Príspevky užívateľa

Vesele se zazubil, když druhý vlk ukázal svoej křídla. I ta vypadají dost nezvykle, ale co. O jednu podivnost víc nebo míň, to už je jedno. "Tak vidíš, znáš to moc dobře sám." Potřásl hlavou a tuhle část rozhovoru pustit z hlavy.
Ne tak vlkův vzhled. Koukl na něj zaujatě. "No, tak že ses tak narodil, to jsem předpokládal. Jen je to fakt zvláštní rasa. Co byl tvůj táta zač?" Jo, je to trochu drzý, já vím... Přešlápl, ale kouká na něj klidně a rozhodně se za svou otázku nehodlá omlouvat. "S tím, co mají nebo nemají po koj sourozenci, stejěn nic nenaděláš. Já jsem hlavně rád, že máme všihcni tři křídla. Přijít o tuhle možnost by bylo drsný."

Přiletěl od severních hraničních hor. Chtěl si je prve prostě jen prohlédnout, apsoň zběžně. Pořád se teprve učí pořádně poznat tohle území.
Celý život jakoby se mu obrátil naruby. Některé změny jsou dobré. Tak hlavně, našel brášky. I když si není jistý, kde vlastně pořád lítají. Nevidí je zdaleka tolik, jak doufal. Ne co se přidali do smečky. Což rozhodně nebyl jeho nápad. Ale, pokud jim tak bude líp... Navíc, s tím jak vypadal Rivotr, se asi přece jen bude hodit, když budou mít slušné zázemí. Jen, na rozdíl od Jarumiho si myslí, že by si to zvládli obstarat sami. Ale co už. Přece jen, nejde tu jen o něj, že?

Přistál na pěkném, přehledném místě na úpatí hor. Protáhl se, zívl, a složil křídla. Měli by tu někde být i ti dva, říkali si, že se potkají a tohle místo se dá vážně docela dobře poznat. Je tu i dost prostoru na cokoliv. Zůstal klidně stát a kouká do krajiny. Čeká.

Zakřoužil nad kopcovitou částí území smečky. Vlasntě je to dost hezké místo. Dobré pro jeh okřídla. Pohodlné, přehledné, dost míst na přistání a přitom celkem s rozhledem. A pro něj, který nemusí každý svah vybíhat pěšky, i místo, kde se může přesouvat vážně dost rychle.
Tentorkát nespěchá. Nemá vlastně moc kam, jeho putování skončilo. Člen smnečky. S bratry... pořád tomu nemůžu uvěřit. Všechno je najednou jinak... copak mě napadlo že hned budou chtít smečku? Potřásl hlavou.
Zahlédl dole skvrnu, hnědou vlčici. Je mu jasné, že patří ke smečce. Jak přísně sledují... sledujeme hranice... o tom se už dostatečně přesvědčil ještě než našel bratry.
Zamířil na přistání, aby zatím neznámou vlčici pozdravil. Přistával schválně tak, aby ho viděla s předstihem a nevybafl na ni. Navíc, došlo mu, že ji vlastně zná. Vždyť je to Artemis ty troubo!
Začal se usmívat a mávat ohonem, když klusem zamířil k ní. "Ahoj Artemis!" Zavolal na ni. Viděli se jen tam u kaňonu, ale právě od ní dostal první nadějnou zprávu.

Pomalu, pomaličko procházel územím smečky. Své smečky. Zatřepal hlavou. Jak zvláštně mu to pořád zní.
Šel po zemi, na seznamování je to lepší. Navíc, kdykoliv může zaletět kamkoliv. Ještě tu skoro nikoho nezná. Nějak má pocit, že nejméně Jarumi se tu asi zabydlí líp. Ale snad to půjde. Ví, že už pár zdejších vlků potkal, jako tulák. Docela to s nima šlo, takže to bude snad dobré. Ještě že tu je apson ten přátelský léčitel. V nejhorším se mám kam jít vykecat. Věří, že by to tento vlk nikomu neřekl.
Pomalu postupuje proti proudu zamrzlé říčky, když v tom uslyšel praskání ledu. Napřímil se. Co to bylo?
Ale je to na území, tedy to musel být někdo z jeho nových druhů... A ten zvuk zněl jako když se někdo probořil kam neměl.
Nezaváhal a vyrazil tryskem za zdrojem zvuku. Ale než doběhl, viděl už jen vlnící se hladinu v díře a nikde nikoho.
Nezaváhal. Vyskočil do vzduchu a prudce mávl křídly, poslal vlnu ohně souběžně s hladinou. Jen malá část té vlny je horká, ale na to, aby led povolil na větší ploše, to pořád ještě stačí. Adain sám pak skočil do vody. Jeho prací bude nejspíš chránit smečku, leda by se chtěl stát lovcem. I toto k tomu patří. Hodlá dostat toho vlka z vody, ať už tam spadl kdokoliv!

Zadíval se na mladé vlče a úhledně si poskládal křídla a tlapy. Přejel ho pohledem, s celkem vážným výrazem. Aha. Zase odněkud, kde způsob mluvení považují za kdoví co. On za to asi nemůže, je malej, vychovali ho tak. Ale asi to nebude zrovna fajn rozhovor. Ale jeslti se fakt ztratil, pořád je to vlče. Zafuněl a nemá z toho setkání zrovna moc radost, ale nedává to moc najevo. "A víš aspoň směr, nebo co je okolo tvojí smečky nebo rodiny nebo koho to máš?" Zkusil to. Nemůže moc dělat, jestli se zatoulal nějak daleko, ale třeba by něco poznal. Neobtěžuje se mluvit jako ten mladý. Koneckonců, jestli ho chce mít za burana, aŤ si poslouží. V boji o přežití hezká slovíčka moc nepomohou.

Vlček ale začal obdivovat jeho let. Jenže, nevypadá to, že by to byla dobrá cesta, ne na rudého vlka, který musel přežít v podmínkách, kde to nebylo snadné. "Já a anděl? No tak to vážně sotva." Navíc, kdo z nás tu vypadá roztomile? Všiml si vzhledu toho vlčka, samozřejmě. Jen ho nepovažuje za výhodu. "Poslyš, to je celkem jedno, ale asi bychom vážně měli zkusit tě dostat zpátky ke tvým." Zaznívá v tom nevyslovené, že nemá v úmyslu se o mladého vlka nějak starat.

Protáhl se, zívl a pak roztáhl na chívli v protáhnutí do široka i svoje křídla. Zase je složil a sedl si.
"Ále, zase tak moc ne. Přece jen, mám trochu nefér výhodu, že?" Koukl na svoje křídla. "Jsem docela rychlý, když je to potřeba a můžu se takhle snadno vyhnout místům, kde jsem už byl nebo územím smeček. A vypadá to, že bratr není v žádné z místních smeček, takže ty můžu vynechávat s klidným srdcem." PTal se už u každé a nikdo neřekl že by takový vlk byl ve smečce. Jarumiho viděl někdo z Ignisu, ale to je tak všechno.
Ale spíš ho zajímá ten vlk před ním. "Jak se ti vůbec stalo, že vypadáš... no takhle. Neviděl jsem podobnou vlčí rasu."

Netrvalo to moc dlouho, než se objevila modrá sojka slepého léčitele.
"Hele, to je Modrá. Za chvíli budou tady."
Zůstal sedět. Vstal až když dorazil Alfa a s nimi ještě někdo. Vlčice, kterou už zná. Maličko se pousmál a krátce na ni koukl. No vida... jesltipak si mě pamatuje?
Elegantně sklonil na chvíli hlavu v náznaku úklony, když je Ikke představoval.
"Zdravím tě, alfo. I tebe Roo." Sedl si a zadíval se na ty vlky před sebou. Tři na tři. Docela vtipný, ale asi náhoda.
"Rádi bychom věděli, co vlastně musíme splnit a dodržet, abychom se mohli přidat do smečky. A Ikke nechtěl moc mluvit o tajemstvích... takže hádám, že jednou z podmínke je mlčenlivost." Ne, nebudu tady vykládat, že jsem smečku zažil naposled v jednom roce a že vlastně vůbec nevím, co dělám. To nemusejí vědět. Ono se to nějak zvládne. Není to prvně, co jsem skončil v neznámý situaci.
Navenek vypadá klidně a docela důstojně.

Vážně přikývl a pak dojem pokazil tím, že se zazubil a zamával ohonem. "To všude. A pak, každý má občas den blbec." potřásl hlavou. Moc dobře si vzpomíná, kdy ho měl naposled on. No, to vosí hnízdo mu to docela vysvětlilo jasně... Potřásl hlavou a usmál se, maličko smutněji. Přece jen, takové dny jsou docela... náročné.
"Beru tě za slovo." mrkl na ni. Je mu jasné, že není jisté, že by se ve vhodné situaci vůbec potkali. Ale pokud někdy? Jeho křídla jsou připravená.
K jeho údivu se zeptala dokonce na něj. Vesle zamával ohonem. "Těžko říct, já se za zajímavého nepovažuju, takže nevím, co by tě zajímat mohlo. A v téhle krajině jsem pořád docela nový, tak se seznamuju. Asi se moc neliším od jiných, co se museli naučit bojovat, aby přežili, a lovit, aby neumřeli hlady." Zastříhal ušima.

Vesele se zazubil, když dostal pochvalu. Asi to občas nemá jednoduchý.
"No a co, že to máte v rodině." mrkl na ni." Pořád jsi co jsi, ne?" Na tom ostatně něco bude. Aspoň že ji rozesmál. To je sám rád. "A s blbostma nemá smysl otravovat. Vždyť to by se jeden pak naběhal... a zbytečně."
Myslí to vážně. Opravdu. Koneckonců, léčitele ani není vhodné přetěžovat. Jejich práce je nejdůležitější, když je zle. A na to nesmí být vyčerpaní prkotinama.
"Tak jeslti se někde takhle potkáme venku a ty budeš chtít něco sundat, tak stačí říct." mrkl na ni s vážnou tváří. I to myslí vážně. Opravdu by jí pro ty rostliny doletěl. Nebyla by ani první léčitel, pro kterého posloužil jako soumar.

Zastříhal ušima. Takže odchod asi tak snadný nebude. Ale má pravdu, bude asi lepší promluvit si s alfou smečky.
Zamručel cosi a pak kývl. "Jo, to bude asi nejlepší. Počkáme tu. A Modrá mě navíc už zná, to půjde."
Posadil se na místě a koukl po svých brášcích. Hlavně, že jsme zase spolu. A pak, aspoň je tu Ikke, tak zlý to snad nebude.
Zastříhal ušima a překvapivě klidně vyčkává.

Potřásl hlavou. Vážně to zní nějak moc dobře. V čem bude ten háček?
Zadíval se na brášky, pak na Ikkeho. A pak se vyjádřil i Rivotr, konečně. "Dobrá otázka."
Na druhou stranu, je si dobře vědom, že kdyby skutečně s brášky zmizet chtěl, těžko by ho někdo zastavil. Stačí si to dobře načasovat. Všichni mají křídla. Ve vzduchu se nedá jen tak lehce někdo vystopovat. Pach tam nezůstává. Takže, vybrat vhodný moment a už je nikdy nikdo neuvidí. Ale i tak si rád poslechne odpověď.
"Jsou tu všichni celkem hrdí, co?"

"Zní to skoro až příliš dobře.... " potřásl hlavou a zasříhal ušima. Jen aby to fakt byla pravda. "Nebudu lhát, moc nejsem na smečky.. odvykl jsem si.. ale..." ohlédl se na brášky. "Našel jsem brášky a potřebujeme zázemí... hádám, že se o sebe dokážeme psotarat, ale sám nevím jak si povedeme v hierarchii smečky... pořád to znamená taky poslouchat rozkazy..." bráchové chtějí smečku víc než on. On sám chce... jen to zázemí pro ně. Třeba bych to nějak vybudovat zvládl. Jenže, stejně, stačilo by to?
Aspoň že Jarumi se taky na něco zeptal. Dobrý alfa je rozhodně výhoda. Ale je mu jasném, že dřív či později si s někým nesedne. Není místo kde by si fakt rozuměli všichni. "Znáš zatím jen mě a ne moc dobře. Ale myslíš, že bych to tam zvládl?"

Pořád držel hlavu níž.. je to pro něj náročné. Ale, má tu své brášky a oni tu smečku asi vážně potřebují. Zvedl hlavu. "Takže... se berou v potaz zvláštnosti, když umíš i k něčemu být? Nemusím se nějak moc někomu poklonkovat a tvářit se podřízeně? A co výlety? Já... bych nesnesl nemoct nějakou dobu vypadnout a proletět se... ale jsem dobrý bojovník a můžu taky lovit..." přiznal celkem bez obalu a vlastně o dost otevřeněji, než chtěl.
Krásně tím na sebe prozradil, že je z toho nervózní, nejistý a není si jistý, že ve smečce dokáže fungovat. I když se do ní hlásí.
Ohlédl se po brášcích.
"Ptejte se taky na něco..." zabručel a přiklopil uši.

Neudržel se a taky začal tak trochu mávat ocasem, uši napřímené. řeč těla jasně naznačuje, že má toho vlka, co se k nim blíží, docela rád. Takže, minimálně nějakého přítele už v té smečce vlastně má, ž e?
"Ahoj Ikke." Pozdravil ho pořádně. "Hádej co se stalo. Tohle jsou mí bratři. Vlevo ode mě Jarumi a ten co se drží trošku vzadu je Rivotr."
Usmál se, upřímně a spokojeně. I přes ty těžkosti hlavně s Rivotrem je vážně rád, že je našel. "Je to legrační, protože zrovna o tobě jsem se jim zmínil a tebe potkáme..."

Sklonil hlavu a potichu, aby to nebylo moc slyšet, ještě promluvil přímo k Ikkemu. "Rád byhc, aby ses pak na Rivotra podíval... není na tom dobře." Možná to mohl slyšet Jarumi, ale Rivotr opodál těžko. Takhle to vypadalo, že jen krotí svoje nadšení, a rozmýšlí si, co říct. Hrábl packou do sněhu. Ono to tak ostatně i je.
"No, poslyš, bratři projevili přání přidat se do smečky... já... mohl bys nám říct, jak to chodí u vás ve smečce?" Zastříhal ušima a je znát, že on sám se do toho tak nadšeně nehrne. Ale co už.

Zastříhal ušima. "Skučet jak je to nefér mi nepomůže. " Ani v životě, ani v hledání brášků."
Stál klidně, když ukazoval svůj znak. Ale vlk před ním ejho bratry neviděl. Jen vážně přikývl.
"Budu hledat dál. Je slušná naděje že najdu aposń Jarumiho, když ho tu viděli. Nechal jsem mu znamení u trosek, je to takové nápadné místo. Pokud se tam ukáže, pozná že jsem tam byl. "
Pak zavrtěl ohonem a uculil se. "A zatím roznáším svůj pach po každým koutu týhle krajiny, abych na sebe upozornil co nejvíc." Taky určitá taktika. Sice už není cítit stejně jako když byl vlče, ale pořád je ten pach podobný a mohlo by to stačit.