Príspevky užívateľa

Došel až k úplné hraně. Jeden skok a skončil by ve vodě. Koukl na ni a zazubil se. Vesele párkrát mávnul ohonem. "Nepřijde mi, že by to mohlo být až tak dávno. Koneckonců, ani jeden z nás není žádný stařeček." Mrkl na ni. Pak se zase zadíval na vodu. "Třeba to někdy vyzkouším. I v zimě. Pokud nenajdu bratry, tak po zimě zase poputuji dál. Ale až pak. Není jisté, že bych našel další kraj tak bohatý na zvěř a přezimovat sám není vždycky legrace." Přesto nevypadá, že by si dělal starosti. Natáhl čenich, a jak stojí na hraně, stačilo by málo a skončil by ve vodě. "Zkoušela jsi někdy koupel v zimě? " Zeptal se zvědavě.

"Dobře, takže až poletím, tak na tebe zařvu předem." Odpověděl. Dost klidně, na to, že si v hlavě představil sám sebe, jak se snáší k zemí a řve dlouhé HOOOOUUUUUUK! aby varoval Ikkeho, že se blíží. Ten nápad je tak praštěný, že ho snad někdy bude muset realizovat. Rozhodně by ho podle toho slepý vlk poznal. Vesele se na něj uculil, i na to, jak nadšeně se léčitel tváří.

Na to, co má donést, jen souhlasně štěkl a vyrazil. Pěkně v tempu. Prvně pro sítiny, pak pro rákos. Chvíli se ozýval jen dusot a dost šustění, jak vlezl do rákosin. Trochu to přehnal, takže nakonec je slyšet i cákání, rákos roste zčásti i ve vodě. Ale šustění se pak začalo přibližovat, jak vlk kromě hrsti dlouhých stvolů sítiny táhne i dlouhé stvoly rákosu, jejich lity šustí o trávník louky vážně dost. Složil hromádku u Ikkeho.
"Tak, a te´d jsem docela zvědavej, co s tím... Pomůžu ti to klidně pak odnýst. " a myslí to vážně. Koneckonců, má času dost. Klidně celou zimu.

Nic si nedělal z jeho tónu. Proč by taky měl. Potřásl hlavou. "Bez svolení tam samozřejmě co dělat nemám. Ale některé smečky jsou docela přátelské. Tak jako tak, musí pokaždé zjistit, kde která hranice je a které smečce patří. Právě proto, abych nelezl kam nemám." Odpověděl klidně.
Zadíval se na vlka před sebou. Tváří se, celkem nepřístupně. Takže to asi bude Ignis. Nikdo další by tu snad být neměl, ne tady, celkem na severu. "Rád bych se ještě zeptal, ke kterým hranicím jsem to dorazil." Radši mu nebudu říkat, že nevím ani jistě, z které strany, co? Sleduje modrého vlka. Trochu škoda, že se nepředstavil. Ale co. Jeho věc. Zůstal tak jako tak na místě. Linie hranice je naprosto jasná.

Sedl si a poslouchal pozorně. Jen kývl. "Nevadí. I tak to zkusím. Vždycky jsem radši, když vím čemu čelím." Mrkl na ni. Vlastně, on sám by opravdu asi nesnesl aby žil někde se smečkou a nevěděl, co jsou zač sousedé. Už vůbec ne kdyby si moc nerozuměli. Ale o taktice této smečky neví nic a můžou tam klidně mít kdoví kolik expertů, kteří o druhé smečce ví první poslední. To není jeho věc.
"Každopádně, oceňuji i snahu. " usmál se, docela mile. Koneckonců, ta vlčice je fajn.
Neodolal, zase vstal a došel k okraji hráze, pořád mimo území její smečky. "Parádní voda. Tady se musí v létě výborně plavat a koupat. Třeba to někdy vyzkouším, jeslti to tvoje smečka dovolí." Zamával nadšeně ohonem. Nemá problém si zmáchat křídla. Vydrží víc, než si většina myslí. Kdyby ne, moc by si nezalítal za hodně druhů počasí. A pak, pořád se dá potom prostě usušit.

Při jeho poněkud prudším přistání vlčice pěkně nadskočila. To přiklopil uši. Nemusí být génius aby mu došlo, že ji vyděsil. To jsem nechtěl. Asi bych měl být opatrnější... Olízl si nejistě tlamku a trochu neví, jak začít omluvu, když se do něj pustilo řádně to podivné cosi, co se vezlo na jejím hřbetě. Pomalu, postupně se narovnal a fascinovaně hledí na nadávající stvoření. Jistě, i jemu došlo, že právě dostal pořádně vynadáno. A zaslouženě. Oči má pěkně vykulené.
"Ehm.. promiň.. nechtěl jsem tě vylekat.. ale... ehm.. no.. co je tohle za tvora?" Zastříhal ušima a pořád zítra na ono cosi u ní.

Pousmál se. "Naděje umírá poslední." A tak to také je. Nikdy nepřestane hledat.
Lehce přiklopil uši, když zjistil, že Roo hodlá odejít. Dlouho nemluvil s žádným vlkem, natož s vlčicí. Ale pochopitelně, nemůže ji jen tak zdržovat.
P5ekvapivě elegantně se uklonil, s jedním křídlem u těla a druhým využitým k plynulejšímu pohybu jedním dlouhým máchnutím. Je to trochu jiné, než když vlci používají obě křídla. Ale s těmi by se tu asi stejně nevešel, tak co. "Chápu. Povinnost volá. Tak ti přeji hodně dobrých dní, krásná Roo." Usmál se a nechal ji odejít. Sám se otočil k potoku a vydal se podél proudu. Hledat místo, odkud by mohl zase vzlétnout.

Přelétal nad krajinou. Jeho pátrací let, kdy hledal Jarumiho, který by někde na území měl být, zatím nevedl k ničemu. Ale co. Naděje umírá poslední.
Jenže co to? Zahlédl někoho ve vzduchu Rozhodně další vlk. Ne, nebude to nikdo z jeho bratrů, už kvůli barvě. Ale zatím tu létavce nepotkal. Právě proto je neznámý zaímavý.
KKdyž přiletěl blíž, zjistil, že je to vlčice, ne vlk. A že její křídla jsou vlastně docela zvláštní. Sám je o dost výš, takže částečně složil křídla a jak střela se řítí směrem k ní. Ale stejně to nestihl, než ona zamířila na přistání.
Ale nezpomalil. Jak střela klesal k zemi a až nízko nad zemí prudce zabrzdil křídly a dopadl celkem zostra nedaleko od ní. Otočil se k neznámé, přátelsky se zazubil a zamával ohonem. "Ahoj." Zastříhal ušima. Její křídla jsou pryč. Že by je měla tvořený magií?

Tenhle léčitel je vážně fajn. Aspoň podle Adaina. Zamával ohonem. "Tak až tě někde uvidím, tak se ohlásím. Jen varuju, občas přistávám dost zprudka. " Zazubil se.

A vůbec se tváří spokojeně. I jeho list prošel. A už je tu další požadavek. Zvedl hlavu a rozhlédl se. "Támhle to vypadá na rákos. Jde to i s ním nebo ne? Dlouhý trávy tu moc není, támhle asi takový ty jak rostou na potocích, má to divný stvoly s jakousi pěnou uvnitř. Nevím co to je. " (sítina. :D )
Zvedl jednu tlapku, jak sleduje zaujatě okolí, připraven opět vyrazit na lov rostlin.

Zazubil se. "Jo, taky to ale mohla být náhodná a ne moc častá cesta, uznej." Prohlásil zvesela. "Ale vážně tě někdy rád uvidím."
Potřásl hlavou a už se hnal pro další bylinku. Vzal to prostě jako hru a rozhodně se dobře baví.

Hromádka se nakonec ukázala být docela pěkná. "dobře, jak chceš. Aspoň něco se snad našlo." Na velký list se zarazil a rozhlédl se. Dokonce se na chvíli zvedl i na zadní, s křídly těsně u těla balancuje jak nějaká baletka, ale docela zdařile. Dobrá rovnováha, jak to tak vypadá.
Pak dopadl zpět na všechny čtyři a vyrazil jak střela. Zacákala voda, jak to opět vzal krajem zátočiny. A vzápětí zase, jak se žene zpět i s pořádně velkým lopuchem. Opatrně ho položil Ikkemu k nohám. "Bude to stačit? A čím to vlastně převážeš?" Zajímá ho, jak se to dělá. To se může hodit každému. Tudíž do toho prostě bude strkat ten svůj zvědavý čenich.

Jen kývl. i když to slepému vlkovi bylo na nic.
Křídla si nakonec přeuskládal a nechal v klidu i je. Vdro tomu, že by i tak nejraději vyrazil. Ale ví,m že to by byla hloupost.
Zadíval se na Ikkeho. "Aha. Už jsem něco málo slyšel. Tam na návštěvu asi nezaletím. Leda bys chodil hodně ven ty?" Zkusil se zeptat. Koneckonců, taky teď nejsou na území a shánějí tu bylinky.

A hrodmáka docela svižně roste. Adain zcela jasně neváhal ani přeběhnotu zátoku řeky, cákání vody se nedalo přeslechnout. A položil tam dalších pár stvolů. Drží se ovšem celou dobu celkem blízko Ikkeho, v kruzích kolem.
"Hele, jak to vlastně pak odneseme?" Zastříhal ušima. Přece jen, v tlamě by to asi šlo celkem mizerně.

Jen kývl. I když to nemohl Ikke vidět. "Nehodlám to vzdát. O tom nepochybuj."
Zadíval se na oblohu. Jako by tam skoro viděl stíny svých bratrů.
"Létavci se hledají těžko. Ve vzduchu stopy nezůstávají a jsme rychlí... Ale pořád doufám. Nevím, jakou mají magii oni. U nás se magie projevovala až kolem roku, ani jeden z nás ještě nevěděl, co bude mít. Mě moje magie pomohla.. oheň v divočině může vyplašit i jinak nebezpečné dravce. A zahřát, když je zima. Co umí oni, to nevím. " Neklidně si přeskládal křídla.
Vždy, když o nich víc mluví, nejraději by se je vydal hledat. Ale teď stejně víc nezmůže.
"Tohle je dobrý kraj. Asi tu vážně strávím zimu. A tebe bych určitě taky ještě někdy rád potkal, pokud ti to nevadí. I ti můžu pomoct odnést bylinky, co tu nasbíráme."

Nezakrývá, že ho potěšilo, že sbíral dobře. Takže pobíhá kolem dál, s neztenčenou energií. Tenhle vlk má zřejmě parádní výdrž. Kondice se pozná snadno.

Uculil se a mávl párkrát ohonem. "Tak to byl asi docela v klidu. Vlci s dobrým zázemím magii moc nepotřebují. Já jsem za tu svou docela rád."
Zastříhal ušima. Zastavil se a zadíval se na slepého léčitele. "Nevím jestli bych něco poznal... ne vždycky to tak prý je. Ale nepřestávám doufat."
Sklonil hlavu a hrábl packou do země.
"Jsme trojčata. Já se narodil první. Pak Rivotr, a pak Jarumi. Jsme si dost podobní, i když máme každý úplně jiné zbarvení. Já jsem nejtmavší, bráchové jsou o dost světlejší než já. Ale barva tobě moc neřekne. "Potřásl hlavou. "Byli jsme pěkně nerozlučné trio rošťáků. Jenže co se s nimi stalo, to netuším. Unesla nás smečka, co tu naši neměla ráda a netuším kam koho dali. Můžu jen doufat, že je nakonec najdu. "
Je vidět, že se mu po bratrech pořád stýská. I po letech.

Donesl další rostlinku a uculil se. "Kdybych musel, a musel každý den, tak by to asi taková zábava nebyla," připustil. A odběhl hledat další kus.

Přiletěl od severovýchodu a přistál u trosek. Prošel si je, očichal. Pečlivě. Do města se nedostane, takže tady jedině může zkusit odhadnout, jak dlouho jsou lidé pryč. Jenže má ten dojem, že toto místo je mnohem starší než město. No nic.
Nepřišel sem za zábavou. Ale má tu důležitý úkol.
Začal přesunovat nějaké kameny a řekou vyplavené klacky a začal pečlivě skládat nedaleko stěn lidského sídla znak. Velký, tak třikrát tak velký než je Adain sám. Sestavený je tak, aby byl vidět ze vzduchu, má být znamením pro létavce. A stejnou značku nese i jedna z jeho nohou.
Pokud by se tu Jarumi objevil, pozná ten znak. Určitě.

Zabralo mu to hodně času. Hezkých pár hodin. Unavený pak zalehl ke stěně a přenocoval tu.
Ráno vzlétl, že vyrazí dál na cestu a snad něco uloví, než dorazí na planinu, nebo na ní. Z výšky ještě zkontroloval, zda je znak sestavený správně. Naštěstí je.

Pak odletěl na západ po jižním břehu řeky.

"Jasně,však i zábava je důležitá!" souhlasí s ním. Ale mít užitečnou magii je podle mě lepší.
"Navíc, i tou duhou se dá vyplašit zvěř k lovu, když na to přijde. Pokud ji uměl někam umístit. Někdy je to spíš o vlastní kreativitě." Potřásl hlavou.
Zamítnutí nabídky prohlédnout si křídlo ho mírně překvapilo. Ale co. To je Ikkeho věc. "Dobře, jak chceš."
Nijak zvlášť se nezdráhal mluvit ani o tom, co se mu stalo.
"No jo.. unesli nás všechny tři bratry. A rozdělili. Od té doby jsem je neviděl. Ale přežil jsem, tak by mohli i oni. Mě hodili do celkem drsné divočiny a přesto jsem teď tady. Takže neztrácím naději." Jeho tón je překvapivě lehký, přestože ta prostá slova naznačují, že má za sebou asi hodně drsné časy. Roční vlče možná není bezmocné, ale ani úplně samostatné.

Ale bylinky nosí poctivě. Hezky na hromádku k těm Ikkeho, rovná je tam, stranou od těch jeho. Očichal si i ty ostatní a povedlo se mu najít i jednu další co tam měl. Vlastně, docela ho to baví, aportuje je pěkným sprintem. "Kdo by to byl řekl, že hledat rostliny může být zábava." Uculil se na léčitele.

Pokývl hlavou. "To budu opravdu rád." Prohlédl si pořádně vlčici, která byla tak milá a ochotná. "Je něco, s čím bych mohl pomoct já tobě?" Je dost gentleman, aby to myslel opravdu vážně. Přece jen, toto pro něj byla opravdu vellice cenná informace.
Pozorně ji sleduje. Třeba opravdu bude moct něco pro ni udělat. Kdo ví?

Ale pokud nic chtít nebude, tak se slušně rozloučí a kousek ustoupí, aby ji nezasáhl zvířený nepořádek ze vzletu. Rozběhne se a vyskočí s mácháním křídel do vzduchu. Zamířil trochu jižněji. Přímám směrem jsou území smeček a navíc, chce se prvně zastavit na troskách, co zmínil, a postavit tam to znamení co říkal vlčici. Až pak mu došlo, že mu vlastně neřekla ani svoje jméno.