Príspevky užívateľa

Koukl na Rivotra a zamračil se. Pak na Jarumiho. On si to neuvědomuje.. vážně ne. Zastříhal ušima a trochu zoufale kouká na očividně zakoukaného bratra. Ale co s ním? Lízt kvůli tomu do smečky?
"Ani nevíme, jaký pravidla ta smečka má. Sotva jsme se vůbec setkali a našli a lízt někam? Jo, možná by to mohla být výhoda kdyby Rivotra přece jen našli, ale já třeba nejsem zvyklý být ve smečce. Už dávno ne. " Povzdechl si aa šel radši srovnat větvičky v ohni. Pak se vrátil a utrhl kus ze srnce. Položil ten kus pak před Rivotra.
"A ty se konečně najez."

Frustrovaně zafuněl, jak kouká z jednoho na druhého. Opravdu neví, co si o tom má myslet.
"No.. tak jako tak... bráško, ona se ti líbí, že?" Zkusil to opatrně na Jarumiho. PAk si prostě sedl k Rivotrovi.
"A buď jsou ty vlčata tvoje a pak ti asi nezbyde než se starat... a nebo nejsou a pak teda nevím co s tebou. Ale přijde ti jako dobrej nápad za ní lízt? Někoho pak asi má ne?" Navíc, jak asi bere ta vlčice Jarumiho?
Koukl na Rivotra, pak zase na Jarumiho. "A ty se fakt najez." Rýpl si ještě do Rivotra.

Zírá z jednoho na druhého. Včetně toho smíchu, jak se rivotr očividně baví. Hlavou se mu mihlo podivné podezření. Ano, věděl že je Artemis březí, i že jeho bráchu potkala dřív než on, ale jedna věc ho nenapadala.
"Poslyš... Jarumi.. nejsi otec těch vlčat, že ne..". řekl velmi opatrně. Srnec u nohou naprosto zapomenut.No rozhdoně k té vlčici něco cítí... to už se nedá přehlédnout. Ale jak je to dlouho?

S trochu nevěřícným výrazem se zadíval na Jarumiho. A jeho údiv je větší a větší. On se snad zabouchl... Koukl na rivotra, jako by se potřeboval ubezpečit, že se mu to nezdá. Ale zdá se, že nezdá. I přes únavu si toho Rivotr všiml taky a nezaváhal být mnohem otevřenější.

Pak zase koukl na Jarumiho. "Taky jsem nějaký Ignisany potkal....Artemis taky.." řekl opatrně. V tuhle chvíli absolutně neví, co s oběma bratry a ani o kterého se bát dřív. Ale pak prostě vzal srnce a postrčil ho k Rivotrovi. Aspoň ten by se najít prostě měl.

Zabručel a šel přiložit do ohně. "Ani já jsem tady nezaznamenal žádný problémy. Smeček je tu několik a celkem jsou v pohodě všichni s kým jsem mluvil. Jen někteří si přísně chrání území a cizince na něj nepustí, ale to mi nepřijde divný. " Potřásl hlavou. "A na jednu smečku narážím furt. Sice si území hlídají, ale jinak se asi sami dost toulají všude možně. Asi mají nepokojnýho ducha." Vesele zamával ohonem. S těmi vlky byl docela zadobře, přišli mu hrdí.
"Bráško, měl by ses najíst.. vážně.. teda, vy oba..." zkusil to jemněji. Ten srnec tu přece jen leží, že ano.

Zamračil se. Ten vlk je vážně zvláštní. Potřásl hlavou. Ale te´d jde zrovna o jeho bratry. No co se dá dělat.
"Rozdělili nás jako mladé. A uvěznili, každého jinde. Hledám je už několik let. Ale po jednom z nich zachytil někdo stopy tady nedaleko. "
Vypadá to, že se ti dva ale už rozloučí. cizinec se mu ani nepředstavil. No co už. Jeho škoda. Vnucovat se nebudu.
Jeho myšlenky jsou už spíš u nějaké té husy, co si hodlá chytit k večeři. Takže, pokud ten druhý už nebude mít o nic zájem, Adain zamíří pryč.

Potřásl hlavou. "No, je to tvůj boj. A tvojí smečky." Za něj je to rozhodně velká nevýhoda, neumět zacházet s vlastními křídly pořádně. Ale pořád to není jeho smečka, co by to měla řešit. Žádnou nemá.
Nad myšlenkou ohledně hus si jen olízl mlsně tlamku. "Lovím trochu jinak než jsou asi zvyklé, takže v tom nevidím problém. Navíc, mladé maso je stejně nejlepší."
Rozhlédl se a zamířil na nedalekou terénní vyvýšeninu, aby se pořádně rozhlédl. Třeba zahledne šedá pírka divokých hus. Koukl po druhém vlkovi, jeslti jde za ním nebo ne. "Mimochodem, jsem Adain. A kdybys tu někdy objevil další dva vlky, co mají stejnou stavbu těla jako já, ale jinou barvu a někde na těle tenhle znak." ukázal mu svou nohu "tak jim řekni, že jsem tu byl. Prosím. Jsou to mí bratři a dlouho je hledám." Ani u tohodle vlka nezapomněl na své hledání.

Koukl na Rivotra, pak na Jarumiho a zpět. Nedá se přehlédnout, že má o bratra starost. Přešel opatrně k Jarumimu. "Možná bych se měl přece jen podívat po tom léčiteli... nelíbí se mi jak na tom je... ani nejí... " čerstvý srnec pěkně voní... přímo jim pod nos. A v zákrytu starých zdí je pěkně teplo, díky ohni, který to tam zvládl dost vyhřát.
Neví, co by měl teď udělat. Jít k bratrovi a lehnout si k němu, jako opora? Nebo mu raději dát prostor? Každopádně, nikam zatím nejde.
"Kdy jsi naposledy viděl stopy že tě sledují? Za letu se těžko někdo vystopuje, takže bys měl být už dávno mimo dosah... v téhle oblasti se už pohybuju nějakou dobu a je tu celkem klidno. "

Napřímil uši. "A víš, že to se dá zlepšit? Stačí trénovat. Není to zase tak těžké. Nejlíp ale s někým, kdo je dobrý letec a řekne ti co a jak. Nebo ti ukáže některé manévry." Tohle ho zaujalo. Létání je jeho živel a rozhodně mu není jedno, že někdo takhle dopadl. Nikdo s křídly by neměl dopadnout takto. nejistý si ve vzduchu.
Ale samozřejmě, je si vědom toho, že ten vlk na to nemusí kývnout. ani to vidět stejně.
"Tak to jo. Hm.. hus tu zřejmě je fakt dost. Vážně si asi nějakou chytím. "

"To zní taky dobře." řekl ještě než vyrazil na lov. Mluvil samiozřejmě o jeho magii.

Pak už se s mluvením nezdržoval. všechno počká. Rivotr opravdu vypadal unaveně. A jestli letěl několik dní, není se co divit.

Přitáhl pak ulovené zvíře hezky až k němu.
"Najez se... utekl jsi jim až teď? Já byl aspoň volný dlouho, jen mi to nebylo nic moc platný... " Strčil čenichem do čerstvé kořisti a šel zase přiložit na oheň. Teplo a jídlo. A odpočinek. Rivotr vypadá vážně hrozně. Starostlivě koukl po Jarumim, v očích nevyslovené musíme se o něj postarat.

Mírně zvedl jedno obočí a zastříhal ušima. "Mám pocit, že je neznáš o nic líp, takže jsme na tom asi úplně stejně." Mrkl na ni, což celý dojem dost zmírnilo. Taková jakási nabídka smíru.
Ale na té úctě k jejím vědomostem očividně hodlá trvat. Koukl na ni s úsměvem. "Léčitelé chrání ty, co jsou v nouzi a nemohou se o sebe postarat. Každému se někdy může stát, že bude léčitele potřebovat. Zachraňujete životy."
Zarazil se maličko, když ho označila za ochránce. Zamyslel se.
"V dobrých smečkách je svým způsobem tne, kdo je nahoře, ochráncem ostatních a smečky. A bojovníci jsou na to, aby smečku chránili. Ale asi bych je nenazval úplně ochránci slabších. Každý má prostě svou úlohu. M2 osud nadělil sílu, odolnost a schopnosti abych bojoval dobře. Nevidím nutně ostatní jako slabší." Pak ale pokývl. "Svoje brášky ale samozřejmě chránit budu. Do posledního dechu." Tohle bere velmi vážně.

Jen tak tak že neprotočil oči. Aha. Takže přece jen plašan, nebo někdo vystrašený jakousi podivnou historkou. Lehce zafuněl.
A zadíval se na jeho záda, když řekl, že preferuje běh. Pohodil hlavou. "LEt je rychlejší a jistější. Ale smomzřejmě, jde to i bez něj." Co je to za okřídlence, že raději běhá? Ten vlk mu přijde čím dál podivnější.
Samozřejmě, je možné, že s jeho křídly není něco v pořádku. Tady také neletěl. Adain také ne, jenže mokrá křídla by mohla být omluvou. Pravda, ne u něj, ale to nemůže cizinec tušit. Tak jako tak, on druhého vlka zatím moc nechápe. Ze stejné smečky a tak rozdílný... Nemůže si pomoct a prostě ho musí porovnávat s jejich léčitelkou. Ta se mu zamlouvala rozhodně víc. "Teď jsi taky na lovu? Je tu dost pachů hus, říkal jsem si, že bych si nějakou chytil na večeři."

Kouká po Rivotrovi trochu starostlivě. Sice říkal, že mu nic není, ale v pořádku vážně nevypadá. Přiložil opatrně na oheň a párkrát spokojeně mávl ohonem, když si Jarumi teplo pochvaluje. "Jarumi chtěl myslím že chtěl vědět, jakou jsi získal magii. Když jsme se rozdělili, ještě jsme je neměli projevené. Jarumi má regeneraci. Já možnost používat oheň, určitým způsobem."
Ještě přihodil pár polínek a otočil se k nim.
"Seženu něco k jídlu. Zůstaňte prosím tady jo?" Rivotr mu přijde hodně vyčerpaný a Jarumi tam byl zmrzlý.
Na nic pak nečekal a vyrazil rozběhem směrem do volného prostoru a rychle vzlétl. Zamířil do výšky a do dálky, hledat nějakou kořist.

Dlouho nedlouho, bratři tam nějakou dobu zůstali sami dva.
Adain ale měl štěstí. Našel celkem brzo stádo srnčího. Vyplašil je, úmyslně, a jako obrovský jestřáb se snesl na jednoho srnce. Nepáral se s ním a prostě ho srazil prudkým přistáním a zlomil mu vaz.
Srnec je dost jídla pro všechny a současně není ještě tak obrovský, aby ho neunesl. Chytil si pečlivě zvíře do tlamy a dotáhl si ho na místo, odkud by mohl vzlétnout i se zátěží... musí hodně mávat křídly, ale pořád je to možné. Let zpátky je mnohem pomalejší. Intenzivní mávání kmřídly náročné. Ale nakonec přistál i se srncem v tlamě u trosek a táhne zvíře dovnitř.
Hned se rozhlíží po bráškách.

Koukl na něj. "Tys někoho takovýho potkal? Doufám, že ne někde tady." To by mi tak chybělo aby se po týhle jinak klidný končině promenádoval kanibal. Nebojí se, to ne. Není kořist, nejspíš by s tím pacholkem vymetl podlahu, nebo mu připálil kožich, ale i tak je to nemilé.
"S kořistí si hraje leda nemehlo." potřásl hlavou a zastříhal ušima. "Nejrychlejší je využít let a prostě se snést z výšky. Do poslední chvíle nic netuší a pak je prostě konec. " Ostatně, kdo by se taky měl čas zdržovat s dlouhým naháněním. Tady sice je celkem klid i hojnost zvěře, ale jsou místa, kde by zdržování mohlo taky znamenat riskovat vlastní život.

Byl by tak vydržel stát hodně dlouho. I když z jeho kožichu kape mnohem víc vody než z Jarumiho. Ale Jarumi se pak ozval a očividně mu je zima. Navíc, Rivotr se už stejně stáhl.
"Jasně, jdeme. A rovnou vemte nějaký dříví na oheň.. možná bych se měl podívat po něčem k jídlu a zanést to sem. Jsem asi nejmíň potlučený, ne?" Zkusil to hned. Chová se tak trochu jako kvočna a je mu to naprosto jedno. Má zase svoje milované brášky u sebe. Popadl další dříví, naplavené řekou na břehu a táhne ho hezky k ohni za rohem. Teď hlavně zařídit bráškům teplo. "Co ty, nestalo se ti nic při tom přistání?" Hned se stará o Rivotra.