Príspevky užívateľa

"Tak vidíš, tak to není problém," zazubil se na něj, je mu fuk, že to slepý vlk nemůže vidět. Ale zamyšleně se ohlíží za sojkou. "Tady asi jo, je to tu dost přehledný a tvoje srst fakt vidět bude. Na dost velkou vzdálenost. Ale v lese by to tím asi nebylo. " Potřásl hlavou. "Hlavně že si tě vždycky najde."
Už se chystal vyrazit, když Ikke ještě začal přemýšlet nad řečí ptáků. Zarazil se. "Třeba někdo má nějakou takovou magii, kdo ví?" Pousmál se. "U nás jsme sice o nikom takovém neslyšel, ale v rodině měl každý magii jinou." Potřásl hlavou a pak, s ohonem vysoko neseným a křídly pevně složenými u těla, vyrazil směrem k řece.

Panuje tam vlastně docela přátelská a příjemná atmosféra. A to je fajn. Adain je rozhodně dost spokojen a vlčice mu přijde docela milá. Pozorně sledoval, když mu popisovala, kam sahá jejich území. Pokaždé kývl a podíval se příslušným směrem.
"Mnohokrát děkuji." Vstal a překvapivě elegantně se uklonil. I když se zatím nechoval jako někdo, kdo by si na podobné věci moc potrpěl. Kdo ví? Možná jen vlčice zanechala dobrý dojem. "Sousední smečku si už prozkoumám, samozřejmě zvenčí hranic." Mrkl na ni. Vlčice ho docela zajímá. Ale nevnucuje se.
"Mohl bych mít ještě jednu otázku? Neviděla jsi tu někde vlky, podobné jako jsem já? Měli by jiné zbarvení a na těle někde takovouto značku." Ukázal jí rodinný znak na své pravé přední.

Protáhl si křídla a kouká do planiny. "Nebo jednoho na delší dobu. Pokud je zima, tak se maso ani nezkazí." A sobi se často drží v místech, kde zima bývá.
Posadil se a koukl na něj. "Už jsem o smečkách tady něco málo slyšel, ale nikdy neuškodí další informace. Jaká je vlastně tvoje smečka?" Naklonil lehce hlavu na stranu. Je vidět, že ho to upřímně zajímá. Vždy je lepší vědět o místě, kde se vlk pohybuje, co nejvíc. Aspoň tak to Adain vnímá.
Zase sklouzl pohledem k jeho křídlům. "Ptakovlci... takže mají i ptačí rysy?" Trochu to zatím nechápe a tomu odpovídá i jeho lehce zmatený výraz. "Neviděl jsi tu někde dva vlky, podobné jako já, jen jiné barvy? Měli by někde na těle takovouto značku." Ukázal mu rodinný znak na své pravé přední.

Kacíř, bůh... takže nějací věřící... Hm, tak s těma to asi dohodnout nepůjde, takoví to většinou berou dost vážně. Líně mávl ocasem a zastříhal ušima. Ale zatím neodešel a ani se na ně netváří nijak nevrle. "Chápu. Tak se do města nepodívám. Je to škoda, ale co se dá dělat. Jaký Bůh je vlastně Hati? Do dnešního dne jsem o něm neslyšel." Projevil zájem. Docela upřímně. S vírou se už setkal, tak ho zajímají rozdíly. Zadíval se na vlka, který přišel jako druhý. Nemá totiž dojem, že by s tím, koho osloví, měl na výběr. Navíc, i když se tváří stroze, vypadá docela v pohodě. Sám, ve svitu měsíce na pohled černý, prostě zůstává sedět, aby nevypadal agresivně.

Vesele Arximu pokývl na pozdrav, proč by taky ne. Ale pak se napřímil. "Tady bývají sobi? To zní fajn, docela dobrý jídlo na zimu." Zastříhal ušima a mrkl na vlka skoro až spiklenecky. "A jo, nedivím se. Opravdu jsem tady nový. Přiletěl jsem zdálky a asi se tady v tom kraji usadím na zimu. Vypadá to tady docela dobře, je tu dost zvěře, a sobi jsou taky dobrá zpráva... Ty jsi z jedné z místních smeček, že? Jsi cítit smečkou, ale asi jsem nikoho z téhle konkrétní smečky nepotkal. Zatím jen jiné. Prý tu ale jsou čtyři." Aspoň to mu říkala ta modrá vlčice.
Zadíval se na jeho bílá křídla. "Dalšího vlka s křídly jsem nepotkal už dost dlouho,. Je tady takových víc?" Nedává to najevo, ale tahle otázka je pro něj dost důležitá.

Vesele se zazubil a párkrát mávl ohonem. "To máš fuk, na zemi hranici nepřehlídnem, tak nehrozí, že bysme někam vlezli kam nemáme."
Ale pak už zaujatě zírá na malého opeřence, sbírajícího listy a stvoly na povel a odlétajícího do dáli.
"Dokáže tě najít i když půjdeme pryč? Ptáci se orientují jen očima ne? Čichem moc ne, narozdíl od vlků... Aspoň mi to tak přišlo podle toho, jak se chovají. " Neví toho o ptácích dost aby to věděl jistě, ale tahle dvojice, vlk a jeho sojka, jsou vážně zajímaví. Nejraději by si malého ptáčka pořádně očichal, ale to by opeřenec asi neocení.
"A klidně můžeme jít ke Coně, mě to fakt je jedno." Zase se zazubil.

Sleduje ji trochu zamyšleně. Je trochu zvláštní. Ale tak co, na tom není nic špatnýho. Zastříhal ušima, ale pořád se chová docela slušně. Kývl a usmál se. "Dobrá, dám si pozor... a opravdu to není, že bych cíleně hledal. Teda, třeba i jo, ale právě jen na to, abych zjistil, kde území jsou a nemusel zjišťovat hranice, kdybych spěchal. Mám raději, když mám o území přehled." To je ostatně rozumnější. Nikdy nikdo nemůže vědět, co ho potká.
"Přidat se zatím neplánuji nikam. Většinou nikde nevydržím dlouho, to se smečkám moc nelíbí. Někoho totiž hledám. Další dva vlky, podobné jako já, ale jinak zbarvené. Na těle mají stejný znak jako já." Pootočil se a ukázal jí rodovou značku na své pravé tlapě. Je celkem nasnadě, že se nejspíš jedná o někoho z rodiny.

Zadíval se na vlka před sebou trochu zaraženě. "Vždyť já přece nikam nevstupuji, jen jsem se ptal.. " Vlk se s ním ale zdá se nechtěl moc dál bavit.
Akorát se chystal odejít a nechat to být, když se objevil další vlk.

Nechal prvně promluvit toho, s kterým se tu potkal nejdříve, až pak se sám ozval. Pořád sedí na místě, ani v náznaku v jeho chování není žádná agresivita nebo provokace. "Hezký večer přeji. Nic se tu nestalo. Přiletěl jsem na toto území nedávno a protože jsem mnohokrát potkal lidi, zajímalo mě město, co po nich zbylo. To je celé. Ale zastavil jsem tady na okraji a hranici jsem nepřekročil. Jen jsem se chtěl slušně zeptat, jestli bych si město mohl prohlédnout... a prosím, kdo je vlastně Hati?" Uši má napřímené a sleduje oba vlky. Zadek jako by měl přilepený na místě. Opravdu je jasné, že nehodlá jen tak přejít svévolně hranici.

Zašklebil se, ale vlastně docela zvesela. "To mi patřilo." Uznal. "Asi jsem prostě příliš líný, abych si všechno mapoval ze země." Zazubil se. Rozhodně nevypadá uražen. Spíš vlčici sleduje se zájmem. Jako by spíš vítal rýpavou povahu než někoho, kdo se snaží neurazit.
"Dobrá otázka." Zamyslel se. "Hádám, že je spíš důležité, jeslti smečku nasytí a zvládá ho smečka uhlídat. Velikost je relativní. Co přeletím já za den je jiné, než bych přeběhl za den. Asi to prostě budu muset prozkoumat. Mohl bych požádat o nějaké orientační body, čeho si všímat?" Zeptal se slušně. Uši napřímené, sleduje ji pozorně, ale ne nějak nevhodně.

Spokojeně pokývl. Takže jsem na správné straně.
"To jsem rád," odpověděl na to vlčici před sebou. Poměrně elegantně se uklonil. "Adain Serangan Langit, jméno mé. V krajině jsem nový. Za letu bych mohl snadno hranice minout a skočit neúmyslně na špatné straně hranice a to bych docela nerad. Přece jen, území místních je třeba ctít a já ještě neznám místní pachy," vysvětlil svou zdánlivou nejistotu vlčici. Posadil se, a zvědavě okukuje. Vlčici zase ne tak moc, nechce být dotěrný, ale začal zkoumat výšku hráze. Občas po vlčici koukne. Nakonec si sedl a zadíval se na ni. Nechce být neslušný, že by k ní mluvil, když na ni ani nekouká.
"Máte velké území?"

Zastavil se těsně před vstupem na hráz. Je to vyvýšené místo, takže je na něj zdaleka vidět. Prohlíží si vodní plochu za hrází, pak se chtěl otočit, že si prohlédne hlubinu na druhé straně. A zarazil se. Uviděl vlčici. Naklonil hlavu na stranu. Je mu jasné, že o něm ví.
"Ahoj tam." Zavolal na ni zdálky. Ale zůstal stát, nechává kontakt na ní. Není tu nakonec vlastně jedno z těch území smeček? Doufám, že jsem nepřeletěl vzduchem hranici.
"Můžu se zeptat? Tady někde je území smečky že? Nerad bych omylem přeletěl hranici." Koneckonců, kdo se nezeptá, ten se nic nedozví.

Přelétával nad krajinou. Postupně zjišťuje, kde co je. Letěl města podél hor, a pak nedaleko řeky zpátky. Kus od jižního břehu. Zaujatě z výšky zkoumal docela velké jezero. Aspoň si prvně myslel, že jde o jezero, dokud neuviděl hráz na konci. Lidské dílo? Takže spíš přehrada. No, mohl bych se podívat, proč vlastně ne.
Stočil lehce let a zamířil k hrázi, z její jižní strany.
Doletěl pořád ještě vysoko dost blízko k hrázi. Nemá cenu ji hned přelétávat na druhou stranu, takže se ostře naklonil, jedno křídlo trochu stáhl a letem, připomínající spíš pád okřídleného semene javoru ze strom, se snáší dost rychle k zemi. Být to o maličko méně kontrolované, byl by to pád.
Až celkem nízko nad zemí prudce roztáhl obě křídla a pád vyrovnal, zbrzdil, a lehce přistál na zemi nedaleko hráze. Klidným krokem se pak vydal k okraji její koruny, aby si to tam prohlédl a případně na hráz vešel.
Kdokoliv, kdo by tam byl, by ho ale byl vidět přilétat a hlavně přistávat.

Zadíval se na léčitele. "řeka.. myslíš, tu na západě nebo ta na jihu? Ze vzduchu jsem tu viděl dvě a potkávají se na hranici mezi městem a touhle obrovskou planinou. " Tedy, apsoň z toho, co je tak nějak u plání. Vodních toků je tu víc.
Rozhodně ale vypadá, že hodlá jít. Jen se ubezpečuje o směru. Křídla nechal složená, přece jen, půjde s ním někdo, kdo je nemá. A Adain velmi důsledně dbá o to, aby jeho tlapy také zůstaly silné a vytrvalé. Spoléhat jen na křídla by byla pěkná hloupost. A on to dobře ví. Koukl po Ikkem a čeká jen na určení směru, aby vyrazil.

Ze stínů domů se ozval vlk.
Adain zamířil k němu, ale podle toho, jak razantně na něj promluvil, tak mu došlo, o co jde. Tady má někdo území.
Zavětřil, ne moc nápadně. Zkoumá vlkův pach, a také pach okolí. A opravdu, je tu značka. Těsně na konci zahrad domů. Přešel tak, aby byl k vlkovi blíž, ale nepřekročil značku a posadil se, aby dal najevo, že nehodlá přejít přes hranici.
"Nejsem z žádné smečky. V této krajině jsem nový. Potkal jsem za svůj život ale dost lidí a tak, když jsem viděl, že tu je město, zajímalo mě, co po lidech zbylo. Ale jak vidím, je tu asi něčí území. Mám pravdu? Ty jsi z místní smečky, hádám. Smím požádat o svolení, jeslti bych se mohl podívat na město? Nebo jak bych ho třeba mohl získat? Nechci působit problémy, opravdu. " Chová se velmi slušně a důstojně. Je to silný samec v dobré kondici a navíc s křídly, ale celou dobu dává najevo, že se nechce prát, nechce být agresivní.

Den utekl, ani se nenadál. Jsou te´d na podzim už kratší. A tak, zatímco letěl přes krajinu, začalo se stmívat. Možná to chtělo najít místo na přistání, než se začalo stmívat, ale tuto noc docela svítí měsíc.
Takže nakonec letěl ještě kus. Pomalu se před ním vynořily trosky města. Nemůžu letět mezi budovami za tmy. To by bylo trochu horší než volný prostor.
Potřásl hlavou a v měsíčním svitu zamířil na přistání vedle pozůstatků domů se zahradami.
Chtěl si město prohlédnout, ale za tmy toho moc neuvidí. Ale dost možná by se dalo najít dobré místo někde těsně vedle města. Třeba v křoviskách, co se rozšířily ze zahrad. A ráno by to tu mohl obhlédnout pořádně.
Přistál za svitu měsíce v bezpečné vzdálenosti od domů.
Ale dost blízko, aby ho rozhodně viděl kdokoliv, kdo by tam byl.
Zvedl hlavu a zavětřil. Město už ani tak není cítit městem. Asi je opuštěné dlouho.
Ale co je hlavní, je tu cítit také vlčí pach.
"Haló? Je tu někdo?" Zavolal směrem k domům. V září měsíce vypadá černý, ne tmavorudý.