Príspevky užívateľa

Nad dotazem na bratra se ani nepozastavil. "Jarumi. Podobná stavba těla jako já, taky křídla, ale je světlejší." Okřídlených jich ve smečce není zase tolik. Navíc, sice odlišné zbarvení, ale bratři si jsou podobní. "Bývali jsme tři, ale třetí zemřel." Lehké zachvění v hlase ukazuje, že tahle rána pořád v duší tmavorudého je. Také to dál nerozebíral.

Pořád má v sobě zmatek, jak to Iska myslí. Otočil se úplně k němu a sedl si. "No... tak mi zkus říct, jak to fungovalo tam, kde to znáš." Zkusil ho pobídnout. Sedí, kouká, hlavu trochu na stranu a čeká. Průzkum cesty počká, dokud se to nevyjasní.

Opravdu ho zdá se pobavila. "Úplně klidně si pochybuj, mě je to šumák," mrkl na ni. Tohle ho opravdu z míry nevyvede. "Na pravdě to totiž nic nemění."
Oklepal se, důkladně, od čenichu až po špičku ocasu, až od něj odletělo pár tmavorudých chlupů.
Se zájmem si ji přeměřil. Jde mu o její svaly, které by mohly dost napovědět o její kondici. Přikývl. "Fajn, když se nepolámou, dobré pro tebe." Dál kytky nehodlá řešit.
Ale s výdrží, to je jiné. Zvedl hlavu. "Uvěřím, až uvidím. Co se trochu proběhnout." Prohlíží si ji a v jeho pohledu je jasná výzva. Může koneckonců dost dobře předvést, jak na tom jo. Kolem mají k dispozici celé hory.

Usmál se, zamával ohonem, jehož svist musel Ikke slyšet a lehce šťouchnul čenichem do bílého kožíšku léčitele. I Adain se Ikkeho rád dotýká.
"Tak nějak.. ještě by neškodilo něco na zub, ale třeba se nějaký zajíc naservíruje sám." Zazubil se. Tmavorudý toho je schopen zbaštit celkem dost. Ale zase ještě víc dokáže nalovit, když je třeba. Ale jeho tělo, často v pohybu a plné síly, spotřebuje energie docela dost. Tak už to ale s bojovníky bývá často. Adain si z toho také nic nedělá.
Raději se věnuje důkladně Ikkeho kožíšku, kterým se začal vyloženě prohrabovat čenichem. "Hádám, že ty bys dneska rád i trochu klidu, co?" Oba vědí, jak to měl přes zimu Ikke náročné.
Sluníčko se zatím snaží jim hezky vypéct zbytky zimního počasí z kožichů.

Znvu zastříhal ušima a naklonil hlavu maličko na stranu. "Hele, to je v pohodě. Stačí, když poslechneš toho, kdo má ve smečce vyšší postavení a to je asi tak všechno. Tady nikomu nejde o patolízaly. Já jsem někdy i vyloženě drzej a nikomu to nevadi." Mrkl na něj. "Hlavně na bratra. Je mi fuk, že je beta, pořád je to můj brácha." Potřásl hlavou, až mu pleskly uši.
Vypadá to, že si z autorit asi moc nedělá a přesto je ve smečce a nevypadá to, že by tu měl problémy.

Maličko napřímil uši, a kouká, co vlastně Iska na to. Rozpaky ho moc nepřekvapily, ale smutek a to, co řekl pak, to ano. "Kdo ti bude chybět?" Zeptal se opatrně a přemýšlí, do čeho se s to vlastně zamotali.

Na cestě se pak tváří vesele. "No vidíš, tak nebuď tak v křeči." rýpnul si maličko a vykračuje si to s vysoko nesenou oháňkou téměř až tanečním krokem. Podle zvuku se blíží k nějakému potůčku. Nejspíš nic velkého.

V hlavě mu to šrotuje. ale nemyslí si, že to tady vyřeší. Tak je raději opatrný.
Ale pozorně poslouchal, co zmíní Jarumi o společné minulosti. Kývl. "V tomhle mám asi výhodu.. já pak byl prostě sám. Jo, v místě, kde jsem neměl přežít a kde mi šlo po krku všechno. Ale apsoň jsem byl svým vlastním pánem," povzdechl si.
Zamyšleně naklonil hlavu na stranu. "Pořád se tím pádem ale ve smečkách moc nevyznám... co tam vlastně po tobě chtěli? Absolutní poslušnost?"

Vlastně je ale rád i to, že řeší i ikkeho. Trochu možnost přimět Jarumiho mluvit, i když o něčem jiném. Zazubil se. "Kdyby měl problém, tak se mu buď vysměju a nebo s ním vytřu zem, s tím bych si poradil," prohlásl docela zvesela. A s úsměvem přikývl. "On je moje štěstí. Ale i tak jsi pořád můj bráška a tím budeš pořád, Jarumi. Jsi důležitý." dívá se mu pevně do očí a dává jasně najevo, že to myslí vážně.

Zastříhal ušima a kouká na něj maličko zvědavě. "Jsi trochu plachej... " ale neříká to ve zlém a z tónu je to znát. "Hele, v pohodě. Vzali tě do smečky, tak jsi náš, není potřeba s tím kdoví jak nadělat," uklidňuje ho. Teda, pokouší se, otázka je, nakolik mu to jde.

U situac s Ikkem je vážný a je to znát. "To mi povídej... už jsem ztratil jednoho z bratrů... ztratit Ikkeho, asi bych to nezvládl. Nečekal jsem, že se tady zamiluju, natož do vlka, ale když už se stalo... tak pořádně." Zazubil se. Naprosto se nerozpakuje svoje city přiznat. Jen ať to všichni vědí, že pokud by Ikkemu někdo i jen zkřivil jeidný chlup, vymete s ním tmavorudý bojovník zem.
Ne že by Iska byl hrozba nebo někdo, s kým by bylo třeba tu zem vymést, kor s tím jak plaše se tváří.

Zato se zájmem pozoruje Iskovo rozhodování. Pomau napřímil uši a je hodně pozorný, rozhodnutý popsat celou situaci pak Ikkemu.
Když Iska naonec po drahné době rozhodl, Adain kývl. "Tak tedy tudy," souhlasil a vydal se určeným směrem, naprosto v klidu. Uši se mu zase živě pohybují, jak sleduje okolí. "Jak se ti zatím ve smečce líbí? I když já jsem asi na dotazy na nic, sám tu nejsem zase kdoví jak dlouho a navíc, až do nedávna jsem se ani moc nesnažil." Zazubil se zvesela.

Napřímil uši, když Iska trochu couvl.
"Hele, neboj, já nekoušu. Aspoň ne členy smečky," zazubil se na něj. Ale jinak to víc neřešil.
Ohledně Ikkeho zamručel a kývl. "Jo. Naštěstí Feier taky dost chodí do jeskyně, tak ho našel včas a postaral se. Pak jsem u něj zůstal já a Feier chodil jen na kontroly." Potřásl hlavou. "Upřímně, on by mě od něj v takovém stavu stejně nikdo nedostal. " Netuší, že Iskovi asi pořád ještě nedošlo, proč o Ikkem tolik mluví. Svou lásku se nikdy neobtěžoval tajit.

U rozcestí si sedl a koukl na něj.
"Ty jsi našel celou pěšinku, takže bych to s tím vedením tak moc neviděl, je to tvoje výprava. Já se jen přidal." Ano, je výše postavený vlk, ale te´d a tady jde přece jen o zábavný průzkum, tak proč by to měl Iskovi kazit. Vypadá pořád dost přátelsky a vesele. Přesto, nenápadná elegance a plynulost jeho pohybu ukazuje, že je opravdu něco víc, než jen přátelský vlk.

Stezku sleduje se zájem, ale jak zmínil Iska, že měl štěstí, opravdu se zastavil. Kdyby Iska nedržel odstup, rozhodně dost prudce na to, aby se srazili. "Ani mi nemluv. Onemocněl fakt kde kdo, nakonec i Ikke. Dost jsem se o něj bál. Nevím, proč já ne, ohnivou magií to nebude, když to chytil i náš alfa. " Zamyslel se. Drby se smečkou šíří celkem rychle. "U toho jsi vlastně byl, že? Jestli si tě s někým nepletu." To se zatvářil lehce omluvně, jak po něm tak koukl.
Nakonec se zase rozešel po stezce, a opět docela zvesela, jako předtím. Rozhlíží se, kam to vede.

Ohlédl se po Iskovi, když se začal omlouvat. "Je to už dávno. Co se stalo, stalo se. Přežil jsem to, na tom jediném záleží. Nevadí, že ses na to zeptal. " Aspoň mě ne. Vypadá to, že je se svou minulostí celkem slušně smířený. A prostě pokračuje v průzkumu.
Dorazili po chvíli k místu, kde se pěšina rozděluje na dvě. "Hm.. doleva nebo doprava?" Koukl po Iskovi. On výpravu začal, tak ať vybere.

Netrvalo mu dlouho chytit ušáka.
Zamířil si to s ním zpátky a hned zkontroloval předmět. Jenže.. ten je pryč. Zůstal zaraženě stát. Pustil ušáka a očichával místo.
Jediné, co cítí, je pach Asphodelle. Ale ta tu byla přece předtím s ním. Kam až to zašli? Až ke keři? S tím, jak se zranila, si není jistý.
Rozhlédl se, ale každopádně je pryč. Pach v okolí mu přijde čerstvější.
No teda, tak to na mě sehrála dost slušné divadlo. Opravdu si myslel, že ona tím budoucím speculorem nebude. No, tak se tedy mýlil, teď už to ví.
Usmál se. Ale schopná tedy je, to ano.
Jeho úkol skončil, takže si může jít po svém. Teď už nemá co hlídat.

Naklonil hlavu na stranu. "Je to už delší dobu?" Zkouší to, protože by mu to přišlo logické, když Cyrano neví, kde to bylo. "Každopádně, kdybys ji potkal zase, tak mi to přijď říct, jo?" Ale jeslti to bude po delší době, tak otázka je, jeslti na to nezapomeneš.
Potřásl hlavou a raději se dál věnuje výuce stopování.
Cyro rychle přišel na to, kudy jít.Adain spokojeně zamručel a tiše a opatrně ho následuje.
"Vysoká tráva dost šustí, ale když půjdeme přesně v jejich stopě, nebude to tak zlé. Snaž se být potichu," varuje ho, i když to asi Cyro tuší.
Nějakou dobu prostě šli po stopě.
Když v tom se ozval zepředu typický bažantí zvuk.
Adain napřímil uši a koukl na Cyra.

______
Jestli nevíš, tak tady se jeden ozývá:
https://youtu.be/3HFc-S5RwfQ

Usmál se a bez zaváhání vyrazil po pěšině. Zkoumá ji, kam se vine, zkoumá i pachy. Vypadá opravdu docela zvědavě. Uši se štětičkami sebou živě pohybují a vysoko nesený ohon lehce mává.
Zazubil se a ohlédl se na Isku. "Vlastně vůbec, ani to co se tu šířilo v zimě jsem nechytil." Kdepak, důvody, proč je tak často s Ikkem, jsou úplně jiné! A mnohem příjemnější.
Křídla nese složená pevně u těla, aby na úzké pěšině nezavazely.

Na otázku odpověděl bez problém. "Osud. Jako roční vlče jsem byl unesen a skončil v místech, kde to bylo zabij nebo buď zabit. Musel jsem se naučit bojovat, mnohdy jsem jen utíkal a nemyslím, že ti co mě tam hodili, čekali že přežiju. Ale přežil jsem- Nicméně, změnilo mě to. " Nenadělá se svou minulostí zase tolik. Však jsou to fakta.

Čistě a elegantně přistál na úzké pěšince kousek od Isky. Nevypadlo to, že by mu nejistý terén dělal při přistání starosti. Asi je zvyklý.
"Jo tak," pousmál se a otočil hlavu a koukl na pěšinku. Zkoumavě si ji prohlíží, pak i očichal zem.
"Taky netuším kam vede. Půjdem to prozkoumat?" Napřímil uši, evidentně je zvědavý i on sám a nijak se tím netají. "
Na obhlídku jen kývl. "Jo. Když nejsem s Ikkem, tak buď hlídkuji na hranicích a nebo lovím. Venandi výpomoc nevadí, když si dávám pozor, abych nezničil loviště. Navíc, často lovím mimo území, s křídly to je trochu jednodušší." Pořád vypadá dost vesele a přátelsky.
"Vlastně jsem kdysi chtěl být lovcem, jen osud rozhodl jinak." a teď už je čím je.

>>> Cayna - zakončení zkoušky Eirlys.

Letěl jen kousek za vlčicí, kterou měl zkoušet z lovu. Splnia co měla a tak se vrací s úsměvem na tváři. Vždycky je dobré, když zkoušky dopadnou dobře.
Adain jí sice nic nedal zadarmo, ale vlastně je s ní spokojený. Zvládne to, co potřebuje, aby se mohla rozvíjet dál.

Po přistání, protože jeho práce skončila, se s mávajícím ohonem vydal za Ikkem, který se na kůži povaluje před vchodem do nory.
Lehký krok tmavorudého bellatora Ikke jistě pozná po sluchu bez problémů, i tak se s ním hodlá nadšeně přivítat a zamířil si to rovnou k němu.
"Ahoj Ikke, tak už se to chýlí ke konci. Vlastně to byla docela legrace, potom ti to povyprávím podobně." Usmál se a s mávající oháňkou si spokojeně přilehl k Ikkemu a čeká na dokončení ceremoniálu.

Vracel se z hor, byl se proletět. A samozřejmě i zkontrolovat hranici území, to dělá docela často. Je to ostatně jeho práce.
Neodolal, aby se pak neproletěl i podél majestátních hor. Koneckonců, sice je tam létání těžší, ale zábavnější a jeho už horský vítr příliš nepřekvapí. Ne že by k němu ztratil respekt, to ne. To by asi dlouho naživu nezůstal, s tím co dělává.

jak si tak poletuje, pod sebou rozprostřené úpatí, postřehl v krajině pohyb. Rychle zjistil, o koho jde. Iska se ke smečce přidal v zimě, a zdá se, že si tu vydobyl svoje místo docela dobře.
Adain zamířil za ním, zvědavý, co tu Iska zkoumá.
Po tom, co už párkrát někoho vyděsil až moc prudkým náletem, je s přiblížením opatrnější.
Snáší se od svahů na křídlech plynule a hladce, ani jimi vlastně nemává, takže není slyšet. Pernatá křídla nejsou hlučná.
"Ahoj!" Zavolal už zdálky na druhého vlka.
"Objevil jsi něco zajímavého?" Zazubil se na Isku zvesela a se zájmem.

Dobře viděl ten pohled.
Neřekl nic, ale kouká na bratra dost upřeně. Co mi neříkáš bráško.... mám o tebe starost.
Neřekl nic. Snad se od Ikkeho taky něco naučil, nechce z bratra informace páčit násilím. Ani si nemyslí, že by to bylo dobré.

Podrbal se zadní packou zamyšleně za uchem. "Vlastně si už moc nepamatuju, jak to chodilo ve smečce, kde jsme se narodili. Něco ano, ale byli jsme pořád ještě dost mladí a stalo se toho hodně. Ale mám dojem, že to tam bylo přísnější než tady." A přesto mi připadá Azaryn dost silný a efektivní. Asi to k něčemu je, stavět víc na zodpovědnosti.
Ze zamyšlení ho vytrhl Jarumi otázkou na to, že nečekal, že bude s vlkem a ne s vlčicí. Koukl na něj. "Kdyby mi to vadilo, tak s ním nejsem. Tohle si nevybereš. Nečekal jsem to, ale prostě to tak je. Navíc, on za to stojí." Zvedl maličko obočí.