Príspevky užívateľa

Přerostlý plyšák se zatvářil docela zděšeně. Adain se pousmál a párkrát mávl ohonem. "No ano. Ty jsi fakt jak plyšák, až na tu hlavu. Když tě jako roční vlče nahání šupinaté drápaté zubaté cosi, co je 10x větší, tak ti pak někdo, kdo je jen hromada chlupů, fakt moc děsivej nepřijde. " Potřásl hlavou a řekl to překvapivě lehkým tónem. Jako někdo, kdo se přes to dávno přenesl. Koneckonců, nesedí tady roční vlče, ale mladý silný vlk, který vážně nevypadá bojácně. A kouká na Irise naprosto klidně. Jistě, vzhled ho prvně překvapil, ale za hrozbu ho vážně nepovažuje.

Rozhodně je tu hodně veselo. Adain se dobře baví a je to na něm vidět. A Ikke zdá se taky. Navíc, léčitele si je třeba předcházet. To je důležité. V tomto případě to zdá se ani není těžké.
Vesele se zazubí, když balíček projde kontrolou.
"Tak fajn. kam se jde?" Zatím se mu nechce s přátelským léčitelem loučit.
Takže, je plně připraven vzít balíček a klusat s ním kamsi k jeho domovu. I kdyby nemohl až tam, tak je to jedno. Kousek to poponese.

Kroužil lehce nad černou vlčicí, hlavu si div nevyvrátil, jak sledoval, co tam dělá.
Kyž vlčice zamířila zase ke břehu, následoval ji. Až na břeh. Přistál pak tentokrát potichu a měkce. Dost na tom, že ji vylekal poprvé. "Fakt zajímavá magie a zajímavé využití. Máš ráda ryby?"
Zeptal se zvědavě. Natahoval čumák, aby si prohlédl její magii, ale v jeho chování není ani náznak toho, že by jí snad nějakou rybu chtěl sebrat. To ne. "Já je třeba moc nemusím a křídla se dají docela dobře využít pro lov ve volném prostoru. To ale asi víš." Koneckonců, i ona umí létat.
Zvedl hlavu a koukl směrem k prostoru za jezerem. Určitě by se tam něco k jídlu dalo sehnat.

Chvíli zůstal stát na břehu. Vlčice fakt nevypadá v pohodě, ani trochu. Strčil packu do vody, ale rychle mu došlo, že kdyby plaval, stačit jí nebude.
Tak se prostě odrazil a vzlétl nad jezero. Jeho velká křídla ho nesou s jistotou, zakroužil nad ní. Let je rychlejší, ale kroužení to jistí. Jako bonus si prohlédne jezero. "To je zajímavá magie, co máš." Nenutí ji zatím do odpovědět, co ji trápí. Koneckonců, ví že je pro ni cizincem. Ale taky se mu ji nechce nechávat o samotě.
Slétl níž a při jedné otočce kolem ni škrtnul lehce koncem křídla o hladinu, až ji rozvířil. Ne tak aby ho to strhlo do vody, lehce zase vystoupal mírně výš a krouží dál kolem.

Vážně přikývl. "To je dobré vědět." A myslí to vážně. Přece jen, je to pořád voda a bez vody nikdo nevydrží moc dlouho. Ale dál spíš sleduje ji. Čím dál ví je vidět, že není v pořádku a i když jemu do toho nic není, přece jen mu to nedá. Je to přece jen vlčice.
Takže na ni chvíli jen koukal, ale pak se prostě a jednoduše zeptal. "Poslyš, co se ti stalo?" Jeho hlas je jemný a sametový a je vidět, že se neptá jen ze zdvořilosti. Dost možná nějaký instinkt chránit slabší, nebo vlčice, nebo kdo ví čím to u něj je.

Udělal krok směrem k jezeru a natáhl čenich ještě víc. "Dá se ta voda i pít?" Zastříhal ušima. "Nepozorovala jsi žádné změny v čase nebo tak?" OPravdu to bude pořádně zvědavý vlček.
Ohlédl se na ni a trochu se zarazil. uviděl její výraz a přiklopené uši. Otočil se k ní a sleduje ji najednou pozorně. Jako by ho zajímalo, co ji to trápí, nebo mu to alespoń bylo záhadou. "Déle než jeden rok," odpověděl bez zaváhání, ohledně časového údaje. "Já se většinou zdržím někde leda přes zimu. Jinak prostě jen hledám svoje bratry."

Elegantně kývl, když mu vlk před ním řekl, že nikoho s rodinným znakem neviděl. Nedá se nic dělat. Jarumi, snad tu pořád někde jsi... Já tě najdu.

Když ale vlček zmínil svůj vzhled, tak vstal. Obešel ho, pomalu a tak, aby bylo vidět, že nemá zlé úmysly, kolem dokola. Prohlédl si ho, pozorně. Pak si zase sedl před něj a znova si tak úhledně srovnal tlapy. "Nevidím nic tak strašného. No tak vypadáš trochu jinak. A co? Vždyť jsi jak přerostlý plyšák. To si teda dovedu představit horší věci. A taky jsem jich dost horších viděl." Potřásl hlavou. Koneckonců, jeho vlastní přežití bylo pomalu zázrak. Kdyby se tenkrát neprojevila jeho magie, nepřežil by.
Na to, že je tu tento vlk takový jediný, jen kývl. "To máš taky na nic. Kor pokud se tě někteří bojí. Mimochodem, já jsem Adain, Serangan Langit celým jménem. A ty?"

Neurazil se, když se Ikke rozesmál. Naopak, koukl na něj a vesele se uculil. "Hele, já se ti nedivím, smál bych se taky."
Ale pak se už rovnou věnoval druhému pokusu. Sotva se podařilo, tak zjistil, že tím utrpení neskončilo. "Cože? Ještě jednou?" Zaúpěl zoufale. Přilehl k zemi a na chvíli si položil jednu packu přes čumák. Tak trochu to přehrával, ale proč ne, když už tu bylo docela veselo. Ale pak hned vzal další kus rákosu a pokoušel se celý manévr zopakovat. Tentokrát to trvalo ještě o dost déle. Ale pro změnu to nepřetrhl. "No... co myslíš?" Naklonil hlavu na stranu a kouká na podivný balíček.

Velmi vážně se na ni zadíval a pak se jí elegantně uklonil. "Děkuji. Doufám v to." Vypadá u toho velice elegantně. A v tu chvíli vypadá vlastně dost jinak než předtím. Skoro jako nějaký šlechtic či co.
Ale vážnou tvář vystřídalo pousmání. Vesele zamával ohonem. "To nic, já ostatně vím taky houby." Zvědavě se otočil k jezeru. "Ničím nepáchne, jak to tak vypadá.. jsou tam ryby?" Vypadá velmi zvědavě. Samozřejmě netuší, že je vlčice hladová a nemá zatím nic k jídlu. Kdyby to věděl, nejspíš by nabídl, že se koukne po něčem taky.
"Hele, ty tady v okolí žiješ už delší dobu?" Opravdu je zřejmě dost zvědavý.

Posadil se a úhledně si srovnal tlapky, křídla složená u těla. Lehce zastříhal ušima a naklonil hlavu na stranu. Vážně zvláštní vlk.
"s ničím zvláštním. Jen hledám bratry. Vypadají podobně jako já, ale jsou mnohem světlejší. A měli by také takovýhle znak. Jednoho z nich někdo viděl nedaleko." Natočil se tak, aby byl vidět znak na jeho přední noze. Pak se zase srovnal a zůstal tak hezky úhledně sedět. Lehce se napřímil a zamrkal. "Proč bych měl zdrhat? Vždyť neútočíš, ne?" Pro něj je to jasná věc. Vlk není agresivní, tak to není třeba řešit. "Vás je tu takových taky víc?" Zkusil se zeptat, zvědavost mu nedala.

Šlape si to směrem od hráze. Celkem svižně, i když tentokrát po zemi, křídla složená u těla.
Nedá se přehlédnout jeho stopa. Kudy jde, zůstává za ním umolousaná dráha pokapaná vodou. Mokrý kožich má dost nacucaný, aby z něj ještě za chůze kapala voda. Vlk se ale netřese zimou, nevypadá, že by mu to vadilo, i když už není zrovna horko. Přece jen, blíží se konec roku a tím i dlouhé noci a chladné teploty.

Vlk se nese zlehka, vysoko zvedá tlapy a mokrý ohon vlaje za ním jako vlaječka, taktéž vysoko nesený. Kdyby byl člověk, asi by si pohvizdoval. Je todocela kontrast k tomu vzhledu mokré slepice.
I čenich mu rejdí a zkoumá pachy na planině. Hmmmm.. husy... třeba si nějakou chytím na večeři. Mlsně se olízl.

Sledoval ji pozorně a celkem ho překvapilo, když mu přiznala, že jde spíš o samotu u ní. Maličko zrozpačitěl a přiklopil na chvilku uši.
"Tak.. to asi fakt trochu otravuju co?"
Už by se byl raději sebral a odešel, rušit nechce. Ale jeho poslední otázka se dočkala víc než zajímavé odpovědi. Ihned napřímil uši. "Léčitelka? Páni. " Kouká na ni skoro až obdivně. "Hotový poklad pro každou smečku." Uznale kývl. Léčitelů si vždycky vážil, dokonce i jako vlče. Jen to nedával moc najevo. Ale smečka s léčitelem má vždy výhodu a on to dobře ví.
Zvedl hlavu, napřímil uši a nadšeně zamával ohonem. Odletěla z něj další sprška vody. "Až se někdy potkáme a poroste tam něco třeba na skále, kam se nedostaneš, tak ti to třeba donesu, když mi řekneš co. Přece jen, já doletím tam, kam se pěšky nedá dostat." mrkl na ni. Ale už je připraven dát jí pokoj, aby ji nerušil. Alespoň se ale rozloučí zvesela.

Přešlápl a kouká trochu vyjeveně na stvoření před sebou. Je to vůbec vlk? Podíval se na ty divné obláčky a stažené uši, které se až po nejistém pozdravu tmavorudého maličko zvedly. Spíš vypadá, že se mě bojí, takže asi nebezpečný nebude. Ale.. co je tohleto zač... potřásl hlavou. "Um.. ty jsi zdejší?" Došlo mu, jak nejapně to znělo už když to vypustil z tlamy. Vlk přece právě vyšel z území smečky. Aspoň co Adain viděl.
Povzdechl si a hrábl packou do země. "Promiň, asi se chovám trochu jako osel. Ale nikdy jsem neviděl někoho, kdo by vypadal jako ty. A že jsem toho už viděl docela dost."

Pořád sleduje zaujatě toho tvorečka. Ale pozorně vnímá i to, co mu vlčice říká. "No, tak to asi fakt mám jen pech. Nevadí. Ale pro mě je to dobrá zpráva. Létavci putují jinak, někdo mohl někoho z bratrů vidět. Pokud tu někdy byli."

Znak na svojí noze si nechal pohlédnout hodně důkladně. dával si dobrý pozor, aby se ani nepohnul. Ani o chloupek. Dost na tom, že ji vyděsil na začátku. "Budu ti vážně vděčen. Je jen malá šance, že je ještě někdy uvidím. Ale, nepřestanu hledat. Nikdy." Pevné odhodlání v jeho hlase je jasně znát.

Ale, na tomhle místě je toho ke koukání víc. Zadíval se na jezero. Z výšky viděl jeho nezvyklou barvu, ale myslel si, že to je jen blbý odraz světla nebo třeba tmavé dno. Ale... ono v tom bude něco víc. "Hele, proč je to jezero tak tmavý?"
Mírně se otočil, čenich lehce natažený k temné vodě vedle nich.

Stojí tam, kape z něj voda... a vypadá... Vlastně trochu komicky. Vypadal by zplihle, kdyby neměl tak očividně dobrou náladu. Oháňka zplihlá vodou se nad jeho zády vyjímá jak nějaká vlaječka.
Ale svěsil mírně uši, když se začala loučit.
"Času mám dost, hodlám v tomhle kraji strávit zimu. Ale asi ruším já, že jo? "
Je mu jasné, že asi bude mít dost svých věcí na práci, než aby ji zajímal nějaký potrhlý tulák. "Chodíš někdy mimo území?" zeptal se ještě zvědavě, uši hned zase napřímené.