo, klidně můžu naučit, když budeš chtít. Ale jen když to maminka dovolí." To mu řekl na oko přísně.

A pak už přišla výzva ke hře. vlče nezaváhalo! Adain vyštěkl a odrazil se všemi čtyřmi do vzduchu, jako by měl tlapky na pružinkách a vyrazil k nejbližšího stromu, kolem kterého se otočil a změnil směr. A zase vyskočil vysoko do vzduchu. Dělá to schválně, aby tím omezil svou rychlost a navíc aby to vlče víc bavilo.