Príspevky užívateľa

Uvítal zvesela brášku, když se vrátil s tím samým, co měl donést on. To se ti to hledalo, co? Pacholku. Ale jen se na něj usmál, vlastně oceňuje, že Jarumimu došlo, že měli totéž a že si to může urychlit stopováním.

Vzhledem k tomu, že zatím nedostal žádné další pokyny a nebyl ani propuštěn pryč, přešel k bráškovi a zůstal vedle něj. Vyčkává. Napřímil uši, když přiběhl další vlk, velmi mladý. Sleduje ho pozorně. Ale neřekl nic, přece mu nenapoví, co ho čeká. Vlče vypadá trošku uštvaně, ale dorazil sem třetí, to vůbec není špatné!

Adain koukal naprosto zoufale. Nebránil vysokému hnědému vlkovi v přístupu. Ale vzhledem k tomu, že ten nevypadá, že by mu křídlo vadilo, nechal ho na místě, aby Saturejce nebral teplo. Vlastně se bojí skoro pohnout, aby ji co nejlépe zahříval.
"Spadla do prameniště, zmizela pod ledem. Nebyla tam dlouho, slyšel jsem pád. Vytáhl jsem ji jak rychle šlo, ale nevím co s ní..."
Uši má přiklopené a je vidět, že má o vlčici dost strach.
Opatrně a lehce strčil čenichem Saturejku za ucho. Jeho zděšení ještě navýšilo to, že ona je natolik mimo, aby vysokého léčitele oslovovala jako svou babičku a ještě ke všemu ho začala odstrkovat.
"No tak... nech ho pracovat... " mluví na ni jemně a klidně a trochu nejistě koukl i po léčiteli. Není si jistý jeho reakcí na tohleto všechno. Ještě ho nepotkal. Kolik léčitelů má tahle smečka? Znám jen Ikkeho.

"Pro mě rozhodně." Vážně přikývl. I když, jedná se jen o jeho brášky, ale to je jedno. Jsou prostě jeho.
Když vlčice před ním mluvila dál, posadil se. Ocas si úhledně složil kolem tlap až k předním, a sleduje ji pozorně a zaujatě, s hlavou nepatrně na stranu. "Takhle jsem o tom nepřemýšlel... myslíš, že by se prostě mohli bát toho chaosu venku, a utéct do smečky protože tam právě je to trochu podobný? Já jen, nevím.... přijde mi, že to je spíš děsivá představa, muset zase něco poslouchat... i když tentokrát je to z jejich volby... " Zastříhal ušima. Jo, je to tu celkem volný. Koneckonců, taky te´d sedím tady a ne na území smečky, že jo. A nikdo se neptá proč co a jak. Jen musím být včas zpátky. Ale stejně.

Povzdechl si a maličko sklonil hlavu. Jen zabručel a kývl, když zmínila léčitele. Ikkemu i docela věří. Ví, že to není nejvýše postavený léčitel ze smečky, ale jeho nadřízeného zatím nezná.
Znova zvedl hlavu, když zmínila svou minulost. Přiklopil uši a olízl si čenich. "To mě mrzí. Bylo to hodně zlé?"

Vesele se zazubil. "Jasně, párkrát kousnu a chroupnu a nebude eskadra!" Nechal jazyk chvíli viset z tlamy až mu plandal. "Ale Modrou bych ti nechal." Přidal maličko do kroku a zlehka strčil Ikkemu čenichem do ohonu. Jen zlehka, ani náznak kousnutí.

Na širším úseku cesty přidával dřív, než se Ikke stačil pořádně vyjádřit. Rychle Ikkeho doběhl a teď běží bok po boku, temně rudá srst vedle bílé. "Kdo by používal křídla při tréninku s nelétavcem, to by nebyla žádná zábava!" Namítl na oko pobouřeně. Ostatně, ani ho to nenapadlo.
Tempo, kterým se teď ženou, je vážně pořádné. Adain si hlídá, aby se držel vedle Ikkeho. Zdálky musejí ti dva vypadat zvláštně sladěně.

Odfrkl si i za běhu. Oči mu vesele svítí a oháňku nese vysoko, uši také napřímené. "To jen proto, že uvažuju, že se ti do něj zakousnu." rýpl si z vesela. Ale i z tónu je naprosto jasné, že je to legrace. "Takže bys asi měl přidat," zazubil se za ním a schválně zaryl pákrát packy důrazně do země, aby chvíli dělal hluk. Normálně za běhu tak hlučný není.

Nechává se vést Ikkem údolím a je vidět, že jeho kondice nebyla předstíraná. Ikke očividně trénuje pravidelně, vzhledem k tempu, co nasadil. Adain mu ale nemá problémy stačit, jen křídla si drží hodně těsně u těla, aby jimi nechytal za občasné křoviny podél pěšin. Jak to dělá když nevidí? To to tady má tak dobře naběhaný?

Přikývl. "Jo, rozhodně. Pořád jsou to mí bráškové. " Jeho názor na ně je naprosto a úplně jasný. Položil by za ně život, kdyby musel. "Zvláštní, no já nevím. Byli zotročení, konečně se najdeme a oni se hrnou do smečky? Bez ohledu na to, jak je tam třeba volný režim, pořád tam máš pravidla a musíš poslouchat. Kor jako nováček. Mě se do toho teda moc nechtělo. Netuším, proč to Jarumi navrhl, ale Rivotr, který sotva akorát utekl ze zajetí, se toho hned chytil... pořád to nechápu." Maličko se zachmuřil, evidentně to je pro něj dost vážné téma. "jo, léčitele máme. Jednoho jsem potkal i dřív, než jsem je našel... je docela fajn." Je to velké uznání. Přece jen, léčitel není jeden z brášků, že? "Snad se to zlepší. Rivotr mi vážně dělá starosti."
Povzdechl si. Pak se podrbal zadní packou za uchem. "Hm... tak to mi asi moc neporadíš, jak si poradit ve smečce." zazubil se. To už je jen jeho problém, ne problém Rivotra, takže to bere s o dost větším humorem.

Hezky se napřímil, včetně uší a natočil se tak, aby proti světlu vynikly. "Já, je mít musím." Zvedl na chvíli maličko čumák výš. "Narostly mi jako ochrana před bažinami, když jsem v nich žil."
Sklonil hlavu a vyplázl na Jarumiho jazyk. Vypadá šťastně... S Jarumim je opravdu vše jako dřív. Jak moc mu to chybělo.
Koukl na bratra. "Někdy bych mohl. Pokud se podělíš i ty. Moc vyprávět neumím, ale můžu to zkusit. Asi nejvíc zvláštní z těch, co jsem kdy potkal, byl jeden člověk. Měl magii, která mu umožňovala rozumět nám ostatním. Takže se s ním dalo mluvit, na rozdíl od jiných lidí." To je něco, co asi zažil málokterý vlk.

Na vyhlídku ozkoušení kondice se jen zazubil a s jedním křídlem rozpraženým se Jarumimu elegantně uklonil. "Kdykoliv, bráško." Evidentně to myslí vážně. I přes tu starost o Rivotra. "Umíš jednat s ostatními tak, aby to k něčemu bylo? S Rivotrem... to asi fakt bude docela těžký. Říkal jsem o něm Ikkemu, snad pomůže. Přece jen je to léčitel." Také tím vlastně prozradil, že Ikkeho docela bere. Ostatně, bylo to vidět i když se setkali tentokrát tam na hranici.
Potřásl hlavou.
A pak se na Jarumiho zkoumavě zadíval. "No právě. Z nějakýho důvodu to z tebe vypadlo. Co je ten důvod?" Zkoumá pozorně bratra pohledem.

Odfrkl si. "No do tebe to sedí, s tím, jaký štětičky na uších si pěstuješ!" odvěděl mu. Špičkovat se koneckonců mohou dva. A záměrně ignoruje fakt, že on sám... má úplně stejné štětičky na uších. Opravdu, mezi Adainem a Jarumim se zdá se opravdu nic nezměnilo. O to větší kontrast je s jejich třetím bratrem.
Zamručel, když promluvil o inteligenci a vyjednávání. "Nejsem moc diplomat. Ale i já měl přátele... i celkem neobvyklé." To hlavně jednoho. "Ale až později. Jako vlče jsem byl sám v místech, kde by nepřežila většina dospělých. No, jsem tady, co?" Zastříhal ušima.

Ale jeho výraz je čím dál temnější, jak došlo na Rivotra. "Jo, všiml jsem si." Koneckonců, uhýbal před nimi. Adain by je nejradši viděl v jednom chumlu, ale nedá se nic dělat, i on dokázal zabrzdit, když viděl, no to co viděl. Svěsil uši. I on viděl ty jizvy. Když zveld pohled a koukl na Jarumiho, je v jeho očích strach. Strach o bratra. Dost výmluvný. Neřekl k tomu nic. Co by taky mohl. Je ale jasné, že ani on není žádný hlupák a dobře ví, co to znamená.

Odpvoěď Jarumiho na smečku ho ale zarazila. Sedl si a nařímil se, kouká skoro jak surikata. "Ale vždyť ot celé byl vlastně prvně tvůj nápad. Rivotr se toho jen chytil... co tě sem táhlo bratříčku?" Sleduje ho velice pozorně.

Zafuněl a potřásl hlavou. "No když myslíš..."
Zadíval se na něj. "Fajn, beru tě za slovo. Jsem celkem zvědavý, co pak vymyslíš." Mrknutí samozřejmě viděl, a kouká na léčitele před sebou vlastně maličko zvláštně. Pořád si není moc jistý tím, že tu chce být, ale s takovými jako Ikke by to nakonec nemuselo být špatné. A dokud jsou tu bráškové, tak stejně není co řešit.

Pořád měl toho všeho plnou hlavu, když se Ikke rozhodl vzít to ve velkém stylu. Navíc, je fakt, že se tady určitě vyzná lépe než Adain, který údolím zatím sotva vůbec prošel. A očividně to nehodlá tady nechal Adainovi lacino. Tmavorudý vlk se neubránil úsměvu, když slepý Ikke vyrazil jako střela. "Já ti dám slimáka!" Odpověděl mu zvesela a vyrazil za ním. Pokud by Ikke snad čekal, že bez křídel na zemi bude Adain pomalý, nebo málo vytrvalý, bude zklamán. Nebo možná naopak příjemně překvapen.
Rychle bílého vlka dohnal a uhání jen těsně za jeho ocasem. Cestičky v údolí jsou úzké a nejsou většinou vhodné pro to, aby běželi bok po boku, takže je očividně na něm, aby se zařadil. Běží lehce a vyrovnaně. Není třeba mluvit, jen sledovat společnou cestu. Ale uši má napřímené a je vidět, že mu pohyb vlastně vyhovuje. To by bylo jasné komukoliv, co by běžící dvojici potkal.

Naklonil maličko halvu na stranu. Vlastně si všiml, že se ochotně chytila jiného tématu, aby nemusela mluvit o sobě. dobře, takže ať se jí stalo cokoliv, docela dost ji to bere. Tady by se asi hodil Ikke, ne já. Ale jsem tu jen já, no. Potlačil povzdech. Ale pokud je ochotná mluvit aspoň o něm, tedy bude mluvit o sobě.

"Mám je rád. Oba. Nezměrně a je mi úplně fuk, že jsme se roky neviděli. Tedy ne fuk, ale prostě, víš jak to myslím... že na tom nic nemění to odloučení." Maličko se odmlčel. Ve vyjadřování se asi přece jen maličko plácá. I jeho ocas se konečně zastavil. Pak na ni koukl. "Ano, oni to chtěli oba. Až to působilo trochu zvláštně. Ale hlavně pro Rivotra to asi bude lepší, vážně na tom není dobře." Z jeho tónu je jasné, že se o bratra dost bojí. "A neboj se, já se s tím netajil, že se mi to nezamlouvá. Ale když už, tak to samozřejmě zvnádnu. Jsem silný vlk a dobrý lovec, ve smečce mi nehrozí problémy. A že je něco jinak, než jsem si představoval? No to se stává. " Aspoň že tam mám i přátele. Nejmíň jednoho. Slepý léčitel se mu dost zamlouvá.
"Ty nemáš smečku, že?"

Než donesl balíček rostlin, objevil se tu Jarumi. Párkrát mávl ohonem a usmál se na bratra. Nepochyboval o něm, ale maličko, maličkato je rád, že ho předběhl a už má prnví úkol hotový, když Jarumi vyzvedává ten svůj první. Ale před Dexterem se samozřejmě tváří důstojně, jen elegantně pokývl hlavou, když mu Dexter vše schválil.
I on se v duchu pousmál, že jen čtyři králíky... Dětská hra, v podstatě.
To nevěděl, že vzápětí dostane totéž.
"To bude rychlý," odkýval úkol.
A vyplázl jazyk na Jarumiho, který si neodpustil poznámky.
"To si budeš muset dost máknout bráško, já už mám jeden úkol hotový!"
Zavolal na něj. Zkratka přes řeku mu vysloužila čas navíc, proto má náskok.
Viděl, že Jarumi míří do kotliny. On sám zamířil na jih, tam, kde prve sháněl rostliny. Cestou tam zaznamenal králičí pachy, vypadá to, že na kraji lesa bude větší králičí kolonie.

Ze svahu to bral tentokrát rychle. Je mu jasné, že Jarumi se bude snažit dostat s králíkama dřív než on. Neví, jak dobrým lovcem se jeho bratr stal, ale už jako malé vlče byl docela schopný.
Sám dosběhl k lesu a po pachu rychle našel kolonii. Tam musí postupovat trochu opatrněji, kdyby se mu všichni schovali do nory, má problém.
Obešel králičí kolonii a pěkně začal rozhrabávat noru. Nejde mu ani tak o to, ji vyhrabat. Ale vyplašit králíky, aby ji nevyužili ke schování. A to se mu docela povedlo. Vyběhlo hned několik ušáků a pak Adain nezaváhal. Pár rychlých skoků, pár chňapnutí a už tam leží ušáci.. jeden, druhý, třetí, čtvrtý,... zarazil se s pátým ušákem v tlamě. Hmmmm.. musí to být přesně nebo by nevadilo víc?
Zafuněl. Pátého ušáka pusil. Ještě nestiskl tak, aby ho zabil, takže vyplašené zvíře uteklo. škoda kořisti, ale co naplat.

Posbíral ty čtyři a vyrazil zase na vrcholek. Frustrovaně zafuněl. Nahoru a dolů a nahoru a dolů a zase nahoru... ale s trochou štěstí to běžím naposled.
Běží i tak docela svižně a netrvalo dlouho, když stanul nahoře. Jarumi ho s křálíky o něco málo předběhl, ale i tak. Jarumi ještě má druhý úkol, že?

Vyskládal svoje králíky vedle těch, co před chvílí donesl Jarumi. Zůstal pak stát a vyčkává, co Alaric na to.

Vážně přikývl a zastříhal ušima. Dobře, tohle snad ještě poznám... Ještě že jsem byl ochotnej pomáhat Ikkemu, navíc, jedla a bříza jsou obyčejný stromy... a mech, no snad vím který to je.

Koukl po Alaricovi, ale jak to tak vypadá, tak to vše bude postupně. Adain se rozhlédl. Břízy a jedle... ano, vše viděl i cestou, jenže, o dost níž. No, čím déle to bude odkládat, tím déle to bude hotové, že?

Takže se prostě otočil a pěkně ostrým tempem vyrazil ze svahu. Může si dovolit být méně opatrný. Už tudy prošel a ví, že tu past není. Ale nemíří vyloženě po svých stopách. Míří jižněji, k lesům, které tam rostou o něco níže, než je vrcholek.

Netrvalo zase tak dlouho, než zmizel v lese, který je z vrcholku vidět. Zamířil si to do rokle, kde je i potůček... nevyzná se tak moc v tom kde co roste, ale potok je dobrý orientační bod... netrvalo dlouho, než natrefil na první polštářky mechu. Ty byly i nad lesem, ale... to nebyl bělomech.

Zadíval se na typické polštářky... přešlápl. No, snad je to ono. Nabral co jen dokázal pobrat a peláší dál. Jedli našel brzo. Zastavil, položil mech a kouká do koruny velkého stromu. Chvíli přemýšlel, jak se na větve dostane. Ale pak si vynadal do troubů. Kolem jsou také mnohem mladší jedle, nejspíš potomci velkého stromu předním. Opatrně ukousl jedlovou větvičku a přidal ji k mechu. Pach jehličí má te´d po celé tlamě, až z toho trochu prská a vyplazuje jazyk. Ale co se dá dělat.
Posbíral náklad, a vyrazil hledat břízu. To bylo maličko těžší, ale i tento strom s bílou kůrou nakonec našel. Odložil svůj náklad a přemýšlí, jak do toho. Nakonec se zvedl, opřel se packami o strom a chvíli hrabal. Pak chytil zuby za uvolněný kus a utrhl kus kůry. Uložil ho k ostatním věcem. Hromácku si pak opatrně přerovnal, aby to vůbec pobral. Rozhédl se, a využil toho, co ho naučil Ikke při prvním setkání, tam na pláni a u řeky. Našel si nějaká dlouhá stébla trávy, a opatrně balíček svázal. Nešlo mu to snadno, dělal tohle ostatně jen jednou a i tenkrát první úvaz přetrhl. Balíček drží jen tak tak. Ale přece jen se mu ponese lépe.

S hromádkou požadovaného materiálu se vydal zpátky nahoru. Do kopce, a s plnou tlamou k tomu, to jde samozřejmě o poznání pomaleji, než to šlo z kopce.
Ale to se nedá nic dělat.
I tak se nakonec znovu vyškrábal nahoru. Tentokrát funí podstatně více. Jednak je to další výstup, a jednak, náklad v tlamě překáží. Jenže to neměl jinak jak přenést.
Složil balíček Dexterovi k nohám. Koukl na něj, pak koukl na Alarica. Čeká na verdikt, nebo na další úkol, nebo cokoliv přijde.

Naposledy se rozhlédl.
Ne, žádná další past. Zastříhal ušima. No, to bylo ještě docela snadné. I když musím uznat, že ty kameny byly povedené, to si opravdu žádalo slušný reakce.
Potřásl hlavou a zamířil na vrchol. Už je to jen maličký kousek.
Překonal tu zbývající vzdálenost a zastavil před dvěma vlky, kteří tu čekají na příchozí.
Není ani příliš udýchaný, na ten výšlap. Přece jen, šetřil síly pečlivě a krátce před vrcholem ještě kontroloval okolí.
Sklonil hlavu v pokývnutí, i když se nese docela hrdě.
Není třeba aby mluvil. Ví, že dostane úkol, který má splnit. Co to asi bude? Bude lovit nějaké zvíře? Nebo něco jiného? Sám netuší.
Drží hlavu uctivě dole, přece jen, i když se nejedná o vysoce postavené členy smečky, pořád jsou mu nadřazení.
Brzo budou mít společného zase o něco víc. Jen co dokončí zadaný úkol. Nepochybuje, že to zvládne. Koneckonců, úkoly nemají být nesplnitelné.

"Měl jsem dojem, že to má trochu jiný význam." pokračuje ve špičkování a vyplázl na něj jazyk. Opravdu, jako za starých časů, i když jsou už oba dospělí.

Párkrát mávl ocasem a potřásl hlavou. "Neboj, moc dobře vím, že nejsi žádný hlupák, k léčitelům se určitě taky chováš slušně." Přece jen, Jarumi byl chytrý už jako vlče, nepochybuje o tom, že se to nezměnilo.

A jak jde o Riva, tak si povzdechl. Sedl si, najednou zamyšlený. "Jasně, taky vím jaké to je, i když u mě to bylo asi trochu jiné než u vás... Vysypali mě ve studené bažině, v místě, kde žila spousta dravců, velkých a silných, tak hejna malých a zákeřných. Myslím, že si blyi jistí že mě tam něco sežere. No, nestalo se." Podcenili ho. "Nebyl jsem nikdy doopravdy zotročený, i když jsem to neměl snadno. Možná i drsnější, než kdyby mě někde drželi v aréně. " Hlavně zpočátku, než se naučil v tom všem nějak fungovat. Ostatně, i arénu si nakoenc zažil, ale později a to je zase jiná písnička.
"Riv... působí dojmem.... já vlastně nevím. Ale bojím se o něj."
Povzdechl si.

Ale napřímil uši a naklonil hlavu na stranu, když Jarumi vlastně neodpověděl na poslední otázku. "Proč jsi chtěl do smečky bráško?" Zopakoval svou otázku. Nehodlá to nechat být.

Uši mu živě mění sem sem a tam. Pro něj je to vážně složité a Ikke ho vlastně dost pochválil. Ani na to není moc zvyklý. P5ešlápl a sleduje léčitele. Potřásl hlavou.
"No, popravdě, choval bych se slušně ke každému léčiteli. Přece jen, dost toho umíte. " Vlastně je taky slušný k vlčicím, ale to je jedno. Sám neví, kde se to v něm bere a nehodlá to řešit.
Ale je rád, a je to dost znát, že se Ikke sám nabídl, že by si s Rivem měl promluvit. Adain se trochu uvolnil. Je zřejmé, že mu bratrův stav dělá hodně velké starosti. "To budu opravdu rád," řekl také Ikkemu upřímně.

Ještě že bude apsoň trénink.
"Dobře. Co se trochu proběhnout? Údolí je velké, a i když celkem zarostlé, když poběžím první, neměl by to snad být problém." Je mu jasné, že se Ikke v terénu hýbat umí. Ale běh poslepu je určtiě o dost těžší.