Príspevky užívateľa

Znova s ním otřásá potlačovaný smích i když se opravdu snaží. ale vlčice předním mu to moc neusnadňuje.
Ale přece jen se nakonec trochu uklidnil. "Pravdivé to není, klidně si to nech prověřit léčiteli, pokud o tom pochybuješ." Uculil se nadšeně. Ví, že by zkouškou prošel, takže se to nebojí navrhnout. Navíc, chodí s léčitelem. Ikke by to zjistil dost rychle.
Zabystřil, když se přihlásila k bojovné části smečky i ona.
"Dobrá, třeba budeš. Takže tě taky čeká dost trénování, jako každého."
Nakonec se rozhodil ji trochu poškádlit. "Nebudou ti na to překážet ty tvoje kytičky? Trénovat na bellatora znamená bolavé svaly a dost pádů, při tréninku boje," napřímil uši, zvědavý, jak na to zareaguje a vlastně tak maličko vyzývavě. K
"A jak jsi na tom s výdrží?" Zkoumá maličko zvědavě. Asi ne tak zle, když vymetáš tak vysoko v horách.

"To je fuk," zazubil se na něj a lehce do něj strčil čenichem. "Nikdo neumí všechno hned."
Navíc, mladý vlk se chce učit.
"Tak vidíš, naučíme." Mrkl na něj a zaujatě poslouchá, co mu Cyro vypráví. Maličko zpozorněl. "Velká kočka.. jakou měla barvu?" Jeho tón je náhle vážnější. "A kde jste ji potkali si pamatuješ?" Puma na území by mohla být docela problém. Ještě že jste utekli. Puma je nepříjemný soupeř i pro zkušené lovce. Rys by takový problém nebyl.

Pak se už vydali po stopách. Adain zaujatě sledoval, jak si s tím Cyro poradí a zdá se, že dobře,. Zazubil se. "Přesně. Vlastně se tak říká samicím od bažantů." napřímil uši.
"Asi neumíš poznat, kterým směrem šli, že? Ukážu ti to." Přiblížil čenich k trávě u stopy.
"Prohlédni si trávu, jak se sešlapaná, kterým směrem leží. Jak si v ní prorážel cestu, tak ji hrnul před sebou. Klidně si to někde stranou od stopy zkus, jak uhýbá tráva pod tebou. S nimi je to podobné, jen jsou menší, tak to není vidět tak dobře. Pak jdeme za nimi a zkusíme si je najít a chytit." Olízl se. Docela by si opravdu dal.

Přikývl a pozorně ji přejel pohledem.
Všiml si kousanců, co utržila.
Lehce zastříhal ušima a naklonil hlavu na stranu.
"Jako osamělé lovkyni nebo ve smečce bez léčitele bych ti toto moc nedoporučil. Cílem je ulovit kořist a nebýt zraněna. I drobné zranění se někdy může otočit proti tobě. I malé kousnutí může nadělat dost problémů."
Ale to nic nemění na tom, že nebyla podmínka nezranit se, jen být schopná donést kořist. Úkol splnila.
"Každopádně, naše smečka léčitele má, takže v tom není problém. Takže šup, naložit a odnést na hostinu, venandi," schválně použil titul jejího povolání a mrkl na ni.
Zpátky to hodlá vzít na křídlech.

Zasmál se a pak vyrazili. Vede ho jistě a klidně přes zalesněné části hor. Vyhýbá se obratně padlým stromům i větším výmolům tak, aby měl Ikke pohodlnější cestu.
Už dávno se naučil, jak slepého vlka vést a jak mu lehkými dotyky vlastního těla nebo křídla označovat, co je čeká.
Usmívá se. Nepotřebuje ani moc mluvit. stačí mu svět kolem a Ikke po jeho boku, aby byl šťastný. Jen ten divný klacek, co ho poslední dobou následuje, mu to trochu kazí. I když... už si na něj celkem zvyknul. A dá se používat na trénink házení. Stejně se zase vrátí.

Pomalu stoupají do svahu a na otevřené prostranství bez stromů blízko vrcholu jednoho z horských vysokých kopců.
Jen co vyšli ze zákrytu stromů, opřelo se jim slunce do kožichů. Kolem zpívají ptáci, no prostě krásné počasí.
Zavedl Ikkeho blízko hranice lesa na vrcholu kopce a našel místečko před keři, hezky kryté a přesto od jihu pořádně vysluněné a holé.
"No, vyhlídka je tu pěkná. Ty si ji asi moc neužiješ, ale sluníčko se sem taky opírá pěkně." Zazubil se a jeho ohon se rozmával. Natáhl čenich a lehce čechrá Ikkeho kožíšek za uchem. "Tak co, vybral jsem dobře?" Zafuněl mu těsně za uchem.

S vrčením dbal o to, aby rysa řádně vykázal z území smečky.
Opravdu tu není zrovna vítaným hostem, ne teď po zimě, kdy by mohl dost zdecimovat malá srnčata.
Adain chápe, že rys do přírody patří a že má hlad, ale to nemění nic na tom, že na území smečky je hladových krků dost a bude rozumnější, když si rys najde méně obsazené místo. Jak pro smečku, tak pro něj. Okolo je ostatně místa dost.

Ještě se nevracel. Přesto se najednou ozval zvuk. Otočil se a zkoumá pohledem keř. Nic se tam nehýbe. Napřímil se a rozhlíží se. Podezřívavě koukl zpátky ke keři, kam uložil hlídaný předmět. Použít odvedení pozornosti hodem předmětu je dost časté, sám to musel nejednou použít na dravce, větší než je on sám.
Ale přesto, obezřetně šel prověřit i keř, odkud se zvuk ozval, jen neustále pokukuje i po krajině. Vlastně ještě víc než předtím.

Když došel ke keři, vyběhl z něj zajíc, pěkně vyděšený. Adain se vrhl po něm, koneckonců, proč si nedat svačinku. Navíc, zřejmě ten zvuk byl on, takže není důvod k obavám.
Chytit ušáka mu nebude trvat dlouho, je rychlejší a dost obratný, aby na něj zaječí kličkování moc nefungovalo. Přesto to několik málo minut zabere a navíc se tím na chvíli maličko vzdálí. Ne daleko. A bude rychle zpátky, pořád má křídla. Ale i tak.

Potřásl hlavou, až pleskly štětičky na uších. "Jarumi, nikdo nemůže předvídat úplně všechno. Už vůbec ne, když nemá všechny informace. Za tohle nemůžeš. "Jasně, nebyl tam, ale pořád to bylo jasné porušení rozkazu ze strany druhého vlka. Je na nic, jakou za to zaplatil cenu, ale s tím už těžko někdo něco nadělá. Adain ale už pár takových situací viděl. Dlouho před setkáním s bratry.

Maličko si povzdechl. "Jo, říkal. A pořád si někdy moc nejsem jistý, nakolik o smečku stojím. Ale zvykl jsem si. Jo, hodně díky Ikkemu," přiznal dost upřímně.
Zadíval se zpátyk k území smečky. Pak zase na Jarumiho. "To si piš, že nenechám. Když už je tady. akorát jsem teda tak úplně nečekal, že zrovna já budu s vlkem." Zazubil se. Ale pořád tam byl předtím ten temný podtón.

Zazubil se a zamával ocasem. "Jo. Pěkně vysluněná," rýpnul si maličko. Ale rozhlédl se po okolí a po horách. Nejsou to strmé svahy věžovek na jejich území, ale svým způsobem jsou ještě krásnější. Ne tak strohé a přece majestátní.
"A co takhle já a prosluněný svah k tomu?" Nezaváhal ani na chviličku a vesle mu počechral kožíšek za uchem.
"To bys určitě bral, ne?"
Ale neopoměl mu odpovědět i na zbytek. "Jasně, vyhlídky mám rád. Ale ty jsou i tady a myslím, že najdu i nějakou dost vysluněnou." Usmál se a znovu počechral bílý kožíšek.
Zamířili zvolna trochu výš na svahy. Nežene Ikkeho k nejvyšším částem těchto hor, ale vybral si jeden ze svahů, na kterém z dálky zahlédl volný prostor bez stromů. Chvíli to ale potrvá, než tam oba vlci doběhnou.
"Navíc, stejně je důležitější, že jsi poblíž ty," dodal ještě po chvíli.

Kouk na něj. "Pak jsi to ale nemohl předvídat." Byl s tím rychle hotový.
Nad tím druhým se zamyslel. "Mám dojem, co jsem zaslechl drby, že Stadley vycházel s málokým, takže to asi není nic divnýho. Navíc, nebýval gama? Mě by asi sešup až na thetu taky docela štval." Ale neví o Stadovi dost, aby si byl jistý.

Jarumiho údiv nad tím, že Adain taky může mít potíže, tmavorudého rozesmál. Ale není to veselý smích, je v něm dost temnoty.
"Jarumi, to já původně nechtěl do smečky. Nevěřil jsem jim. Měl jsem obavy, že někdo z vedení bude arogantní a já si na něj došlápnu a budeme v háji všichni." Potřásl hlavou.
"No, nakonec to tak nebylo. Což mě překvapilo. A pak je tady Ikke... " kdyby to šlo, tak byse te´d asi začervenal, ale u vlka, navíc v jeho barvě, to tak nějak není možné.Jeho výraz je ale docela výmluvný.

Nadšení je rozhodně oboustranné. Adainovi společný čas, také dost chyběl. Ikke byl přes zimu dost vázaný na jeskyni a noru, zatímco on musel lovit a hlídat venku, protože jako jeden z mála tam mohl strávit delší čas. Nezastavili se ani jeden. Navíc, ta nemoc...
Na tu vzpomíná opravdu nerad. Raději by to snášel sám, než to vidět u Ikkeho.

S velkým nadšením si to vykračuje dál do hor, spolu s Ikkem.
"Tak co? Nějaké místo, kam bys chtěl? Mám najít třeba nějaký hezky prosluněný svah?" Rýpnul si zvesela do Ikkeho lásky k vyhřívání se. On tomu tak neholduje, ale zase válet se na jedné hromadě s Ikkem, to zase joooo, to je něco jiného.

I když by se rád i chvíli prostě jen tak procházel. Třeba Ikkeho čenich ucítí nějaké bylinky a něco nasbírají. A třeba taky ne. Tmavorudému je to jedno. Prostě pošlape, vedle Ikkeho a bude si užívat jeho společnost.

Naklonil hlavu na stranu.
"Vážně? Já to třeba nevěděl. " Navíc, neví ani, jak by to poznal.
"Já bych taky nečekal, že se do toho vecpe.. Navíc, měl jsem za to, že Stadley docela respektoval hierarchii smečky, celý svůj život. Prý je to tady obvyklé," v téhle smečce.
"Vlastně jsem se trochu bál, že s tím taky budu mít problémy já," přiznal trochu opatrně. Ale zatím to docela zvládá.
"Na rozkazy nejsem moc zvyklý... natož je poslouchat." Hrábl packou.
"Ale nepřijde mi, že by tu někdo byl natolik protivný, aby mi to tady vadilo."

Jen ho sledoval. A dokonce se maličko usmál. Tak vidíš, bráško. Ono to půjde. Jen si to potřebuješ srovnat.
Sám považuje Jarumiho za lepší volbu. Adain se rád s ostatními přátelí, ale v boji by spoléhal na vlastní síly a není si jistý, že by zvládl kombinovat síly smečky.

Zamručel a povzdechl si.
Koukl na Jarumiho trochu nešťastně.
"Takže neposlechl rozkazy? Pokud jsi nedovolil útok, pak neposlechl. A v tom případě si za to může sám, nejsi zodpovědný za něčí překročení pravidel.." Vlastně, přísně vzato, porušení rozkazu bety by mělo vést k trestu. Tady se Stadley potrestal sám, jenže až příliš.

Zamyslel se. "Myslím, že ne v úplně každé smečce. Ale v téhle rozhodně ano. Navíc, Ikke by asi nedokázal vydat rozkaz k útoku. Feier... myslím že ano. A ty? Tam to problém nebude. A to musí alfa i beta umět všude."
Pak se na Jarumiho podíval. "I kdyby ne, tak pořád tady jde i o jiné věci, které Ikke umět nebude." Zvedl obočí.

Jeho pokus ověřit si, u čeho se jeho bratr tak napjal, vyšel dost dobře. Tohle se nedalo přehlédnout. A naštěstí se nemusel dlouze vyptávat dál, než z Jarumiho vypadlo, co se stalo.
Adain sebou cuknu. "A do p..." spoklnul nadávku. Že já mluvil o tom rozkazu k útoku.
Zhluboka se nadechl a sklonil hlavu. "Pak položil život při obraně smečky a svého domova."

Užívá si hezkého počasí. Sluníčko se opírá do kožichu. Ještě ne tak, aby mu to doopravdy vadilo.
Oproti tomu nepochybuje, že Ikke si tohle užije.
Usmál se na svého bílého léčitele, a bok po boku s ním, si to šlape na procházku do hor.
Neodmyslitelné brašny na bylinky samozřejmě jdou také. Ikke jistě neodolá cestou něco nasbírat.
Pro něj bude Adain rád dělat soumara. Stejně jako pomocný zrak, když on vidí a Ikke ne.
Ale teď a tady, si prostě jen užívá slunečného dne po boku Ikkeho.
šlape hezky u něj, bok po boku, lehce se ho dotýká.
A vypadá velice spokojeně.

Dal se nesmírně opatrně do péče o Ikeho bílý kožíšek.
Mlčí, je rád, že se Ikke u něj uložil a hlídá ho, aby mohl v klidu ležet.
Ale přece jen si trochu oddechl. Nejen kvůli slovům hnědého léčitele, ale také proto, že když má Ikke dost síly takhle Feiera komandovat, tak je na tom rozhodně lépe.
Každopádně se o Ikkeho postará. Neopustil by ho ani za nic, ne když mu není dobře.
I kdyby měl vydržet pár dní o hladu, je mu to srdečně jedno. Však by to nebylo poprvé, to se dá dohnat. Ne že by nevěděl, že by mu za to pak Ikke vynadal. Ale to je jedno.
Prostě tu bude a bude o něj pečovat, jak jen jejich alfa a léčitel v jedné osobně řekne.

Zamyslel se.
"Ví, že musí být schopen zvládnout, když po něm někdo vyjede. Může překvapit, když bude schopen něco i zasadit. Ale vždy bude v nevýhodě. Ale i kdyby ne, Jarumi, upřímně..." Zadíval se na bratra. "On to nemá v srdci. Nechce ubližovat, nikdy nebude dobrý bojovník, ani kdyby se mu zázračně uzdravily oči. Prostě rozený léčítel, i jeho magie je z té kategorie. Podívej se proti tomu na nás dva. I naše magie jsou využitelné v boji."
Zamyslel se "Navíc, myslím si, že na tom s tím porozuměním zase tak špatně nejsi. Jen se potřebuješ trochu otrkat." Vyplázl na něj jazýček.

Nepokouší se přiblížit, i když by rád. Ale tuší, že by to nemusel být dobrý nápad, nechce si Jarumiho vyplašit.
Ale viděl to napnutí svalů. Co se stalo se Stadleym?
Zastříhal ušima a přešlápl, přemýšlí, co říct a jak to udělat, aby mu Jarumi nezdrhl. Jasně, může letět za ním, ale i tak...
"To je možné, sice hloupé, ale možné. Co říkali Rufus a Stadley?"
Zkusil to a schválně dal Stadovo jméno na konec, aby viděl reakci.