Príspevky užívateľa

Spokojeně pokývl. Takže jsem na správné straně.
"To jsem rád," odpověděl na to vlčici před sebou. Poměrně elegantně se uklonil. "Adain Serangan Langit, jméno mé. V krajině jsem nový. Za letu bych mohl snadno hranice minout a skočit neúmyslně na špatné straně hranice a to bych docela nerad. Přece jen, území místních je třeba ctít a já ještě neznám místní pachy," vysvětlil svou zdánlivou nejistotu vlčici. Posadil se, a zvědavě okukuje. Vlčici zase ne tak moc, nechce být dotěrný, ale začal zkoumat výšku hráze. Občas po vlčici koukne. Nakonec si sedl a zadíval se na ni. Nechce být neslušný, že by k ní mluvil, když na ni ani nekouká.
"Máte velké území?"

Zastavil se těsně před vstupem na hráz. Je to vyvýšené místo, takže je na něj zdaleka vidět. Prohlíží si vodní plochu za hrází, pak se chtěl otočit, že si prohlédne hlubinu na druhé straně. A zarazil se. Uviděl vlčici. Naklonil hlavu na stranu. Je mu jasné, že o něm ví.
"Ahoj tam." Zavolal na ni zdálky. Ale zůstal stát, nechává kontakt na ní. Není tu nakonec vlastně jedno z těch území smeček? Doufám, že jsem nepřeletěl vzduchem hranici.
"Můžu se zeptat? Tady někde je území smečky že? Nerad bych omylem přeletěl hranici." Koneckonců, kdo se nezeptá, ten se nic nedozví.

Přelétával nad krajinou. Postupně zjišťuje, kde co je. Letěl města podél hor, a pak nedaleko řeky zpátky. Kus od jižního břehu. Zaujatě z výšky zkoumal docela velké jezero. Aspoň si prvně myslel, že jde o jezero, dokud neuviděl hráz na konci. Lidské dílo? Takže spíš přehrada. No, mohl bych se podívat, proč vlastně ne.
Stočil lehce let a zamířil k hrázi, z její jižní strany.
Doletěl pořád ještě vysoko dost blízko k hrázi. Nemá cenu ji hned přelétávat na druhou stranu, takže se ostře naklonil, jedno křídlo trochu stáhl a letem, připomínající spíš pád okřídleného semene javoru ze strom, se snáší dost rychle k zemi. Být to o maličko méně kontrolované, byl by to pád.
Až celkem nízko nad zemí prudce roztáhl obě křídla a pád vyrovnal, zbrzdil, a lehce přistál na zemi nedaleko hráze. Klidným krokem se pak vydal k okraji její koruny, aby si to tam prohlédl a případně na hráz vešel.
Kdokoliv, kdo by tam byl, by ho ale byl vidět přilétat a hlavně přistávat.

Zadíval se na léčitele. "řeka.. myslíš, tu na západě nebo ta na jihu? Ze vzduchu jsem tu viděl dvě a potkávají se na hranici mezi městem a touhle obrovskou planinou. " Tedy, apsoň z toho, co je tak nějak u plání. Vodních toků je tu víc.
Rozhodně ale vypadá, že hodlá jít. Jen se ubezpečuje o směru. Křídla nechal složená, přece jen, půjde s ním někdo, kdo je nemá. A Adain velmi důsledně dbá o to, aby jeho tlapy také zůstaly silné a vytrvalé. Spoléhat jen na křídla by byla pěkná hloupost. A on to dobře ví. Koukl po Ikkem a čeká jen na určení směru, aby vyrazil.

Ze stínů domů se ozval vlk.
Adain zamířil k němu, ale podle toho, jak razantně na něj promluvil, tak mu došlo, o co jde. Tady má někdo území.
Zavětřil, ne moc nápadně. Zkoumá vlkův pach, a také pach okolí. A opravdu, je tu značka. Těsně na konci zahrad domů. Přešel tak, aby byl k vlkovi blíž, ale nepřekročil značku a posadil se, aby dal najevo, že nehodlá přejít přes hranici.
"Nejsem z žádné smečky. V této krajině jsem nový. Potkal jsem za svůj život ale dost lidí a tak, když jsem viděl, že tu je město, zajímalo mě, co po lidech zbylo. Ale jak vidím, je tu asi něčí území. Mám pravdu? Ty jsi z místní smečky, hádám. Smím požádat o svolení, jeslti bych se mohl podívat na město? Nebo jak bych ho třeba mohl získat? Nechci působit problémy, opravdu. " Chová se velmi slušně a důstojně. Je to silný samec v dobré kondici a navíc s křídly, ale celou dobu dává najevo, že se nechce prát, nechce být agresivní.

Den utekl, ani se nenadál. Jsou te´d na podzim už kratší. A tak, zatímco letěl přes krajinu, začalo se stmívat. Možná to chtělo najít místo na přistání, než se začalo stmívat, ale tuto noc docela svítí měsíc.
Takže nakonec letěl ještě kus. Pomalu se před ním vynořily trosky města. Nemůžu letět mezi budovami za tmy. To by bylo trochu horší než volný prostor.
Potřásl hlavou a v měsíčním svitu zamířil na přistání vedle pozůstatků domů se zahradami.
Chtěl si město prohlédnout, ale za tmy toho moc neuvidí. Ale dost možná by se dalo najít dobré místo někde těsně vedle města. Třeba v křoviskách, co se rozšířily ze zahrad. A ráno by to tu mohl obhlédnout pořádně.
Přistál za svitu měsíce v bezpečné vzdálenosti od domů.
Ale dost blízko, aby ho rozhodně viděl kdokoliv, kdo by tam byl.
Zvedl hlavu a zavětřil. Město už ani tak není cítit městem. Asi je opuštěné dlouho.
Ale co je hlavní, je tu cítit také vlčí pach.
"Haló? Je tu někdo?" Zavolal směrem k domům. V září měsíce vypadá černý, ne tmavorudý.

Vesele se na něj uculil, i když to vlk před ním nemůže vidět. Ale on sám jeho vrtící se ohon viděl dobře.
U kontroly tlapy držel klidně, ale když s tím skončili, maličko odstoupil a oklepal se. Oklepání citlivé uši slepého zaznamenaly zcela určitě. Koukl pak na léčitele. "Věř mi, že to jsem sám rád." Hlas mu zní pořád trochu stísněně, a to i když tón odpovědi byl veselý. Protáhl a protřepal si trochu křídla a zase je složil. "Tak co? Jdem ještě něco hledat?" Vypadá, že je rozhodně připraven na další průzkum. Uši napřímené a po té stísněnosti už ani stopy.

Zastříhal ušima a rozhlédl se. "rostlin tu fakt je dost." Vesele se zazubil a párkrát mávl ohonem.
Ale pak už zase věnuje plnou pozornost léčiteli. "No to teda. A hodí se nejen léčitelům," řekl nenápadně. Bojovníkům taky. Vlastně bych řekl, že se bez její znalosti neobejdou.
Překvapilo ho, že ale Ikke chce řešit i jeho nohu.
"dobře, jak chceš... a už ani nevím. Byl jsem ještě skoro prtě. Sotva si to pamatuju." Ale opravdu držel. Přesto, je vidět, že maličko ztuhnul. Že by to bylo tím, že na něj Ikke sáhl te´d tak bez zábran? Bylo to přece jen dost rychle a Adain to tak úplně hned nečekal. Přesto drží. Otázka je, jestli by takhle klidně držel, kdyby Ikke nebyl léčitel.

Přikývl. "Zatím jsem toho tady prozkoumal jen málo, ale i za letu je vidět, že tu je hodně zvěře a bohatá krajina. Divil bych se, kdyby tu včely nebyly. "
Ale mnohem víc ho zaujalo léčitelovo vysvětlení, jak je to s jeho kostmi. Jeho ohon se rozmával, a poslouchá opravdu pozorně. "Zajímavé. Vážně jsem ani netušil, že něco takového může být... " Podobná odolnost kostí je rozhodně výhodou, o tom není pochyb.
Troch use zamyslel pak, když došlo na klouby. "Asi vím, co tím myslíš... ono se to dost podobně asi dělá, když ho někomu naopak v boji chceš vyhodit.. jen prostě opačně." fuj. Pěkná nepříjemnost. Ale logiku to dává. "Asi jsem to tehdy provedl spíš náhodou, ale myslím, že jsem tak jednou rovnal i nohu... Bylo to tak trochu.. na útěku, takže jsem to moc neřešil" Olízl si čenich. Měl tehdy vážně úplně jiné starosti. Noha nechtěla poslocuhat, škubnul s ní, a pak už ano.

Posadil se. Na jméno už jen kývl, že ho zaznamenal, ale pozorně poslouchá, jak mu jmenuje smečky. "Čtyři smečky... to je docela velký počet. " Tváří se zamyšleně. "A bez obav, nemám důvod lézt na území jen tak. " To by udělal jen pitomec. Nebo někdo, komu je jedno jestli přežije. Zastříhal ušima. "Jak jsou území označená? Za letu bych nemusel zaznamenat pachové znaky, pokud máte jen ty. Takže bych ocenil, kdybys mi řekla orientační body, kde to je. Abych tam nelezl." Je vidět, že je na orientaci z výšky zvyklý a nejspíš výšku využívá často. Přesto, jeho prohlášení ji nenutí to říkat. Jen připustil, že by to ocenil. A jen klidně čeká co ona na to, křídla složená, usazený na místě.

"Celkem jo." Souhlasil. Sedl si a kouká na vlčici docela klidně. Se zájmem, ale nijak vlezle. Když ho ale uvítala, tak zase vstal, rošťácky se zazubil a docela elegantně se uklonil, se zapojením křídel. "Ó, děkuji. Pořádně to tu prošmejdím. Adain Serangan Langit, zní jméno mé." Vypadá docela vesele. Z jejího tónu si zdá se nedělá vůbec nic.
"Jo, dlouho. Skoro tři roky, mám takový dojem. To je fuk, kdo by to počítal... Takže Norest... žije tu hodně vlků? Nebo je tu dokonce víc smeček?" Je vidět docela živý zájem. Aby ne. Informace jsou důležité a sice netuší, co si o něm myslí vlčice před ním, ale není na něj hrubá nebo protivná a to mu stačí.

Vlk předním vypadal trochu zaražený. To nemohl Adain přehlédnout. Přelétl ho pohledem. Možná se mu něco stalo a proto tu málem spadl ze svahu. K jeho překvapení černý vlk s bílými křídly předvedl působivou elegantní poklonu s využitím křídel. Vlastně to nebyl složitý pohyb, jen chvíli Adain přemýšlel, jeslti se mu chce sklánět, před kýmkoliv. Ale co. On to udělal, nemá cenu být neslušný.
Taktéž tedy roztáhl křídla a uklonil se obdobně. Ne úplně stejně, ale o to mu ani nešlo. Znovu si pak složil křídla a představil se. "Adain Serangan Langit." řekl celkem důstojně. Pak se pousmál. "Nebo prostě Adain." Prohlíží si bílá křídla Arxiho. Trochu zvědavě. Opravdu dlouho je to, co viděl křídla na někom jiném, než na ptácích.

"Taky si říkám." Odsouhlasil to zvesela a zamával ohonem. Ale na území smečky se nehrne. "Místa kolem je tu dost. Třeba nějaké včely objevím. Ještě jsem to tady ani nestihl prohlídnout, tak mám co dělat. Takže to není nutné. " Zastříhal zase ušima.

Celou prohlídku svého křídla sleduje s hodně velkým zájmem. "Takže je to něco jako s mou srstí.. je přizpůsobená, aby ustála mou magii a moje kosti na to, aby zvládaly let a přistání?" Zeptal se zvědavě. Nikdy neměl možnost tohle řešit. Nikdy ho neprohlížel léčitel s léčivou magií.

"No jo... tak jako tak nemám te´d úplně proč jim to provádět. " Potřásl hlavou a zastříhal ušima. Dost to pohnulo s jeho štětičkami na konci uší, ale to Ikke nevidí.
"Na území.. to by mě asi hnali.. " Zazubil se rošťácky. "Smečky si obvykle všechno dost hlídají. Ale to chápu, dělal bych to taky." Nevypadá, že by mu to vadilo.

Klidně drží jak došlo na kontrolu křídla. Jen ho trochu překvapilo, že se nedotkl přímo křídla, ale jen tlapy. Zastříhal ušima a prohlíží si ho zblízka, i zářící znaky. Léčivá magie... ještě větší vzácnost než jsem myslel. "Bez problémů." odsouhlasil mu to, ale podle tónu je jasné, že prostě bude držet, i kdyby nakrásně nebylo.

"Jo, to jo. Možná bych to zase někdy měl zkusit. Ale moc se mi je nechce obírat na podzim... před zimou je to docela na nic. Je tu hodně včelích hnízd?" Zastříhal ušima. Krajinu zatím moc nezná.
Když mu Ikke nabídl, že mu křídlo prohlédne, nadšeně zamával ohonem. Něco takového se neodmítá! "Samozřejmě. Dělej co uznáš za vhodné. Byl to přední křídelní kloub, který to tehdy odnesl." Podrobnosti mohou být důležité. Křídlo pořád drží natažené a nevypadá, že by ho to nějak namáhalo.