Príspevky užívateľa

Sleduje ji a spíš z ní má smutný dojem než co jiného. Jak takhle někdo může dopadnout, takhle to vzdát? Potřásl hlavou. Ale samozřejmě se jí představil.
"Adain Serangan Langit." Lehce se uklonil, když už se představuje.
"A nezdržuješ. Ale jsi z té svojí kletby tak nervní, že je to o strach že tady sletíš z těch skal. A ty na rozdíl ode mě lítat neumíš." Takže takový pád by rozhodně nedopadl dobře.
Protáhl si svoje křídla. Chce jí ještě dát možnost odpovědět, než odsud odletí.

Potřásl hlavou. Pak mu došlo, že to možná neviděla. Nepotkávám tu nějak moc slepých? To už je třetí. "Když myslíš..." on sám se opravdu necítí ohrožen nějakou kletbou. Jeho názor je spíš ve stylu 'tak těch už jsem pár viděl a sežral' než že by se bál.
Sleduje ji a trochu se zamračil. Ani bych ti neradil abys mi něco takovýho říkala. Ale nahlas to neřekl. "Taky mi věřit nemusíš. Nepožaduju důvěru, když ji sám nedávám. "
Jeho hlas je ale pořád klidný, rozhodně to na útok nevypadá.
"Dobrá. takže se asi rozloučíme, že?" Moc jsme si stejně nesedli. A ještě přece jen kvůli mě sletí z toho srázu, to tak. To radši odletím.

Zvedl mírně obočí. Nikdy neviděla vlka s křídly? No je to možné. Nejsou zrovna běžní, na mnoha místech. "Samozřejmě že dá. k čemu by jinak byly." Obzvláště při té velikosti. Dost by to překáželo.
"A těžká mi nepřijdou. Ale kdo ví jak by přišla někomu, kdo je nenosí celý život." Potřásl hlavou. Ale když už se baví o křídlech, tak je na chvíli rotáhl do plné velikosti a pak si je zase složil. Protáhnutí ostatně neuškodí a ona si je tak mohla trochu prohlédnout.

Pak už ale zamířil po ledu k volné vodě, se napít. Ale odpověděl jí. "Nevěděl jsem to. Prostě je hledám kamkoliv přijdu. Ale jednoho z nich tu viděli. Takže tu skutečně někde je. Jen se zatím nějak míjíme." zabručel. nemá z toho radost. Tak blízko... a přece tak daleko. Bratře, kde lítáš...
Sklonil hlavu k vodě a začal pít.

Zamrkal, když zase zareagovala tak prudce. Je nějaká vyplašená. Ale vysvětlení dodala vzápětí sama. Aha. Hm... no dobrá. Přešel to. Koneckonců, není to jeho věc. Pokud mu k tomu něco řekne, poslouchat bude, ale nehodlá se cpát jen tak do cizích záležitostí. Jen zastříhal ušima. Vlčice vypadá opravdu hodně plachá.

Jen se zazubil, když se začala divit, odkud asi je, že má takovou barvu. A pak takové rozpaky! "Jsem zdaleka, křídla mě přinesly na větru." Odpověděl jí až téměř poeticky.
"Hledám své dva bratry. Jsou mi podobní, ale mají jiná zbarvení, světlejší. A oba mají na těle stejný znak jako já na noze. Jeden z nich už tu v okolí byl viděn."
Natočil se tak, aby viděla na jeho znak, pokud by se na něj tedy pořádně podívala.
"A jedno vhodný místo na pití je kousek po proudu, co jsem tak viděl za letu. Tak pojďme."
Rovnou vyrazil kousek podél proudu. Řeka tma mírně zatáčí a oni jsou na vnitřku oblouku, z které vybíhá kamenná výspa do vody. Za ní je led celkem pevný a za výspou je proud dost prudký, aby to tam nezamrzalo.

"Správně." Znovu pobídl vlče, aby hezky zapojilo ostatní. Jen si to užijte, to máte za to, že ho necháváte takhle toulat bez hlídání. Ale navenek udržel vážnou tvář.
I on maličko posmutněl. Jen na něm to není tak vidět.
"No jo. Taky mám někde tady brášku, víš? A musím ho najít." Koneckonců, i tenhle malý ho už potkal. Potřebuje se tam zaletět podívat. Třeba najde čerstvější stopy.
"Tak hezky trénuj, ať z tebe vyroste pěkný silný vlk. Třeba se ještě potkáme. Pak mi ukážeš, co ses naučil, jo?" Usmál se na něj a párkrát mávl ohonem.
Pak se ale otočil a vyskočil do výšky. Prudce rozevřel křídla a mávl jimi. Vzlétl. Jeho křídla jsou silná a nesou ho výš a výš dost rychle.

Vážně kývl. Není důvod to dále komentovat, ale opravdu přístup vlčete oceňuje.
Ale pak na něj spiklenecky mrkl. "Jen je nešetři. Když se nemůžeš proběhnout se mnou, tak ať si to vyžerou." Uculil se. Sám by neváhal s vlčetem řádit a rozhodně by vydržel pořádně dlouho. Dospělí někdy pdoobné věci dost podceňují. Ne tak Adain. Je si až moc dobře vědom toho, jak moc toho vydrží tyhle malé chlupaté koule na nožičkách. Navíc, tenhle vlček se mu vážně zamlouvá. Je statečný a hrdý a tak to má být. Ale na to, že jsou dva cizinci, jsou tu už docela dlouho.

"Měl bych pomalu jít a ty taky. Vrátit se zpátky za bráškou a rodiči." řekl mu jemně. Na jednu stranu... se loučí nerad. Na druhou, nechce si zadělat na potíže se zdejší smečkou.

Zamával nadšeně. "To je správný přístup!" Podporovat nadšení se musí. "Nemůžu na území smečky a ty bys neměl ven, jinak bych ti to klidně předvedl." Pro kus větve bych prostě doletěl, o houby jde. Zamyšleně se zadíval směrem kde viděl stroym u řeky.
"Tak ti to bude muset stačit takhle. Hezky prožeň i dospělé, však ono je neubyde." mrkl na něj a jen tak, pro legraci, skočil po dalším trsu trávy. Jeho skoky jsou dlouhé a plynulé a to i když křídla drží těsně složená, takže jsou spíš váha navíc a rozhodně nepomáhají při skoku.

Vážně přikývl a sedl si do sněhu vedle 'uloveného' trsu travin.
"Musíš pořádně každý den. Ale ty to určitě zvládneš." Mrkl na něj. "Dobrý taky je, když někdo třeba vezme kůži ze zvířete, nebo kus větve nebo hodně dlouhý stéblo a bude ho tahat a ty ho budeš chytat. Ale to musíš přemluvit někoho z dospělých, aby ti s tím pomohl. KDyby to dělal bráška, měl bys to moc snadný. Ale to až se naučíš líp trefit to, co se nehýbe." Ukázal znovu čenichem na trs.

Mávnul párkrát ohonem. "Máš kuráž, to se musí nechat. Ne každý vlče by po takovým pádu nezačalo kňučet. Ty místo toho vrčíš. Líbí se mu.
"když budeš hodně trénovat, nebude kořist tolik vyhrávat." mrkl na něj. A pousmál se, když se vlček zatvářil tak hrdě. "Určitě budeš skvělý lovec až budeš trošku větší." Hrdost by se měla podporovat. Navíc, vážně si vedl dobře, na svůj věk.

Sotva se ohlédl, vlče udělalo div ne přemet. Cukl sebou. Au.... to byla tlama...
"Jsi celej?" Zavolal na vlče. Jen hraniční čára ho zarazila, že se nerozběhl za ním.
"Tentokrát ta kořist nějak vyhrála, co? No jo, i to se někdy stane. Proto se musí cvičit."
Přešlápl a sleduje, jak se vlče hýbe. Sníh naštěstí nejspíš dost ztlumil pád aby se nic nestalo. "A te´d si představ, jaký náskok budeš mít před bráškou, když jsi začal trénovat první." Zkusil to uhrát na zajímavější stránku.

"Aha, ty nevíš, co je to současně viď? To znamená, že vyběhneme spolu. Já řeknu tři, dva, jedna, útok, a až pak řeknu útok, tak vyrazíš, jo?" Zkusil to vlčeti vysvětlit co nejlíp. Vlček je šikovný, ale ještě celkem dost malý.
Po vysvětlení se otočil směrem ke svému trsu. "Takže... připravit, tři, dva, jedna, útok!" a vyrazil pěkně s rozběhem na svůj trs a zase na něj skočil pěkně z výšky. Hned se ohlédl po vlčeti, jak si vedlo. "Dobrý?" zeptal se. Je to vlastně docela zábava, takhle s ním dovádět.

Vesele se zazubil na vlče, které vypadá konečně trochu živěji. Předtím bylo na mládě až moc vážné.
Zamával párkrát ohonem. "Z toho si nic nedělej, každá kořist se brání. Proto musíš trénovat." Mrkl na něj. "Tak co, zkusíme to ještě jednou?" Navrhl vlčeti, hlavu naklonil na stranu. A pak, ukázal na další trs na vlčkově straně a na další na své.
"Třeba současně, co říkáš?" Zvedl jednu tlapku, připraven vyrazit.

Zaujatě sleduje vlče, pokoušející se o útok. Usmál se. Ale zdržel se komentáře dokud vlče přece jen útok nezkusilo. "Výborně! No vidíš, jde ti to dobře!" Nadšeně povzbuzuje vlče. Koneckonců, jak jinak by se to mělo dělat, když jde o vlčátko.
Viděl samozřejmě, jak si vlček nabral sníh, ale to k tomu učení patří. "Šlo ti to vážně moc dobře, na to, že se to teprve učíš. Já, když to zkoušel takhle malý, tak jsem si pěkně namlátil čenich." mrkl na vlčka. Nejraději by prostě přešel hranici a ukázal mu pár možností. Ale, to se prostě nedělá. A nechce se mu ani lákat vlče ven. Nemusí to pro něj být bezpečné.

Napřímil uši a koukl na ten trs trávy. "Nechceš si to vyzkoušet?" Navrhl mu docela nevinným tónem. A aby to nebylo málo na své straně hranice si vyhlédl podobný trs. "Hele, koukej!" A skočil po trsu trávy. Pořádně, s odrazem a pěkně z výšky dopadl přímo na něj, až se rozletěl sníh všude kolem. Tak trochu podobně, jak to někdy dělají lišky, když zaměří kořist pod sněhem. Křídla celou dobu držel pevně složená, vlče je přece taky nemá. Ohlédl se po vlčeti a vesele se na něj zazubil.

Pousmál se. "No tak vidíš. A hned máš co dělat. A cvičit musíš pořádně. Naučit se skočit přesně kam chceš a zakousnout se do něčeho. Dobré jsou třeba větve stromu, co visí až k zemi." Mrkl na něj. Pak se rozhlédl. "Nebo i velký trs trávy. Vidíš? Támhle kousek od tebe, tam je pořádná velká hromada. To je taky dobrý cíl. Rozběhnout se a s rozběhem skočit přesně na ni a nespadnout. " Navíc má tu výhodu, že je na zemi a tady je všechno rovný.
"Ale nezkoušej lovit někde, kde je velký svah. Tam se kořist neloví, jo?" Jen pro jistotu. Co kdyby vlčka napadlo lovit trs trávy na okraji srázu. To by nedopadlo dobře.