Príspevky užívateľa

Obrovský strom je skvělý orientační bod. Nedá se přehlédnout ani za letu. Ale ještě se k němu nepodíval, takže je na místě s tím něco udělat. Přiletěl směrem od hor a přistál nedaleko. Ke stromu pak zamířil pěšky. Ne že by nemohl doletět až pod jeho obří korunu, ale prostě, chtěl si ho prohlédnout pomalu a zdálky postupně. Prohlžíí si velikána a díky tomu si až na poslední chvíli všiml, že tu není sám. Pod stromem je ještě jeden pár křídel.
I když je pořád dost nesvůj ze smečky a toho všeho, okamžitě mi došlo, že je tu Jarumi. Usmál se a lehce přidal do kroku, vyrazil svému batrovi vstříc.
"Ahoj," zavolal na něj hned.

K řece se dostal bez probémů- Nikdo ho s ničím nepřepadl. Asi nás chtějí napřed trochu napnout. No, dost členů smečky tam vůbec nebylo, takže něco přijde určitě. Vůbec si nedovoluje myslet na ostatní, jak to zvládají. Hlavně na brášky.

Zastříhal ušima a zastavil na břehu. Rozhlédl se. A pak popošel kousek proti proudu, aby si vybral přehlednější místo. Chce pořádně vidět, co je kolem. Řeka a plavání, to je dobrý moment, kdy by mohl ledacos schytat. Nemá náhodou alfa ledovou magii? Ale byl tam a snad nemohl vyrazit hned, takže by tu snad být neměl. Ale jeslti ji má někdo další....
Hlavou se mu mihne představa, sebe, zamrzlého uprostřed řeky v ledové kře. Nezabilo by ho to sice, ale potupné by to rozhodně bylo dost. Povzdechl si. Nikoho široko daleko nevidí. Ale pokud by na to snad došlo, nezbyde mu, než se pokusit zvládnout ledovou pohormu. Stejně jako jakoukoliv jinou, co by si na něj kdo nachystal.

Není už důvod otálet, klidně nakráčel do řeky a svižným tempem plave na druhý břeh. Jemu naštěstí studená voda nevadí. Sice nemůže používat svou magii, ale pořád si v sobě nosí svůj oheň a ten ho zahřívá, když dojde na podobné situace.

I tak se snaží přeplavat řeku svižně. A pokud se mu to podaří, aniž by ho někdo s něčím přepadl, na druhém břehu se nejprve pořádně rozhlédne. Pak se oklepe, a pak vyválí ve sněhu. Ví, že tak naváže většinu vody na relativně suchý sníh v okolí. Pak se znovu oklepe, aby se zbavil nalepeného sněhu. Je to nejrychlejší cesta, jak se jakžtakž usušit, aby na něm nevisely rampouchy. Nejen, že by nebyly příjemné, ale navíc by dělaly hluk.

Pokud ani tady nedojde na žádný incident, lehkým klusem vyrazí dál, směrem k výběžku Ostrých vrchů, které se rýsují nad planinou jen kousek na jih od něj. Zajímalo by mě, jestli mě někdo doběhnee. Třeba někdo z brášků. Ten vysoký to bral víc na sever a Saturejka zdá se taky.
Nezapomíná stále pozorně sledovat okolí. Nejen zrakem, ale i sluchem loví v okolí všechny zvuky a také, jeho čenich neustále analyzuje pachy z okolí.

Zamračil se a kývl, trochu ztracený v myšlenkách. Není moc společensky obratný, ale má pocit, že asi i tak na tom bude líp jak třeba Rivotr.
A vážný výraz mu tak nějak zůstal. "No jo... " povzdechl si. Důvěra opravdu není jen tak. A tohle téma... mu trochu dělá vrásky na čele. Ani on ještě smečce tak úplně nevěří a to má dokazovat svou cenu. Je mu to trochu proti srsti i když to chápe.
"Ani se neumím asi moc o někoho starat... Byl sjem na to trochu dlouho sám. Ale můžu lovit, zajistit jídlo pro smečku." Vůbec si neuvědomuje, co vlastně na pláni udělal a jak se choval vůči Ikkemu, když ani nebyl ve smečce. Navíc, ne, opravdu pořád není úplně nadšený, z toho všeho. Ale je znát, že se snaží.

U tréninku vážně ožil pěkně. Uculil se. "A divíš se? Trénink je důležitý. Takže, co zkusíme? Já jsem ochoten zkusit klidně úplně všechno."

Tak je to tady. Stojí tu dnes s ostatními omegy a mladými vlky, před vyššími členy smečky a má dokázat svou cenu. Tváří se klidně. Vítr si pohrává s jeho srstí a s peřím. Křídla má složená pevně u těla.
Klidně poslouchal, když došlo na vysvětlování, co je čeká. A jen vážně přikývl a pak v úctě sklonil hlavu před nejvyššími ve smečce. Přece jen, trochu ví jak se chovat.

Nepřekvapily ho podmínky, že nesmí sáhnout po své magii ani použít křídla. Co by to ostatně jinak bylo za zkoušku. On a jeho bráškové by byli ve velké výhodě, kdyby cestu prostě přeletěli. Tak by to sám ani nechtěl. Navíc, nebojí se toho. Je víc než dost obratný i na zemi a věří tomu, že jeho bratři na tom nejsou o nic hůře.

Zvedl hlavu a zavyl. Píseň, která vyprovází jeho samotného i ostatní na cestu a vzdává hold smečce i betě, která jim vše oznámila. a samozřejmě, i samotnému Alfovi.

Pak prostě vyrazil. Lehkým vytrvalým klusem se vydal na cestu. Ví, že pocestuje víc vlků, ale sám osobně to vnímá tak, že by bylo rozumnější cestovat každý sám. Zkoušku nemůže nikdo skládat s někým, ale sám za sebe, tak jako tak. I když by rád spolupracoval s bratry, stejně za ně nemůže vystoupat na vrchol, ani oni za něj. Nepochybuje o nich, jen o Rivotra má maličko obavu. Ale zatlačil ji hluboko na dno svojí duše. Teď není vhodná doba na pochybnosti.
Přes území smečky to bude rychlé. Koneckonců, jsou na hranicích. Ale i tak si hlídá okolí, je si moc dobře vědom, že na startu neviděl všechny. Část vlků je nejspíš už někde v terénu a připravuje pasti.
Okraj syslího háje a tím i hranice je ale velmi blízko.
I tak na okraji zpomalil a napřed opatrně vykoukl, než se zase vydal lehkým klusem dál, směrem k řece Cayně, kterou musí překonat. Namířil si to rovnou k ní. Ví, že bude muset plavat. Ví i to, že jsou místa, kde jde přeskákat přes kameny a nebo, riskovat a projít přes hráz na hranici území přízračných. enže, jemu chlad nikdy nevadil a plánuje vyrazit přes Ostré vrchy. A tak to má mnohem blíž přímo.
Cesta je zatím klidná, ale je mu jasné, že to nevydrží dlouho.

Vzduch pomalu získává vlhkost, jak se blíží říční proud.No, uvidím co si na nás kdo nachystal. Maličko si povzdechl, ale nezměněním tempem pokračuje ke Cayně. Dobře ví, že ho kdykoliv někdo může přepadnout, nebo se něco může stát. Ale on je připraven.

Zkoumavě se na ni zadíval. Vážně v pořádku nevypadá, ale co on zmůže... "Já jen, že... přijdeš mi smutná... kor proti tomu jak jsi vypadala tam u kaňonu... no nic, promiň. Asi bych nemělbýt tak vlezlý." Potřásl hlavou. Ale v jeho hlase zazněla velmi upřímná obava. "Až jsem se skoro lekl, že se něco stalo s vlčátky, jsem rád, že jsou v pořádku..." zastříhal znovu ušima a pak, maličko zpomalil a sklonil hlavu. Upřel na ni prosebný pohled, skoro až štěněcí. "Můžu je někdy vidět? Prosím? Vím, že ais zatím jako omega nemám právo, ale prostě... rád bych je viděl... " Je maličko v rozpacích. vlčátka jsou prostě fajn vždycky a on neviděl žádná opravdu velmi, velmi dlouho.
Ale pak si sedl a snaží se tvářit trochu důstojně. "Ano, samozřejmě. Sice nebyl můj nápad jít do smečky, ale když už jsem sem přišel, tak samozřejmě záleží na tom, abych věděl co a jak a stal se platným členem smečky." Je jasné, že rozhodně nehodlá být dlouho omegou. "Takže, budu rád za jakékoliv informace." Až teď se opravdu chová trochu důstojně, předtím připomínal opravdu spíš živel.

Zastříhal ušima a na chvíli je přiklopil. Jasné... Koukl na Ikkeho. "Jo, vůle matky je samozřejmě to hlavní, o tom není pochyb." A on by to nikdy nerozporoval. Jsou to přece jen její vlčátka a je jasné, že je bude chránit. Ale maličko zamával ohonem při představě, že se na ty maličké bude moct jít podívat. Třeba to Artemis přece jen dovolí.
Maličko zafuněl, jak došlo na důvěru. "No, jen aby... nejsem naučený jen tak někomu věřit." i když vlastně měl už párkrát společnost, parťáka a to dokonce i dost neobvyklého, na vlčí poměry. Ale prostě, přijde mu to jiné než ve smečce. Ale bude se muset snažit. Co se dá dělat.
Potřásl hlavou.
Zadíval se pak na Ikeho. "Vidíš, tak TO mě zrovna zajímá." Aby ne. Trenink by se hodil, když už to má být povinné a tak." Zaujatě sleduje Ikkeho. Copak léčitel navrhne?

Dlouho trvalo, než mu odpověděla. Na jeho vkus až příliš dlouho, rozhodně se dost bojí, že se jí stlao něco vážného. Bylo to jen tak tak a kdyby tu zrovna nebyl, vlčice by neměla šanci. Zamrkal, když její první slova znamenaly poděkování. Pousmál se a párkrát pleskl ocasem do země. Je také promočený, ale jemu je to naprosto jedno. Magie v jeho těle ho chrání dost.
Vlčice zimu zdá se nenese tak dobře jako on... To mu taky dělá starosti. Ani to, že je o ni opřený, evidentně nestačí. "Jak ti je." Zeptal se starostlivě a když viděl, jak se spíš víc a víc třese, nevěděl úplně co dělat. Jeho oheň není moc vhodný na to, aby s ním někoho zahřál.
Vstal a oklepal se, protřepal pořádně svoje křídla. Tím z nich dostal velkou část vody, pak se zase přitiskl k vlčici a co nejpečlivěji ji přikryl svým velkým křídlem. Snaží se ji co nejvíc zahřát. "Neumím vysušit tvůj kožich.. ale snad to bude stačit takhle." zkusil ji opatrně uklidnit. Rozhlédl se. Nikdo, kdo by mu s ní mohl pomoct, tady není. Zavolat vytím do větru si netroufá, neví ještě moc, jak to tady chodí. A když jsme u toho, není si jistý jestli by do nory trefil přímou čárou. Tedy, ano, ví kde je. Jen v ní ještě nikdy nebyl. Ale asi by tam bylo tepleji.
"Nebo můžeme zkusit někam jít, do nory nebo tak... "snaží se navrhnout.

Zvedl prudce hlavu a koukl na Ikkeho. Zamrkal. Vlastně, vážně mu nedošlo že tady s léčitelem mluví naprosto v pohodě a dost otevřeně. Ale, maličko ho to uklidnilo, což je znát."Rád vypomůžu u ní i u vlčátek... teda, pokud omegovi dovolíte u nich být." Přece jen, dal by se vnímat jako bezpečnostní riziko, není ještě ozkoušený, že? Jsou smečky, kde by to rozhodně neprošlo. Asi ani u té, kde se narodil. A stejně to nakonec vlčí bratry neochránilo.

Odfrkl si. "Nejvyšší posty jsou něco jiného. Ale u dna zůstat nehodlám. Už jen proto, že taky nedokážu poslechnout kde koho." Což se může do budoucna ukázat taky jako trochu problematické. Ale zase došlo na zmínky o mladé a Adain párkrát plácl ohonem. Vlčátka má zdá se rád. "Kdepak jsou vlastně ti maličccí schovaní?" A pak ho napadla ještě jedna věc. "A můžu trénovat i s tebou?"

Trochu zaraženě na něj kouká. "Však jsem říkal, postupně. I propad se dá zarazit ne naráz, ale postupným zpomalením. Ono naráz je to totiž blbost s jakýmkoliv křídlem..." Nějak má pocit, že se ten vlk předním ani nesnaží hledat řešení nebo naslouchat. Navíc, vážně, působí dojmem, že let nesnáší. Mimimálně let s někým určitě. Taková škoda, mohli se prostě jen proletět.

Mlha ho zdá se z míry nevyvedla, ale kouká na vlka před sebou zamračeně.
"Tak víš co? Tak si dál trp a tvař se, že je let utrpení. Protože není. Sám jsi mi říkal, že jsi ledacos zkoušel a rozhodně to znělo, že sám. Když ti jen říkám, jak to vidím, tak se rovnou urážíš a spustíš o kázání. " Potřásl hlavou.
"Kázání vypadá o dost jinak. Ale jak chceš. "
Otočil se a prostě zamířil pryč. Má ovšem dost slušnosti, aby tak provedl po zemi a odchodem. Nehodlá se vnucovat tam, kde o něj není zájem. Ale taky není zbabělec, co by jen tak utekl. Navíc, kdyby po něm větší vlk vystartoval, uhne mu snadno.

Povzdechl si a zadíval se na Ikkeho dost vážně. "Jeslti si vůbec zvyknu. a pustím si někoho natolik blíž, abych si ho za těmi zády nechal. Kromě bratrů, samozřejmě." Ani mu nedošlo, že tady a te´d s Ikkem mu to vlastně jde docela dobře.
Hrábl packou do země.
"Jo, byla milá a měla zájem, abychom se s bratrem našli, i když jsme jí vlastně mohli být ukradení. Kor s vlčátkama v očekávání. Takže pokud můžu pomoct, tak to udělám rád."

Zadíval se pak na Ikkeho. "Vážně ti přijdu jako někdo, kdo by chtěl zůstat za odpad a nechal po sobě dupat? " Je mu ale jasné, že to by ani Ikke neočekával. "Trénovat se dá i v jednom, dělám to skoro celý život. Tady ale budu muset i s ostatními."

Nechal uši trochu přiklopené, ale nevnucovat se Rivotrovi a když Rivotr očividně nepřijal, že by se Adain nacpal k němu, zůstal tedy stát. Jen se krátce, maličko žalostně koukl po Jarumim. Co s ním mám dělat..?
Ale pak zase koukl na Rivotra.
A už tam padla ta Jarumiho otázka. "Budeš se divit, ale náhodou vím. Nebyl jsem úplně sám celou dobu. " Usmál se na Jarumiho a párkrát mávl ocasem. I uši už zase napřimuje. "Není to tak těžké, stačí si dohodnout dopředu co a jak. Kdo půjde z jakého směru, kdo útočí první a kam." potřásl hlavou. "A nebo prostě jeden velí a za pochodu řekne ostatním."

Zvedl obočí a koukl na něj. Ale nesnažil se ho donutit zůstat ve vzduchu, když vlk zamířil zpátky na zemi. "Uvědomuješ si, že to je ale docela hodně velká váha? Pokud utáhneš tohle, tak rozhodně propad zvládneš. Nikdo netvrdí, že musí být dlouhý. On stačí metr, nebo dva a nikdo netvrdí, že musíš stejně zprudka zarazit, i propad jde brzdit postupně. Hlavně s tvými křídly, která umí udělat manévry, které moje nedovedou."
Přistáli, a Adain si složil křídla. Dobře si je vědom toho, že v tuhle chívli trochu riskuje kousanec, když se zadíval na Irise. "Samouk někdy neví možnosti, které měl ten, kterého to mohla učit celá řádka létavců. U nás měli křídla všichni. Jenže pokdu se budeš mermomocí tvářit, že let nesnášíš, tak se nenaučíš nic. A už vůbec ne sám." Nestojí těsně u něj. Celkem čeká, že na něj za tohle prohlášení, drsné ale upřímně, vlk vyjede. Koneckonců, teď a tady je Adain stále jen a pouze obyčejný tulák a navíc blízko hranice smečky. Druhý vlk je sice velký, ale Adain už prchal a mnohdy taky bojoval s horšími tvory.

Zamručel a zastříhal ušima. "V tom to možná je. Nejsem zvyklý, že by se za mě někdo stavěl. Jsem zvyklý si poradit a někdo za zády je pro mě spíš nebezpečí." že by to opravdu bylo tím? Vypadlo to z něj, ani netuší jak. Ale souviset by to mohlo. Koukl maličko zoufale na slepého vlka před sebou a přešlápl. I bez funkčních očí bude zřejmé, že po tom prohlášení ho zaplavila pěkná vlna nejistoty.
Ještě že se může zabývat spíš těmi vlčicemi. "Hm... jo, ještě jako tulák jsem potkal několik z nich. Ale nevím koho všechno potkal brácha... " tohle by se musel někdo vyptat spíš jeho. Nebo ho rovnou s nějakou načapat. "Teda, oba jsme potkali Artemis, to ona mi řekla že ho tu někde viděla. díky ní jsme se našli." Ale to je jen jedna vlčice z celé skupinky.

Napřímil uši když došlo na lekce. "Pokud to pomůže, tak koneckonců, pochopil jsem, že tréninky jsou stejně povinné ne? Tak bych klidně mohl mít nějaké s ní." Potřásl hlavou.

Zamručel a přikývl. "To rozhodně musíme. Mám o něj přece jen trochu starosti." Nemusí říkat nahlas, že opravdu nevypadal dobře. A i když smečku ještě pořád úplně nebere za svou, kvůli němu je lepší, že v ní jsou.
Chtěl vzlétnout za Jarumim, ale ten už volá, že našel Rivotra, který se prostě vyvaluje ve sněhu nedaleko a zamířil na přistání. No tak po zemi.
Ani on nezaváhal a vyrazil pěkně v tempu. K Rivotrovi doběhli společně.

Adain se usmál a lehce šŤouchnul čenichem Rivotra do tlapy. čímž... si až příliš dobře prohlédl ty jizvy. Maličko se zarazil. Ale ví, že brácha unikl ze zajetí až těsně před setkáním. Potlačil povdech a prostě si lehl k němu, pokud to brácha dovolí. Pokud ne, sklopí uši a lehne si o kousek dál.
"A víš ty co? Možná není špatný se taky jednou flákat... pak bysme mohli třeba společně na lov, co myslíte?" Zkusil navrhnout.

Koukl na něj, maličko zaraženě.
"Ale klid. Je mi jasné, že jsi to zkoušel, ale někdy prostě vnější pohled je k něčemu." Odmlčel se a sleduje jeho křídla. "Jasně, nejsou kdoví jak pevná, ale vidím na ně a vidím, jak se chovají. Nemyslím si, že je to tak moc tragické. částečně pruží také, že? Zkoušel jsi zvednout nějaké závaží a letět s ním? Hádám že určitě jo. Jak velkou váhu jsi dokázal dostat do vzduchu?" To by mohl být dost velký ukazatel. Rozhodně vlka nepovažuje za pískle,což je z jeho tónu jasně patrné. Ale také se nehodlá nechat jen tak odradit. Velká blanitá křídla už viděl za jiných okolností a moc dobře viděl, jakých manévrů ty potvory, co po něm šly, byly schopné.