Príspevky užívateľa

Naklonil hlavu na stranu.
"Vážně? Já to třeba nevěděl. " Navíc, neví ani, jak by to poznal.
"Já bych taky nečekal, že se do toho vecpe.. Navíc, měl jsem za to, že Stadley docela respektoval hierarchii smečky, celý svůj život. Prý je to tady obvyklé," v téhle smečce.
"Vlastně jsem se trochu bál, že s tím taky budu mít problémy já," přiznal trochu opatrně. Ale zatím to docela zvládá.
"Na rozkazy nejsem moc zvyklý... natož je poslouchat." Hrábl packou.
"Ale nepřijde mi, že by tu někdo byl natolik protivný, aby mi to tady vadilo."

Jen ho sledoval. A dokonce se maličko usmál. Tak vidíš, bráško. Ono to půjde. Jen si to potřebuješ srovnat.
Sám považuje Jarumiho za lepší volbu. Adain se rád s ostatními přátelí, ale v boji by spoléhal na vlastní síly a není si jistý, že by zvládl kombinovat síly smečky.

Zamručel a povzdechl si.
Koukl na Jarumiho trochu nešťastně.
"Takže neposlechl rozkazy? Pokud jsi nedovolil útok, pak neposlechl. A v tom případě si za to může sám, nejsi zodpovědný za něčí překročení pravidel.." Vlastně, přísně vzato, porušení rozkazu bety by mělo vést k trestu. Tady se Stadley potrestal sám, jenže až příliš.

Zamyslel se. "Myslím, že ne v úplně každé smečce. Ale v téhle rozhodně ano. Navíc, Ikke by asi nedokázal vydat rozkaz k útoku. Feier... myslím že ano. A ty? Tam to problém nebude. A to musí alfa i beta umět všude."
Pak se na Jarumiho podíval. "I kdyby ne, tak pořád tady jde i o jiné věci, které Ikke umět nebude." Zvedl obočí.

Jeho pokus ověřit si, u čeho se jeho bratr tak napjal, vyšel dost dobře. Tohle se nedalo přehlédnout. A naštěstí se nemusel dlouze vyptávat dál, než z Jarumiho vypadlo, co se stalo.
Adain sebou cuknu. "A do p..." spoklnul nadávku. Že já mluvil o tom rozkazu k útoku.
Zhluboka se nadechl a sklonil hlavu. "Pak položil život při obraně smečky a svého domova."

Užívá si hezkého počasí. Sluníčko se opírá do kožichu. Ještě ne tak, aby mu to doopravdy vadilo.
Oproti tomu nepochybuje, že Ikke si tohle užije.
Usmál se na svého bílého léčitele, a bok po boku s ním, si to šlape na procházku do hor.
Neodmyslitelné brašny na bylinky samozřejmě jdou také. Ikke jistě neodolá cestou něco nasbírat.
Pro něj bude Adain rád dělat soumara. Stejně jako pomocný zrak, když on vidí a Ikke ne.
Ale teď a tady, si prostě jen užívá slunečného dne po boku Ikkeho.
šlape hezky u něj, bok po boku, lehce se ho dotýká.
A vypadá velice spokojeně.

Dal se nesmírně opatrně do péče o Ikeho bílý kožíšek.
Mlčí, je rád, že se Ikke u něj uložil a hlídá ho, aby mohl v klidu ležet.
Ale přece jen si trochu oddechl. Nejen kvůli slovům hnědého léčitele, ale také proto, že když má Ikke dost síly takhle Feiera komandovat, tak je na tom rozhodně lépe.
Každopádně se o Ikkeho postará. Neopustil by ho ani za nic, ne když mu není dobře.
I kdyby měl vydržet pár dní o hladu, je mu to srdečně jedno. Však by to nebylo poprvé, to se dá dohnat. Ne že by nevěděl, že by mu za to pak Ikke vynadal. Ale to je jedno.
Prostě tu bude a bude o něj pečovat, jak jen jejich alfa a léčitel v jedné osobně řekne.

Zamyslel se.
"Ví, že musí být schopen zvládnout, když po něm někdo vyjede. Může překvapit, když bude schopen něco i zasadit. Ale vždy bude v nevýhodě. Ale i kdyby ne, Jarumi, upřímně..." Zadíval se na bratra. "On to nemá v srdci. Nechce ubližovat, nikdy nebude dobrý bojovník, ani kdyby se mu zázračně uzdravily oči. Prostě rozený léčítel, i jeho magie je z té kategorie. Podívej se proti tomu na nás dva. I naše magie jsou využitelné v boji."
Zamyslel se "Navíc, myslím si, že na tom s tím porozuměním zase tak špatně nejsi. Jen se potřebuješ trochu otrkat." Vyplázl na něj jazýček.

Nepokouší se přiblížit, i když by rád. Ale tuší, že by to nemusel být dobrý nápad, nechce si Jarumiho vyplašit.
Ale viděl to napnutí svalů. Co se stalo se Stadleym?
Zastříhal ušima a přešlápl, přemýšlí, co říct a jak to udělat, aby mu Jarumi nezdrhl. Jasně, může letět za ním, ale i tak...
"To je možné, sice hloupé, ale možné. Co říkali Rufus a Stadley?"
Zkusil to a schválně dal Stadovo jméno na konec, aby viděl reakci.

Zadíval se na něj tak trochu stylem, že ale to je snad jasné proč.
Odpověděl mu ale celkem veselým tónem. Schválně, nechtěl, aby to znělo jako že ho poučuje nebo shazuje. "Ikke je léčitel a má tu práci rád. Chce ji dělat a je dobře, že ji dělá. Smečka ho nejvíc potřebuje jako léčitele. "
Odmlčel se. A pokračoval vážněji.
"Navíc, kolik vlků, hlavně z jiných smeček, by dokázalo respektovat slepého bettu?" Naklonil hlavu na stranu.
"V boji by byl taky k ničemu... to prostě nejde Jarumi."
Povzdechl si a trochu posmutněl.
"Ikke to ví. Neříkám ti tady nic nového nebo tajného. Jo, byl by skvělý jak jde o jednání. Ale zbytek je mimo jeho možnosti a je jedno, jak moc je schopný a samostatný." Zase se chvíli odmlčel. "Navíc, ani alfa není bojovník, že?"
Napřímil uši a koukl na Jarumiho.
"Ty jsi lepší, než si myslíš."
Jarumiho uskočení ho sice trochu překvapilo, ale vlastně moc neudivilo. No, ty jsi hezky zřízený bráško. Ale jak ti mám pomoct? Bez Ikkeho jsem docela nemožný...

"Vetřelci?" Zbystřil při změně tématu. Ale pak mu došlo, že to asi už je dořešené, jinak by Jarumi nebyl tady. "Co byli zač? Kontroloval jsi tu jejich stopy?" Nevypadá to na to, ale zkusil to.

Jen kouká z jednoho na druhého a tváří se skoro kamenně. Ale jen skoro. Je za tím sebeovládání, jak se snaží držet v klidu a nepanikařit.
Ikke se mu dostal dost hluboko pod kůži a jeho nemoc je pro něj docela problém. Mnohem raději by to snášel sám. Jemu aspoň nevadí chlad.
Každopádně by ho od Ikkeho teď nikdo nedostal. Je mu jedno, jeslti to pak od něj chytí.
Teď je prostě důležitý Ikke.
Maličko, sotva zřetelně zavrčel, když Ikke ještě začal mluvit o tom, že má Feier na krku i léčení. Nepřešlo to ve zvuk, jen sotva patrné vibrace hluboko v jeho těle. A pak jen pečlivěji přikryl Ikkeho křídlem. "Hlavně koukej odpočívat," řekl mu tiše a něžně do ucha.
Je ale rád, že podle jejich alfy se to s Ikkem zlepšuje.

Maličko zavrčel, když uslyšel rysa, jak se navíc tam kdesi ozývá.
Tak to ne. Ještě nám tu půjde po srnčatech a po zimě budou stavy už tak slabý.
Rozhlédl se, ale Dell byla dost přitisklá k zemi, aby si jí nevšiml.
Pak zamířil směrem k rysovi, vyhnat kočkovitou šelmu z území smečky. Nemusí na to daleko, však je skoro na hranicích. Zavrčel na zvíře a snaží se ho odehnat správným směrem, aniž by odešel z dohledu keře, kde ukrývá strážený předmět.
Vlka, který by přicházel normálně, ve stoje, by bez problémů viděl.
Občas se ohlédne a hlídá si prostor, ale víc okraje, než přímo oblast u keře. Aby zachytil včas příchozího.

Docela si oddechl, že tentokrát Cyrano zabral. Ale snaží se, aby to na něm nebylo znát.
Zastříhal ušima a naklonil hlavu na druhou stranu.
"Jo tak, neznáš pachy... Nevadí, naučíme." Zazubil se a párkrát mávl ohonem.
Přikývl na jeho poznámku. "Právěže ono tak úplně není. Jasně, když něco potkáš, tak po tom skočíš. Jenže, ono většinou nepotkáš. Takže potřebuješ umět najít. A na to slouží stopy a pachy."
Kouká na Cyra, jeslti to pobral.
"Tak pojď, dojdeme k jedné stopě, ukážu ti ji a vysvětlím ti co z ní jde poznat, jo?"
Navrhl mu a zamířil kousek zpátky. Zrovna stopa blízko nich byla celkem zřetelná a čerstvá.
Dovedl ho k ní a zastavil.
"Zkus si to tady očichat. Bude to cítit trochu po peří, jeslti to najdeš," pobídl ho, maličko zvědavý, co na to Cyro. "Prošlo tudy hejno bažantů. Dobrá kořist." Olízl si čenich. Dal by si.

Momentálně ho jeho úkol dost nebaví.
Nemá radost, že musel mladou vlčici nechat tam a nepočkat na to, jak léčení dopadne.
I když nepochybuje o tom, že dobře. Ikkeho schopnostem plně důvěřuje a magie bílého léčitele umí opravdu zajímavé věci, jak jde o zranění.
Tak tam trčí a trčí...
Vítr k němu zanesl pach rysa.
Zamračil se a vstal. Pro dospělé vlky není rys problém, ale přesto, přímo na území smečky se moc nezdržují. Hledají si kořist jinde. Co ten tady dělá.
Zvažuje, jeslti nemá zkontrolovat, kde se zvíře pohybuje a jemně mu vysvětlit, že tohle území patří jiným dravcům.
Jenže současně nehodlá jít z dohledu. Tak jen vstal a kousek poodešel směrem k rysímu pachu, aby zkontroloval jeho pohyb.
Dostal se tak o kousek blíž i k Dell, o které zatím neví. Vítr hraje v její prospěch a v neprospěch rysa nedaleko.

Díval se na Cyrana se zájmem. Ale takovouto reakci tak trochu nečekal. Překvapeně napřímil uši. Aha. Takže to bude trochu složitější...
Malčko naklonil hlavu na stranu a zamyslel se. Zkusil to jinak.
"Cestou sem, přes pastvinu, jsme minuli několik stop zvířat. Kdybys dával pozor, mohl jsi je najít. Lovci to tak dělávají," usmál se.
"Nestačilo by jen chytat, co ti vyběhne před tlapami."
Zamyslel se, jak to udělat teď.
"Takže.. chceš abych tě k nějaké té stopě zavedl, aby sis ji mohl očichat a zkontrolovat? Nebo půjdeme dál a zkusíš nějakou najít. Vyber si."
Doufá, že to podal dost srozumitelně. Pozorně Cyra sledoval. Tenkrát pohyb mu docela šel, když mu ukázal jak na to. Jen doufá, že se mu povede vysvětlit mu stopování kořisti. Aspoň trochu. Kdybys uměl lítat, tak tě naučím je prostě najít ze vzduchu, ale to nejde.

Opatrně a pečlivě si vlčici naložil a vyrazil k noře, hledat Ikkeho.
Bílý léčitel je tam skoro pořád.
Dával si dobrý pozor, aby zraněnou vlčici moc nenatřásal, ale přesto postupoval rychle. Je silný a hbitý a dobře trénovaný.
Navíc, není ani trochu nadšený, že nechal hlídaný předmět bez dozoru. Ale je ukrytý a nebude pryč dlouho.
I tak mu to trochu dělá starosti, jenže zraněná vlčice je také důležitá. Pořád by to nov specullor musel alespoň najít, že?
Opatrně vyložil Asphodelle u nory a předal ji Ikkemu.
"Promiň, že tady s vámi nezůstanu," řekl tiše. Ani sám nevěděl, jestli víc Dell a nebo Ikkemu.
Vyšel ven, roztáhl křídla a zamířil honem zpátky na hlídku u předmětu.
Dost si oddechnul, když ho tam našel. Na druhou stranu, měl bych to za sebou. Ale co už, úkol je úkol.
Zase zůstal kus dál od předmětu a sleduje okolí.

______
Jak jsme se dohodli, Ikkeho stačí mimoherně, ať to nenatahujem.

Nespouští z bratra pohled.
Dobře si tak všiml té reakce na úspěšnou výpravu bílého léčitele. Dobře, takže tím to není. A asi ani tím, že jsem byl pryč. Tak copak tě trápí, bráško...
Opravdu mu to dělá starosti.
Samozřejmě se ale při myšlenkách na Ikkeho nemůže nepousmát, i když i tady jde o vážné téma.
"Jo, Ikke prostě umí jednat s ostatními. Upřímně, netuším jak to dělá. Já to nikdy extra neuměl. Ale on jo. Hlavně teď je lék a je šance s tím vším něco dělat. To je dobré pro všechny."
Ale jen změnil téma, bylo naprosto jasné, odkud to zavání tím malérem a tím, jak tu byl Jarumi sklíčený.
Adain zpozorněl. Budu muset být opatrný.
Maličko přešlápl a nakonec lehce zafuněl bratrovi za ucho. Jako malí se po sobě neustále váleli. To by si dnes už nedovolil, ale přece jen, Jarumi je jeho bráška. Jako jím byl tenkrát a jako navždy bude.
"Povíš mi prosím co se stalo?" Vyzval ho tiše. Přece jen v tom budou i záležitosti smečky, tak doufá, že mu díky tomu Jarumi neuteče.

Velice starostlivě sledovat Ikkeho a dost si oddechl, když se přece jen trochu sebral a dal se do pití. A navíc, i projevil zájem.
Ale odpovědi mu on sám dát nemůže. Koukl po hnědém alfovi, co on na to.
Nepřestává Ikkeho lídat a podpírat, velmi pečlivě.
Pořád o něj má strach. Ikke v poslední době svoje síly hodně napínal a tohle je nejspíš z toho. Vždyť by ho takhle mohl ztratit a to by asi nepřežil.
Proto se mu pořád pečlivě věnuje a hlídá, aby na sebe nevylil léky ani se sám nepřevrátil do strany nebo tak něco.
Nemluví, jen pečuje o Ikkeho a sem tam hodí okem po Feierovi.