Príspevky užívateľa

Vesele se na něj uculil, i když to vlk před ním nemůže vidět. Ale on sám jeho vrtící se ohon viděl dobře.
U kontroly tlapy držel klidně, ale když s tím skončili, maličko odstoupil a oklepal se. Oklepání citlivé uši slepého zaznamenaly zcela určitě. Koukl pak na léčitele. "Věř mi, že to jsem sám rád." Hlas mu zní pořád trochu stísněně, a to i když tón odpovědi byl veselý. Protáhl a protřepal si trochu křídla a zase je složil. "Tak co? Jdem ještě něco hledat?" Vypadá, že je rozhodně připraven na další průzkum. Uši napřímené a po té stísněnosti už ani stopy.

Zastříhal ušima a rozhlédl se. "rostlin tu fakt je dost." Vesele se zazubil a párkrát mávl ohonem.
Ale pak už zase věnuje plnou pozornost léčiteli. "No to teda. A hodí se nejen léčitelům," řekl nenápadně. Bojovníkům taky. Vlastně bych řekl, že se bez její znalosti neobejdou.
Překvapilo ho, že ale Ikke chce řešit i jeho nohu.
"dobře, jak chceš... a už ani nevím. Byl jsem ještě skoro prtě. Sotva si to pamatuju." Ale opravdu držel. Přesto, je vidět, že maličko ztuhnul. Že by to bylo tím, že na něj Ikke sáhl te´d tak bez zábran? Bylo to přece jen dost rychle a Adain to tak úplně hned nečekal. Přesto drží. Otázka je, jestli by takhle klidně držel, kdyby Ikke nebyl léčitel.

Přikývl. "Zatím jsem toho tady prozkoumal jen málo, ale i za letu je vidět, že tu je hodně zvěře a bohatá krajina. Divil bych se, kdyby tu včely nebyly. "
Ale mnohem víc ho zaujalo léčitelovo vysvětlení, jak je to s jeho kostmi. Jeho ohon se rozmával, a poslouchá opravdu pozorně. "Zajímavé. Vážně jsem ani netušil, že něco takového může být... " Podobná odolnost kostí je rozhodně výhodou, o tom není pochyb.
Troch use zamyslel pak, když došlo na klouby. "Asi vím, co tím myslíš... ono se to dost podobně asi dělá, když ho někomu naopak v boji chceš vyhodit.. jen prostě opačně." fuj. Pěkná nepříjemnost. Ale logiku to dává. "Asi jsem to tehdy provedl spíš náhodou, ale myslím, že jsem tak jednou rovnal i nohu... Bylo to tak trochu.. na útěku, takže jsem to moc neřešil" Olízl si čenich. Měl tehdy vážně úplně jiné starosti. Noha nechtěla poslocuhat, škubnul s ní, a pak už ano.

Posadil se. Na jméno už jen kývl, že ho zaznamenal, ale pozorně poslouchá, jak mu jmenuje smečky. "Čtyři smečky... to je docela velký počet. " Tváří se zamyšleně. "A bez obav, nemám důvod lézt na území jen tak. " To by udělal jen pitomec. Nebo někdo, komu je jedno jestli přežije. Zastříhal ušima. "Jak jsou území označená? Za letu bych nemusel zaznamenat pachové znaky, pokud máte jen ty. Takže bych ocenil, kdybys mi řekla orientační body, kde to je. Abych tam nelezl." Je vidět, že je na orientaci z výšky zvyklý a nejspíš výšku využívá často. Přesto, jeho prohlášení ji nenutí to říkat. Jen připustil, že by to ocenil. A jen klidně čeká co ona na to, křídla složená, usazený na místě.

"Celkem jo." Souhlasil. Sedl si a kouká na vlčici docela klidně. Se zájmem, ale nijak vlezle. Když ho ale uvítala, tak zase vstal, rošťácky se zazubil a docela elegantně se uklonil, se zapojením křídel. "Ó, děkuji. Pořádně to tu prošmejdím. Adain Serangan Langit, zní jméno mé." Vypadá docela vesele. Z jejího tónu si zdá se nedělá vůbec nic.
"Jo, dlouho. Skoro tři roky, mám takový dojem. To je fuk, kdo by to počítal... Takže Norest... žije tu hodně vlků? Nebo je tu dokonce víc smeček?" Je vidět docela živý zájem. Aby ne. Informace jsou důležité a sice netuší, co si o něm myslí vlčice před ním, ale není na něj hrubá nebo protivná a to mu stačí.

Vlk předním vypadal trochu zaražený. To nemohl Adain přehlédnout. Přelétl ho pohledem. Možná se mu něco stalo a proto tu málem spadl ze svahu. K jeho překvapení černý vlk s bílými křídly předvedl působivou elegantní poklonu s využitím křídel. Vlastně to nebyl složitý pohyb, jen chvíli Adain přemýšlel, jeslti se mu chce sklánět, před kýmkoliv. Ale co. On to udělal, nemá cenu být neslušný.
Taktéž tedy roztáhl křídla a uklonil se obdobně. Ne úplně stejně, ale o to mu ani nešlo. Znovu si pak složil křídla a představil se. "Adain Serangan Langit." řekl celkem důstojně. Pak se pousmál. "Nebo prostě Adain." Prohlíží si bílá křídla Arxiho. Trochu zvědavě. Opravdu dlouho je to, co viděl křídla na někom jiném, než na ptácích.

"Taky si říkám." Odsouhlasil to zvesela a zamával ohonem. Ale na území smečky se nehrne. "Místa kolem je tu dost. Třeba nějaké včely objevím. Ještě jsem to tady ani nestihl prohlídnout, tak mám co dělat. Takže to není nutné. " Zastříhal zase ušima.

Celou prohlídku svého křídla sleduje s hodně velkým zájmem. "Takže je to něco jako s mou srstí.. je přizpůsobená, aby ustála mou magii a moje kosti na to, aby zvládaly let a přistání?" Zeptal se zvědavě. Nikdy neměl možnost tohle řešit. Nikdy ho neprohlížel léčitel s léčivou magií.

"No jo... tak jako tak nemám te´d úplně proč jim to provádět. " Potřásl hlavou a zastříhal ušima. Dost to pohnulo s jeho štětičkami na konci uší, ale to Ikke nevidí.
"Na území.. to by mě asi hnali.. " Zazubil se rošťácky. "Smečky si obvykle všechno dost hlídají. Ale to chápu, dělal bych to taky." Nevypadá, že by mu to vadilo.

Klidně drží jak došlo na kontrolu křídla. Jen ho trochu překvapilo, že se nedotkl přímo křídla, ale jen tlapy. Zastříhal ušima a prohlíží si ho zblízka, i zářící znaky. Léčivá magie... ještě větší vzácnost než jsem myslel. "Bez problémů." odsouhlasil mu to, ale podle tónu je jasné, že prostě bude držet, i kdyby nakrásně nebylo.

"Jo, to jo. Možná bych to zase někdy měl zkusit. Ale moc se mi je nechce obírat na podzim... před zimou je to docela na nic. Je tu hodně včelích hnízd?" Zastříhal ušima. Krajinu zatím moc nezná.
Když mu Ikke nabídl, že mu křídlo prohlédne, nadšeně zamával ohonem. Něco takového se neodmítá! "Samozřejmě. Dělej co uznáš za vhodné. Byl to přední křídelní kloub, který to tehdy odnesl." Podrobnosti mohou být důležité. Křídlo pořád drží natažené a nevypadá, že by ho to nějak namáhalo.

"No právě proto." Povzdechl si a zastříhla ušima. Nedalo se z toho poznat, jestlitím reagoval na orientaci a nebo na psychiku. Možná na oboje.
"vím, že se takhle dá získat med. Párkrát jsem to už dělal... to je výhoda vlka s ohnivou magií. Ale když se to přežene, tak se dá lehko zničit i úl. " Potřásl hlavou.

"Měl, ale nešlo o nic vážného. Snažil jsem se srovnat ho aby bylo přesně jak má být a pak ho nechat u těla přesně tak, aby se moc nehýbalo. Myslím, že to dopadlo docela dobře."
Roztáhl levé křídlo, pěkně do délky, jen špičkami koncových letek se zlehka dotkl země.
"Nedělává problémy, ani za letu ne.

"O tom nepochybuju. Pro mě by to byl průšvih... Ve vzduchu by to bez očí nešlo. Neměl bych šanci se orientovat." A nemoct lítat... to bych asi nepřežil. Naštěstí ten vlk předním není létavec a zdá se, že to zvládá.
"Hlupáci většinou nežijí dlouho. "Okomentoval jen prostě a krátce.
Velmi pečlivě poslouchal instrukce a tiše si je opakoval pro sebe. "Med se trochu blbě získává... ty potvory dost štípou. Ale vlastně...mám šanci ho získat. Jen je to trochu ošemerné." Ohněm je možné je vyplašit, ale musel by být velmi přesný. Aby nezapálil úl, jen vyplašil včely aby odletěly. Není to ale nemožné.
"Největší problém by pro mě byl, kdyby se mi něco stalo s křídly." přiznal opatrně.

"To by se hodilo kde komu, kolikrát. Tady je celkem bezpečno, ale znal jsem místa, kde by byla dost cenná."
Koukl na Ikkeho. "Řekl bych, že ti ukážu proč, ale tobě by to asi bylo celkem na nic, bys to neviděl a nejlepší je to právě pozorovat." Vlastně to je jediný moment, kdy dal najevo, že si všiml že Ikke nevidí.
"Můžeme to zkusit... nikdo s hlavou na krku by neměl být tak hloupý, aby odmítl nabídku léčitele. " Zrovna léčitele.
"Takže když budeš ochoten se podělit o informace, budu rád. Ale léčitele ze mě asi těžko uděláš... nejčastěji musím řešit různá zranění." Přece jen, v životě se už musel rvát hodněkrát. Není to na něm přitom ani moc vidět. Kdybych neměl křídla, tak bych asi už dávno nebyl.

"Vím, že umí ztropit poplach na nějakém místě, které si hlídají... "Ale o moc víc toho už není, například by netušil, čím takovou sojku nakrmit. Ale ani nemá moc důvod to řešit.
A pak už na něj Ikke hrne spoustu informací. "Na kašel.. to se hodí." Koukl na listy, co nasbíral sám. "omrzliny mi moc nehrozí... ani spáleniny." To si zamumlal spíš pro sebe.. ale i tak to Ikke musel slyšet. Ale informací přibývá. "Vrbová kůra?To jsem nevěděl.... "ale dál toho přibývá. Potřásl hlavou.. "Hele, možná trochu postupně.. takhle to zase zapomenu. " Je zvyklý si zjišťovat věcí spíš sám a málokdy se dozvěděl tolik úplně nových věcí naráz...

Kývl, jak akceptoval její přijetí jeho omluvy.
A popravdě jí odpověděl, když se zeptala. "Už to tak bude. Přiletěl jsem přes pustou krajinu na západě. Nenatrefil jsem na stopy žádné smečky od.... " Zamyslel se. "Minimálně od jara. A to bylo opravdu hodně daleko odsud.... Jak se tomu tady vlastně říká, tomuhle kraji?" Nemá tušení, kam to vlastně doletěl. Není to zase tak důležité, ale ze zkušenosti ví, že místní většinou ocení zájem a aspoň základní povědomí o situaci. Sedl si, docela důstojně.

"Takže navíc i chytrá. Zajímavé. O sojkách toho moc nevím."
Jen kývl na souhlas, úplně mu nedošlo, že to asi zbytečně a sbíral dál. Donesl Ikkemu nějaké listy a položil mu je u nohou. "Zkontroluj je kdyžtak... já znám jen jitrocel, že je dobrej na zrannění aby se dobře hojilo a řebříček, že zastavuje krvácení. Jinak vím houby. Záněty se mi naštěstí moc nestávají. Většinou to stačí pořádně vypláchnout vodou a tohle k tomu." Víc pozornosti svým ranám většinou ani nemohl věnovat. Stejně je lepší snažit se nic neschytat. Jen to někdy není možné.