Príspevky užívateľa

"No právě proto." Povzdechl si a zastříhla ušima. Nedalo se z toho poznat, jestlitím reagoval na orientaci a nebo na psychiku. Možná na oboje.
"vím, že se takhle dá získat med. Párkrát jsem to už dělal... to je výhoda vlka s ohnivou magií. Ale když se to přežene, tak se dá lehko zničit i úl. " Potřásl hlavou.

"Měl, ale nešlo o nic vážného. Snažil jsem se srovnat ho aby bylo přesně jak má být a pak ho nechat u těla přesně tak, aby se moc nehýbalo. Myslím, že to dopadlo docela dobře."
Roztáhl levé křídlo, pěkně do délky, jen špičkami koncových letek se zlehka dotkl země.
"Nedělává problémy, ani za letu ne.

"O tom nepochybuju. Pro mě by to byl průšvih... Ve vzduchu by to bez očí nešlo. Neměl bych šanci se orientovat." A nemoct lítat... to bych asi nepřežil. Naštěstí ten vlk předním není létavec a zdá se, že to zvládá.
"Hlupáci většinou nežijí dlouho. "Okomentoval jen prostě a krátce.
Velmi pečlivě poslouchal instrukce a tiše si je opakoval pro sebe. "Med se trochu blbě získává... ty potvory dost štípou. Ale vlastně...mám šanci ho získat. Jen je to trochu ošemerné." Ohněm je možné je vyplašit, ale musel by být velmi přesný. Aby nezapálil úl, jen vyplašil včely aby odletěly. Není to ale nemožné.
"Největší problém by pro mě byl, kdyby se mi něco stalo s křídly." přiznal opatrně.

"To by se hodilo kde komu, kolikrát. Tady je celkem bezpečno, ale znal jsem místa, kde by byla dost cenná."
Koukl na Ikkeho. "Řekl bych, že ti ukážu proč, ale tobě by to asi bylo celkem na nic, bys to neviděl a nejlepší je to právě pozorovat." Vlastně to je jediný moment, kdy dal najevo, že si všiml že Ikke nevidí.
"Můžeme to zkusit... nikdo s hlavou na krku by neměl být tak hloupý, aby odmítl nabídku léčitele. " Zrovna léčitele.
"Takže když budeš ochoten se podělit o informace, budu rád. Ale léčitele ze mě asi těžko uděláš... nejčastěji musím řešit různá zranění." Přece jen, v životě se už musel rvát hodněkrát. Není to na něm přitom ani moc vidět. Kdybych neměl křídla, tak bych asi už dávno nebyl.

"Vím, že umí ztropit poplach na nějakém místě, které si hlídají... "Ale o moc víc toho už není, například by netušil, čím takovou sojku nakrmit. Ale ani nemá moc důvod to řešit.
A pak už na něj Ikke hrne spoustu informací. "Na kašel.. to se hodí." Koukl na listy, co nasbíral sám. "omrzliny mi moc nehrozí... ani spáleniny." To si zamumlal spíš pro sebe.. ale i tak to Ikke musel slyšet. Ale informací přibývá. "Vrbová kůra?To jsem nevěděl.... "ale dál toho přibývá. Potřásl hlavou.. "Hele, možná trochu postupně.. takhle to zase zapomenu. " Je zvyklý si zjišťovat věcí spíš sám a málokdy se dozvěděl tolik úplně nových věcí naráz...

Kývl, jak akceptoval její přijetí jeho omluvy.
A popravdě jí odpověděl, když se zeptala. "Už to tak bude. Přiletěl jsem přes pustou krajinu na západě. Nenatrefil jsem na stopy žádné smečky od.... " Zamyslel se. "Minimálně od jara. A to bylo opravdu hodně daleko odsud.... Jak se tomu tady vlastně říká, tomuhle kraji?" Nemá tušení, kam to vlastně doletěl. Není to zase tak důležité, ale ze zkušenosti ví, že místní většinou ocení zájem a aspoň základní povědomí o situaci. Sedl si, docela důstojně.

"Takže navíc i chytrá. Zajímavé. O sojkách toho moc nevím."
Jen kývl na souhlas, úplně mu nedošlo, že to asi zbytečně a sbíral dál. Donesl Ikkemu nějaké listy a položil mu je u nohou. "Zkontroluj je kdyžtak... já znám jen jitrocel, že je dobrej na zrannění aby se dobře hojilo a řebříček, že zastavuje krvácení. Jinak vím houby. Záněty se mi naštěstí moc nestávají. Většinou to stačí pořádně vypláchnout vodou a tohle k tomu." Víc pozornosti svým ranám většinou ani nemohl věnovat. Stejně je lepší snažit se nic neschytat. Jen to někdy není možné.

"V tvým případě se to asi hodí o to víc." Přikývl mírně zamyšleně. Rozhlédl se pak kolem "Fajn, nějaký ti nasbírám." Ne že by to považoval zrovna za zábavu, ale k léčitelům je opravdu na místě se chovat vstřícně.
"Kdybych byl slaboch, nepřežil bych." Konstatoval klidně. "A přiučím se rád. Sice to není zrovna můj obor, ale nejsem tak pitomý abych si nemyslel, že se mi to nemůže někdy hodit." Pak už se vydal kolem nich a hledá v trávě typické kopinaté listy. Vybírá vždycky ty větší a nepoškozené, když je trhá z rostlin.

"Ochočená sojka? Zajímavé." Zvědavě natahuje čenich k sojce, ale nepohnul se. Nechce malé zvířátko vyplašit.
"Jo, jitrocel je i tady okolo, on roste skoro všude. " Potřásl hlavou. A má vliv na rány, to tak jediné by ještě věděl. Ostatně, proto ho také zná, že ano. Nad libečkem ale trochu nakrčil čenich a odfrkl si. Docela přece jen páchne.
"A divil by ses, v čem všem dokážu přežít." řekl to klidně, nevypadá to, že by s tím měl spojené jakékoliv negativní emoce. Spíš... to znělo trochu hrdě.
Zadíval se za odlétajícím ptáčkem. "Roztomilá. "

Zastříhal ušima když Ikke jakoby někoho zavolal. "Modrá?" Zeptal se zvědavě. Však ono se to vyjasní.
"Tak to jsme na tom stejně. Ale souhlasím. Na extrémy to tady nevypadá. Na to je tu moc zvěře a hodně druhů rostlin. Opadavý stromy většinou nerostou tam, kde je hodně drsná zima." A i kdyby, tak bych si poradil. Dokud je co jíst, tak je to jedno. "Hlavně jídla je tu dost, tak co... I když to vypadá, že je tu docela hodně i vlků." Poslední věta zněla mírně tázavě.

"Jo. A dost rychlý." Zazubil se, tak trochu rošťácky. Znovu si protáhl křídla, aby slovům dodal na důrazu.
"V bylinách se moc nevyznám. Poznám tak leda řebříček a jitrocel. Ale pokud mi nějakou ukážeš, měl bych být schopen ji najít." Smysl pro detail i postřeh mu nechybí. To by se jinak byl nikdy nedožil ani druhých narozenin. "Bývá tu dlouhá zima? Přiletěl jsem včera a zvažuju, že v téhle oblasti přezimuju. Je to tady celkem bohaté na zvěř." A to je pro přezimování dobré. On má výhodu, že díky křídlům se může přesouvat rychleji, mnohem rychleji než po zemi. Ale i tak.

Bylinky... "Léčitel?" Zeptal se se zájmem. Ti jsou poměrně vzácní a je třeba si jich vážit. Protáhl si křídla a pak se elegantně uklonil. U létavce to vypadá dost efektivně, i když Ikke z toho nic moc mít nebude. " Adain Serangan Langit. Stačí prostě Adain," zazubil se na něj krátce a zastříhal ušima. Křídla už má zase pečlivě složené u těla. "Můžu být nějak nápomocen?" Léčitele je potřeba si předcházet.. Mnohokrát by se mi byl hodil. Sice jsem si vždycky poradil, ale i tak. Pomalu zamířil blíž k němu, zastavil jen pár kroků od něj. Ne tak blízko aby byl dotěrný, ale pohodlně na rozhovor. Sedl si. Léčitel na něj útočit nebude, tak není třeba být opatrný. Až teď má možnost vidět očí bílého vlka. Předtím byl úhel natolik nevhodný, že to vidět nemohl. On je slepý?

Ležel si jen tak na nízké podzimní trávě a spokojeně si chroupal zajíce, kterého předtím chytil. Planina je rovná a jen mírně zvlněná, dobré, bezpečné místo. Někdy bych si mohl chytit něco lepšího než zajíce. Zvěře je tu dost. Ale jako svačinka, proč ne.
Akorát když dojedl, na pláni se objevil další vlk. Bílá barva je celkem nápadná. Adain zvedl hlavu a kouká, jak neznámý slídí v krajině, jako by něco hledal. Zatím o něm neví. Chvíli ho jen tak sledoval. Olizoval si tlamku aby si ji očistil a vstal. "Hledáš tu něco?" Zeptal se klidně, byť bez podzravu, cizince. Je cítit smečkou... stejnou jako ta vlčice v lese.

Letěl nad krajinou a zkoumal nově objevené území. Zatím ne moc důkladně. Přelétá nad krajinou, zjišťuje hranice... Jak je to tu vlastně velké, co kde je. Jakoby si v mysli vytvářel mapu krajiny. Stop po vlčí přítomnosti objevil víc než dost. A také hojnost zvěře. Dobré místo. Možná bych tu mohl na čas zůstat. Strávit tu zimu, než vyrazím dál. Přece jen, zima se blíží a ne všude je dost zvěře. Ale tady ano. Ani tu neviděl extra velké dravce. I když těch se už dávno nebojí.

Jak s tak rozhlížel, postřehl pohyb u kraje svahu, tam dole na pláni. Zadíval se pozorně na vlka tam dole, který jen tak tak neletěl... poněkud nedobrovolně. Copak o to, to je vlkův problém. Ale je to létavec! Barvy nesouhlasí, jeho bratři vypadali jinak. Přesto velmi dlouho nepotkal jiného vlka s křídly.
Stáhl jedno křídlo k sobě a naklonil se. Začal prudce klesat v ostré spirále, jeho sestup připomíná spíš pád javorové nažky ze stromu. Být to o trochu méně kontrolované, byl by to prostě jen pád. Ale není.
Nízko nad zemí křídla vyrovnal a prudce mávl aby stabilizoval včas dopad. Přistál dost razantně nedaleko neznámého vlka. Oklepal se, složil si křídla a důstojně kývl druhému vlkovi na pozdrav. Nešel blíž.

Pil a hleděl si svého, když se ozval pozdrav.
Zvedl hlavu a zadíval se tím směrem. Otočil se. Jeho pohybu nechybí jistá elegance. Plynulost pohybů, daná celoživotním tréninkem, má něco od sebe. Pousmál se a pokývl na pozdrav. "Zdravíčko, neznámá." Sleduje ji s mírným zájmem. V dobré kondici, to se pozná. A je cítit smečkou. Takže tady je vlků asi docela dost.
"Doufám, jsem tě nevyrušil z odpočinku, nevěděl jsem, že tu jsi." ale přistál byhc i tak. Třeba se aspoň dozvím co a jak. "Máš smečku, že?" Naklonil hlavu na stranu. "Je to už dlouho, co jsem natrefil na území, kde žije nějaká smečka. " I přes celkem přátelská slova zůstal kde je a ani se nepokusil přijít blíž.

Letěl už dlouho. Jeho křídla ho nesly spolehlivě, jako vždycky. Krajina pod ním se postupně měnila. Nějakou dobu vypadala dost pustě, ale tady jako by došlo ke změně. Dole pod ním se rozkládá pěkný živý les a vine se jím úzká říčka. sotva je vůbec vidět přes stromy, ale už je naučený všímat si, co schovává příkrov. Navíc, když se zadívá do dálky, je vidět její tenká stuha, která pak míří podél... města? Jsou tu lidi? nevypadá to. Na to je to dost rozpadlé a zarostlé... Uvidím, pak se asi mrknu.
Ale te´d je čas na přistání.
Pousmál se, naklonil křídla a zamířil k zemi prudkou spirálou. Jako padající list. Spokojeně se usmívá. Svoje křídla a co potřebuje víc? Leda svoje brášky. Ale ty neviděl už roky. Takže ten osten nebyl zase tak velký, co mu bodnul v srdci. Let srovnal až nad lesem, chvíli plachtil nad korunami, pak si vybral místo u říčky, kde je mezera a z malé výšky se prudce vrhl dolů. Většina létavců by se tak úzkého prostoru bála, ale on ne. Vyhlédl si místo pečlivě a ví co dělá. Přistál razantně a trochu prudce na břehu, pevně zarytý všemi čtyřmi tlapami do země, jen aby to ubrzdil a nevletěl příliš mezi stromy. Zanechal tam slušnou rýhu, ale o žádný strom nezavadil. Potřásl hlavou a pečlivě si zkontroloval křídla. Pak se otočil k říčce, že se napije. Ví, že mezi stromy kolem by asi neviděl kdyby tu někdo byl, ale velkého dravce by postřehl a s menšími nebo s vlky si hlavu moc nedělá.