Príspevky užívateľa

Zadíval se na něj tak trochu stylem, že ale to je snad jasné proč.
Odpověděl mu ale celkem veselým tónem. Schválně, nechtěl, aby to znělo jako že ho poučuje nebo shazuje. "Ikke je léčitel a má tu práci rád. Chce ji dělat a je dobře, že ji dělá. Smečka ho nejvíc potřebuje jako léčitele. "
Odmlčel se. A pokračoval vážněji.
"Navíc, kolik vlků, hlavně z jiných smeček, by dokázalo respektovat slepého bettu?" Naklonil hlavu na stranu.
"V boji by byl taky k ničemu... to prostě nejde Jarumi."
Povzdechl si a trochu posmutněl.
"Ikke to ví. Neříkám ti tady nic nového nebo tajného. Jo, byl by skvělý jak jde o jednání. Ale zbytek je mimo jeho možnosti a je jedno, jak moc je schopný a samostatný." Zase se chvíli odmlčel. "Navíc, ani alfa není bojovník, že?"
Napřímil uši a koukl na Jarumiho.
"Ty jsi lepší, než si myslíš."
Jarumiho uskočení ho sice trochu překvapilo, ale vlastně moc neudivilo. No, ty jsi hezky zřízený bráško. Ale jak ti mám pomoct? Bez Ikkeho jsem docela nemožný...

"Vetřelci?" Zbystřil při změně tématu. Ale pak mu došlo, že to asi už je dořešené, jinak by Jarumi nebyl tady. "Co byli zač? Kontroloval jsi tu jejich stopy?" Nevypadá to na to, ale zkusil to.

Jen kouká z jednoho na druhého a tváří se skoro kamenně. Ale jen skoro. Je za tím sebeovládání, jak se snaží držet v klidu a nepanikařit.
Ikke se mu dostal dost hluboko pod kůži a jeho nemoc je pro něj docela problém. Mnohem raději by to snášel sám. Jemu aspoň nevadí chlad.
Každopádně by ho od Ikkeho teď nikdo nedostal. Je mu jedno, jeslti to pak od něj chytí.
Teď je prostě důležitý Ikke.
Maličko, sotva zřetelně zavrčel, když Ikke ještě začal mluvit o tom, že má Feier na krku i léčení. Nepřešlo to ve zvuk, jen sotva patrné vibrace hluboko v jeho těle. A pak jen pečlivěji přikryl Ikkeho křídlem. "Hlavně koukej odpočívat," řekl mu tiše a něžně do ucha.
Je ale rád, že podle jejich alfy se to s Ikkem zlepšuje.

Maličko zavrčel, když uslyšel rysa, jak se navíc tam kdesi ozývá.
Tak to ne. Ještě nám tu půjde po srnčatech a po zimě budou stavy už tak slabý.
Rozhlédl se, ale Dell byla dost přitisklá k zemi, aby si jí nevšiml.
Pak zamířil směrem k rysovi, vyhnat kočkovitou šelmu z území smečky. Nemusí na to daleko, však je skoro na hranicích. Zavrčel na zvíře a snaží se ho odehnat správným směrem, aniž by odešel z dohledu keře, kde ukrývá strážený předmět.
Vlka, který by přicházel normálně, ve stoje, by bez problémů viděl.
Občas se ohlédne a hlídá si prostor, ale víc okraje, než přímo oblast u keře. Aby zachytil včas příchozího.

Docela si oddechl, že tentokrát Cyrano zabral. Ale snaží se, aby to na něm nebylo znát.
Zastříhal ušima a naklonil hlavu na druhou stranu.
"Jo tak, neznáš pachy... Nevadí, naučíme." Zazubil se a párkrát mávl ohonem.
Přikývl na jeho poznámku. "Právěže ono tak úplně není. Jasně, když něco potkáš, tak po tom skočíš. Jenže, ono většinou nepotkáš. Takže potřebuješ umět najít. A na to slouží stopy a pachy."
Kouká na Cyra, jeslti to pobral.
"Tak pojď, dojdeme k jedné stopě, ukážu ti ji a vysvětlím ti co z ní jde poznat, jo?"
Navrhl mu a zamířil kousek zpátky. Zrovna stopa blízko nich byla celkem zřetelná a čerstvá.
Dovedl ho k ní a zastavil.
"Zkus si to tady očichat. Bude to cítit trochu po peří, jeslti to najdeš," pobídl ho, maličko zvědavý, co na to Cyro. "Prošlo tudy hejno bažantů. Dobrá kořist." Olízl si čenich. Dal by si.

Momentálně ho jeho úkol dost nebaví.
Nemá radost, že musel mladou vlčici nechat tam a nepočkat na to, jak léčení dopadne.
I když nepochybuje o tom, že dobře. Ikkeho schopnostem plně důvěřuje a magie bílého léčitele umí opravdu zajímavé věci, jak jde o zranění.
Tak tam trčí a trčí...
Vítr k němu zanesl pach rysa.
Zamračil se a vstal. Pro dospělé vlky není rys problém, ale přesto, přímo na území smečky se moc nezdržují. Hledají si kořist jinde. Co ten tady dělá.
Zvažuje, jeslti nemá zkontrolovat, kde se zvíře pohybuje a jemně mu vysvětlit, že tohle území patří jiným dravcům.
Jenže současně nehodlá jít z dohledu. Tak jen vstal a kousek poodešel směrem k rysímu pachu, aby zkontroloval jeho pohyb.
Dostal se tak o kousek blíž i k Dell, o které zatím neví. Vítr hraje v její prospěch a v neprospěch rysa nedaleko.

Díval se na Cyrana se zájmem. Ale takovouto reakci tak trochu nečekal. Překvapeně napřímil uši. Aha. Takže to bude trochu složitější...
Malčko naklonil hlavu na stranu a zamyslel se. Zkusil to jinak.
"Cestou sem, přes pastvinu, jsme minuli několik stop zvířat. Kdybys dával pozor, mohl jsi je najít. Lovci to tak dělávají," usmál se.
"Nestačilo by jen chytat, co ti vyběhne před tlapami."
Zamyslel se, jak to udělat teď.
"Takže.. chceš abych tě k nějaké té stopě zavedl, aby sis ji mohl očichat a zkontrolovat? Nebo půjdeme dál a zkusíš nějakou najít. Vyber si."
Doufá, že to podal dost srozumitelně. Pozorně Cyra sledoval. Tenkrát pohyb mu docela šel, když mu ukázal jak na to. Jen doufá, že se mu povede vysvětlit mu stopování kořisti. Aspoň trochu. Kdybys uměl lítat, tak tě naučím je prostě najít ze vzduchu, ale to nejde.

Opatrně a pečlivě si vlčici naložil a vyrazil k noře, hledat Ikkeho.
Bílý léčitel je tam skoro pořád.
Dával si dobrý pozor, aby zraněnou vlčici moc nenatřásal, ale přesto postupoval rychle. Je silný a hbitý a dobře trénovaný.
Navíc, není ani trochu nadšený, že nechal hlídaný předmět bez dozoru. Ale je ukrytý a nebude pryč dlouho.
I tak mu to trochu dělá starosti, jenže zraněná vlčice je také důležitá. Pořád by to nov specullor musel alespoň najít, že?
Opatrně vyložil Asphodelle u nory a předal ji Ikkemu.
"Promiň, že tady s vámi nezůstanu," řekl tiše. Ani sám nevěděl, jestli víc Dell a nebo Ikkemu.
Vyšel ven, roztáhl křídla a zamířil honem zpátky na hlídku u předmětu.
Dost si oddechnul, když ho tam našel. Na druhou stranu, měl bych to za sebou. Ale co už, úkol je úkol.
Zase zůstal kus dál od předmětu a sleduje okolí.

______
Jak jsme se dohodli, Ikkeho stačí mimoherně, ať to nenatahujem.

Nespouští z bratra pohled.
Dobře si tak všiml té reakce na úspěšnou výpravu bílého léčitele. Dobře, takže tím to není. A asi ani tím, že jsem byl pryč. Tak copak tě trápí, bráško...
Opravdu mu to dělá starosti.
Samozřejmě se ale při myšlenkách na Ikkeho nemůže nepousmát, i když i tady jde o vážné téma.
"Jo, Ikke prostě umí jednat s ostatními. Upřímně, netuším jak to dělá. Já to nikdy extra neuměl. Ale on jo. Hlavně teď je lék a je šance s tím vším něco dělat. To je dobré pro všechny."
Ale jen změnil téma, bylo naprosto jasné, odkud to zavání tím malérem a tím, jak tu byl Jarumi sklíčený.
Adain zpozorněl. Budu muset být opatrný.
Maličko přešlápl a nakonec lehce zafuněl bratrovi za ucho. Jako malí se po sobě neustále váleli. To by si dnes už nedovolil, ale přece jen, Jarumi je jeho bráška. Jako jím byl tenkrát a jako navždy bude.
"Povíš mi prosím co se stalo?" Vyzval ho tiše. Přece jen v tom budou i záležitosti smečky, tak doufá, že mu díky tomu Jarumi neuteče.

Velice starostlivě sledovat Ikkeho a dost si oddechl, když se přece jen trochu sebral a dal se do pití. A navíc, i projevil zájem.
Ale odpovědi mu on sám dát nemůže. Koukl po hnědém alfovi, co on na to.
Nepřestává Ikkeho lídat a podpírat, velmi pečlivě.
Pořád o něj má strach. Ikke v poslední době svoje síly hodně napínal a tohle je nejspíš z toho. Vždyť by ho takhle mohl ztratit a to by asi nepřežil.
Proto se mu pořád pečlivě věnuje a hlídá, aby na sebe nevylil léky ani se sám nepřevrátil do strany nebo tak něco.
Nemluví, jen pečuje o Ikkeho a sem tam hodí okem po Feierovi.

Přísně se na ni podíval.
"Ne. O samotě tě tu nenechám. Nejsme daleko od hranic a není to tak dlouho, co bylo území smečky narušeno." Nemusí říkat, že to jednoho z členů stálo život. Stadley přitom nebyl zrovna slabý, i když neměl nejlepší období. Co je horší, do hor je to jen kousek a tam zemřel Adainův bratr. A kdyby se sem zatoulalo to, co zabilo jeho, nestačilo by ani že není Adain daleko.
"Navíc, vážně si nemyslím, že máta k něčemu bude, i kdybych ji našel." Což není tak jisté.
Když bude nutné, dá jí to rozkazem, že se nechá odnést a jeho tón je zcela jasně nesmlouvavý.

Zamířil k ní, aby si ji naložil na hřbet. Letět s ní asi moc nebude, ale i tak se umí pohybovat dost lehce, aby to s ní příliš neházelo.

Kouká na ni čím dál nešťastněji a jeho uši už skoro nejsou v srsti ani vidět, jak je tiskne k hlavě.
Zatím pokus o pohyb nejde moc dobře.
Opatrně ji pustil a očichal její nohu. Ne že by mu to k něčemu bylo, není léčitel.
Rozhlédl se, olízl si čenich.
Slyšel dobře její prosbu, ale podle něj to není řešení.
"Nemyslím si, že by něco takového stačilo," zkusil říct opatrně. "Máta... jedna z těch co smrdí, že? Pořád si je pletu, je jich několik... vážně si myslím, že to nebude stačit." Nějaká bylinka.. Jistě, Ikke i Feier s jejich pomocí dokážou zázraky, ale nevšiml si, že by rovna takto řešiii tak vážnou bolest nohy. Navíc si opravdu není jistý, že by mátu poznal. Nepoužívali na bolest nějakou kůru?
"Víš co? Tak já... tě prostě odnesu." Je silný a dobře trénovaný.
"Nehodlám tě v tomhle stavu nechat kdekoliv bez dozoru. " A podle tónu a toho, že zase napřímil uši to vypadá, že to myslí velmi vážně.

Docela vesele a přátelsky se na ni zazubil. Doufá, že si Eirlys někdy skutečně s alfou zaběhá. Třeba to bude stát za to.
Na její frustraci se usmál také, ale celkem chápavě. Ví, jaká je to otrava umět létat a nemoci křídla použít. Už to taky zažil. Ale věří, že to mladá vlčice zvládne.

Když se vydala hledat stopy, zpozorněl a držel si trochu odstup. Sleduje ji, jak pracuje s pachy a s prostorem kolem, ale nic neříká a hlavně, nepřekáží. Je na ní, aby si poradila se situací po svém.
Volba kořisti ho trochu překvapila. "Nutrie? No proč ne. Stejně jsem ti zakázal lítat, tak ti asi vodní potvory vadit nebudou."
Pořád si drží odstup a hodlá nechat vše na ní. Ona tu teď rozhoduje.
Sám si hlídá směr větru, a sleduje, zda to bere v potaz i ona. Vypadá to, že ano. Vzhledem k tomu, kudy zamířila ke kořisti.

Drží se tak, aby jí nemohl nutrie vyplašit a jen zvědavě sleduje. Neskrývá se, ale není tak blízko aby vadil, navíc se nehýbe, takže na sebe nepoutá pozornost.

Sprintem vyrazil za ní až po té, co se Eirlys vydala za druhým zvířetem do vody. Tak to je trochu riskantní, ty mrchy plavou fakt dobře.
Ne že by mohly vlčici utopit, jde spíš o to, že kousnout umí a hlavně, není moc velká šance tam nějakou chytit.
Přesto se to zdá se Eirlys povedlo. Uznale kývl, ale pořád příliš daleko od ní a hlavně ve špatném směru, aby to mohla vidět.

Adain nemusel do vody, zastavil na břehu a podíval se na vlčici. A na dva slušně velké hlodavce. Ví, že tohle by stačilo. Ale bude to vědět i vlčice?
"Takže, jsi hotová?" Zeptal se jí přísně neutrálním tónem. Je totiž na ní, kdy ukončí lov.

Zoufale se tulí k Ikkemu. Hlídá a počítá každý jeho nádech, opřený o něj, nezamhouřil oko ani na chviličku. Příliš se o něj bojí na to, aby spal. Každé Ikkeho zakašlání je pro něj jako kdyby ho někdo praštil a opatrně se snaží Ikkeho utěšovat tím, že mu čenichem načechrává kožíšek.

Ráno, jak došlo na probouzení a léky, sklopil uši když viděl, jak se Ikke stahuje. Ale tiše se ozval. "No tak... ty léky potřebuješ. Pak můžeš zase odpočívat, jo?"
Jemně strčil svou hlavu pod Ikkeho aby ho donutil tu jeho zvednout a současně aby mu dělal oporu.

Obratně přistál vedle bratra.
"Ahoj Jarumi."
Pozorně si ho prohlédl. Je mu jasné, že něco nebylo v pořádku a je mu dost nápadné, jak rychle to zmizelo. I on se umí dobře ovládat, ale i tak. Tady jde o bratra a před bratrem. Maličko posmutněl. Ani mě ještě nevěříš?
"Jednání šlo skvěle, Ikke je borec. Získali jsme lék na tu novou nemoc, Kulťani ho měli," oznámil mu dost nadšeně a s hrdostí v hlase. Přece jen to vyjednal jeho bílý léčitel.
"Ale zaslechl jsem něco, že jste tady taky měli nějaký malér..." to řekl trochu opatrně a velice pozorně u toho sleduje Jarumiho. Pohledem bojovníka, zvyklého hlídat si soupeře. Opravdu chce vědět, jak na tom Jarumi je.

Letěl a rozhlížel se. Počasí pořád není ideální, ale jeho zima zase tak moc neděsí.
Víc mu dělá starosti to, že nemůže najít, kde je jeho bráška a podle všeho mohl taky vyletět z území. V tomhle.
Přesvědčil se, že je Ikke v teple a v bezpečí, po té cestě, co absolvovali a vyrazil Jarumiho hledat. Slyšel, že se smečka zrovna nenudila, co byl s Ikkem na výpravě za novým lékem.
Ale kam zmizel Jarumi?
Napadlo ho, že by mohl řádit u Ostrých vrchů. Horská skaliska vlky jako jsou oni dva vždy přitahovali.

Prohledával hory... a nakonec ho našel. Z výšky uviděl okřídlené tělo ukryté na skalách. Viděl jeho pozici. Nevypadá to na pád, jen na hromádku neštěstí. Přiklopil uši a zamířil za bratrem. Neskrýval se, naopak.
"Jarumi!" zakřičel na něj už na kus cesty.
"Bráško!"
Dělá si o něj dost starosti. Od Ikkeho ví, že se jeho bratr možná trochu stáhne do sebe, schová, co se děje. Ale nehodlá se dát. Mohl bych se vymluvit na to, že jsem byl pryč a že chci vědět, co se ve smečce dělo.