Príspevky užívateľa

"V tvým případě se to asi hodí o to víc." Přikývl mírně zamyšleně. Rozhlédl se pak kolem "Fajn, nějaký ti nasbírám." Ne že by to považoval zrovna za zábavu, ale k léčitelům je opravdu na místě se chovat vstřícně.
"Kdybych byl slaboch, nepřežil bych." Konstatoval klidně. "A přiučím se rád. Sice to není zrovna můj obor, ale nejsem tak pitomý abych si nemyslel, že se mi to nemůže někdy hodit." Pak už se vydal kolem nich a hledá v trávě typické kopinaté listy. Vybírá vždycky ty větší a nepoškozené, když je trhá z rostlin.

"Ochočená sojka? Zajímavé." Zvědavě natahuje čenich k sojce, ale nepohnul se. Nechce malé zvířátko vyplašit.
"Jo, jitrocel je i tady okolo, on roste skoro všude. " Potřásl hlavou. A má vliv na rány, to tak jediné by ještě věděl. Ostatně, proto ho také zná, že ano. Nad libečkem ale trochu nakrčil čenich a odfrkl si. Docela přece jen páchne.
"A divil by ses, v čem všem dokážu přežít." řekl to klidně, nevypadá to, že by s tím měl spojené jakékoliv negativní emoce. Spíš... to znělo trochu hrdě.
Zadíval se za odlétajícím ptáčkem. "Roztomilá. "

Zastříhal ušima když Ikke jakoby někoho zavolal. "Modrá?" Zeptal se zvědavě. Však ono se to vyjasní.
"Tak to jsme na tom stejně. Ale souhlasím. Na extrémy to tady nevypadá. Na to je tu moc zvěře a hodně druhů rostlin. Opadavý stromy většinou nerostou tam, kde je hodně drsná zima." A i kdyby, tak bych si poradil. Dokud je co jíst, tak je to jedno. "Hlavně jídla je tu dost, tak co... I když to vypadá, že je tu docela hodně i vlků." Poslední věta zněla mírně tázavě.

"Jo. A dost rychlý." Zazubil se, tak trochu rošťácky. Znovu si protáhl křídla, aby slovům dodal na důrazu.
"V bylinách se moc nevyznám. Poznám tak leda řebříček a jitrocel. Ale pokud mi nějakou ukážeš, měl bych být schopen ji najít." Smysl pro detail i postřeh mu nechybí. To by se jinak byl nikdy nedožil ani druhých narozenin. "Bývá tu dlouhá zima? Přiletěl jsem včera a zvažuju, že v téhle oblasti přezimuju. Je to tady celkem bohaté na zvěř." A to je pro přezimování dobré. On má výhodu, že díky křídlům se může přesouvat rychleji, mnohem rychleji než po zemi. Ale i tak.

Bylinky... "Léčitel?" Zeptal se se zájmem. Ti jsou poměrně vzácní a je třeba si jich vážit. Protáhl si křídla a pak se elegantně uklonil. U létavce to vypadá dost efektivně, i když Ikke z toho nic moc mít nebude. " Adain Serangan Langit. Stačí prostě Adain," zazubil se na něj krátce a zastříhal ušima. Křídla už má zase pečlivě složené u těla. "Můžu být nějak nápomocen?" Léčitele je potřeba si předcházet.. Mnohokrát by se mi byl hodil. Sice jsem si vždycky poradil, ale i tak. Pomalu zamířil blíž k němu, zastavil jen pár kroků od něj. Ne tak blízko aby byl dotěrný, ale pohodlně na rozhovor. Sedl si. Léčitel na něj útočit nebude, tak není třeba být opatrný. Až teď má možnost vidět očí bílého vlka. Předtím byl úhel natolik nevhodný, že to vidět nemohl. On je slepý?

Ležel si jen tak na nízké podzimní trávě a spokojeně si chroupal zajíce, kterého předtím chytil. Planina je rovná a jen mírně zvlněná, dobré, bezpečné místo. Někdy bych si mohl chytit něco lepšího než zajíce. Zvěře je tu dost. Ale jako svačinka, proč ne.
Akorát když dojedl, na pláni se objevil další vlk. Bílá barva je celkem nápadná. Adain zvedl hlavu a kouká, jak neznámý slídí v krajině, jako by něco hledal. Zatím o něm neví. Chvíli ho jen tak sledoval. Olizoval si tlamku aby si ji očistil a vstal. "Hledáš tu něco?" Zeptal se klidně, byť bez podzravu, cizince. Je cítit smečkou... stejnou jako ta vlčice v lese.

Letěl nad krajinou a zkoumal nově objevené území. Zatím ne moc důkladně. Přelétá nad krajinou, zjišťuje hranice... Jak je to tu vlastně velké, co kde je. Jakoby si v mysli vytvářel mapu krajiny. Stop po vlčí přítomnosti objevil víc než dost. A také hojnost zvěře. Dobré místo. Možná bych tu mohl na čas zůstat. Strávit tu zimu, než vyrazím dál. Přece jen, zima se blíží a ne všude je dost zvěře. Ale tady ano. Ani tu neviděl extra velké dravce. I když těch se už dávno nebojí.

Jak s tak rozhlížel, postřehl pohyb u kraje svahu, tam dole na pláni. Zadíval se pozorně na vlka tam dole, který jen tak tak neletěl... poněkud nedobrovolně. Copak o to, to je vlkův problém. Ale je to létavec! Barvy nesouhlasí, jeho bratři vypadali jinak. Přesto velmi dlouho nepotkal jiného vlka s křídly.
Stáhl jedno křídlo k sobě a naklonil se. Začal prudce klesat v ostré spirále, jeho sestup připomíná spíš pád javorové nažky ze stromu. Být to o trochu méně kontrolované, byl by to prostě jen pád. Ale není.
Nízko nad zemí křídla vyrovnal a prudce mávl aby stabilizoval včas dopad. Přistál dost razantně nedaleko neznámého vlka. Oklepal se, složil si křídla a důstojně kývl druhému vlkovi na pozdrav. Nešel blíž.

Pil a hleděl si svého, když se ozval pozdrav.
Zvedl hlavu a zadíval se tím směrem. Otočil se. Jeho pohybu nechybí jistá elegance. Plynulost pohybů, daná celoživotním tréninkem, má něco od sebe. Pousmál se a pokývl na pozdrav. "Zdravíčko, neznámá." Sleduje ji s mírným zájmem. V dobré kondici, to se pozná. A je cítit smečkou. Takže tady je vlků asi docela dost.
"Doufám, jsem tě nevyrušil z odpočinku, nevěděl jsem, že tu jsi." ale přistál byhc i tak. Třeba se aspoň dozvím co a jak. "Máš smečku, že?" Naklonil hlavu na stranu. "Je to už dlouho, co jsem natrefil na území, kde žije nějaká smečka. " I přes celkem přátelská slova zůstal kde je a ani se nepokusil přijít blíž.

Letěl už dlouho. Jeho křídla ho nesly spolehlivě, jako vždycky. Krajina pod ním se postupně měnila. Nějakou dobu vypadala dost pustě, ale tady jako by došlo ke změně. Dole pod ním se rozkládá pěkný živý les a vine se jím úzká říčka. sotva je vůbec vidět přes stromy, ale už je naučený všímat si, co schovává příkrov. Navíc, když se zadívá do dálky, je vidět její tenká stuha, která pak míří podél... města? Jsou tu lidi? nevypadá to. Na to je to dost rozpadlé a zarostlé... Uvidím, pak se asi mrknu.
Ale te´d je čas na přistání.
Pousmál se, naklonil křídla a zamířil k zemi prudkou spirálou. Jako padající list. Spokojeně se usmívá. Svoje křídla a co potřebuje víc? Leda svoje brášky. Ale ty neviděl už roky. Takže ten osten nebyl zase tak velký, co mu bodnul v srdci. Let srovnal až nad lesem, chvíli plachtil nad korunami, pak si vybral místo u říčky, kde je mezera a z malé výšky se prudce vrhl dolů. Většina létavců by se tak úzkého prostoru bála, ale on ne. Vyhlédl si místo pečlivě a ví co dělá. Přistál razantně a trochu prudce na břehu, pevně zarytý všemi čtyřmi tlapami do země, jen aby to ubrzdil a nevletěl příliš mezi stromy. Zanechal tam slušnou rýhu, ale o žádný strom nezavadil. Potřásl hlavou a pečlivě si zkontroloval křídla. Pak se otočil k říčce, že se napije. Ví, že mezi stromy kolem by asi neviděl kdyby tu někdo byl, ale velkého dravce by postřehl a s menšími nebo s vlky si hlavu moc nedělá.

Jméno: Adain Serangan Langit

Věk: prozatím 4 roky, ale velmi brzo mu bude 5. Přesně 23.11. Prosím, datum zachovat. Je domluvené i pro jeho bratry, kteří půjdou do registrace, až jejich hráči budou mít možnost registrovat další postavu.

Pohlaví: Samec

Matka: Tenger

Otec: Diran Serangan Langit

Sourozenci: Jarumi Serangan Langit, Rivotr Serangan Langit

Charakteristika:
Na první dojem se ne vždy dá odhadnout, jaký tento vlk je. Jakoby byl plný protikladů a nikdy nevíte úplně, co převládne. I přes složitý osud si umí docela užívat života, hrát si, bavit se. ale současně někdy umí být temný a depresivní, kdy pak na všechny vyjíždí a je na ně hrubý. Jeho humor je někdy velmi zvláštní.

Je hrdý, někdy trochu odtažitý. Umí se s ostatními spřátelit, když to uzná za vhodné, ale aby si vás opravdu pustil k tělu, to není úplně jen tak. To trvá. Musíte mu svým způsobem dokázat, že mu za to vůbec stojíte. Je mnoho druhů síly. Nevadí mu, že nejste bojovníci jako on. Ale nemá rád faleš ani zbabělost. Ale také respektuje, když má někdo svá tajemství. Aby ne, sám také neřekne o sobě kde co každému. V tomto jeho odtažitém přístupu není žádné snobství. Jen zažil příliš mnoho situací, kdy to prostě nemělo cenu, stejně nic nevydrží dlouho. Ale pokud vás jednou přijme, bude vám věrný. Tak jako zůstává věrný svým bratrům.

Miluje vyhlídky a létání. Možná nepředvádí na pohled hezké akrobatické kousky, ale jeho let je rychlý a umí být velice přesný. Rád létá mezi překážkami, kdy je pro pozorovatele dost adrenalinový zážitek, vidět ho, jak natěsno míjí překážky. Jedna chyba by mohla být fatální. Adaina to však nechává ledově klidného. Je v tom však jistý druh elegance.

Minulost:
Narodil se 23.11., v době příchodu do Norestu téměř před pěti lety. Do rodiny, která klade důraz na sílu, kondici, odhodlání... Přesto jeho i jeho brášky rodiče velmi milovali a i když je vedli k síle a výkonům, nebylo to bez citu. Magii měl v jejich rodině každý vlk. Ale, nikdy se neprojevovala hned po narození a nikdy nebyla stejná. Objevovala se až kolem jednoho roku a vždy měla něco společného s povahou a vlastnostmi každého vlčete.

Adain je z trojčat a z nich se narodil jako první. Mladí vlčí bráškové k sobě vždy měli velmi blízko. Vyrůstali spolu, jejich dětství bylo šťastné a bez problémové. Byli jako jedna duše ve třech tělech, vždy stáli při sobě, chránili se, i když byli každý trochu jiný. Spolu se nikdy neprali, jen si hráli. Prostě jen obvyklé štěněcí kočkování. Ale pokud se někdo otočil proti komukoliv z nich, najednou zjistil, že čelí všem třem. Krátce po dosažení jednoho roku, kdy se u vlčat poprvé objevuje potenciál pro jejich individuální magii, byla všechna vlčata unesena. šlo o pomstu jiné vlčí rodiny, vlčí bratři byli rozděleni a odneseni každý jinam. To v té době bratři ještě nevěděli. První zmizel Rivotr, prostřední z bratrů. Zkoumali území, lovili, nebo to zkoušeli, zatoulal se mírně dál a zmizel. Nešťastní bratři to pak ohlásili rodičům. Hledala celá smečka, ale únosce se nepovedlo dostihnout. Zbylí bratři byli pak sice hlídaní, jenže, nerozdělitelnost vlčat se projevila a stala se jejich osudem. Pod rouškou tmy utekli zbylí bratři hlídačům a to neměli dělat. Únosci toho využili a tak zmizeli od rodné smečky i zbylí z tria bratrů. Cílem pomsty bylo připravit rodinu o vlčata a bratři skončili rozdělení a každý jinde.

Adaina odtáhli dost daleko. Plakal, bojoval, chtěl být s brášky. Ale skončil v místech, kde jen tak tak že přežil. Musel se živit mršinami, musel utíkat, musel bojovat o přežití. Naučil se dobře létat, naučil se proletět stísněnými prostory. Mnohdy to bylo to jediné, co ho dělilo od jisté smrti, když prchal před silnějšími a většími tvory, než byl sám. Ještě že se narodil s křídly. Bez nich a bez rychlosti, by tam byl nepřežil. Podle všeho ani neměl. Ale ukázal se být dost silný a odhodlaný, aby si poradil. Nevěděl, kudy se do té divočiny plné dravců dostal. A velmi dlouho neměl šanci hledat cestu zpět. Časem téměř zapomněl na svůj původ, na svou rodinu. Jen své brášky pořád nosil v srdci. Postupně dospěl, stal se silným, dobrým bojovníkem. Přemýšlel nad tím co dělá, naučil se využívat anatomii těla a jeho možnosti, aby překonal i silnějšího soupeře. Už nemusel jíst mršiny, dokázal sám lovit. dokázal bojovat a vítězit. Přesto, v zemi, kde se to hemžilo i dravci většími než byl on sám, mu nezbylo než umět být i obratný a rychlý. A také dost chytrý, aby věděl, kdy se o boj nepokoušet.

Nakonec se mu podařilo z těch končin odejít. Putoval mnoha místy. Poznal i lidi a ledacos o nich, naučil se spoustu věcí, o kterých neměl předtím ani tušení. Dokonce se na čas s jedním člověkem spřátelil a to přesto, že o většině z nich nemá nijak dobré mínění. Nikde však zatím nezůstal dlouho. Pořád si v srdci nosí osten, vzpomínku na své bratry. I když moc už nevěří, že se s nimi sejde. Ale kdo ví? Naděje umírá poslední.

Zajímavosti:
V srsti za pravým uchem má půlměsícovou jizvu. není ovšem vidět, dokud mu nerozhrnete srst.
Na pravé přední tlapě má od narození značku, shodnou s jeho bratry.
Miluje létání za bouřky.
Pečlivě trénuje svou rychlost, obratnost i sílu jak za letu, tak na zemi. Cvičí kdykoliv mu to situace umožňuje.
Z nějakého důvodu nesnáší, když se ho někdo bez dovolení dotkne. S výjimkou jeho bratrů.

Magie:
Ohnivé křídlo
Mávnutím křídel může vyvolat vlnu ohně. Pro pozorovatele může připomínat tvarem obrovské křídlo, odtud ten název. Jenže, má to háček. Většina ohně, kterou vyvolá, je )úplně neškodná. Nepálí, ničemu neublíží. Jen část u středu je normální žhavý oheň, oblast není nijak velká. Adain ví, kde je žhavá oblast a může ji samozřejmě namířit na cíl, ale to vyžaduje cvičit, cvičit a cvičit. S věkem se bude žhavá oblast zvětšovat, ale zatím je jeho magie pořád dobrá spíš na vystrašení někoho, než aby se dala reálně použít k boji. Navíc, nelze ji použít všude. Nejsnáze to jde za letu. Na zemi je to možné, ale hůře se pak určuje směr a navíc, i tam musí mít dost prostoru pro máchnutí křídly. A samozřejmě, nemůže posílat jednu vlnu za druhou, to by nešlo, nesou si sebou svou daň, spotřebovávají jeho energii. Pro trénink nebo zastrašení může vyvolat i vlnu, která nepálí vůbec. Vyžaduje o něco méně síly, a je úplně neškodná.

Obrázek:


Další postavy na Brlohu: Noctra, Sariane, Feier.