Príspevky užívateľa

Sotva se ohlédl, vlče udělalo div ne přemet. Cukl sebou. Au.... to byla tlama...
"Jsi celej?" Zavolal na vlče. Jen hraniční čára ho zarazila, že se nerozběhl za ním.
"Tentokrát ta kořist nějak vyhrála, co? No jo, i to se někdy stane. Proto se musí cvičit."
Přešlápl a sleduje, jak se vlče hýbe. Sníh naštěstí nejspíš dost ztlumil pád aby se nic nestalo. "A te´d si představ, jaký náskok budeš mít před bráškou, když jsi začal trénovat první." Zkusil to uhrát na zajímavější stránku.

"Aha, ty nevíš, co je to současně viď? To znamená, že vyběhneme spolu. Já řeknu tři, dva, jedna, útok, a až pak řeknu útok, tak vyrazíš, jo?" Zkusil to vlčeti vysvětlit co nejlíp. Vlček je šikovný, ale ještě celkem dost malý.
Po vysvětlení se otočil směrem ke svému trsu. "Takže... připravit, tři, dva, jedna, útok!" a vyrazil pěkně s rozběhem na svůj trs a zase na něj skočil pěkně z výšky. Hned se ohlédl po vlčeti, jak si vedlo. "Dobrý?" zeptal se. Je to vlastně docela zábava, takhle s ním dovádět.

Vesele se zazubil na vlče, které vypadá konečně trochu živěji. Předtím bylo na mládě až moc vážné.
Zamával párkrát ohonem. "Z toho si nic nedělej, každá kořist se brání. Proto musíš trénovat." Mrkl na něj. "Tak co, zkusíme to ještě jednou?" Navrhl vlčeti, hlavu naklonil na stranu. A pak, ukázal na další trs na vlčkově straně a na další na své.
"Třeba současně, co říkáš?" Zvedl jednu tlapku, připraven vyrazit.

Zaujatě sleduje vlče, pokoušející se o útok. Usmál se. Ale zdržel se komentáře dokud vlče přece jen útok nezkusilo. "Výborně! No vidíš, jde ti to dobře!" Nadšeně povzbuzuje vlče. Koneckonců, jak jinak by se to mělo dělat, když jde o vlčátko.
Viděl samozřejmě, jak si vlček nabral sníh, ale to k tomu učení patří. "Šlo ti to vážně moc dobře, na to, že se to teprve učíš. Já, když to zkoušel takhle malý, tak jsem si pěkně namlátil čenich." mrkl na vlčka. Nejraději by prostě přešel hranici a ukázal mu pár možností. Ale, to se prostě nedělá. A nechce se mu ani lákat vlče ven. Nemusí to pro něj být bezpečné.

Napřímil uši a koukl na ten trs trávy. "Nechceš si to vyzkoušet?" Navrhl mu docela nevinným tónem. A aby to nebylo málo na své straně hranice si vyhlédl podobný trs. "Hele, koukej!" A skočil po trsu trávy. Pořádně, s odrazem a pěkně z výšky dopadl přímo na něj, až se rozletěl sníh všude kolem. Tak trochu podobně, jak to někdy dělají lišky, když zaměří kořist pod sněhem. Křídla celou dobu držel pevně složená, vlče je přece taky nemá. Ohlédl se po vlčeti a vesele se na něj zazubil.

Pousmál se. "No tak vidíš. A hned máš co dělat. A cvičit musíš pořádně. Naučit se skočit přesně kam chceš a zakousnout se do něčeho. Dobré jsou třeba větve stromu, co visí až k zemi." Mrkl na něj. Pak se rozhlédl. "Nebo i velký trs trávy. Vidíš? Támhle kousek od tebe, tam je pořádná velká hromada. To je taky dobrý cíl. Rozběhnout se a s rozběhem skočit přesně na ni a nespadnout. " Navíc má tu výhodu, že je na zemi a tady je všechno rovný.
"Ale nezkoušej lovit někde, kde je velký svah. Tam se kořist neloví, jo?" Jen pro jistotu. Co kdyby vlčka napadlo lovit trs trávy na okraji srázu. To by nedopadlo dobře.

Vlče si s časem nakonec poradilo o dost lépe, než čekal. "To není moc dlouho. díky." Otázka je, jeslti tam ještě nějaký pach po mě zůstal. Měl bych se tam pak raději podívat.
Vlče si ale začalo stěžovat na nudu. "No jo. Ale i tak, není to dobrý nápad. Co třeba zkoušet trénovat lovení?" Navrhl mu s napřímenýma ušima. "Možností na čem to jde nacvičovat je docela hodně."

Otočil hlavu směrem k hrázi, najednou celý našponovaný. Tam jsem byl.. Mohl tam zachytit můj pach? Už to chvíli je...
Znova koukl na vlčka. "Asi nevíš jak je to dlouho, že?" Sleduje ho pozorně. Ale nedělá si moc naděje. Vlček je maličký, nebude nejspíš znát přesné určení času. Ale zkusit to musel.
Do sněhu na louce si prostě sedl. "Ale měl pravdu. Vážně bys tu sám neměl být." Maličko se zamračil, i když po tom vyptávání se na bratra už to rozhodně tak nevyzní. Už vůbec ne po tom, co si sedl.
Zůstal ale tak a jen si protáhl křídla. Jen krátce, ale pěkně do dálky. Jen ať má vlče na co koukat.

Pořád tak sledoval vlče a nemohl se rozhodnout, jestli si s ním zkusit hrát a nebo ho zastrašit, aby uteklo zpátky do bezpečí hlubiny území, když v tom, padlo to prohlášení. Jalumi? Vlčata běžně neumí ještě mluvit pořádně a tohle a navíc, že jsou stejní... je to nápadné.
"Ty jsi potkal Jarumiho?" Zkusil se zeptat klidně. Ale jeho srdce rozhodně bije rychleji. To by znamenalo, že tu bratr pořád někde je.
"Nevíš, kde je?" Musí se dost držet, aby zachoval klid.

Naklonil lehce hlavu na stranu. "Nejsi trochu malý na to, toulat se sám takhle u hranic?"
Jeho tón je docela sametový a vlastně příjemný. Sleduje vlče dost pozorně.
"Víš, on to není moc dobrý nápad. Tady asi moc nebezpečných potvor nežije, ale jsou místa, kde by to nemuselo dopadnout tak, jak by se ti líbilo."
A že on sám s tím má víc než bohaté zkušenosti. I když byl tedy o něco starší, než tohle vlče.

Coural se pomalu loukou a sem tam očichával sníh.
Ale i tak si hlídal podvědomě okolí, takže si brzo všiml drobné tmavé skvrny tam kdesi stranou.
Zvedl hlavu a zadíval se přes louku. Hele vlče.
Zůstal stát, čekal, že se za vlčetem někdo vynoří, vypadá ještě celkem malé. Navíc, on je mimo hranice smečky, takže vlče samo by tu být vážně nemělo.

Jenže on se nikdo nevynořil. Maličko se zamračil. S brášky se taky toulal, ale to byl aspoň s těmi brášky, tohle je mu trochu divné.
Vydal se tedy vlčeti naproti. Zastavil na hranici smečky, nepřekročil ji, zůstal stát, křídla složená u těla. Na tváři klidný výraz, sleduje jak se tem tmavý chomáč chlupů blíží.
"Kampak prtě, kampak." řekl mu celkem přísným tónem, ale nijak nepřátelsky.

Vlče u hranic

Zase jednou poletoval kolem těhle míst. Není se co divit. Není to odsud moc daleko, kde někdo potkal jednoho z jeho bratrů. A taky, jen kousek odsud potkal docela milou léčitelku s kterou se dobře bavil. Jen škoda, že chtěla spíš trochu klidu. I tak byla fajn.

Přistál celkem zprudka na nedávno zasněžené louce. Kdoví, jak to tady vypadá v létě. Je to tady dost rovné.
Nepřistál až na břehu řeky. Dobře ví, že tu někde je hranice a nechtěl ji přeletět. Tak se vydal po louce pěšky. Nemá žádný konkrétní cíl, jen se prostě courá.

Prostě tam leží, sleduje okolí, vypadá klidný a docela spokojený. Jako by měl všechen čas na světě. Koneckonců, sice hledá bratry, ale také, hodlá v téhle krajině přečkat zimu. Takže, času skutečně teď má dost.
Dost sleduje i to podivné stvoření, co se drží u vlčice. Vyloženě se baví pohledem, jak ten tvor loví kolem hmyz.
Napřímil uši, když se objevila světélkla a tvoreček se pustil do lovu naplno. Jeho ohon párkrát udeřil o zem, opravdu je to docela milý pohled.

"Chmhpmfpt!" ozvalo se, jak se přece jen zkusil zvesela odpovědět. Zamával ohonem a položil zase balíček.
"Když už jsem ti to nasbíral, tak ti to samozřejmě pomůžu i odnýst." Uculil se. "Jen hovor bude asi na tobě, s tímhle se fakt moc mluvit nedá a cestu asi radši taky ukazuj... Já.. vím zhruba kde to je, jenže obvykle letím." Přiznal lehce rozpačitě. Netuší kudy vedou stezky.
Zase sebral balíček a je připraven k cestě! Téma smečky schválně nekomentoval.

Krátce, ale jen velmi krátce přiklopil uši a zase je napřímil. "No jo, já vím. Na území smeček tak jako tak nelezu. Ale k hranicím ti to donést můžu. Jít do smečky pro mě zatím není možnost. Ne dokud nenajdu své bratry." Neochvějná věrnost, která zaznívá z jeho hlasu, je až téměř dojemná. Pro něj prostě neexistuje možnost je opustit. Nebo přestat hledat, což by pro něj znamenalo totéž.
Vzal opatrně balíček bylinek do tlamy a koukl na ikkeho. Jsem taky blbec. Měl jsem mu říct, a´t ukazuje cestu. Teď s plnou tlamou, toho moc neřeknu. Ale zatím bylinky nepokládá, doufá, že to slepému léčiteli dojde.