Príspevky užívateľa

Elegantně kývl, když mu vlk před ním řekl, že nikoho s rodinným znakem neviděl. Nedá se nic dělat. Jarumi, snad tu pořád někde jsi... Já tě najdu.

Když ale vlček zmínil svůj vzhled, tak vstal. Obešel ho, pomalu a tak, aby bylo vidět, že nemá zlé úmysly, kolem dokola. Prohlédl si ho, pozorně. Pak si zase sedl před něj a znova si tak úhledně srovnal tlapy. "Nevidím nic tak strašného. No tak vypadáš trochu jinak. A co? Vždyť jsi jak přerostlý plyšák. To si teda dovedu představit horší věci. A taky jsem jich dost horších viděl." Potřásl hlavou. Koneckonců, jeho vlastní přežití bylo pomalu zázrak. Kdyby se tenkrát neprojevila jeho magie, nepřežil by.
Na to, že je tu tento vlk takový jediný, jen kývl. "To máš taky na nic. Kor pokud se tě někteří bojí. Mimochodem, já jsem Adain, Serangan Langit celým jménem. A ty?"

Neurazil se, když se Ikke rozesmál. Naopak, koukl na něj a vesele se uculil. "Hele, já se ti nedivím, smál bych se taky."
Ale pak se už rovnou věnoval druhému pokusu. Sotva se podařilo, tak zjistil, že tím utrpení neskončilo. "Cože? Ještě jednou?" Zaúpěl zoufale. Přilehl k zemi a na chvíli si položil jednu packu přes čumák. Tak trochu to přehrával, ale proč ne, když už tu bylo docela veselo. Ale pak hned vzal další kus rákosu a pokoušel se celý manévr zopakovat. Tentokrát to trvalo ještě o dost déle. Ale pro změnu to nepřetrhl. "No... co myslíš?" Naklonil hlavu na stranu a kouká na podivný balíček.

Velmi vážně se na ni zadíval a pak se jí elegantně uklonil. "Děkuji. Doufám v to." Vypadá u toho velice elegantně. A v tu chvíli vypadá vlastně dost jinak než předtím. Skoro jako nějaký šlechtic či co.
Ale vážnou tvář vystřídalo pousmání. Vesele zamával ohonem. "To nic, já ostatně vím taky houby." Zvědavě se otočil k jezeru. "Ničím nepáchne, jak to tak vypadá.. jsou tam ryby?" Vypadá velmi zvědavě. Samozřejmě netuší, že je vlčice hladová a nemá zatím nic k jídlu. Kdyby to věděl, nejspíš by nabídl, že se koukne po něčem taky.
"Hele, ty tady v okolí žiješ už delší dobu?" Opravdu je zřejmě dost zvědavý.

Posadil se a úhledně si srovnal tlapky, křídla složená u těla. Lehce zastříhal ušima a naklonil hlavu na stranu. Vážně zvláštní vlk.
"s ničím zvláštním. Jen hledám bratry. Vypadají podobně jako já, ale jsou mnohem světlejší. A měli by také takovýhle znak. Jednoho z nich někdo viděl nedaleko." Natočil se tak, aby byl vidět znak na jeho přední noze. Pak se zase srovnal a zůstal tak hezky úhledně sedět. Lehce se napřímil a zamrkal. "Proč bych měl zdrhat? Vždyť neútočíš, ne?" Pro něj je to jasná věc. Vlk není agresivní, tak to není třeba řešit. "Vás je tu takových taky víc?" Zkusil se zeptat, zvědavost mu nedala.

Šlape si to směrem od hráze. Celkem svižně, i když tentokrát po zemi, křídla složená u těla.
Nedá se přehlédnout jeho stopa. Kudy jde, zůstává za ním umolousaná dráha pokapaná vodou. Mokrý kožich má dost nacucaný, aby z něj ještě za chůze kapala voda. Vlk se ale netřese zimou, nevypadá, že by mu to vadilo, i když už není zrovna horko. Přece jen, blíží se konec roku a tím i dlouhé noci a chladné teploty.

Vlk se nese zlehka, vysoko zvedá tlapy a mokrý ohon vlaje za ním jako vlaječka, taktéž vysoko nesený. Kdyby byl člověk, asi by si pohvizdoval. Je todocela kontrast k tomu vzhledu mokré slepice.
I čenich mu rejdí a zkoumá pachy na planině. Hmmmm.. husy... třeba si nějakou chytím na večeři. Mlsně se olízl.

Sledoval ji pozorně a celkem ho překvapilo, když mu přiznala, že jde spíš o samotu u ní. Maličko zrozpačitěl a přiklopil na chvilku uši.
"Tak.. to asi fakt trochu otravuju co?"
Už by se byl raději sebral a odešel, rušit nechce. Ale jeho poslední otázka se dočkala víc než zajímavé odpovědi. Ihned napřímil uši. "Léčitelka? Páni. " Kouká na ni skoro až obdivně. "Hotový poklad pro každou smečku." Uznale kývl. Léčitelů si vždycky vážil, dokonce i jako vlče. Jen to nedával moc najevo. Ale smečka s léčitelem má vždy výhodu a on to dobře ví.
Zvedl hlavu, napřímil uši a nadšeně zamával ohonem. Odletěla z něj další sprška vody. "Až se někdy potkáme a poroste tam něco třeba na skále, kam se nedostaneš, tak ti to třeba donesu, když mi řekneš co. Přece jen, já doletím tam, kam se pěšky nedá dostat." mrkl na ni. Ale už je připraven dát jí pokoj, aby ji nerušil. Alespoň se ale rozloučí zvesela.

Přešlápl a kouká trochu vyjeveně na stvoření před sebou. Je to vůbec vlk? Podíval se na ty divné obláčky a stažené uši, které se až po nejistém pozdravu tmavorudého maličko zvedly. Spíš vypadá, že se mě bojí, takže asi nebezpečný nebude. Ale.. co je tohleto zač... potřásl hlavou. "Um.. ty jsi zdejší?" Došlo mu, jak nejapně to znělo už když to vypustil z tlamy. Vlk přece právě vyšel z území smečky. Aspoň co Adain viděl.
Povzdechl si a hrábl packou do země. "Promiň, asi se chovám trochu jako osel. Ale nikdy jsem neviděl někoho, kdo by vypadal jako ty. A že jsem toho už viděl docela dost."

Pořád sleduje zaujatě toho tvorečka. Ale pozorně vnímá i to, co mu vlčice říká. "No, tak to asi fakt mám jen pech. Nevadí. Ale pro mě je to dobrá zpráva. Létavci putují jinak, někdo mohl někoho z bratrů vidět. Pokud tu někdy byli."

Znak na svojí noze si nechal pohlédnout hodně důkladně. dával si dobrý pozor, aby se ani nepohnul. Ani o chloupek. Dost na tom, že ji vyděsil na začátku. "Budu ti vážně vděčen. Je jen malá šance, že je ještě někdy uvidím. Ale, nepřestanu hledat. Nikdy." Pevné odhodlání v jeho hlase je jasně znát.

Ale, na tomhle místě je toho ke koukání víc. Zadíval se na jezero. Z výšky viděl jeho nezvyklou barvu, ale myslel si, že to je jen blbý odraz světla nebo třeba tmavé dno. Ale... ono v tom bude něco víc. "Hele, proč je to jezero tak tmavý?"
Mírně se otočil, čenich lehce natažený k temné vodě vedle nich.

Stojí tam, kape z něj voda... a vypadá... Vlastně trochu komicky. Vypadal by zplihle, kdyby neměl tak očividně dobrou náladu. Oháňka zplihlá vodou se nad jeho zády vyjímá jak nějaká vlaječka.
Ale svěsil mírně uši, když se začala loučit.
"Času mám dost, hodlám v tomhle kraji strávit zimu. Ale asi ruším já, že jo? "
Je mu jasné, že asi bude mít dost svých věcí na práci, než aby ji zajímal nějaký potrhlý tulák. "Chodíš někdy mimo území?" zeptal se ještě zvědavě, uši hned zase napřímené.

Zaujatě stojí a sleduje, jak se léčitel pokouší nějak zavázat ten balíček. Naklání hlavu na jednu stranu, na druhou, a pak přišla ona žádost. Zarazil se a kouká na to.
"Eh... dobře." Nikdy nemusel nic takového dělat, ale co, všechno je někdy poprvé! Potřásl hlavou a zkusil to.
Prvně tam zkusil našoupnout rákos tlapou. To opravdu nešlo. Rákos se ne a ne ohnout. Pak zkusil opatrně vzít stvol do předních zubů, s ohrnutými pysky ho opatrně zastrkával. Vážně to není nic snadnýho. Trochu frustrovaně zamručel, ale nakonec se mu povedlo ten rákos protáhnout. Zkusil ho trochu utáhnout... A utrhl ho. "Dopr.... promiň.. asi jsem ho přetrhl... tohle fakt není tak snadný jak by si jeden myslel, co?"
Ale i bez vyzvání vzal další rákos a podobně jako Ikke na něj nasunul bylinky a začal se snažil podruhé. Tentokrát opatrněji. Nakonec se mu povedlo ho provléct, ale raději to moc neutahoval. "Jo.. provlečený to je.. ale co teď s tím?"

Adain dobře vnímá, že vlk předním je nějaký... napjatý. Ale nemá nejmenší tušení proč. Sám přece nic nevyvedl. Tak jako tak, zatím zůstal na místě. Odpověď kupodivu dostal, i když se jinak vlk vůbec netváří ochotně. "Děkuji." Odpověděl slušně. "Opravdu se jen ubezpečuji kde co je, abych někomu nevletěl na území omylem. Pachové značky smeček na obloze nejsou." Povzdechl si. vizuální označení pro letce dělá vážně málokterá smečka. A že by mi to celkem usnadnilo život. "Taky jsem už viděl smečky, co značily odlišným pachem odlišné strany hranic. Netuším proč, ani jak to dělali. Ale od té doby jsem raději opatrný." Bojovat proti přesile není nemožné, ale že by to považoval za zábavu, to tedy opravdu ne. "Navíc, na téhle straně té velké dlouhé řeky mají být dvě smečky vedle sebe. tak pro jistotu." Sleduje modrého vlka. Není si úplně jistý, jestli je rozumné zmiňovat před ním druhou smečku. Už tak je napružený a on sám si neumí představit, že by tak těsné sousedství smeček mohlo fungovat. Kdyby ano, tak by snad byli jedna smečka, no ne? Aspoň tak to tmavorudý vidí.

Postupně si mapuje území, na kterém hodlá strávit zimu. A co víc, na čím více místech nechá pach, tím větší šance. Někde tady je jeden z jeho bratrů. Někde ano.
Tentokrát letěl přes jakési bažiny. Tam se mu moc přistávat nechtělo. Ne že by byly hrozbou, ale prostě, není to jeho oblíbené prostředí.

Nakonec ale doletěl na louku u pobřeží. Vítr tu je docela prudký a Adain se neubránil tomu, aby si nestřihl pár mírných akrobatických kousků za letu. Nic složitého, prostě se párkrát přetočil ve vzduchu. Ze země to muselo vypadat zvláštně.
Až pak mu došlo, že dole skutečně někdo je.
Zamířil na přistání. Přitáhl jedno křídlo k tělu a klesá dost prudkou spirálou k zemi. Až nad travinami rozpřáhl obě křídla naplno, prudčeji zabrzdil a pak zprudka, ale bezpečně dopadl do trávy. Srovnal si křídla, až pak se podíval na neznámého vlka. A zarazil se. Cizinec vypadá... hodně neobvykle. Zastříhal ušima. "Ehm... ahoj?" Co je zač? Viděl už vážně ledacos. Ale nikdy nikoho jako je tenhle.

Kouká na to maličké, pěkně naštvané cosi, pořád dost fascinovaně. "Vypadá to, že mu na tobě dost záleží. To je docela fajn." Tohle dovede pochopit. Dokocne párkrát přátelsky mávl ohonem. Koneckonců, sám je také věrný svým bratrům a to i přes všechen ten čas, kdy je neviděl.

Při jejím dotazu sklonil hlavu a rozpačitě hrábl přední tlapou do země. "Ne... Vážně promiň. Já... prostě takhle přistávám celkem běžně. Jen, viděl jsem dalšího létavce a chtěl jsem tě dohnat abych si s tebou promluvil, byl jsem jen zvědavý. Nepotkávám moc vlků s křídly..." Bez ohledu na fakt, že černá vlčice teď křídla nemá, předtím je rozhodně měla. "Totiž, hledám své bratry. A létavci měli větší šanci někoho z nich vidět. Vypadali by podobně jako já, jen jiné barvy, já jsem výrazně nejtmavší. A měli by někde na těle tenhle znak." Otočil se a ukázal jí znak na své noze. Na temně rudé srsti není nápadný. Ale i tak je zřetelný.

Plave si tak po hladině a pořád se na ni zvesela zubí. zkusil zamávat ohonem, a zvedl ho krátce nad hladinu, aby to vůbec bylo vidět. Docela to plesklo, jak mokrý ocas pleskl o hladinu.
"Já přece netvrdím, že sem musíš skočit taky." Potřásl hlavou, aby dostal vodu z očí.
Ale otočil se mírně do strany a začal plavat, směrem ke břehu vedle hráze. K tomu, co není na území smečky. Není to daleko, vzhledem k tomu, odkud skočil.
Vylezl na břeh a pořádně se oklepal, s rozpraženými křídly.
Dával si ale pozor, aby neohodil vlčici.
Koukl na ni a pořád z něj kape voda. "Náhodou, voda byla fajn!"

Maličko se vzdálil od kraje a koukl na ni. Se zájmem. "To je škoda. Život by neměl být jen povinnost. Koneckonců, jsme tady a žijeme. Není to samo o sobě zázrak hodný oslavy?" Zadíval se na ni. A pak, udělal něco nečekaného. Otočil se a skokem se s veselým zavýsknutím vrhnul do vody. Pořádně to šplouchlo a temně rudý vlk na chvíli zmizel pod hladinou. Pak se s funěním vynořil, křídla roztáhl, že mu leží na hladině. Otočil se ke břehu a kouká na vlčici. Vesele se zubí. Nevypadá, že by mu skoro ledová voda nějak překážela. Packami máchá ve vodě, ale spíš jen aby se neřeklo.