Príspevky užívateľa
< návrat spät
Dlouho trvalo, než mu odpověděla. Na jeho vkus až příliš dlouho, rozhodně se dost bojí, že se jí stlao něco vážného. Bylo to jen tak tak a kdyby tu zrovna nebyl, vlčice by neměla šanci. Zamrkal, když její první slova znamenaly poděkování. Pousmál se a párkrát pleskl ocasem do země. Je také promočený, ale jemu je to naprosto jedno. Magie v jeho těle ho chrání dost.
Vlčice zimu zdá se nenese tak dobře jako on... To mu taky dělá starosti. Ani to, že je o ni opřený, evidentně nestačí. "Jak ti je." Zeptal se starostlivě a když viděl, jak se spíš víc a víc třese, nevěděl úplně co dělat. Jeho oheň není moc vhodný na to, aby s ním někoho zahřál.
Vstal a oklepal se, protřepal pořádně svoje křídla. Tím z nich dostal velkou část vody, pak se zase přitiskl k vlčici a co nejpečlivěji ji přikryl svým velkým křídlem. Snaží se ji co nejvíc zahřát. "Neumím vysušit tvůj kožich.. ale snad to bude stačit takhle." zkusil ji opatrně uklidnit. Rozhlédl se. Nikdo, kdo by mu s ní mohl pomoct, tady není. Zavolat vytím do větru si netroufá, neví ještě moc, jak to tady chodí. A když jsme u toho, není si jistý jestli by do nory trefil přímou čárou. Tedy, ano, ví kde je. Jen v ní ještě nikdy nebyl. Ale asi by tam bylo tepleji.
"Nebo můžeme zkusit někam jít, do nory nebo tak... "snaží se navrhnout.
Zvedl prudce hlavu a koukl na Ikkeho. Zamrkal. Vlastně, vážně mu nedošlo že tady s léčitelem mluví naprosto v pohodě a dost otevřeně. Ale, maličko ho to uklidnilo, což je znát."Rád vypomůžu u ní i u vlčátek... teda, pokud omegovi dovolíte u nich být." Přece jen, dal by se vnímat jako bezpečnostní riziko, není ještě ozkoušený, že? Jsou smečky, kde by to rozhodně neprošlo. Asi ani u té, kde se narodil. A stejně to nakonec vlčí bratry neochránilo.
Odfrkl si. "Nejvyšší posty jsou něco jiného. Ale u dna zůstat nehodlám. Už jen proto, že taky nedokážu poslechnout kde koho." Což se může do budoucna ukázat taky jako trochu problematické. Ale zase došlo na zmínky o mladé a Adain párkrát plácl ohonem. Vlčátka má zdá se rád. "Kdepak jsou vlastně ti maličccí schovaní?" A pak ho napadla ještě jedna věc. "A můžu trénovat i s tebou?"
Trochu zaraženě na něj kouká. "Však jsem říkal, postupně. I propad se dá zarazit ne naráz, ale postupným zpomalením. Ono naráz je to totiž blbost s jakýmkoliv křídlem..." Nějak má pocit, že se ten vlk předním ani nesnaží hledat řešení nebo naslouchat. Navíc, vážně, působí dojmem, že let nesnáší. Mimimálně let s někým určitě. Taková škoda, mohli se prostě jen proletět.
Mlha ho zdá se z míry nevyvedla, ale kouká na vlka před sebou zamračeně.
"Tak víš co? Tak si dál trp a tvař se, že je let utrpení. Protože není. Sám jsi mi říkal, že jsi ledacos zkoušel a rozhodně to znělo, že sám. Když ti jen říkám, jak to vidím, tak se rovnou urážíš a spustíš o kázání. " Potřásl hlavou.
"Kázání vypadá o dost jinak. Ale jak chceš. "
Otočil se a prostě zamířil pryč. Má ovšem dost slušnosti, aby tak provedl po zemi a odchodem. Nehodlá se vnucovat tam, kde o něj není zájem. Ale taky není zbabělec, co by jen tak utekl. Navíc, kdyby po něm větší vlk vystartoval, uhne mu snadno.
Povzdechl si a zadíval se na Ikkeho dost vážně. "Jeslti si vůbec zvyknu. a pustím si někoho natolik blíž, abych si ho za těmi zády nechal. Kromě bratrů, samozřejmě." Ani mu nedošlo, že tady a te´d s Ikkem mu to vlastně jde docela dobře.
Hrábl packou do země.
"Jo, byla milá a měla zájem, abychom se s bratrem našli, i když jsme jí vlastně mohli být ukradení. Kor s vlčátkama v očekávání. Takže pokud můžu pomoct, tak to udělám rád."
Zadíval se pak na Ikkeho. "Vážně ti přijdu jako někdo, kdo by chtěl zůstat za odpad a nechal po sobě dupat? " Je mu ale jasné, že to by ani Ikke neočekával. "Trénovat se dá i v jednom, dělám to skoro celý život. Tady ale budu muset i s ostatními."
Nechal uši trochu přiklopené, ale nevnucovat se Rivotrovi a když Rivotr očividně nepřijal, že by se Adain nacpal k němu, zůstal tedy stát. Jen se krátce, maličko žalostně koukl po Jarumim. Co s ním mám dělat..?
Ale pak zase koukl na Rivotra.
A už tam padla ta Jarumiho otázka. "Budeš se divit, ale náhodou vím. Nebyl jsem úplně sám celou dobu. " Usmál se na Jarumiho a párkrát mávl ocasem. I uši už zase napřimuje. "Není to tak těžké, stačí si dohodnout dopředu co a jak. Kdo půjde z jakého směru, kdo útočí první a kam." potřásl hlavou. "A nebo prostě jeden velí a za pochodu řekne ostatním."
Zvedl obočí a koukl na něj. Ale nesnažil se ho donutit zůstat ve vzduchu, když vlk zamířil zpátky na zemi. "Uvědomuješ si, že to je ale docela hodně velká váha? Pokud utáhneš tohle, tak rozhodně propad zvládneš. Nikdo netvrdí, že musí být dlouhý. On stačí metr, nebo dva a nikdo netvrdí, že musíš stejně zprudka zarazit, i propad jde brzdit postupně. Hlavně s tvými křídly, která umí udělat manévry, které moje nedovedou."
Přistáli, a Adain si složil křídla. Dobře si je vědom toho, že v tuhle chívli trochu riskuje kousanec, když se zadíval na Irise. "Samouk někdy neví možnosti, které měl ten, kterého to mohla učit celá řádka létavců. U nás měli křídla všichni. Jenže pokdu se budeš mermomocí tvářit, že let nesnášíš, tak se nenaučíš nic. A už vůbec ne sám." Nestojí těsně u něj. Celkem čeká, že na něj za tohle prohlášení, drsné ale upřímně, vlk vyjede. Koneckonců, teď a tady je Adain stále jen a pouze obyčejný tulák a navíc blízko hranice smečky. Druhý vlk je sice velký, ale Adain už prchal a mnohdy taky bojoval s horšími tvory.
Zamručel a zastříhal ušima. "V tom to možná je. Nejsem zvyklý, že by se za mě někdo stavěl. Jsem zvyklý si poradit a někdo za zády je pro mě spíš nebezpečí." že by to opravdu bylo tím? Vypadlo to z něj, ani netuší jak. Ale souviset by to mohlo. Koukl maličko zoufale na slepého vlka před sebou a přešlápl. I bez funkčních očí bude zřejmé, že po tom prohlášení ho zaplavila pěkná vlna nejistoty.
Ještě že se může zabývat spíš těmi vlčicemi. "Hm... jo, ještě jako tulák jsem potkal několik z nich. Ale nevím koho všechno potkal brácha... " tohle by se musel někdo vyptat spíš jeho. Nebo ho rovnou s nějakou načapat. "Teda, oba jsme potkali Artemis, to ona mi řekla že ho tu někde viděla. díky ní jsme se našli." Ale to je jen jedna vlčice z celé skupinky.
Napřímil uši když došlo na lekce. "Pokud to pomůže, tak koneckonců, pochopil jsem, že tréninky jsou stejně povinné ne? Tak bych klidně mohl mít nějaké s ní." Potřásl hlavou.
Zamručel a přikývl. "To rozhodně musíme. Mám o něj přece jen trochu starosti." Nemusí říkat nahlas, že opravdu nevypadal dobře. A i když smečku ještě pořád úplně nebere za svou, kvůli němu je lepší, že v ní jsou.
Chtěl vzlétnout za Jarumim, ale ten už volá, že našel Rivotra, který se prostě vyvaluje ve sněhu nedaleko a zamířil na přistání. No tak po zemi.
Ani on nezaváhal a vyrazil pěkně v tempu. K Rivotrovi doběhli společně.
Adain se usmál a lehce šŤouchnul čenichem Rivotra do tlapy. čímž... si až příliš dobře prohlédl ty jizvy. Maličko se zarazil. Ale ví, že brácha unikl ze zajetí až těsně před setkáním. Potlačil povdech a prostě si lehl k němu, pokud to brácha dovolí. Pokud ne, sklopí uši a lehne si o kousek dál.
"A víš ty co? Možná není špatný se taky jednou flákat... pak bysme mohli třeba společně na lov, co myslíte?" Zkusil navrhnout.
Koukl na něj, maličko zaraženě.
"Ale klid. Je mi jasné, že jsi to zkoušel, ale někdy prostě vnější pohled je k něčemu." Odmlčel se a sleduje jeho křídla. "Jasně, nejsou kdoví jak pevná, ale vidím na ně a vidím, jak se chovají. Nemyslím si, že je to tak moc tragické. částečně pruží také, že? Zkoušel jsi zvednout nějaké závaží a letět s ním? Hádám že určitě jo. Jak velkou váhu jsi dokázal dostat do vzduchu?" To by mohl být dost velký ukazatel. Rozhodně vlka nepovažuje za pískle,což je z jeho tónu jasně patrné. Ale také se nehodlá nechat jen tak odradit. Velká blanitá křídla už viděl za jiných okolností a moc dobře viděl, jakých manévrů ty potvory, co po něm šly, byly schopné.
Potřásl hlavou. "Ale já vím. Ale asi... to zázemí potřebují taky." Povzdechl si.
Je vidět, že mu to celé maličko bere náladu. Sám by byl očividně do smečky nešel, ale samozřejmě, když už na to došlo, tak svou práci odvede. Koneckonců, na tom není nic těžkého. Je v dobré kondici, pro smečku hodnotu určitě má.
Koukl na Ikkeho. "No dobrá.. skoro jako by se tu do někoho zakoukal... ani nevím kolik je tady vlčic." povzdechl si. Ani sem u moc nechce dál řešit sebe. "Ono si poradím. Jen jsem to nečekal, to je celý."
Víc ho zajímá, co je s tímhle milým léčitelem. Ta situace opravdu zní vážně. Vyslechl ho pozorně. "Můžu nějak pomoct?" Zeptal se prostě a jednoduše. A je vidět, že to myslí vážně.
Maličko si povzdechl. "Vzhledem k tomu, v jakém stavu vypadal Rivotr, tak ne, myslím, že nevzdají... A možná je to tak lepší. Jestlsi se bojí dalších cest a jsou unavení a tak... Hlavně o Rivotra mám obavy, i když tu smečku vytáhl prvně Jarumi. Až je mi to podezřelý... jako by... "ale ne. nemohl se tady zakoukat do nějaký vlčice, že ne? Nahlas to radši neřekl.
"Jen.. asi si prostě budu zvykat trochu déle jak oni." zabručel.
Ale ani tak nehodlá nechat Ikkeho náadu být. A Ikke to očividně pochopil také. Adain soustředěně naslouchal celou dobu a dost se zasmušil. A jéje. Mrtvý vlče, to je docela na houby... Je mu jasné že to muselo zamávat s kde kým ve smečce. Je to vážná věc. "Aha, no, to je složitý... a.. na tobě je to všechno řešit a nebo to špatně neseš taky?" Zkusil to opatrně. Prostě viděl určitý cíl a očividně ho nepouští ze zřetele bez ohledu na počet pokusů odvést ho jinam.
Zastříhal ušima. "Ale no tak co tak smutně. Let je radost." Zamával ohonem, i když to za letu není ideální činnost. Vypadá sám vesele a spokojeně. Ne, nejspíš se opravdu nevytahuje. Prostě jen... si let užívá a je to na něm vidět. Na chvíli dokonce i zavřel oči a jen tak krouží kolem Irise, se stále stejnou elegancí. Dokonce se i trochu usmívá.
Ale oči nenechal zavřené dlouho, nebylo by to ostatně bezpečné, i když se může řídit také sluchem a zvuky křídel druhého vlka.
"Víš, vlastně si nemyslím, že bys za letu prohrál. To, že můžeš zastavit na místě, je ve vzduchu velká výhoda. Pro letce s obvyklejším křídel je to docela složité. Tvoje křídla umožnují mnohem větší manévry. Jasně, nebudeš tak rychlý, ale já než to obloukem otočím a nebo namířím na tebe, tobě stačí vteřinku nemávat, propadnout se a znova zaujmout místo a já jsem kde? No někde v tramtárii, ale rozhodně tě netrefím." Na používání různých taktik je zvyklý. I s využitím letu.
"No tak vidíš!" Odpověděl mu nadmíru spokojeně.
"Jen se neboj, však mi neuletíš!" Zahalekal na Irise při vzletu. Pak, po tom, co ho dohnal, schválně trošku zrychlil a prostě kolem druhého vlka krouží, v elegantních obloucích. Vyadá to působivě, jak dlouhé letky pročesávají vzduch. Vlk vypadá, jako by si spíš hrál se vzdušnými proudy a div se se vzduchem kolem nemazlil.
"Hádám, že bys ale dost možná dokázal zsůtat stát ve vzduchu na místě ne? Přijde mi, že by to tahle anatomie křídel mohla umožnit. To zase s normálními křídly moc nejde."
Sleduje jeho let pozorně, i chování křídel. Také metody, jakými vyrovnává Iris nápory větru od moře.
Povzechl si, přiklopil uši a zamručel. "Vlastně jsem si myslel, že prostě si vystačíme sami. Ale bráškové asi mají cestování a samostatnosti dost." Zafuněl. Tak jako tak, je neopustí. A smečka je pořád docela dobré zázemí. Už v minulosti s jinými spolupracoval, snad to zvládne i tady. Opravdu to tu je zřejmě dost volné, aby to šlo. Až na ten detail, že tak úplně nejde odejít. Ale to zatím řešit nemusí. Potřásl hlavou.
"Není asi moc kam spěchat. Pořád tu skoro nikoho neznám, ani netuším, co by se ode mě očekávalo. Lovit pro smečku můžu tak jako tak. " Na tom mu nepřijde nic moc těžkého. I na lovu dávají křídla výhodu. Možnost propátrat větší oblast. A kořist do nějaké váhy se dá navíc snadno přenášet i na velké vzdálenosti. Co dál, to se prostě uvidí.
Dál ale pozorně Ikkeho sleduje. "Fajn, to je dobře. Byla by to pro tebe dost ztráta. Ale, co se teda stalo?" Naklonil hlavu mírně na stranu. Ne, ani náhodou to nenechá být. Slepý léčitel je tu nejblíž k tomu, kdo by mohl být přítel. Nenechá ho takhle jen tak. Ale že je v tom vyhýbávání fakt docela dobrej.
Přátelsky zamával ohonem i když to Ikke nemohl vidět a olízl si čenich. Zastříhal ušima a sleduje ho pozorně. Všiml si změny výrazu. Ne, něco vážně není v pořádku. Ale slušně mu odpověděl.
"Vlastně se teprve rozkoukávám a snažím se vymyslet, co si vůbec se sebou počít... Všechno je tak nějak naruby." Zazubil se. Nezní to nijak vydeptaně, jen, trochu rozhozeně. "Najednou, nejsem na cestách s hledáním, a pak, moc jsem si nepředstavoval, že pak skončim ve smečce vlastně skoro hned." Potřásl hlavou. Na jednoho rudého vlka je to hodně změn. Ale co už, je potřeba se s tím nějak vypořádat. Ikkeho výraz prve mu dělá starosti víc. "Ale ty ses vážně netvářil moc vesele. Copak se stalo?" Zopakoval v jiné formě svou první otázku, kterou Ikke zatím ignoroval. Je zřejmé, že to nehodlá nechat být. "A kdepak je Modrá? Nestalo se jí nic, doufám." Byla by to jedna z možností.