Príspevky užívateľa

Pozorně ho sleduje, jeho uši se ale celkem živě stříhají, jak přemýšlí nad tím, jak tohle nezvorat a nezavřít si k bratrovi cestu. Zamyslel se. "Myslím, že pochybnosti má každý. Nikdy není všechno perfektní. " Jaké jsou asi ty tvoje, bráško?" Dívá se na něj tak upřeně, že z něj ta otázka, pronesená v duchu, vyloženě vyzařuje.

Zamyslel se ale i nad těmi problémy. "Dobře A jaké problémy? Třeba se prostě půjdu drze alfy zeptat." Kupodivu se nezazubil, jak by se dalo čekat. Ne, myslel to naprosto vážně.

Zazubil se až potom. "Vlastně opravdu nevím. Tam, kde by byl důvod, nebylo komu. A jinde zase nebylo proč. Ale umím někdy říct věci tak, aby si je ten druhý vyložil jinak. Ale i s tím jsem opatrný." Na bratra a nebo na Ikkeho by to rozhodně nepoužil. Na alfu smečky? Možná. Kdyby to bylo nutné.

Ani u rozhovoru nenechává bílý kožíšek úplně být, takže občas docela slušně zafuní Ikkemu do srsti, jak mluví.
"Je fajn, že na to nejsi sám, ale i tak jsi toho měl moc." Je rád, že pomáhá i Iska. "Po mě a nejspíš i po něm to musíš kontrolovat." Dobře ví, že kolikrát podle popisu donese, ale musí to strčit Ikkemu pod čenich. On sám si prostě výsledkem moc jistý není.
Připadá si, že nedělá pro Ikkeho dost, hlavně když viděl, jak moc se nadřel právě přes zimu. Ale na vyhlídku se pak podíval taky. Jen si na to tak trochu odložil hlavu na Ikkeho. Napřímil uši. "To si piš, že zelenají. Všechno a všude." Zazubil se maličko, nakolik mu to jeho pozice vůbec dovolovala.

Vážně bratra sledoval. "Takže silák, rváč a navíc schopný, jen bezcitný. " Vážně přikývl. "To je špatná kombinace. " pak tišeji dodal, ale neřešil, jeslti to Jarumi postřehne, nebo ne. "Ještě, že takových zase tak moc není..."
Zvedl hlavu a zadíval se na bratra. "Někde v tobě ale ještě je vůle k tomu, že někde to je lepší a že to může fungovat. Koneckonců, byl jsem to tenkrát já, kdo do smečky nechtěl, ne ty," připomenul mu překvapivě jemně.
Naklonil hlavu na stranu a zamyslel se. "Viděl jsi tu někdy náznak takového chování, jako jsi popsal tam? Já ne."

I nad tím se zamyslel. "To máš asi pravdu. Navíc, já mu nic netajím. Nemám to zrovna moc v povaze. Netvrdím, že řeknu každému vše, ale nemám rád lhaní. " Potřásl hlavou. "Navíc, to by si nezasloužil. On opravdu ne."

Jak jsou tak přitulení, začal se v klidu, zvolna a velmi důkladně probírat Ikkeho kožichem.
"Pracuješ až moc, přes zimu toho bylo hodně pro všechny, tam se jinak nedalo. Ale měl by sis taky odpočinout. Můžu ti pomoct s bylinkama, ale neumím je poznat, takže to bude trochu těžší... Nepomáhá s tím trochu i Feier? Pořád ještě?" Zeptal se ikkeho a zadíval se chvíli do dálky.
"Páni, je tu vážně dobrý výhled.. kopečky za kopečkem, porostlé stromy, nad tím se honí sem tam mraky... krása." zkouší to ikkemu trochu přiblížit, i když jeho milovaný druh nevidí.

Sleduje bratra pozorně a má dojem, že vidí jakousi nechuť mluvit. Asi by mu nedošlo, jak moc velkou, kdyby už nebyly náznaky předtím. I tak si není jistý, co to znamená. Ale trpělivě poslouchá. A zapisuje si do paměti každé slovo.
"To byl.. tak silný, že si to dokázal vynutit?" Zeptal se opatrně. Viděl svého bratra při tréninku. Jaká smečka by mohla takového bojovníka takhle držet zpátky? Celé se mu to ale ani trochu nelíbí. Každopádně, zdejší alfa pomalu neřeší ani jeslti před ním někdo níž postavený vůbec skloní hlavu a stejně mi přijde že respekt má...

Na tohle razantně přikývl. "Navíc je po tom každému houby. A s takovými budu rychle hotový. " Zazubil se a párkrát zamával ohonem. Pak ale zvážněl. "Ikke... není ani křehký ani zranitelný a já si dávám dobrý pozor, abych se k němu tak nechoval. Přežil i když má nevýhodu a umí si poradít. Nehodlám si ho nevážit, to bych to opravdu mohl všechno zničit... Někdy bych ho nejradši pořád chránil, ale musím pamatovat na to, že to vlastně nepotřebuje. "

Odfrkl si, když se ohradila proti křídlům. "Za co byhc stál, kdybych si neuměl poradit bez nich. Bez obav. "
Faktem je, že tmavorudý má od přírody výhodu. Prostě jen tím, že je samec. Navíc, skutečně je trénovaný. Ale nejde mu o to ji porazit, ale otestovat, co vlastně vlčice zvládne. Takže hodlá běžet dlouho a náročným terénem, ale ne tak, aby se oba zničili. To by nikomu nepomohlo.
"Tak se předveď." Ušklíbl se, křídla složil těsně k tělu a vyrazil po nejbližší pěšině. Cvalem, docela rychle ale pořád tak, aby to šlo udržet delší dobu. sám zvědavý, jak si vlčice povede. Jestli pak zná vůbec svoje limity? No snad se neuštve. Ale kdyžtak je prostě zjistí.

Nad dotazem na bratra se ani nepozastavil. "Jarumi. Podobná stavba těla jako já, taky křídla, ale je světlejší." Okřídlených jich ve smečce není zase tolik. Navíc, sice odlišné zbarvení, ale bratři si jsou podobní. "Bývali jsme tři, ale třetí zemřel." Lehké zachvění v hlase ukazuje, že tahle rána pořád v duší tmavorudého je. Také to dál nerozebíral.

Pořád má v sobě zmatek, jak to Iska myslí. Otočil se úplně k němu a sedl si. "No... tak mi zkus říct, jak to fungovalo tam, kde to znáš." Zkusil ho pobídnout. Sedí, kouká, hlavu trochu na stranu a čeká. Průzkum cesty počká, dokud se to nevyjasní.

Opravdu ho zdá se pobavila. "Úplně klidně si pochybuj, mě je to šumák," mrkl na ni. Tohle ho opravdu z míry nevyvede. "Na pravdě to totiž nic nemění."
Oklepal se, důkladně, od čenichu až po špičku ocasu, až od něj odletělo pár tmavorudých chlupů.
Se zájmem si ji přeměřil. Jde mu o její svaly, které by mohly dost napovědět o její kondici. Přikývl. "Fajn, když se nepolámou, dobré pro tebe." Dál kytky nehodlá řešit.
Ale s výdrží, to je jiné. Zvedl hlavu. "Uvěřím, až uvidím. Co se trochu proběhnout." Prohlíží si ji a v jeho pohledu je jasná výzva. Může koneckonců dost dobře předvést, jak na tom jo. Kolem mají k dispozici celé hory.

Usmál se, zamával ohonem, jehož svist musel Ikke slyšet a lehce šťouchnul čenichem do bílého kožíšku léčitele. I Adain se Ikkeho rád dotýká.
"Tak nějak.. ještě by neškodilo něco na zub, ale třeba se nějaký zajíc naservíruje sám." Zazubil se. Tmavorudý toho je schopen zbaštit celkem dost. Ale zase ještě víc dokáže nalovit, když je třeba. Ale jeho tělo, často v pohybu a plné síly, spotřebuje energie docela dost. Tak už to ale s bojovníky bývá často. Adain si z toho také nic nedělá.
Raději se věnuje důkladně Ikkeho kožíšku, kterým se začal vyloženě prohrabovat čenichem. "Hádám, že ty bys dneska rád i trochu klidu, co?" Oba vědí, jak to měl přes zimu Ikke náročné.
Sluníčko se zatím snaží jim hezky vypéct zbytky zimního počasí z kožichů.

Znvu zastříhal ušima a naklonil hlavu maličko na stranu. "Hele, to je v pohodě. Stačí, když poslechneš toho, kdo má ve smečce vyšší postavení a to je asi tak všechno. Tady nikomu nejde o patolízaly. Já jsem někdy i vyloženě drzej a nikomu to nevadi." Mrkl na něj. "Hlavně na bratra. Je mi fuk, že je beta, pořád je to můj brácha." Potřásl hlavou, až mu pleskly uši.
Vypadá to, že si z autorit asi moc nedělá a přesto je ve smečce a nevypadá to, že by tu měl problémy.

Maličko napřímil uši, a kouká, co vlastně Iska na to. Rozpaky ho moc nepřekvapily, ale smutek a to, co řekl pak, to ano. "Kdo ti bude chybět?" Zeptal se opatrně a přemýšlí, do čeho se s to vlastně zamotali.

Na cestě se pak tváří vesele. "No vidíš, tak nebuď tak v křeči." rýpnul si maličko a vykračuje si to s vysoko nesenou oháňkou téměř až tanečním krokem. Podle zvuku se blíží k nějakému potůčku. Nejspíš nic velkého.

V hlavě mu to šrotuje. ale nemyslí si, že to tady vyřeší. Tak je raději opatrný.
Ale pozorně poslouchal, co zmíní Jarumi o společné minulosti. Kývl. "V tomhle mám asi výhodu.. já pak byl prostě sám. Jo, v místě, kde jsem neměl přežít a kde mi šlo po krku všechno. Ale apsoň jsem byl svým vlastním pánem," povzdechl si.
Zamyšleně naklonil hlavu na stranu. "Pořád se tím pádem ale ve smečkách moc nevyznám... co tam vlastně po tobě chtěli? Absolutní poslušnost?"

Vlastně je ale rád i to, že řeší i ikkeho. Trochu možnost přimět Jarumiho mluvit, i když o něčem jiném. Zazubil se. "Kdyby měl problém, tak se mu buď vysměju a nebo s ním vytřu zem, s tím bych si poradil," prohlásl docela zvesela. A s úsměvem přikývl. "On je moje štěstí. Ale i tak jsi pořád můj bráška a tím budeš pořád, Jarumi. Jsi důležitý." dívá se mu pevně do očí a dává jasně najevo, že to myslí vážně.

Zastříhal ušima a kouká na něj maličko zvědavě. "Jsi trochu plachej... " ale neříká to ve zlém a z tónu je to znát. "Hele, v pohodě. Vzali tě do smečky, tak jsi náš, není potřeba s tím kdoví jak nadělat," uklidňuje ho. Teda, pokouší se, otázka je, nakolik mu to jde.

U situac s Ikkem je vážný a je to znát. "To mi povídej... už jsem ztratil jednoho z bratrů... ztratit Ikkeho, asi bych to nezvládl. Nečekal jsem, že se tady zamiluju, natož do vlka, ale když už se stalo... tak pořádně." Zazubil se. Naprosto se nerozpakuje svoje city přiznat. Jen ať to všichni vědí, že pokud by Ikkemu někdo i jen zkřivil jeidný chlup, vymete s ním tmavorudý bojovník zem.
Ne že by Iska byl hrozba nebo někdo, s kým by bylo třeba tu zem vymést, kor s tím jak plaše se tváří.

Zato se zájmem pozoruje Iskovo rozhodování. Pomau napřímil uši a je hodně pozorný, rozhodnutý popsat celou situaci pak Ikkemu.
Když Iska naonec po drahné době rozhodl, Adain kývl. "Tak tedy tudy," souhlasil a vydal se určeným směrem, naprosto v klidu. Uši se mu zase živě pohybují, jak sleduje okolí. "Jak se ti zatím ve smečce líbí? I když já jsem asi na dotazy na nic, sám tu nejsem zase kdoví jak dlouho a navíc, až do nedávna jsem se ani moc nesnažil." Zazubil se zvesela.

Napřímil uši, když Iska trochu couvl.
"Hele, neboj, já nekoušu. Aspoň ne členy smečky," zazubil se na něj. Ale jinak to víc neřešil.
Ohledně Ikkeho zamručel a kývl. "Jo. Naštěstí Feier taky dost chodí do jeskyně, tak ho našel včas a postaral se. Pak jsem u něj zůstal já a Feier chodil jen na kontroly." Potřásl hlavou. "Upřímně, on by mě od něj v takovém stavu stejně nikdo nedostal. " Netuší, že Iskovi asi pořád ještě nedošlo, proč o Ikkem tolik mluví. Svou lásku se nikdy neobtěžoval tajit.

U rozcestí si sedl a koukl na něj.
"Ty jsi našel celou pěšinku, takže bych to s tím vedením tak moc neviděl, je to tvoje výprava. Já se jen přidal." Ano, je výše postavený vlk, ale te´d a tady jde přece jen o zábavný průzkum, tak proč by to měl Iskovi kazit. Vypadá pořád dost přátelsky a vesele. Přesto, nenápadná elegance a plynulost jeho pohybu ukazuje, že je opravdu něco víc, než jen přátelský vlk.

Stezku sleduje se zájem, ale jak zmínil Iska, že měl štěstí, opravdu se zastavil. Kdyby Iska nedržel odstup, rozhodně dost prudce na to, aby se srazili. "Ani mi nemluv. Onemocněl fakt kde kdo, nakonec i Ikke. Dost jsem se o něj bál. Nevím, proč já ne, ohnivou magií to nebude, když to chytil i náš alfa. " Zamyslel se. Drby se smečkou šíří celkem rychle. "U toho jsi vlastně byl, že? Jestli si tě s někým nepletu." To se zatvářil lehce omluvně, jak po něm tak koukl.
Nakonec se zase rozešel po stezce, a opět docela zvesela, jako předtím. Rozhlíží se, kam to vede.

Ohlédl se po Iskovi, když se začal omlouvat. "Je to už dávno. Co se stalo, stalo se. Přežil jsem to, na tom jediném záleží. Nevadí, že ses na to zeptal. " Aspoň mě ne. Vypadá to, že je se svou minulostí celkem slušně smířený. A prostě pokračuje v průzkumu.
Dorazili po chvíli k místu, kde se pěšina rozděluje na dvě. "Hm.. doleva nebo doprava?" Koukl po Iskovi. On výpravu začal, tak ať vybere.

Netrvalo mu dlouho chytit ušáka.
Zamířil si to s ním zpátky a hned zkontroloval předmět. Jenže.. ten je pryč. Zůstal zaraženě stát. Pustil ušáka a očichával místo.
Jediné, co cítí, je pach Asphodelle. Ale ta tu byla přece předtím s ním. Kam až to zašli? Až ke keři? S tím, jak se zranila, si není jistý.
Rozhlédl se, ale každopádně je pryč. Pach v okolí mu přijde čerstvější.
No teda, tak to na mě sehrála dost slušné divadlo. Opravdu si myslel, že ona tím budoucím speculorem nebude. No, tak se tedy mýlil, teď už to ví.
Usmál se. Ale schopná tedy je, to ano.
Jeho úkol skončil, takže si může jít po svém. Teď už nemá co hlídat.