Príspevky užívateľa

Naklonil hlavu na stranu. "Je to už delší dobu?" Zkouší to, protože by mu to přišlo logické, když Cyrano neví, kde to bylo. "Každopádně, kdybys ji potkal zase, tak mi to přijď říct, jo?" Ale jeslti to bude po delší době, tak otázka je, jeslti na to nezapomeneš.
Potřásl hlavou a raději se dál věnuje výuce stopování.
Cyro rychle přišel na to, kudy jít.Adain spokojeně zamručel a tiše a opatrně ho následuje.
"Vysoká tráva dost šustí, ale když půjdeme přesně v jejich stopě, nebude to tak zlé. Snaž se být potichu," varuje ho, i když to asi Cyro tuší.
Nějakou dobu prostě šli po stopě.
Když v tom se ozval zepředu typický bažantí zvuk.
Adain napřímil uši a koukl na Cyra.

______
Jestli nevíš, tak tady se jeden ozývá:
https://youtu.be/3HFc-S5RwfQ

Usmál se a bez zaváhání vyrazil po pěšině. Zkoumá ji, kam se vine, zkoumá i pachy. Vypadá opravdu docela zvědavě. Uši se štětičkami sebou živě pohybují a vysoko nesený ohon lehce mává.
Zazubil se a ohlédl se na Isku. "Vlastně vůbec, ani to co se tu šířilo v zimě jsem nechytil." Kdepak, důvody, proč je tak často s Ikkem, jsou úplně jiné! A mnohem příjemnější.
Křídla nese složená pevně u těla, aby na úzké pěšině nezavazely.

Na otázku odpověděl bez problém. "Osud. Jako roční vlče jsem byl unesen a skončil v místech, kde to bylo zabij nebo buď zabit. Musel jsem se naučit bojovat, mnohdy jsem jen utíkal a nemyslím, že ti co mě tam hodili, čekali že přežiju. Ale přežil jsem- Nicméně, změnilo mě to. " Nenadělá se svou minulostí zase tolik. Však jsou to fakta.

Čistě a elegantně přistál na úzké pěšince kousek od Isky. Nevypadlo to, že by mu nejistý terén dělal při přistání starosti. Asi je zvyklý.
"Jo tak," pousmál se a otočil hlavu a koukl na pěšinku. Zkoumavě si ji prohlíží, pak i očichal zem.
"Taky netuším kam vede. Půjdem to prozkoumat?" Napřímil uši, evidentně je zvědavý i on sám a nijak se tím netají. "
Na obhlídku jen kývl. "Jo. Když nejsem s Ikkem, tak buď hlídkuji na hranicích a nebo lovím. Venandi výpomoc nevadí, když si dávám pozor, abych nezničil loviště. Navíc, často lovím mimo území, s křídly to je trochu jednodušší." Pořád vypadá dost vesele a přátelsky.
"Vlastně jsem kdysi chtěl být lovcem, jen osud rozhodl jinak." a teď už je čím je.

>>> Cayna - zakončení zkoušky Eirlys.

Letěl jen kousek za vlčicí, kterou měl zkoušet z lovu. Splnia co měla a tak se vrací s úsměvem na tváři. Vždycky je dobré, když zkoušky dopadnou dobře.
Adain jí sice nic nedal zadarmo, ale vlastně je s ní spokojený. Zvládne to, co potřebuje, aby se mohla rozvíjet dál.

Po přistání, protože jeho práce skončila, se s mávajícím ohonem vydal za Ikkem, který se na kůži povaluje před vchodem do nory.
Lehký krok tmavorudého bellatora Ikke jistě pozná po sluchu bez problémů, i tak se s ním hodlá nadšeně přivítat a zamířil si to rovnou k němu.
"Ahoj Ikke, tak už se to chýlí ke konci. Vlastně to byla docela legrace, potom ti to povyprávím podobně." Usmál se a s mávající oháňkou si spokojeně přilehl k Ikkemu a čeká na dokončení ceremoniálu.

Vracel se z hor, byl se proletět. A samozřejmě i zkontrolovat hranici území, to dělá docela často. Je to ostatně jeho práce.
Neodolal, aby se pak neproletěl i podél majestátních hor. Koneckonců, sice je tam létání těžší, ale zábavnější a jeho už horský vítr příliš nepřekvapí. Ne že by k němu ztratil respekt, to ne. To by asi dlouho naživu nezůstal, s tím co dělává.

jak si tak poletuje, pod sebou rozprostřené úpatí, postřehl v krajině pohyb. Rychle zjistil, o koho jde. Iska se ke smečce přidal v zimě, a zdá se, že si tu vydobyl svoje místo docela dobře.
Adain zamířil za ním, zvědavý, co tu Iska zkoumá.
Po tom, co už párkrát někoho vyděsil až moc prudkým náletem, je s přiblížením opatrnější.
Snáší se od svahů na křídlech plynule a hladce, ani jimi vlastně nemává, takže není slyšet. Pernatá křídla nejsou hlučná.
"Ahoj!" Zavolal už zdálky na druhého vlka.
"Objevil jsi něco zajímavého?" Zazubil se na Isku zvesela a se zájmem.

Dobře viděl ten pohled.
Neřekl nic, ale kouká na bratra dost upřeně. Co mi neříkáš bráško.... mám o tebe starost.
Neřekl nic. Snad se od Ikkeho taky něco naučil, nechce z bratra informace páčit násilím. Ani si nemyslí, že by to bylo dobré.

Podrbal se zadní packou zamyšleně za uchem. "Vlastně si už moc nepamatuju, jak to chodilo ve smečce, kde jsme se narodili. Něco ano, ale byli jsme pořád ještě dost mladí a stalo se toho hodně. Ale mám dojem, že to tam bylo přísnější než tady." A přesto mi připadá Azaryn dost silný a efektivní. Asi to k něčemu je, stavět víc na zodpovědnosti.
Ze zamyšlení ho vytrhl Jarumi otázkou na to, že nečekal, že bude s vlkem a ne s vlčicí. Koukl na něj. "Kdyby mi to vadilo, tak s ním nejsem. Tohle si nevybereš. Nečekal jsem to, ale prostě to tak je. Navíc, on za to stojí." Zvedl maličko obočí.

Znova s ním otřásá potlačovaný smích i když se opravdu snaží. ale vlčice předním mu to moc neusnadňuje.
Ale přece jen se nakonec trochu uklidnil. "Pravdivé to není, klidně si to nech prověřit léčiteli, pokud o tom pochybuješ." Uculil se nadšeně. Ví, že by zkouškou prošel, takže se to nebojí navrhnout. Navíc, chodí s léčitelem. Ikke by to zjistil dost rychle.
Zabystřil, když se přihlásila k bojovné části smečky i ona.
"Dobrá, třeba budeš. Takže tě taky čeká dost trénování, jako každého."
Nakonec se rozhodil ji trochu poškádlit. "Nebudou ti na to překážet ty tvoje kytičky? Trénovat na bellatora znamená bolavé svaly a dost pádů, při tréninku boje," napřímil uši, zvědavý, jak na to zareaguje a vlastně tak maličko vyzývavě. K
"A jak jsi na tom s výdrží?" Zkoumá maličko zvědavě. Asi ne tak zle, když vymetáš tak vysoko v horách.

"To je fuk," zazubil se na něj a lehce do něj strčil čenichem. "Nikdo neumí všechno hned."
Navíc, mladý vlk se chce učit.
"Tak vidíš, naučíme." Mrkl na něj a zaujatě poslouchá, co mu Cyro vypráví. Maličko zpozorněl. "Velká kočka.. jakou měla barvu?" Jeho tón je náhle vážnější. "A kde jste ji potkali si pamatuješ?" Puma na území by mohla být docela problém. Ještě že jste utekli. Puma je nepříjemný soupeř i pro zkušené lovce. Rys by takový problém nebyl.

Pak se už vydali po stopách. Adain zaujatě sledoval, jak si s tím Cyro poradí a zdá se, že dobře,. Zazubil se. "Přesně. Vlastně se tak říká samicím od bažantů." napřímil uši.
"Asi neumíš poznat, kterým směrem šli, že? Ukážu ti to." Přiblížil čenich k trávě u stopy.
"Prohlédni si trávu, jak se sešlapaná, kterým směrem leží. Jak si v ní prorážel cestu, tak ji hrnul před sebou. Klidně si to někde stranou od stopy zkus, jak uhýbá tráva pod tebou. S nimi je to podobné, jen jsou menší, tak to není vidět tak dobře. Pak jdeme za nimi a zkusíme si je najít a chytit." Olízl se. Docela by si opravdu dal.

Přikývl a pozorně ji přejel pohledem.
Všiml si kousanců, co utržila.
Lehce zastříhal ušima a naklonil hlavu na stranu.
"Jako osamělé lovkyni nebo ve smečce bez léčitele bych ti toto moc nedoporučil. Cílem je ulovit kořist a nebýt zraněna. I drobné zranění se někdy může otočit proti tobě. I malé kousnutí může nadělat dost problémů."
Ale to nic nemění na tom, že nebyla podmínka nezranit se, jen být schopná donést kořist. Úkol splnila.
"Každopádně, naše smečka léčitele má, takže v tom není problém. Takže šup, naložit a odnést na hostinu, venandi," schválně použil titul jejího povolání a mrkl na ni.
Zpátky to hodlá vzít na křídlech.

Zasmál se a pak vyrazili. Vede ho jistě a klidně přes zalesněné části hor. Vyhýbá se obratně padlým stromům i větším výmolům tak, aby měl Ikke pohodlnější cestu.
Už dávno se naučil, jak slepého vlka vést a jak mu lehkými dotyky vlastního těla nebo křídla označovat, co je čeká.
Usmívá se. Nepotřebuje ani moc mluvit. stačí mu svět kolem a Ikke po jeho boku, aby byl šťastný. Jen ten divný klacek, co ho poslední dobou následuje, mu to trochu kazí. I když... už si na něj celkem zvyknul. A dá se používat na trénink házení. Stejně se zase vrátí.

Pomalu stoupají do svahu a na otevřené prostranství bez stromů blízko vrcholu jednoho z horských vysokých kopců.
Jen co vyšli ze zákrytu stromů, opřelo se jim slunce do kožichů. Kolem zpívají ptáci, no prostě krásné počasí.
Zavedl Ikkeho blízko hranice lesa na vrcholu kopce a našel místečko před keři, hezky kryté a přesto od jihu pořádně vysluněné a holé.
"No, vyhlídka je tu pěkná. Ty si ji asi moc neužiješ, ale sluníčko se sem taky opírá pěkně." Zazubil se a jeho ohon se rozmával. Natáhl čenich a lehce čechrá Ikkeho kožíšek za uchem. "Tak co, vybral jsem dobře?" Zafuněl mu těsně za uchem.

S vrčením dbal o to, aby rysa řádně vykázal z území smečky.
Opravdu tu není zrovna vítaným hostem, ne teď po zimě, kdy by mohl dost zdecimovat malá srnčata.
Adain chápe, že rys do přírody patří a že má hlad, ale to nemění nic na tom, že na území smečky je hladových krků dost a bude rozumnější, když si rys najde méně obsazené místo. Jak pro smečku, tak pro něj. Okolo je ostatně místa dost.

Ještě se nevracel. Přesto se najednou ozval zvuk. Otočil se a zkoumá pohledem keř. Nic se tam nehýbe. Napřímil se a rozhlíží se. Podezřívavě koukl zpátky ke keři, kam uložil hlídaný předmět. Použít odvedení pozornosti hodem předmětu je dost časté, sám to musel nejednou použít na dravce, větší než je on sám.
Ale přesto, obezřetně šel prověřit i keř, odkud se zvuk ozval, jen neustále pokukuje i po krajině. Vlastně ještě víc než předtím.

Když došel ke keři, vyběhl z něj zajíc, pěkně vyděšený. Adain se vrhl po něm, koneckonců, proč si nedat svačinku. Navíc, zřejmě ten zvuk byl on, takže není důvod k obavám.
Chytit ušáka mu nebude trvat dlouho, je rychlejší a dost obratný, aby na něj zaječí kličkování moc nefungovalo. Přesto to několik málo minut zabere a navíc se tím na chvíli maličko vzdálí. Ne daleko. A bude rychle zpátky, pořád má křídla. Ale i tak.

Potřásl hlavou, až pleskly štětičky na uších. "Jarumi, nikdo nemůže předvídat úplně všechno. Už vůbec ne, když nemá všechny informace. Za tohle nemůžeš. "Jasně, nebyl tam, ale pořád to bylo jasné porušení rozkazu ze strany druhého vlka. Je na nic, jakou za to zaplatil cenu, ale s tím už těžko někdo něco nadělá. Adain ale už pár takových situací viděl. Dlouho před setkáním s bratry.

Maličko si povzdechl. "Jo, říkal. A pořád si někdy moc nejsem jistý, nakolik o smečku stojím. Ale zvykl jsem si. Jo, hodně díky Ikkemu," přiznal dost upřímně.
Zadíval se zpátyk k území smečky. Pak zase na Jarumiho. "To si piš, že nenechám. Když už je tady. akorát jsem teda tak úplně nečekal, že zrovna já budu s vlkem." Zazubil se. Ale pořád tam byl předtím ten temný podtón.

Zazubil se a zamával ocasem. "Jo. Pěkně vysluněná," rýpnul si maličko. Ale rozhlédl se po okolí a po horách. Nejsou to strmé svahy věžovek na jejich území, ale svým způsobem jsou ještě krásnější. Ne tak strohé a přece majestátní.
"A co takhle já a prosluněný svah k tomu?" Nezaváhal ani na chviličku a vesle mu počechral kožíšek za uchem.
"To bys určitě bral, ne?"
Ale neopoměl mu odpovědět i na zbytek. "Jasně, vyhlídky mám rád. Ale ty jsou i tady a myslím, že najdu i nějakou dost vysluněnou." Usmál se a znovu počechral bílý kožíšek.
Zamířili zvolna trochu výš na svahy. Nežene Ikkeho k nejvyšším částem těchto hor, ale vybral si jeden ze svahů, na kterém z dálky zahlédl volný prostor bez stromů. Chvíli to ale potrvá, než tam oba vlci doběhnou.
"Navíc, stejně je důležitější, že jsi poblíž ty," dodal ještě po chvíli.

Kouk na něj. "Pak jsi to ale nemohl předvídat." Byl s tím rychle hotový.
Nad tím druhým se zamyslel. "Mám dojem, co jsem zaslechl drby, že Stadley vycházel s málokým, takže to asi není nic divnýho. Navíc, nebýval gama? Mě by asi sešup až na thetu taky docela štval." Ale neví o Stadovi dost, aby si byl jistý.

Jarumiho údiv nad tím, že Adain taky může mít potíže, tmavorudého rozesmál. Ale není to veselý smích, je v něm dost temnoty.
"Jarumi, to já původně nechtěl do smečky. Nevěřil jsem jim. Měl jsem obavy, že někdo z vedení bude arogantní a já si na něj došlápnu a budeme v háji všichni." Potřásl hlavou.
"No, nakonec to tak nebylo. Což mě překvapilo. A pak je tady Ikke... " kdyby to šlo, tak byse te´d asi začervenal, ale u vlka, navíc v jeho barvě, to tak nějak není možné.Jeho výraz je ale docela výmluvný.

Nadšení je rozhodně oboustranné. Adainovi společný čas, také dost chyběl. Ikke byl přes zimu dost vázaný na jeskyni a noru, zatímco on musel lovit a hlídat venku, protože jako jeden z mála tam mohl strávit delší čas. Nezastavili se ani jeden. Navíc, ta nemoc...
Na tu vzpomíná opravdu nerad. Raději by to snášel sám, než to vidět u Ikkeho.

S velkým nadšením si to vykračuje dál do hor, spolu s Ikkem.
"Tak co? Nějaké místo, kam bys chtěl? Mám najít třeba nějaký hezky prosluněný svah?" Rýpnul si zvesela do Ikkeho lásky k vyhřívání se. On tomu tak neholduje, ale zase válet se na jedné hromadě s Ikkem, to zase joooo, to je něco jiného.

I když by se rád i chvíli prostě jen tak procházel. Třeba Ikkeho čenich ucítí nějaké bylinky a něco nasbírají. A třeba taky ne. Tmavorudému je to jedno. Prostě pošlape, vedle Ikkeho a bude si užívat jeho společnost.