Príspevky užívateľa

Je vidět, že to s ním pořádně mává. Ale její šťouchání a strkání a pokyny, i když to vypadá, že na první pohled nereaguje, vliv mají. On to vnímá a kdyby náhodou tady došlo k ohrožení, v tu ránu by se útočník nestačil divit. Jenže... nějak, te´d nemá úplně důvod fungovat.
Následuje Aishilu, křídla nakoenc složená na zádech, jak ho donutila je zvednout. I v tomhle zbídačeném stavu jeho pohybu nechybí elegance mistrů bojových umění. Ale je skleslý, hlavu svěšenou. Jen prostě jde pomalu s ní a nechává ji určovat směr. Takový rozdíl proti tomu veselému vlkovi. "Nesouviselo to přímo se mnou... on... to prostě neukazuje. Nikomu. To by znamenalo slabost, víš?" Spíš nevěří ani mě dost aby mi to ukázal. "Tvrdil, že prostě potřebuje být sám a srovnat si to... nemyslím si. Jen to potlačuje..." zní zase dost zoufale. Zachvěl se, ale nástup paniky se už asi nekoná. Jen... pomalu šlape, co noha nohu mine a moc neřeší, kam a na co. Přesto se intinktivně vyhýbá uvolněmým kamenům a drnům.

Stojí, tlapky úhledně srovnané vedle sebe. Pak se ale přece mírně otočil a prohlíží si ji důkladněji. aličko se zamračil. Vůbec? Takže nelétá? Znovu se podíval na její křídla.
"To tě neměl ko učit? A proč jsi to vlastně nezkoušela sama? Teda, jasně, je to složitější, ale nemožný to fakt není." Kdyby jo, tak nelítal nikdy ani on. Křídla jeho druhu rostou až postupně a byl příliš mladý aby měl šanci na lekce s rodinou, když bly unesen.
Létat se ale naučil také.

Trochu zaváhal, ale pak se k ní rozešel blíž. Dvojí křídla, jiná mechanika. Ale i tak, prostě rozpřáhnout a plachtit by měla zvládat. Mohla by být i celkem silný letec, co unese slušnou váhu. Ale obratná extra asi nebude, by se zamotala do vlastních křídel.Málo prostoru na jemné manévry s tím. Ale pořád by mohla mít dost sílu.
Potřásl hlavou.Sice si ji prohlédl důkladně, ale ne že by ji očumoval nějak nevhodně. Prostě zkoumal ty křídla. Nic podezřelého. Ani se jí také nedotkl, nezavadil o ni jediným temněrudým chlupem.

Dobře si vlček všiml podobnosti s Jarumim. Adain se pak nijak netajil tím, že Jarumi je jeho bratr. Tak, jako Sankari sám má sestřičku, že to je stejné.
S radostí následoval vlče a i když ho nepředběhl, na to si dal pozor, občas vedle něj poskakoval a mával křídly. Jen tak, proč taky ne. Hlavně vedle mláděte, že ano.
A jak to tak vypadá, nejen jemu se líbí u pramene.
"viď? I řeky někde začínají a tahle tady." Zazubil se vesele na vlčka. Pak se protáhl, než na něj znova koukl., "Koupání je nejlepší v létě, když je horko. To ještě uvidíš, bude se divit. Jsi to ještě neviděl. Sluníčko bude svítit víc a hřát tě do kožichu, i okolí bude vypadat jinak. Víc zelené a víc barev. Voda taky bude teplejší. Je to potom fajn. Klidně tě můžu naučit plavat, když budeš chtít." Nabízí se hned s nadšením vlčeti. Sice tu mají jen tu řeku, ale tak, to se zvládne. I v té se dá plavat.
A když vlče zpozornělo, nezaváhal. "No jasně. Víš co jsou to lumpárny, ne?" Zadíval se na něj. Předními přilehl na zem, v celkem typické pozici pro výzvu ke hře.

Dnes dostal velmi vyjímečnou možnost. Artemis mu svěřila jeden ze svých živoucích pokladů. Mladého Sankariho.
Seznamoval se s vlčetem v jeskyni opatrně a s nadšením, se zvědavě nataženým čumákem a mávajícím ohonem. Byl rozhodně ochoten si to pořádně užít. Vlčátka jsou přece skvělá!
A tak nabídnul vlčeti, že mu ukáže, kde pramení řeka.
Vedl si ho s mávající oháňkou podél břehu Igny postupně dál a dál, až dorazili k prameništi. Tam zastavil a koukl na vlče.
"No, tak jak se ti tu líbí?" Zazubil se na něj a zlehka strčil čenichem do lopatky vlčete, v přátelském pošťouchnutí. "Já mám vodu vlastně docela rád, ale na nějaké koupání je zima." Ne pro mě, ale ty asi nebudeš mít mou výhodu. "Ale je to hezký místo na kouknutí, nebo jen tak tu lenošit. Nebo vymýšlet lumpárny." Mrkl na něj.

Situované do času mezi ceremoniálem a vyřizováním účtu s Přízračnými.

"Takže nestačí jen vedle, ale vážně by sis o tom měl promluvit. Co tě to tak tíží. Klidně i jen přemýšlet nahlas." Pořád na něj kouká tak vážně. "Pokud se to vrací, tak si to nerovnáš, ale potlačuješ to i takhle." A vypadá že to myslí vážně. Pořád jsou v jeho očích vidět obavy. "Nemusíš mluvit se mnou, jeslti ti na to nepřijdu dobrý nebo vhodný, ale s někým bys měl." To znělo až skoro něžně. "Takže, nejsou jen dvě řešení. "
Pořád ho tak sleduje. Nic si netřídíš, jen potlačuješ problém. Ne že bych tě nechápal. Do mě taky musel kdysi někdo dost hučet a trvalo to dlouho. Ale nečekal jsem, že to bude u tebe takhle zlý.
V očích má starost i prosbu. Přece jen, viděl jak na tom Jarumi je a rozhodně to není legrace.

Vesele se na bratra ustál. Dostal ho a dobře to ví. A JArumi to ví také, to bylo krásně vidět. Adain na něj vyplázl jazýček, ale neřekl už nic.
A s tou dopovědí na vše? "Jasně, proč bych taky neměl. Otázka je, jeslti někdy nepřestřelím a neřeknu pitomost. Ale tentokrát se mi to povedlo, ne?" A už je tu zase ten jazýček. Tmavorudý má nejspíš trochu rozvernou náladu.

"Na střídačku je taky dobrý. Chceš to tak i teď a nebo to vezmeme společně? Asi bysme to zvládli pak i letem, bylo by to rychlejší. Musel bys vepředu, mám asi větší šanci přizpůsobit let tak aby to šlo, musí se vzlétat poměrně přesně v souladu. Přistání je lehčí, prostě nízký nálet nad zem, pustit zvíře, ten vepředu pokračuje rovně na přistání, zadní zatočí do strany. Co ty na to?" Sám je zvědavý, co si bratr vybere.

"Tak mě by sis hlídat neměl, to já bych měl brát v potaz, že si držím odstup. A neboj, lovil jsem s člověkem. To je jak lovit se slepým a hluchým," zazubil se a zamával ohonem.
"Takže co to zkusit? vyraž za tou srnou a já se prostě přidám a budu si hlídat abych ti nelezl do cesty, to bude můj problém. Kdybych útočil, ohlásím to jedním slovem."
Rád by to zkusil. Koneckonců, to že on sám je zvyklý skutečně na lovy i za takových okolností by mohla být výhoda. Rozhodně by měl být schopen zvládnout se nemotat slepému vlkovi do cesty a mohla by to tím pádem být zajímavá zkušenost i pro něj. Adain se toho každopádně nebojí. Ale pokud ani te´d nebude Ikke chtít, tak mu kořist prostě půjde nadehnat.

"Jo, to je. " řekl ještě před samotným začátkem lovu na jeho poznámku o nutnosti se v životě zasmát.

Jen se maličko zachvěl, když projevila lítost. Přesto, asi je nakonec opravdu rád, že ho tu našla.
A když mu řekla, na co by neměl myslet a jak je Jarumi v pohodě, zvedl k ní pohled s dost zoufalým výrazem. "Jo. Jenže po tom, co jsme se rozloučili, jsem ho našel v horách na útesu sesypaného a úplně mimo. Dokud nezjistil, že tam jsem. Pak se najednou tvářil naprosto normálně. A to bylo předtím, než jsme ztratili Rivotra." Znovu se rozechvěl a tentokrát pořádně. Jeho srdce bije rychleji, jak je na pokraji paniky. V tuhle chvíli, se prostě bojí i o Jarumiho a je jedno, jak moc se bratr tváří, že zvládá.
Křídla nadále ignoroval, takže do něj opravdu musela začít šťouchat. Ale i pak to chvíli trvalo, než ho donutila je zvednout. Na zem dopadlo další tmavorudé pírko.
Kouká na ni trochu tumpachově, ale nakonec po jejím pohledu zvedl tlapu, a udělal krok. Pak další a další. Pomalu se za ní rozešel. I v tomhle zoufalém stavu se pohybuje vyváženě a potichu, ani takhle neztrácí určitou eleganci a to i když je vidět, že na tom je skutečně bídně.

Dobře si všiml její reakce. Je zvyklá být ve střehu. Asi taky nebyla v téhle smečce vždycky. I když její pach naznačuje, že tu žije už dlouho. PAch smečky je u ní velmi silný. A taky pach volného větru a zimy, asi je zvyklá hodně pobíhat venku. I na sněhu. Netuší samozřejmě, jak je to s její minulostí. Ale nemá problém poznat, že vlčice je v dobré kondici.

Uculil se, když okomentovala jeho jméno. "Prostě Adain. Ale ty ostatní jména tady ve smečce neuslyšíš jen ode mě."Koneckonců, nepřišel sám. Lehce zamával ohonem a prohlíží si ji vážně trochu zvědavě. "I lovci jsou pro smečku důležití," odpověděl jí na její zdvořilost. Nejspíš by jím sám byl, kdyby ho osud nevedl jiným směrem už dávno.

Na nabídku tréninku napřímil uši a jeho úsměv se maličko změnil, v takový... zvláštně natěšený. "Kdykoliv, Mornie." řekl jí zvesela.
"Co by sis přála vyzkoušet? " Stoupl si nepatrně jinak. Pro případ, že by po něm hned vystartovala. I to se může stát a on s tím musí počítat. Navíc, je v nevýhodné pozici, těsně za zády má řeku. Takže si udělal krok stranou, aby případně mohl řešit situaci snáze a bez křídel. Při tréninku nehodlá používat svoje křídla proti někomu, kdo je nemá. Leda by ho snad chtěl naučit, jak se proti takovému soupeři ubránit.

Vzlétli a až pak se vlastně dozvěděl, jak je to s tím hejnem. Zatvářil se trochu zvědavě a kdyby už neletěli, možná by chvíli zapomněl na zdvořilost a prostě si druhého vlka očichal. Něco takového se jistě projevuje i v pachu. A dosud byl vítr nevhodným směrem, aby něco zjistit mohl. Nu ale poletí na jih, pak na východ, pak zase na sever, dřív či později vítr půjde tak, aby měl šanci si to zkontrolvoat nenápadně.
"Docela zajímavé, že takhle plošně.. všichni ve stejného, nebo jde o různé druhy? Jste příbuzní a nebo je to náhoda, že jste se prostě sešli?" Zastíhal ušima. Možná je trochu zvědavý, ale apsoň jim let ubíhá dobře. Dokonce si na kraji hor dovolil i malou odbočku, ukázat zajímavý potůček, tekoucí z hor v peřejích. Než se zase vrátili na trasu.
Otázek nakonec moc nebylo. "Tak co mylsíš. Poznal bys podle pohledu kde je hranice i ze země?" Zkusil to, když se už přiblížili výchozímu bodu. Touto dobou už si také prověřil nenápadně vlkův pach.

Zůstal klidně stát tak, aby jí neomezoval přístup k vodě. Zastříhal ušima, když okomentovala řeku. Jo, jistě, je to velká řeka. Aspoň tak si její prohlášení vyložil. Ale zůstal klidně stát na místě, dokud se nenapila. Když pak zvedla hlavu a prohlásila kamsi směrem k řece něco o jeho letu, zastříhal ušima podruhé.
"Ani ne. Mám toho dost nalítáno za mnohem horších podmínek. Vím co dělám." neznělo to kupodivu jako vychloubání. Spíš prostě samozřejmost. Navíc, nerozbil se tu. Takže asi opravdu ví co a jak. Navíc, očividně ho ani trochu netrápí, že na něj u rozhovoru nekoukala.

Nenabídl jí lekci letu, ale koukl trochu se zájmem po jejích křídlech. "Ty jsi ještě dost mladá, asi tak divoce nelítáš. " Spíš to konstatoval, než co jiného. Ostatně, ani on nelétal vždycky tak jako dnes. Musel se naučit, jako každý. Navíc, bez učitele to snadné neměl.

Odfoukl si a povzdechl si. "Dobře, to moc velkou radost nemám. Tohle je místo, kde by mohly být, tak je to celkem škoda. No nic, nevadí." usmál se a celkem zvědavě si cizince prohlíží. "Znáš to tu dobře?" Zeptal se celkem zdvořilým tónem, i když naprosto ignoruje cizincovo vykání. Prostě, vždycky mu to přišlo divné, oslovovat někoho jako by jich tam bylo víc. Tak co by se snažil.

A ani ta otázka nebyla bez důvodu. To, že nejsou bažanti tady, neznamená, že nemohou být jinde. Koneckonců, zem je velká. A on docela dostal chuť na bažantí maso.
Protáhl se a složil si pečlivě křídla, pak mu došlo, že se ani nepředstavil. Takže lehce pokývl hlavou na pozdrav a napravil to. "Mimochodem, jsem Adain Serangan Langit."

Souhlasně zamručel, ale nekomentoval. I on dobře ví, kdy by takový způsob lovu měl smysl. Ale usmál se, a napřímil uši, když chce Ikke zkusit víc. "Dobře. nadháněčku a nebo naháněčku?" zazubil se. Není to totéž, u prvního jedfen číhá a druhý nadežene kořist. U toho druhého, ji prostě honí oba.

Na poznámku o lotrovinách na něj vyplázl jazyk, bez ohledu na to, že to slepý léčitel nevidí. "Aspoň že je s tebou veselo," odpověděl mu na to zlehka a jeho ohon se rozmával. Což trochu slyšet bylo, v krajní pozici totiž zametá špička suché traviny. S pravidelným rytmem.

Ale pak už je připraven k lovu. Kořist je před nimi. A podle toho, co si za taktiku Ikke vybere, vyrazí buď hezky přímo za zvířetem a nebo přizpůsobí trasu na budoucí nahánění a číhání. Opět podle toho, kde bude kdo z nich.

Nakonec neodolal, a když mu Jarumi odpověděl ohledně ostatních, zašklebil se. "Ty jsi chtěl do smečky, tak tady to máš." Pak už došlo na lov.

A po lovu?
Sedl si a s úsměvem koukl na Jarumiho. "Zkazit se dá úplně všechno. Třeba stádo moc zdivočet a ono se ti stočí a nebo dokonce rozprchne. Pak jen těžko udržíš nějaké vhodné zvíře ve správném směru. A vůbec se může pokazit kde co. Ale tady šlo spíš o to, abys viděl, že to nemusí vadit, že spolurpacuješ s někým." mrkl na něj. I když mu ocas párkrát mávnul, když mu Jarumi projevil důvěru.
"Tak ji odneseme, ne? Už jsi někdy nesl takový zvíře ve dvojici s někým?" Ulízl si čenich. Zásoba jídla pro všechny tu leží hezky před nimi.
Napřímil uši a zvedl se, připraven ukončit lov a odnést zvíře pěkně do zásob.

Sám neví, co by mu vlastně pomohlo. Potřeboval pryč, proto se tady tak schoval. Nečekal sice, že ho Aishila tady najde, ale... asi byl vlastně rád. Jen neví pořádně co s tím vším. Pořád kouká k zemi a nestará se příliš o svoje křídla a tak dále. Hlavu svěšenou. Ale slyšel, co mu říkala. Nezkoušel před ní ani uhýbat. "Nemůžeš za to." řekl tiše, lehce ochraptělým hlasem. Fialové oči mě pěkně zarudlé.
Cvhíli pak nedělal nic, jen tam stál. Snad ho probralo až to šťouchnutí jejím čenichem. Koukl na ni. "Vím, ale co když se něco stane i jemu." zachvěl se, je vidět, že se o zbylého bratra bojí. A je celkem jedno, že jí sám říkal už dřív, že se o Rivotra bojí a že s Jarumim je to jiné. Tohle a teď, to nemá s logikou společného vůbec nic.
Potřásl hlavou a povzdechl si. "Večer budu mít hlídku, takže budu muset zpátky." Ani si není jistý, co jí tím chce říct. Omluvit se, že musí odejít a není to od ní útěk? Nebo že se mu tam nechce zpátky? Nevyzná se sám v sobě a rozhodně je to na něm vidět.