Príspevky užívateľa

Potřásl hlavou. "No jak myslíš. Nutit tě nebudu." I když pokud mě to může ovlivnit, tak to rozhodně má věc je. Jenže kdybych jí to řekl, když je už tak dost vyplašená, tak to asi nedopadne dobře. Zlehka si odfrkl a sleduje ji dost zamyšleně. Myslel si, že to tím skončilo a nic se nedozví, ale ono to nakonec bylo celé jinak.
Přece jen řekla o co jde. "Aha. Takže jde o vazby? Tak to se mě asi moc netýká, neznáme se a nic mezi námi není." Za něj je to celkem jednoduchá záležitost. Navíc, vlčice se vážně netváří moc přátelsky a ještě je tak přestrašená. Zatím na ní není nic zvláštního, co by ho zaujalo. "A já své přátelství a věrnost nerozdávám zrovna lehko, tak tu asi těžko něco hrozí."

Potřásl hlavou. "No co. Mohlo to být i horší. Mohl jsem být mladší a nemusel jsem mít křídla a magii." Opravdu nevypadá, že by se tím trápil.
"Přežil jsem a naučil se, jak porazit silnější." V jeho hlase zní sebejistota, daná zkušenostmi v boji. Při bližším pohledu je vlastně vidět, že má celkem vytrénované svaly. Ne že by byl přehnaně mohutný, spíš šlachovitý, ale ti bývají často dost odolní.
Pousmál se a úsměv na chvíli prozářil jeho oči a tvář. "Kdo se nevzdá v těžkých dnech, může dost získat. Ale na nějaké to užívání si to asi moc nebude. Hledám své dva bratry. Oddělili nás, když nám byl ten rok." Je jasné, že to souvisí s tím, co zažil. "Oba jsou světlejší než já, ale jinak vypadají stejně a oba mají na těle tento znak." Ukázal mu znak na své noze. "Jeden z nich tu byl v okolí spatřen. Jmenuje se Jarumi. Ten druhý je Rivotr."

Sledoval ji, po očku. Obíral si svoji slípku, takže to není tak nápadné, přesto je jasné, že vlčici věnuje svou pozornost docela dost.
"Pěkné jméno." Usmál se na ni přátelsky a párkrát mávl ohonem.
I když pořád nechápe, proč je tak uťápnutá. Někdo jí musel dost ublížit, jinak si to neumím vysvětlit.
Ale nenutí ji mluvit. Prostě tam leží, okusuje slípku a po očku ji sleduje. Tiše, trpělivě. Temně rudý vlk je v tomto prostředí celkem dost nápadný, ale přesto, současně působí docela přirozeně. Jako skála o kterou se tříští vlny a s ní to nehne. Je v tom i kus důstojnosti, jen není na první pohled vidět. Ale už to není jen první pohled.
Přesto, že to vypadalo, že s jídlem nespěchá, měl slípku snědenou docela rychle. Jen se kolem něj povaluje peří a on si olizuje spokojeně tlamku. Ale nezvedl se. Prostě tam zůstal.

Prostě si cupoval svoji slípku a jedl. Jen náhodou se koukli ve stejný moment. Ale zatímco ona odvrátila zrak, on se pousmál. Ale no tak, já přece nekoušu. Mávl párkrát přátelsky ohonem, ale neříkal nic. Nechal ji. Je rád, že si slípku nakonec vzala a jí.
Ale na jeho otázku dobře nereagovala. Přiklopil uši. No jo... "Třeba nezůstanu cizinec na pořád. " Zarazil se. "Já jsem se ti vlastně nepředstavil, viď? Promiň... jsem Adain, Serangan langit celým jménem. " To se mi moc nepovedlo. To mě tak rozhodila ta potvůrka co s ní chodí?

Sleduje ji, sám se raději ani nehnul. Ještě by ji vyplašil a ona opravdu stojí dost na okraji srázu. Pro někoho jako je on to není problém. Jenže, ona křídla nemá.
"Prokletí?" Napřímil uši a rozhodně zněl v jeho hlase zájem. "To zní jako zajímavý příběh. Povíš mi víc?" Zkusil se zeptat. Proč by taky ne. "Odcházet není potřeba, však na tom nesejde, hory jsou velký. Místa je tu dost." Také že ano. Nejde zrovna o malý prostor, je jen náhoda, že se tu sešli oba. Není úplně slepá, asi vidí aspoň trochu. Jinak by nepoznala že mám křídla. Ale tím líp, apsoň snad fakt ví u čeho stojí.

Nečekal nějaké jásání. Ostatně, nedalo se přehlédnout, že vlčice nemá nejlepší náladu. A on prostě neví, co s ní.
Ale prostě se mu ji nechce takhle nechávat. Vypadá jako někdo, kdo by neměl být te´d takhle sám. Co se jí jen mohlo stát?
Tak prostě došel k ní, a položil jednu bažantí slépku k ní. Tiše a překvapivě jemně, na to, jak byl prve hrrr. Prostě dárek.

Sám se pak s druhou uklidil kousek stranou a dal se do jídla. Jen peříčka lítají okolo, jak tam cupuje svou porci. Občas ale koukne po tmavé vlčici.
Když dojedl, zůstal na místě. "Poslyš, co se ti stalo?" Zkusil se opatrně ozval. No co. V nejhorším mě prožene s cvakajícíma zubama.

Zadíval se na ni trochu starostlivě. Tedy, nic mu po ní není, ale... nevypadá v nejlepší náladě. Zastříhal ušima. Stalo se jí něco? Vážně teď neví, co si s vlčicí počít. Potřásl hlavou. Nechce se mu ji nechat takhle.

Nechal ji v klidu jíst a odletěl. Vyrazil podél jezera rychlým letem, tak, aby dobře viděl na krajinu pod sebou. Hledal možné stezky a stopy po zvířatech. Netrvalo mu dlouho, nebo objevil bažantí hejno. Snesl se dolů jako blesk, vpadl mezi zvířata pěkně prudce. Jedno srazil při přistání, druhé chytil do zubů. Jen tak tak, že sebou nevšihl, přistávat na bažantí slepici není zrovna nejstabilnější. Ale zvládl to. Zbytek hejna nechal běžet. Dorazil obě ulovená zvířata a srovnal si nohy. Cyhtil obě slépky, každou za jeden pařátek a zase vzlétl. Rychle se vrací k jezeru. Přistál celkem rychle, ale přesně a celkem měkce. Koukl na Aishilu nad rybou, v tlamě ty dva opeřence a zamával přátelsky ohonem.

Uznale zamručel. "Užitečná záležitost, fakt." Dokonce se pousmál.
"Já to můžu mít trochu rychleji. Můžu to taky vzít podél jezera nebo nad lesem. Zkusit něco vyplašit ven. Nedá to moc práce." Zahýbal zase křídly. Ale překvapilo ho, že mu nabídla ryby. "Ale to né, přece ti nemůžu ujídat, to by nebylo správné, nijak jsem u chytání nepomohl." Pokud něco, tak jsem spíš překážel.
Couvnul od jezera, aby ty ryby moc neočumoval. Zase tak hladový vážně není a to, že nepomohl, myslel dost vážně. Sedl si, zadíval se do krajiny a nechává ji v klidu jíst. Nevypadá, že by mu to jakkoliv vadilo.

Maličko se zarazil. Ozval se přece dsot zvesela a vlčice se zachovala, jako by na ni nehezky vyjel. Naježená a vyděšená a div že se neprobořila ledem z toho jak tam sebou švihla. Zůstal na místě a jen na ni trochu vyjeveně kouká...
Navíc, ona se na něj ani nepodívala. "Ehm... provedl jsem něco?" Zeptal se nechápavě. Údiv v jeho hlase se nedá přeslechnout. Potřásl hlavou. Ne, vážně netuší, co se stalo že tak vyvádí. Vždyť není nějaká příšera a ani neudělal svoje obvyklejší prudké přistání....
"Tak led sahá docela dobře k větším kamenům v toku a za nima pak je volná voda, to tak problematicky nevidím." Zkusil to opatrně.

Zastříhal ušima. Dobře, možná jsem měl prostě něco říct... Povzdechl si, s jinými vlky to zase tak dobře neumí. A ona navíc nevidí. To tamten léčitel taky ne, ale choval se dost jinak. Potřásl hlavou. "Ahoj, hele v klidu. Však je to veřejný místo, žádný něčí území nebo tak. " Nehnul se z místa a jeho hlas nijak agresivně nezní. Napřímil uši. Je nějaká hodně vyplašená. "Hlavně žádnou paniku, ať ještě nesletíš, jsi dost na okraji srázu, víš o tom?" Pro jistotu ji upozornil.

Došel k mělčině a prohlíží si polapené ryby. "Tohle je fakt zajímavá magie." Za svůj relativně krátký život viděl hodně zajímavých věcí, ale tohle rozhodně stojí za to.
Ale pak se vlčice přiznala, co je za tím rybolovem. Aha. Zastříhal ušima. "Z vlastní zkušenosti vím, že zase tak daleko nezdrhnou. Mám se po něčem zkusit podívat? Můžu prohlídnout dost velký prostor docela rychle, když chci." Zahýbal trochu složenými křídly. Dost výmluvně. Má v tomto přece jen drobnou nefér výhodu. A nabídl jí to prostě proto, že ji prve vylekal a navíc, stejně by si měl něco k jídlu chytit taky.

Zamířil k řece. Ví, že tu je a že je dost prudká, aby voda ve středu nezamrzala. A on se taky chce napít. Letěl vysoko, hledal si pěkné místo, kde by přistál a kde by se dalo bezpečně napít. Ne že by mu vadil mráz, kdyby se přece jen omylem vykoupal, ale bylo by to nepohodlné.
Asi nebyl jediný, kdo měl takový nápad. Zahlédl vlčici, zkoumající led. No vida. Tak proč vlastně ne.

Zamířil na přistání nedaleko vlčice. Poučen z předchozích přistání, tentokrát raději klesal jemněji. Přistál celkem zlehka nedaleko cizinky, na břehu, ne na ledu. Otočil se k ní a přátelsky mávnul párkrát ohonem. "Ahoj vlčice. Taky hledáš místo, kde se dá napít?" Zkusil to celkem zvesela. Zatím pořád zkoumá tohle území a tak se snaží být na ostatní celkem milý. Je pak snazší jednání.

Vklidu si tak stál a koukal když mu došlo, že se někdo škrábe nahoru. Otočil se, ale zůstal stát. Prostě jen tak, neřešil. Však se nedá přehlédnout.

K jeho údivu si ho ale příchozí vlčice vůbec nevšimla. Jako by tam nebyl. Tak chvíli jen stál a sledoval ji. Ne, pořád si ho nevšimla. A podle toho, jak se chová, zřejmě ani oči nezkouší používat. Slepá? No co, možné to je. Ale co te´d s ní? Ještě ji vyleká a ona sletí. A ne, opravdu by se mu nechtělo o ni starat. A musel by, kdyby to byla jeho vina.
Nakonec si prostě odkašlal, aby na sebe upozornil. Je pořád kus od ní, přímo na vrcholku. ale i tak celkem blízko.

Pěkné kopce. Jen co je pravda.
Jen tak si přelétal nad krajinou. Tyhle hory na něj působí docela vlídně. Jasně, jsou strmé, ale ne zase tak moc drsné. Navíc, je tu dost dobrá vyhlídka na obě strany. Na údolí za horami, i na řeku, která se vine celým územím Norestu.

Možná by si právě tady mohl zařídit zimoviště. Nemuselo by to být tak drsné jako v jiných horách, voda blízko, prostor na lov blízko, a dobrá vyhlídka. Samé věci, co by mu vyhovovali. Jen je to skoro moc na okraji území. Ale zase, ne tak daleko místa, kde někdo spatřil jednoho z jeho bratrů.

Přistál na jednom pěkném místě, na vrcholku jednoho z méně ostrých vršků a složil křídla. Vyhlíží do krajiny kolem řeky. Vážně to není špatné místo.

"Ano, omylem." Trvá si pevně na svém. V jeho případě by tomu tak totiž skutečně bylo.
Když ho modrý vlk obcházel, ani se nehnul. V jeho pozici je určitá hrdost a síla. A rozhodně odvaha. Ne každý by zůstal v klidu, když ho takto obchází vlk, co se netvářil až tak přátelsky. Adain celou dobu modrého vlka sledoval jen sluchem, jinak se ani nehnul. Byl samozřejmě připravený reagovat, kdyby to bylo třeba. Ale klidně čekal, až dojde druhý vlk zase před něj.
"Pokud nemáš ty něco na mě, tak asi nic Leda bys někde viděl podobné vlky jako jsem já, jen světlejší. Někde na těle by měli stejný znak jako já tady na nohe.." Ukázal mu rodinný znak na své noze. "Jsou dva a jsou to mí bratři. Podle všeho by tu někde jeden z nich měl být."
Protřepal si křídla a protáhl se. Koukl po modrém vlkovi, ale pokud on nic dalšího chtít nebude, tak se prostě otočí a skokem vzlétne, zamíří pak pryč od území smečky.