Príspevky užívateľa

"Dobře." řekl tiše a jen se zavrtat do bílého kožíšku. Je jasné, že celé tohle téma pro něj není snadné. Přesto s Ikkem mluvil otevřeně. A nejen proto, že mu to kdysi slíbil.

Teď ale všechno přebila obava o Ikkeho. Opatrně ho podpírá, lísá se k němu a snaží se ho uklidnit. "Takže.. jsi chvíli viděl... " Rozhlédl se a olízl si tlamku. Trochu neví, co s tím. Jemně do Ikkeho strčil. "Měli bychom jít domů. Třeba se ti prostě vrací zrak a bude to na etapy. Nebo je to něčím jiným. Ale měli bychom se vrátit a měl by tě prohlídnout Feier." Hodlá Ikkeho dostat do bezpečí i kdyby ho měl nést.

Strčil do něj čumákem. "Není na mě abych tohle komukoliv říkal." Takže to se Ikke bát nemusí.
Na to druhé se zamračil víc. "Někdy se bojím, jeslti mě vůbec ještě bere jako rodinu. Byli jsme pryč opravdu dlouho. Každopádně prostě nevím, jak mu pomoct." Zabořil hlavu zase do bílého kožíšku léčitele.

Opatrně se snaží o Ikkeho pečovat a je mu naprosto jedno, jeslti skončí zmáčený. Každá slza je jako by do něj někdo zabodl hřebík, vidět ikkeho takhle trpět dost bolí. Ale je mu jedno, co se děje s ním, jde mu právě o Ikkeho a jeho bolest. Nechce aby se jeho milovaný léčitel trápil. "Za co se omlouváš," jen tak tak, že na něj nespustl trochu zhurta. "Co se ti stalo, povídej. Bolí tě něco?" Snaží se ho trochu rozmluvit.

Koukl na Ikkeho. "Nepoznal bych to na něm... Alfa, léčitel, vždycky ví co dělat." Potřásl hlavou. "Ale asi prostě ví jak si poradit." On sám by nechtěl být alfou ani za nic. Je rád tam kde je. Kdepak se štrachat výš. To ne.
"Třeba to vážně pomůže zjistit i Jarumimu." Povzdechl si.

"Ikke, no tak..." mluví na něj něžně a opatrně. Když se k němu bílý vlk přitiskl, opřel se proti němu aby mu dal jasně pocítit, že je tu s ním a pro něj. "Zkus se trochu uklidnit, prosím.. bolí tě něco?" Zkouší to opatrně. Nejraději by tu teď měl léčitele, jenže vyrazili s Ikkem dost daleko.

Naklonil hlavu trochu na stranu. "Feier má nějaký takový.. problémy?" Nevěděl jak to říct. Nikdy si ničeho na jejich alfovi nevšiml. Jo, jistě, je strohý, ale je to alfa, to mu nepřijde jako problém nebo chyba. Takže ho to docela zaujalo. "A Jarumimu říká co a jak?" Opravdu to vzbudilo jeho zvědavost.

"Ikke, co se děje..." tiše zakňučel a došel k němu. Opatrně se k němu lísá. "Mám sehnat Feiera?" A pak ho něco napadlo. "Jeslti je to magie, nemůže se objevovat jen dočasně?" Zkusil to opatrně.
Drží se těsně u Ikkeho, připraven udělat cokoliv, aby mu pomohl.

Povzdechl si. "Jenže pro bratry cokoliv." Poslouchá dál. "Toho se právě bojím, aby mu to nepřerůstalo přes hlavu." Potřásl hlavou, než ji zase zabořil do Ikkeho srsti. "Snad s ním hne aspoň ten Feier.. je možné, že by to prošlo, protože je alfa a tak to není jako že by s tím vyšel sám ven?" Opravdu neví co s tím, ale snaží se.

Dost starostlivě Ikkeho sleduje, připraven na cokoliv, ať už že poletí pro Feiera a nebo že se pokusí Ikkeho odnést na hřbetě. Je silný a dobrý letec. Měl by to zvládnout. A pak to přišlo. Zarazil se a napřímil uši. "Vidíš? Tvoje oči... jak?" Je pořádně překvapený, ale jeslti se Ikkemu vrátil zrak, je to skvělá správa. Natáhl se k němu blíž a olíznul mu čenich.

Potřásl hlavou. "S jinými jsem se setkal a seznamoval už dřív než tady. I tak se mi do smečky nechtělo, taky jsem byl zvyklý se o sebe postarat." Ale přece jen se zamýšlí hlavně nad Jarumim. "Asi to tak vážně dělá, stahuje se.... " poslouchá pozorně co Ikke popisuje, uši mu živě rejdí na všechny strany, jak mu hlavou sviští jedna myšlenka za druhou. Všelijaké scénáře, co by se mohlo stát, co by Jarumi mohl udělat, a jak by se to mohlo pokazit... Zachvěl se. "Jen aby se nesesypal prostě z přetížení. Ví o tom všem Feier? Nevíš? Myslím to jeho chování a schovávání minulosti a tak... Asi s ním musel dost mluvit, když ho vybral za betu."

Stav Ikkeho ho ale vyplašil víc, než to že tu předtím řešili jeho bratra.
Starostlivě na něj kouká. "Mám sehnat Feiera?" Je to ostatně také léčitel. A pak Ikke otevřel oči. Adain se zprudka nadechl. "Tvoje oči, změnily barvu!"

Povzdechl si. "Tak jsem dlouho fungoval já... pak jsem se jen náhodou k někomu přidal, a bylo to možná zvláštní, ale nikdo mě netrápil." Povzdechl si. Jarumi, čím sis to musel projít? Jak ti jen mám pomoct bráško...
Informace s Artemis ho překvapila. Zazubil se. "Takže odtud vítr fouká." Vlastně proč ne. Jenže pak zvážněl. "No, to bude ale taky vlastně problém... Artemis už není." Nepřežila letošní zimu. "Co to ale udělá s ním?"
V kontextu toho zapomněl i zmínit, že vlastně neměl být Jarumi ani pak sám, byli tři.

Čekal, trpělivě. Na Ikkeho by čekal klidně do konce světa. Začal se usmívat a jeho ohon mixoval vzduch, když Ikke souhlasil, ale pak se zarazil. Viděl to couvnutí a tlapu přes oči. "Ikke? Děje se něco?"
Vrhl se k němu opatrně mu olízl tvář, ve snaze olíznout mu i oči, které si předtím zkoušel dřít packou.

"Tak vidíš!" Prohlásil vítězoslavně a znovu mu zafuněl za ucho.

Zamyslel se. "Vlastně sám nebyl. Byl ve smečce, kde byly dost na nic poměry a využívali jeho regeneraci... "maličko se mu zlomil hlas. Je mu jasné, že si bratr prošel peklem. "To je vlastně asi horší, než kdyby byl sám." Povzdechl si. "Víš, vlastně se divím, že to byl on, kdo chtěl sem do smečky. Já byl proti, když jsme se potkali. Přišel s tím právě Jarumi, Rivotr souhlasil. Tak jsem šel s nimi. Ale dokud jsem nepoznal víc tebe, tak jsem se tady o nic ani nesnažil."

Překvapilo ho, že chtěl vstát a přecházet, ale nechal ho. Prostě stojí tam kde byli a pozorně ho sleduje, maličko natěšeně, maličko starostlivě. "No jo vlastně, já ty dva spolu viděl vlastně jem tam, tak to šlo tak nějak mimo mě." Potřásl hlavou.
"Klidně se ho prostě zeptám, mě to fakt nevadí. Ale záleží, co bys chtěl ty..." řekl mu jemně.
Došel před něj, jemně ho zastavil dotykem čenichu a pak se mu zadíval do slepých očí. "Takže, Ikke, prokážeš mi tu čest?" Líp se vyjádřit asi neumí, ale i tak je naprosto jasné, že ho tu požádal o tlapu.

Zazubil se a jeho ocásek řádně víří. "No co, tak nás to prostě budeš muset naučit." Naprosto nic si z toho nedělá.

Otázky kolem jeho bratra jsou dost závažné, aby u téhle debaty i jeho ocásek zastavil. Zamyšleně stříhá ušima, opřený o Ikkeho. "Snad se to zlepší, ale já opravdu nevím jak. Taky jsem byl nějakou dobu sám, ale pak jsem měl přátele. Ne na pořád, ale prostě, je to asi přece jen jiné... Jenže vůbec nevím, jak s ním jednat, jak mu pomoct." Opravdu mu to dělá dost starosti. Nechce situaci ještě zhoršit, ale rozhodně bratra nenechá být.

Na Ikkeho obavy ale reaguje jednoznačně. Hodlá svého druha zahrnout pozorností. Začal mu pečlivě pucovat kožíšek. Pak mu zafuněl až do ucha. "Mě se pokoušelo zničit hodně věcí a jsem tady... nezbavíš se mě, ani kdybys chtěl... " zaznělo rovnou do bílého ucha.
Ale poslední vypísknutí ho dost pobavilo . "Co? Ty jsi ve smečce přece dýl než já, takže bys to asi spíš měl vědět, já nic nezjišťoval. Hodně smeček ale má nějaké takové rituály pro páry, ne? Myslíš, že by to dovolili i když jsme dva vlci? Nepřišlo mi, že by to Feier nějak řešil nebo mu to vadilo." Pokračuje zvesela ve stejném duchu.

Usmál se a zafuněl mu za ucho. "Ne, jako velitel, co organizuje práci, aby to bylo rychlejší." Usmál se a vesele mává ohonem. Rád Ikkeho maličko škádlí, ale jen v dobrém.

Souhlasně zamručel spolu s ikkem. "Co jsem tak pochopil, tak to tady tak drsné obvykle nebývá. Tak snad se to nebude opakovat." Potřásl hlavou a znovu zabořil čenich do Ikkeho srsti.
Pak přiklopil uši, kvůli bratrovi. "Sám se v něm pořádně nevyznám, netuším co se děje." Povzdechl si. "Rád bych mu pomohl, pro mě je to prostě pořád můj bráška a je mi jedno, že jsme se roky neviděli." Adain má věrné srdce. Čas znamená jen málo, pro něj a jeho věrnost a z jeho tónu a slov je to jasně znát.

Tady se už ale pro změnu cítí jistěji. Zazubil se a jeho ocas se zase živě rozmával. "Nezastavila mě ani cizí smečka ani to, že mě jako roční prtě hodili mezi spousty dravců aby mě tam zabili. Takže ne, nemysli si, že se mě zbavíš. Ani kdybys chtěl." Natáhl se a jemně zatahal Ikkeho za ucho.
Pak se zazubil ještě víc, jak mu hlavou bleskl jakýsi nápad. "Nemají tady nějaký rituál pro páry?" Sám to nikdy nezjišťoval, na to je moc impulzivní aby něco zjišťoval do detailu předem.

Spokojeně a hrdě stojí vedle Ikkeho, ale oči mu zvědavě rejdí. Popisuje slepému druhovi, kde kdo stojí a jak to vypadá.
Každopádně zní vesele, spokojený, že všechno dopadlo dobře.
Celý popis zakončil podivením se. "Hele, neměl by tam Jarumi být s Feierem, vzhledem k postavení?"
A protože je Adain jaký je a protože má zrovna dobrou náladu, nečekal vlastně ani na odpově´d.
Proč se nezeptat rovnou u zdroje.

Nadechl se a málem na celé údolí zavolal na bratra. Ale rozhodně to slyšeli všichni.
"Hej! Jarumi! Proč jsi vlastně postával tak stranou? Však jsi beta, ne?"
Neprokazuje mu tak sice asi zrovna moc úctu, ale je mu to tak nějak jedno. Navíc, nepokřikuje tam přece nic tajného. Jen volá na svého bratra o jehož postavení všichni přece vědí. Aspoň tak si to myslel.

Post obsahuje části, potencionálně nevhodné pro slabší povahy.

Nespouští z něj oči, přešlápl. Musí s hodně snažit, aby tu otázku ze sebe nevypravil. Neudělal to jen proto, že se obává, že by Jarumi prostě odletěl. Paradoxně mu to připomíná moment z vlastní minulosti, kdy se sbližoval se svým dvounohým kamarádem.

Poslouchal pak ten výčet. "Pravda je, že tady to s jídlem šlo dobře. Smečka spolupracovala... a v místech, kde nic není... No. Zní to sice blbě, ale než umřít hlady... jiná smečka je taky maso. Kor pokud by zaútočili první," odpověděl překvapivě nemilosrdně. "Zbytek je spíš už jen neschopnost vedení." Síla není vše, co by měl ten nahoře umět. Drsná, velmi pragmatická slova. Navíc, jeho výraz mluví jasně. Kdyby bylo skutečně tak zle, tak přežití smečky by bylo přednější.

Na vyložení si toho, co kdo řekl, jen kývl. To už považuje za skončené téma.

Uculuje se čím dál víc. "No co, jako že tomu všemu velíš. A taky jo, ne? Jak jde o bylinky." Jeho ocas docela slušnou rychlostí zametá zem a rozhodně si to všechno užívá.

Zamyslel se. "Sněhu bylo hodně, takže možná proto je to nakonec dobrý." Potřásl hlavou.
Ještě víc se zamyslel, jak jde o bratra. "Takže mluví apsoň s Feierem.. to je asi dobře, že? A řekl bch, že moc dobře ví, co jsi a ví, že sám není v pořádku... nebojí se, že to nezvládne, nebo že bude za slabého, když ti to řekne?" Zkusil to opatrně. Tady se pohybuje na celkem neznámém území.

Jemně se probíral jeho kožíškem, zatímco čekal na odpověď, z čeho j tak nervní. Pak mu dlouze zafuněl do srsti. "Já nikam nezmizím, Ikke. Mám tě rád." Naprosto nemá problém mu to dát najevo.

Zazubil se. "Ale neee, ale ty řekneš jak to má vypadat a já budu lítat a Iska běhat." Vesele mává ohonem.
Zaujatě poslouchá vysvětlení. Zamyslel se. "Takže.. má vliv třeba i to kolik je sněhu? " Zkusil se zeptat.

Na jarumiho jen kývl a povzdechl si. "Víš o něm asi dost na to, abys věděl, proč si dělám starosti..." Jarumi je sice paličák vytrvalý, ale v pořádku rozhodně neví a Adain neví jak mu pomoct. Ale chtěl by.

Starosti Ikkeho jsou ale v tento moment prostě důležitější. Trpělivě čeká, jen jemně Ikkeho pobízí občasným zafuněním do kožíšku. Ale když to nakonec nedořekl, tak se ozval. "Já tě přece nekousnu... zkus to říct, prosím. "

"Někdy bysme měli vyrazit i s ním, a budem ti to nosit ve velkém." Zazubil se a jeho ohon se rozmával.
Nad rostlinami se zamyslel. "V tom se nevyznám. Mohlo by se to asi stát, zvířatům se to taky moc nelíbí. Ale vypadá to, že nestalo. Čím to asi bude?"
Pohodlně se na něm uvelebuje.
"Já hlavně vím, že jsi tu ty. To mi stačí. Jen doufám, že se Jarumi nerozhodně někam zmizet, někdy si o něj dělám starosti. Ale snad je dost paličatej, aby zůstal..."
Pak se zarail. Zvedl hlavu a zadíval se na Ikkeho. "Čeho se bojíš?" Zeptal se ho starostlivě.