Príspevky užívateľa

Koukl po Jarumim, ale neodpověděl. Měl plnou tlamu jídla. Doufám, že jsi fakt jedl.
Tak jako tak, srnec by měl stačit všem třem. Takže si celkem v klidu obírá svůj díl ze zvířete. Je to dobré maso, takže se s klidem láduje. Těžko mít silu bez slušného jídla. I tak není šance že by snědl tolik, aby nezbylo i na Jarumiho.

Když skončil s jídlem, odstoupil a olizuje si tlamku. Znovu přiložil do ohniště.
"Tak jako tak by se Rivotr měl taky prospat." A pořád bych byl radši, kdyby ho prohlídl léčitel. Ale snad bude odpočinek stačit.
"Můžu hlídat jestli chcete. Tam nahoře uvidím každýho z dálky." Kývl čenichem k místu, kde prve přistál Rivotr, než na něj s Jarumim nalítli.

Zamračil se na oba. "Bylo by lepší kdybys odpočíval než ho přivedu. Co jeslti mají nějakou zkoušku?" Ale nemá to energii, ten protest. Dobře chápe, proč se těm dvěma nechce se rozdělovat. Jemu taky ne a kdyby nebyl Rivotr v tak mizerném stavu, rozhodně by to ani nenavrhoval.

Nicméně je jasné, že léčitelé jsou opravdu dva. "Tady nedaleko, kde jsem chytil toho srnce. šli jsme pak společně k velké řece jižněji a podél tohoto místa k jejich hranicím. A rozhodně to byl někdo jiný." Ikke byl všechno jen ne nabručený.
ale přestal to zatím řešit a sám si lehl nedaleko Rivotra. Taky se dal do jídla. Najíst by se měli všichni.
"Je tady dost i pro tebe, Jarumi. "

Potřásl hlavou. "Rivotr potřebuje odpočívat. On sám nemůže zůstat. Ale já to tady znám. K tomuhle místu doletím klidně i po tmě. OTravovat na hranicích může chvíli trvat... " A zarazil se, když Jarumi řekl, že taky potkal léčitele. "Jeslti je to velká smečka, můžou mít dva... jak vypadal? Ten můj byl bílý. A slepý." I tak se toulal sám krajinou a opravdu nepotřeboval ničí pomoc. Rozhodně žádný slaboch.

Pořád si po očku hlídá Rivotra. Aspoň že jí... Konečně. Jídla je tam dost pro všechny a najíst by se měli všichni. Adainův žaludek se navíc zákeřně ozval. Asi že tam to srnčí voní...

Starostlivě sleduej Rivotra, který je tak vyčerpaný, že nechce ani jíst. Ale přece jen se do jídla dal. Snad jeho tělu dojde, že jídlo potřebuje a nají se pořádně.
Vážně kývl Jarumimu v odpověď.
"Znám z té smečky léčitele... Mohl bych ho zkusit najít a přivést." Nevyslovil, že Rivotra by dost možná raději měl léčitel prohlédnout. "Byl docela v pohodě." Netuší, že i Jarumi potkal léčitele ze stejné smečky, ale jiného a s dost odlišnou povahou.
"Doletět na hranice a tam tak dlouho otravovat, než někdo přijde a zavolá ho, by neměl být problém..." Do smečky se mu nechce. Ale možnost přivést k Rivotrovi léčitele by rozhodně ocenil.

Zafuněl. Sleduje oba bráchy a vypadá docela zoufale.
"Já... nebudu schopen poslouchat rozkazy jen tak od někoho. Jsem zvyklý si rozkazovat sám. Ve smečce ale někoho poslouchat vždycky musíš. " Pokud teda nejsi alfa a to nehrozí.
Sklonil hlavu. Ale smečka by mohla pomoct ochránit bratry... Co jeslti po rivotrovi pořád jdou?
Navíc, Jarumiho proslov... Nechce se toulat... Něco v jeho duši a srdci i tomuhle rozumí.
Povzdechl si a lehl si.
"Musím napřed zjistit, co je ta smečka zač a co by po nás chtěla... vážně tam nedokážu jen tak nakráčet a říct, že tam chci. To nejde. Tolik o nich nevím."
Jenže, dobře ví, že ze smeček, které tu zatím potkal, by přicházela v úvahu jen jedna. Do města nemůže, ti to berou asi příliš vážně. Těch u moře by si asi nedokázal vážit... a ti u přehrady? Myslel si, že by to šlo. Ale moc mu nesedl ani ten okřídlený vlk, co ho potkal a co tam patřil.
Naštěstí pro něj, Jarumi zřejmě má vybranou konkrétní smečku... a stejnou. Ale i tak. Sotva našel bratry, a do smečky?
"Chtělo byt o někoho od nich na rozhovor."

Odfrkl si. "MYslím, že jsme všichni zažili dost svinstva, aby nestálo za to zvykat si na některý věci." Koukl na Rivotra. A znovu k němu postrčil jídlo. Ale co to? On se takhle na něm pokusil smlouvat. Zamrkal. "Vosle..." neudržel se. Pak koukl po Jarumim. "Hele, vidíš ho? Co s ním? A najíst by se fakt měl. Kdoví jestli za posledních pár dní vůbec jedl."
Zatvářil se trochu frustrovaně a šel se raději věnovat péči o oheň a dříví. I jeho kožich už v tomhle teple začíná schnout. Potřásl hlavou. "Stejně jsem rád, že vás mám zpátky. Oba." řekl tiše od ohniště.

Koukl na Rivotra a zamračil se. Pak na Jarumiho. On si to neuvědomuje.. vážně ne. Zastříhal ušima a trochu zoufale kouká na očividně zakoukaného bratra. Ale co s ním? Lízt kvůli tomu do smečky?
"Ani nevíme, jaký pravidla ta smečka má. Sotva jsme se vůbec setkali a našli a lízt někam? Jo, možná by to mohla být výhoda kdyby Rivotra přece jen našli, ale já třeba nejsem zvyklý být ve smečce. Už dávno ne. " Povzdechl si aa šel radši srovnat větvičky v ohni. Pak se vrátil a utrhl kus ze srnce. Položil ten kus pak před Rivotra.
"A ty se konečně najez."

Frustrovaně zafuněl, jak kouká z jednoho na druhého. Opravdu neví, co si o tom má myslet.
"No.. tak jako tak... bráško, ona se ti líbí, že?" Zkusil to opatrně na Jarumiho. PAk si prostě sedl k Rivotrovi.
"A buď jsou ty vlčata tvoje a pak ti asi nezbyde než se starat... a nebo nejsou a pak teda nevím co s tebou. Ale přijde ti jako dobrej nápad za ní lízt? Někoho pak asi má ne?" Navíc, jak asi bere ta vlčice Jarumiho?
Koukl na Rivotra, pak zase na Jarumiho. "A ty se fakt najez." Rýpl si ještě do Rivotra.

Zírá z jednoho na druhého. Včetně toho smíchu, jak se rivotr očividně baví. Hlavou se mu mihlo podivné podezření. Ano, věděl že je Artemis březí, i že jeho bráchu potkala dřív než on, ale jedna věc ho nenapadala.
"Poslyš... Jarumi.. nejsi otec těch vlčat, že ne..". řekl velmi opatrně. Srnec u nohou naprosto zapomenut.No rozhdoně k té vlčici něco cítí... to už se nedá přehlédnout. Ale jak je to dlouho?

S trochu nevěřícným výrazem se zadíval na Jarumiho. A jeho údiv je větší a větší. On se snad zabouchl... Koukl na rivotra, jako by se potřeboval ubezpečit, že se mu to nezdá. Ale zdá se, že nezdá. I přes únavu si toho Rivotr všiml taky a nezaváhal být mnohem otevřenější.

Pak zase koukl na Jarumiho. "Taky jsem nějaký Ignisany potkal....Artemis taky.." řekl opatrně. V tuhle chvíli absolutně neví, co s oběma bratry a ani o kterého se bát dřív. Ale pak prostě vzal srnce a postrčil ho k Rivotrovi. Aspoň ten by se najít prostě měl.

Zabručel a šel přiložit do ohně. "Ani já jsem tady nezaznamenal žádný problémy. Smeček je tu několik a celkem jsou v pohodě všichni s kým jsem mluvil. Jen někteří si přísně chrání území a cizince na něj nepustí, ale to mi nepřijde divný. " Potřásl hlavou. "A na jednu smečku narážím furt. Sice si území hlídají, ale jinak se asi sami dost toulají všude možně. Asi mají nepokojnýho ducha." Vesele zamával ohonem. S těmi vlky byl docela zadobře, přišli mu hrdí.
"Bráško, měl by ses najíst.. vážně.. teda, vy oba..." zkusil to jemněji. Ten srnec tu přece jen leží, že ano.

Zamračil se. Ten vlk je vážně zvláštní. Potřásl hlavou. Ale te´d jde zrovna o jeho bratry. No co se dá dělat.
"Rozdělili nás jako mladé. A uvěznili, každého jinde. Hledám je už několik let. Ale po jednom z nich zachytil někdo stopy tady nedaleko. "
Vypadá to, že se ti dva ale už rozloučí. cizinec se mu ani nepředstavil. No co už. Jeho škoda. Vnucovat se nebudu.
Jeho myšlenky jsou už spíš u nějaké té husy, co si hodlá chytit k večeři. Takže, pokud ten druhý už nebude mít o nic zájem, Adain zamíří pryč.

Potřásl hlavou. "No, je to tvůj boj. A tvojí smečky." Za něj je to rozhodně velká nevýhoda, neumět zacházet s vlastními křídly pořádně. Ale pořád to není jeho smečka, co by to měla řešit. Žádnou nemá.
Nad myšlenkou ohledně hus si jen olízl mlsně tlamku. "Lovím trochu jinak než jsou asi zvyklé, takže v tom nevidím problém. Navíc, mladé maso je stejně nejlepší."
Rozhlédl se a zamířil na nedalekou terénní vyvýšeninu, aby se pořádně rozhlédl. Třeba zahledne šedá pírka divokých hus. Koukl po druhém vlkovi, jeslti jde za ním nebo ne. "Mimochodem, jsem Adain. A kdybys tu někdy objevil další dva vlky, co mají stejnou stavbu těla jako já, ale jinou barvu a někde na těle tenhle znak." ukázal mu svou nohu "tak jim řekni, že jsem tu byl. Prosím. Jsou to mí bratři a dlouho je hledám." Ani u tohodle vlka nezapomněl na své hledání.

Koukl na Rivotra, pak na Jarumiho a zpět. Nedá se přehlédnout, že má o bratra starost. Přešel opatrně k Jarumimu. "Možná bych se měl přece jen podívat po tom léčiteli... nelíbí se mi jak na tom je... ani nejí... " čerstvý srnec pěkně voní... přímo jim pod nos. A v zákrytu starých zdí je pěkně teplo, díky ohni, který to tam zvládl dost vyhřát.
Neví, co by měl teď udělat. Jít k bratrovi a lehnout si k němu, jako opora? Nebo mu raději dát prostor? Každopádně, nikam zatím nejde.
"Kdy jsi naposledy viděl stopy že tě sledují? Za letu se těžko někdo vystopuje, takže bys měl být už dávno mimo dosah... v téhle oblasti se už pohybuju nějakou dobu a je tu celkem klidno. "

Napřímil uši. "A víš, že to se dá zlepšit? Stačí trénovat. Není to zase tak těžké. Nejlíp ale s někým, kdo je dobrý letec a řekne ti co a jak. Nebo ti ukáže některé manévry." Tohle ho zaujalo. Létání je jeho živel a rozhodně mu není jedno, že někdo takhle dopadl. Nikdo s křídly by neměl dopadnout takto. nejistý si ve vzduchu.
Ale samozřejmě, je si vědom toho, že ten vlk na to nemusí kývnout. ani to vidět stejně.
"Tak to jo. Hm.. hus tu zřejmě je fakt dost. Vážně si asi nějakou chytím. "