Príspevky užívateľa

Pil docela žíznivě. Prve letěl dost rychle a to už mívá takový efekt. Možná by tak rychle pít neměl, přece jen, uhřátý by to neměl dělat. Ale to mu je v tuhle chívli jedno.
Jeho instinkty ho ale varovaly, že je v jeho blizkosti někdo další. Aniž by se obtěžoval si zjisit kdo, otočil se prudčeji směrem k neznámé a už už se na ni chystal vyjet ve stylu, 'na co zíráš' když mu došlo, že tam, kousek od něj, je očividně hodně mladá vlčice.
Sklapl tak svoje pysky, frustrovaně a napůl zoufale zabručel a otočil hlavu zase od ní. Srovnal si packy do normálního stoje a otočil se k ní už s celkem normálním výrazem. Přejel ji pohledem. Nevypadá vesele. Ani šťastně. Ale očividně si ho nehodlá vybíjet na mladičké tulačce. Ona koneckonců za ty divné okolnosti, kterým čelí, nemůže.
"Neboj, jeslti se chceš napít, tak prostě uhnu." řekl překvapivě docela vlídně a kousek uhnul od vody aby jí dal tu možnost. Pro případ, že se taky šla prostě napít.

Koukl na něj. "Jenže občas nemusíš mít na výběr." Hlavně když jsi nás nahnal do smečky bráško. Díval se na něj ale docela klidně.
Povzdechl si a potřásl hlavou. "Tak třeba když potřebuješ nalovit dočasně hodně kořisti naráz. Nebo když učíš mladé vlky. " Ti se to sami taky nenaučí. Metodu, jak se učil lovit sám, by nikomu nepřál.
"Jo. Je dobré to prostě umět. Nikdy nevíš. Takže, vyrážíme ne?"
Zastříhal ušima a rovnou rozpřáhl křídla, že vyrazí. Koukl i po Rivotrovi, co kdyby se přece jen přidal. Netušil, že ho na tomto odletu vidí naposled.

Odletěl z území smečky a prostě letěl. Moc nepřemýšlel nad tím kam. Jen výška a vzdálenost a let. Občas chvíli krouží, občas prostě zkouší vyletět co nejvýš. Hlavně aby nemusel příliš myslet. Ne, vážně nečekal, že to bude tak složité. Je trochu zoufalý. Neví, co všechno si myslet o spoustě věcí, a hlavně, neví co s nimi.
Zatřepal pořádně hlavou, ještě vysoko v mracích. Do čeho jsem se to dostal? Zavřel na chvíli oči a přestal si hlídat křídla. Začal padat... rychle a rychleji, propadl mraky a míří k zemi. Pozorovat ho někdo odspodu, vypadá to, jako by měl vážný problém.... a také má, i když ne s letem.
Prostě padá volným pádem. Není samozřejmě blázen aby se rozbil o zem. Podobné věci dělával už dřív, je to také druh nácviku, i když to tak nevypadá a teď.. je v tom i jistá temnější stránka, oproti jindy.
Až skoro nebezpečně blízko nad zemí se najednou prudce narovnal a srovnal křídla. Vyrovnal pád hodně prudce, napínal křídla do krajnosti. Ale vybral to pořád pár desítek metrů nad zemí, rozhodně nešlo o nic těsného a začal zase stoupat.
Rozhlédl se pak, kde vůbec je a uviděl dole velkou řeku. Fajn, možná bych se mohl napít.
Přitáhl k tělu jedno křídlo. Ve spirále začal klesat dolů, k řece. Připomíná to pád javorového semínka ze stromu. Dopadl tak na zem sice trochu zprudka, ale přesto bezpečně a jistě. Navíc, je znát, že tohle už rozhodně prováděl víckrát. Zamířil k vodě, že se opravdu prostě napije. Neřeší, že jeho skoro pád mohl vidět přes rovné pláně okolo kde kdo.

Tmavorudý vlk sebou viditelně trhl. Unesen?!? Nevěřícně kouká na to vlče. Copak tady unášejí vlčata?
dost se zděsil... Jestli je to pravda, tak tady rozhodně nezůstane. A bratři taky ne. Ale... Nesmím začít vyvádět... Musím zjistit co se děje a hlavně nenápadně.. nesmí nic poznat. Jestli je to pravda... musíme zmizet a musíme zmizet dřív, než se kdokoliv dozví, že je něco špatně. Polknul a koukl na vlčka.
"Kdo tam všechno byl maličký?" Jeden vlk proti dvěma rodičům by asi těžko něco zmohl, takže jich tam muselo být víc. Jinak by to bylo divné. Tak jako tak, prostě musí zjistit, co se tady stalo.

Rozhlédl se. "Dobře, takže na hory jsi zvyklý. Tak možná příště budeme trénovat v horách, ano? Ale na první učení je lepší nepoužívat vysoké kopce. Zkoušíš občas natahovat křídla a protřepat si je?" Zkusil se taky vrátit k výuce letu. Kdyby museli odsud, bude se hodit i každý základ letu pro to vlče. Neměl by to srdce ho tu nechat.

Trochu nevěděl co se sebou. Chvíli ležel na jednom místě a předstíral spánek, pak se jen tak coural územím. Nakonec, využívajíc situace, že i omegy mohou mimo území a nemusejí to ani nikde hlásit, se prostě sebral a vznesl se na oblohu. Letí na sever. Teď v zimě to není místo, kam by se bez křídel dostávalo snadno. Průsmyky ve věžových horách jsou dost neschůdné. Takže, tady na severu, mimo území, tady bude klid. Nebude muset nikomu nic vysvětloval.

Netušil, je Jarumi měl stejný nápad. I když je to logické, jsou přece bratři.
Adain letěl celkem vysoko, v příkrovu mraků. Takže, když si všiml rezavého kožichu na okraji útesu, Jarumi neměl žádnou šanci vědět, že je sledován. Adainova první reakce byla, že zamířil výš a zmizel v mracích úplně. Až pak mu došlo, kdo to tam tak zhrouceně leží. Srdce mu vynechalo pár úderů, pak mu došlo, že Jarumi tam možná prostě dělá něco jako on sám teď a nejspíš mu vůbec nic není. Přesto, chvíli letěl v mracích, přeletěl bratra, otočil se a pak až zamířil trocbhu níž, aby nalétal odzadu a nebyl hned ke spatření. Prvně se trochu styděl za svou reakci a pak mu došlo, že se může vlastně nenápadně podívat, co tam Jarumi dělá.

Začal kroužit a jen sem tam lehce vykoukne z mraků. Jarumi se sotva pohnul a je čím dál víc jasné, že je naprosto a totálně skleslý.

Tmavorudý zase vystoupal do mraků. Za těch pár zakroužení si dost zmapoval proudy, tak může zkusit dost náročný manévr. Zvětšil oblouk a zvýšil rychlost. A pak, těsně než vykoukl z mraků, změnil lehce úhel a přestal mávat křídly... setrvačnost a vzdušné proudy ho nesou dál, ale mnohem níž než předtím. Jenže velmi nehlučně. Být naprosto v pohodě, i tak by ho Jarumi ale postřehl. Ale jeslti je zamyšlený nebo vydeptaný a nedává si moc pozor na prostor nad sebou, nemá šanci. Navíc, jen nepatrná změna náklonu křídel a vzdušné proudy za hranou útesu ho hned zase nesou výš, a pomohly mu zmizet znovu v mracích, aniž by musel jedinkrát mávl křídly. Krásná ukázka leteckého umění, i když vlastně nenápadná. Ale nechtěl se předvádět. Viděl, že Jarumi dýchá divně a chvěje se. Opravdu ho to dost znepokojilo, takže to v mracích otočil. Letěl o kus dál a pak se zase otočil směrem k bratrovi a klesá. Te´d už mává křídly a není potichu. Snaží se předstírat, že přilétá od severu a letí nízko. Jako by prostě náhodou přilétal zrovna tady a teprve Jarumiho zahlédl. Zamířil na přistání jen kousek od něj, tak aby nechal mezi nimi prostor, aby nehrozil nikomu pád. Te´d už nevěří, že si ho Jarumi nevšimne, ale dává si pozor aby se tvářil jakoby nic.

"Tak vidíš," prohlásil vážně velmi spokojeně a koukl na něj s maličko vítězoslavným výrazem. Tohle je vážně docela fajn.
Ale pak na něj koukl trochu zamyšleně. Všiml si toho co to naznačuje. "Nevypadá to tak. Rozhodně si vedeš líp než já." zabručel. A to i když Adain takový poustevník zase nebyl.

A to s těmi vlčaty..."No nevím, jesti promlčené, když po mě chceš začínat od začátku. Na tom jsme ještě taky byli spolu." To je fakt, ale ani Adain to asi zase tak moc připomínat nechce, což je na jeho výrazu a maličko přiklopených uších vidět.
Přirovnání rozhovoru a boje je taky zajímavé. "No já nevím, v boji není moc čas přemýšlet.. .neřekl bych, že je to horší.... a proč by nemohla tím důvodem být? Je dsot vlků, co něco provedou právě kvůli vlčicím." Nedal se tak honem odradit. Jen škoda, že to vypadá, že připomínkou vlčice ale tento rozhovor skončil. Adain si povzdechl. "No jo, tréninky..." přiklopil uši ještě víc. Ještě si na to úplně nezvykl, že má trénovat s ostatními ze smečky. I když někteří jsou vážně docela fajn. A ne všechny tu zatím zná. ale do seznamování se mu tak moc nechce.
Zůstal na místě, a jen koukalza Jarumim. Svěsil uši ještě víc, když jeho bratr zmizel z dohledu. Stočil se do klubíčka, zády ke světu a tváří se, že by ho nejraději ignoroval. Ale to nikdo nevidí, že?

Pousmál se. Vlastně, vyloženě se na Jarumiho zazubil. "Ne vždycky ale pracuješ s létavci. Ve skupině je to jiné. Nálet se dá použít, ale je lepší letce použít na vyhledání, případně na obejití kořisti při nahánění, ale ne při vlastním lovu. Ve skupině je nálet o něčí úraz, hůř se hlídá, kterým směrem zvěř vyrazí a někdo snadno může skončit došlapaný. Když jsi sám, tak to samozřejmě jde. Ale ve skupině bych ti to moc nedoporučoval." Ale proto je na místě si to ozkoušet, no ne?

"Navíc, při naháněčce ve skupině vybíráš ze zvěře ty horší kusy, co by možná později stejně nepřežily. Takhle je vytřídíš hned a je víc pastvy pro ty zdravý, tím se líp množí a tím ti zvěř nedojde. Když někde jsi delší dobu a lovíš se smečkou, tak i na tohle myslet musíš. Nebo mají problém všichni. Kořist i lovci." Nepřímo tak vlastně řekl, že občas asi nahání i sám a i když by nemusel.

"Tak co? Kdo si to jde se mnou vyzkoušet?" Zeptal se. Nedoufá, že by se Riv přidal, ale Jarumi snad ano.
Jen co na to dojde, tak hodlá vyrazit i se zájemcem (nebo zájemci) na lov.

Sedl si, složil si způsobně packy a ocas těsně podél nic, skoro po kočičím způsobu. Dívá se na vlče vážně. Ví jaké to je, být někde, kde o to moc nestojí. "A jak se tedy stalo, že jsi tady, když tady být nechceš?" Hledí na vlka docela zamyšleně. Jasně, nemusel by se o to starat. Prostě, splnit si svoje a kašlat na to. úkol by tím splnil, že? Jenže, něco z toho se odrazilo i v jeho duši. Ani on nechtěl do smečky, ale prostě neměl moc na vybranou. Ale měl vážný důvod, proč to zkousnout. Může ho mít klidně i to vlče. Ale jaký to pak je důvod? Třeba si to vlček s ním tady aspoń nějak v sobě srovná.
"A chápu to dobře, že ti vadí spíš tohle místo, než členové smečky? Třeba nemáš rád hory?" Všiml si toho ohlédnutí.
Na představení jen kývnul.

"I tobě," pozdravil zase tak zvesela. Už je jasné, že nejde o narušitele, pach smečky je sice slabý, ale rozhodně přítomný. Takže zřejmě nováček ve smečce. "Tak co? Vydal ses prozkoumat nový domov?" Je jasné, že se tu okřídlenec nenarodil, právě podle slabého pachu smečky. To, že ho tu neviděl, směrodatné není, taky pořád někde lítá, že ano. Mnohdy i doslova.
Přejel rychlým hodnotícím pohledem křídla a tak. Docela se mu zamlouvá, co vidí. Aspoń bude s kým se nahánět po obloze. Samozřejmě, s brášky je to nejlepší, ale jednou nakonec souhlasil se smečkou, tak s ní souhlasil a vlk vypadá docela přátelsky. A mladě.
"Nebo prostě okukuješ kudy vedou hranice? Tady jsou ostatně blízko, jen za dalším hřebenem, což je pro nás s křídly nic."

"Hm... jeden že se toho chytil když to zmínil ten druhý, a ten druhý, že vlastně neví." Koukl na ni a tváří se vážně dost zoufale. Copak tohle jsou odpovědi?
"Ale dělám co můžu... přijde mi že s Jarumim to vážně jde, tam prostě... jsme pořád bráškové. Ale s Rivotrem.. netuším jak mu pomoct. Snažím se. A o odstupu vím, nejradši bych skončil s oběma v jednom chumlu, ale Riva se bojím i jen dotknout nebo k němu vlastně přijít na dvě vlčí délky. " Povzdechl si. Pro poměrně impulzivního Adaina je to náročné. Umí být sice trpělivý, ale tohle ho trošku ničí.
"Dokonce jsem požádal léčitele aby s ním zkusil pomoct.. má dost ošklivé jizvy. Navíc, ten léčitel je docela fajn." Ikke se mu dostal pod kůži, ani tmavorudý netuší jak.
"Jo, lesy jsou fajn, je tam i dobrý loviště. Já sám raději volím hory a výšky, odkud mám přehled a těžko se ke mě vyškrábou. Ale je fakt že tam bývá zima. Mě to nevadí, ale většině vlků by to nadělalo potíže. Jsem na mráz dost odolný. " Může za to jeho magie, je to vedlejší efekt fyzických změn, které má jeho tělo vrozené, aby jeho magii ustálo. Adain to tuší, ale obvykle prostě jen říká, že je zvyklý. Neuvědomil si, že tím taky prozradil, že si držívá odstup a vybírá si úkryt, kde se k němu jen tak někdo nedostane.
Každopádně, teď se tu taky válí ve sněhu, a kouká z té prapodivné pozice na vlčinku.

Už zdálky viděl vlče, jak si razí cestu sněhem. Vypadá, že mu to moc nejde a to i když sněhu už dost ubývá. Sledoval ho a čekal. Konečně přestal přecházet, naopak, s trpělivostí lovce prostě stojí a sleduje pohyb vlčete přes planinu.
Chvíli to trvalo. Vlček... nevypadá zrovna nadšený z toho, že tady vůbec je. A nedá se to přehlédnout. I tak slušně pozdravil.
"Dobrý den i tobě," odpověděl mu Adain klidně. Naklonil hlavu na stranu a trochu sklonil hlavu, aby byl vlčeti blíž. Měl dost času si prohlédnout jeho neobvyklé tělo a křídla, úplně jiná než jeho, aby měl představu o jeho letových možnostech. Podobná křídla už vlastně viděl. a párkrát před jejich nositeli zdrhal. Na zemi i ve vzduchu. Takže, opravdu představu má.
čím si není jistý, je zájem vlčete. "Poslyš, vážně tu chceš vůbec být? Tohle se nedá nutit. Jestli létat nechceš, bude to mnohem těžší. Ale jestli se bojíš, protože to neumíš, tak se bát nemusíš. Létání stojí za to. Ale nepoznáš to, dokud se to nenaučíš." Myslí to vážně. Neví, co přesně se vlčkovi nelíbí, ale on sám taky zažil že se dostal do situace, v které být nechtěl, takže má pro podobné stavy pochopení.
"Jsem Adain, ale to asi už víš, když jsi sem měl dorazit, že?" Pro tentokrát vynechal plné jméno.

Zašklebil sen a něj. " a ty taky." klidně tak potvrdil, že s těmi bažinami pěkně kecal a ví to. "Však sám do tý veverky nemáš moc daleko. " vyplázl na bratra jazyk. Aspoň tady a te´d, s těmi dvěma, je zdá se vše v pořádku.
"Neřekl bych. Každé má smysl a jak jsem říkal, já moc neumím vyprávět, takže budu potřebovat příklad. " Zatvářil se nevinně. Není to tak úplně výmysl, opravdu moc vyprávět nikdy nezkoušel, takže na tom všem něco bude. "Já ani nevím jak začít." Svěšení uší napovědělo, že to je pravda. On to opravdu neví.

Ale znova na něj vyplázl jazyk, když se Jarumi rozesmál úkloně. "To my oba, jako vlčata." A znovu na něj vyplázl jazyk. Vlastně to tak je. Jen, je to už dávno. Ale i tak, odtamtud tu úklonu nemá.
"Taktiky?" chytil se hned dalšího tématu. Zastříhal ušima, což jen zdůraznilo ty štětičky kterými tento hovor začal. "Není i rozhovor druh strategie?"
"Artemis? A není v tom nakonec spíš právě ona?" Je to vlčice a jeho bratr je vlk. Nebylo by to nemožné a navíc, toho výrazu si všiml...

Postává na samém okraji lesa, hned vedle pláně zajíců. Popochází sem a tam. Ne že by mu byla zima, i když dnes je jeden z těch dnů, kdy se zimní období tváří, že jaro nepustí do světa. Ale jemu chlad nevadí. Ne, spíš je maličko nervózní. Ví, že za ním sem má dorazit jeden z mladších vlků a je na něm, aby mu ukázal, co má dělat s křídly. Smečka sice nějaké létavce má, ale doopravdy tu umí pořádně létat zatím jen on, Jarumi a Riv. Rivotr na tom není moc dobře a Jarumi? Adain nepochybuje o tom, že se v lekcích rozhodně brzo přidá. Jen čirou náhodou teď jedna vyšla na něj. To vlče, co má dorazit, vlastně ani nezná, ale je jasné, že ho pozná. Těžko by za ním mohlo na území jen tak přijít vlče, že chce učit létat a být to náhoda, že ano. Jenže, Adain to nikdy nikoho neučil, takže to bude trochu složité.
Zastavil a zadíval se přes pláně. Z které strany asi ten mladý vlk dorazí? Zastříhal svýma ušima s rysími štětičkami na koncích. Oproti sněhu vedle něj a na pozadí lesa, vypadá Adain spíš černý, i když není.

Vyrazil se zase jednou proletět. Tyhle hory jsou na to skvělé, dá se tu pořádně vyřádit. Křídla tu někdy dostávají zabrat, vzdušné proudy v horách jsou přece jen něco dost jiného, než nad rovným prostorem. Ale to mu nevadí. Je zvyklý létat i za dost drsných podmínek. A ani horský mráz ho nevaíd. Oheň, ukrytý v jeho nitru, hřeje dost.
Tak vyvádí v prostoru nad horami, a někdy prolétává i velmi těsně podél hran štítů. V jednom takovém přeletu se mihnul jako střela těsně nad hlavou jakéhosi vlka, kterého ani nezná. To je tu někdo novej nebo je to cizinec? Je blízko hranic, i když je stále uvnitř.
Otočil se ve vzduchu velmi prudce zpátky a dost razantně a ve velké rychlosti přistál vedle neznámého. "Nazdar!" Pozdravil ho zvesela. Let mu vždy zvedne náladu.

Koukl znovu na Riva, pak na Jarumiho. No, říct co a jak slovně určitě neuškodí.
"No, užíval, jak kdy. Ne vždycky bylo veselo a mít družinu, kterou ti pak zabijí, to stojí taky za houby." tohle téma ale raději rychle opustil. Obzvláště v blízkosti Riva.
"Společný lov není nic těžkého, jen je potřeba se domluvit co a jak. "
Potřásl hlavou.
"čím méně přehledný terén, tím lépe musíte být domluvení, dá se pak využívat vytí, abyste jednak věděli, kde kdo jste a jednak, také to může pomoct hnát zvěř požadovaným směrem. Hlavně u větších skupin je to velice dobrá taktika. " uculil se. Jeho nálada se zdá se může někdy změnit i dost rychle. Impulzivní, jako oheň sám. Za to může ta jeho tmavorudá srst, určitě.
"Ve dvou nebo třech je to jiné. Často jeden číhá v úkrytu a druhý, nebo ostatní, nahánějí kořist na dosah. chce to trochu znát prostor. Ale to nepoužiješ tam, kde je dobrá viditelnost na dálku. Pak se spíš využívá vlčí vytrvalost, běžíš, ženeš kořist kam chceš. stejně jako když naháníš stádo. Vyplašíš ho, běžíš za ním, dáváš o sobě vědět, chňapeš po nich odzadu a nutíš je zrychlovat. Slabší kusy se brzo unaví, není pak problém jednoho oddělit od stáda. Pak musí jeden na sebe vázat pozornost a ostatní odzadu zaútočí. Unavený kus není těžký soupeř a dá se tak ulovit i hodně velká kořist, co by se nebála bránit. Třeba dospělý jelen."
Koukl na ty dva, pak na Jarumiho. "Tak co? Půjdeme někam potrénovat lov?"