Príspevky užívateľa

Zamručel a kývl. "No jo, možná jen špatná doba. Uvidíme."
Rozhlédl se a hrábl packou do země. "Aha, já už tu byl. Vlastně, dá se říct, že několikrát, jenže jsem u toho ani jednou nešlápl packou na zem. Takže pachy a tak tady stejně neznám." Potřásl hlavou. Na jméno jen přikývl v čemsi jako pozdrav.
"Co tě vlastně přivádí, sem, do Norestu?" Neví, jeslti vlk před ním ví, jak se to tady jmenuje. Ale pokud ne, tak mu to právě prozradil. "Hmmm, když ot tak přemýšlím, jeleny jsem tu skutečně zahlédl za letu, dřív... tohle konkrétní místo se myslím nazývá Jelení pláň, co jsem slyšel. Ale lovit jeleny se mi zrovna te´d moc nechce." Táhnout to sám přes řeku by vážně nebylo zrovna zábavné. To je lepší něco menšího a velkou kořist lovit doma.

Přeměřil si ho pohledem. "Ikke, jenže o to tak trochu jde... naučit se to rozlišit. Ty jsi snad ten poslední, komu mám já co vysvětlovat o tom, jak moc jdou vycvičit smysly a vnímání prostoru. Když jsi tady běžel jak o závod přes takhle členité údolí." Přiklopil uši, nelíbí se mu Ikkeho ztuhlost. "Jsi léčitel, ne bojovník nebo lovec, to je mi jasné. Ale, víš co dělá dobrého bojovníka dobrým bojovníkem? Často ten největší rozdíl mezi tím, kdo ze soupeřů přežije? Neztuhnout, zachovat si určitou uvolněnost i při ostražitosti. Jak ztuhneš, je zle. Nereaguješ stejně dobře, děláš chyby. Ale bez paxe se to nepovede."
Nechce ho tlačit do něčeho, co by opravdu nerad, ale ani si nemyslí, že je důvod takhle se stranit. Jo, možná by bylo lepší začít s něčím menším, jenže před nimi je srna, ne třeba zajíc. Tady je ještě zatím Adain omegou, ale přesto, jak to vypadá, v této situaci má trochu navrch. Na chívli došel blíž a lehce přejel čenichem Ikkemu po pleci. "Budu tam. Kdyby to vypadalo zle, prostě ji od tebe odeženu. Ale jeslti opravdu nechceš, nemusíš to dělat. Ty tu máš navíc vyšší hodnost, tak mi to můžeš prostě nakázat, že s tím mám jít k šípku."
Zvedl hlavu. "Ani bych to neměl daleko." Neodpustil si malý vtip. Jeden keř s červenými plody je v dohledu.

Pakliže to ale Ikke nakonec schválí, tak opravdu vyrazí za srnou. "Nadeženu ti ji, takže k tobě poběží ona, ne já. Kdyby to vypadalo špatně, dám ti vědět, třeba prostě zaštěkám. Abys věděl, že je lepší vyklidit pěšinu a počkat, ano?" Koukl starostlivě po Ikkem a pak zamířil nahánět srnu. Dal si záležet, aby ji nehnal moc rychle a aby běžela přesně po cestičce Ikkemu vstříc.

Zazubil se a mávl párkrát ohonem. "Bez obav, to se mi už stalo mockrát."Mrkl na něj s humorem v hlase. "Ale stálo to za to." Zatvářil se vlastně docela spokojeně. Je zvláštní, že zrovna Adain, který podle všeho měl lepší předpoklady ke spolupráci, do smečky nechtěl. Zatímco ostatní ano. Navíc, jak se ukazuje, tmavorudý skutečně spolupráci znal už dřív a dokonce i dost zvláštní. A přesto to nebyl jeho nápad. Tak jako tak, svůj slib smečce hodlá dodržet.

Adain zastříhal ušima, na tu připomínku. "Budeš se divit, ale jde to. Jeden za přední nohu a druhý za diagonální zadní nohu, natáhnout už na zemi co nejvíc, a hezky vyrazit. Vzlet je těžký. Možná se nám na poprvé ani nepovede. Ale ve vzduchu už to je v pohodě, jen ten zadní si musí hlídat, aby letěl v synchronizaci s tím vepředu. Musí se mávat křídly obdobně. Ne přesně stejně, je tam maličký rozchod v tom, komu jdou křídla dolů a nahoru první. Ale rytmus musí být stejný. Jinak by ten zadní rozhoupal předního a přední sebral křídlům zadního vítr. Ale jde to. I když je to mistrovský kousek leteckého umění. Když se to provede správně, je to méně nestabilní než když neseš živého zajíce, který sebou mrská." Vysvětluje to klidně a vážně. Vypadá to, že už to někdy dělal, podle toho s jakou jistotou k tomu přistupuje. "Jasně, bylo by lepší mít lana a postroje, ale to máme smůlu. Je dobré letět relativně nízko a v nejhorším prostě pustíme. O nic nejde."

Zadíval se na něj. Dost vážně. "Jenže, to bys právě měl. Naučit se to. A zvládnout to. Ne tohle. Protože pořád si to držíš huboko a to tě může zničit." Ani trochu se mu celá věc nelíbí. Je znát, že si rozhodně nemyslí, že by to šlo jen tak takhle rovnat. Natož, když i údajná část Jarumiho tak moc a tak výrazně sestřelila, že si Adaina tak dlouho vůbec nevšiml.
Rudohnědý se zachvěl. Cvhíli dost zoufale na bratra koukal, ale asi to na něj bylo prostě moc.... otočil se a s rozběhem vzlétl. Zmizel vzápětí v mracích. Očividně mu na Jarumim hodně záleží a z jeho reakcí by to poznal i slepý. Ale nejspíš to celé potřebuje nějak zpracovat i on.

Vesele se uculil nadšení vlčete. No to jsem taky mohl čekat. Došel až k němu a zlehka ho šťouchl čumákem do plece. "Ne, tady ho nemáme maličký. Je odsud daleko a navíc je tam poblíž něj další území smečky, jiné. Takže tam jen tak nesmíme." Je mu jasné, že tím vlčátko trochu zklame. Ale to se nedá nic dělat. Opravdu je to daleko a nemůže ho tam vzít. Už vůbec ne v současné době. Kdy hrozí potíže.
Potřásl hlavou. S jeho štětičkama na uších je to docela komický pohled.
"No jaro už bude brzo. Vlastně to už začíná. Když se dobře podíváš, tak vidíš? Tady už raší ze země tráva," ukázal vlčeti zelené špičky vykukující zpoza lisí na zemi. "A na stromech a keřích už to taky začíná." Chytil do tlamy jednu živou větvičku a přitáhl ji vlčeti až k čenichu. Pupeny budoucích listů už se začínají otevírat a rozvíjet.
Po chvíli ji pustil a koukl na něj."Vidíš?"

Ale při hře nezaváhal. Jakmile měl u vlčete úspěch první skok, tak nezaváhal, a občas je zapojuje. A pak, udělal čtyři za sebou. Osudná chyba! Skoky chvíli trvají, takže se vzdálensot mezi nimi hodně zkrátila a tmavorudý ocas se dostat vlčeti na dosah. Pokud se trefí.

Zastříhal ušima. "Správná otázka. Většinou pak potká jinou řeku, spojí se s ní, a tak to pokračuje dál, až skončí v moři. Tou dobou už ta řeka bývá dost velká. Moře je obrovské, nemá konec. Nebo ne takový, jaký by šel najít." Těžko asi to vysvětlit vlčeti, ale zkouší to.
Doběhl k vlčeti a hravě do něj š´touchl čumákem. "Kdepak, všechno je pořád to samé, jen to bude mít jiné barvy a některé stromy obroskou zeleným listím. Určitě se ti to bude líbit, neboj se."
A zase se vzdálil, aby byl pak připraven k výzvě. "Tvoje mamka má pravdu. K vodě jen tak sám nesmíš, dokud neumíš plavat. A ano, já plavat umím. Takže, když to nebude chtít učit maminka, tak tě to pak, až bude teplo, klidně můžu naučit, když budeš chtít. Ale jen když to maminka dovolí." To mu řekl na oko přísně.

A pak už přišla výzva ke hře. vlče nezaváhalo! Adain vyštěkl a odrazil se všemi čtyřmi do vzduchu, jako by měl tlapky na pružinkách a vyrazil k nejbližšího stromu, kolem kterého se otočil a změnil směr. A zase vyskočil vysoko do vzduchu. Dělá to schválně, aby tím omezil svou rychlost a navíc aby to vlče víc bavilo.

Je vidět, že to s ním pořádně mává. Ale její šťouchání a strkání a pokyny, i když to vypadá, že na první pohled nereaguje, vliv mají. On to vnímá a kdyby náhodou tady došlo k ohrožení, v tu ránu by se útočník nestačil divit. Jenže... nějak, te´d nemá úplně důvod fungovat.
Následuje Aishilu, křídla nakoenc složená na zádech, jak ho donutila je zvednout. I v tomhle zbídačeném stavu jeho pohybu nechybí elegance mistrů bojových umění. Ale je skleslý, hlavu svěšenou. Jen prostě jde pomalu s ní a nechává ji určovat směr. Takový rozdíl proti tomu veselému vlkovi. "Nesouviselo to přímo se mnou... on... to prostě neukazuje. Nikomu. To by znamenalo slabost, víš?" Spíš nevěří ani mě dost aby mi to ukázal. "Tvrdil, že prostě potřebuje být sám a srovnat si to... nemyslím si. Jen to potlačuje..." zní zase dost zoufale. Zachvěl se, ale nástup paniky se už asi nekoná. Jen... pomalu šlape, co noha nohu mine a moc neřeší, kam a na co. Přesto se intinktivně vyhýbá uvolněmým kamenům a drnům.

Stojí, tlapky úhledně srovnané vedle sebe. Pak se ale přece mírně otočil a prohlíží si ji důkladněji. aličko se zamračil. Vůbec? Takže nelétá? Znovu se podíval na její křídla.
"To tě neměl ko učit? A proč jsi to vlastně nezkoušela sama? Teda, jasně, je to složitější, ale nemožný to fakt není." Kdyby jo, tak nelítal nikdy ani on. Křídla jeho druhu rostou až postupně a byl příliš mladý aby měl šanci na lekce s rodinou, když bly unesen.
Létat se ale naučil také.

Trochu zaváhal, ale pak se k ní rozešel blíž. Dvojí křídla, jiná mechanika. Ale i tak, prostě rozpřáhnout a plachtit by měla zvládat. Mohla by být i celkem silný letec, co unese slušnou váhu. Ale obratná extra asi nebude, by se zamotala do vlastních křídel.Málo prostoru na jemné manévry s tím. Ale pořád by mohla mít dost sílu.
Potřásl hlavou.Sice si ji prohlédl důkladně, ale ne že by ji očumoval nějak nevhodně. Prostě zkoumal ty křídla. Nic podezřelého. Ani se jí také nedotkl, nezavadil o ni jediným temněrudým chlupem.

Dobře si vlček všiml podobnosti s Jarumim. Adain se pak nijak netajil tím, že Jarumi je jeho bratr. Tak, jako Sankari sám má sestřičku, že to je stejné.
S radostí následoval vlče a i když ho nepředběhl, na to si dal pozor, občas vedle něj poskakoval a mával křídly. Jen tak, proč taky ne. Hlavně vedle mláděte, že ano.
A jak to tak vypadá, nejen jemu se líbí u pramene.
"viď? I řeky někde začínají a tahle tady." Zazubil se vesele na vlčka. Pak se protáhl, než na něj znova koukl., "Koupání je nejlepší v létě, když je horko. To ještě uvidíš, bude se divit. Jsi to ještě neviděl. Sluníčko bude svítit víc a hřát tě do kožichu, i okolí bude vypadat jinak. Víc zelené a víc barev. Voda taky bude teplejší. Je to potom fajn. Klidně tě můžu naučit plavat, když budeš chtít." Nabízí se hned s nadšením vlčeti. Sice tu mají jen tu řeku, ale tak, to se zvládne. I v té se dá plavat.
A když vlče zpozornělo, nezaváhal. "No jasně. Víš co jsou to lumpárny, ne?" Zadíval se na něj. Předními přilehl na zem, v celkem typické pozici pro výzvu ke hře.

Dnes dostal velmi vyjímečnou možnost. Artemis mu svěřila jeden ze svých živoucích pokladů. Mladého Sankariho.
Seznamoval se s vlčetem v jeskyni opatrně a s nadšením, se zvědavě nataženým čumákem a mávajícím ohonem. Byl rozhodně ochoten si to pořádně užít. Vlčátka jsou přece skvělá!
A tak nabídnul vlčeti, že mu ukáže, kde pramení řeka.
Vedl si ho s mávající oháňkou podél břehu Igny postupně dál a dál, až dorazili k prameništi. Tam zastavil a koukl na vlče.
"No, tak jak se ti tu líbí?" Zazubil se na něj a zlehka strčil čenichem do lopatky vlčete, v přátelském pošťouchnutí. "Já mám vodu vlastně docela rád, ale na nějaké koupání je zima." Ne pro mě, ale ty asi nebudeš mít mou výhodu. "Ale je to hezký místo na kouknutí, nebo jen tak tu lenošit. Nebo vymýšlet lumpárny." Mrkl na něj.

Situované do času mezi ceremoniálem a vyřizováním účtu s Přízračnými.

"Takže nestačí jen vedle, ale vážně by sis o tom měl promluvit. Co tě to tak tíží. Klidně i jen přemýšlet nahlas." Pořád na něj kouká tak vážně. "Pokud se to vrací, tak si to nerovnáš, ale potlačuješ to i takhle." A vypadá že to myslí vážně. Pořád jsou v jeho očích vidět obavy. "Nemusíš mluvit se mnou, jeslti ti na to nepřijdu dobrý nebo vhodný, ale s někým bys měl." To znělo až skoro něžně. "Takže, nejsou jen dvě řešení. "
Pořád ho tak sleduje. Nic si netřídíš, jen potlačuješ problém. Ne že bych tě nechápal. Do mě taky musel kdysi někdo dost hučet a trvalo to dlouho. Ale nečekal jsem, že to bude u tebe takhle zlý.
V očích má starost i prosbu. Přece jen, viděl jak na tom Jarumi je a rozhodně to není legrace.

Vesele se na bratra ustál. Dostal ho a dobře to ví. A JArumi to ví také, to bylo krásně vidět. Adain na něj vyplázl jazýček, ale neřekl už nic.
A s tou dopovědí na vše? "Jasně, proč bych taky neměl. Otázka je, jeslti někdy nepřestřelím a neřeknu pitomost. Ale tentokrát se mi to povedlo, ne?" A už je tu zase ten jazýček. Tmavorudý má nejspíš trochu rozvernou náladu.

"Na střídačku je taky dobrý. Chceš to tak i teď a nebo to vezmeme společně? Asi bysme to zvládli pak i letem, bylo by to rychlejší. Musel bys vepředu, mám asi větší šanci přizpůsobit let tak aby to šlo, musí se vzlétat poměrně přesně v souladu. Přistání je lehčí, prostě nízký nálet nad zem, pustit zvíře, ten vepředu pokračuje rovně na přistání, zadní zatočí do strany. Co ty na to?" Sám je zvědavý, co si bratr vybere.

"Tak mě by sis hlídat neměl, to já bych měl brát v potaz, že si držím odstup. A neboj, lovil jsem s člověkem. To je jak lovit se slepým a hluchým," zazubil se a zamával ohonem.
"Takže co to zkusit? vyraž za tou srnou a já se prostě přidám a budu si hlídat abych ti nelezl do cesty, to bude můj problém. Kdybych útočil, ohlásím to jedním slovem."
Rád by to zkusil. Koneckonců, to že on sám je zvyklý skutečně na lovy i za takových okolností by mohla být výhoda. Rozhodně by měl být schopen zvládnout se nemotat slepému vlkovi do cesty a mohla by to tím pádem být zajímavá zkušenost i pro něj. Adain se toho každopádně nebojí. Ale pokud ani te´d nebude Ikke chtít, tak mu kořist prostě půjde nadehnat.

"Jo, to je. " řekl ještě před samotným začátkem lovu na jeho poznámku o nutnosti se v životě zasmát.

Jen se maličko zachvěl, když projevila lítost. Přesto, asi je nakonec opravdu rád, že ho tu našla.
A když mu řekla, na co by neměl myslet a jak je Jarumi v pohodě, zvedl k ní pohled s dost zoufalým výrazem. "Jo. Jenže po tom, co jsme se rozloučili, jsem ho našel v horách na útesu sesypaného a úplně mimo. Dokud nezjistil, že tam jsem. Pak se najednou tvářil naprosto normálně. A to bylo předtím, než jsme ztratili Rivotra." Znovu se rozechvěl a tentokrát pořádně. Jeho srdce bije rychleji, jak je na pokraji paniky. V tuhle chvíli, se prostě bojí i o Jarumiho a je jedno, jak moc se bratr tváří, že zvládá.
Křídla nadále ignoroval, takže do něj opravdu musela začít šťouchat. Ale i pak to chvíli trvalo, než ho donutila je zvednout. Na zem dopadlo další tmavorudé pírko.
Kouká na ni trochu tumpachově, ale nakonec po jejím pohledu zvedl tlapu, a udělal krok. Pak další a další. Pomalu se za ní rozešel. I v tomhle zoufalém stavu se pohybuje vyváženě a potichu, ani takhle neztrácí určitou eleganci a to i když je vidět, že na tom je skutečně bídně.

Dobře si všiml její reakce. Je zvyklá být ve střehu. Asi taky nebyla v téhle smečce vždycky. I když její pach naznačuje, že tu žije už dlouho. PAch smečky je u ní velmi silný. A taky pach volného větru a zimy, asi je zvyklá hodně pobíhat venku. I na sněhu. Netuší samozřejmě, jak je to s její minulostí. Ale nemá problém poznat, že vlčice je v dobré kondici.

Uculil se, když okomentovala jeho jméno. "Prostě Adain. Ale ty ostatní jména tady ve smečce neuslyšíš jen ode mě."Koneckonců, nepřišel sám. Lehce zamával ohonem a prohlíží si ji vážně trochu zvědavě. "I lovci jsou pro smečku důležití," odpověděl jí na její zdvořilost. Nejspíš by jím sám byl, kdyby ho osud nevedl jiným směrem už dávno.

Na nabídku tréninku napřímil uši a jeho úsměv se maličko změnil, v takový... zvláštně natěšený. "Kdykoliv, Mornie." řekl jí zvesela.
"Co by sis přála vyzkoušet? " Stoupl si nepatrně jinak. Pro případ, že by po něm hned vystartovala. I to se může stát a on s tím musí počítat. Navíc, je v nevýhodné pozici, těsně za zády má řeku. Takže si udělal krok stranou, aby případně mohl řešit situaci snáze a bez křídel. Při tréninku nehodlá používat svoje křídla proti někomu, kdo je nemá. Leda by ho snad chtěl naučit, jak se proti takovému soupeři ubránit.