Príspevky užívateľa

Zadíval se na ni trochu starostlivě. Tedy, nic mu po ní není, ale... nevypadá v nejlepší náladě. Zastříhal ušima. Stalo se jí něco? Vážně teď neví, co si s vlčicí počít. Potřásl hlavou. Nechce se mu ji nechat takhle.

Nechal ji v klidu jíst a odletěl. Vyrazil podél jezera rychlým letem, tak, aby dobře viděl na krajinu pod sebou. Hledal možné stezky a stopy po zvířatech. Netrvalo mu dlouho, nebo objevil bažantí hejno. Snesl se dolů jako blesk, vpadl mezi zvířata pěkně prudce. Jedno srazil při přistání, druhé chytil do zubů. Jen tak tak, že sebou nevšihl, přistávat na bažantí slepici není zrovna nejstabilnější. Ale zvládl to. Zbytek hejna nechal běžet. Dorazil obě ulovená zvířata a srovnal si nohy. Cyhtil obě slépky, každou za jeden pařátek a zase vzlétl. Rychle se vrací k jezeru. Přistál celkem rychle, ale přesně a celkem měkce. Koukl na Aishilu nad rybou, v tlamě ty dva opeřence a zamával přátelsky ohonem.

Uznale zamručel. "Užitečná záležitost, fakt." Dokonce se pousmál.
"Já to můžu mít trochu rychleji. Můžu to taky vzít podél jezera nebo nad lesem. Zkusit něco vyplašit ven. Nedá to moc práce." Zahýbal zase křídly. Ale překvapilo ho, že mu nabídla ryby. "Ale to né, přece ti nemůžu ujídat, to by nebylo správné, nijak jsem u chytání nepomohl." Pokud něco, tak jsem spíš překážel.
Couvnul od jezera, aby ty ryby moc neočumoval. Zase tak hladový vážně není a to, že nepomohl, myslel dost vážně. Sedl si, zadíval se do krajiny a nechává ji v klidu jíst. Nevypadá, že by mu to jakkoliv vadilo.

Maličko se zarazil. Ozval se přece dsot zvesela a vlčice se zachovala, jako by na ni nehezky vyjel. Naježená a vyděšená a div že se neprobořila ledem z toho jak tam sebou švihla. Zůstal na místě a jen na ni trochu vyjeveně kouká...
Navíc, ona se na něj ani nepodívala. "Ehm... provedl jsem něco?" Zeptal se nechápavě. Údiv v jeho hlase se nedá přeslechnout. Potřásl hlavou. Ne, vážně netuší, co se stalo že tak vyvádí. Vždyť není nějaká příšera a ani neudělal svoje obvyklejší prudké přistání....
"Tak led sahá docela dobře k větším kamenům v toku a za nima pak je volná voda, to tak problematicky nevidím." Zkusil to opatrně.

Zastříhal ušima. Dobře, možná jsem měl prostě něco říct... Povzdechl si, s jinými vlky to zase tak dobře neumí. A ona navíc nevidí. To tamten léčitel taky ne, ale choval se dost jinak. Potřásl hlavou. "Ahoj, hele v klidu. Však je to veřejný místo, žádný něčí území nebo tak. " Nehnul se z místa a jeho hlas nijak agresivně nezní. Napřímil uši. Je nějaká hodně vyplašená. "Hlavně žádnou paniku, ať ještě nesletíš, jsi dost na okraji srázu, víš o tom?" Pro jistotu ji upozornil.

Došel k mělčině a prohlíží si polapené ryby. "Tohle je fakt zajímavá magie." Za svůj relativně krátký život viděl hodně zajímavých věcí, ale tohle rozhodně stojí za to.
Ale pak se vlčice přiznala, co je za tím rybolovem. Aha. Zastříhal ušima. "Z vlastní zkušenosti vím, že zase tak daleko nezdrhnou. Mám se po něčem zkusit podívat? Můžu prohlídnout dost velký prostor docela rychle, když chci." Zahýbal trochu složenými křídly. Dost výmluvně. Má v tomto přece jen drobnou nefér výhodu. A nabídl jí to prostě proto, že ji prve vylekal a navíc, stejně by si měl něco k jídlu chytit taky.

Zamířil k řece. Ví, že tu je a že je dost prudká, aby voda ve středu nezamrzala. A on se taky chce napít. Letěl vysoko, hledal si pěkné místo, kde by přistál a kde by se dalo bezpečně napít. Ne že by mu vadil mráz, kdyby se přece jen omylem vykoupal, ale bylo by to nepohodlné.
Asi nebyl jediný, kdo měl takový nápad. Zahlédl vlčici, zkoumající led. No vida. Tak proč vlastně ne.

Zamířil na přistání nedaleko vlčice. Poučen z předchozích přistání, tentokrát raději klesal jemněji. Přistál celkem zlehka nedaleko cizinky, na břehu, ne na ledu. Otočil se k ní a přátelsky mávnul párkrát ohonem. "Ahoj vlčice. Taky hledáš místo, kde se dá napít?" Zkusil to celkem zvesela. Zatím pořád zkoumá tohle území a tak se snaží být na ostatní celkem milý. Je pak snazší jednání.

Vklidu si tak stál a koukal když mu došlo, že se někdo škrábe nahoru. Otočil se, ale zůstal stát. Prostě jen tak, neřešil. Však se nedá přehlédnout.

K jeho údivu si ho ale příchozí vlčice vůbec nevšimla. Jako by tam nebyl. Tak chvíli jen stál a sledoval ji. Ne, pořád si ho nevšimla. A podle toho, jak se chová, zřejmě ani oči nezkouší používat. Slepá? No co, možné to je. Ale co te´d s ní? Ještě ji vyleká a ona sletí. A ne, opravdu by se mu nechtělo o ni starat. A musel by, kdyby to byla jeho vina.
Nakonec si prostě odkašlal, aby na sebe upozornil. Je pořád kus od ní, přímo na vrcholku. ale i tak celkem blízko.

Pěkné kopce. Jen co je pravda.
Jen tak si přelétal nad krajinou. Tyhle hory na něj působí docela vlídně. Jasně, jsou strmé, ale ne zase tak moc drsné. Navíc, je tu dost dobrá vyhlídka na obě strany. Na údolí za horami, i na řeku, která se vine celým územím Norestu.

Možná by si právě tady mohl zařídit zimoviště. Nemuselo by to být tak drsné jako v jiných horách, voda blízko, prostor na lov blízko, a dobrá vyhlídka. Samé věci, co by mu vyhovovali. Jen je to skoro moc na okraji území. Ale zase, ne tak daleko místa, kde někdo spatřil jednoho z jeho bratrů.

Přistál na jednom pěkném místě, na vrcholku jednoho z méně ostrých vršků a složil křídla. Vyhlíží do krajiny kolem řeky. Vážně to není špatné místo.

"Ano, omylem." Trvá si pevně na svém. V jeho případě by tomu tak totiž skutečně bylo.
Když ho modrý vlk obcházel, ani se nehnul. V jeho pozici je určitá hrdost a síla. A rozhodně odvaha. Ne každý by zůstal v klidu, když ho takto obchází vlk, co se netvářil až tak přátelsky. Adain celou dobu modrého vlka sledoval jen sluchem, jinak se ani nehnul. Byl samozřejmě připravený reagovat, kdyby to bylo třeba. Ale klidně čekal, až dojde druhý vlk zase před něj.
"Pokud nemáš ty něco na mě, tak asi nic Leda bys někde viděl podobné vlky jako jsem já, jen světlejší. Někde na těle by měli stejný znak jako já tady na nohe.." Ukázal mu rodinný znak na své noze. "Jsou dva a jsou to mí bratři. Podle všeho by tu někde jeden z nich měl být."
Protřepal si křídla a protáhl se. Koukl po modrém vlkovi, ale pokud on nic dalšího chtít nebude, tak se prostě otočí a skokem vzlétne, zamíří pak pryč od území smečky.

Přerostlý plyšák se zatvářil docela zděšeně. Adain se pousmál a párkrát mávl ohonem. "No ano. Ty jsi fakt jak plyšák, až na tu hlavu. Když tě jako roční vlče nahání šupinaté drápaté zubaté cosi, co je 10x větší, tak ti pak někdo, kdo je jen hromada chlupů, fakt moc děsivej nepřijde. " Potřásl hlavou a řekl to překvapivě lehkým tónem. Jako někdo, kdo se přes to dávno přenesl. Koneckonců, nesedí tady roční vlče, ale mladý silný vlk, který vážně nevypadá bojácně. A kouká na Irise naprosto klidně. Jistě, vzhled ho prvně překvapil, ale za hrozbu ho vážně nepovažuje.

Rozhodně je tu hodně veselo. Adain se dobře baví a je to na něm vidět. A Ikke zdá se taky. Navíc, léčitele si je třeba předcházet. To je důležité. V tomto případě to zdá se ani není těžké.
Vesele se zazubí, když balíček projde kontrolou.
"Tak fajn. kam se jde?" Zatím se mu nechce s přátelským léčitelem loučit.
Takže, je plně připraven vzít balíček a klusat s ním kamsi k jeho domovu. I kdyby nemohl až tam, tak je to jedno. Kousek to poponese.

Kroužil lehce nad černou vlčicí, hlavu si div nevyvrátil, jak sledoval, co tam dělá.
Kyž vlčice zamířila zase ke břehu, následoval ji. Až na břeh. Přistál pak tentokrát potichu a měkce. Dost na tom, že ji vylekal poprvé. "Fakt zajímavá magie a zajímavé využití. Máš ráda ryby?"
Zeptal se zvědavě. Natahoval čumák, aby si prohlédl její magii, ale v jeho chování není ani náznak toho, že by jí snad nějakou rybu chtěl sebrat. To ne. "Já je třeba moc nemusím a křídla se dají docela dobře využít pro lov ve volném prostoru. To ale asi víš." Koneckonců, i ona umí létat.
Zvedl hlavu a koukl směrem k prostoru za jezerem. Určitě by se tam něco k jídlu dalo sehnat.

Chvíli zůstal stát na břehu. Vlčice fakt nevypadá v pohodě, ani trochu. Strčil packu do vody, ale rychle mu došlo, že kdyby plaval, stačit jí nebude.
Tak se prostě odrazil a vzlétl nad jezero. Jeho velká křídla ho nesou s jistotou, zakroužil nad ní. Let je rychlejší, ale kroužení to jistí. Jako bonus si prohlédne jezero. "To je zajímavá magie, co máš." Nenutí ji zatím do odpovědět, co ji trápí. Koneckonců, ví že je pro ni cizincem. Ale taky se mu ji nechce nechávat o samotě.
Slétl níž a při jedné otočce kolem ni škrtnul lehce koncem křídla o hladinu, až ji rozvířil. Ne tak aby ho to strhlo do vody, lehce zase vystoupal mírně výš a krouží dál kolem.

Vážně přikývl. "To je dobré vědět." A myslí to vážně. Přece jen, je to pořád voda a bez vody nikdo nevydrží moc dlouho. Ale dál spíš sleduje ji. Čím dál ví je vidět, že není v pořádku a i když jemu do toho nic není, přece jen mu to nedá. Je to přece jen vlčice.
Takže na ni chvíli jen koukal, ale pak se prostě a jednoduše zeptal. "Poslyš, co se ti stalo?" Jeho hlas je jemný a sametový a je vidět, že se neptá jen ze zdvořilosti. Dost možná nějaký instinkt chránit slabší, nebo vlčice, nebo kdo ví čím to u něj je.

Udělal krok směrem k jezeru a natáhl čenich ještě víc. "Dá se ta voda i pít?" Zastříhal ušima. "Nepozorovala jsi žádné změny v čase nebo tak?" OPravdu to bude pořádně zvědavý vlček.
Ohlédl se na ni a trochu se zarazil. uviděl její výraz a přiklopené uši. Otočil se k ní a sleduje ji najednou pozorně. Jako by ho zajímalo, co ji to trápí, nebo mu to alespoń bylo záhadou. "Déle než jeden rok," odpověděl bez zaváhání, ohledně časového údaje. "Já se většinou zdržím někde leda přes zimu. Jinak prostě jen hledám svoje bratry."