Príspevky užívateľa

Zaujatě stojí a sleduje, jak se léčitel pokouší nějak zavázat ten balíček. Naklání hlavu na jednu stranu, na druhou, a pak přišla ona žádost. Zarazil se a kouká na to.
"Eh... dobře." Nikdy nemusel nic takového dělat, ale co, všechno je někdy poprvé! Potřásl hlavou a zkusil to.
Prvně tam zkusil našoupnout rákos tlapou. To opravdu nešlo. Rákos se ne a ne ohnout. Pak zkusil opatrně vzít stvol do předních zubů, s ohrnutými pysky ho opatrně zastrkával. Vážně to není nic snadnýho. Trochu frustrovaně zamručel, ale nakonec se mu povedlo ten rákos protáhnout. Zkusil ho trochu utáhnout... A utrhl ho. "Dopr.... promiň.. asi jsem ho přetrhl... tohle fakt není tak snadný jak by si jeden myslel, co?"
Ale i bez vyzvání vzal další rákos a podobně jako Ikke na něj nasunul bylinky a začal se snažil podruhé. Tentokrát opatrněji. Nakonec se mu povedlo ho provléct, ale raději to moc neutahoval. "Jo.. provlečený to je.. ale co teď s tím?"

Adain dobře vnímá, že vlk předním je nějaký... napjatý. Ale nemá nejmenší tušení proč. Sám přece nic nevyvedl. Tak jako tak, zatím zůstal na místě. Odpověď kupodivu dostal, i když se jinak vlk vůbec netváří ochotně. "Děkuji." Odpověděl slušně. "Opravdu se jen ubezpečuji kde co je, abych někomu nevletěl na území omylem. Pachové značky smeček na obloze nejsou." Povzdechl si. vizuální označení pro letce dělá vážně málokterá smečka. A že by mi to celkem usnadnilo život. "Taky jsem už viděl smečky, co značily odlišným pachem odlišné strany hranic. Netuším proč, ani jak to dělali. Ale od té doby jsem raději opatrný." Bojovat proti přesile není nemožné, ale že by to považoval za zábavu, to tedy opravdu ne. "Navíc, na téhle straně té velké dlouhé řeky mají být dvě smečky vedle sebe. tak pro jistotu." Sleduje modrého vlka. Není si úplně jistý, jestli je rozumné zmiňovat před ním druhou smečku. Už tak je napružený a on sám si neumí představit, že by tak těsné sousedství smeček mohlo fungovat. Kdyby ano, tak by snad byli jedna smečka, no ne? Aspoň tak to tmavorudý vidí.

Postupně si mapuje území, na kterém hodlá strávit zimu. A co víc, na čím více místech nechá pach, tím větší šance. Někde tady je jeden z jeho bratrů. Někde ano.
Tentokrát letěl přes jakési bažiny. Tam se mu moc přistávat nechtělo. Ne že by byly hrozbou, ale prostě, není to jeho oblíbené prostředí.

Nakonec ale doletěl na louku u pobřeží. Vítr tu je docela prudký a Adain se neubránil tomu, aby si nestřihl pár mírných akrobatických kousků za letu. Nic složitého, prostě se párkrát přetočil ve vzduchu. Ze země to muselo vypadat zvláštně.
Až pak mu došlo, že dole skutečně někdo je.
Zamířil na přistání. Přitáhl jedno křídlo k tělu a klesá dost prudkou spirálou k zemi. Až nad travinami rozpřáhl obě křídla naplno, prudčeji zabrzdil a pak zprudka, ale bezpečně dopadl do trávy. Srovnal si křídla, až pak se podíval na neznámého vlka. A zarazil se. Cizinec vypadá... hodně neobvykle. Zastříhal ušima. "Ehm... ahoj?" Co je zač? Viděl už vážně ledacos. Ale nikdy nikoho jako je tenhle.

Kouká na to maličké, pěkně naštvané cosi, pořád dost fascinovaně. "Vypadá to, že mu na tobě dost záleží. To je docela fajn." Tohle dovede pochopit. Dokocne párkrát přátelsky mávl ohonem. Koneckonců, sám je také věrný svým bratrům a to i přes všechen ten čas, kdy je neviděl.

Při jejím dotazu sklonil hlavu a rozpačitě hrábl přední tlapou do země. "Ne... Vážně promiň. Já... prostě takhle přistávám celkem běžně. Jen, viděl jsem dalšího létavce a chtěl jsem tě dohnat abych si s tebou promluvil, byl jsem jen zvědavý. Nepotkávám moc vlků s křídly..." Bez ohledu na fakt, že černá vlčice teď křídla nemá, předtím je rozhodně měla. "Totiž, hledám své bratry. A létavci měli větší šanci někoho z nich vidět. Vypadali by podobně jako já, jen jiné barvy, já jsem výrazně nejtmavší. A měli by někde na těle tenhle znak." Otočil se a ukázal jí znak na své noze. Na temně rudé srsti není nápadný. Ale i tak je zřetelný.

Plave si tak po hladině a pořád se na ni zvesela zubí. zkusil zamávat ohonem, a zvedl ho krátce nad hladinu, aby to vůbec bylo vidět. Docela to plesklo, jak mokrý ocas pleskl o hladinu.
"Já přece netvrdím, že sem musíš skočit taky." Potřásl hlavou, aby dostal vodu z očí.
Ale otočil se mírně do strany a začal plavat, směrem ke břehu vedle hráze. K tomu, co není na území smečky. Není to daleko, vzhledem k tomu, odkud skočil.
Vylezl na břeh a pořádně se oklepal, s rozpraženými křídly.
Dával si ale pozor, aby neohodil vlčici.
Koukl na ni a pořád z něj kape voda. "Náhodou, voda byla fajn!"

Maličko se vzdálil od kraje a koukl na ni. Se zájmem. "To je škoda. Život by neměl být jen povinnost. Koneckonců, jsme tady a žijeme. Není to samo o sobě zázrak hodný oslavy?" Zadíval se na ni. A pak, udělal něco nečekaného. Otočil se a skokem se s veselým zavýsknutím vrhnul do vody. Pořádně to šplouchlo a temně rudý vlk na chvíli zmizel pod hladinou. Pak se s funěním vynořil, křídla roztáhl, že mu leží na hladině. Otočil se ke břehu a kouká na vlčici. Vesele se zubí. Nevypadá, že by mu skoro ledová voda nějak překážela. Packami máchá ve vodě, ale spíš jen aby se neřeklo.

Došel až k úplné hraně. Jeden skok a skončil by ve vodě. Koukl na ni a zazubil se. Vesele párkrát mávnul ohonem. "Nepřijde mi, že by to mohlo být až tak dávno. Koneckonců, ani jeden z nás není žádný stařeček." Mrkl na ni. Pak se zase zadíval na vodu. "Třeba to někdy vyzkouším. I v zimě. Pokud nenajdu bratry, tak po zimě zase poputuji dál. Ale až pak. Není jisté, že bych našel další kraj tak bohatý na zvěř a přezimovat sám není vždycky legrace." Přesto nevypadá, že by si dělal starosti. Natáhl čenich, a jak stojí na hraně, stačilo by málo a skončil by ve vodě. "Zkoušela jsi někdy koupel v zimě? " Zeptal se zvědavě.

"Dobře, takže až poletím, tak na tebe zařvu předem." Odpověděl. Dost klidně, na to, že si v hlavě představil sám sebe, jak se snáší k zemí a řve dlouhé HOOOOUUUUUUK! aby varoval Ikkeho, že se blíží. Ten nápad je tak praštěný, že ho snad někdy bude muset realizovat. Rozhodně by ho podle toho slepý vlk poznal. Vesele se na něj uculil, i na to, jak nadšeně se léčitel tváří.

Na to, co má donést, jen souhlasně štěkl a vyrazil. Pěkně v tempu. Prvně pro sítiny, pak pro rákos. Chvíli se ozýval jen dusot a dost šustění, jak vlezl do rákosin. Trochu to přehnal, takže nakonec je slyšet i cákání, rákos roste zčásti i ve vodě. Ale šustění se pak začalo přibližovat, jak vlk kromě hrsti dlouhých stvolů sítiny táhne i dlouhé stvoly rákosu, jejich lity šustí o trávník louky vážně dost. Složil hromádku u Ikkeho.
"Tak, a te´d jsem docela zvědavej, co s tím... Pomůžu ti to klidně pak odnýst. " a myslí to vážně. Koneckonců, má času dost. Klidně celou zimu.

Nic si nedělal z jeho tónu. Proč by taky měl. Potřásl hlavou. "Bez svolení tam samozřejmě co dělat nemám. Ale některé smečky jsou docela přátelské. Tak jako tak, musí pokaždé zjistit, kde která hranice je a které smečce patří. Právě proto, abych nelezl kam nemám." Odpověděl klidně.
Zadíval se na vlka před sebou. Tváří se, celkem nepřístupně. Takže to asi bude Ignis. Nikdo další by tu snad být neměl, ne tady, celkem na severu. "Rád bych se ještě zeptal, ke kterým hranicím jsem to dorazil." Radši mu nebudu říkat, že nevím ani jistě, z které strany, co? Sleduje modrého vlka. Trochu škoda, že se nepředstavil. Ale co. Jeho věc. Zůstal tak jako tak na místě. Linie hranice je naprosto jasná.

Sedl si a poslouchal pozorně. Jen kývl. "Nevadí. I tak to zkusím. Vždycky jsem radši, když vím čemu čelím." Mrkl na ni. Vlastně, on sám by opravdu asi nesnesl aby žil někde se smečkou a nevěděl, co jsou zač sousedé. Už vůbec ne kdyby si moc nerozuměli. Ale o taktice této smečky neví nic a můžou tam klidně mít kdoví kolik expertů, kteří o druhé smečce ví první poslední. To není jeho věc.
"Každopádně, oceňuji i snahu. " usmál se, docela mile. Koneckonců, ta vlčice je fajn.
Neodolal, zase vstal a došel k okraji hráze, pořád mimo území její smečky. "Parádní voda. Tady se musí v létě výborně plavat a koupat. Třeba to někdy vyzkouším, jeslti to tvoje smečka dovolí." Zamával nadšeně ohonem. Nemá problém si zmáchat křídla. Vydrží víc, než si většina myslí. Kdyby ne, moc by si nezalítal za hodně druhů počasí. A pak, pořád se dá potom prostě usušit.

Při jeho poněkud prudším přistání vlčice pěkně nadskočila. To přiklopil uši. Nemusí být génius aby mu došlo, že ji vyděsil. To jsem nechtěl. Asi bych měl být opatrnější... Olízl si nejistě tlamku a trochu neví, jak začít omluvu, když se do něj pustilo řádně to podivné cosi, co se vezlo na jejím hřbetě. Pomalu, postupně se narovnal a fascinovaně hledí na nadávající stvoření. Jistě, i jemu došlo, že právě dostal pořádně vynadáno. A zaslouženě. Oči má pěkně vykulené.
"Ehm.. promiň.. nechtěl jsem tě vylekat.. ale... ehm.. no.. co je tohle za tvora?" Zastříhal ušima a pořád zítra na ono cosi u ní.

Pousmál se. "Naděje umírá poslední." A tak to také je. Nikdy nepřestane hledat.
Lehce přiklopil uši, když zjistil, že Roo hodlá odejít. Dlouho nemluvil s žádným vlkem, natož s vlčicí. Ale pochopitelně, nemůže ji jen tak zdržovat.
P5ekvapivě elegantně se uklonil, s jedním křídlem u těla a druhým využitým k plynulejšímu pohybu jedním dlouhým máchnutím. Je to trochu jiné, než když vlci používají obě křídla. Ale s těmi by se tu asi stejně nevešel, tak co. "Chápu. Povinnost volá. Tak ti přeji hodně dobrých dní, krásná Roo." Usmál se a nechal ji odejít. Sám se otočil k potoku a vydal se podél proudu. Hledat místo, odkud by mohl zase vzlétnout.

Přelétal nad krajinou. Jeho pátrací let, kdy hledal Jarumiho, který by někde na území měl být, zatím nevedl k ničemu. Ale co. Naděje umírá poslední.
Jenže co to? Zahlédl někoho ve vzduchu Rozhodně další vlk. Ne, nebude to nikdo z jeho bratrů, už kvůli barvě. Ale zatím tu létavce nepotkal. Právě proto je neznámý zaímavý.
KKdyž přiletěl blíž, zjistil, že je to vlčice, ne vlk. A že její křídla jsou vlastně docela zvláštní. Sám je o dost výš, takže částečně složil křídla a jak střela se řítí směrem k ní. Ale stejně to nestihl, než ona zamířila na přistání.
Ale nezpomalil. Jak střela klesal k zemi a až nízko nad zemí prudce zabrzdil křídly a dopadl celkem zostra nedaleko od ní. Otočil se k neznámé, přátelsky se zazubil a zamával ohonem. "Ahoj." Zastříhal ušima. Její křídla jsou pryč. Že by je měla tvořený magií?

Tenhle léčitel je vážně fajn. Aspoň podle Adaina. Zamával ohonem. "Tak až tě někde uvidím, tak se ohlásím. Jen varuju, občas přistávám dost zprudka. " Zazubil se.

A vůbec se tváří spokojeně. I jeho list prošel. A už je tu další požadavek. Zvedl hlavu a rozhlédl se. "Támhle to vypadá na rákos. Jde to i s ním nebo ne? Dlouhý trávy tu moc není, támhle asi takový ty jak rostou na potocích, má to divný stvoly s jakousi pěnou uvnitř. Nevím co to je. " (sítina. :D )
Zvedl jednu tlapku, jak sleduje zaujatě okolí, připraven opět vyrazit na lov rostlin.

Zazubil se. "Jo, taky to ale mohla být náhodná a ne moc častá cesta, uznej." Prohlásil zvesela. "Ale vážně tě někdy rád uvidím."
Potřásl hlavou a už se hnal pro další bylinku. Vzal to prostě jako hru a rozhodně se dobře baví.

Hromádka se nakonec ukázala být docela pěkná. "dobře, jak chceš. Aspoň něco se snad našlo." Na velký list se zarazil a rozhlédl se. Dokonce se na chvíli zvedl i na zadní, s křídly těsně u těla balancuje jak nějaká baletka, ale docela zdařile. Dobrá rovnováha, jak to tak vypadá.
Pak dopadl zpět na všechny čtyři a vyrazil jak střela. Zacákala voda, jak to opět vzal krajem zátočiny. A vzápětí zase, jak se žene zpět i s pořádně velkým lopuchem. Opatrně ho položil Ikkemu k nohám. "Bude to stačit? A čím to vlastně převážeš?" Zajímá ho, jak se to dělá. To se může hodit každému. Tudíž do toho prostě bude strkat ten svůj zvědavý čenich.