Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 ... « späť  47 48 49 50 51 52 53 54 55   ďalej »

"No jo." Pohodil hlavou až mu pleskly uši. "Ale nějaká zajímavá, kterou by sis pamatoval? " Zvědavý, jak malé štěně. I když jím není.
"Jo, ta moje no.. tvar křídla znáš, že? Prostě mávnu křídly a přede mnou se objeví něco jako obrovský křídlo z plamene. Akorát, že nepálí, jen když chci a to jen část." Zazubil se. "Je to fakt působivý a dobře se tím dá nahánět zvěř. A nebo vyplašit provokující nepřátele." To, že umí dobře bojovat neznamená, že by provokoval a nebo se do boje vrhal při každé příležitosti. Když to jde vyřešit bez boje, je to lepší.
"Hele, dobře by to šlo využít na nějaký oslavě, vyletět nad ostatní a udělat tam trochu divadýlko." Zazubil se.

U řeky se začal rozhlížet. "Aha... dobře. Tak.. mi ukaž něco co mám zkusit hledat a já začnu běhat kolem a nosit. Ale nepoznám nic co mi neukážeš."

Napřímil uši a naklonil lehce hlavu na stranu. "To jsou až tak nebezpeční? No... " Srovnal zase hlavu a zazubil se. "I tak se kouknu. Když tam nevlezu, tak by se snad nic dít nemělo. Ale pokud ano... "potřásl hlavou. "Nebylo by to poprvé, co bych čelil boji. Celkem vím co dělám. Nicméně, jak rychlé mají letce?" Zkusil se pro jistotu zeptat. "Přece jen, bojovník nemusí být zároveň hlupák a nezdrhnout před přesilou, když to jde, to by bylo hloupý hodně." Zazubil se znovu. Na svá křídla v boji nespoléhá, ale přece jen, hodí se aby v případě nouze mohl prostě zdrhnout. Minimálně by ten boj mohl rozptýlit na větší prostor a umenšit přesilu, když by ho mohli stíhat jen další letci.
Pozorně ale vnímal její odpověď. Jen důstojně přikývl. "V pořádku. Abych pravdu řekl, moc nedoufám, že je někdy najdu. Ale nevzdám to. Nikdy." Pevná jistota v jeho hlasu ukazuje věrnost, jaká se vidí málokdy.

Pečlivě si po přistání protřepal křídla. Tohle bylo fajn. Vesele se zazubil, jen tak, sám pro sebe.
Protáhl se a podíval se kousek stranou. Za přeletu si všiml i v té rychlosti, že tam něco (nebo někdo) je. Ale v té rychlosti a těsně u stěny, se moc nemohl rozhlížet, to by riskoval, že se rozbije.
Teď ale koukl na neznámou vlčici se zájmem.
Vydal se k ní, rychlým a jistým krokem, ale ne klusem. I z dálky vidí, že je to vlčice a přece jen, i když by to nepřiznal nebo si to o sobě ani nemyslí, v srdci je tak trochu gentlewolf.

Došel blíž a pach vlčice mu prozradil něco, co opravdu nečekal. Budoucí máma? Maličko se zarazil a honem neví, jak s vlčicí jednat. To je přece jen trochu něco jiného, než setkání s kdoví kým.
"Přeji hezký den," zkusil opatrně oslovit hnědou vlčku. "Doufám, že neruším." Um... to je vážně vrchol konverzace, gratuluju Adaine... Jenže, březí vlčici potkal naposled jako štěně.

>>>nekonečné pláně

Vesele zamával ohonoem. "To je fakt." souhlasil se slepým vlkem a tím to pro něj skončilo. Sojku pustil z hlavy. Nějaké vysvětlení určitě existuje, ale on to stejně moc nemá jak vyřešit, tak co by se tím zabýval.

S vysoko nesenou oháňkou vyrazil téměř tanečním krokem k řece. Hlavu nesenou také vysoko, rozhlíží se po okolí. Ze země sice není takový rozhled, ale to ho netrápí.
"Potkal jsi hodně zvláštních magií? Tvoje je celkem jasná. Moje taky, ale bez očí si z ní moc neužiješ." krátce přiklopil uši. Jeho magie je krásná na pohled, ale vlkovi u něj je to houby platné. "Ale taky už jsem viděl různé."
Pomalu se blíží k řece, už i vzduch je jinak cítit a řeku doprovázejí také ptáci, kteří u vody bývají.
"No vida, už tam budem. Hledáme něco konkrétního?"

Tohle území se mu vážně docela začíná líbit. Pestré, plné zvěře, vlci docela přátelští... A navíc, objevil kaňon. A pořádný. Jen se vesele za letu zazubil. Nasměroval se nad kaňon a zrychli.. Míří přímo do kaňonu. Zrychluje dál a dál a klesá k raně kaňonu. Prudce se prosmýkl těsně nad hranou dovnitř a začal kličkovat nad řekou, kopírující její proud. Není to vlastně nebezpečné. Kaňon je dost velký, aby tam mohl dělat prakticky cokoliv. Ale přesto jsou jeho obraty dost prudké a občas se naschvál přibližuje k některé ze stěn a místo proudu řeky kopíruje je. Proletěl tak pořádný kus kaňonu a nakonec ostrým manévrem ztratil rychlost a přistál kousek od hrany kaňonu nahoře. Spokojeně si se samolibým výrazem protřepává křídla.

Sledoval pozorně její pokyny. Jen kývl a vypadá spokojeně. "Hory a řeky jsou dobrý orientační bod, děkuji." Vzdálenost ho nijak netrápí. Stejně má v úmyslu si zjistit, kde to je, aby nenarušil území za letu. A na velké vzdálenosti je zvyklý už dávno.
Na to, že nikoho s takovým znakem nepotkala, jen kývl a nevypadá překvapeně. "Hledám je už dlouho. A netuším, kde jsou. Ani jestli tady. Jen, když někam dorazím, tak se ptám. Náš znak je dost jasný identifikační symbol. A kdyby se někdy dostali do kraje, kudy jsem prošel, tak mohou zjistit, že se na ně někdo ptal. " Podle něj to má proto smysl zkoušet. Ať už je najde, nebo ne. Svět je sice velký, ale někdy se stane ledacos. Pak se na ni zadíval. "Jinak dobrý odhad. Opravdu jde o bratry a ne třeba otce se strýcem."

"Tak vidíš, tak to není problém," zazubil se na něj, je mu fuk, že to slepý vlk nemůže vidět. Ale zamyšleně se ohlíží za sojkou. "Tady asi jo, je to tu dost přehledný a tvoje srst fakt vidět bude. Na dost velkou vzdálenost. Ale v lese by to tím asi nebylo. " Potřásl hlavou. "Hlavně že si tě vždycky najde."
Už se chystal vyrazit, když Ikke ještě začal přemýšlet nad řečí ptáků. Zarazil se. "Třeba někdo má nějakou takovou magii, kdo ví?" Pousmál se. "U nás jsme sice o nikom takovém neslyšel, ale v rodině měl každý magii jinou." Potřásl hlavou a pak, s ohonem vysoko neseným a křídly pevně složenými u těla, vyrazil směrem k řece.

Panuje tam vlastně docela přátelská a příjemná atmosféra. A to je fajn. Adain je rozhodně dost spokojen a vlčice mu přijde docela milá. Pozorně sledoval, když mu popisovala, kam sahá jejich území. Pokaždé kývl a podíval se příslušným směrem.
"Mnohokrát děkuji." Vstal a překvapivě elegantně se uklonil. I když se zatím nechoval jako někdo, kdo by si na podobné věci moc potrpěl. Kdo ví? Možná jen vlčice zanechala dobrý dojem. "Sousední smečku si už prozkoumám, samozřejmě zvenčí hranic." Mrkl na ni. Vlčice ho docela zajímá. Ale nevnucuje se.
"Mohl bych mít ještě jednu otázku? Neviděla jsi tu někde vlky, podobné jako jsem já? Měli by jiné zbarvení a na těle někde takovouto značku." Ukázal jí rodinný znak na své pravé přední.

Protáhl si křídla a kouká do planiny. "Nebo jednoho na delší dobu. Pokud je zima, tak se maso ani nezkazí." A sobi se často drží v místech, kde zima bývá.
Posadil se a koukl na něj. "Už jsem o smečkách tady něco málo slyšel, ale nikdy neuškodí další informace. Jaká je vlastně tvoje smečka?" Naklonil lehce hlavu na stranu. Je vidět, že ho to upřímně zajímá. Vždy je lepší vědět o místě, kde se vlk pohybuje, co nejvíc. Aspoň tak to Adain vnímá.
Zase sklouzl pohledem k jeho křídlům. "Ptakovlci... takže mají i ptačí rysy?" Trochu to zatím nechápe a tomu odpovídá i jeho lehce zmatený výraz. "Neviděl jsi tu někde dva vlky, podobné jako já, jen jiné barvy? Měli by někde na těle takovouto značku." Ukázal mu rodinný znak na své pravé přední.

Kacíř, bůh... takže nějací věřící... Hm, tak s těma to asi dohodnout nepůjde, takoví to většinou berou dost vážně. Líně mávl ocasem a zastříhal ušima. Ale zatím neodešel a ani se na ně netváří nijak nevrle. "Chápu. Tak se do města nepodívám. Je to škoda, ale co se dá dělat. Jaký Bůh je vlastně Hati? Do dnešního dne jsem o něm neslyšel." Projevil zájem. Docela upřímně. S vírou se už setkal, tak ho zajímají rozdíly. Zadíval se na vlka, který přišel jako druhý. Nemá totiž dojem, že by s tím, koho osloví, měl na výběr. Navíc, i když se tváří stroze, vypadá docela v pohodě. Sám, ve svitu měsíce na pohled černý, prostě zůstává sedět, aby nevypadal agresivně.

Vesele Arximu pokývl na pozdrav, proč by taky ne. Ale pak se napřímil. "Tady bývají sobi? To zní fajn, docela dobrý jídlo na zimu." Zastříhal ušima a mrkl na vlka skoro až spiklenecky. "A jo, nedivím se. Opravdu jsem tady nový. Přiletěl jsem zdálky a asi se tady v tom kraji usadím na zimu. Vypadá to tady docela dobře, je tu dost zvěře, a sobi jsou taky dobrá zpráva... Ty jsi z jedné z místních smeček, že? Jsi cítit smečkou, ale asi jsem nikoho z téhle konkrétní smečky nepotkal. Zatím jen jiné. Prý tu ale jsou čtyři." Aspoň to mu říkala ta modrá vlčice.
Zadíval se na jeho bílá křídla. "Dalšího vlka s křídly jsem nepotkal už dost dlouho,. Je tady takových víc?" Nedává to najevo, ale tahle otázka je pro něj dost důležitá.

Vesele se zazubil a párkrát mávl ohonem. "To máš fuk, na zemi hranici nepřehlídnem, tak nehrozí, že bysme někam vlezli kam nemáme."
Ale pak už zaujatě zírá na malého opeřence, sbírajícího listy a stvoly na povel a odlétajícího do dáli.
"Dokáže tě najít i když půjdeme pryč? Ptáci se orientují jen očima ne? Čichem moc ne, narozdíl od vlků... Aspoň mi to tak přišlo podle toho, jak se chovají. " Neví toho o ptácích dost aby to věděl jistě, ale tahle dvojice, vlk a jeho sojka, jsou vážně zajímaví. Nejraději by si malého ptáčka pořádně očichal, ale to by opeřenec asi neocení.
"A klidně můžeme jít ke Coně, mě to fakt je jedno." Zase se zazubil.

Sleduje ji trochu zamyšleně. Je trochu zvláštní. Ale tak co, na tom není nic špatnýho. Zastříhal ušima, ale pořád se chová docela slušně. Kývl a usmál se. "Dobrá, dám si pozor... a opravdu to není, že bych cíleně hledal. Teda, třeba i jo, ale právě jen na to, abych zjistil, kde území jsou a nemusel zjišťovat hranice, kdybych spěchal. Mám raději, když mám o území přehled." To je ostatně rozumnější. Nikdy nikdo nemůže vědět, co ho potká.
"Přidat se zatím neplánuji nikam. Většinou nikde nevydržím dlouho, to se smečkám moc nelíbí. Někoho totiž hledám. Další dva vlky, podobné jako já, ale jinak zbarvené. Na těle mají stejný znak jako já." Pootočil se a ukázal jí rodovou značku na své pravé tlapě. Je celkem nasnadě, že se nejspíš jedná o někoho z rodiny.

Zadíval se na vlka před sebou trochu zaraženě. "Vždyť já přece nikam nevstupuji, jen jsem se ptal.. " Vlk se s ním ale zdá se nechtěl moc dál bavit.
Akorát se chystal odejít a nechat to být, když se objevil další vlk.

Nechal prvně promluvit toho, s kterým se tu potkal nejdříve, až pak se sám ozval. Pořád sedí na místě, ani v náznaku v jeho chování není žádná agresivita nebo provokace. "Hezký večer přeji. Nic se tu nestalo. Přiletěl jsem na toto území nedávno a protože jsem mnohokrát potkal lidi, zajímalo mě město, co po nich zbylo. To je celé. Ale zastavil jsem tady na okraji a hranici jsem nepřekročil. Jen jsem se chtěl slušně zeptat, jestli bych si město mohl prohlédnout... a prosím, kdo je vlastně Hati?" Uši má napřímené a sleduje oba vlky. Zadek jako by měl přilepený na místě. Opravdu je jasné, že nehodlá jen tak přejít svévolně hranici.

Zašklebil se, ale vlastně docela zvesela. "To mi patřilo." Uznal. "Asi jsem prostě příliš líný, abych si všechno mapoval ze země." Zazubil se. Rozhodně nevypadá uražen. Spíš vlčici sleduje se zájmem. Jako by spíš vítal rýpavou povahu než někoho, kdo se snaží neurazit.
"Dobrá otázka." Zamyslel se. "Hádám, že je spíš důležité, jeslti smečku nasytí a zvládá ho smečka uhlídat. Velikost je relativní. Co přeletím já za den je jiné, než bych přeběhl za den. Asi to prostě budu muset prozkoumat. Mohl bych požádat o nějaké orientační body, čeho si všímat?" Zeptal se slušně. Uši napřímené, sleduje ji pozorně, ale ne nějak nevhodně.


Strana:  1 ... « späť  47 48 49 50 51 52 53 54 55   ďalej »